Autor: Aneta Bauerová
Dílo Charlese Darwina znamená jeden z největších zlomů v dějinách vědy. Darwin nám ukázal, že život není výsledkem náhody, ale jasných přírodních dějů. Jeho teorie říká, že všechno živé se v průběhu času mění. Teorií dokázal vysvětlit, proč je v přírodě tolik různých druhů, že organismy vyvíjejí v čase a zároveň všechny společné druhy pravděpodobně sdílejí jednoho společného předka všech savců. (Darwin, 1859)
Tento pohled úplně změnil biologii – přestali jsme se ptát, „k čemu“ věci jsou, a začali jsme zkoumat, jakou výhodu nám v boji o život přinesly. Evoluce je vědecká teorie, což znamená, že je to soubor tvrzení podložených důkazy, které vysvětlují, jak zkoumaný jev funguje.
Hlavním přínosem evoluční teorie je popis procesů, jako je přirozený výběr, náhodné změny v genech (mutace) nebo vznik nových druhů. Přirozený výběr funguje jako síto, které vybírá náhodné změny a dává přednost těm, které pomáhají přežít a mít potomky. Důkazem jsou i řízené pokusy v laboratořích, například s octomilkami, které si díky změnám v genech vyvinuly odolnost proti postřikům.
Evoluční myšlenky se využívají i v medicíně. Protože jsme si se vším živým blízcí, můžeme zkoumat lidské nemoci na kvasinkách, protože základní pochody v těle máme podobné. Evoluci vidíme i dnes, třeba u bakterií, které se učí odolávat lékům.
Dnes také zůstává princip přirozeného výběru. Darwin popsal, že v přírodě přežívají a dál se množí ti jedinci, kteří díky náhodným změnám získali nějakou výhodu. Tento proces schromažďování výhodných vlastností je dnes pozorovatelný například v zemědělství u vyšlechtěných prodin, kde je přirozený výběr napodoben. (Bell, 1997)
V teorii se Darwin mýlil o rychlosti, průběhu a dynamičnosti vývoje evoluce. Domníval se, že evoluce probíhá pomalu a plynule (tzv. gradualismus). Problémem v jeho myšlence je to, že v archeologických nálezech se často nenachází nálezy „mezistupňů“ mezi druhy. Tato myšlenka je vysvětlována dvěma způsoby. Špatné dohledávání zkamenělin, případně nedostatek přechodných zkamenělých druhů (Coyne, 2009). Darwin se domníval, že mezičlánky existovaly, ale jejich kosti se nedochovaly.
Když se nad tím zamyslím, tak právě „problém mezičlánků“ je jedna ze slabších částí Darwinovy teorie. Mnohem více mi dává smysl teorie skoků, o které mluví třeba profesor Jaroslav Flegr ve svém díle Zamrzlá evoluce (2006). Podle mě je logické, že se druhy nemění pořád po troškách, ale spíše jsou většinu času stabilní a k razantní změně potřebují impuls. Kdyby se totiž měnily neustále, nacházeli bychom v zemi velké množství přechodných zkamenělin.
Další důkaz o omylu Darwinového pojetí Evoluční teorie jsem si vybrala jeho neznalost genetiky, protože bez znalosti DNA a mikroskopu se pouze domníval a hádal co se uvnitř těla děje. Darwin se domníval, že dobré geny se sčítají a míchají jako barvy. Dnes díky poznatkům Gregora Mandela a moderní vědě víme, že geny jsou spíše jako kuličky a ne jako barvy.(Dawkins, 1998) Z toho vychází, že se nemíchají, ale spíše se kombinují. Dále je problémem pojetí výhodných mutací. Pokud by se vlastnosti jen průměrovaly, každá nová a skvělá vlastnost (mutace) by se v další generaci „rozředila“ na polovinu, pak na čtvrtinu, až by úplně zmizela. Z toho vyplývá, že přírodní výběr by tak neměl co vybírat, protože by se všechno spojilo do průměru.
Evoluční teorie zůstává i po dlouhé době hlavním vědeckým vysvětlením vzniku života. I když vědci stále narážejí na neznámá fakta, jako je přesný vznik prvního života z neživých látek, tento základ je pro pochopení světa i nás samotných nepostradatelný. Evoluce nám pomáhá pochopit, jak se organismy i celé kultury v průběhu věků mění a přizpůsobují.
—-
Počet shlédnutí: 28