Nadyrova Arina, Horbik Daria, Ziiatdinova Alina

Zaměřujeme se na zkoumání institutu manželství, který zaujímá ústřední místo v sociokulturním životě islámských komunit v moderních společnostech, jako jsou Kazachstán, Uzbekistán a Rusko. V těchto zemích platí různé zvyklosti a tradice, které aktivně formují názory na manželství a sexuální vztahy v islámském kontextu. Práce poskytuje srovnávací analýzu islámských názorů na manželství v těchto třech zemích a identifikuje hlavní rysy a rozdíly v přístupu k těmto otázkám. Práce rovněž zkoumá svátky a rituály spojené s manželstvím v islámu, které hrají klíčovou roli v zachování kulturní identity a náboženských hodnot. Studie si klade za cíl prohloubit porozumění tomu, jak se islámské tradice přizpůsobují současným sociokulturním podmínkám v jednotlivých zemí a jak tyto procesy vzájemně ovlivňují jeden druhého.

Cílem práce je srovnávací analýza současných norem, hodnot a praktik týkajících se sňatku a sexuálních vztahů v islámské kultuře u obyvatel Kazachstánu, Ruska a Uzbekistánu. Práce se zaměřuje na identifikování podobností a rozdílů v přístupu k manželství, rodinným hodnotám a sexuální morálce v kontextu islámu mezi různými etnickými, sociokulturními a náboženskými skupinami v těchto zemích, a také na identifikaci faktorů ovlivňujících tyto normy a praktiky a jejich vliv na formování individuálních a kolektivních identit mladých lidí a dospělých v islámských společnostech těchto zemí. Součástí práce je rovněž analýza rituálů a obřadů spojených s manželstvím a sňatkem, které hrají významnou roli v zachování kulturní identity a náboženských hodnot.

Hlavní výzkumná otázka :

• Jaké jsou podobnosti a rozdíly v představách o instituci manželství a sexuálních normách v islámu v Kazachstánu, Rusku a Uzbekistánu?

Ostatní výzkumné otázky:

• Jaké jsou základní principy a hodnoty islámu, které ovlivňují vnímání manželství, rodinných a sexuálních vztahů?
• Jaké jsou tradiční zvyky a rituály spojené s manželstvím ve vybraných komunitách a jak se tyto zvyky a rituály vztahují k islámskému učení?
• Jaké změny nastávají v manželství v moderních islámských společnostech při zachování tradičních hodnot a jak mladí i dospělí vyvažují tyto normy s moderními výzvami?

Téma instituce manželství a sexuálních vztahů v islámu je předmětem rozsáhlého výzkumu, jenž zahrnuje různé perspektivy a disciplinární přístupy. Tento výzkum se zaměřuje na historický kontext, náboženské texty, sociokulturní aspekty a současné trendy a probíhá v rámci akademických disciplín, jako jsou historie, religionistika, antropologie a genderová studia, ale také v kontextu praktických aplikací, jako je právní regulace, rodinné poradenství a sociální rozvoj. Aktivní mezioborový dialog spojuje různé aspekty studia manželství a sexuality v islámu, což přispívá k úplnějšímu a hlubšímu pochopení daného tématu.

Téma podobností a rozdílů v představách o instituci manželství a sexuálních normách v islámu v Kazachstánu, Rusku a Uzbekistánu je analyzováno v několika klíčových studiích, které poskytují hluboký vhled do tohoto komplexního tématu. Jedním z příkladů je studie Marie Omelichivové Islám v Kazachstánu: Přehled současných trendů a zdrojů securitizace (2019) ¹⁾, která zkoumá, jak se islám přizpůsobuje moderním realitám v Kazachstánu. Studie poukazuje na to, že navzdory silnému vlivu sovětského sekularismu hraje islám nadále významnou roli v sociálním životě Kazachstánců. Omelichivová se zaměřuje na přijetí zákona o regulaci islámských praktik v manželství z roku 2007, který podle ní svědčí o snaze státu kontrolovat a modernizovat tradiční zvyky, včetně právní ochrany žen a dětí.

V Uzbekistánu se tímto tématem zabývá Aktam Džalilov ve své práci Religiózní otázky výchovy mládeže k manželství (2022) ²⁾, kde zdůrazňuje, jak islám nejen zachovává, ale i posiluje své postavení po rozpadu SSSR. Důležitou součástí jeho analýzy je role mahally, místních komunit, které hrají klíčovou roli v udržování islámských tradic a hodnot. Mahally přispívají k zachování normativů a řešení rodinných sporů, což pomáhá udržovat sociální soudržnost a stabilitu. Tento aspekt je zásadní pro pochopení, jak místní komunity ovlivňují instituci manželství a rodinné normy v Uzbekistánu. Džalilov se také zabývá výchovou mládeže v duchu islámských hodnot, přičemž zkoumá metodiky a přístupy k přípravě mladých lidí na manželský život. Tento prvek je důležitý pro analýzu toho, jak se přístupy k výchově a vzdělávání o manželství liší v různých zemích, včetně Ruska a Kazachstánu. Práce dochází k závěru, že manželství v Uzbekistánu je vnímáno v souladu s islámskými normami, které jsou založeny na Sunně proroka Muhammada. Tyto normy pokrývají téměř všechny aspekty rodinného života, včetně narození dítěte, výchovy, rozdělování majetku a vyjadřování lásky a laskavosti. Tyto normy tvoří základní pravidla pro rodinné vztahy v uzbecké společnosti, zajišťují strukturovanost a posloupnost v řízení rodinných povinností a interakcí. Jejich vliv je hluboce zakořeněn v tradicích a každodenním životě, což zdůrazňuje význam náboženských principů při formování rodinných a sociálních norem.

Jednou z klíčových myšlenek Galievy v její práci Současná islámská rodina v Rusku (2009) ³⁾ je transformace rodinných vztahů v islámských komunitách v Rusku pod vlivem moderních socioekonomických podmínek. Autorka uvádí: „tradiční rodinné struktury čelí výzvám modernizace“, což vede ke změnám rolí a očekávání uvnitř rodiny. Galieva se věnuje vlivu státu a legislativy na regulaci rodinných vztahů muslimských rodin v Rusku. Píše: „Právní normy upravující manželství, rozvody a dědictví často narážejí na tradiční islámské předpisy.“ Kromě toho Galieva zdůrazňuje roli náboženství a tradic v manželství, přičemž podotýká, že navzdory moderním změnám „islámské normy zůstávají základními pro mnoho muslimských rodin v Rusku“.

Instituce manželství v islámu je detailně analyzována v knize Muhammada Abdul-Raufa Manželství a rodina v islámu (1982) ⁴⁾. Abdul-Rauf prezentuje manželství jako sakrální svazek, který nese význam nejen na osobní, sociální, ale také náboženské úrovni. Autor se zaměřuje na různé dimenze manželského života, včetně výběru partnera, průběhu svatebního obřadu, práv a povinností manželů a rodinného soužití. Abdul-Rauf konstatuje, že manželství v islámu nelze redukovat pouze na společenský či právní akt, ale že zahrnuje i hlubokou duchovní složku, která posiluje víru a realizuje Boží záměr. Zdůrazňuje rovnováhu mezi právy a povinnostmi manželů, která je zásadní pro stabilitu rodiny, přičemž oba partneři mají specifickou roli vymezenou islámskými normami. Rodinné vztahy jsou definovány jako kooperativní a podpůrné prostředí, kde je kladen důraz na milosrdenství, soucit a respekt. Kniha rovněž varuje před dopady moderní sekularizace a proměn sociálních hodnot, které mohou destabilizovat tradiční rodinné struktury, a navrhuje využití islámských principů jako nástroje k revitalizaci rodinných hodnot a soudržnosti v kontextu rychlých společenských změn.

Postoj k manželství, rozvodům a sexuálním vztahům v post-sovětském prostoru zkoumají Lopatina S., Kostenko V., a Ponarin E. ve své studii Není to o islámu: Postoj k potratům, rozvodům a předmanželskému sexu v devíti post-sovětských státech (2016) ⁵⁾, publikované v „Časopisu sociologie a sociální antropologie“. Studie se zaměřuje na to, co více ovlivňuje přesvědčení občanů v těchto zemích, a sice vliv islámu nebo náboženskosti jako samostatného fenoménu. Studie naznačuje, že islámská kulturní a náboženská tradice je spojena s konzervativním postojem k sexuálnímu a rodinnému chování, což může vést k radikálnějším názorům na rozvody a sexuální praxi v převážně muslimských zemích. Alternativní hypotéza naznačuje, že vliv úrovně náboženskosti v daném regionu může být silnější než role islámu, protože náboženství mohlo po 70 letech sovětského ateismu zůstat formou veřejného života, která nemá skutečný hodnotový obsah.

Téma sexuálních vztahů a jejich vnímání v islámu zkoumá Abdelwahab Bouhdiba ve své knize Sexualita v islámu (1985) ⁶⁾. V knize detailně analyzuje islámské texty, jako jsou Korán a hadísy, a jejich interpretace v otázkách sexuálnosti. Bouhdiba zkoumá, jak islámské principy regulují sexuální vztahy, včetně manželství, polygamie a sexuálních zákazů. Popisované tradiční normy, vycházející ze svatých textů, jsou užitečné pro analýzu toho, jakou roli hrají sexuální vztahy v islámu, jak jsou vnímány v různých zemích, jako jsou Uzbekistán, Kazachstán a Rusko, a jak se tyto praktiky vztahují k islámským učením. Sexualita v islámském světě není vnímána jako něco hříšného nebo tabuizovaného, ale jako posvátný akt, který je nedílnou součástí božího plánu. Bouhdiba zdůrazňuje, že sexualita je spojena s čistotou a měla by být regulována prostřednictvím manželství. V islámu je manželství jedinou cestou k naplnění sexuálních vztahů, zatímco sexualita mimo manželství je považována za hříšnou. Bouhdiba rovněž zkoumá rovnováhu mezi tělesným a duchovním aspektem sexuality. Islámský přístup podporuje kultivaci sexuality v kontextu manželství, kde je považována za prostředek k duchovnímu a emocionálnímu naplnění. Dále zdůrazňuje, že sexualita je v islámu nejen osobní záležitostí, ale také sociálním fenoménem, ovlivněným kulturními a náboženskými normami. Rituály a společenské zvyklosti hrají významnou roli při usměrňování sexuálních vztahů, což zajišťuje, že jsou v souladu s náboženskými pravidly.

Výzkumy těchto autorů nabízejí cenné poznatky o tom, jak islámské manželské normy a praktiky ovlivňují rodinné struktury a jak se přizpůsobují různým sociálním a politickým podmínkám v kontextu Uzbekistánu, Ruska a Kazachstánu. Tyto studie jsou zásadní pro hlubší pochopení instituce manželství v islámu a poskytují cenné poznatky pro komparativní analýzu v různých kulturních a právních kontextech.

Metodologie je vědní disciplína, význam spočívá v poskytnutí systematického a strukturovaného přístupu k vědeckému výzkumu a řešení problémů v různých oblastech lidské činnosti.

Pro zkoumání tohoto tématu byla zvolena metoda kvalitativní analýzy, která je vhodná pro hlubší pochopení komplexních a citlivých jevů. Tento přístup zahrnuje sběr a analýzu nečíselných dat, především prostřednictvím strukturovaných rozhovorů s respondenty. Tito respondenti poskytují cenné informace o svých osobních zkušenostech, názorech a postojích.

Důvodem pro volbu této metody je citlivost a mnohostrannost zvoleného tématu. Kvalitativní analýza umožňuje podrobné zkoumání různých aspektů tématu a poskytuje možnost porozumět hodnotám, názorům a perspektivám jednotlivých respondentů. Pomocí této metody je možné identifikovat vzorce, podobnosti a rozdíly v normách, hodnotách a praktikách, které se týkají manželství a sexuálních vztahů v islámské kultuře v různých regionech, konkrétně v Kazachstánu, Rusku a Uzbekistánu. Tento přístup rovněž umožňuje lépe pochopit faktory, které formují tyto normy a praktiky, a tím přispět k hlubšímu porozumění kulturním a sociálním aspektům zkoumaného jevu.

Respondenti byli vybíráni z různých sociodemografických skupin v každé zemi (Uzbekistán, Rusko, Kazachstán), zahrnující mladé lidi i dospělé, různé věkové skupiny, pohlaví a sociální vrstvy. Cílem bylo zajistit rovnoměrné zastoupení mužů a žen, aby výsledky odrážely rozmanitost názorů a zkušeností napříč různými segmenty společnosti. Pro sběr dat byly provedeny strukturované rozhovory s vybranými respondenty. Tyto rozhovory zahrnovaly jak neřízené, tak řízené formáty, s použitím předem připravených otázek, které umožnily získat hlubší poznatky o jejich názorech a zkušenostech týkajících se tématu manželství a sexuálních vztahů v jejich kulturním a náboženském prostředí.

Data získaná z těchto kvalitativních rozhovorů byla pečlivě analyzována s cílem identifikovat klíčová témata a pochopit, jak náboženství a kulturní kontext ovlivňují pohled na manželství a sexuální vztahy v různých společnostech. Analýza zahrnovala rovněž zkoumání rituálů a obřadů spojených s manželstvím a sňatkem, které mají zásadní význam pro udržení kulturní identity a náboženských hodnot v daných komunitách.

Některé rozhovory byly, se svolením dotazovaných, zaznamenány pomocí audio zařízení. Byla zajištěna ochrana soukromí a důvěrnosti respondentů, informovaný souhlas a respektování jejich práv v průběhu výzkumného procesu. Tabulka obsahuje obecné informace o dotazovaných respondentech se změněnými jmény, aby byla zachována anonymita.

Abychom mohli pochopit, jak islám vnímá manželství a sexuální vztahy, je nejprve nezbytné porozumět základním principům a hodnotám islámu, které tyto oblasti ovlivňují. Klíčovým textem, který tyto principy obsahuje, je Korán. Korán je souborem zjevení. Podle islámské tradice slovo boží, zprostředkované Muhammadovi andělem Gabrielem. Z arabského slova kur‘án – to, co má být recitováno nebo hlasitě přednášeno. Název souvisí se způsobem, jakým byly jednotlivé části zjevení předávány a přijímány, to znamená hlasem a sluchem, a s tím, jak mají být uchovány a dále šířeny - pamětí a ústně.

Oficiální a kanonizovaný text byl písemně zaznamenán za chalífy Usmána (644-656). Skládá se ze 114 kapitol (súra) a 6226 veršů (ája). Súra 96 se pokládá za první zjevené boží slovo. Řazení kapitol je formální, od nejdelší k nejkratší. Výjimkou je vstupní súra Fátiha (Otvíratelka). Tematicky je Korán neutříděný, spíše fragmentární. Při výkladu se prosadilo členění textu podle tematiky do čtyř oddílů: akída (dogmatika), ibádát (rituální praxe, pět sloupů víry), achlák (etika), mu‘ámalát (společenské vztahy) .Muslim má Korán pravidelně číst, promýšlet jeho obsah a text si zapamatovat. Každý věřící nemusí znát zpaměti celý, ale znalost některých jeho částí se pokládá za vhodnou. Má to být zdroj inspirace v každodenním životě; recitování Fátihy je povinnou součástí modlitby. Muslim uchovávající v paměti celý Korán (háfiz) se těší velké úctě.

Základním a posvátným předpokladem pro vytvoření rodiny v islámu je sňatek. V islámu je tato otázka důkladně propracována. Jsou v něm stanoveny podmínky sňatku, základy uznání platnosti manželství, práva a povinnosti manžela a manželky, otázky rozvodu. Hlavním cílem podmínek uvedených v normách islámského práva je vytvoření zdravých a čistých manželských vztahů.

Manželství je považováno za smlouvu mezi mužem a ženou, která je uzavřena před Bohem za přítomnosti svědků a je potvrzena darováním věna (mahr) ženě. V islámu nejsou manželství považována za „stvořená v nebi“ mezi „spřízněnými dušemi“ předurčenými pro sebe navzájem; nejsou svátostmi. Jsou to sociální smlouvy, které přinášejí práva a povinnosti oběma stranám a mohou být úspěšné pouze tehdy, když jsou vzájemně respektovány a ceněny ⁷⁾,manželství je základní stavební kámen rodiny a společnosti. Vztahy mezi manžely nejsou založeny na ekonomické a právní závislosti ženy na muži nebo muže na ženě, ale na vzájemné pomoci a podpoře manželů, kteří mají svá práva a povinnosti. V islámu je manželství dobrovolným spojením muže a ženy. Je to nejen sociální, ale i duchovní závazek. Respondenti uvádějí, že stále existují případy, kdy se pár před svatbou nikdy neviděl (zejména v Kazachstánu a Uzbekistánu), ale spoléhal na úsudek svých rodičů při výběru dobrého partnera. Nicméně se doporučuje, aby se budoucí manželé viděli a měli opatrovníka nebo walího, který by diskrétně zjišťoval informace o zamýšleném partnerovi, aby bylo možné posoudit, zda má manželství šanci na úspěch.

Normy islámského práva předpokládají právní způsobilost každé osoby, každý si užívá osobních a majetkových práv při uzavření manželství i poté. Všechna práva a povinnosti žen vyplývající z rodinných vztahů v islámu, ačkoli odpovídají současné legislativě, mají zároveň řadu zvláštností, které se projevují v majetkových vztazích, jako je finanční zabezpečení, mahar a dědictví. Podle islámského učení jsou muž a žena rovní jak v rodině, tak ve společnosti. Oba mají plnit sociální a světské úkoly podle svých potřeb a požadavků, a následovat cestu šaría (šaría je soubor islámských nábožensko-etických a právních předpisů založený na Koránu, sunně (tradice proroka Muhammada) a fikhu (islámské právní vědě)). V ajetu 228 z Koránu, sura „Kráva“, je uvedeno: „Manželky mají stejná práva jako povinnosti…“. Dále v ajetu 19, sura „Ženy“, Allah mužům nařizuje: „Nesmíte vynucovat dědictví žen proti jejich vůli.“ Tento verš ukazuje, že žena má majetková i nemajetková práva jako způsobilá osoba v rodině. V islámu je ženě poskytnuto právo rozhodovat o své budoucnosti v manželských vztazích. Citát z Koránu, sura Ar-Rúm, 30:21: „A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro – a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé,“ zdůrazňuje, že jedním ze znamení Alláha pro lidské bytosti je vytvořit manžele z jejich vlastního já, aby mohli najít mír, náklonnost a milosrdenství jeden k druhému. Tento citát vyzývá k obezřetnosti a zamyšlení nad povahou manželství v islámu, jako zdroje lásky a klidu.

Nicméně, navzdory tomu, že podle Koránu mají ženy a muži stejná práva jak v rodině, tak ve společnosti, existují i citáty, které vyvolávají diskuse. Například verš z Koránu, sura An-Nisá, 4:34: „A ty ženy, jejichž neposlušnosti se obáváte, napomeňte, vzdalte se od nich na lůžku a udeřte je. Když vás však poslechnou, nevyhledávejte proti nim důvody. Bůh je věru vznešený a veliký.“ Tento verš je často diskutován a různé interpretace a právní školy jej chápou různě. Důraz je kladen na to, že jakékoli fyzické napomínání by mělo být jemné a nikdy nesmí způsobit zranění. Poslušnost vůči manželovi je zdůrazňována, avšak musí být v souladu s islámskými zásadami a nikdy nesmí znamenat ponižování nebo týrání.

Tradičně muž je často vnímán jako živitel rodiny, zatímco žena je často zodpovědná za domácnost (to zahrnuje vaření, úklid a zajištění rodinného zázemí apd.) a výchovu dětí, i když tyto role nejsou striktně vymezeny. Islám zdůrazňuje, že manželky by měly být poslušné svým manželům, pokud to neodporuje islámským zásadám a etice, emoční a duchovní podpora manžela je důležitou povinností. To zahrnuje poskytování morální podpory, pomoc při překonávání životních výzev a společné úsilí o dosažení rodinných cílů. Z tohoto vyplývá, že obě strany mají v manželství svá práva a povinnosti. Například, muž má povinnost zabezpečit svou rodinu finančně, zatímco žena má právo na finanční podporu od svého manžela. „Ženy mají stejná práva, jaká mají povinnosti, podle zvyklostí, avšak muži mají postavení o stupeň vyšší. A Bůh je mocný a moudrý.“ (Korán, An-Nisá, 2:228) - Postavení mužů o stupeň vyšší v tomto případě se interpretuje jako odpovědnost za vedení a finanční zajištění rodiny, což je vnímáno jako organizační struktura. I když primární odpovědnost za finanční zajištění rodiny nese muž, žena může finančně přispět, pokud chce nebo pokud je potřeba, ale tento tradiční pohled se může lišit v moderních kontextech, kde jsou role často flexibilnější a sdílené. Například, podle pozorování respondentů, se ukazuje, že muž v převážné většině případů zůstává hlavním živitelem rodiny, ale v Rusku se tento model stává méně běžným ve srovnání s Uzbekistánem nebo Kazachstánem, kde je tato role stále velmi tradiční a rozšířená. Navíc se v každé zemi objevuje rozdíl mezi rodinnými strukturami ve velkých městech a na venkově. Ve velkých městech je častější, že ženy přebírají aktivnější roli v živobytí rodiny a pracovní sféře, zatímco na venkově je tradiční model živitele rodiny mužem stále běžnější.

Manželství je posvátný, věčný a doživotní svazek, jeho nejvyšším cílem je zrození a výchova dětí. Děti jsou vnímány jako dar od Boha a jejich výchova je považována za klíčovou povinnost rodičů (povinnost vychovávat své děti v souladu s islámskými hodnotami a morálkou, zahrnuje učení dětí o modlitbách, postě, charitě (zakat) a dalších pilířích islámu). Rodiče mají povinnost vychovávat děti tak, aby byli dobrými muslimy. Manžele by měli své děti milovat, chránit a pečovat o ně. Láska k dětem je považována za bohulibý čin. Islám klade velký důraz na vzdělání, a to jak náboženské, tak světské. Rodiče mají povinnost zajistit, aby jejich děti dostaly dobré vzdělání: Prorok Mohamed řekl: „Hledání vědění je povinností každého muslima.“ (Hadís, Ibn Majah), taky by měli být spravedliví vůči všem svým dětem a neměli by je upřednostňovat: Prorok Mohamed řekl: „Bojte se Boha a buďte spravedliví vůči svým dětem.“ (Hadís, Sahih al-Bukhari).Na základě těchto informací je zřejmé, že děti jsou v islámu považovány za přirozený výsledek manželství. Proto by bylo přínosné pro hlubší pochopení zjistit, jakou roli hrají potraty v této náboženské tradici. V islámu je lidský život považován za svatý. Podle šaría je potrat po 120 dnech těhotenství, kdy se do plodu považuje, že vstoupila duše, zcela zakázán a považován za vraždu. Před 120 dny je potrat považován za hříšný, ale s menším trestem. V určitých extrémních případech, jako je ohrožení života matky, je povoleno abortovat i po 120 dnech, pokud to potvrdí kvalifikovaný lékař. Potrat před 120 dny je stále zakázán, ale může být povolen v případě vážných důvodů, jako je ohrožení zdraví matky nebo znásilnění. V Rusku, Kazachstánu a Uzbekistánu je postoj muslimů k potratům nejednoznačný. Zatímco zákony v Kazachstánu a Uzbekistánu dovolují potraty do 12 týdnů, později jen ze zdravotních důvodů, náboženští vůdci a věřící se řídí přísnými islámskými normami, kde je potrat povolen pouze v případě, že ohrožuje život matky ⁸⁾.

Co se týče sexuálních vztahů, Korán vyzývá k boji s touhami, které by mohly vést k neřesti nebo hříchu, včetně kontextu sexuální oblasti: „A nepřibližujte se k cizoložství; to je přece špatná cesta a hříšná“ (Korán, Al-Isrá, 17:32). Sexuální vztahy by měly být realizovány pouze v rámci manželství a s umírněností, a také je sexuální život považován za Boží dar, který je základní a fundamentální potřebou lidského života. Oba partneři mají právo na sexuální uspokojení a jsou povinni respektovat jeden druhého. V islámu je zakázáno cizoložství, smilstvo a homosexualita. Manželství je jediný povolený způsob uspokojení sexuálních tužeb ⁹⁾. Celibát je neschvalován, protože může vést k nejrůznějším psychickým a fyzickým napětím a problémům. Sexuální intimita mimo manželství je muslimům zakázána, včetně všech druhů vztahů - homosexuálních i heterosexuálních.¹⁰⁾

Sexuální vztahy mimo manželství (zina) jsou zakázány a považovány za hřích. Cudnost a skromnost jsou velmi důležité hodnoty. Toto zahrnuje jak oblékání, tak chování vůči opačnému pohlaví. Islám klade velký důraz na cudnost a morální čistotu. Muži i ženy jsou vyzýváni k tomu, aby se oblékali a chovali skromně. Přísné tresty za cizoložství a jiné formy sexuální nemorálnosti mají odradit od porušení těchto zásad: „A neblíží se cizoložství, vždyť to je věru nemravnost a špatná cesta.“ (Korán, Al-Isra, 17:32); „A řekni věřícím ženám, aby odvracely zraky své a střežily cudnost svou.“ (Korán, Al-Nur, 24:31). Korán zdůrazňuje vyhýbání se k cizoložství: „A ti, kteří nechtějí mimo rodinného spojení jiné společenství a těch, kteří si zachovávají (pouze) vlastní tělo z tohoto (potomstva), a nerozrušují rodinné (nebo počestné přátelské) pouto“ (Korán, Al-Furqan, 25:74). V islámu je manželství považováno za posvátné a základ pro intimní vztahy. Korán tvrdí, že manželský život je důvodem lásky a soucitu. Islám zdůrazňuje nutnost souhlasu a úcty v intimních vztazích mezi manželi, tvrdí, že muž a žena jsou „šaty“ jeden pro druhého (Korán, Al-Baqarah, 2:187),což symbolizuje blízkost a ochranu ve vztazích. Rodinný život a proces reprodukce jsou považovány za součást přirozeného řádu, který je třeba respektovat a dodržovat: „A my jsme vás stvořili jako páry (Korán, An-Naba, 78:8).

V době zjevení Koránu bylo běžné, že muži měli více než jednu manželku, až do mezí jejich schopnosti je podporovat. Jedním z rozdílů mezi islámem a jinými vírami je, že muž může mít dodnes více než jednu manželku, a to až čtyři manželky současně - pokud je schopen spravedlivě se o ně postarat. Polygamie je však povolena pouze za předpokladu, že muž může zajistit rovné zacházení a spravedlnost vůči všem svým manželkám. „A jestliže se bojíte, že nebudete spravedliví k sirotkům, berte si za manželky ty ženy, které se vám líbí, dvě, tři nebo čtyři. Avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, pak jen jednu nebo ty, jež vlastní vaše pravice. Tak bude nejvhodnější, abyste se vyhnuli nespravedlnosti.“ (Korán, Al-Nisa, 4:3). Odmítnutí ublížit nebo zneužít jiného muslima je základním požadavkem v islámu a předpokládá se při úvahách o polygamii. Pokud se muž necítí schopen zacházet se všemi stranami laskavě, s láskou a se spravedlivou spravedlností, je mu nařízeno Bohem, aby si nevzal více než jednu manželku. Muslimské ženy jsou povinny mít v jednom okamžiku pouze jednoho manžela; mohou se stále provdat za více mužů během svého života, ale postupně.¹¹⁾ Podle pozorování respondentů, v Uzbekistánu, Kazachstánu a Rusku je víceženství oficiálně zakázané a uznáváno je pouze monogamní manželství. Ve všech třech zemích je víceženství v rozporu se zákonem a jeho praktiky čelí právním omezením. Nicméně v některých tradičních nebo náboženských komunitách může být stále přítomné, i když není běžné.

Islám umožňuje rozvod jako poslední možnost, pokud manželství nefunguje. I když rozvod není doporučován, je povolen a má svá pravidla a procedury, které mají chránit práva obou stran. Muž může iniciovat rozvod - talaq (zahrnuje vyslovení slova „talaq“ a může být jednorázový nebo trojnásobný. Při jednorázovém talaku muž vysloví slovo „talaq“ jednou. Po tom začíná období čekání (idda), během kterého může být rozvod zrušen a manželství pokračovat. Po vyslovení talaku začíná období čekání, které trvá tři menstruační cykly u žen. Během této doby žena nemůže uzavřít manželství s jiným mužem a muž má možnost ji vrátit. Při trojnásobném talaku muž vysloví slovo „talaq“ třikrát za sebou v jednom sezení. To vede k okamžitému a konečnému rozvodu, a muž nemůže ženu vrátit, pokud nebyly splněny předchozí podmínky. Muž může iniciovat rozvod bez udání konkrétních důvodů. Po rozvodu je muž povinen poskytnout ženě finanční podporu během období idda)¹²⁾, zatímco žena může žádat o rozvod - chula, za určitých podmínek (žena může požadovat chulu z různých důvodů, včetně neštěstí v manželství, násilného chování ze strany manžela nebo jeho neschopnosti plnit manželské povinnosti). Aby získala rozvod, musí obvykle nabídnout manželovi kompenzaci, což může být vrácení mahru (svatebního daru) nebo jiná forma náhrady. Kompenzace je způsobem, jakým žena „vykoupí“ svou svobodu. V některých případech je pro dokončení procesu chuly vyžadováno soudní řízení, při kterém soudce (kadi) posoudí důvody, které žena uvádí, a rozhodne o rozvodu, pokud je považuje za dostatečně opodstatněné. Pokud žena žádá o rozvod s relevantními důvody, muž nemá právo omezovat její svobody tím, že by jí rozvod odmítal nebo ho zdržoval. „A jestliže se rozhodnou rozvést, pak Bůh je věru slyšící a moudrý.“ (Korán, Al-Baqarah ,2:227); „Rozvod je přípustný dvakrát; poté buď spravedlivé zadržení, nebo propuštění pěkným způsobem.“ (Korán, Al-Baqarah, 2:229).

Přecházíme nyní k jinému důležitému aspektu islámského života – půstu během měsíce Ramadánu. Tento devátý měsíc muslimského kalendáře je obdobím rozjímání a zbožnosti, během něhož prorok Mohamed obdržel první zjevení. Ramadán je jedním z pěti pilířů islámu, ostatními čtyřmi jsou víra (šaháda), modlitba (salá), almužna (zakát) a pouť do Mekky (hadždž). Nejdůležitějším pravidlem během měsíce Ramadánu je zákaz konzumace jídla a pití během denního světla. Muslimové během Ramadánu odmítají nejen také kouření a alkoholické nápoje. A to nejen během Ramadánu: v islámu je zakázáno vše, co škodí zdraví ¹³⁾.

Stejně jako každý jiný náboženský obřad, je třeba dodržovat půst s nejčistšími úmysly, tedy výhradně ve jménu Boha a za účelem přiblížení k němu. Kromě přiblížení k Pánu má půst také mnoho dalších pozitivních aspektů, mezi nimiž jsou posílení pevnosti víry, připomenutí milostí a darů Páně, jako je například každodenní potrava, která je často brána jako samozřejmost, připomenutí hladu a žízně v den soudu, podpora bohatých v porozumění tomu, jak se cítí chudí, a probuzení u nich štědrosti a soucitu, potlačení nízkých tužeb, podpora mentální práce a ostrosti duchovního vnímání. V Koránu (súra Al-Baqarah, 2:183) je řečeno: „Vy, kdož věříte! Vám je přikázán půst, stejně jako byl přikázán těm, kteří byli před vámi, možná budete bohabojní“. Je důležité si uvědomit, že Ramadán není jen obdobím půstu od jídla a pití, ale také obdobím duchovní reflexe a posílení víry, což se odráží i v přístupu k intimním vztahům mezi manžely. Intimní blízkost manželů během Ramadanu je povolena pouze po západu slunce až do úsvitu. Pohlavní styk v hodinách půstu porušuje samotný půst, což znamená, že během denního půstu jsou veškeré sexuální aktivity přísně zakázány. Pokud dojde k pohlavnímu styku (nebo jiným sexuálním aktivitám) během dne, je nezbytné nahradit tento den 60 dny nepřetržitého půstu, nebo nakrmit 60 chudých, jako forma pokání. I když jsou intimní vztahy povoleny v noci, muslimové jsou povinni zachovávat se s mírou sebeovládání a respektu k sobě i k partnerovi. To zahrnuje dodržování zásad souhlasu a vzájemného respektu ve vztahu.

Všechna tato pravidla tvoří základní rámec, který islám poskytuje pro manželství a sexuální vztahy, protože náboženství je založeno na jasných předpisech a hodnotách. Manželství je v islámu považováno za smlouvu mezi mužem a ženou, kde oba partneři mají svá práva a povinnosti; je založeno na vzájemné pomoci a podpoře, nikoliv na ekonomické nebo právní závislosti. Tento svazek má duchovní i sociální význam a je základem pro rodinný život a výchovu dětí. V islámu jsou vztahy mezi manžely založeny na vzájemném respektu, podpoře a dodržování pravidel šaríe, přičemž důležitou roli hraje rovnost mezi manželi, i když s určitými odlišnostmi v jejich povinnostech. Sexuální vztahy jsou povoleny pouze v rámci manželství a měly by být projevem lásky a respektu. Islám silně zdůrazňuje skromnost a cudnost, přičemž sexuální intimita je považována za základní součást manželského života a nezbytnou potřebu. I když muž může mít více než jednu manželku, tato praxe je podmíněna schopností spravedlivého zacházení se všemi manželkami. Osobně vidím v těchto pravidlech snahu o zachování rodinné stability a ochranu práv obou partnerů. Nicméně, je patrné, že kulturní kontext a specifické interpretace těchto pravidel mohou vést k různým přístupům k manželství a sexuálním vztahům v různých muslimských komunitách. Například v moderních městských oblastech může docházet k větší flexibilitě v rolích a odpovědnostech, zatímco tradičnější oblasti mohou stále silně dodržovat konvenční normy. To ukazuje, jak se islám, i přes své pevné základy, adaptuje na různé společenské podmínky.

Jak už bylo zmíněno, manželství v islámské kultuře je považováno za důležitý a posvátný svazek, který spojuje nejen jednotlivce, ale i jejich rodiny a komunity. Islámské svatební obřady v Uzbekistánu, Kazachstánu a Rusku jsou bohaté na tradice, kulturní dědictví a náboženský význam. Ačkoli tyto země mají různé kulturní kontexty a regionální zvláštnosti, spojuje je pevný základ v islámských zásadách a rituálech, které zajišťují, že manželství je uzavřeno s náboženskou úctou a společenským respektem. Svatební rituály jsou navrženy tak, aby odrážely duchovní hloubku a posílily pouto mezi novomanželi, jejich rodinami a komunitou. Informace o těchto obřadech a zvyklostech byly analyzovány a získány prostřednictvím rozhovorů s respondenty, což poskytlo detailní pohled na aktuální praxi a význam těchto tradic. Níže jsou popsány rituály a zvyky, které jsou populární a stále praktikované v těchto třech zemích i v současnosti:

Chitba

Muslimové obvykle nenutí své děti do nechtěného manželství. Proto se jako první krok a při prvním seznámení možných budoucích manželů pořádá tzv. chitba. Tato setkání se často konají na rodinných oslavách nebo svatbách společných známých. Chitba umožňuje potenciálnímu ženichovi a nevěstě setkat se v uvolněné a přátelské atmosféře, kde mohou nerušeně komunikovat a lépe se poznat. Důležitá je zde role rodiny, která zajišťuje, aby vše probíhalo v souladu s islámskými tradicemi a hodnotami. Pokud si ženich a nevěsta „nepadnou do oka“, následuje zdvořilé, opatrné a taktní odmítnutí. Velmi často se podle islámských tradic manželství sjednává na základě vzájemné dohody rodičů ženicha a nevěsty, kteří chtějí svým dětem zajistit štěstí a lásku v manželském životě. Tyto dohody jsou uzavírány s úmyslem najít pro děti vhodné partnery, kteří budou sdílet společné hodnoty a přispějí k harmonickému a spokojenému manželství ¹⁴⁾.

Nikah

Nikah je tradiční islámský svatební rituál, který vede imám (muslimský duchovní, u sunnitů čestný titul zakladatele náboženské nebo právnické školy, a u šiítů nejvyšší duchovní představitel)¹⁵⁾. Imám recituje části z Koránu a dohlíží na správné provedení obřadu. Základem nikahu je svatební smlouva, která specifikuje práva a povinnosti obou manželů a má jak právní, tak duchovní význam ¹⁶⁾. Během rituálu se recitují vybrané verše z Koránu, které zdůrazňují význam a požehnání manželství. Klíčovou součástí rituálu je formální dotaz na souhlas obou stran, který musí být dán svobodně a bez nátlaku. Smlouva je právně závazná podle islámského práva a rituálu se musí účastnit alespoň dva svědkové, kteří potvrzují, že manželství bylo uzavřeno správně podle islámských pravidel. Tento konsensus podtrhuje svobodu a osobní volbu každého jednotlivce a představuje duchovní dohodu, která posiluje manželství nejen na společenské, ale i duchovní úrovni ¹⁷⁾

Mahr

Jedním z klíčových prvků islámského svatebního obřadu je mahr (věno nebo dar). Tento dar, který ženich poskytuje nevěstě, symbolizuje nejen finanční zajištění, ale také lásku a úctu, které jí muž vyjadřuje. Právo ženy na mahr má hluboké kořeny v islámské právní tradici a zajišťuje ekonomickou nezávislost a bezpečí ženy, což je důležitý aspekt rovnosti a spravedlnosti v islámském manželství ¹⁸⁾. V mnoha kulturách, kde je islám dominantní, si mahr zachovává svůj význam jako symbol oddanosti a zajištění stability rodiny. Například v případě rozvodu, pokud iniciativu přebírá žena, může být nucena vrátit mahr, zatímco mužovi zůstává povinnost zajistit její další majetková práva, což odráží patriarchální aspekt islámského práva.

Fatiha svatba a Fatiha tilavat

I když oba pojmy vycházejí ze stejného duchovního základu, představují dva odlišné aspekty islámské tradice, které se liší svým účelem a kontextem.

Fatiha svatba je malá svatba konaná v souvislosti se zasnoubením dívky a chlapce, a na některých místech se také nazývá zásnubní svatba. Tento obřad probíhá poté, co si obě strany vzájemně odpoví na otázky o svém původu, rodičích a tom, zda jsou hodní, a získají souhlas od svých rodičů. V den „Fatiha svatby“ se hosté shromažďují v domě nevěsty, jsou to hlavně rodina ženicha, někteří příbuzní a zástupce místní komunity. Zástupci ze strany ženicha vysvětlují účel návštěvy a pokud získají souhlas, provádí se důležitý obřad zvaný „Lámání chleba“. Bochníky jsou rozděleny na dvě stejné poloviny a považovány za zasnoubené a požehnané. V tento den přináší ženich nevěstě různé oblečení, deky, šperky a doplňky. Fatiha svatba končí určením svatebního dne. Každý dostane dva bochníky chleba a stůl pokrytý sladkostmi. Také jsou ženichovým rodičům dávány dary od dívčiny strany. Stůl otevírá matka s mnoha dětmi s cílem zajistit štěstí pro dva mladé lidi. Všichni shromáždění si užívají sladkosti a ovoce přinesené z domu nevěsty. ¹⁹⁾

Fatiha tilavat je rituál zahrnující společnou recitaci veršů z Koránu, který slouží jako další prvek duchovní podpory manželství. Tento obřad často vede imám nebo starší člen rodiny s náboženskou autoritou. Fatiha, první sura z Koránu, je recitována jako prosba o Boží vedení a ochranu novomanželů. V různých muslimských komunitách má Fatiha tilavat symbolický význam duchovního začátku nového života manželského páru. Spojuje rodiny ženicha a nevěsty v jejich společné víře v Boží vedení a ochranu, čímž vytváří silné duchovní pouto nejen mezi párem, ale i mezi jejich rodinami.

To'y

Další významnou složkou islámských svatebních tradic je svatební hostina, známá jako to'y, která je charakteristická pro regiony jako Uzbekistán, Kazachstán a některé oblasti Ruska. Tato slavnost je příležitostí nejen pro rodiny, ale i pro širší komunitu, aby se zapojila do oslav a sdílela radost nového manželství. Slavnostní atmosféra, hudba, tanec a tradiční jídla vytvářejí příležitost k zachování kulturní identity a rodinných vazeb. To'y může trvat několik dní, což ukazuje, jak jsou svatby v těchto regionech spojovány nejen s náboženskými obřady, ale i s hlubokými kulturními tradicemi.

Výměna darů

Výměna darů mezi rodinami ženicha a nevěsty je důležitý zvyk, který symbolizuje vzájemnou úctu a podporu mezi rodinami. Dary, které si rodiny navzájem vyměňují, bývají často tradiční a odrážejí kulturní dědictví. V mnoha regionech zahrnují tyto dary nejen finanční nebo hmotné statky, ale také symbolické předměty, které mají posílit rodinné a komunitní vazby. Výměna darů vyjadřuje závazek a podporu nejen mezi manželským párem, ale i mezi jejich rodinami, což podtrhuje kolektivní a komunitní povahu manželství v islámských společnostech.

Zatímco základní islámské principy týkající se manželství jsou v podstatě stejné, různé regiony a kultury přidávají své vlastní unikátní zvyky a rituály, které obohacují tento životní milník o místní tradice a zvyklosti. V zemích jako Rusko, Uzbekistán a Kazachstán, kde je islám významnou součástí kulturního a náboženského života, se svatební obřady staly nejen náboženským aktem, ale i bohatou kulturní oslavou. Svatební obřady nejen odrážejí náboženské přesvědčení, ale také zachovávají a předávají kulturní dědictví dalším generacím.

Rituály a zvyky spojené s manželstvím v Uzbekistánu

Kelin Salom

Kelin Salom je jedním z klíčových svatebních obřadů v Uzbekistánu, který symbolizuje přijetí nevěsty do nové rodiny. Kelin Salom obvykle probíhá tak, že nevěsta, často oblečená v tradičním svatebním kroji, je uvedena do domu ženicha. Nevěsta se postupně sklání před každým členem rodiny ženicha jako projev úcty a pokory. Tento akt symbolizuje její ochotu stát se součástí nové rodiny a respektovat její členy.Starší členové rodiny ženicha mohou nevěstě dávat požehnání a dobrá přání pro její budoucí život v nové rodině. Muhammad, student z Uzbekistánu, popisuje Kelin Salom jako důležitý kulturní a náboženský moment: „Kelin Salom je více než jen formalita. Je to způsob, jakým ukazujeme úctu k našim tradicím a zároveň zajišťujeme, že nová nevěsta je plně přijata do rodiny. Tento obřad je jakýmsi mostem mezi starými a novými tradicemi, který nám pomáhá udržovat naše kulturní dědictví.“ Někdy je tento obřad spojen s výměnou drobných darů jako symbolického přivítání. V rámci obřadu se často dodržují i další místní zvyky, které mohou mít specifické regionální varianty. Například, v některých oblastech se konají hostiny, na které jsou zváni blízcí příbuzní a přátelé, čímž se posiluje společenský aspekt svatby a integrace nevěsty do širší komunity.

Kelin salom je tradiční uzbecký obřad, kterým nevěsta po svatbě vyjadřuje úctu a čest svým novým příbuzným.

Savat Tashlash

Savat Tashlash se obvykle koná několik dní před samotným svatebním obřadem a jeho cílem je prezentace věna nevěsty, který zahrnuje různé domácí potřeby, oblečení a někdy i šperky. Tento zvyk odráží nejen ekonomický status rodiny nevěsty, ale také její připravenost na manželský život. Nevěsta a její rodina pečlivě připravují všechny předměty, které jsou následně ukázány rodině ženicha a ostatním svatebním hostům. Muhammad popisuje význam tohoto rituálu takto: „Savat Tashlash je velmi důležitou součástí naší svatby. Nejde jen o to, co nevěsta přinese, ale také o to, jak to všechno vypadá a jak je to prezentováno. Je to jakási forma respektu k ženichově rodině a zároveň potvrzení, že nevěsta je dobře připravena na nový život.“

Tento rituál je úzce spjat s islámským učením, které klade důraz na rodinné hodnoty a postavení ženy v rodině. V rámci islámu je manželství považováno za posvátný svazek, který by měl být založen na vzájemném respektu, lásce a podpoře. Rituál Savat Tashlash lze v tomto kontextu vnímat jako symbolický akt, který demonstruje připravenost nevěsty přijmout svou roli v manželství v souladu s islámskými hodnotami. Zuhra zdůrazňuje duchovní rozměr tohoto zvyku: „Pro mě Savat Tashlash není jen o materiálních věcech. Jde o to, jak se nevěsta připravuje na manželství nejen fyzicky, ale i duchovně. Každý předmět v savat má svůj význam a symboliku, a je důležité, aby to pochopili všichni zúčastnění.“

Aqiqa

Vzhledem k tomu, že děti jsou v muslimských rodinách považovány za přirozenou součást rodinného života, respondentka z Uzbekistánu Zuhra zmínila obřad Aqiqa. Aqiqa je obrad, který se koná v souvislosti s příchodem „nového hosta„ do rodiny, tj. dítěte, 7., 14. nebo 21. den po jeho narození. Někdy se tento obrad provádí i předtím, než díte dosáhne dospelosti. Aqiqa je zvyk v muslimských rodinách, který zahruje pojmenování novorozeného dítěte a ostříhání „prvních vlasu“ (vlásku, které má dítě po narození). Muslimové obětují ovci jako projev vděčnosti za narození dítěte. Svatební obřad Aqiqa je v podstatě charitativní akt, při kterém se na jméno dítěte obětuje zvíře v naději, že se dítěti vyhnou různé neštěstí a nevyléčitelné nemoci. Proto se v uzbeckém lidovém myšlení tento obřad formoval především z hlediska náboženských znalostí a víry. ²⁰⁾

Rituály a zvyky spojené s manželstvím v Kazachstánu

Kyz Uzatu

Je tradiční obřad, který představuje symbolické loučení nevěsty se svou rodinou před odchodem do nového domova. Obřad začíná pečlivými přípravami, kdy nevěsta obléká tradiční svatební kroj, často zdobený výšivkami a šperky, které symbolizují bohatství a krásu. Rodina nevěsty se shromáždí v domě, aby se rozloučila. Obřadu se účastní blízcí příbuzní a přátelé, kteří přicházejí vyjádřit své přání a podporu nevěstě. Součástí Kyz Uzatu jsou tradiční tance a písně, které oslavují nevěstin přechod do nové fáze života. „Jedním z nejdůležitějších momentů během Kyz Uzatu je zpěv tradičních písní, které obsahují jak prvky smutku z odchodu, tak radosti z nového začátku. Tyto písně se zpívají po generace a často obsahují i náboženské motivy.“ vysvětluje nevěsta. Písně často obsahují požehnání a dobrá přání pro nevěstu. Obřad je dokončen slavnostní večeří, během které se podávají tradiční kazachstánská jídla. Tato večeře je příležitostí pro rodinu a přátele, aby se společně radovali a oslavili nevěstin odchod. Na závěr obřadu se nevěsta symbolicky loučí se svým domovem, což může zahrnovat dotyk prahu domu nebo jiný symbolický akt. Tento moment je často velmi emotivní a symbolizuje nevěstin přechod do nové rodiny. „Modlil jsem se, aby Alláh vedl mou dceru na její nové cestě. Kyz Uzatu není jen o loučení, ale i o duchovním požehnání pro nový svazek. Tento rituál pro mě znamená spojení tradice s vírou. Tento rituál pro mě znamená spojení tradice s vírou.“ dodává otec nevěsty. Kyz Uzatu tak představuje důležitý krok v životě nevěsty, kde se mísí tradiční kulturní prvky s islámskými hodnotami, což dodává obřadu hluboký duchovní význam.

Kyz Uzatu (қыз ұзату) je jedním z důležitých a krásných rituálů kazašské svatby. V kazaštině znamená „vyprovodit dívku“ nebo „odevzdat ji“. Tento obřad symbolizuje rozloučení nevěsty s rodným domovem a přechod do nové rodiny

Betashar

Je obřad, při kterém je nevěstě odhalena tvář před rodinou ženicha, a tento akt má hluboký symbolický význam. Nevěsta, zahalená v závoji, je přivedena do domu ženicha za přítomnosti obou rodin a blízkých přátel. Starší žena z rodiny ženicha, často matka nebo teta, pomalu odhaluje tvář nevěsty. Tento akt symbolizuje přijetí nevěsty do nové rodiny a vyjadřuje důvěru a úctu. Po odhalení tváře následují požehnání od starších členů rodiny ženicha. Aizhan dodává: „Betashar se v minulosti konal v úzkém rodinném kruhu, ale dnes se často stává veřejnou událostí, kde se schází širší rodina a přátelé. Obřad je také doprovázen tradičními hudebními nástroji, což dodává celému procesu slavnostní atmosféru.“ Požehnání zahrnují přání štěstí, zdraví a harmonického manželství. Nevěstě jsou často předávány dary, jako jsou šperky, oblečení nebo peníze, které symbolizují vřelé přivítání a podporu od nové rodiny. Po obřadu následuje slavnostní hostina, která je příležitostí k oslavám a radosti. Hostina zahrnuje tradiční jídla, hudbu a tanec a je výrazem jednoty a soudržnosti obou rodin. Nursultan vysvětluje: „V průběhu Betasharu se často recitují náboženské texty, které zdůrazňují roli manželství v islámu. Je zajímavé, že některé rodiny při tomto obřadu zahrnují i tradiční básně, které se předávají z generace na generaci.“

Betašar je starobylý kazašský rituál, který se odehrává na svatbě a symbolizuje otevření tváře nevěsty jejím novým příbuzným.

Rituály a zvyky spojené s manželstvím v Rusku

Svatební průvod

Svatební průvod, známý v některých regionech jako „nábor“, je důležitou součástí svatebního rituálu, kde nevěsta a ženich společně s rodinou a přáteli procházejí vesnicí nebo městem. Tento průvod je často doprovázen hudbou, zpěvem a modlitbami, které mají zajistit úspěch a požehnání manželství. Rituál také slouží k veřejnému vyjádření radosti z manželského spojení a potvrzení sociálního statusu rodin. Ivan sdílí: „Svatební průvod je pro nás velmi důležitý, protože ukazuje, jak si rodiny váží této svatby. Je to okamžik, kdy se celá komunita schází, aby podpořila novomanžele.“ Tento citát poukazuje na důležitost komunitního aspektu svatby v islámských komunitách v Rusku, kde rodina a širší komunita hrají klíčovou roli při podpoře nového manželského páru. Anna dodává: „Pamatuji si, jak jsme kdysi procházeli celou vesnicí, a každý se k nám připojil, přinášeli nám dary a požehnání. Svatební průvod byl vždy plný emocí a radosti.“ Tato slova ilustrují, jak tento rituál prohlubuje rodinné a společenské vazby, přičemž dary a požehnání od komunity jsou vnímány jako nezbytné součásti úspěšného manželství. Svatební průvod tedy nejen plní náboženskou funkci, ale také kulturní a sociální, což odráží složitou propletenost islámského učení a místních tradic v Rusku. Tato praktika je příkladem toho, jak se normy ohledně manželství mohou přizpůsobit a integrovat do konkrétního kulturního prostředí, přičemž si zachovávají své klíčové hodnoty a zásady.

Obřad předávání kalymu

Obřad předávání kalymu, který je charakteristický pro některé muslimské komunity v Rusku, má hluboké kulturní kořeny a je spojen s řadou zajímavých zvyků a tradic. Ivan sdílí svou zkušenost: „Pamatuji si, když můj starší bratr předával kalym. Byla to velká událost, na kterou se rodina připravovala měsíce. Kromě peněz se předávaly i staré rodinné šperky, které byly považovány za symbol kontinuity a stability rodu. Tento okamžik připomněl všem, jak důležité je ctít rodinné tradice“.

Anna zase vypráví o jednom specifickém zvyku, který se v jejich komunitě pojí s kalymem: „U nás se během předávání kalymu vždy dává ženichovi speciálně vyrobená košile, kterou pro něj ručně vyšívá nevěstina matka. Tato košile má mít ochrannou funkci a přinášet ženichovi štěstí v manželství. Je to tradice, která se předává z generace na generaci.“ Dalším zajímavým faktem je, že v některých regionech se část kalymu používá na financování společných rodinných projektů. Ivan pokračuje: „V naší vesnici jsme se rozhodli, že část kalymu, kterou můj bratr předal, bude použita na renovaci mešity. Tento akt byl nejen výrazem víry, ale také způsobem, jak ukázat, že novomanželský pár se chce podílet na blahu celé komunity.“

Anna také zmínila, jak obřad předávání kalymu posiluje vazby mezi rodinami: „U nás je zvykem, že při předávání kalymu se obě rodiny sejdou na velké společné večeři. Tento rituál je nejen o výměně darů, ale také o navázání nových přátelství a posílení rodinných vztahů. Vždy jsem si cenila tohoto okamžiku, kdy obě rodiny sdílejí nejen materiální, ale i emocionální hodnoty.“

Tradiční zvyky a rituály spojené s manželstvím v různých komunitách a jejich vztah k islámskému učení představují směs náboženských a kulturních prvků, které obohacují a formují podobu manželských obřadů v různých regionech. Manželství v islámských komunitách v Uzbekistánu, Kazachstánu a Rusku je hluboce zakořeněno v náboženských a kulturních tradicích. Obřady, jako chitba, nikah, mahr, různé místní rituály, včetně Fatiha svatby a Fatiha tilavat, Kelin Salom, Kyz Uzatu a Betashar, reflektují jak islámské hodnoty, tak specifické kulturní prvky. Všechny tyto rituály, ať už jde o svatební smlouvu, věno nebo hostiny, spojují duchovní a společenské aspekty manželství, čímž vytvářejí komplexní síť tradic, které podporují a posilují rodinné a komunitní vazby. Ve všech těchto regionech se islámské principy manželství mísí s místními zvyky, což vede k rozmanitým, ale vzájemně propojeným praktikám. Například v Uzbekistánu rituál Kelin Salom ukazuje přijetí nevěsty do rodiny, zatímco v Kazachstánu obřad Kyz Uzatu symbolizuje rozloučení nevěsty s její rodinou. V Rusku obřady jako svatební průvod a předávání kalymu ukazují, jak místní tradice a islámské normy mohou koexistovat a vzájemně se obohacovat. Celkově lze říci, že ačkoli islámské učení poskytuje základní rámec pro manželství, místní tradice přidávají další vrstvy kulturního a společenského významu. Tyto zvyky nejen odrážejí náboženské přesvědčení, ale také zachovávají kulturní dědictví, čímž podporují identitu v různých komunitách.

V současném světě se islámské chápání manželství setkává s četnými změnami, které jsou způsobeny globalizací a vlivem západních hodnot. Navzdory těmto výzvám však tradiční hodnoty zůstávají důležité pro mnoho muslimských společností. Zejména ve státech Střední Asie, jako je Uzbekistán, Kazachstán a Rusko, kde existuje značná muslimská populace, je patrné zajímavé spojení moderních a tradičních pohledů na institut manželství.

Kazachstán

Moderní Kazachstán, jakožto součást islámského světa, prochází významnými změnami v sociálně-kulturní sféře, včetně institutu manželství. Islám tradičně hraje důležitou roli v každodenním životě Kazachstánců, avšak s postupem času a vlivem globalizace se změny ve struktuře a vnímání manželských norem stávají stále patrnějšími. V tomto článku se budeme zabývat tím, jak moderní trendy ovlivňují institut manželství v Kazachstánu, jaké tradiční normy se zachovávají a jak se mladá generace přizpůsobuje novým podmínkám, přičemž si zachovává rovnováhu mezi tradicí a moderností.

V Kazachstánu si manželství, které je tradičně uzavíráno podle islámských zvyků, stále zachovává svou významnost. Šaría reguluje mnoho aspektů rodinného života, jako je povinnost mužů zabezpečit rodinu, dodržování práv žen a přísný postoj k otázkám předmanželských vztahů. Avšak, jak poznamenává Aizhan, 20letá studentka z Almaty, „mladí lidé dnes stále častěji usilují o sebevyjádření a samostatný výběr partnera, což někdy jde proti tradicím, které předepisují účast rodičů při výběru životního partnera.“ Tradiční normy, jako je nikáh (islámský sňateční obřad), jsou stále důležitým aspektem uzavírání manželství, ale často jsou doprovázeny i civilním sňatkem, který zajišťuje právní uznání svazku. Nursultan, 47letý programátor z Almaty, zdůrazňuje, že „civilní sňatek se stává stále populárnějším, zejména mezi mladými lidmi, kteří chtějí mít záruky v případě rozvodu.“

Jednou z klíčových změn, které nastaly v kazašské společnosti, je postoj k předmanželským vztahům a sexualitě. Přestože islám přísně zakazuje předmanželské vztahy, mnoho mladých lidí, jak poznamenává Aizhan, usiluje „prozkoumat své pocity a budovat vztahy před manželstvím,“ což podle ní „někdy vyvolává odsouzení ze strany starší generace.“ Nutsultan také potvrzuje, že „v posledních letech se zvýšila otevřenost při diskusi o takových tématech, jako je sexuální výchova, což bylo dříve tabu.“

Moderní trendy však vedou také k přehodnocení mnoha tradičních aspektů manželství. Například rozvod, který byl dříve považován za krajní opatření, se stává přijatelnějším. Podle výzkumu provedeného Asociací sociologů Kazachstánu končí přibližně 30 % manželství v zemi rozvodem. To není spojeno pouze se změnami vnímání manželství, ale i s ekonomickými obtížemi, kterým čelí mnoho rodin ²¹⁾.

Těla žen jsou podrobena pečlivé pozornosti a kritice, přičemž jsou přizpůsobována místním představám o příslušném ženském chování, které se definuje jako péče a skromnost. Co se týče manželství, nacionalistické diskurzy zdůrazňují důležitost toho, aby ženy zůstaly pannami až do svatby ²²⁾.

Navzdory tomu však studie z roku 2018 ukázala, že přibližně třetina dotázaných kazachstánských adolescentů (ve věku 15–19 let) měla sexuální zkušenosti a 57 procent devatenáctiletých bylo sexuálně aktivních ²³⁾. Konformita je vnucována prostřednictvím ujat, což se překládá jako „hanba“. Ujat lze chápat jako kulturní praxi, která spočívá v ponížení jednotlivce, jenž se odchýlil od normy a vykonal něco, co je zbytkem komunity považováno za hanebné.

Manželství a rodina zůstávají silnými institucemi a naprostá většina (82,5 procenta) mladých lidí v Kazachstánu (14–29 let) si představuje svou budoucnost jako ženatí nebo vdané s dětmi, což odpovídá velmi vysoké míře sňatečnosti v zemi. V roce 2017 bylo v zemi zaznamenáno 7,9 sňatků na každých 1000 obyvatel (míra, která je vyšší než ve většině zemí OECD). Rodina, jak nukleární, tak rozšířená, zůstává velmi silnou institucí. V průzkumu provedeném v roce 2020 ve všech regionech Kazachstánu odpovědělo 73,1 procenta dotázaných, že považují rodinu za smysl života. Zajímavé je, že 75,1 procenta žen věřilo, že rodina je smyslem života, zatímco pro 51,3 procenta mužů to byla reprodukce ²⁴⁾.

Při analýze jiných islámských zemí lze zjistit, že Kazachstán vykazuje unikátní kombinaci zachování tradičních islámských hodnot a adaptace na moderní realitu. Například v Íránu, kde mají zákony šaría silný vliv na legislativu, jsou předmanželské vztahy přísně zakázány a za jejich porušení jsou stanoveny přísné tresty. Na druhé straně, v Turecku, kde má šaría menší roli, je pozorováno liberálnější postoj k manželství a vztahům, což má také vliv na mladé lidi v Kazachstánu, kteří přejímají některé západní vzorce chování.

Z toho plyne závěr, že v moderním Kazachstánu dochází k postupné transformaci institutu manželství. Mladá generace se snaží najít rovnováhu mezi tradičními islámskými normami a moderními výzvami, jako je sebevyjádření, ekonomická nezávislost a svoboda volby. Jak poznamenává Aizhan, „snažíme se zachovat naši kulturu a tradice, ale také chápeme, že svět se mění a musíme se přizpůsobit novým podmínkám.“ Nursultan dodává: „Je důležité najít kompromis mezi úctou k tradicím a snahou o osobní svobodu, abychom budovali harmonické a stabilní rodiny.“

Rusko

Ruská islámská společnost představuje unikátní kombinaci náboženských tradic a kulturní rozmanitosti. V podmínkách mnohonárodnostní a multikonfesní země si islám v Rusku zachovává své specifické normy a hodnoty, což se odráží i v institucích manželství a rodinných vztahů. Ivan, student z Ruska, vyznávající islám, zdůrazňuje důležitost rodinných hodnot a úcty ke starším: „V naší kultuře zaujímá úcta k rodičům a starším ústřední místo. Rodiče hrají významnou roli při výběru partnera a jejich názor je považován za velmi důležitý. I když moderní mládežnické trendy někdy směřují k větší svobodě v osobním životě, většina mladých muslimů se snaží nezklamat své rodiče a řídí se jejich radami.“

Tento důraz na rodinné hodnoty a respekt ke starším příbuzným je důležitou součástí islámské kultury v Rusku. I v podmínkách městského života a rostoucího vlivu západních hodnot mnoho muslimských rodin nadále dodržuje tradiční přístupy k manželství, včetně obřadů zasnoubení a sjednávání manželské smlouvy (nikáh) za účasti rodiny. Právní a kulturní normy islámu v Rusku ovlivňují nejen osobní vztahy, ale i rodinné a sociální struktury, čímž udržují kontinuitu tradičních hodnot v moderní společnosti.

V roce 2022 bylo v Rusku registrováno přibližně 1,05 milionu manželství, přičemž počet rozvodů dosáhl přibližně 600 tisíc, což odpovídá 56 rozvodům na 100 manželství. V rámci věkových kategorií se většina manželství uzavírá mezi muži a ženami ve věku od 25 do 34 let. Rozvody se rovněž nejčastěji vyskytují v této věkové skupině, avšak jejich počet se zvyšuje u osob starších než 35 let ²⁵⁾.

Co se týče genderových rolí a rozdělení povinností v manželství, mnoho respondentů uvádí, že tradiční názory přetrvávají. „V naší kultuře je muž považován za hlavu rodiny a hlavního živitele, zatímco žena, i když může pracovat, by měla věnovat hlavní pozornost domácnosti a výchově dětí,“ říká jiný respondent. Takové představy o genderových rolích jsou hluboce zakořeněné v povědomí mnoha muslimů v Rusku, i když stále častěji dochází ke změnám směrem k rovnoprávnějším vztahům. Moderní mladé páry, zejména ve městech, usilují o vyváženější rozdělení rodinných povinností, kde se oba manželé podílejí na domácích pracích a výchově dětí.

Mladí lidé, přestože mají modernější názory, považují muže za hlavu rodiny (52,6 %). Nemalá část respondentů (18,4 %) zdůraznila, že žena by měla ve všem poslouchat muže. To naznačuje, že názory mladých lidí se stávají stále tradičnějšími, což je přibližuje k názoru starší generace. Zajímavé je také, že většina respondentů, kteří se nehlásí k muslimské víře, odpověděla, že muž je hlava rodiny (67 %), zatímco více než třetina muslimů naopak tvrdila, že v jejich rodinách panuje rovnost (36,2 %) ²⁶⁾.

Téma intimních vztahů před manželstvím zůstává citlivé a tabuizované. „Sex před manželstvím je něco, co naše komunita kategoricky odsuzuje,“ vysvětluje Ivan. V souladu s islámskými normami je fyzická blízkost povolena pouze po uzavření manželství. Navzdory této přísnosti však mladí lidé stále častěji diskutují o otázkách intimních vztahů, sexuální výchovy a odpovědnosti v manželství, což samo o sobě představuje významný posun ve společnosti, kde byla tato témata dříve diskutována pouze v uzavřených kruzích. Roste také zájem o islámské právo (šarí‘a) a jeho uplatňování v každodenním životě. V ruských islámských komunitách je šarí‘a často vnímána jako vodítko nejen pro náboženské rituály, ale i pro rodinné a sociální vztahy. Ivan poznamenává: „Šarí‘a nám pomáhá chápat, co je správné a co ne, a dává odpovědi na mnoho otázek, s nimiž se v životě setkáváme.“ To zdůrazňuje význam náboženských norem v každodenním životě muslimů v Rusku a jejich snahu dodržovat zákony své víry.

Nakonec stojí za zmínku i tradice svatebních obřadů. „Nikáh a svatba nejsou jen ceremonie, jsou to významné události, které shromažďují celou rodinu a přátele,“ říká Anna. Tradiční islámské svatby v Rusku zahrnují takové prvky, jako je provedení nikáhu za účasti imáma, výměna prstenů a pořádání slavnostní hostiny. Současné svatby mohou zahrnovat i prvky západní kultury, jako je použití hudby a pořádání zábavních programů.

Uzbekistán

В současných islámských společnostech, včetně Uzbekistánu, zůstává manželství důležitým institutem, který určuje sociální normy a role. V letech 2000-2016 bylo registrováno 4033,9 tis. manželství, tj. novomanžely se stalo více než osm milionů lidí. V 90. letech část mládeže preferovala náboženskou formu uzavření manželství, která nebyla zahrnuta do statistického záznamu. Tento nepříznivý trend byl překonán do roku 2005. Nárůst manželskosti v 2000. letech se odehrává na pozadí krize rodinných a manželských vztahů v řadě zemí světa, což zvlášť zdůrazňuje význam těchto pozitivních trendů v Uzbekistánu. Zatímco v mnoha vyspělých zemích jsou podporovány konsenzuální manželské svazky, populace republiky téměř zcela podporuje tradiční manželství, jak ukazují materiály sociologických výzkumů. Jedním z rysů institutu manželství je relativně mladý věk uzavření manželství. Podle republikánské legislativy je věk určen pro dívky - 17 let, pro chlapce - 18 let. Podle statistik většina žen (84%) zakládá rodinu v mladém věku - od 18 do 24 let. Muži obvykle vstupují do manželství o 3-4 roky později ²⁷⁾.

Jedním z klíčových změn v manželství v Uzbekistánu je změna rolí v rodině. Tradičně muž vystupuje jako hlavní živitel a ochránce rodiny, zatímco žena je považována za strážkyni domácího krbu. S nárůstem počtu žen, které získávají vyšší vzdělání a aktivně se zapojují na trhu práce, dochází k přehodnocení těchto rolí. „Mnoho mladých lidí, jako jsem já, vidí svou rodinu spíše jako partnera. Snažíme se o rovnost a vzájemný respekt,“ poznamenává Muhammad, 22letý student z Uzbekistánu. Tyto změny odrážejí globální trend k genderové rovnosti, ale také vyvolávají spory a konflikty v tradičních rodinách, kde jsou tyto změny vnímány jako odklon od islámských hodnot.

Obvykle uzbecká dívka souhlasí s manželstvím prostřednictvím zprostředkovatelů, protože ji rodiče od začátku připravují na tradiční manželství. Když se jí ptají, kdy se hodlá vdát, tradiční uzbecká dívka odpovídá „hudo hohlosa“, což znamená „podle vůle Alláha“. Toto je jeden z nejběžnějších odpovědí v Uzbekistánu, používá se v jakékoli situaci života. Tento odpověď dívky poskytuje mnoho informací o ní. Za prvé, je to nejskromnější odpověď, která jednoznačně ukazuje na její zbožnost. Za druhé, naznačuje to, že je tradičně vychovávaná. Za třetí, tato odpověď také poskytuje primární informace o tom, že dívka může vstoupit do manželství na žádost nápadníka a prostřednictvím zprostředkovatelů.

Rozmanitost změn v manželských a rodinných vztazích v Uzbekistánu lze zkoumat prostřednictvím prismu islámského práva (Šarí'á), které zůstává základem právního a morálního řádu. Dochází k postupné adaptaci Šarí'á na moderní podmínky. To se odráží v změnách týkajících se například věku pro uzavření manželství a práv žen. Je důležité poznamenat, že „v Uzbekistánu jsou manželství s nezletilými oficiálně zakázána, i když tradice jsou občas porušovány,“ zdůrazňuje Zuhra, přičemž moderní legislativa je zaměřena na ochranu práv mládeže a žen, což odráží snahu státu kontrolovat a modernizovat tradiční normy. Modernizace právních a morálních norem v Uzbekistánu je jasně patrná v postupném zvyšování věkového limitu pro uzavření manželství a posílení práv žen v rodině.

Na druhé straně zůstává důležitým aspektem zachování tradičních hodnot, jako je úcta ke starším, čest rodiny a náboženské normy. V tomto kontextu se mládež musí orientovat mezi požadavky tradiční kultury a osobními ambicemi. „Musíme respektovat naše zvyky, ale zároveň vzít v úvahu, že svět se mění. Není to snadné, ale je to nutné,“ říká Muhammad, zdůrazňující složitost hledání této rovnováhy. Mládež se často ocitá v situaci dvojího tlaku: z jedné strany ze strany rodiny a společnosti, z druhé strany ze strany svých osobních ambicí a přání.

Moderní výzvy, jako migrace a přístup na Internet, také hrají důležitou roli při změně manželských a rodinných norem. Internet poskytuje mladým lidem přístup k globálním informacím a různým modelům chování, což přispívá ke změně jejich představ o rodině a manželství. „Mnozí z nás vidí, jak žijí ostatní, a chtějí mít stejné možnosti a svobody,“ sdílí Muhammad. Tento proces lze považovat za součást širšího procesu globalizace, který, podle sociologa Anthonyho Giddense, vede k „detradicionalizaci“ a rozšíření osobního výběru.

Shrnutí

V kontextu institutu manželství v islámských společnostech Kazachstánu, Ruska a Uzbekistánu lze pozorovat jak společné rysy, tak významné rozdíly, které jsou ovlivněny kulturními, historickými a sociálními faktory. Ve všech třech zemích má islám výrazný vliv na rodinné a manželské normy. Tradiční rituály, jako je nikáh, zůstávají důležitými prvky manželských svazků. Šaría reguluje mnoho aspektů rodinného života, včetně povinností manžela zajistit rodinu, práv manželky a omezení předmanželských vztahů. Tyto normy přetrvávají v Kazachstánu, Rusku i Uzbekistánu, a to i přes změny ve společnosti.

Nicméně, existují rozdíly v tom, jak jsou tyto normy aplikovány a přizpůsobovány. V Kazachstánu, přestože tradiční rituály a regulace šaría zůstávají zachovány, je pozorován růst počtu občanských manželství, která poskytují právní uznání svazku a ochranu práv, zejména v případě rozvodu. To odráží změnu v přístupu k manželství mezi mládeží, která se snaží spojit tradiční hodnoty s moderními realitami. V Kazachstánu je rovněž zaznamenáván nárůst otevřenosti v diskusi o předmanželských vztazích a sexualitě, což svědčí o postupném oslabování tradičních tabu. V Rusku přetrvává silný důraz na rodinné hodnoty a úctu k starším. Tradiční přístupy k manželství, včetně účasti rodičů na výběru partnera, zůstávají důležité. Nicméně mezi mládeží ve městech se rovněž pozoruje snaha o rovnost v rodinných povinnostech a otevřenost v diskusi o intimních otázkách. V Rusku islámcské normy koexistují s více sekulárním legislativním rámcem, což vede k méně přísnému dodržování náboženských předpisů ve srovnání s Kazachstánem a Uzbekistánem.

V Uzbekistánu rovněž hrají islámské tradice klíčovou roli při určování norem manželství a rodinných vztahů. Avšak zde dochází k významným změnám v rolích uvnitř rodiny v reakci na rostoucí počet žen s vyšším vzděláním a jejich aktivní účast na trhu práce. Tyto změny vedou k přehodnocení tradičních rolí, přičemž tradiční hodnoty, jako je úcta k starším a rodinná čest, zůstávají důležité. Státní legislativa, zaměřená na ochranu práv mládeže a žen, včetně zákazu sňatků s nezletilými, odráží snahy o modernizaci tradičních norem. Celkově Kazachstán, Rusko a Uzbekistán vykazují podobné tendence v adaptaci institutu manželství na moderní podmínky, přestože existují rozdíly v intenzitě vlivu islámských norem a kulturních specifik. Všechny tři země čelí výzvám spojeným s globalizací a změnami v sociálních strukturách, což vede k postupnému oslabování tradičních norem a zvýšení flexibility v interpretaci šaría. Mládež v každé z těchto zemí se snaží najít rovnováhu mezi tradičními hodnotami a moderními očekáváními, což odráží širší proces transformace sociálních institutů v islámských společnostech.

V současném světě dochází k významným změnám v islámském chápání manželství, které jsou ovlivněny globalizací a západními hodnotami. Navzdory těmto výzvám si tradiční hodnoty uchovávají svůj význam v mnoha muslimských společnostech. Ve státech Střední Asie, jako jsou Kazachstán, Uzbekistán a Rusko, kde žije početná muslimská populace, lze pozorovat zajímavé propojení moderních a tradičních pohledů na institut manželství.

V Kazachstánu dochází k významným sociálně-kulturním změnám, které ovlivňují i institut manželství. Islám zde nadále hraje důležitou roli, avšak vliv globalizace a moderních trendů je čím dál tím zřetelnější. Mladá generace usiluje o nalezení rovnováhy mezi tradičními islámskými normami a moderními výzvami, jako je sebevyjádření a ekonomická nezávislost. Tradiční normy, jako je nikáh, zůstávají důležité, ale často jsou doplněny civilními sňatky, které poskytují právní záruky. Předmanželské vztahy a otevřenost v diskusích o sexualitě ukazují na postupnou změnu postojů, i když tyto změny mohou vést ke konfliktům se starší generací.

Podobné trendy lze sledovat i v Uzbekistánu a Rusku, kde muslimská populace rovněž čelí vlivu moderních hodnot a globalizace. V Uzbekistánu se tradiční islámské normy stále silně prosazují, avšak mladá generace rovněž hledá způsoby, jak se přizpůsobit novým podmínkám. V Rusku, kde je muslimská populace součástí širšího sekulárního kontextu, dochází k ještě výraznějšímu střetu mezi tradičními a moderními hodnotami.

Tento vývoj ukazuje, že v moderním Kazachstánu, Uzbekistánu a Rusku probíhá postupná transformace institutu manželství. Navzdory rozdílům v míře a způsobu adaptace na moderní trendy usiluje mladá generace ve všech třech státech o nalezení rovnováhy mezi tradicí a modernitou, což je klíčové pro budování harmonických a stabilních rodin.

Ve všech třech zemích mají islámské principy manželství a rodinných vztahů značný vliv na legislativu a sociální normy. Korán definuje manželství jako posvátný svazek mezi mužem a ženou, založený na vzájemném souhlasu a podpoře. V Kazachstánu, Rusku a Uzbekistánu islámské normy doplňují národní legislativní akty, což vytváří jedinečné právní kontexty pro manželské a rodinné vztahy. V Kazachstánu a Rusku se přístupy k zajištění práv a povinností manželů podobají, přičemž velký důraz je kladen na právní rovnost a ochranu práv žen. V Uzbekistánu, ačkoliv zde islám rovněž výrazně ovlivňuje právní rámec, lze zaznamenat větší důraz na tradiční hodnoty, což někdy vede k přísnějšímu dodržování šaríatských norem, zejména v otázkách rozvodu a polygamie.

Otázky rozvodu a polygamie jsou interpretovány různě v závislosti na místních zvyklostech a legislativě. V Kazachstánu a Rusku je polygamie zakázána zákonem, což odráží jejich sekulární charakter a snahu o rovnost pohlaví. V Uzbekistánu, ačkoliv je polygamie oficiálně rovněž zakázána, může v praxi v určitých komunitách existovat. Rozvod v Kazachstánu a Rusku probíhá podle postupů, které se značně opírají o občanské právo, zatímco v Uzbekistánu jsou někdy aplikovány tradičnější islámské postupy.

Srovnání tradičních zvyků a rituálů spojených s manželstvím v Kazachstánu, Rusku a Uzbekistánu ukazuje, že zatímco základní islámské principy zůstávají neměnné, každá z těchto komunit přidává své unikátní kulturní prvky, které obohacují svatební obřady a rituály. Obřady spojené s uzavřením manželství v Kazachstánu a Uzbekistánu mají mnoho společného. V obou zemích se klade velký důraz na rodinné tradice, které zdůrazňují respekt a úctu k rodině. Tyto obřady obsahují prvky symbolizující přechod nevěsty do nové rodiny a upevnění vazeb mezi dvěma rodinami. Důraz na rodinné hodnoty a tradice činí svatební obřady těchto dvou zemí velmi podobnými, i přes regionální rozdíly a kulturní specifika.

Ruské svatební obřady se od kazašských a uzbeckých liší svou rozmanitostí, což je důsledkem velkého množství etnických a kulturních skupin, které tuto zemi obývají. V různých regionech Ruska existují vlastní unikátní tradice, které se mohou výrazně lišit. Například na Severním Kavkaze, v Tatarstánu nebo Baškortostánu mohou muslimské svatební obřady zahrnovat prvky charakteristické pro tyto národy a kombinovat islámské tradice s místními zvyky.

Navíc v Rusku má sekulární charakter státu výrazný vliv na svatební ceremoniály. Ačkoliv jsou islámské obřady důležité pro muslimské komunity, často jsou doplňovány nebo nahrazovány civilními obřady, které se konají na úřadech (ZAGS), čímž získávají oficiálnější a právní význam.

Na závěr lze konstatovat, že ačkoliv se konkrétní praktiky a zvyky mohou lišit, všechny tyto obřady jsou pevně zakořeněny v islámských zásadách, které zajišťují, že manželství je uzavíráno s náležitou náboženskou a společenskou úctou. Význam manželství jako posvátného svazku, který spojuje jednotlivce, jejich rodiny i komunity, zůstává konstantní, i když každý region přináší své jedinečné prvky, odrážející kulturní bohatství a různorodost muslimských komunit ve Střední Asii a Rusku.

ABDUL-RAUF, Muhammad. Marriage and Family in Islam. 1996. Dostupné z: https://www.semanticscholar.org/paper/Marriage-in-Islam-Abdul-Rauf/67d7d936df6bd14879982e1e1b67dd9b9ef81637

BOUHDIBA, Abdelwahab. Sexuality in Islam. 1st ed. London: Routledge, 1985. eBook published 21 November 2007. ISBN 9780203706916. 304 p. Dostupné z: https://doi.org/10.4324/9780203706916

CHANNIKOV, Aleksandr. Islám. Litres, 2009. Další dostupnost: https://www.litres.ru/book/aleksandr-hannikov/islam-184622/chitat-onlayn/

CHANNIKOV, Aleksandr. Islám. Ořady a svátky. Další dostupnost: https://www.litres.ru/book/aleksandr-hannikov/islam-obryady-i-prazdniki-3263785/chitat-onlayn/

DALL'AGNOLA, Jasmin a THIBAULT, Hélène. Online Temptations: Divorce and Extramarital Affairs in Kazakhstan. Religions, 2021, 12: 654. Dostupné z: https://www.mdpi.com/2077-1444/12/8/654

ESPOSITO, J. L. The Straight Path [online]. Oxford University Press, 2005. Dostupné z: https://pages.uoregon.edu

GALIEVA, G. Současná islámská rodina v Rusku (na příkladu Tatarstánu). Časopis: Rusko a muslimský svět, 2009. Dostupné z: https://cyberleninka.ru/article/n/sovremennaya-islamskaya-semya-v-rossii-na-primere-tatarstana

JALILOV, Aktam. Religious Interpretation of Family: The Role of Islam in Social Reproduction in Uzbekistan. Journal of Uzbek Studies, 2020, 15: 105-122. Dostupné z: https://www.academia.edu/101146421/Religious_Matters_of_Youth_Education_for_Marriage_in_Uzbekistan

KORÁN. Překlad a komentář Ivana Hrbka, 1972, Odeon.

KORÁN, Súra 2:256. Překlad a komentář Ivana Hrbka, 1972, Odeon.

KUDAIBERGENOVA, Diana. The Body Global and the Body Traditional: A Digital Ethnography of Instagram and Nationalism in Kazakhstan and Russia, 2019. Central Asian Survey 38: 363–80 https://www.taylorfrancis.com/chapters/edit/10.4324/9781003018964-4/body-global-body-traditional-digital-ethnography-instagram-nationalism-kazakhstan-russia-diana-kudaibergenova

MAMADALIEVA, Hafiza Kholdarovna. Brak a rodina v Uzbekistánu. Článek ve vědeckém časopise Národopisem, 2017. Dostupné z: https://cyberleninka.ru/article/n/brak-i-semya-v-uzbekistane

MILOV, Sergey. Vstupayushchim v brak. Moskva: Litres, 2015. ISBN 9785457737693. Dostupné z: https://www.litres.ru/book/sergey-milov/vstupauschim-v-brak-8206788/chitat-onlayn/

NASR, S. H. Islamic Philosophy from Its Origin to the Present: Philosophy in the Land of Prophecy. Albany: State University of New York Press, 2006. Dostupné z: http://ndl.ethernet.edu.et/bitstream/123456789/37763/1/56.pdf.pdf

OMELICHEVA, Mariya Y. Islam in Kazakhstan: a survey of contemporary trends and sources of securitization. Central Asian Survey, 2011, 30.2: 243-256. Dostupné z: https://nwc.ndu.edu/Portals/71/Images/Publications/Islam%20in%20Kazakhstan%20a%20survey%20of%20contemporary%20trends%20and%20sources%20of%20securitization.pdf?ver=99FDh7edllMUk6bKUJoz5g%3D%3D

ROSHIN, M. J. Imám [online]. Izluchenie plazmy — Islamský front spasení. Moskva: Bol'šaja rossijskaja enciklopedija, 2008 [cit. 2023-01-03]. Dostupné z: https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php/Hlavn%C3%AD_strana

SACHEDINA, Abdulaziz. Islam and the Challenge of Human Rights. New York: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-538842-8. Dostupné z: https://academic.oup.com/book/2349

SHOMALI, Muhammad. Islám. Základy víry, náboženská praxe a morálka. 2007. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=BlmyDgAAQBAJ&printsec=frontcover&hl=ru#v=onepage&q&f=false



Počet shlédnutí: 212