obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


minority-gr

ŘECKO

Elliniki dimokratia

Řecko (oficiální název Helénská republika) se rozkládá na jihovýchodě Evropy na jihu Balkánského poloostrova a na ostrovech v Egejském, Středozemním a Iónském moři. Jeho rozloha činí 131 940 km². Na severu země sousedí s Albánií (282 km), Makedonií (246 km) a Bulharskem (494 km), na východě potom s Tureckem (206 km). Mezi Řeckem a Tureckem leží Egejské moře, ze západu omývá Řecko Iónské moře a na jihu to je moře Středozemní. K Řecku patří okolo dvou tisíc ostrovů – mezi ty největší patří Kréta, Rhodos, Korfu…

  • Řecko má podle posledního sčítání lidu 11 018 000 obyvatel.
  • Hlavním městem jsou Athény se 4 miliony obyvatel.
  • Nynějším prezidentem je Kóstas Papoúlias.
  • Úředním jazykem je řečtina.
  • Měna – euro

Zdroj: MOLDAVA, T. Státy světa. 2. vyd. Havlíčkův Brod: nakladatelství Fragment, 2002. 424 s. ISBN: 80-7200-669-X

Název

Název Řecko můžeme najít hned ve třech podobách:

  • Graeci - latinské označení starověkých Řeků
  • Iónsko - z řeckého zeměpisného označení Iónía
  • Héllas - podle mýtické předkyně Řeků Heleny

Jazyk, který se odlišuje, je gruzínština, ta Řeky nazývá podle gruzínského slova „brzdeni“ neboli moudrý.

Historie Řecka

Řecko je považovanáno za zakladatele první evropské civilizace a také bývá nazýváno kolébkou vzdělanosti a moudrosti. Antické Řecko dalo světu taková jména, jako jsou Sokrates, Platon, Aristoteles, Pythágoras a mnoho dalších. Přibližně v roce 800 př. n. l. začala takzvaná Temná doba, která započala éru nových městských států (např. Sparta, Athény), které získaly kolonie po celém Středomoří. Poté se řecká kultura stala základem helénské civilizace. Později se Řecko muselo podřídit Římu, i když z hlediska kulturního tomu bylo spíše naopak. Ve 4. století n. l. se říše rozdělila na Západořímskou a Východořímskou, jejíž jádro zahrnovalo právě Řecko. Od té doby Byzantská říše přežila 11. století útoků ze severu, západu i východu, až se nakonec Konstantinopol v 15. století ocitla pod nadvládou Osmanské říše. Během dobývání Řecka Osmany proběhly dvě migrace Řeků. První stěhování zahrnovalo přesunutí řecké inteligence do západní Evropy ze strachu před Turky. Druhé stěhování znamenalo opuštění řeckého poloostrova a znovuosídlení hor. Díky špatné přístupnosti horských osídlení si některé řecké klany zachovaly nezávislost. Od 16. do 17. století se Řekové začali stěhovat zpět na planiny a do měst, která se tak postupně začala rozšiřovat.

Novodobá historie

Řecké království získalo nezávislost na Osmanské říši v roce 1829. Téměř 500 let trvající okupace zapříčinila dnešní nenávist Řeků ke všemu tureckému. Na začátku 20. století vypukly tzv. Balkánské války, což je souhrnné označení pro sérii konfliktů, které probíhaly v letech 1912-1913 na Balkánském poloostrově. V těchto konfliktech se nově vzniklé národní státy snažily získat co největší území na úkor Osmanské říše, na níž teprve nedávno získaly nezávislost. Celkem proběhly dvě války, na konci kterých Řecko získalo Krétu, jižní Epeirus, egejskou Makedonii a egejské ostrovy. Turecko získalo část Thrákie, Bulharsko pouze malou část Makedonie a egejské pobřeží mezi řekami Marica a Mesta.

Roku 1941 bylo řecké územi obsazeno německými vojsky. Proti této německé okupaci se zformovalo silné hnutí odporu. Odboj byl rozdělen na dvě navzájem nepřátelská křídla - royalisty podporující předválečný vládnoucí režim a komunisty. Spor vyústil v krvavou občanskou válku, která začala okamžitě po vyhnání německých vojsk a trvala až do roku 1949. Během války došlo k obrovskému odlivu obyvatelstva, mnoho Řeků přišlo mimo jiné i do ČSR, kde dodnes existují relativně silné řecké komunity.

Po porážce komunisty organizovaného povstání v roce 1949 se Řecko orientovalo na západní demokracie a v roce 1952 se stalo členem NATO. Ve 20. století prošlo Řecko vojenskou diktaturou, ve které bylo omezováno mnoho politických svobod a řecký král byl nucen opustit zemi. V sedmdesátých letech proběhly demokratické volby a spolu s referendem ukončily období vojenské diktatury a zrušily monarchii. Řecko se na základě výsledků referenda stalo parlamentní demokracií. V roce 1981 se Řecko stalo členem evropských společenství.

Ekonomika

Řecko je tržně orientovaná ekonomika se silným veřejným sektorem. Cestovní ruch je velmi důležitý, poskytuje vysokou část HDP. Ročně je Řecko navštěvováno statisíci turistů, kteří sem cestují jak za mořem, přírodou, kulturou, tak za typickou řeckou pohostinností a přívětivostí. Řecko také platí za světového hráče v oblasti lodní přepravy. Řecko je předním příjemcem pomoci Evropské unie (rovnající se 2,4 % jeho HDP). Vývoz vyráběného zboží včetně telefonního vybavení a softwaru, potravin a paliv zodpovídá za velkou část zbytku řeckých příjmů.

Náboženství

Systém milletu (turecký termín označující právní ochranu náboženské menšiny) přispěl k etnické soudržnosti mezi ortodoxními Řeky tím, že izoloval různé lidi uvnitř Osmanské říše s jiným vyznáním. Ortodoxní církev pomohla Řekům ze všech území poloostrova (tj. hor, planin a ostrovů) zachovat si jejich etnické, kulturní a jazykové dědictví po léta osmanské nadvlády. Řekové, kteří zůstali na planinách během osmanské okupace, byli buď křesťané vypořádávající se s břemenem cizí nadvlády, nebo do značné míry krypto-křesťané (řečtí muslimové, kteří byli tajnými vyznavači ortodoxní víry), aby se vyhnuli vysokému zdanění. Řekové, kteří konvertovali k islámu a nebyli krypto-křesťany, se stali v očích ortodoxních Řeků Turky. Nebyli zde žádní řečtí muslimové ani křesťanští Turci. Od dob císaře Konstantina (tzn. cca 300 n. l.) ortodoxní křesťanství stále vzkvétalo, a to i pod nadvládou Turků a po opakovaných pokusech o převrácení na svou víru jezuity a poté protestanty. Neustále tlaky tak upevňovaly pouto mezi náboženstvím a vládou. Dnes vyznává ortodoxní křesťanství 98 % obyvatel. Přibližně 1,3 % patří islámu, dále bychom v Řecku mohli nalézt i zastoupení Židů, protestantů a římsko-katolíků.

Zdroje:

Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 2001 , 28. 5. 2008 [cit. 2008-05-30]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98ecko>.

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [1996] , 24.3.2008 [cit. 2008-05-30]. Dostupný z WWW: <http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={5A82F521-F2BC-4585-AF70-5FC44226881A}>.

Otázky

Jaké hlavní etnické (kulturní) minority jsou v Řecku?

Podle statistických údajů o přistěhovalcích v Řecku se odhaduje, že v Řecku žije 1,15 miliónu přistěhovalců, z nichž 60 – 65 % přišlo z Albánie, přičemž asi 200 000 z nich bylo zadokumentováno jako příslušníci řecké národnostní skupiny. Dalšími většími národnostmi jsou podle údajů o povolení k pobytu Bulhaři (67 000), Rumuni (29 000), Ukrajinci (23 000), Pákistánci (17 000) a Gruzijci (15 000).

Tyto skupiny však Řekové nepovažují a neuznávají jako etnické menšiny. Za minoritu je zde považována muslimská minorita. V roce 1923 byla ve švýcarském městě Lausanne podepsána mírová smlouva, která určila přesné hranice Řecka a Turecka a zároveň zahrnovala i vzájemnou výměnu národnostních menšin. Z Turecka bylo nuceno odejít přes milion Řeků. V dnešní době žije na řeckém území 120 000 muslimů. Výjimkami o výměně obyvatel byly dva turecké ostrovy - Tenedos (zde zůstalo přibližně 30 Řeků) a Imbros, kde žije stále okolo 300 Řeků, kteří byli původními obyvateli ostrova. Řekové zde mají garantované veškeré ekonomické, jazykové i náboženské svobody. V oblasti Thrákie (rozkládá se na území třech států – Bulharska, Řecka, Turecka) žije přibližně 60 000 Řeků na tureckém území.

Za další minoritu můžeme pokládat Židy (Sefardy) žijící v Soluni. Ta bývá označována za „středomořský Jeruzalém“. Židé sem přišli ze Španělska a to v době španělské reconquisty.

Početnou skupinu v Řecku také tvoří Makedonci, tu však řecký stát neuznává. Řekové pojmenování „Makedonci“ pro jisté slovanské etnikum nepoužívají. Nahradili ho buď názvem „Slavomakedonci“ nebo „Slavofoni“. U této skupiny dochází z řecké strany k diskriminaci (např. ve školství…)

Co se týče etnického původu muslimů, 2/3 z celkového počtu 120 000 jsou tureckého původu, 30 000 muslimů je slavofonních (mluví bulharsky a jsou označováni jako Pomaci). Přibližně 1000 tvoří muslimští Romové.

Projevuje se soužití většinové společnosti s některými menšinami problémově?

S výjimkou Bulharska má Řecko spory se všemi svými sousedy: s Tureckem (otázka malých ostrovů v Egejském moři, šíře řeckých výsostných vod a problém Kypru), s Albánií (demarkace území a řecká minorita v Albánii) a s Makedonií (odpor vůči názvu země kvůli hypotetickým makedonským nárokům na řecké území). Přistěhovalectví je v Řecku, stejně jako v mnoha jiných zemích Evropské unie, kontroverzní záležitostí. Průzkum Centra Evropského unie pro monitorování rasismu a xenofobie, oficiální agentury Evropské unie studující přístupy související s rasou a národností v EU, z roku 2003 zjistil, že Řekové mají větší negativní přístup vůči mnohonárodnosti než jacíkoliv jiní lidé ve státech EU a mnohem více než ostatní občané EU také usilují o navrácení do vlasti nezaměstnaných legálních přistěhovalců. Přesto Řekové mají mírnější vztah než ostatní členové EU k tomu, zda by měli mít legální přistěhovalci stejnou právní ochranu jako rodilí Řekové a zda by se měli podřídit místním zákonům a konvencím.

Vnímá většinová společnost některé menšiny jednoznačně pozitivně?

Nejlepší vztahy k přistěhovalcům a k menšinám má Řecko k bulharským přistěhovalcům, ale i k Polákům. Celý tento problém je však otázkou soužití a nedá se jednoznačně zobecnit.

Jakou hlavní aktivitu tyto minority vyvíjejí (autonomie, spolky, školství, TV, rozhlas, tisk)?

Například muslimská (turecká) menšina má vlastní noviny, televizi, úspěšně se integrují ve školství, navštěvují univerzity, vyvíjejí vlastní zájmovou činnost…

Mají tyto minority zaručenou nějakou ochranu podle zákona?

Podle zákona samozřejmě mají zaručenou ochranu, ale i přesto dochází u některých menšin k diskriminaci a k potlačování lidských práv a svobod (např. Makedonci, Albánci)

V jakých zemích je nejvýraznější řecká menšina?

Nejvýraznější řecká menšina je v Albánii, statisíce Řeků odešlo do australského Melbourne, přibližně 2,5 milionu Řeků žije v USA, početná menšina je i v Gruzii. V ČR žije v současné době podle statistických údajů 3 373 Řeků. Nejvíce imigrantů odcházelo z Řecka v období mezi roky 1946 – 1949, kdy v Řecku propukla občanská válka. V této době odešlo do Československa přes 12 000 osob, do států východního bloku to bylo více než 80 tisíc osob.

Oficiální zdroje byly poskytnuty z řecké ambasády panem Kostasem Tsivosem

Neoficilání zdroje:

HRADEČNÝ, P. - DOSTÁLKOVÁ, R. - HROCHOVÁ, V. Dějiny Řecka. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 1998. 765 s. ISBN 80-7106-192-1.

METAXAS, J. About Greece. Athens: the Laboratory of Political Communication, 2007. 452 s. ISBN: 978-960-89780-0-3.




Počet shlédnutí: 11

minority-gr.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:38 autor: 127.0.0.1