MAĎARSKÁ MENŠINA NA SLOVENSKU

V naší seminární práci bychom se rády zabývaly otázkou maďarské menšiny na Slovensku. Dlouhodobý nesoulad mezi hranicemi národa a hranicemi státu je odvěkou příčinou konfliktů po celém světě. Problémy Maďarů a Slováků vykrystalizovaly s rozpadem habsburské monarchie a vznikem nástupnických států. Právě především z této doby pochází vzájemná averze Slováků a Maďarů. Otázka maďarské menšiny žijící na Slovensku už dávno není jen problémem lokálním, ale celoevropským. Především proto, že se tři miliony Maďarů vlivem historických událostí staly takřka ze dne na den občany pro ně cizích států.

Cílem naší práce bylo zjistit co nejvíce informací a názorů na maďarskou problematiku. Zajímalo nás, jak se na maďarskou otázku dívají zástupci minoritní a majoritní společnosti, na kolik je jejich pohled odlišný a zda se v něčem může shodovat. K tomu jsme využili generační metodu, která nám pomohla zjistit, jak na problematiku maďarské menšiny na Slovensku nahlížejí příslušníci různých věkových generací. Díky našemu výzkumu se nám podařilo seznámit se blíže s maďarskou a slovenskou kulturou, pochopit tak jejich rozdílnost a odlišný pohled na věc.

Naši práci jsme rozdělily na část teoretickou, ve které zmíníme základní východiska maďarsko - slovenské historie, vzájemných vztahů a existenci maďarských institucí na území Slovenska, a část praktickou. Základní metodou, ze které jsme vycházely ve výzkumné části, byl polostandardizovaný rozhovor, jehož stěžejní otázky jsou následně uvedeny. Z každé skupiny jsme měly k dispozici 10 respondentů, kteří byli zároveň reprezentanty různých generací.

Otázky pro minoritu

1. Vyhovuje Vám současná míra autonomie, popř. jakého stavu byste v tomto ohledu chtěli dosáhnout?

2. Jste nějakým způsobem diskriminováni – pozitivně (zvýhodnění) či negativně? V případě, že ano, jakým způsobem?

3. Co považujete za hlavní atribut své etnicity a proč (historie, území, jazyk, náboženství…)?

Otázky pro majoritu

1. Co si myslíte o Maďarech, jací jsou (jak je vnímáte)?

2. Myslíte si, že jsou nějak diskriminováni či zvýhodňováni oproti majoritním Slovákům? Pokud ano, uveďte nějaké příklady.

První informace o maďarských (uherských) kmenech na území Slovenska jsou již z 1.tisíciletí. Uherské království, které pak spadá do období středověku, zahrnovalo nejen oblast dnešního Slovenska, ale také Podkarpatskou Rus, Slavonii, Vojvodinu, Banát a Sedmihradsko. V 2. polovině 19.století vznikl státní útvar Rakousko - Uhersko, který se rozpadl v roce 1918, na jeho území se následně utvořily samostatné státy a jedním z nich bylo také Maďarsko.

V roce 1920 byla sepsána Trianonská dohoda (Trianonský mír), která stanovila hranice maďarského státu jakožto nástupce Uherska po skončené 1. světové válce. Smlouva byla velice radikální - Maďarsko přišlo o 60 % původní rozlohy a o 30 % národní populace, což představovalo asi 3 miliony obyvatel, kteří se náhle ocitli na území cizích států. Právě tato událost zůstává v paměti Maďarů jakožto jedna z největších křivd uchována dodnes a při sporech, které mezi maďarskou menšinou a slovenskou většinou případně nastávají, je často vytahována znovu „na povrch“. Vzhledem k tomu, jak Maďarsko výše zmíněnými ztrátami utrpělo, snažilo se najít možnost, jak získat alespoň část území a obyvatel zpět. Řešení nabídla orientace na Německo za 2.světové války, takže na čas jim sice bylo území vráceno, po prohrané válce o něj ale opět přišli, následovala navíc etnická perzekuce maďarské menšiny v poválečném Československu.

Mezi problémy Maďarů v bývalém ČSSR patřilo odbourávání menšinových institucí, diskriminace maďasrkých společenských institucí, limitování hospodářského života, docházelo k migraci z tzv. maďarských oblastí. V roce 1960 vstoupila v platnost Územněsprávní reforma, která zahrnovala řadu postihů pro Maďary - vznikly nové okresy (tak, aby v nich Maďaři neměli většinu), bourala se centra historických maďarských měst, potlačovala kultura, centralizovalo školství (bylo uzavřeno 40% maďarských škol), nevyučovala se maďarská historie atd. Po volbách v roce 1994 nastala změna politických poměrů v rámci maďarské menšiny (vytvořila se koalice) a na Slovensku vznikla 3.strana. V roce 1995 byla sepsána Slovensko – maďarská smlouva, která garantovala Slovensku neporušitelnost hranic výměnou za závazek respektování práv národnostních menšin, nastala též reforma veřejné správy, byly zřízeny nové kraje.

Pozitivní zlom v otázkách maďarské menšiny nastal po parlamentních volbách v roce 1998, kdy Maďaři získali možnost používat menšinový jazyk v úředním styku v obcích nad 20% menšinového obyvatelstva, v úředních formulářích, označení ulic, obcí, vydávala se dvojjazyčná vysvědčení. V roce 2004 byla založena 1.maďarská univerzita v Komárně.

Podle sčítání lidu z roku 2001 žije na území Slovenské republiky 521 tis. Maďarů, což představuje zhruba 10 % obyvatel. Nejvíce zastoupeni jsou především ve 13 okresech jižního Slovenska - v Dunajská Stredě, Komárně, Rimavské Sobotě, Galantě, Nových Zámcích, Trebišově, Levici atd. Na Slovensku v současnosti existuje také řada maďarských institucí jako například Strana maďarskej koalície - Magyar Koalíció Pártja (SMK-MKP), která má zástupce i v Evropském parlamentu, strana spolupráce Most-Híd az együttműködés pártja, dále deník vydávaný v Bratislavě Új Szó, nakladatelství Kalligram, které je známé i u nás.

V praktické části jsem využily již výše zmíněnou metodu polostrukturovaného interview s 10 respondenty z majoritní a s 10 z minoritní skupiny. Bližší údaje o zástupcích každé skupiny jsou uvedeny v následujících tabulkách.

První, čím jsme se zabývaly, byl pohled na případné snahy o autonomii či separování. Z většiny odpovědí vyplývá, že Maďaři po žádné podobě osamostatnění v podstatě netouží. Uvědomují si, že v tuto chvíli by jim to žádné výhody nepřineslo. Někteří zástupci především střední generace si myslí, že v době členství v Evropské unii jsou tyto názory už příliš zastaralé. Dokonce se nám dostalo několika odpovědí, že v případě referenda by byla tato možnost většinou zamítnuta. Z odpovědí vyplývá, že tento problém je řešen spíše v politické rovině než v každodenním životě příslušníků maďarské menšiny. Podle ankety z roku 2008 překvapivě pouze 5 % Maďarů touží po autonomii, a to spíše po autonomii kulturní než územní, většina Maďarů však nepodporuje žádný typ autonomie. Separování je pociťováno spíše jako stranění ve smyslu například maďarských párty a jiných „akcí“ většinou kulturního charakteru.

Druhá otázka se týkala projevů diskriminace, ať už v pozitivní či negativní podobě. Zde je třeba připomenout historické události, které výrazně ovlivnily vzájemný vztah Slováků a Maďarů, kdy z obou stran došlo k pocitům křivdy, které dodnes nebyly překonány. Příslušníci mladší generace se v podstatě s žádnými projevy diskriminace nesetkali, což se nedá říct o příslušnících generace nejstarší. Ti byli v tehdejší době ještě plně vystavováni negativním projevům jak vlády, tak úřadů. Především v době normalizace byla výrazným způsobem potírána menšinová politika. To se týkalo zejména školství a používání maďarštiny jako úředního jazyka. Tento problém ovšem v o něco menší míře přetrvává i dodnes, proto nás překvapilo, že příslušníci nejmladší generace o žádné své diskriminaci nemluví. Nejstarší generace se často zmiňovala o jazykové bariéře způsobené nechutí jak Maďarů, tak Slováků učit se jazyk toho druhého. Často se proto stávalo, že například ani u lékaře nebyli schopni Maďar se Slovákem spolu plynně komunikovat. Názory na diskriminaci se tedy velice liší především podle věku respondentů. Řada dotazovaných naopak hovořila o bezproblémovém soužití i ve smíšených městech.

Další náš dotaz směřoval k vnímání vlastní etnicity. To bylo u našich dotazovaných velmi různé. Někteří mluvili o zachování respektu ke státu, ve kterém žijí, jiní se naopak v žádném případě nechtějí podvolit většině, což se ale týkalo jen několika radikálnějších jedinců z našeho vzorku obyvatel. Celkově se ve většině odpovědí objevil spíše názor, že se nalézají kdesi na pomezí mezi maďarskou a slovenskou příslušností, ovšem to neznamená, že by jakkoliv zapomínali na své maďarské kořeny. Naopak Maďaři jsou ve vnímání sebe sama velice hrdým národem.

Následující téma se týkalo specifik maďarského národa. Setkaly jsme se s odpověďmi, které hovořily o již zmíněné maďarské hrdosti, o maďarském jazyce, jistém nacionalismu a pak samozřejmě o jejich stravování, hudbě, literatuře a kultuře celkově, která je v mnoha ohledech odlišná od té slovenské, na což jsou Maďaři opět patřičně hrdí.

Celkově lze říci, že nejvýraznějším atributem zástupce maďarské menšiny je hrdost na svůj původ, což ale nutně nemusí znamenat žádné výrazné snahy o osamostatnění se v jakékoliv podobě. Našli se pochopitelně i jedinci, kteří by samostatnost uvítali, ale dobře si uvědomují, že z hospodářského hlediska by to pro ně znamenalo spíše ztrátu. Nejvýraznějším problémem, a to v dobách minulých i v současnosti, zůstává jazyková bariéra způsobená především vzájemnou neochotou, která je podložena dlouhým historickým pozadím.

Dotazy se týkaly vnímání maďarské menšiny majoritní slovenskou společností a názorů na případnou diskriminaci. Většina dotazovaných se přiklání spíše k negativnímu názoru. Často jsme se setkaly s pocitem, že Maďaři jsou národem, který má dlouhodobé dějinné tendence k rozpínání na cizím území. Někteří Slováci vidí ve svém každodenním životě velkou neochotu Maďarů jakkoliv se přizpůsobit. Několik slovenských respondentů vyjádřilo nespokojenost s jazykovou situací v tom ohledu, že nevidí důvod, proč by se zástupci majority měli učit jazyk minority. Už v současné situaci (vybudování maďarských škol, možnost používání maďarštiny v úředním styku…) spatřují pozitivní diskriminaci, a hlavně mají obavy, že tímto to neskončí, což opět souvisí s historickými událostmi, které již byly zmíněny výše. Slovenská strana má neustále v paměti vlnu nechvalně známé maďarizace, kdy naopak Slováci trpěli pod arogantní nadvládou Maďarů, na což si většina dotazovaných ve svých odpovědí často vzpomněla. Celý problém je mnohdy ještě více prohlubován slovenskou vládou a jejími často populistickými kroky. Mnoha dotazovaným přijde celá maďarská otázka přeceňovaná a příliš diskutovaná jak v médiích, tak v běžném životě. Vzpomeňme například na nedávné mistrovství světa v ledním hokeji, kde se proti sobě postavila mužstva Slovenska a Maďarska a v mžiku byl celý zápas vnímán v naprosto jiné než sportovní rovině. Nejen z tohoto vyplývá neustálá aktuálnost problematického soužití Slováků a Maďarů.Celkové vztahy Slováků a Maďarů se dají označit za umírněné a směřující spíše k vzájemné toleranci. Dojde-li však na věc, Slováci i Maďaři si velice rychle uvědomí „kam patří“. Soužití těchto dvou národů bylo od počátku problematické, a proto se nelze divit, že při nejmenším náznaku jakéhokoliv problému či konfliktu etnické sebevnímání ožije.

Z celé naší práce je zřejmé, že ve vztahu Slováků a Maďarů na Slovensku jde o spor početných skupin obyvatelstva, který už se dávno neodehrává jen v politické rovině, ale bohužel pronikl i do každodenního života. Na smíšeném území jižního Slovenska se nacházejí dvě odlišné skupiny lidí, které svou současnou situaci chtějí řešit na úkor té druhé. Domnívají se, že právě ty jejich kroky jsou spravedlivé a správné. Už si ale nepřiznávají, že jejich požadavky jsou mnohdy přehnané a nepřiměřené. Zde je především třeba si uvědomit prvky eskalace konfliktu těchto dvou národů. Za všechny můžeme zmínit hlavně oboustranné kolektivní křivdy.

Pro Maďary byl nejvýznamnější fenomén Trianonu. Trianonská mírová smlouva z roku 1920 byla pro Maďary zlomová. Touto dohodou ztratili 30 % své národní populace a 60 % původní rozlohy. Přibližně 3 miliony Maďarů se ocitly mimo svůj stát, což pro ně znamenalo především obrovskou kulturní ztrátu. Právě na ztracených územích se odehrály nejdůležitější události maďarsko-uherské historie. Současně tyto oblasti patřily mezi nejvíce vyvinuté, a nejen to – narodily se zde důležité osobnosti tehdejšího společenského, kulturního i vědeckého života.

Pro Slováky bylo neméně frustrující žít dlouho pod uherskou nadvládou, nemluvě o snahách o maďarizaci, která zanechala taktéž ve Slovácích velký pocit křivdy. Nemůžeme se tedy divit poměrné nesmiřitelnosti obou „táborů“, zvláště je-li podložena těmito nezpochybnitelnými historickými fakty.

Vyřešit nějak problém soužití těchto dvou národů je podle nás dosti komplikované a v tuto chvíli v podstatě nemožné. K dispozici je opět buď slovenské, nebo maďarské řešení, ovšem vždy na úkor druhé strany. Každé navrhované řešení a z něho plynoucí požadavky s sebou nese spíše rozjitření stávajícího stavu a další eskalaci napětí. Proto se v současnosti jako nejlepší jeví jisté „zakonzervování“ aktuální situace než jiné radikální snahy. Rozhodující překážkou je neschopnost vidět problém očima druhé strany. Podle nás ani Slováci, ani Maďaři nemají příliš pochopení pro požadavky toho druhého. Obě skupiny se cítí ukřivděně a soustřeďují se pouze na sebe. Jakýkoliv pokus nakonec vyzní přinejmenším jako zbytečný, v horším případě jako výbojný, což vede jen ke zhoršení celé situace.



Počet shlédnutí: 89