Jak Filipínci zachovávají svou identitu v české společnosti

Autoři: Yekaterina Yurova, Hana Rosendorfová, Olga Mosiakova

Migrace pracovních sil je v posledních letech významným tématem v České republice. V důsledku nedostatku pracovní síly začala česká vláda více otevírat pracovní trh občanům třetích zemí. Jednou ze skupin, která do České republiky začala přicházet ve větším počtu, jsou Filipínci. Česká republika se pro ně výrazněji otevřela v roce 2018 v souvislosti se spuštěním vládních programů, které usnadňují jejich zaměstnávání. Podle údajů českého statistického úřadu v současné době žije v České republice více než 14 000 Filipínců, kteří se rozhodli opustit svou mateřskou zemi a začít nový život v odlišném kulturním a sociálním prostředí.

Tato práce se zabývá otázkou zachování filipínské identity mezi Filipínci žijícími v České republice. Filipínci známí silnými rodinnými vazbami, náboženskými tradicemi a specifickými kulturními zvyky. V prostředí České republiky tak vzniká zajímavý prostor pro zkoumání toho, jak si tato komunita udržuje svou identitu a jak se zároveň začleňuje do české společnosti.

Práce se zaměří na každodenní život Filipínců žijících v České republice a bude zkoumat způsoby, jakými si uchovávají své tradice, zvyky a kulturní hodnoty. Dále se práce bude zabývat změnou role práce a volného času v jejich životě a tím, jak tyto aspekty ovlivňují formování jejich identity v kontextu české společnosti. Součástí výzkumu bude také role jazyka – bude zkoumáno, zda a jak Filipínci studují český jazyk, jak jim znalost jazyka pomáhá v komunikaci a integraci a dochází-li v souvislosti se studiem jazyka k osobnostním změnám. Práce se bude také věnovat jejich interakci s českou společností a způsobům, jakými se orientují mezi svou kulturou a kulturním prostředím České republiky.

Studium těchto jevů umožní lépe pochopit mechanismy, díky nimž si menšinová skupina Filipínců zachovává svou identitu v jiném kulturním prostředí, a identifikovat faktory, které jejich integraci podporují nebo komplikují.

Hlavní výzkumná otázka:

JAK FILIPÍNCI ZACHOVÁVAJÍ SVOU IDENTITU V ČESKÉ SPOLEČNOSTI?

Podotázky:

1. Jakou roli hra práce a volný čas v každodenním životě Filipínců v ČR?
2. Jaké zvyky a tradice Filipínci zachovali během pobytu v ČR?
3. Jaký dopad má jazyk na obměnu filipínské identity?

Úvodní vhled do filipínské migrace poskytuje kniha „Migrants for Export: How the Philippine State Brokers Labor to the World“ ¹⁸⁾ od Robyn Magalit Rodriguez, která analyzuje, jak filipínský stát aktivně podporuje a organizuje migraci svých občanů jako export pracovní síly. Autorka popisuje státní mechanismy, jako je Philippine Overseas Employment Administration (POEA), které migrantům zajišťují pracovní smlouvy a školení pro destinace po celém světě, včetně Evropy. Tento státem řízený systém normalizuje migraci jako ekonomickou strategii, což vysvětluje rostoucí přítomnost Filipínců v zemích jako Česká republika.

K udržování rodinných vazeb v diaspoře se zaměřuje „Global Filipinos: Migrants’ Lives in the Virtual Village“ ¹⁹⁾ od Deirdre McKay, která popisuje, jak filipínští migranti využívají internet a sociální sítě k udržení kontaktů s rodinami na Filipínách. Tyto virtuální „vesnice“ umožňují sdílení každodenních zážitků, finanční podpory a kulturních tradic, čímž pomáhají migrantům zachovávat identitu i na dálku. Tento mechanismus je klíčový pro pochopení, jak se Filipínci v ČR adaptují na nové prostředí bez úplného odtržení od domoviny.

Na fenomén „kultury migrace“ odpovídá článek „The Philippines’ Culture of Migration“ ²⁰⁾ od Maruja M. B. Asis, který vysvětluje, proč je práce v zahraničí vnímána jako běžná a prestižní cesta k sociální mobilitě. Migrace je zde kulturně zakořeněná strategie pro zlepšení životních podmínek rodin, podporovaná komunitními příběhy úspěchů a státní politikou. Tento kontext osvětluje motivace Filipínců v České republice a jejich snahu o integraci při zachování vazeb na původ.

Na otázku „Jakou roli hraje práce a volný čas v každodenním životě Filipínců v ČR?“ odpovídá Hampl ²¹⁾ v bakalářské práci o adaptačním procesu Filipínců v českých organizacích, kde na základě rozhovorů identifikuje problémy jako jazykové bariéry, kulturní rozdíly v pracovní etice a nedostatek volného času kvůli dlouhým směnám. Turnbull et al. ²²⁾ v přehledu o dočasných migrantech v Asii popisují vysoký pracovní stres filipínských pracovnic, omezený volný čas a strategie zvládání jako modlitbu nebo využívání sociálních sítí. Stejně tak de Castro et al. ²³⁾ spojují pracovní stres u Filipínců s chronickými onemocněními, zejména u nově příchozích, což naznačuje dominanci práce nad volným časem v životě migrantů.

Na otázku „Jaké zvyky a tradice Filipínci zachovali během pobytu v ČR?“ odpovídají Kotrbatá ²⁴⁾ a Hampl ²⁵⁾, kteří v rozhovorech s Filipínkami ve smíšených manželstvích a pracovníky popisují udržování rodinných rolí, náboženských praktik a kuchyňských tradic jako klíčový způsob ochrany a potvrzování vlastní identity v cizím prostředí. Kotrbatá ²⁶⁾ konkrétně zdůrazňuje, že filipínské ženy v českém prostředí vědomě udržují rodinné rituály a vaření tradičních jídel jako formu kulturní kontinuity a připomínku domova. Hampl ²⁷⁾ doplňuje, že i v pracovním prostředí si Filipínci zachovávají kolektivistické hodnoty a vzájemnou solidaritu charakteristickou pro filipínskou kulturu. Turnbull et al. ²⁸⁾ zdůrazňují modlitbu a biblické čtení jako klíčové strategie zvládání osamělosti, které zároveň posilují vazby na domovinu a udržují náboženskou identitu. GMA Network ²⁹⁾ naznačuje, že rostoucí filipínská komunita v České republice podporuje kolektivní tradice prostřednictvím vzájemných setkání a komunitních aktivit, které napomáhají zachování sdílené kulturní paměti.

Zajímavý vhled do výzev filipínských migrantů v České republice přináší článek z GMA Network ³⁰⁾, který popisuje setkání českých OFW s prezidentem Marcosem v Praze. Filipínští pracovníci v ČR, jako Marisa Requina a Jojelyn Bentayo-Cvinger, zdůrazňují potřebu lepší zdravotní péče a vyšších mezd, aby nemuseli odcházet do zahraničí a mohli zůstat s rodinami. Requina například poukazuje na obtíže spojené s přístupem k lékařské péči odpovídající standardům, na něž byli Filipínci zvyklí v domovské zemi. Článek rovněž zmiňuje rostoucí poptávku po filipínských pracovnících v sektorech jako výroba, doprava, zemědělství a zdravotnictví, což vede k navýšení kvót z 5 500 na 10 300 pracovníků ročně. Tento nárůst dokládá, že česká ekonomika se na filipínskou pracovní sílu stále více spoléhá, přičemž samotní migranti volají po systémových změnách zlepšujících jejich životní a pracovní podmínky.

Na otázku „Jaký dopad má jazyk na proměnu filipínské identity?“ odpovídá Hampl ³¹⁾, který na základě rozhovorů ukazuje, že jazykové bariéry brání efektivní komunikaci v práci, prohlubují sociální izolaci a vedou k utváření hybridní identity na pomezí filipínských zvyků a českého prostředí. Pracovníci jsou tak nuceni neustále balancovat mezi dvěma kulturními světy, aniž by plně náleželi do jednoho z nich. Kotrbatá ³²⁾ popisuje, jak Filipínky v manželstvích prožívají jazykovou bariéru jako trvalý pocit „cizince„, který zásadně ovlivňuje jejich adaptaci, sebevědomí a rodinné role, přičemž závislost na partnerovi jako zprostředkovateli jazyka může vést k nerovnováze moci ve vztahu. Turnbull et al. ³³⁾ a de Castro et al. ³⁴⁾ potvrzují, že nedostatečná jazyková vybavenost komplikuje integraci do hostitelské společnosti a zesiluje psychický stres, čímž paradoxně přispívá k posílení původní filipínské identity jako zdroje stability a sounáležitosti v náročném migrantském životě.

Vývoj migrace z Filipín do České republiky je stále dost novodobou záležitostí posledních dvou dekád. Nevznikla na základě mezistátních smluv z dob socialismu, ale byla tvořena mezerou na trhu práce. Poptávku po pracovních pozicích zaujala i část Filipínské menšiny, která je pro svou znalost angličtiny, pracovitost a kvalifikaci v oborech jako je zdravotnictví, IT, technické profese či gastronomie velmi žádná.

Otevření hranic Česka po roce 1989 a vstup země do Evropské unie umožnily opětovné začlenění Česka do evropského migračního systému. Zejména v 90. letech 20. století, kdy došlo k otevření obou ekonomik a posílení vzájemných vztahů. V tomto období však migrace Filipínců do ČR zůstávala velmi omezená a spíše individuální. Migrace se rozmohla až v roce 2000, kdy se počet migrantů pohyboval mezi lety 2000 až 2010 okolo 20 Filipínců za rok. V této fázi byla migrace spíše okrajová a nevytvářela výraznější komunitní struktury. Změna nastal po roce 2010, kdy Česká republika začala ve větší míře otevírat pracovní trh pro pracovníky ze třetích zemí v reakci na nedostatek pracovních sil. Obecně platí, že ČR se po vstupu do Evropské unie stala atraktivní cílovou zemí pracovní migrace.

Zásadní krok nastal od roku 2018, kdy se postupným navýšením kvót vydání víz, migrace pozvedala na dnešních 14 530 Filipínců žijících na českém území. Data Českého statistického úřadu ukazují prudký nárůst počtu přistěhovalých Filipínců. Zatímco v roce 2014 jich bylo pouze 168, v roce 2022 již 1 634 a v roce 2025 dosáhl jejich počet 4 112 osob za rok. Filipínci se zařadili v roce 2023 mezi pět nejpočetnějších skupin nově příchozích migrantů do ČR a v roce 2024 byli Filipínci třetí nejpočetnější skupinou.

Z hlediska integrace lze konstatovat, že filipínská komunita v ČR vykazuje znaky postupné stabilizace. Obecně platí, že po 5 letech pobytu mohou cizinci získat trvalý pobyt a následně i státní občanství. Vzhledem k relativně nedávnému nárůstu jejich migrace lze předpokládat, že podíl občanů se státním občanství se pohybuje v nižších tisících. Významnější nárůst počtu filipínských občanů ČR lze očekávat až v následujících letech.

Pro tuto práci byla zvolena kvalitativní metoda polostrukturovaných rozhovorů, která umožňuje získat hlubší představu o každodenním životě Filipínců žijících v České republice. Tato metoda kombinuje předem dané otázky s možností reagovat na odpovědi respondentů, což umožňuje prohlubovat témata a objevovat nové souvislosti. Výhodou je možnost zaznamenat osobní zkušenosti a flexibilita při provádění rozhovorů. Nevýhodou je časová náročnost a subjektivní vliv tazatele, který ovšem neomezuje vhodnost metody pro účel práce.

Rozhovory byly vedeny osobně. Respondenti byli vyhledáni prostřednictvím známých a skupin Filipínců v České republice na Facebooku. Skupina byla záměrně různorodá, tvořili ji převážně lidé středního věku s různou délkou pobytu v České republice a různými profesemi, včetně účastníka s českým občanstvím, aby bylo možné sledovat rozdíly v zachování identity. Některá témata byla citlivá, například osobní život, finanční situace nebo pracovní vztahy, a respondenti měli možnost přeskočit otázky, na které nechtěli odpovídat.

Respondenti byli anonymizováni a jejich jména byla změněna z důvodu dodržení etiky výzkumu. Jména pro anonymizaci byla vybrána náhodně pomocí generátoru jmen. Všichni účastníci mají rozmanité profesní zkušenosti a vzdělání, což čtenáři umožňuje získat představu o sociálním a profesním složení skupiny a pochopit rozmanitost zkušeností Filipínců v České republice.

Seznam respondentu:

1. Gabriela – žena, 42 let, 2 roky v Praze, uklízečka
2. Nela – žena, 40 let, 8 let v Praze, sushi šéf
3. Petr – muž, 40 let, 3 roky v Praze, 4 roky v Jihlavě, IT/mechanik
4. Magda – žena, 37 let, 10 let na okraji Prahy, účetní, má občanství ČR
5. Richard – muž, 42 let, 9 let v Dobřichovice, manager nemovitostí
6. Lucie – žena, 37 let, 12 let v Praze, podnikatelka, má občanství ČR
7. Zuzana – žena, .. let, podnikatelka, má občanství ČR



Počet shlédnutí: 89