Řecká menšina v České republice

Eliška Malínková, Lenka Maurerová

V naší seminární práci se blíže podíváme na řeckou etnickou minoritu žijící v České republice. Podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů v roce 2021 se k řecké národnosti přihlásilo 4 077 obyvatel České republiky. Kulturní činnost řecké menšiny je velmi bohatá a podílejí se na ní všechny organizace označované jako řecké obce. Řecká komunita je usídlena v následujících městech: Praha, Brno, Ostrava, Jeseník, Krnov, Třinec, Karviná, Šumperk, Vrbno pod Pradědem, Havířov a Bohumín. Početně menší komunity Řeků žijí i v dalších místech: Jablonec nad Nisou, Liberec, Hradec Králové, Jihlava, Vyškov, Olomouc, Strážnice, Znojmo a Mikulov. ¹⁾

Cílem této práce je zhodnotit, jakým způsobem se v průběhu let integrovala řecká menšina mezi české obyvatele. A zároveň se chceme ponořit do problematiky udržování řecké kultury v České republice a zjistit, jakým způsobem si Řekové udržují svou kulturu na našem území.

Hlavní výzkumné otázky

• Jak se Řekové integrovali do české společnosti v průběhu času?
• Jak si Řekové udržují svou kulturu a jak svou kulturu projevují?

Podotázky

• Jaké faktory ovlivňují integraci řecké menšiny?
• Jak se projevuje řecká identita v českém prostředí?
• Jakým způsobem Řekové navazují a udržují kontakty v rámci své komunity v České republice?
• Jak se Řekové snaží udržet svou kulturu v České republice?
• Které tradiční prvky řecké kultury jsou v českém prostředí nejvíce udržovány?
• Jakým způsobem řecké kulturní tradice ovlivňují život řecké komunity v České republice?

Kniha „Řecká etnická skupina v Československu“ ²⁾, od autora Antula Botu obsahuje průběh integrace řecké minority do československé společnosti. Řečtí emigranti přinesli do Československa odlišnou materiální a duchovní kulturu. V současné době se řecká etnická minorita sjednocuje s českou společností snadno. Řecká minorita se však snaží svou kulturu udržet prostřednictvím lidového umění, oděvu a rodinného života. V současné době je Řeků v České republice podstatně méně, než bylo po příchodu Řeků na území Československa z důvodu občanské války.

V článku „Řecká národnostní menšina v České republice dnes“ ³⁾, publikovaném v časopise ČESKÝ LID v roce 1998, autor Jaroslav Otčenášek popisuje, jak řecká menšina v České republice slaví své svátky a pořádá slavnosti. Tyto události se konají několikrát do roka v různých městech a vesnicích, kde žije řecká komunita. Součástí těchto akcí je tradiční řecká hudba, která bývá často interpretována na moderní nástroje, a doprovázená lidovými tanci. Jednou z významných událostí je každoroční řecký folklorní festival, kde se také hrává tradiční hudba na původní řecké nástroje a zpívají se lidové písně. Co se týče svátků, řecká menšina přijala způsob oslav Vánoc z české kultury. Stejně tak slaví Velikonoce a Nový rok, přičemž některé původní zvyky stále přetrvávají. Nicméně některé tradiční řecké svátky, jako například Oslava Tří králů, postupem času z českého prostředí vymizely. Je třeba poznamenat, že tato studie pochází z minulého století a neodráží současný stav řecké komunity v České republice.

Kniha „Řekové v Česku“ ⁴⁾ z roku 2013 od autora jménem Sotiris Joanidis popisuje v několika kapitolách život řecké menšiny v České republice. Řecká menšina v České republice si aktivně udržuje svou kulturu a tradice. Svou kulturu a tradice si udržují přes hudbu, tanec, kuchyni a přes oslavy řeckých svátků. V České republice existuje mnoho tanečních skupin, které též přispívají k uchování a šíření těchto tradic v rámci mnoha generací. Autor v této knize přiznává, že Řekové jsou dobře integrovaní do české společnosti. Jako příklad zde uvádí několik osobností, jako jsou např. Marta a Tena Elefteriadu, které se proslavily jako zpěvačky a zakladatelé firmy Santa - dnešního holdingu Kofola, Samarasovi. Tyto osobnosti a spousty dalších lidí přispívají k pozitivnímu obrazu Řeků v České republice. V České republice také v současné době působí několik řeckých organizací, které pořádají kulturní akce, slavnosti a poskytují podporu členům komunity. Tyto organizace také pomáhají Řekům udržet svůj rodný jazyk a šířit řeckou kulturu mezi mladší generace. Autor v této knize také píše o oficiálních vztazích mezi Řeckem a Českou republikou. Dle autora jsou diplomatické vztahy mezi Řeckem a Českou republikou silné a přispívají k vzájemné kulturní spolupráci. Tyto vztahy také napomáhají k organizaci kulturních akcí a podporují integraci Řeků v ČR.

Kniha „Řečtí uprchlíci – Kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948 – 1989“ ⁵⁾, od autorů Antula Botu a Milana Konečného vypráví o historii řecké menšiny na území Československa. Ve svých kapitolách vypráví o prvním příchodu dětí na území Československa, následně o životě řeckých dětí v československých hostitelských rodinách a jejich integraci do československé společnosti. Kniha také zaznamenává účast dětí v dětských domovech a na základních školách a tento jev zkoumá po městech po celém Československu. Také se v této knize zaznamenává život dospělých, jejich pracovní příležitosti, právní postavení řeckých emigrantů a jejich následný návrat do Řecka. Jedna kapitola v knize také zaznamenává součinnost řecké a československé komunistické strany.

Kniha „Vyschly nám slzy… Řečtí uprchlíci v Československu“ ⁶⁾, od autorů Kateřiny Králové a Konstantinose Tsivose zkoumá osudy dvanácti řeckých uprchlíků, kteří přišli na území Československa během řecké občanské války. Původně si mysleli, že budou v Československu pouze na dočasnou chvíli, ale nakonec se v Československu usadili. Na knize se podíleli odborníci a sledovali postoje pamětníků k historii a procesu integrace na nové prostředí. Kniha se dotýká i osobních zážitků účastněných respondentů a jejich místo ve společnosti.

Gastronomie je velkou součástí kultury dané menšiny. V článku „Kuchyně a strava řecké menšiny v České republice“ ⁷⁾, publikovaném v časopise Národopisná revue, se Ivan Hlavatý zabývá vlivem české kultury na řeckou kuchyni a popisuje tradiční řeckou stravu. Autor zdůrazňuje, že „národní kuchyně“ je důležitou součástí národního dědictví a i přes geografickou rozptýlenost řecké menšiny si udržuje prvky své etnické identity. Řecká gastronomie je od starověku spojena s kuchyněmi okolních středomořských národů. Po příchodu do Československa se řečtí emigranti nesnadno přizpůsobili české stravě, která jim nechutnala, a začali vařit podle svých zvyků, přestože bylo obtížné získat potřebné suroviny v novém prostředí. Řecká kuchyně se od středoevropské liší používáním odlišného masa, zejména jehněčího, a výrazněji využívá oliv a olivového oleje, zeleniny, bylinek a koření. Mnoho emigrantů se proto začalo věnovat chovu ovcí a pěstování zeleniny, často dovážené z Řecka. Do sedmdesátých let 20. století byla běžná tradiční řecká jídla, jako fasolada (fazole), jachni (dušené jídlo) nebo různé druhy pit (pita). Tyto jídla jsou dodnes oblíbená, zejména o víkendech. Česká jídla byla v řeckých domácnostech vzácná, ale někteří si oblíbili vepřo, knedlo, zelo či ovocné knedlíky. Autor také popisuje tradiční řecká sváteční jídla, která jsou podávána při státních řeckých svátcích, jako je Den vzniku samostatného řeckého státu nebo Den Ochi.

Ve své studii „Aktuální situace Řecké obce Brno na pozadí vnímání řecké menšiny českou populací“ ⁸⁾, se Jan Nepela zaměřil na oblibu Řeků v České republice. Provedl kvantitativní výzkum, kde zkoumal faktory jako pohlaví, věk, vzdělání, místo bydliště a osobní známost s Řeky. Cílem studie bylo zjistit, jaký postoj mají lidé k Řekům jako k sousedům, kolegům, přátelům, návštěvníkům nebo by je dokonce vyhostili z ČR. Zároveň se zkoumaly i sympatie Čechů k Řekům ve srovnání s ostatními státy Středomoří. Výsledky naznačily, že Češi obecně považují Řeky za sympatický národ, především u respondentů s vyšším vzděláním, žijících ve větších městech a s vyšším socioekonomickým statusem, a u mladších lidí. Řekové byli také mezi oblíbenějšími minoritními skupinami a většina Čechů by je tolerovala jako návštěvníky nebo by je přijala mezi své přátele, jen malé procento by je chtělo vyhostit. Studie ukázala, že znalost Řeků zvyšuje sympatie k nim. V Brně byly výsledky ještě příznivější, s obyvateli vyjadřujícími větší náklonnost k Řekům než průměrně v ČR.

Autorka článku „Children of the storm” – A look at the complex origins of the Czech Republic's Hellenic community“ ⁹⁾, Coilin O`Connor se zaměřuje na příchod řecké etnické minority do Československa. Zde uvádí, že řecká komunita přišla do Československa během občanské války v Řecku v letech 1946 – 1949, kdy byly tisíce lidí, včetně mnoha dětí, evakuovány do socialistických zemí. Vypráví se zde příběh Ermioni a Androniki, kteří jsou příkladem řeckých emigrantů, kteří po příchodu do Československa našli nový domov a zachovali si u sebe řeckou identitu. Řeší se zde i otázka, zda nebyly děti z Řecka přesunuty do Československa dobrovolně jejich rodiči anebo zda byly přesunuty nuceně. Tyto děti se nazývají “děti bouře” a byly často oběťmi politických konfliktů. Mnoho dětí ale mělo v Československu lepší podmínky pro lepší možnost vzdělání a následného kariérního růstu. I přes dlouhodobý pobyt v České republice si mnozí Řekové zachovávají svou řeckou identitu a snaží se tuto identitu předat i svým dětem.

Pro tuto práci jsme zvolily pracovat s dotazníkem s otevřenými odpověďmi a zároveň jsme provedly i jeden polostrukturovaný rozhovor.

Dotazník s otevřenými otázkami umožňuje respondentům volně vyjádřit své názory, postoje, zkušenosti nebo myšlenky. Otevřené otázky dávají respondentům širší prostor k formulaci svých odpovědí a umožňují i větší flexibilitu. Pro tuto práci byl zvolen z toho důvodu, že menšina se povětšinou vyskytuje na Moravě a je pro nás obtížnější se s menšinou spojit. Proto jsme kontaktovali respondenta, který dotazník následně rozeslal na skupině na sociální síti Facebook.

Polostrukturovaný rozhovor je výzkumná metoda, která kombinuje prvky strukturovaného a nestrukturovaného rozhovoru. V tomto typu rozhovoru má výzkumník připravený seznam otázek nebo témat, která chce pokrýt, ale zároveň má flexibilitu v průběhu rozhovoru reagovat na odpovědi respondentů a klást doplňující otázky podle potřeby.

Dotazník ¹⁰⁾

Náš dotazník byl vytvořen na webovém portálu survio.com. Na náš dotazník nám odpovědělo v celkovém počtu 12 respondentů. Všichni naši respondenti dotazníku jsou členové skupiny na sociální síti Facebook Řecká obec Šumperk. Naši respondenti mohli uvést jak své jméno, tak také přezdívku anebo jen jejich iniciály. Na tento dotazník odpovídali pouze ti respondenti, kteří měli ochotu nám s naší semestrální prací pomoct. Dotazník obsahoval celkově 14 otázek - 13 otevřených otázek a pouze 1 otázku uzavřenou.

Respondenti

• Filip - 50 let, české i řecké občanství, řecké kořeny - Kastoria
• Michalis - 69 let, české občanství, řecké kořeny - Katerini
• E. K. - 58 let, české i řecké občanství, řecké kořeny - Thesaloniky
• Anna - 32 let, české občanství (získání řeckého je v procesu), řecké kořeny - severní Řecko
• I. - 51 let, české občanství, řecké kořeny - Parga, Soluň
• Filip Konupka - 38 let, české občanství, řecké kořeny - Megali Sterna
• Maria - 36 let, řecké i české občanství, řecké kořeny - Asprogia Florinas (matka), Athény (otec)
• A. A. - 54 let, české občanství, řecké kořeny - severní Řecko
• T. V. - 60 let, české občanství, řecké kořeny - Pontos
• Jan - 47 let, české občanství, řecké kořeny - obce Epanomi a Kilkis
• Lucie - 52 let, řecké kořeny - severní Řecko
• Ch. P. - 43 let, české občanství, řecké kořeny - Mehalisterna
• Sofia Dykastová - 82 let, české občanství, řecké kořeny - severní Řecko

Řecká menšina se na našem území usídlila v období po druhé světové válce. V letech 1948-1949, kdy v Řecku probíhala občanská válka mezi komunisty vedenou levicí a Brity a Američany podporovanou královskou vládou. Na území Československa v tu dobu přišlo okolo 12 000 Řeků. V největším procentu zde emigrovali Řekové levicového zaměření, ale také váleční zajatci z královské armády. Nejdříve v roce 1948 na území Československa emigrovalo přes 3 000 dětí a na přelomu let 1948 – 1949 emigrovali dospělí. Dospělí byli totiž posláni do karanténních táborů z důvodu aklimatizace (Lešany u Benešova, Mikulov, Svatobořice u Kyjova, Těchonín). Pro Řeky vyhradil stát řadu vesnic kolem Jeseníku, Krnova a Žamberku.

Přijetí řeckých komunistických uprchlíků do Československa umožnili členové Komunistické strany Řecka (KKE) žijící v exilu v rumunské Bukurešti. Očekávalo se totiž, že se řečtí uprchlíci hned po konci občanské války vrátí zpět do Řecka. Tak se ovšem nestalo, jelikož se občané asimilovali jako českoslovenští občané a často se smísili s místními Čechy nebo se sudetskými Němci. Z tohoto důvodu se mnoho Řeků usídlilo právě v Sudetech. Následně se Řekové usadili ve městech Brno, Ostrava, Opava a Krnov, v okolí jižního Slezska a na severozápadu Čech. Migranti byli etnicky různorodí, tvořili je Makedonci, pontští Řekové a kavkazští Řekové, ale také Slovanomakedonci, Aromunci, sefardští Židé a dokonce i malé množství turecky mluvících Řeků nebo Urumů pocházejících z Gruzie a východní Anatolie.

Zpočátku izolovaná skupina se v polovině 50. let adaptovala a postupně se Řekové rozmístili téměř po celé republice. V 70. letech 20. století žilo na území Československa 15 000 Řeků, z toho 900 v moravském městě Krnov. Část z nich, zejména starší migranti, se snažili vrátit zpět do Řecka po pádu vlády řecké vojenské junty, což se jim dařilo ve větší míře teprve až v 80. letech 20. století. ¹¹⁾

V České republice se k řecké národnosti hlásí 4077 obyvatel (2021). Mezi hlavní města, kde tato menšina žije, patří Praha, Brno, Ostrava, Jeseník, Krnov, Třinec a Karviná.¹²⁾

Existuje několik organizací, které se zabývají zastupováním zájmů řecké menšiny:

• Asociace řeckých obcí v ČR je nestátní nezisková organizace, která je hlavní organizací zastupující zájmy řeckých obcí po celé České republice. Její hlavní cíle zahrnují prohlubování a podporu vztahů mezi Řeky a udržení řecké kultury.
• Lyceum řekyň se zaměřuje na udržení a šíření kulturního dědictví řeckého národa.
• Česká společnost novořeckých studií a Společnost přátel Nikose Kazantzakise se věnují studiu a propagaci řecké kultury a literatury.
• Klub přátel Řecka a Hellenika nadační fond podporují vývoj a podporu kulturních a dalších prospěšných aktivit, které přispívají k vzájemnému poznávání a sbližování české a řecké kultury. ¹³⁾

Charakteristika skupiny

Migranty z Řecka lze podle etnického původu rozdělit do pěti skupin. Tou největší skupinou jsou samostatní Řekové, kteří jsou zastoupení zhruba ze 2/3. Další největší etnickou skupinou jsou etničtí Makedonci, což jsou obyvatelé původně ze severu Řecka (ne ze státu Severní Makedonie). Poměrně menšími skupinami, kteří mají jen několik málo desítek migrantů v zastoupení, jsou Aromuni a dále Turkové. ¹⁴⁾

Rozdělení řeckého obyvatelstva

Řecké obyvatelstvo lze vnitřně členit podle původu do několika kategorií dle historických, geografických, kulturních a etnických aspektů.

Dle geografického hlediska lze řecké obyvatelstvo dělit do tří hlavních geografických regionů, které mají své vlastní kulturní a historická specifika. Prvním geografickým regionem je Kontinentální Řecko, které zahrnuje regiony jako Attika, Makedonie, Thessálie a Epirus. Dalším geografickým regionem je poloostrov Peloponés, který se nachází na jihu Řecka, kam patří významná historická města jako jsou např. Sparta a Korint. Třetím geografickým regionem jsou ostrovy v Egejském a Jónském moři, kam spadají známé ostrovy jako Kréta, Rhodos, Kyklady a Jónské ostrovy.

Řecké obyvatelstvo lze rozdělit také dle historických a kulturních oblastí, kam spadají regiony se silnou historickou a kulturní identitou. Prvním regionem je Makedonie a Thrákie, což jsou severní regiony s vlastními dialekty a kulturními tradicemi. Lidé si však nesmí oblast Makedonie splést se státem Severní Makedonie, se kterou měli Řekové dříve napjaté vztahy. V současné době jsou ale vztahy mezi těmito státy výrazně lepší. Jejich hlavní spor byl o názvu státu Severní Makedonie a oblasti na severu Řecka Makedonií. Řecko nyní podporuje vstup státu Severní Makedonie do Evropské unie a také podpořilo vstup této země do NATO. Thrákie je provincie starověkého indoevropského kmene Thráků, po nichž převzala tato oblast název. Další oblastí je ostrov Kréta, což je ostrov s bohatou historií a odlišnými kulturními rysy s jedinečnými hudebními a tanečními tradicemi. Třetím regionem je Pontské Řecko, což je oblast kolem Černého moře, které skupina Pontských Řeků obývala již od 8. století př. n. l. Pontští Řekové svůj název odvodili právě od Černého moře, protože řecké slovo ponthos znamená moře. Pontští Řekové mají své vlastní dialekty a tradice. Další skupinou jsou Epeirové pocházející z provincie Jižní Epeiros, který se nachází na současném území státu Albánie, odkud Řekové pocházejí.

Dalším aspektem, jak lze řecké obyvatelstvo rozdělit, je dle etnických menšin, které mají své vlastní kulturní tradice. Do této skupiny patří Arvanité, což je albánsky mluvící skupina žijící převážně v jižním Řecku. Další menšinou jsou Vlachové, což je aromunsky mluvící skupina žijící v různých částech Řecka. Patří zde i Pomáci, což je muslimská menšina žijící především v regionu Thrákie, kde žije i významná etnická menšina Turků.

Řecké obyvatelstvo má s některými menšinami dobré vztahy a s některými menšinami mají naopak vztahy špatné. Mezi menšiny, se kterými mají řečtí obyvatelé dobré vztahy, patří např. Arvanité, Vlachové anebo Pontští Řekové. Špatné vztahy má řecké obyvatelstvo s romskou menšinou a s tureckou menšinou. Turecká menšina v Thrákii je pozůstatkem dlouhé osmanské nadvlády nad touto oblastí. V roce 1923 proběhla Lausannská smlouva, která zahrnovala výměnu obyvatel mezi Řeckem a Tureckem a na základě této smlouvy v Řecku vznikla významná muslimská komunita, která byla oficiálně uznána jako menšina. Významnou skupinou tureckého původu jsou Lazi, jindy též nazývaní Karvazi, kteří pocházejí z široké oblasti tureckého Karsu, východní Anatolie a také z Gruzie. Do turecké menšiny obývající Řecko patří také skupina Konstantinopolitů, kteří pobývali v okolí města Konstantinopole, dnes známé jako Istanbul. Nejvíce oddělenou tureckou menšinou na území Řecka jsou Turkofoni, kteří pobývají na území celého Řecka, ovšem mluví turecky. Turecká menšina v Řecku čelí několika výzvám, mezi které patří diskriminace, kdy turecká menšina v Řecku čelí diskriminaci ze strany obyvatel Řecka a sociální vyloučení. Napětí mezi Tureckem a Řeckem je také politické a diplomatické, a to může ovlivňovat i život turecké menšiny v Řecku. ¹⁵⁾

Náboženské poměry a kulturní potřeby migrantů

Řečtí občané emigrovali do Československa především z politických důvodů. Většina z nich byli převážně komunisté anebo s komunismem sympatizovali. Z tohoto důvodu je většina řecké minority u nás ateistická. Někteří jedinci jsou sice pokřtění, ale neuplatňují víru ve svém životě. Děti, které se narodily za občanské války v Řecku, už často ani pokřtěné nebyly. Řekové, kteří se usadili u nás, měli svatby a pohřby spíše civilního charakteru a děti se u nás moc nekřtily. V této souvislosti vznikl velký problém v šedesátých letech při reemigraci Řeků zpátky do vlasti. V Řecku totiž do osmdesátých let neexistovaly jiné než církevní sňatky a také byly děti křtěny automaticky. Proto občané, kteří se vzali občanským sňatkem se po návratu do Řecka považovali za svobodné, a proto museli být znovu oddáni v Řecku – tentokrát církevním sňatkem. To samé platilo pro všechny děti – musely být všechny pokřtěné. Jakmile se Řekové na našem území dozvěděli o této situaci v Řecku, chtěli, aby se mohli vzít církevním sňatkem i v Československu. Křty, sňatky a pohřby obstarával a dodnes obstarává ortodoxní pop. Potvrzení o církevním pohřbu sloužilo také jako doklad pro vydání majetku zesnulého po reemigraci do Řecka. Po roce 1989 nastal jistý zvýšený zájem, zvláště mladých lidí, o náboženství. Tento přístup se v menší míře projevil na několik let i u Řeků. Tento trend ale postupně opadl. Celkově lze říci, že mezi Řeky je většina nevěřících, menší část sice věřících, ale nepraktikujících. Jen malá část z nich je aktivně věřící (pravoslavní). ¹⁶⁾

Řecká kultura

V každé řecké obci probíhají průběžně oslavy různých řeckých svátků a významných dnů. Mezi ty nejvýznamnější patří pravoslavné Velikonoce, známé jako Pascha, které slaví znovuzrození Krista. Také oslava Nového roku patří k velkým událostem, spojenými s krájením novoročního koláče nazývaného vasilopita. Čeští Řekové také slaví Den nezávislosti Řecké republiky dne 25. března a Den „OCHI“ dne 28. října, který připomíná odmítnutí Mussoliniho ultimáta řeckým diktátorem Ioannisem Metaxasem v roce 1940. Kromě toho si připomínají i příchod řeckých uprchlíků do Československa.

Vasilopita

V pravoslavné církvi se Vánoce slaví o 13 dní později než v západních církvích, a někteří tradiční Řekové dodržují tuto praxi dodnes. Nicméně většina lidí slaví Vánoce 24. 12., jako ostatní lidé v České republice. Během vánočního období se drží půst, což znamená vynechání mléčných výrobků, vajec a masa. I přesto se však peče mnoho sladkostí, přičemž mezi oblíbené patří kourabiedes, které připomínají vanilkové rohlíčky. Kourabiedes

Mezi významné řecké tradice patří i řecká kuchyně. Mezi nejstarší tradice Řecka patří pohostinnost, která je hluboce zakořeněna v jejich kultuře. Řekové jsou známí svou vstřícností vůči návštěvníkům a hostitelským gestům. Podávání jídla a nápojů hostům je považováno za samozřejmost a nedostatek této pohostinnosti by mohl být vnímán jako nevhodný a způsobující smůlu. Tradiční gesto zahrnuje podávání lžičky zavařeniny a sklenice vody, ale moderní doba přinesla různé varianty tohoto obřadu. Je také důležité dodržovat zvyk přinést malý dárek hostiteli jako projev uznání. Kromě toho je běžné, že Řekové „klepou na dřevo“, aby odvrátili závist bohů.

Hudba a tanec hrají v životě Řeků významnou roli již od starověké společnosti, jak je zaznamenáno i v dílech jako Iliada a Odysseia. Důležitý vliv na formování hudby a tance měla doba Alexandra Velikého. Během byzantského a pozdějšího období byly tance obohaceny o prvky z Malé Asie. Mužské řecké tance často vyjadřují sílu a hrdinství, naopak ženské tance bývají pomalejší a mají jednodušší kroky. Mezi nejznámější patří tsamiko, leventikos, menusis, koftos, kalamatianos, karaguna a další. ¹⁷⁾

Známí příslušníci řecké menšiny v České republice

V České republice existuje mnoho osobností, jejichž kořeny sahají až do Řecka. Mnoho mužů s řeckými kořeny se u nás uplatnilo v oblasti fotbalu. Mezi ně patří například Dennis Christu, Janis Chunuzidis, Marek a Pavel Jankulovski, Panajotis Kucalas, Fotis Maniatis, Josif Michailidis, Tanas a Michal Papadopulos anebo také Loukas Vyntra. V oblasti sportu se také zaznamenal Jordanis Karagavrilidis – hokejista HC Litvínov, Ivan Andreadis – stolní tenista anebo Tereza Švábíková – česká reprezentantka v badmintonu. Několik lidí se také uplatnilo v politice – např. Dominika Michaildu, Jana Michailidu anebo politický komentátor Petros Michopulos. Z oblasti hudby jsou známí např. sourozenecké duo zpěváček Tena Elefteriadu a Martha Elefteriadu, dále Emanuel Sideridis, Froso Tarasidu, kapela Moras anebo Marko Elefteriadis, známý rapper vystupující pod přezdívkou Ektor.

Mezi další známé osobnosti patří pan doc. Mgr. Martin Konvička, Ph.D., který se u nás uplatnil jako politik a zoolog. Dále se u nás uplatnil Kostas Samaras, který je zakladatelem firmy Kofola ČeskoSlovensko a jeho syn – generální ředitel firmy Kofola Jannis Samaras. Z televizních obrazovek také můžeme znát Andrease Papadopulose – novináře a redaktora České televize. Mezi další známé osobnosti patří např. Sotirios Zavalianis – podnikatel ve zdravotnictví, Kostas Zerdaloglu – herec, George Agathonikiadis – filmový a divadelní režisér, scénárista a spisovatel, Nikos Armutidis – sochař a malíř, prof. Ing. Goce Chadzitaskos, CSc. – fyzik, Petros Cironis – historik anebo také Kaliopi Chamonikola – historička. ¹⁸⁾

Naše práce vychází převážně z dotazníku, který nám vyplnilo 12 respondentů. Součástí práce je ale i rozhovor s paní Sofií Dykastovou, jejíž příběh jsme popsaly na konci semestrální práce. Odpovědi byly ve většině případů rozsáhlé, tudíž jsme získaly informace, které jsme potřebovaly. Odpovědi se většinou shodovaly, ale našly jsme také spousty odlišností. Odpovídali nám hlavně Řekové, kteří se narodili na území České republiky, takže jejich odpovědi jsou pouze vzpomínky jejich rodičů a prarodičů.

Příchod Řeků do Československa a integrace na nové prostředí

Řecká menšina se na našem území usídlila v období po druhé světové válce. V letech 1948-1949, kdy v Řecku probíhala občanská válka mezi komunisty vedenou levicí a Brity a Američany podporovanou královskou vládou. Na území Československa v tu dobu přišlo okolo 12 000 Řeků. V největším procentu zde emigrovali Řekové levicového zaměření, ale také váleční zajatci z královské armády. Nejdříve v roce 1948 na území Československa emigrovalo přes 3 000 dětí a na přelomu let 1948 – 1949 emigrovali dospělí. Dospělí byli totiž posláni do karanténních táborů z důvodu aklimatizace (Lešany u Benešova, Mikulov, Svatobořice u Kyjova, Těchonín). Pro Řeky vyhradil stát řadu vesnic kolem Jeseníku, Krnova a Žamberku.

Přijetí řeckých komunistických uprchlíků do Československa umožnili členové Komunistické strany Řecka (KKE) žijící v exilu v rumunské Bukurešti. Očekávalo se totiž, že se řečtí uprchlíci hned po konci občanské války vrátí zpět do Řecka. Tak se ovšem nestalo, jelikož se občané asimilovali jako českoslovenští občané a často se smísili s místními Čechy nebo se sudetskými Němci. Z tohoto důvodu se mnoho Řeků usídlilo právě v Sudetech. Následně se Řekové usadili ve městech Brno, Ostrava, Opava a Krnov, v okolí jižního Slezska a na severozápadu Čech. Migranti byli etnicky různorodí, tvořili je Makedonci, pontští Řekové a kavkazští Řekové, ale také Slovanomakedonci, Aromunci, sefardští Židé a dokonce i malé množství turecky mluvících Řeků nebo Urumů pocházejících z Gruzie a východní Anatolie.

Zpočátku izolovaná skupina se v polovině 50. let adaptovala a postupně se Řekové rozmístili téměř po celé republice. V 70. letech 20. století žilo na území Československa 15 000 Řeků, z toho 900 v moravském městě Krnov. Část z nich, zejména starší migranti, se snažili vrátit zpět do Řecka po pádu vlády řecké vojenské junty, což se jim dařilo ve větší míře teprve až v 80. letech 20. století. ¹⁹⁾

Řečtina, jako indoevropský jazyk vlastní kategorie, představovala pro mnoho Řeků, kteří emigrovali do Československa, značnou výzvu při učení se novému jazyku ze slovanské skupiny – češtině. Nicméně mladší generace Řeků, kteří přišli do Československa, byla schopna si nový jazyk osvojit. Někteří Řekové pocházející z pohraničí Řecka a současné Severní Makedonie čelili menším obtížím při učení češtiny, neboť makedonština je také slovanským jazykem.

———————————

Řecká občanská válka zasáhla především severní část země, což vedlo k tomu, že lidé, kteří emigrovali do Československa, pocházeli převážně ze severu. Nejčastěji naši respondenti přicházeli z města Thesaloniki, známého také jako Soluň. Mezi dalšími místy původu byla města Kastoria, Katerini, Parga, Megali Sterna, Asprogia Florinas, Pontos, Epanomi, Kilkis a Mehalisterna.

Téměř všichni Řekové, kteří našli útočiště v Československu, emigrovali kvůli občanské válce v letech 1946-1949. Největší vlna migrace proběhla na přelomu let 1948-1949, přičemž většina emigrantů měla levicové smýšlení. To činilo Československo, se svou přízní ke komunismu, přirozeným útočištěm. Paní Sofie nám vyprávěla: „Celou sousední vesnici vybombardovali, jako Lidice tady u vás.“

Většina našich respondentů emigrovala do Československa v letech 1948 a 1949, zatímco menší část dorazila až v 50. letech. Příběhy, které jsme slyšeli, často začínaly s dětmi a ženami, které přišly nejdříve, a teprve později následovali muži. Někteří z mužů se připojili ke svým rodinám až po několika desetiletích, když díky organizaci Červený kříž zjistili, kde jejich blízcí žijí. Příkladem je Anna, která nám vyprávěla: „Babička s rodinou se do Československa dostala v roce 1948 a děda později. Přes Červený kříž se dozvěděl, kde jeho rodina pobývá.“ Nejčastěji se do Československa dostávali vlakem přes Mikulov, kde se pak usadili nebo našli jiná útočiště na Moravě. Po skončení občanské války v Řecku se většina z nich vrátila zpět do své vlasti, avšak menší část zůstala v Československu a našla zde nový domov.

Podle výpovědi Sofie se děti učily do třetí třídy řečtinu, makedonštinu i češtinu, zatímco od čtvrté třídy se učili pouze češtinu. Integrace do československé společnosti však byla náročnější. Děti byly často umisťovány do dětských domovů, kde se nejen učily nový jazyk, ale také navazovaly nové vztahy. Dospělí často našli zaměstnání v řemeslných oborech, jako například v papírenském průmyslu nebo železárnách, kde se postupně integrovali do československé společnosti.

Řekové na území Československa založili řadu organizací, které jim pomohly udržovat řeckou kulturu. Respondenti často zmiňovali významnou řeckou diasporu ve městě Jeseník, kde díky vzájemné podpoře dokázali zachovat své kulturní dědictví. Současní Řekové v České republice již nemají problém s integrací do české společnosti, i když se stále mohou setkat s určitými předsudky vůči jejich původu.

——————————

Příchod Řeků do Československa je přímým důsledkem řecké občanské války, kdy do Československa emigrovalo přibližně 12 000 Řeků. Řečtí imigranti se usídlili převážně na území Moravy a v menším počtu v Sudetech, Praze a dalších českých městech. I přes původní plány většiny přistěhovalců vrátit se zpět do Řecka, se mnozí na území Československa usídlili a zůstali na našem území dodnes. Občané Řecka, kteří emigrovali do Československa, pocházeli především ze severu Řecka, nejvíce z města Thessaloniki a okolních oblastí. Řekové čelili jazykovým a integračním výzvám, ale postupem času se dobře adaptovali a založili několik organizací na podporu své kultury. Většina Řeků se po válce vrátila zpět do své vlasti, ovšem menší část zůstala a našla nový domov v Československu a žijí zde dodnes.

Současná situace řecké menšiny

V České republice se k řecké národnosti hlásí 4077 obyvatel (2021). Mezi hlavní města, kde tato menšina žije, patří Praha, Brno, Ostrava, Jeseník, Krnov, Třinec a Karviná.²⁰⁾

Existuje několik organizací, které se zabývají zastupováním zájmů řecké menšiny:

• Asociace řeckých obcí v ČR je nestátní nezisková organizace, která je hlavní organizací zastupující zájmy řeckých obcí po celé České republice. Její hlavní cíle zahrnují prohlubování a podporu vztahů mezi Řeky a udržení řecké kultury.
• Lyceum řekyň se zaměřuje na udržení a šíření kulturního dědictví řeckého národa.
• Česká společnost novořeckých studií a Společnost přátel Nikose Kazantzakise se věnují studiu a propagaci řecké kultury a literatury.
• Klub přátel Řecka a Hellenika nadační fond podporují vývoj a podporu kulturních a dalších prospěšných aktivit, které přispívají k vzájemnému poznávání a sbližování české a řecké kultury. ²¹⁾

V současné době existuje v České republice mnoho kulturních a společenských organizací, které podporují řeckou kulturu, jazyk a tradice. Mezi nejznámější patří např. Řecká obec v Praze a další řecké obce v Brně, Ostravě, Šumperku a dalších městech. Některé z těchto organizací nabízejí kurzy řeckého jazyka a zároveň udržují kontakty s Řeckem, aby byla mladá generace též spojena s řeckou kulturou. Tyto organizace též pořádají různé kulturní akce, mezi které patří festivaly, koncerty, taneční představení a výstavy. Těmito akcemi řecká minorita ukazuje svou kulturu české společnosti. Co se týče sociální integrace, řecká menšina je obecně v ČR dobře integrovaná. Většina Řeků v České republice mluví plynule česky a veliká většina z nich má české občanství. I přes dobrou integraci řeckého obyvatelstva se ale Řekové potýkají s různými výzvami a problémy. Mezi tyto výzvy patří např. uchování jazyka, kdy mladší generace řecké menšiny často ani řečtinu neovládají a je pro ně složité se tomuto jazyku naučit.

V České republice existuje mnoho osobností, jejichž kořeny sahají až do Řecka. Mnoho mužů s řeckými kořeny se u nás uplatnilo v oblasti fotbalu. Mezi ně patří například Dennis Christu, Janis Chunuzidis, Marek a Pavel Jankulovski, Panajotis Kucalas, Fotis Maniatis, Josif Michailidis, Tanas a Michal Papadopulos anebo také Loukas Vyntra. V oblasti sportu se také zaznamenal Jordanis Karagavrilidis – hokejista HC Litvínov, Ivan Andreadis – stolní tenista anebo Tereza Švábíková – česká reprezentantka v badmintonu. Několik lidí se také uplatnilo v politice – např. Dominika Michaildu, Jana Michailidu anebo politický komentátor Petros Michopulos. Z oblasti hudby jsou známí např. sourozenecké duo zpěváček Tena Elefteriadu a Martha Elefteriadu, dále Emanuel Sideridis, Froso Tarasidu, kapela Moras anebo Marko Elefteriadis, známý rapper vystupující pod přezdívkou Ektor.

Mezi další známé osobnosti patří pan doc. Mgr. Martin Konvička, Ph.D., který se u nás uplatnil jako politik a zoolog. Dále se u nás uplatnil Kostas Samaras, který je zakladatelem firmy Kofola ČeskoSlovensko a jeho syn – generální ředitel firmy Kofola Jannis Samaras. Z televizních obrazovek také můžeme znát Andrease Papadopulose – novináře a redaktora České televize. Mezi další známé osobnosti patří např. Sotirios Zavalianis – podnikatel ve zdravotnictví, Kostas Zerdaloglu – herec, George Agathonikiadis – filmový a divadelní režisér, scénárista a spisovatel, Nikos Armutidis – sochař a malíř, prof. Ing. Goce Chadzitaskos, CSc. – fyzik, Petros Cironis – historik anebo také Kaliopi Chamonikola – historička. ²²⁾

——————————————

V současné době Řekové v České republice čelí jen minimálním problémům s integrací. Jeden z našich respondentů uvedl: „Slušní lidé se integrují téměř všude.” Povšimnutí si řecké menšiny v České republice je pro Čechy často spojeno s účastí na řeckých kulturních akcích pořádaných řeckými komunitami. Důvody, proč se řecká menšina tak dobře asimilovala s českým prostředím, jsou podle respondentů především ty, že Česká republika je nyní mnohem kosmopolitnější a Řekové jsou zde vítáni.

Podle Marie se však v České republice formuje i „nová generace řecké menšiny”. Ta ve svém dotazníku k otázce integrace Řeků do české společnosti uvedla: „Ta stará generace, která vzešla z občanské války, se téměř zcela asimilovala s českou společností. Nicméně posledních pár let vzniká nová generace Řeků žijících v ČR. Žijí hlavně ve velkých městech, přijeli za prací a jejich hlavní bariéra pro začlenění do místní společnosti je neznalost českého jazyka.”

Jan, odpovídající na otázku ohledně integrace Řeků, sdělil: „V dnešní době i přes zachování tradic a jazyka, včetně hrdosti k původu, probíhá integrace bez problémů. Ať už u generací již zde žijících, tak i nově příchozích.”

Tento posun ve vnímání a integraci řecké menšiny v České republice poukazuje na rostoucí kosmopolitní povahu české společnosti a schopnost nově příchozích přizpůsobit se novému prostředí, a to i přes některé počáteční jazykové bariéry.

Současná řecká menšina v České republice navazuje kontakty s ostatními krajany různými způsoby. Nejčastěji se Řekové setkávají na kulturních akcích pořádaných Asociací řeckých obcí v České republice. Pouze dva z našich respondentů uvedli, že se těchto akcí neúčastní a nemají zájem o integraci mezi řeckou komunitu. Na těchto kulturních akcích se často hraje tradiční řecká hudba a tancují se zde tradiční řecké tance, mezi něž patří tsamiko, leventikos, menusis, koftos, kalamatianos a karaguna. Podává se také tradiční řecké jídlo, například vasilopita a kourabiedes. Tyto zábavy se konají na mnoha místech po celé České republice, ale naši respondenti se nejčastěji účastní akcí v Krnově, Brně, Ostravě a Šumperku.

Aktivní skupinou v této oblasti je také organizace Lyceum Řekyň. Kromě toho se v České republice pořádají různé řecké festivaly, a mnozí Řekové se účastní kurzů tradičních řeckých tanců či kurzů řečtiny. V minulosti se konaly různé řecké dětské tábory. Řekové se často scházejí v uzavřených skupinách a cíleně vyhledávají ostatní Řeky. V dnešní moderní době se kontakty navazují také prostřednictvím sociálních sítí. Na Facebooku existuje mnoho skupin, kde se řecká komunita spojuje pomocí zpráv a sdílení různých fotografií, například skupina s odkazem zde: https://www.facebook.com/profile.php?id=100064331096052.

V České republice existují i univerzitní obory zaměřené na řeckou kulturu. Jedna z našich respondentek například studovala řeckou filologii.

V rámci Asociace řeckých obcí v České republice a dalších řeckých obcí funguje řecká škola, kde se děti učí řečtinu. Výuka probíhá různě v závislosti na počtu a věku dětí, zpravidla však jednou týdně. Dříve se také organizovaly celorepublikové víkendové semináře pro výuku řečtiny, které se však již nekonají. Nyní se pořádají různé kurzy řečtiny, a mnoho rodičů, kteří se narodili v České republice, usiluje o to, aby se jejich děti také naučily řecky. Mnoho mladých Řeků v České republice se tak učí řečtinu právě od svých rodičů a soukromých učitelů. Škola určená výhradně pro řeckou menšinu bohužel na území České republiky neexistuje. Například v Chorvatsku, ve městě Daruvar, jsou pro českou menšinu zřízeny mateřské školy, základní školy a na gymnáziích české třídy.

——————————————————

Závěrem lze říci, že integrace řecké menšiny do české společnosti je úspěšná. Řecká menšina na území České republiky vytvořila několik kulturních a společenských organizací, které se snaží stmelit řeckou minoritu a zároveň se snaží řeckou společnost stmelit s českou společností. Tyto organizace také pomáhají podpořit řeckou kulturu, jazyk a tradice na území České republiky. Nejčastěji tyto organizace přádají různé kulturní akce – od festivalů, přes koncerty, až po taneční představení a ukazují svou kulturu nejenom Řekům, ale také Čechům.

Řecká menšina je v České republice dobře integrovaná. Většina lidí z řecké menšiny mluví plynule česky, ovšem mladší generace často neovládají jejich původní jazyk – řečtinu. Proto řecké kulturní organizace pořádají i kurzy řeckého jazyka, aby si lidé svůj rodný jazyk v české společnosti udrželi. Dle odpovědí našich respondentů lze říci, že současní Řekové v České republice čelí minimálním problémům s integrací. Podle respondentů je Česká republika mnohem kosmopolitnější a Řekové jsou zde vítáni. Pouze dle respondentů v České republice vznikla i nová generace Řeků, která neovládá český jazyk tak zdatně, jako potomci emigrantů z řecké občanské války.

Celkově lze říci, že řecká menšina v ČR je dobře integrovaná. Tato menšina aktivně přispívá k multikulturnímu charakteru české společnosti. Mohou se setkat s několika problémy (jako např. uchování řeckého jazyka u mladších generací), ale přesto jejich přítomnost obohacuje českou kulturu a společnost.

Kultura

V každé řecké obci probíhají průběžně oslavy různých řeckých svátků a významných dnů. Mezi ty nejvýznamnější patří pravoslavné Velikonoce, známé jako Pascha, které slaví znovuzrození Krista. Také oslava Nového roku patří k velkým událostem, spojenými s krájením novoročního koláče nazývaného vasilopita. Čeští Řekové také slaví Den nezávislosti Řecké republiky dne 25. března a Den „OCHI“ dne 28. října, který připomíná odmítnutí Mussoliniho ultimáta řeckým diktátorem Ioannisem Metaxasem v roce 1940. Kromě toho si připomínají i příchod řeckých uprchlíků do Československa.

Vasilopita

V pravoslavné církvi se Vánoce slaví o 13 dní později než v západních církvích, a někteří tradiční Řekové dodržují tuto praxi dodnes. Nicméně většina lidí slaví Vánoce 24. 12., jako ostatní lidé v České republice. Během vánočního období se drží půst, což znamená vynechání mléčných výrobků, vajec a masa. I přesto se však peče mnoho sladkostí, přičemž mezi oblíbené patří kourabiedes, které připomínají vanilkové rohlíčky. Kourabiedes

Mezi významné řecké tradice patří i řecká kuchyně. Mezi nejstarší tradice Řecka patří pohostinnost, která je hluboce zakořeněna v jejich kultuře. Řekové jsou známí svou vstřícností vůči návštěvníkům a hostitelským gestům. Podávání jídla a nápojů hostům je považováno za samozřejmost a nedostatek této pohostinnosti by mohl být vnímán jako nevhodný a způsobující smůlu. Tradiční gesto zahrnuje podávání lžičky zavařeniny a sklenice vody, ale moderní doba přinesla různé varianty tohoto obřadu. Je také důležité dodržovat zvyk přinést malý dárek hostiteli jako projev uznání. Kromě toho je běžné, že Řekové „klepou na dřevo“, aby odvrátili závist bohů.

Hudba a tanec hrají v životě Řeků významnou roli již od starověké společnosti, jak je zaznamenáno i v dílech jako Iliada a Odysseia. Důležitý vliv na formování hudby a tance měla doba Alexandra Velikého. Během byzantského a pozdějšího období byly tance obohaceny o prvky z Malé Asie. Mužské řecké tance často vyjadřují sílu a hrdinství, naopak ženské tance bývají pomalejší a mají jednodušší kroky. Mezi nejznámější patří tsamiko, leventikos, menusis, koftos, kalamatianos, karaguna a další. ²³⁾

V České republice se konají různé akce oslavující řeckou kulturu, pořádané mnoha řeckými obcemi. Každá z těchto obcí pravidelně organizuje své řecké večery, kde se podávají tradiční řecká jídla a tančí tradiční řecké tance. Těchto večerů se účastní různé taneční soubory, které připravují nové choreografie tradičních řeckých tanců. ²⁴⁾ Podle Filipa je každá řecká zábava, jako malý zázrak. Dnes se akcí oslavujících řeckou kulturu účastní i Češi, kteří se chtějí dozvědět více o řecké kultuře. Jak poznamenal Jan: „Dnes se již jedná o skutečně řecko-české akce, kde není důležitý původ, ale vzájemná úcta, respekt a náklonnost k Řecku a jeho kultuře.”

Řekové v České republice často neslaví své tradiční svátky a aklimatizovali se na české prostředí natolik, že slaví české svátky. V Řecku jsou, na rozdíl od katolických křesťanů v České republice, ortodoxní křesťané. Pokud Řekové slaví některé křesťanské svátky, slaví ortodoxní Velikonoce a svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna, kdy se lidé scházejí se svými rodinami. Někteří Řekové také slaví své národní svátky, jako je Theofania 6. ledna, připomínající křest Ježíše Krista v řece Jordán, a svátek OCHI 28. října, který připomíná odmítnutí italského ultimáta během druhé světové války. ²⁵⁾

Současní Řekové v České republice usilují o zachování své kultury. Účastní se akcí pořádaných řeckými obcemi, navštěvují kurzy řečtiny a kurzy tradičních řeckých tanců. Často se scházejí, vaří tradiční řecká jídla a komunikují v řečtině. Řekové v České republice také často udržují kontakty se svými rodinami a známými v Řecku a Řecko zůstává oblíbenou destinací pro jejich letní dovolené. Také využívají sociální sítě, například facebookovou skupinu „Řecké štěstí“, k vzájemné komunikaci.

Kromě osobních setkání se Řekové v České republice snaží udržovat svou kulturu sledováním řeckých filmů a seriálů, čtením řeckých knih a sledováním řeckého zpravodajství. Někteří Řekové se také snaží udržovat řecké náboženské tradice, například slavením tradičních řeckých svátků.

Z poznatků vyplývá, že Řekové v České republice aktivně pracují na zachování své kultury a tradic, a to i přes vysokou míru integrace do české společnosti. Řecké obce v České republice hrají klíčovou roli v organizaci kulturních akcí.

Navzdory tomu, že Řekové v České republice často slaví české svátky, zachovávají si také své vlastní tradiční svátky a národní oslavy, čímž udržují své kulturní a náboženské kořeny. Kulturní kontinuitu podporují také prostřednictvím výuky řečtiny, tance, vaření tradičních jídel a komunikace v rodném jazyce.

Příběh Sofie Dykastové

Paní Sofie žila na vesnici v severním Řecku a když jí bylo 5 let, vypukla řecká občanská válka, ve které zároveň zemřel i její nejstarší bratr. Na území, kde vyrůstala, probíhaly boje a bombardovaly se vesnice. Sofie vzpomíná, že sousední vesnici srovnali se zemí jako Lidice u nás.

Zasáhla organizace Červený kříž a chtěla dostat děti do bezpečí. V roce 1948 museli jít pěšky k Prespanskému jezeru, kde je nalodili na lodě a převezli do jugoslávské Makedonie. Rodičům řekli, že tam děti zůstanou tři měsíce, než se boje uklidní a poté je přivezou zase zpět. Paní Dykastová jela se svými sourozenci, bratranci a sestřenicemi a během cesty se museli starat o jejich nejmladšího sourozence, kterému byly 2 roky. Její rodiče z Řecka odešli až v roce 1948, ale ti odjeli trajektem do Polska.

Když už se děti dostaly do Československa, tak je nejdříve odvezli do Mikulova, kde všechny děti odvšivili, vykoupali a převlékli. Podle jejích slov o všechny děti bylo velmi odbře postaráno. Z Mikulova byla poté převezena do záchytné stanice do Uničova a odtud poté děti dále rozdělili. Sofii poslali do Sobotína, kde s ní bylo dalších 300 dětí. Tam se učili řečtinu, makedonštinu, řecké dějiny a samozřejmě také český jazyk. Takhle to trvalo do 3. třídy. Od 4. třídy již navštěvovala českou školu. V Sobotíně dostudovala sedmou třídu a osmou třídu dodělala v Chrastavě u Liberce.

Její sestra, která byla starší, musela jít rovnou pracovat. Vzali jí do textilové továrny v Náchodě. V Náchodě zůstala rok až dva a poté jí vybrali jako vychovatelku v Litoměřicích. Tam dostala zápal plic a měla i náběh na tuberkulózu. Odvezli jí do Ústí nad Labem, kde byla v sanatoriu a tam potkala svého budoucího manžela, který pocházel z Krušovic a shodou náhod byl na stejném místě, jako sestra Sofie.

Její rodiče, jak bylo již zmíněno, byli odvezeni trajektem do Polska. Tam cestovali z místa na místo. Její maminka dostala v Polsku tuberkulózu. Její tatínek měl bratra ve Spojených státech amerických a doktor v Polsku mu řekl, zda by do USA nemohl napsat, aby jim poslali léky. Vzhledem k tomu, že v Polsku věděli, že tuberkulózu měla současně i jejich dcera, tak lék poslali nejdříve do Ústí nad Labem a poté až do Polska. Bohužel lék přišel už pozdě a maminka Sofie zemřela a tím pádem Sofie maminku už nikdy neviděla (naposledy v Řecku).

Sofie dokončila školu v roce 1956 a její tatínek přišel z Polska do Československa za svými dětmi. Sofie se nastěhovala k němu, kde jako náctiletá pracovala na zahradě a v domácnosti. Její sestře se to nelíbilo a vzala sestru do Krušovic, kde Sofie začala pracovat a žít nový život. Našla si manžela a založila rodinu.

Do Řecka se vrátila dvakrát. Poprvé se svým manželem, kdy projeli celé Řecko, ale byl jí zakázán vstup do své rodné vesnice. Když se vrátila podruhé, vesnici navštívila, ale stále za svůj domov považuje Českou republiku.

Řecká komunita v České republice udržuje a projevuje svou kulturu prostřednictvím různých mechanismů. Patří mezi ně účast na kulturních akcích, jako jsou řecké festivaly a akce pořádané řeckými obcemi. Tradičně se zde podávají řecká jídla, tancují se tradiční řecké tance a propaguje se řecká hudba a literatura. Tato minorita také udržuje sociální vazby mezi dalšími Řeky prostřednictvím organizací, jako je například Asociace řeckých obcí v České republice a skrze komunikaci na sociálních sítích.

Řecká identita v českém prostředí se projevuje prostřednictvím zachovávání tradic, slavení řeckých svátků a účastí na kulturních akcích. Řecká menšina je v české společnosti dobře integrována, a to především díky dlouhodobému pobytu a pracovním i studijním aktivitám.

V interakci mezi Řeky a českým prostředím dochází k vzájemnému obohacení a porozumění. Čeští občané se často účastní řeckých kulturních akcí a projevují zájem o řeckou kulturu. Naopak Řekové se snaží adaptovat na české zvyky a tradice, aniž by zapomněli na svou vlastní identitu.

Tradiční prvky řecké kultury, které jsou v českém prostředí nejvíce udržovány, zahrnují řeckou kuchyni, tradiční tance a hudbu, a také náboženské a historické svátky, jako jsou Velikonoce a OCHI.

Tyto kulturní tradice ovlivňují život řecké komunity v České republice tím, že poskytují pocit sounáležitosti a identity. Udržují spojení s Řeckem a umožňují zachování kulturního dědictví pro budoucí generace.

https://czuvpraze-my.sharepoint.com/:p:/g/personal/xmaul003_studenti_czu_cz/EY8fND3WY8pJrsTmgKEH6DwBXD-VZ1SXYN_UOw62XZ6LkA?e=WE966b

Řekové v České republice

Zápisky k prezentaci

Jako náš alternativní výstup naší semestrální práce jsme si vybrali profil na sociální síti X. Tvoříme zde příspěvky v podobě vláken. Každý náš příspěvek má za úkol širokou veřejnost seznámit s řeckou etnickou minoritu v České republice.

https://x.com/rekovevcesku?s=21&t=t_rEdLpw13LTZZwH19WxRw

Pokud nemáte žádný profil na sociální síti X, můžete použít speciálně vytvořený profil. Pokud chcete získat přístup na tento profil, prosíme, kontaktujte jednu z autorek semestrální práce.

Prosíme Vás, abyste tento profil používali pouze k přístupu k našemu profilu @rekovevcesku. Tento profil má profil výše mezi sledovanými.

BOTU, Antula. Řecká etnická skupina v Československu. Český lid. 1982, 69(1), 47-50. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/42701318 [cit. 2024-03-27]

BOTU, Antula; KONEČNÝ, Milan. Řečtí uprchlíci: kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948-1989. Řecká obec, 2005. ISBN 9788023954623. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/recti-uprchlici-324367. [cit. 2024-03-27].

Druhý řecký exodus: Někteří Řekové kvůli krizi odcházejí do Brna. Online. In: E15. 2001, 2024. Dostupné z: https://www.e15.cz/magazin/druhy-recky-exodus-nekteri-rekove-kvuli-krizi-odchazeji-do-brna-836900. [cit. 2024-03-27].

HLAVATÝ, Ivan. Kuchyně a strava řecké menšiny v České republice jako faktor etnické identity. Národopisná revue, 2009, 19: 168-176. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1421/podzim2010/ETBB86/um/Kulinaostvi_-_text.pdf. [cit. 2024-03-27].

JOANIDIS, Sotiris. Řekové v Česku. Rejvíz: Rula, 2013. ISBN 978-80-904122-8-6.

KOSÍKOVÁ, Klára. Migranti z Řecka v České republice: Migrants from Greece in the Czech Republic. Bakalářská diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. Dostupné z: https://theses.cz/id/02jsh7/00176686-482875854.pdf [cit. 2024-03-27].

KRÁLOVÁ, Kateřina; TSIVOS, Konstantinos. Vyschly nám slzy…: Řečtí uprchlíci v Československu. Dokořán, 2012. ISBN 978-80-7363-416-2. Dostupné z: https://www.dokoran.cz/index.php?Vyschly_nam_slzy&p=book&id=626. [cit. 2024-03-27].

Kultura a zvyky v Řecku. Online. Zaleť si. 2024. Dostupné z: https://zaletsi.cz/destinace/recko/kultura-a-zvyky-v-recku/. [cit. 2024-03-27].

MAUREROVÁ, Lenka. Řecká menšina v České republice. Online. Survio. Dostupné z: https://www.survio.com/survey/d/Y5C3B3X2J7B8B5Y7B. [cit. 2024-04-03].

Migranti z Řecka v Česku. Online. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Cizinci v České republice. 2024. Dostupné z: https://www.cizinci.cz/documents/551336/568661/Rekove2.pdf/2ca893ef-c2c4-b9fc-88a3-36aea761be44. [cit. 2024-03-27].

NEPALA, Jiří. Aktuální situace Řecké obce Brno na pozadí vnímání řecké menšiny českou populací. Diplomová práce. Masarykova univerzita 2009. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/bdv7t/?verze=2017;info=1 [cit. 2024-04-03].

O'CONNOR, Coilin. „Children of the storm“ - A look at the complex origins of the Czech Republic's Hellenic community. 2004. Dostupné z: https://english.radio.cz/children-storm-a-look-complex-origins-czech-republics-hellenic-community-8088812. [cit. 2024-03-27].

OTČENÁŠEK, Jaroslav. Řecká národnostní menšina v České republice dnes. Český lid, 1998, 147-159. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/42639816 [cit. 2024-03-27].

POHANKA, Vít. Jak se dostali Řekové do Česka: Příběh jejich komunity začal po druhé světové válce. Online. Český rozhlas. 1997, 2024. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/jak-se-dostali-rekove-do-ceska-pribeh-jejich-komunity-zacal-po-druhe-svetove-8399273. [cit. 2024-03-27].

Řecká menšina. Online. Hlavní město Praha. Národnostní menšiny v Praze. 2020. Dostupné z: https://prahanarodnostni.eu/narodnostni-mensiny/jednotlive-narodnostni-mensiny/recka-mensina. [cit. 2024-03-27].

Řecká národnostní menšina. Online. Vláda České republiky. 2009, 2024. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rnm/mensiny/recka-narodnostni-mensina-16156/#. [cit. 2024-03-27].

SLOBODA, Marián. Až bude v Řecku mír, vrátíme se domů: O vzniku a vývoji řecké menšiny u nás - lingvistické a nelingvistické aspekty. Online. 2000, č. 1. 2000. Dostupné z: http://www.agris.cz/clanek/120785. [cit. 2024-08-05].

STAŇKOVÁ, Ludmila. Antropologicko-demografické charakteristiky řecké menšiny. Příspěvek. Olomouc: Pedagogická fakulta UP Olomouc, 2005.

STRAKA, Martin. Čeští Řekové a jejich potomci si připomínají 70 let od emigrace. Utekli před občanskou válkou. Online. Česká televize, ČT24. 2024. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/cesti-rekove-a-jejich-potomci-si-pripominaji-70-let-od-emigrace-utekli-pred-obcanskou-valkou-78921. [cit. 2024-03-27].