obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


minority-alb

Albánie

Základní údaje:

Oficiální název: Republika e Shqipërisë, Shqipëria (Země orlů)

Rozloha: 28.784 km2

Počet obyvatel: 3.415.000

Státní zřízení: Pluralitní republika s jednokomorovým parlamentem

Hlavní město: Tirana (275 000 obyv.)

Úření jazyk: albánština

Měna: 1 Lek (LK) = 100 kvintarů Nejvyšší hora: Korabi (2 751 m)

Mapa:

Albánie je rozdělena na 12 krajů a 36 okresů:-o

Poloha

Albánská republika leží v západní části Balkánského poloostrova. Její celková rozloha je 28.748 km2. Většinu z této rozlohy tvoří pevninská část, pouze asi na 1300 km2 jsou vodní plochy. Albánie se řadí mezi nejmenší a zároveň nejchudší státy Evropy. Na jejím území žije přes 3,2 milionu obyvatel. Pro zajímavost rozlohou i počtem obyvatel je Albánie přibližně třikrát menší než Česká republika. Albánie se strategicky rozprostírá podél Otrantské úžiny, která spojuje Jaderské a Jónské moře se Středozemním mořem. Tím je Albánii dána její přemosťující poloha mezi západním a východním kulturním prostorem, která ovlivnila albánskou historii i mentalitu obyvatel. Albánské hranice měří celkově 1.094 km. Z toho připadá 657 km na souš, 121 km na řeky a jezera a 316 km na pobřežní pásma. Hornatý terén Albánie přispěl k její izolaci v rámci Evropy. Dinárská soustava vrcholí hraničním pohořím Prokletije, jehož dominantou je největší hora Albánie Korab. Na jihu, při hranicích s Řeckem zasahuje do albánského území pohoří Pindos. Nížin je v Albánii poskrovnu. Za zmínku stojí snad jen pobřežní nížina, která se nachází na severu země a je především močálovitá. Hlavními řekami v Albánii jsou Drina, Shkumbin, Seman a Vojsa. Podnebí je středomořského typu, v horských polohách je ovšem mnohem drsnější a chladnější.

Sousední státy

Na severu sdílí Albánie hranici s Černou Horou a Kosovem (287 km), na severovýchodě s Makedonií (151 km), na jihu a jihovýchodě s Řeckem (282 km). Západ a jihozápad Albánie lemují Jaderské a Jónské moře. Albánské hranice zůstaly prakticky nezměněny od roku 1912, kdy byla Albánie vyhlášena nezávislým státem.

Historie

Dnešní Albánci jsou potomky historických Ilyrijců, kteří obývali jižní Balkán dlouho předtím, než se sem dostali Řekové, Římané a Slované. Původní obyvatelé žili v malých skupinách (kmenech), které se začaly sdružovat pod jednotnou správu pod řeckým vlivem. V druhém století př. n. l. existovalo na území Albánie již několik illyrijských „království“. V té době se prudce rozvíjelo římské impérium. Albánské území se jevilo jako vhodné předpolí pro další expanzi na východ a tak roku 229 př. n. l. vyslal Řím první expediční sbory. Albánie se stala illyrijskou provincií na dalších 600 let. Roku 395 n. l. se římská říše rozpadla na dvě poloviny a to na říši západořímskou a východořímskou (byzantskou), jejíž součástí se stala i dnešní Albánie. Díky stěhování národů byla celá oblast Illyrie od 5. století pod vlivem nájezdů Vizigótů, Hunů a Ostrogótů. V 7. a 8. století se zde usadilo velké množství Slovanů, kteří z velké části s původním illyrijským obyvatelstvem asimilovali (oblast dnešního Slovinska, Chorvatska, Srbska, Bosny a Hercegoviny). Obyvatelé jižních částí Illyrie však asimilaci úspěšně vzdorovali a uchovali si svou kulturu i jazyk. Zhruba od 8. století je tento region znám jako Albánie. Během těchto let následovaly nájezdy řeckých Byzantinců, Bulharů, Normanů a Srbů. Ve 14. století se země po prohrané bitvě na kosovském poli dostala (zde bojovali společně se Srby Albánci ještě jako křesťané) pod dlouhou nadvládu osmanské říše (Turků). V roce 1912 si Albánie vybojovala nezávislost vůči Turecku, která trvala až do roku 1939, kdy došlo k italské invazi. Po národně osvobozenecké válce vznikla roku 1946 nová Albánie pod vedením komunistické strany, v čele s generálem Enverem Hodžou. Enver Hodža se snažil zemi izolovat od sovětského bloku a orientoval se spíše na Čínu. Albánský komunistický režim padl za dramatických událostí (exodus Albánců do Itálie) až jako poslední v Evropě mezi lety 1991 a 1992. Albánská ekonomika se začala pozvolna stabilizovat a rozvíjet. V roce 1997 však došlo v Albánii ke krachu pyramidových firem, který měl za následek kolaps ekonomiky a vyvolal povstání, které přešlo v anarchii. V zemi byl vyhlášen výjímečný stav. Vězni hromadně opouštěli věznice a zemi ovládly ozbrojené gangy, které terorizovaly obyvatele Albánie. V této době následoval další exodus Albánců do Itálie. Díky mezinárodní pomoci došlo po určité době ke zklidnění situace a následné volby zemi alespoň trochu stabilizovaly.

Seznam Otázek

  1. Jaké hlavní etnické (kulturní) minority jsou v Albánii?
  2. Projevuje se soužití většinové společnosti s některými menšinami problémově?
  3. Vnímá většinová společnost některé menšiny jednoznačně pozitivně?
  4. Jakou hlavní aktivitu tyto minority vyvíjejí (autonomie, spolky, školství, TV, rozhlas, tisk)?
  5. Mají tyto minority zaručenou nějakou ochranu podle zákona?
  6. V jakých zemích je nejvýraznější albánská menšina?
  7. Má tato albánská menšina podobná práva jako menšiny v těchto zemích?

Zpracované otázky

1. Jaké hlavní etnické (kulturní) minority jsou v Albánii?

Oficiální část:

Největšími minoritami jsou Romové a řecká minorita. Dalšími minoritami jsou Vlachové (Vlachové jsou potomci kočovných nomádů pocházejících původně s rumunského Valašska, Vlachové se dříve živili převážně pastevectvím.), Makedonci, Arméni, Srbové. Například Židé hromadně odcházeli ze země okolo roku 1991, a to hlavně z ekonomických důvodů. albánské obyvatelstvo jde dělit na 2 části (Ghegy a Tosky). Na severu země žijí Ghegovové, kteří jsou čistokrevnými potomky historických Llyrů a je u nich zachována tzv. rodová společnost řídící se odvěkými pravidly (Canoun). Pro zajímavost ghegské nářečí bylo dříve literárním jazykem. Na jihu země žijí Toskové, kteří byli vzhledem k sousedství blízkého Řecka a Itálie otevřenější k vnějším vlivům. Toskický dialekt byl v roce 1972 převzat jako základ spisovného jazyka.

Neoficiální část:

V Albánii nežije příliš mnoho etnických minority, hlavně z důvodu malé životní úrovně. Zvláštním etnikem jsou například tzv. Egypťané, které okolní obyvatelstvo pokladá už staletí za Romy. V posleních letech se tato menšina stále více prohlašuje za staré Egypťany a žádá na vládě statut egyptské menšiny. Úředním jazykem je pro všechny obyvatele Albánie albánština, ale na hranicích s Řeckem se v některých místech mluví i řecky.

Krevní msta

V důsledku dlouhodobého odříznutí Albánie před okolním světem jsou v určitých částech Albánie dodržovány tzv. ,,Rodové zvyklosti„ včetně krevní msty. Zatímco Toscové na jihu země byli vzhledem k sousedství nedalekého Řecka či Itálie otevřenější vnějším vlivům, na severu země obývaném Ghegy, čistokrevnými potomky historických Ilyrů, zůstala zachována rodová společnost řídící se odvěkými pravidly, tzv. CANUNEM - Canun se u Albánců těší velké autoritě. Je to etický kodex, který v 15. století zavedl Lek Dukagjin, současník albánského národního hrdiny a vojevůdce Skanderberga. Kromě krevní msty obsahuje Canun pravidla, jako je platnost daného slova, pohostinnost a například zabít cizince je obrovským hříchem. Canun nedovoluje obchod se ženami, ani vraždy pro majetek.

2. Projevuje se soužití většinové společnosti s některými menšinami problémově?

Oficiální část:

Albánci se přiznávají k velmi negativnímu postoji hlavně k romské minoritě, která se těší této nepřízni hlavně kvůli velkému procentu kriminality a analfabetismu. Kromě romského etnika se Albánci ne příliš pozitivně hlásí k malé egyptské minoritě (většinovým obyvatelstvem jsou bráni také jako Romové). Vláda si tyto negativní postoje (diskriminaci) uvědomuje a chce daný problém řešit během svého vládnoucího období (2005 – 2010).

Neoficiální část:

Nepříliš kladně se Albánci staví k makedonské minoritě, což je dané historickými okolnostmi. Dalším nepříliš pozitivně braným etnikem jsou Srbové, a to hlavně díky okolnostem týkajících se Kosova. V devadesátých letech byla pro Albánce také trnem v oku řecká minorita.

3. Vnímá většinová společnost některé menšiny jednoznačně pozitivně?

Oficiální část:

Albánci vnímají ostatní nekonfliktní minority spíše neutrálně, hlavně z důvodu toho, že na území Albánie příliš mnoho menšin nežije a obyvatelé Albánie patřící k minoritám se spíše plně integrovali.

Neoficiální část:

Například Češi, kteří sice nemají v Albánii svoji minoritu jsou Albánci vnímáni velmi pozitivně. Váží si především českých humanitárních aktivit vůči Albánii během její historie.

4. Jakou hlavní aktivitu tyto minority vyvíjejí (autonomie, spolky, školství, TV, rozhlas, tisk)?

Oficiální část:

Jednotlivá etnika nemají vlastní televizní stanice nebo rozhlas ve svém jazyce.

Neoficiální část:

V Albánii jsou 2 národní televizní a 2 národní rozhlasové stanice. Lokálně v Albánii působí desítky televizních i rozhlasových stanic, které jsou většinou soukromé. Denně zde vychází vychází 25 deníků. Komerční televizní stanice nabízejí vedle reklam filmy, převážně italské, americké, starší albánské a dále hudební videoklipy. Státní a některé soukromé TV stanice dávají velký prostor zpravodajským relacím, zvláště domácím. Síť vlastních zahraničních korespondentů neexistuje. V Albánii neexistuje česká krajanská komunita, ale místní lidé založili spolek ,,Přátel ČR“. Tento spolek složen a veden hlavně albánskými absolventy český univerzit.

5. Mají tyto minority zaručenou nějakou ochranu podle zákona?

Oficiální část:

Lidská, menšinová práva a základní svobody jsou v Albánii zaručeny Ústavou z r. 1998 a lidé, úřady a ostatní instituce by se podle ní měli řídit.

Neoficiální část:

Pro zajímavost v devadesátých letech kdy docházelo ke střetům mezi řeckou minoritou a vládou Albánie byla založena organizace chránící práva etnické minority Řeků. Další diskriminovanou minoritou jsou Romové (viz otázka č. 2).

6. V jakých zemích je nejvýraznější Albánská menšina?

Oficiální část:

Oficiální světová populace Albánců čítá okolo 8 milionů. Albánie (3 385 000), Kosovo (2 112 00), Srbsko (67 000), Řecko (650 000), Makedonie (380 000), Německo (400 000), Itálie (233 000), Švýcarsko (200 000), USA (114 000), Švédsko (35 000), Černá Hora (31 000), Velká Británie (30 000)

Neoficiální část:

Podle posledních odhadů je však Albánců po světě mnohem více a to až okolo 13. – 15. milionů. Albánci žijících mimo svou zem: Kosovo - 2 112 000, Srbsko - 67 000, Černá Hora - 31 000, Makedonie – okolo 800 000 (2002 sčítání lidu), Řecko - 650 000, Itálie - 233 000, USA a Kanadě - 1 200 000 (v Kanadě s velkými společenstvími v Torontu a Windsdoru, v USA například ve městech jako New York, Philadelphie, Boston, Hartford, Cleveland, Detroit, Tampa, Chicago, Las Vegas, Dallas, a Sacramento), Švédsko - 35 000, Dánsko - 8 000, Francie - 20 000, Švýcarsko - 200 000, Německo - 400 000, Slovinsko - 6 000, Chorvatsko - 4 500, Rumunsko – 500, Velká Británie - 30 000, Norsko – 7 000, Belgie - 25 000, Austrálie – 12 000, Bosna a Hercegovina - 7 000, Turecko - 65 000, Egypt, jižní Afrika, Austrálie a Rusko – 100 000.

Albánci a Kosovo

Vyhlášení samostatného Kosova je pokračováním mnoho let trvajícího sporu mezi Albánci a Srby. Obě etnika váže k tomuto regionu silná historická tradice, což znesnadňuje nalezení kompromisního řešení. V podvědomí Srbů je Kosovo zapsáno jako „kolébka srbství“. Tamější albánská většina se zase považuje za potomky starověkých Ilyrů, kteří na území Kosova žili dávno před příchodem Slovanů. V 90. letech si kosovští Albánci vytvořili neoficiální paralelní struktury od školství až po parlament a vládu. V květnu 1992 se konaly ilegální volby prezidenta a kosovského parlamentu, v nichž zvítězil Demokratický svaz Kosova (DSK) a jeho předseda Ibrahim Rugova byl prohlášen prezidentem. Bělehrad reagoval velkým tlakem na Albánce a od poloviny 90. let se tak ke slovu začaly hlásit různé teroristické skupiny v čele s Kosovskou osvobozeneckou armádou (UÇK). Kosovská osvobozenecká armáda provedla v zemi etnickou čistku, při níž bylo v roce 1999 ze země vyhnáno přes 200 tisíc Srbů. Během této čistky byly zničeny desítky pravoslavných kostelů, stovky domů a další srbský majetek. Celý konflikt etnických Albánců a bělehradské vlády skončil zásahem jednotek Slobodana Miloševiče a následnou genocidou etnických Albánců při níž přišlo o život několik tisíc etnických Albánců. Tato genocida skončila díky mírovým jednotkám KFOR a také díky OSN. I po několikaletém vyjednávání se spory mezi Srby a etnickými Albánci nijak nevyřešili a k dohodě ve své podstatě nikdy nedošlo. Kosovský parlament tvořený Albánci tak vyhlásil k 17. únoru 2008 nezávislost a prohlásil Kosovo za demokratický stát. V dnešní době žije v Kosovu okolo 2 200 000 obyvatel z toho je asi 88 % Albánci, 7 % Srbové, 5 % tvoří Makedonci a Romové.

7. Má tato Albánská menšina podobná práva jako menšiny v těchto zemích?

Oficiální část:

Například v Makedonii mají Albánci ze zákona právo na uspokojování vlastní identity, toto právo je přímo uvedeno v ústavě. Přes to nejsou práva Albánců dodržovány plně.

,,Členové národností mají právo se volně vyjadřovat, pěstovat a vyvíjet svou identitu a národní atributy. Republika zajišťuje ochranu etnických, kulturních, lingvistických a náboženských identit národností. Členové národností mají právo ustanovit instituce pro kulturu a umění, právě tak jako pro vzdělávání, vyjadřování a pro péči o vývoj jejich identity. Členové národností mají právo vyučovat jejich jazyk v základním a středoškolském vzdělání, jak je určeno ze zákona. Ve školách, kde se vzdělání provádí v jazyce národnosti, se Makedonský jazyk vyučuje také´´. (Článek 48)

Další zemí kde mají Albánci stejná práva jako ostatní etnika je Kosovo. V Kosovu mají Albánci dokonce vlastní vládu i parlament. Současně zde tvoří majoritu obyvatelstva. (viz otázka č. 6)

Neoficiální část:

V Makedonii dokonce fungují televizní a rozhlasové programy, které jsou v albánštině. Existují zde základní i střední školy, ve kterých je možné studovat v albánštině. V Makedonii jsou i dvě albánské vysoké školy, které ale nejsou oficiálně uznané makedonskou vládou.

Zdroje

Oficiální:

  1. Velvyslanectví Albánské republiky v Rakousku, Prinz-Eugen-Strabe 18/1/5, Vídeň, email: albemb.vie@chello.at
  2. Ministerstvo zahraničních věcí Albánské republiky [online]. [2002-2008] [cit. 2008-05-12]. Dostupný z WWW: http://www.mfa.gov.al/english
  3. Server o Albánii [online]. [2002-2008] [cit. 2008-05-12]. Dostupný z WWW: http://www.albaniaonline.com

Neoficiální:

  1. Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. [2008] [cit. 2008-05-12]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Alb%C3%A1nie
  2. Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. [2008] [cit. 2008-05-12]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kosovo
  3. Internetový magazín [online]. [2006-2008] [cit. 2008-05-12]. Dostupný z WWW: http://mimochodem.info/
  4. Geografický server [online]. [2001-2006] [cit. 2008-05-12]. Dostupný z WWW: http://dalky.cz/pruvodce/z-albanie.html
  5. Český rozhlas [online]. [2000-2008] [cit. 2008-05-12]. Dostupný z WWW: http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/180462




Počet shlédnutí: 187

minority-alb.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)