obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


minority-lich

Lichtenštejnsko


Oficiální název:

Knížectví Lichtenštejn, Fürstentum Liechtenstein

Vlajka

Znak



Geografie

Lichtenštejnsko je malá země ve Střední Evropě. Rozkládá se na pravém břehu Rýna mezi Švýcarskem a Rakouskem. Jeho rozloha činí 160 km2, přičemž zhruba polovinu tvoří horské pásmo Alp. Nejvyšším bodem země je hora Grauspitz s výškou 2 599 m.n.m. Největší řekou je zmiňovaný Rýn a Samina, jejichž údolí jsou nejproduktivnější zemědělskou oblastní. Hlavním městem Lichtenštejnska je Vaduz.



Historie

Území Lichtenštejnska bylo osídleno již před 3000 lety rhétskými kmeny (jazykově a kulturně blízké starověké alpské kmeny, v roce 15 př.n.l. podrobeni Římany, Raetové (Rétové) = keltsko – ilyrský národ, kulturně pod vlivem Etrusků, sídlili ve středních Alpách a v Tyrolsku, hovoří rétorománsky, patří do skupiny románských jazyků. První významné státní útvary na území Lichtenštejnska vznikly v 6. století a v zásadě se jednalo o dvě panství: hořejší – vaduzské, spravované hraběcím rodem Verdenbergerů, a dolejší, kde vládli Schnellenbergerové. Z moderních dějin je pro Lichtenštejnsko zásadní rok 1699, kdy se poprvé objevují Lichtenštejnové. (Jméno „Lichtenštejnové“ se poprvé objevuje v druhé třetině dvanáctého století ve východní části tehdejších Dolních Rakous v souvislosti s prvním nositelem tohoto jména, Hugo Lichtenštejnským. Ve 13. století se rod rozdělil do dvou linií: Lichtenštejnové Morau a Lichtenštejnové Nikolsburg (moravská); v roce 1608, resp. 1623 byli Lichtenštejni povýšeni na říšská knížata. Karel z Lichtenštejnska z moravské větve obdržel vévodství opavské a Jagerndorf. Druhá větev rodu se orientovala na prostor Alp). Členové tohoto mocného rodu začali skupovat majetek obou hraběcích panství a v roce 1712 jim patřila již celá oblast. Od roku 1719 byla sloučená panství povýšena na knížectví lichtenštejnské. V 19. století se Lichtenštejnské knížectví stalo členem Rýnského spolku a posléze Německého spolku. Toto spojení trvalo až do roku 1866, kdy Jan II. Dobrotivý vyhlásil Lichtenštejnsko za samostatný stát. Následovala doba rozvoje zemědělství, zakládání průmyslových podniků, ale i doba zvětšující se hospodářské a tím i politické závislosti na Rakousku-Uhersku. Ke zpřetrhání svazků došlo až po skončení první světové války v roce 1918. Na Švýcarsko se Lichtenštejnsko začíná hospodářsky orientovat od tohoto roku. V roce 1920 byla se Švýcarskem uzavřená poštovní, telefonní a telegrafní unie, v roce 1923 byla založena společná Švýcarsko-Lichtenštejnská celní unie. Ve svém důsledku prakticky znamenaly ekonomickou integraci země do Švýcarského hospodářství, včetně převzetí měny. Panovník dokonce požádal, aby Švýcarsko zastupovalo Lichtenštejnsko v mezinárodní politice. Od roku 1921, kdy v platnost vešla ústava, se Lichtenštejnsko řadí mezi konstituční monarchie. Za druhé světové války zůstalo Lichtenštejnsko neutrální. Druhá polovina 20. století znamenala pokračování tendencí z 20. a 30. let, a tím bylo pokračování celkové orientace Lichtenštejnska na Švýcarsko. Oživení v této oblasti nastalo až v roce 1970, kdy lichtenštejnský parlament ustanovil zahraniční výbor, což bylo ve světě považováno za první krok ke zvýšení samostatnosti zahraniční politiky.



Státní zřízení

Lichtenštejnsko je konstituční monarchií v čele s knížetem, trůn je dědičný po mužské linii v dynastii Lichtenštejnců. Současným Zákonodárným orgánem je jednokomorový Zemský sněm, výkonným orgán je pak knížetem je Hans-Adam II., který zde vládne od roku 1989. vláda v čele s předsedou. Ta je jmenovaná knížetem na návrh Zemského sněmu.



Obyvatelstvo

Populace Lichtenštejnska se pohybuje okolo 35 000 obyvatel, z nichž více než 34% tvoří trvale žijící cizinci. Počet obyvatel se začal rapidně zvyšovat v době, kdy do Lichtenštejnska dorazila průmyslová revoluce. V roce 1812 mělo Lichtenštejnsko necelých 5 800 obyvatel. Za čtyřicet let se jejich počet zvýšil na více než 8 100. Následné snížení počtu obyvatel v 80. letech 19.století je přičítán faktu, že tehdy zaostalé zemědělské Lichtenštejnsko, i přes pronikající průmyslovou revoluci, si nemohlo dovolit uživit více obyvatel. S touto celkovou situací pak souvisí i druhý důvod, a to ten, že mnoho obyvatel i cizinců žijících v Lichtenštejnsku se dalo k armádě. Stejným důvodem se dá vysvětlit také mírnější nárůst obyvatel v průběhu první světové války. Od konce druhé světové války se počet obyvatel zvyšuje víceméně rovnoměrně a rapidněji než v předchozích obdobích, což je odrazem celkového rozvoje a zlepšující se ekonomické situace Lichtenštejnska. Celkové zvyšování počtu obyvatel je výsledkem jak vyšší míry přirozeného přírůstku, tak i významné imigrace cizinců, která se zvýraznila v 50. letech po skončení druhé světové války. Současná stagnace počtu cizinců souvisí s několika faktory. Prvním budiž ten, že Lichtenštejnsko v posledních letech zostřilo svůj boj proti nelegálním finančním operacím vykonávaných na jeho území, které zneužívaly jeho daňové výhodnosti (viz výše). Tím pádem se Lichtenštejnsko stalo pro tyto „typy“ cizinců méně atraktivní, zejména také proto, že se v posledních letech ve světě objevilo mnoho jiných tzv. daňových rájů. Druhý důležitý faktor souvisí se změnou podmínek udělování lichtenštejnského občanství, ke které Lichtenštejnsko přistoupilo v roce 2000 a které zjednodušilo celý proces získání občanství. Samotný proces udělování občanství je v Lichtenštejnsku velmi specifický. Žadatel o Lichtenštejnské občanství musí v zemi žít nejméně 30 let (s tím faktem, že roky pobytu do 20 let věku žadatele se počítají dvakrát); dále žadatel musí mít trvalé bydliště v Lichtenštejnsku, a to nejméně pět let před podáním žádosti o udělení státního občanství. Za třetí, žadatel se musí zřeknout svého bývalého občanství a konečně za čtvrté, finální rozhodnutí o udělení občanství mají v rukou ostatní obyvatelé regionu, kteří se k tomu vyjadřují formou jakéhosi referenda. Časově méně náročným způsobem stát se občanem Lichtenštejnska je uzavření manželství s Lichtenštejnským občanem. Těmito podmínkami se Lichtenštejnsko snaží zabránit případnému zneužívání udělení státního občanství, ať je tomu již proto, že velká atraktivita země plyne zejména z výhodných daňových sazeb pro ekonomickou činnost, a také proto, že se snaží ochránit své obyvatelstvo před invazí cizinců, kteří by pak eventuelně mohli ovládnout veřejnou sféru a odstavit tak původní obyvatelstvo od podílu na moci.



Etnické skupiny

Největšími etnickými skupinami jsou Švýcaři (16%) a Rakušané (8%), to jsou národnosti alemánského původu, dále zde pak nalezneme Němce (4%), Italy, Francouze, Turky.



Židé v Lichtenštejnsku

Během 2. světové války do Lichtenštejnska uprchlo přibližně 240 židovských uprchlíků, aby zde našli útočiště před Nacisty a získali občanství. V současné době žije v Lichtenštejnsku 18 židovských obyvatel.



Náboženství

Nejrozšířenějším náboženstvím v Lichtenštejnsku je římskokatolické (88%), dále tu pak najdeme také protestanty (7%).



Jazyk

Úředním a oficiálním jazykem je zde němčina, ovšem v hovorové řeči se používá místní dialekt, alemánština, která je kromě Lichtenštejnska rozšířená také v německy mluvící části Švýcarska, jižních oblastech Bádneska-Württenberska, Alsaska jihozápadu Bavorska.



Ekonomika, hospodářství

Lichtenštejnsko je hospodářsky vyspělou zemí. Teprve po II.sv. válce se ze zaostalé zemědělské země stala díky chytré politice tehdejšího knížete Franze Josefa II. země průmyslová. Je pověstným daňovým rájem, což činí největší podíl na státním profitu. Neplatí se tu daně, ale pouze nepříliš vysoký poplatek z kapitálu. Výhod daňového ráje využívá několik desítek tisíc firem z celého světa. Celkem zaměstnává lichtenštejnské hospodářství cca 30 000 osob, z toho 20 000 cizinců, kteří za prací do Lichtenštejnska dojíždějí především z Rakouska a Švýcarska HNP je 4,1 miliardy CHF, tj. 158 000 CHF na obyvatele, což je nejvíce na světě, inflace 1%, nezaměstnanost 2,4%, saldo bilance zahraničního obchodu Lichtenštejnska je silně aktivní, roční investice do hospodářství přesahují 100 milionů CHF

Dnes je Lichtenštejnské knížectví členem mnoha sdružení a orgánů OSN, včetně EFTA (Evropské sdružení volného obchodu) a EEA (Evropský hospodářský prostor).



Média v Lichtenštejnsku

Přes svou malou rozlohu má Lichtenštejnsko vlastní rozhlas i televizi. V roce 1995 vznikla první soukromá stanice Radio L, byla první stanicí vysílající z Lichtenštejnska. Po osmi letech se soukromý investor stáhl a stanice se stala veřejnoprávním rádiem. Jmenuje se Radio Lichtenstein a provozuje ji lichtenštejnský rozhlas Lichtensteinischer Rundfunk. Rádio Lichtenstein poslouchá něco okolo 61 tisíc posluchačů. V samotném Lichtenštejnsku ho poslouchá jen 14 tisíc lidí, nejvíce příznivců má rádio ve Švýcarsku a potom také v Rakousku. Radio Lichtenstein je nejposouchanějším rádiem v Lichtenštejnsku. Jako další stanice můžeme zmínit DRS 1, DRS 3, Radio Vorarlberg, Radio Ri, Ö3 a DRS2. Obchodně, programem i signálem je Radio Lichtenstein zaměřeno jak na Lichtenštejnsko tak na rakouské Vorarlbersko a přilehlé oblasti Švýcarska.

Lichtenštejnsko má i své televizní vysílání. Jmenuje se Landesknal a provozuje ho Úřad pro tisk a informace Presse und Informationsamt. Díky kabelovým rozvodům je televizní stanice dostupná v 80% domácností.



Diplomatické vztahy mezi Lichtenštejnskem a ČR

Vztahy mezi Československem a Lichtenštejnskem byly už od vzniku Československa komplikovány majetkovými spory. V roce 1919 byla v rámci pozemkové reformy dle zákona č. 215/19 Sb. zabrána i část zemědělského majetku Lichtenštejnů. Finanční náhrada jim byla poskytnuta v letech 1920 a 1922, a to v souladu se zákonem č. 329/20 Sb. a č. 220/22 Sb. Oprávněnost podřízení majetku pozemkové reformě byla předmětem soudních sporů, z kterých dva se dostaly až před Nejvyšší soud. V obou případech Nejvyšší soud v roce 1928, resp. 1929 rozhodl, že majetek Lichtenštejnů není ze záboru vyňat. Ke vzájemnému uznání a navázání diplomatických styků mezi Lichtenštejnskem a Československem došlo dne 30.7. 1938. Na základě dohody Československa, Lichtenštejnska a Švýcarska zájmy Lichtenštejnska v Československu zastupovalo Švýcarsko. Diplomatické styky však trvaly pouze několik měsíců - do vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a vzniku Slovenského štátu, tj. do 15.3.1939. Zatímco diplomatické styky mezi Švýcarskem a Československem byly obnoveny 21.3. 1945, diplomatické styky mezi Československem a Lichtenštejnskem obnoveny nebyly a tudíž nebylo obnoveno ani zatupování zájmů Lichtenštejnska v Československu Švýcarskem. Po 2. světové válce byla na majetek Lichtenštejnů uvalena na základě příslušných dekretů prezidenta republiky národní správa a později byl jejich majetek konfiskován. Důvodem k tomu byla především skutečnost, že se vlastníci těchto majetků při sčítání lidu v r. 1930 přihlásili k německé národnosti. V letech 1945-51 vedli Lichtenštejni o konfiskaci svého majetku administrativní a soudní spory. Nejvyšší správní soud jejich stížnosti v roce 1948, resp. 1951 s konečnou platností zamítl. Až do roku 1989 neexistovaly mezi Československem a Lichtenštejnskem prakticky žádné styky. Po zásadních změnách v Československu v listopadu 1989 Lichtenštejnsko navrhlo zahájit dvoustranná jednání k majetkovým a finančním pohledávkám svých občanů, a to s poukazem na to, že aplikace příslušných dekretů prezidenta republiky z roku 1945 na majetek těchto občanů byla podle jejich interpretace neoprávněná. K otázkám vzájemných vztahů se počátkem 90tých let mezi ministerstvy zahraničních věcí obou států uskutečnilo několik informativních rozhovorů, které však z pohledu Lichtenštejnska, soustřeďujícího se především na vyřešení majetkových otázek ve svůj prospěch, nepřinesly výsledek. Koncem roku 1992 požádala Česká republika jako nový subjekt mezinárodního práva všechny státy světa, včetně Lichtenštejnska, o uznání a navázání diplomatických styků. Zatímco prakticky od všech obdržela pozitivní odpověď, Lichtenštejnsko bylo v tomto směru výjimkou, neboť ve své odpovědi, stejně jako při všech následujících kontaktech, vždy kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků s Českou republikou souhlas bilaterálně jednat o tématech majetkového charakteru. Od roku 1993 se představitelé Lichtenštejnska snažili zvýšit tlak na dosažení takových jednání také na různých mezinárodních fórech, např. podmiňováním přijetí České republiky do OBSE, Rady Evropy, OSN a nakonec v roce 2003 též při sjednávání Dohody o účasti kandidátských zemí v Evropském hospodářském prostoru. Vzhledem k tomu, že podmiňovat navázání diplomatických styků splněním jakýchkoli předběžných podmínek odporuje pravidlům mezinárodních vztahů a práva, Lichtenštejnsko tento svůj požadavek ani bilaterálně ani prostřednictvím zmíněných mezinárodních fór neprosadilo a k navázání diplomatických styků dosud nedošlo. Česká republika přesto opakovaně deklarovala, že je od svého vzniku 1.1. 1993 k navázání diplomatických styků nadále připravena.



Použité zdroje

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichten%C5%A1tejnsko

http://portal.mpsv.cz/eures/prace_v_eu/zeme/lichtenstejnsko/

http://www.celysvet.cz/lichtenstejnsko.php

http://www.google.cz/search?hl=cs&rlz=1T4GGLR_enCZ228CZ229&q=Lichten%C5%A1tejnsko&start=10&sa=N

http://www.radiotv.cz/radio-clanky/4049/media-v-zahranici---lichtenstejnsko.html




Počet shlédnutí: 340

minority-lich.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)