Island

Osídlování Islandu začalo asi okolo roku 870 emigranty z Norska snažící se uniknout vládě krále Haralda Fairhaira. Byli následováni dalšími norskými osadníky z Irska a Skotska, se kterými přišlo i velké množství irských otroků. Tito otroci byli později osvobozeni a přizpůsobili se norské populaci. V roce 930 založili osadníci Althing a zákonodárnou radu, ve které, pod vedením předsedy, byly prodiskutovány a uzákoněny zákony. Ve 13. století však z důvodu bojů a snahy předních vůdčích rodin o nadvládu nad ostatními Althing ztratil svou zákonodárnou moc. Island byl ušetřen od bezvládí díky spojenectví s Norsken v roce 1263. V roce 1380 přešel Island pod dánskou správu. Příští čtyři století byla pro Island jedna z nejhorších. Zhoršující se klimatické podmínky a morové epidemie vedly ke snižování stavu populace a tento vývoj se ještě urychlil v 17. a 18. století sérií vulkanických erupcí, které zdevastovaly islandské zemědělství. Díky dánským obchodním monopolům byl utlumen ekonomický růst a veškerý zisk byl koncentrován v Dánsku. V roce 1800 Althing, který byl léta bezmocný, nakonec úplně ztratil svou moc. Obnova začala na začátku 19. století a to osvojením si nových zemědělských a rybářských metod, a vlivem evropského a románského stěhování. Islanďané začali opět diskutovat o své islandské národnosti. Díky diplomacii Jóna Sigurdssona (1811 – 79) byl opět v roce 1848 obnoven Althing. V roce 1918 se Island stal suverením státem pod Dánskou korunou. V roce 1940 proběhla invaze fašistického Německa do Dánska. V té době obsadila Island anglická vojska. 17. června 1944 Althing prohlásil Island za republiku a tím se osamostatnil od Dánska. Přestože většina Islanďanů podporovala neutralitu, stal se Island po válce členem NATO. Rozvoj rybářského průmyslu zajistil islanďanům jednu z nejvyšších životních úrovní na světě, ale potřeba uchránit zásobu ryb v mořích vedla Británii k debatě o rybích limitech lovu. V letech 1952, 1958, 1972 a 1975 byly tyto diskuse nazývány jako Tresčí válka. Nakonec musel Island v roce 1990 snížit o 8 % svůj příjem z výlovu ryb.

Island je se svou rozlohou 103 125 km² druhým největším ostrovem v Evropě a k 1. říjnu 2007 bylo na Islandu zaznamenáno 312 851 obyvatel. Island se dělí na 79 obcí (sveitarfélög), 23 hrabství (isl.: sýslur), 8 regionů (hluti) a na 6 okresů. Island leží v severní Evropě, mezi Grónským mořem a severní částí Atlantského oceánu, severozápadně od Velké Británie. Jeho podnebí je arktické. Jsou zde po celý rok konstantní teploty. Hustota zalidnění je 3,03 obyvatel na km². 60 % obyvatel Islandu žije v aglomeraci Reykjavíku. 92 % obyvatel žije ve městech, zbytek 8 % na vesnicích. Islandská republika patří k zemím s nejvyšší životní úrovní obyvatel. Obyvatelé se zde dožívají nejvyššího průměrného věku v Evropě (ženy: 82,3 let; muži: 78,1 let). Gramotnost obyvatelstva je 99,9 %. Islanďané jsou hrdí na své vikingské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům, jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků (Landnámabók). A protože současná islandština vychází přímo ze staré norštiny, což byl jazyk Vikingů, mohou středověké vikinské ságy snadno číst i dnešní Islanďané. Island je ve skutečnosti beztřídní společnost a tradičně každý člověk od presidenta směrem dolů, má vidět původ ve svém jméně. Extrémy bohatství a chudoby nejsou značné a stát má rozvinutou sociální péči. Ženy si užívají vysokého postavení a feminismus je stále živá otázka v islandské politice. Většina Islanďanů jsou luteráni, ale církevní obsluha je nízká. Islanďané jsou stále více urbanizováni.

Patří do skupiny řečí skandinávských, tedy k severské větvi germánských jazyků. Stejnou mateřštinou v dávných dobách hovořili i Dánové, Norové a Švédové. Díky izolaci a především v důsledku pečlivé obrany se islandština od těch dob téměř nezměnila. Prý jediné slovo, které Islanďané bez poznámek převzali bylo „amen„.

Na Islandu nemají klasická jména a příjmení, jako v jiných zemích. Nejdůležitější je křestní jméno, podle kterého jsou dokonce řazeny i telefonní seznamy. Dítě dostává místo příjmení jméno svého otce s příponou -dóttir (dcera) nebo -son (syn). Prezident Ólafur Ragnar Grímsson se tedy jmenuje Ólaf Ragnar, Grímův syn. Na Islandu se téměř vždy vyskytují dvě křestní jména. Vezměme si příklad: matka se jmenuje Anna Kristín Guðmunsdóttir a otec se jmenuje Kristján Atli Hilmarsson. Manželka po svatbě nepřebírá příjmení po manželovi jako v ČR. Děti přebírají příjmení z prvního křestního jména otce. Čili, dcera se bude jmenovat např. Ásta Björg Kristjánsdóttir a syn Svavar Þór Kristjánsson. Samozřejmě se vyskytují i výjimky, kdy přechází příjmení z rodu na rod, stejně jako v ČR, ale takových je jen málo. Mají ho většinou lidé, jejichž předkové byli kdysi z bohatého rodu a snažili se tímto odlišit od „normálních“ lidí.

Na Islandu je státem propagovaná luteránská státní církev, je v ní většina obyvatelstva, v každé i nejzapadlejší osadě naleznete nějaký kostelík, kde jsou evangelické bohoslužby. Ve větších kauptúnech jsou pak kostelíky půjčovány katolíkům; zvláště Poláci jsou roztroušeni po celém ostrově a žádají v neděli katolickou bohoslužbu. Katolíci jsou v menšině, ale dochází k prudkému nárůstu. Jsou to však hlavně přistěhovalci Asie a zvláště z Polska.

Náboženské složení obyvatelstva: evangelističtí luteráni 87,1 %; protestanté 4,1 %; ostatní luteráni 3,5 %; římští katolíci 1,7 %; Ásatrú 0,3 %; ostatní 3,3 %.

Island je homogenní stát, 93 % obyvatel tvoří Islanďané. Po otevření pracovního trhu na Island začalo migrovat mnoho lidí za prací. Nejpočetnější skupinu tvoří Poláci(8 488 osob, tj. téměř 3 %). Studenti střední školy Menntaskóli í Hamrahlíð dokonce požádali ředitele školy, aby zavedl volitelný předmět polštinu. Prý aby rozuměli obsluze v cukrárnách. Dále Litevci (1322 osob), Němci a Dáni (zhruba po 1 000 obyvatel),Filipínců a Číňanu (zhruba po 800 obyvatel) a žije zde také asi 365 Čechů a Slováků.

Jelikož se zde příliš menšin nevyskytuje problémy se zde nenanacházejí.

Poláci jsou zde považování za dobrou pracovní sílu.

Nevyvíjejí téměř žádné aktivity, polská menšina požaduje nedělní katolické mše. Katolíkům jsou propůjčovány luteránské kostely, kde se tyto mše odehrávají.

Přistěhovalci jsou nuceni k asimilaci a kdo zde chce trvale žít musí přijmout islandské jméno.

USA a to zejména Utah a Dacota, Kanada.

Islanďané nemají problém s integrací. Islandští imigranté založili první etnické noviny v Kanadě a snad na celém severoamerickém kontinentě.

Zdroj:

Generální konzulát Islandské republiky, Karlova 20, 110 00 Praha 1, tel: 222 221 218, fax: 222 221 419, e-mail: thorir@mbox.vol.czKonzulát: Embassy of the Czech Republic Fritzners gate 14, Oslo tel: 0047/22121031 fax: 0047/22553395, KO-22548332 e-mail: oslo@embassy.mzv.cz web: www.mzv.cz/oslo Vedoucí úřadu: JUDr. Jaroslav Horák/velvyslanec

www.island.is

www.wikipedie.cz

www.severskelisty.cz

www.demografie.info

Počet shlédnutí: 23