obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


minority-bah

Petr Kopal, 2008

Bosna a Hercegovina

Vznik: 5. dubna 1992

Hlavní město: Sarajevo

Rozloha: 51 233km2

Počet obyvytel: 4 007 608

Hustota zalidnění:78 obyv./km2

Jazyk: bosenština, chorvatština, srbština

Náboženství: římskokatolické, pravoslaví, islám

Peněžní jednotka: konvertibilní marka

Historie

Bosna a Hercegovina byla původně římskou provincií, kterou obsadili v 6. – 7. století Slované. Území Bosny bylo nejdříve součástí Byzantské říše, později Chorvatského království a Srbského království Duklji (Zety) a Rašky. Ve 12. století se Bosna za vlády bána Kulina de facto osamostatnila a odolávala snahám Srbska, Uher, Chorvatska a Benátek o její ovládnutí. V roce 1463 byla Bosna dobyta Turky stejně jako roku 1482 hornatější Hercegovina. Za vlády Osmanské říše bylo mnoho bosenských křesťanů obráceno na islám, vzniklo tak specifické etnikum - bosenští Muslimové Roku 1875 se Bosenci úspěšně vzbouřili proti osmanské nadvládě a v roce 1878 se tak Bosna stala protektorátem Rakouska-Uherska. V Království Srbů, Chorvatů a Slovinců vzniklém v r. 1918 (1929 přejmenovaném na Jugoslávii) byly bosenské národnosti zahrnuty do sjednoceného státu. V jugoslávské federaci (od r. 1945) se stala Bosna a Hercegovina jednou ze 6 svazových republik, vymezenou na národnostním základě (s rovnoprávným postavením všech tří etnik). Bosna a Hercegovina jako samostatný stát vznikla až 3. března 1992.

Administrativní dělení

Bosna a Hercegovina je rozdělena na dvě, resp. tři, samosprávní jednotky (entity); těmi jsou Federace Bosny a Hercegoviny (25 989 km²), Republika srbská (25 208 km²) a oběma uvedenými entitami spravovaný Distrikt Brčko (493 km²). Federace Bosny a Hercegoviny se dále zkládá z 10 autonomních kantonů.

Geografie

Bosna a Hercegovina leží na jihovýchodě Evropy, v západní části Balkánu. Hraničí s Chorvatskem na severu, severozápadě a na jihu; se Srbskem potom na východě a s Černou Horou na jihovýchodě. Skládá se ze dvou geografických a historických oblastí: větší Bosny (okolo 42 000 km²) a menší Hercegoviny na jihu. Bosna je velice hornatá země, totéž platí i o Hercegovině (okolo 9 000 km²). Hercegovina se skládá ze dvou částí: horské (vysoké) a jadranské (nízké) Hercegoviny, která se dotýká Jadranského moře v oblastech od Neumu po poloostrov Klek. Hlavní město státu je Sarajevo (zhruba 400 000 obyvatel), dalšími velkými městy jsou: Banja Luka (přes 100 000), Zenica, Tuzla, Mostar , Bihać, Prijedor, Brčko, Travnik, Trebinje a Livno.

Národnostní složení

Bosňáci(muslimové): 1 838 748

Srbové: 1 033 451

Chorvati: 583 751

Ostatní: 268 632

Náboženské složení

sunnitský islám 40 %

srbské pravoslaví 31 %

římský katolicismus 15 %

protestantismus 4 %

ostatní 10 %

Ekonomika

Bosna a Hercegovina byla vedle Makedonie nejzaostalejší republikou v bývalé socialistické Jugoslávii. Zemědělství bylo většinou v soukromých rukou, ale bylo nemechanizované, velmi nevýkonné a potraviny se musely dovážet. I dnes jsou patrné následky centrálně plánovaného hospodářství - velké množství lidí pracuje v průmyslových odvětvích. V době socialismu bylo v BaH umístěno velké množství těžkého průmyslu. Závody, které se nacházely na území současné BaH, měly velký význam z hlediska obrany celé SFRJ. Tři roky války zničily většinu bosenského hospodářství a infrastruktury. Po ukončení bojů se výroba sice mírně zvýšila (1996–1998), zato ale růst se značně zpomalil (1999). HDP je i nadále pod úrovní z roku 1990. Nezaměstnanost činila v roce 2002 okolo 40 %.

Daytonská smlouva

21. listopadu 2007 uplynulo 12 let, kdy prezidenti Srbska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny, Slobodan Miloševic, Franjo Tudman a Alija Izetbegovic, parafovali na americké Wright-Pattersonove vojenské základně u města Daytonu ve státe Ohio tzv. daytonskou mírovou dohodu (přesně vyjádřeno Všeobecnou rámcovou dohodu o míru v Bosně a Hercegovine). Definitivní text smlouvy byl pak podepsán 14. prosince 1995 v Paříži. Dohoda ukončovala tři a půl roku trvající mezietnický konflikt v Bosně a zároveň vymezovala základní kontury poválečného státněpolitického uspořádání Bosny a Hercegoviny. Tzv. daytonská dohoda byla dokumentem vnitřně velice komplikovaným a rozporným. Snažila se udržet jednotný stát (Bosnu a Hercegovinu) a zároveň fakticky souhlasila s jeho vnitřním politickým rozdělením (Federace Bosny a Hercegoviny, Republika srbská). Daytonská dohoda nemohla být vzhledem k předchozímu vývoji bosenské války koncipována jinak než jako všestranný kompromis. Musela nutně ponechat zúčastněným stranám pocit, že sice nikdo nevyhrál, ale také neprohrál. K paradoxům politiky patří, že mír v Daytonu po více než třech letech krvavého konfliktu podepisovali ti samí lidé, kteří se na počátku podíleli na jeho podnícení. Daytonská dohoda nebyla podepsána jen kvůli politické síle a vlivu americké diplomacie, ale také proto, že několikaletá válka všechny bojující strany krajně vyčerpala. Dayton bývá v Bosně dodnes chápán jako určitý diktát z vnějšku.

Zajímavosti

V Bosně a Hercegovině se narodili dva laureáti Nobelovy ceny. Spisovatel a diplomat Ivo Andrić (1892-1975) toto prestižní ocenění obdržel roku 1961 a chemik Vladimir Prelog (1906-1998), který studoval v Praze, roku 1975.

Sarajevská univerzita je nejstarší vysokou školou v Bosně a Hercegovině. Formálně byla založena roku 1949, její kořeny však sahají hluboko do 16. století, kdy byla v Sarajevu roku 1531 otevřena vysoká škola súfíjské filozofie.

Nejstarší dochovaná písemná zpráva o zemi zvané Bosna (Bosona) pochází z poloviny 10. století. Zaznamenal ji byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennetos ve svém spisu De administrando imperio.

Nejvyšším bodem v Bosně a Hercegovině je hora Maglić, která měří 2 386 m n. m., což je o 700 metrů více než krkonošská Snežka. Nejnižším bodem pak město Neum u Jadranského moře.

Bosna a Hercegovina je jedinou evropskou zemí, ve které se používají tři úřední jazyky na celém území státu. Jedná se o bosenštinu, srbštinu a chorvatštinu. Právo na svobodné užívání mateřského jazyka je zakotveno v ústavách Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky Srbské

Otázky a odpovědi

Jaké hlavní etnické (kulturní) minority jsou v Bosně a Hercegovině?

Černohorci - 10,071

Romové - 8,864

Albánci - 4,922

Ukrajinci - 3,929

Slovinci - 2,190

Makedonci - 1,596

Maďaři - 893

Italové - 732

Češi - 590

Poláci - 526

Němci - 470

Židé - 426

Rusové - 297

Slováci - 297

Turci - 267

Rumuni – 162O

Ostatní - 17,592

Projevuje se soužití většinové společnosti s některými menšinami problémově?

Problémy byly v průběhu války, např. se to týkalo bosenských Čechů, protože jsou většinou katolíci, byli považováni za prochorvatské. Dnes jsou menšiny především diskriminovány ústavně, např. příslušník jiného než konstitutivního národa se nemůže stát prezidentem Bosny a Hercegoviny (Tři občané v současnosti kvůli tomu žalují stát u soudu ve Štrasburku). Jinak národnostní menšiny mají pocit, že jsou diskriminovány při zaměstnávání ve státních podnicích (obecně v BaH platí, že většinové etnikum upřednostňuje „své lidi“).

Vnímá většinová společnost některé menšiny jednoznačně pozitivně?

Vnímání není výrazně pozitivní ani negativní. Češi jsou na tom z pohledu celkem dobře.

Článek: Diskriminace romů začíná již na základních školách

Podle odhadů zde žije na 60.000 romů. Romské děti žijící v balkánských státech nemohou plně využívat své právo na vzdělání. Brání v tom hluboká chudoba romských komunit, diskriminace na školách a ignorace kulturní a jazykové odlišnosti Romů ve vzdělávacím systému. K diskriminaci romských dětí v některých případech přispívají i učitelé. Amnesty International zaznamenala školy, kde byly děti segregovány do tříd, které tvořili výhradně Romové. V těchto třídách se učivo probíralo v omezeném rozsahu. Zdroj: http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=1933869:

Jakou hlavní aktivitu tyto minority vyvíjejí (autonomie, spolky, školství, TV, rozhlas, tisk)?

Češi: V současné době na území BaH vyvíjejí činnost tři krajanská sdružení: Ve FBaH jsou to Sdružení občanů českého původu „Česká Beseda“ Sarajevo o cca 120 členech. Společnost bosensko-českého přátelství „Sněžka“, sdružující přátele České republiky bez ohledu na jejich původ.V RS působí sdružení „Česká beseda - Sdružení Čechů Republiky srpské“ o cca 600 členech, které se skládá ze čtyř sekcí (Banja Luka, Prijedor, Mačino Brdo a Nova Ves). V červnu 2003 oslavilo posledně jmenované sdružení 125. výročí od osídlení Čechů a 5. výročí od obnovení práce sdružení (25.4.1998). Každé 1. pondělí se členové České besedy sdružují (občas se přidružují i Maďaři, Slováci a Poláci) . Každou 2. sobotu na televizi RS mají od 18:35 prostor národní menšiny a česká menšina má v tomto pořadu nejznačnější místo díky svým aktivitám. Každou 1. neděli se vysílá na radiu UNO v českém jazyce. O kulturní aktivity v České besedě se starají především Jaroslav Koleška (poezie), Jaroslav Plecitv (hudba) a Tan Beran (film a tisk). Na filozofické fakultě v Banje Luke možnost předmětu „Český jazyk“.

Romové: Sai Roma - Kiseljak - Tuzla municipality – reprezentuje zájmy 500 romů vesnice Kiseljak The Union of Roma from Bosnia and Hercegovina – setkání veškerých romských organizací Association of Roma returnees – asociace starající se o navrácení romů Dále zde působí velký počet asociací hající práva romů v příslušných vesnicích či městech

Makedonci: Sdružení Makedonců – pořádají prezentace o makedonské kultuře, folklorní soubor

Maďaři: Mađarski nobelovci - Halaši čipke

Italové: Sdružení Italijana grada Banja Luka

Mají tyto minority zaručenou nějakou ochranu podle zákona?

Bosna a Hercegovina ratifikovala dohodu na ochranu etnických minorit a v roce 2003 přijala zákon o ochraně etnických minorit. Obsahuje státní finanční podporu pro etnické minority, vztahy s médii, odstranění diskriminace v zaměstnání, vzdělání a především byl založen úřad pro etnické minority.

V jakých zemích je nejvýraznější bosenská a hercegovinská menšina?

Německo, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko, USA, Austrálie - pokud bereme jako tradiční menšinu Bosňáky mimo Bosnu a Hercegovinu, pak Srbsko, Černá Hora (nově Chorvatsko, Slovinsko), bosensosrbská a bosenskochoravtská komunita v Srbsku, resp. Chorvatsku jsou taktéž velmi početné, ale velmi brzy splývají se svým okolím a nepovažují se za menšinu.

V době války odešlo nejvíce Bosňanu do Švédska, Německa, Rakouska. Bohužel neexistuje žádná přesná jejich registrace. V Německu má být podle neoficiálních zdrojů 30.000 Bosňanů. Uteklo 2,2 mil. osob, asi polovina se vrátila a odhadem čtvrtina se ještě chce vrátit.

Má tato menšina podobná práva jako menšiny v Bosně a Hercegovině?

Zdroje

Oficiální:

Velvyslanectví České republiky v Bosně a Hercegovině, email: irena_gotzova@yahoo.co.uk

Neoficiální:

Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. [2008] [cit. 2008-4-7]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bosna_a_

Mission to Bosna and Hercegovina [online]. [2007] [cit. 2008-4-12]. Dostupný z WWW: http://www.oscebih.org/human_rights/?d=1

Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity [online]. [cit. 2008-4-12]. Dostupný z WWW: http://www.cepsr.com/dwnld/hlad9.pdf




Počet shlédnutí: 6

minority-bah.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:38 autor: 127.0.0.1