obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


minority-it

ITÁLIE

(italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově. Itálie je zemí, která má po Řecku nejdelší evropskou historii. Její novodobé sjednocení proběhlo relativně nedávno. Dlouhé a bohaté dějiny zanechaly po celé zemi nevídané množství památek od římských zřícenin a soch, přes středověké hrady, po velkolepé renesanční stavby a mistrovská díla řady světových malířů a sochařů.

Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Iónské moře a ze západu Tyrhénské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členskou zemí Evropské unie a NATO, G8.

Základní údaje

  • Rozloha: 301 309 km2 (z toho 2,04 % vodní plochy)
  • Počet obyvatel: 57,6 milionů
  • Hustota zalidnění: 194 obyvatel na km2, dvojnásobně převyšuje evropský průměr, ve městech žije 70 % populace.
  • Hlavní město: Řím
  • Vznik: 17.března 1861
  • Měnová jednotka: Euro (dříve italská lira (ITL))
  • Úřední jazyk: italština (též němčina a francouzština - ve dvou krajích)
  • Administrativní členění: 20 krajů (Abruzzi, Basilicata, Calabria, Campania, Emilia-Romagna, Friuli-Venezia Giulia, Lazio, Liguria, Lombardia, Marche, Molise, Piemonte, Puglia, Sardegna, Sicilia, Toscana, Trentino-Alto Adige, Umbria, Valle d'Aosta, Veneto); z toho 5 se zvláštním statutem s celkem 110 provinciemi
  • Povrch: převážně hornatý; na severu se zvedají Alpys nejvyššími vrcholy na hranicích - Monte Bianco(fr.Mont Blanc) 4 807 m, Monte Rosa 4 634 m, Monte Cervino - Matterhorn 4 478 m; k jihu navazuje Pádská nížina a hornatý Apeninský poloostrov, jehož osou jsou Apeniny s Corno Grande 2 914m. Pobřeží málo členité. Itálii patří řada ostrovů - Sicílie, Sardinie, Elba, Liparské ostrovy. Řada sopečných masivů - Etna, Vesuv. Nejdelší řeky tečou v Pádské nížině do Jaderského moře - Pád, Adiže, na Apeninském poloostrově Tibera a Arno do Tyrhénského a Ligurského moře. Velká ledovcová jezera v podhůří Alp - Maggiore, Como aj., dále Trasimenské jezero na poloostrově, Bolsenské jezero.
  • Podnebí - středomořské subtropické, na severu mírné středoevropské, v Alpách chladné velehorské. Léto je teplé a suché, zima velmi mírná a deštivá. Středomořská vegetace na Apeninském poloostrově, v horách lesní, křovinaté a luční porosty.
  • Obyvatelstvo - Italové 97 %, menšiny Rakušanů, Francouzů, Slovinců a Ladinů
  • Náboženství - římskokatolické 83 %, bez vyznání 16 %, 1 % ostatní.

Historie

Dějiny Itálie jsou spojeny především s existencí Římského impéria, které mělo na Apeninském poloostrově své centrum a ovládalo odsud celé středomoří. Po rozpadu Říma se území Apeninského poloostrova rozpadlo na řadu státních útvarů, jejichž hranice se často měnili, stejně jako vliv jiných států, např. z Pyrenejského poloostrova nebo ze západní a střední Evropy. Významné postavení v ekonomické sféře získaly především kupecké republiky (Benátky, Janov). K centralizaci malých italských států významně napomohly události v napoleonské Francii, která po dlouhých staletích znovu sjednotila sever poloostrova v rámci Italské republiky (později království). Přestože po Vídeňském kongrese byl Apeninský poloostrov rozdělen na více než deset státních útvarů, ideje na sjednocení všech Italů nezanikly. Úlohu sjednotitele převzalo Sardinské království, v němž vládla savojská dynastie sídlící v Piemontu. K vyhlášení jednotné Italské republiky došlo r. 1861. O devět let později bylo k Itálii připojeno i celé území tzv. Církevního státu, v němž sídlil papež. Ten opět získal státní suverenitu nad malým územím uvnitř Říma, Vatikán v r. 1929. Bylo to v době vlády diktatury Benita Mussoliniho. Po válce byla monarchie zrušena. Itálie je parlamentní republikou od r. 1946 (po referendu). Je členskou zemí EU, Rady Evropy, NATO, OECD.

Turistika

Alpy a přímořské pláže jsou cílem mnoha turistů z celého světa. Itálie má velmi bohatou historii, je navštěvována nejen z důvodu rekreace u moře (Jaderské moře, Tyrhénské moře, Ligurské moře, Jónské moře, Středozemní moře) např. Palmová riviéra atd., ale i pro velké množství historických památek. Řím patří díky antickým a středověkým památkám k nejnavštěvovanějším městům Evropy. Na jihu Itálie je střediskem Neapol, v její blízkosti budí zájem sopka Vesuv a pozůstatky zničených Pompejí. Většina významných měst leží při pobřeží. Dále např. Koloseum, šikmá věž v Pise.

Ekonomika

Je to vyspělá průmyslově-zemědělská země, vlivem dlouhodobého rozdělení do četných státečků existují dodnes velké kulturní a hospodářské regionální rozdíly sever/jih. V minulosti Itálie ztrácela obyvatelstvo velkým vystěhovalectvím, proto dnes žije v zahraničí asi 30 mil. italských emigrantů a jejich potomků. Dnes je to 6. největší ekonomika na světě (v HDP). Přes silný vliv církve má Itálie nejnižší porodnost, zejména díky „vyspělému severu“. Tato oblast je nejvyspělejší. Především v průmyslu existuje koncentrovaný kapitál. Země pociťuje závislost na dovozu paliv. V přístavech tak vznikala řada nových průmyslových středisek. Jižnější oblasti jsou mnohem méně rozvinuté a mnohé musí být dotovány vládou. Ekonomika je také závislá na sezónním využití - služeb pro zimní a letní rekreaci.

Průmysl

Nejrozvinutějším regionem je na severu Pádská nížina, levná vodní energie z Alp a Apenin, laciná pracovní síla, příhodné klima a obchodní tradice, byly předpokladem rozvoje. Dnes tu žije více než 40 % obyvatel, vyprodukuje se polovina zemědělské produkce a 2/3 průmyslové výroby. Itálii dominují 3 hlavní aglomerace - Milán (hlavním výrobním, obchodním a finančním centrem), Torino (vyniká automobilkou Fiat) a Janov (je největším přístavem Itálie).

Náboženství a etnika

V Itálii má největší podíl katolické obyvatelstvo (83 %). Je to dáno historií a velký vliv má i samotný Vatikán a osobnost papeže. Ostatní obyvatelé jsou většinou ateisté a jen malá část tvořená především přistěhovalci vyznává islám. Obyvatelé jsou z velké většiny Italové 94 % za samostatná etnikum se považují Friulové, Aostané, Okcitánci, Ladinové, Sardové. V zemi žijí i menšiny Albánců, Němců, Slovinců, Řeků, Katalánců a Chorvatů. Avšak někteří Italové pocházejí z jiného národa a mají jiný mateřský jazyk. Týká se to Sardů na Sardinii, hovořících sardsky, Rétororománců u východních hranic se Švýcarskem, hovořících rétororománsky, Němců na severu u hranic s Rakouskem, hovořících německy a Provensálců na západě u hranic s Francií, hovořících francouzsky. Přistěhovalci pocházejí především z bývalých kolonií, Libye, Somálska, Etiopie a Albánie, ale i z Maroka.

Procentuálně by se to dalo vyjádřit takto: Italové 92,8 %, Sardinci 2,3 %, Friulové a Ladinové 1,3 %, Němci 0,5 %, Francouzi 0,3 %, Cizinci 2,5 %.

Otázky

(tyto informace ještě obohatím a dodám po 25.5 - z Kulturního institutu, momentálně mají dovolenou)

Jaké hlavní etnické (kulturní) minority jsou v Itálii?

Základní etnikum země představují románští Italové, dělící se doposud na několik výrazných etnografických skupin (Piemonťané, Romagnané, Sardové aj.). Významnější menšiny - Němci, Friulové, Ladinové, Slovinci a Francouzi - jsou soustředěny podél severních hranic Itálie. Německy mluvící menšina obývá převážně oblast provincie Bolzano (region Trentino-Alto Adige); francouzská menšina oblast regionu Valle d'Aosta; slovinská menšina se nachází především ve východní oblasti regionu Friuli - Venezia Giulia (především provincie Trieste a Gorizia) a malá skupina Ladinů žije v provinciích Bolzano a Trento.

Z Kulturního institutu:

  • Na severu Itálie jsou Číňané (textil, 230 čínských restaurací) ve městech Milano, Florencie. Dále na S jsou algérci (Severní Afrika) v městě Turín. Piamonti (Severní Afrika) v Senegalu.
  • Na jihu Itálie v Neapoli jsou Romové, kteří vyrábějí v textilkách textil pro Italy.
  • Na severo-východě jsou z Polska, Ruska, Běloruska a jsou v Římě, Boloně. Jsou to většinou ženy, které se starají a pečují o staré lidi. V Neapoli jsou Rumuni (velké problémy), Romové a ti jsou zde jako zedníci. Dělají práci, kterou něchtějí italové dělat.

Projevuje se soužití většinové společnosti s některými menšinami problémově?

Nová italská vláda oznámila „šokový“ program proti nelegální imigraci Ministr vnitra Roberto Maroni oznámil nový bezpečnostní úderný plán, který nově kriminalizuje nelegální imigraci.

Mezi hlavní body patří zvýšené hlídkování v italských vodách a pravomoc nedovolit plavidlům s imigranty přiblížit se k italským břehům. Dále přeměna center přechodného pobytu na vazební, aby se předešlo kolapsu věznic, okamžité vyhoštění z Itálie všech zadržených nelegálů, zpřísnění trestů za nezákonné zdržování se na italském území a vymístění nomádských tábořišť v okolí velkoměst.

Počet imigrantů v Itálii se oproti minulému roku zdvojnásobil – velmi zásadním důvodem je to, že naprostá většina sehnala v Itálii práci i bez pracovního povolení. V Římě tvoří nelegálové „bez papírů“ cca 1 %, v Brescii 3,2 % a v Miláně 1,7 %.

Italská policie ukončila koordinovanou policejní akci proti trestnému činu „nezákonné imigrace“. Skončila 383 zadženími, z nichž 268 lidí byli cizinci. Z nich 118 osob čelí vyhoštěn - 53 bylo dopraveno na hranice a 65 do táborů přechodného pobytu. Televizní kanály ukazovaly záběry s cikány (doslovný překlad - míněni jsou zřejmě Romové - pozn. kompilátora) v policejních antonech. Při akci bylo zabaveno 7 kg kokainu, 360 g heroinu a 11,44 kg konopí. Dalších 92 zadržených bylo obviněno ze spekulací s ilegálními objekty, 111 z podpory nelegální imigrace, 3 z kuplířství a 177 z loupežných přepadení.

Policie realizovala většinu zadržení v nočních hodinách na obvyklých místech zdržování se nelegálů. Zásah byl proveden mj. v jednom obáváném cikánském tábořišti v Římě, a několik tábořišt v Neapoli muselo být evakuováno, když byly vystaveny žhářským útokům z řad veřejnosti, poté co vešlo ve známost, že jedna sedmnáctiletá cikánská žena se pokusila unést cizí dítě.

Z Kulturního institutu:

  • Problémy mají stejné jako jsou problémy u nás. Například s Romi, v minulém roce bylo hodně konfliktů s kriminalitou. Začíná se to postupně řešit, ale je to v začátcích.
  • Další problém je s Rumuny, kteří se zabývají nelegální prostitucí, týká se to převážně severní Itálie. O proti tomu Řím až po Miláno je striktně kontrolován.
  • Malé, zatím ne moc viditelné jsou problémy s ruskou a čínskou mafií. V Rimini nakoupili mnoho hotelů.

Vnímá většinová společnost některé menšiny jednoznačně pozitivně?

Nejvyšší důvěře se nyní v Itálii těší občané ostatních členských zemí EU (77 %) a USA (76 %). Nejnižší důvěru mají občané vůči osobám z arabských zemi (38 %), z balkánských zemí (45 %) a ze zemí bývalého SSSR (49 %).

Z Kulturního institutu:

Určitě ano, jich Itálie - zemědělství, Italové v tomto sektoru nechtějí moc pracovat. Albánci - lodní doprava. Tunisko (ze Sicílie) na černo mnoho uprchlíků, každý měsíc okolo 20 lidí umírá kvůli těmto přesunům. Je to velmi početné, týká se to 1 - 2 tisíc lidí.

Jakou hlavní aktivitu tyto minority vyvíjejí (autonomie, spolky, školství, TV, rozhlas, tisk)?

Z Kulturního institutu:

  • Číňané mají svá sídliště v Miláně, své školy nemají, noviny také v Miláně.
  • Arabové mají své školy ale nejsou oficiální, po skončení výuky mají školy vyhrazeny na pár hodin.

Mají tyto minority zaručenou nějakou ochranu podle zákona?

Základní ustanovení zakazující diskriminaci italských občanů je obsaženo v čl. 3 italské ústavy:

„Všichni občané mají stejnou sociální důstojnost a jsou si před zákonem rovni bez rozdílu pohlaví, rasy, jazyka, náboženství, politického přesvědčení a podmínek osobních a sociálních.“

Vedle trestního práva v otázkách diskriminace (zejména trestné činy šíření myšlenek založených na rasové nenávisti nebo nadřazenosti, podněcování nebo páchání násilných činů nebo provokace z rasových, etnických, národnostních nebo náboženských důvodů a jiné), další oblastí zabývající se stejným problémem je oblast pracovněprávní. Podle čl. 15 odst. 2 zákona o zaměstnancích č. 300 je jakákoliv dohoda nebo jednání, jež mají za cíl politickou, náboženskou, rasovou, jazykovou nebo sexuální diskriminaci, neplatná nebo neexistující (nulitní). Jedná se zejména o dohody a jednání, která:

  • podmiňují zaměstnání pracovníka diskriminačními podmínkami;
  • propouštějí pracovníka z diskriminačních důvodů;
  • diskriminují pracovníka při určování jeho statusu, povinností, ohledně změn lokace či disciplinárních kroků;
  • poškozují jej dalšími způsoby s úmyslem diskriminovat.

Dalším ustanovením, které výslovně zakazuje rasovou diskriminaci, je čl. 1 odst. 2 zákona o vězeňství, který zakotvuje princip rovného zacházení vězňů bez ohledu na jejich národnost nebo rasu.

Ustanovení zakazující všechny formy diskriminace je v Itálii možno nalézt i v etických zákonech některých profesí. Např. čl. 5 etického zákona italských lékařů říká, že:

„Lékařovou povinností je chránit život a fyzické a psychické zdraví lidských bytostí a zmírnit utrpení při respektování lidské důstojnosti, bez diskriminace na základě věku, rasy, vyznání, národnosti, sociálního statutu, politického nebo jiného názoru…“

Z Kulturního institutu:

  • Dekret - DECRETO LEGISLATIVO BOSSI-FINI = dekret o imigraci, ale není dokončen a není dobrý, ještě chybí nějaké úpravy. Nekontrolování imigrace.

V jakých zemích je nejvýraznější italská menšina?

Z Kulturního institutu:

Argentina 10 mil. lidí, Amerika - USA 5 mil. lidí, Austrálie 3 mil. lidí dále ještě Venezuela, J. Amerika, Evropa. Celkem v těchto zemích je to 10 mil.

Má tato italská menšina podobná práva jako menšiny v Itálii?

Všechno záleží stát od státu, ale v podstatě jsou na tom skoro stejně jako ostatní státy. Příliš se to nemění.

Z Kulturního institutu:

Záleží to země od země. Například v ČR není zadarmo zdravotnictví, v Itálii je zdarma.




Počet shlédnutí: 11

minority-it.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:38 autor: 127.0.0.1