obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


minority-pol

Citace:

Nela Jírová, Alena Hanušová Polská republika [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2008. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/minority-pol

Polská republika

  • Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století n. l. Rozkvět Polska však spadá do 16. století. Posilování venkovské šlechty a vnitřní rozbroje ale během 17. století oslabily zemi natolik, že v letech 1772, 1793 a 1795 si Rusko, Prusko a Rakousko v trojím dělení rozdělily Polsko na základě vzájemné dohody. Polsko opět získalo svojí nezávislost až v roce 1918 po rozpadu Rakousko-Uherska a udrželo si ji i v následné válce se sovětským Ruskem. Během druhé světové války bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem. Po válce SSSR svůj původní zábor anektoval a Polsko bylo naopak rozšířeno o západní „nová území“ až po novou hranici s Německem na Nise a Odře. V roce 1980 byly po vlně stávek vytvořeny nezávislé odbory Solidarita (Solidarnosc), které se postupně staly důležitou politickou silou a nakonec zvítězily v prvních postkomunistických volbách v roce 1990. Po pádu komunismu na konci 80. let Polsko přijalo šokovou terapii s cílem transformovat svoji ekonomiku. V roce 1999 se země stala členem Severoatlantické aliance (NATO) a je jednou z 10 zemí přistoupivších k Evropské unii v květnu 2004.

Základní informace

  • Originální název: Rzeczpospolita Polska
  • Hlavní město: Varšava (1 650 000 obyvatel)
  • Počet obyvatel: 38 625 000
  • Rozloha: 312 685 km2
  • Hustota zalidnění: 123,5 osob/km2
  • Umístění: Střední Evropa
  • Sousední státy: Rusko, Litva, Bělorusko, Ukrajina, Slovenko, Česká republika, Německo
  • Úřední jazyk: polština
  • Gramotnost: 99 %
  • Náboženství: 95 % katolíci
  • Národnostní složení: Bělorusové, Litevci, Němci, Ukrajinci, Vietnamci a Židé

Mapa Polska

Seznam otázek

  1. Jaké hlavní etnické (kulturní) minority jsou v Polsku?
  2. Projevuje se soužití většinové společnosti s některými menšinami problémově?
  3. Vnímá většinová společnost některé menšiny jednoznačně pozitivně?
  4. Jakou hlavní aktivitu tyto minority vyvíjejí (autonomie, spolky, školství, TV, rozhlas, tisk)?
  5. Mají tyto minority zaručenou nějakou ochranu podle zákona?
  6. V jakých zemích je nejvýraznější polská menšina?
  7. Má tato polská menšina podobná práva jako menšiny v Polsku?

Odpovědi

Jaké hlavní etnické (kulturní) minority jsou v Polsku?

Neoficiální: přednáška na ČZU Praha: Etnické minority v Evropě - přednášející: Mgr.Ing. Petr Kokaisl, Ph.D.

Polsko je státem, kde žije malý počet příslušníků nepolské národnosti - jedná se o 1-1,3 milionu osob, tedy 3-4 % z celkové populace země. (Celkem má Polsko necelých 39 tis. obyvatel). Z tohoto důvodu je Polsko považováno za téměř národnostně homogenní stát. Polsko bylo vždy mnohonárodnostní země, žilo tam 25-30 % nepolských příslušníků. Došlo ke snížení počtu obyvatel Polska, kteří se hlásili k národnostním menšinám, bylo to způsobeno převážně průběhem a výsledky druhé světové války: v prvé řadě genocidou Židů, posunutím hranice na západ a ztrátou území na východě. Němci z „nově získaných zemí“ byli většinou vysídlení nebo sami emigrovali. Situace změnila hlavně po druhé světové válce a etnické minority zmizely a téměř všichni lidé (asi 97 % obyvatel) tvoří polské etnikum (se hlásí ke stejné národnosti).

Oficiální: Maciej Ruczaj - Polský institut v Praze, Malé náměstí 1, Praha 1

Významně početnou menšinou, už od středověku byli Židé, dnes už tomu tak není, dnes je jich tam pouze několik tisíc (asi 4 tisíce). Největšími menšinami jsou Ukrajinci (JV, oblast Lvova, asi 1,5 mil, Tataři (2 tatarské vesnice, v Polsku jsou od 15. století- původní polští muslimové, jsou na SV-město Bělistok), a Němci (vyskytují se hlavně v okolí měst Opole, Katovic, Gdaňska, Štětína), dále litevská menšina (na severu, severovýchod), Kašubové (na pobřeží Baltu, na severu-Gdaňsko, vznikají tady spory, zda jsou či nejsou etnickou menšinou. Kašubové si uvědomují svou odlišnost, mají svůj jazyk, ve kterém jim vycházejí knihy. Kašubština je nejvíce podobná polštině,a v něčem i češtině. Řekové – 100 tis., do 70. let – v době občanské války v Řecku levicově zaměření lidé prchali, po roce 1989 se jich hodně vracelo do Řecka, Goralé – na polské straně Moravy, hodně se považovali za Slováky, za 2. světové války se připojili ke Slovenskému státu. Oblast Kladska – česká menšina, Kladsko patřilo k Čechám až do dob Marie Terezie, hodně dlouho se tam mluvilo česky. Město Zelow – dodnes tam jsou Češi.

Projevuje se soužití většinové společnosti s některými menšinami problémově?

Neoficiální:

Jediné co jsme se dočetly bylo, že nejméně oblíbená menšina v Polsku jsou Bělorusové.

Oficiální: Maciej Ruczaj - Polský institut v Praze, Malé náměstí 1, Praha 1

Soužití s menšinami se problémově neprojevuje, nejsou zde zásadní problémy (na celostátní úrovni). Problémy v obecném povědomí neexistují, protože jde o velice homogenní společnost. Spor (ale spíše teoreticky) je s etnickou minoritou Slezané (někteří z nich tvrdí, že nejsou příslušníci polského, ale slezského národa a Poláci to neuznávají. Spory mezi nimi se většinou týkají toho, zda mají nebo nemají svůj národ. Ke sporům dochází spíše na základě historie a nevyřešené historické otázky, hlavně z druhé světové války, př. střety s Ukrajinci. Problémy se objevují spíše na úrovni jednotlivců. Po roce 2001 přišli do Polska arabští muslimové (je jich málo), zpočátku se Poláci na ně dívali divně, ale postupně to pominulo a dnes mezi nimi není žádný problém.

Vnímá většinová společnost některé menšiny jednoznačně pozitivně?

Neoficiální: GABAL, Ivan. Etnické menšiny ve střední Evropě. Praha: nakladatelství G plus G. ISBN 80-86103-23-4. str. 173-186

Na začátku byla položena otázka, zda je, či není polská společnost uzavřená. Odpověď na ni lze do jisté míry hledat také ve výzkumech, podle kterých Poláci nejsou lidmi, kteří by příliš respektovali kulturní pluralismus. Mají silnou tendenci rozdíly potlačovat a spíše akceptovat cizince, kteří se kulturně a národnostně asimilovali. Kritérium národnosti je v Polsku nadále silným měřítkem. Podle S. Lodzinského vykazují Poláci vysokou míru netolerance. Svá tvrzení opírá o výsledky výzkumu, ve kterém 68 % dotazovaných zastává odmítavý postoj k odlišným kulturám a jen 27 % považuje kulturní kompromis za potřebný.

Oficiální: Maciej Ruczaj - Polský institut v Praze, Malé náměstí 1, Praha 1

Polsko je velice homogenní země (97 % obyvatel polského původu). Žádná z menšin není vnímána značně pozitivně, náhled na všechny minority v Polsku jako obecně je podobnný. Žádná z minorit nikterak nevybočuje.

Jakou hlavní aktivitu tyto minority vyvíjejí (autonomie, spolky, školství, TV, rozhlas, tisk)?

Neoficiální: GABAL, Ivan. Etnické menšiny ve střední Evropě. Praha: nakladatelství G plus G. ISBN 80-86103-23-4. str. 173-186

Školství: V roce 1992 fungovalo v Polsku 134 škol, kde se prováděla výuka jazyka v mateřském jazyce některé z menšin pro 7841 žáků. Běloruská menšina měla 45 zařízení, ve kterých bylo 3561 žáků, běloruština byla jazykem dodatečným. Litevci učili v 10 školách, ve většině byla litevština výkladovým jazykem. Slovenská menšina měla 17 základních škol a Ukrajinci byli ve 47 školách.

Rozhlas a televize: Pro vyjadřování svých názorů mohou menšiny využívat také rozhlas a veřejnoprávní televizi, jak to specifikuje zákon o rozhlasu a televizi z konce roku 1992.

Oficiální: Maciej Ruczaj - Polský institut v Praze, Malé náměstí 1, Praha 1

Školství: Ve školách se normálně vyučuje v polštině, ale pokud je v dané obci/městě určité procento obyvatel (asi 40 %) nějaké etnické menšiny tak se na škole vyučuje jejich jazyk, jako např. litevština, němčina, ukrajinština, ale třeba i kašubština.

V polské republice také fungují různé spolky a náboženské organizace minorit (zejména Muslimové, Židé) – vydávají své vlastní tiskoviny.

Rozhlas a televize: Etnické minority v Polsku mohou využívat rozhlas a veřejnoprávní televizi. V praxi je více prostoru v rozhlase. Funguje zde několik lokálních stanic, které vysílají v různých jazycích. Například z Bialystoku se vysílá denně čtvrt hodiny v běloruštině, jednou týdně v litevštině a půl hodiny v ukrajinštině. Pro Ukrajince je určen i sedmdesátipěti minutový program jednou za čtrnáct dní z Koszalinu a potom ještě s týdenními pauzami z Olsztyna a Štětína po dobu patnácti minut. V Katovicích a Opoli jsou regionální rádia s hodinovým programem v němčině. V televizi menšiny svoje pořady nemají, protože jsou malé, maximálně se objeví pár lokálních pořadů v němčině. Německá menšina má jako jediná zaručena místa v polském parlamentu, nevztahuje se na ně volební klauzule, jako na ostatní malé stany na zisk minimálně 5 % hlasů. Noviny a časopisy vycházejí spíše v konkrétních lokalitách, tam kde dané menšiny žijí. Záleží na tom, jak jsou ekonomicky silné. Němci žijí převážně ve městech a jsou ekonomicky silnou menšinou na rozdíl od Ukrajinců a Litevců, kteří žijí hlavně na vesnicích a jsou ekonomicky slabými menšinami.

Mají tyto minority zaručenou nějakou ochranu podle zákona?

Neoficiální: GABAL, Ivan. Etnické menšiny ve střední Evropě. Praha: nakladatelství G plus G. ISBN 80-86103-23-4. str. 173-186

Práva etnických menšin jsou zaručena v ústavě – rozvoj jazyka, kultury… Obyvatelé Polské republiky mají rovná práva bez ohledu na pohlaví, vzdělání, profesi, národnost, rasu, vyznání a také původ a společenské postavení. Podobné jako v České republice. Základní práva etnických menšin jsou i součástí evropské úmluvy, která v Polsku platí.

Oficiální: Maciej Ruczaj - Polský institut v Praze, Malé náměstí 1, Praha 1

Na polském institutu jsme se dozvěděly stejnou informaci jako z neoficiálních zdrojů. Polská Ústava zaručuje práva etnických menšin bez ohledu na pohlaví, vzdělání, profesi, národnost, rasu, vyznání a také původ a společenské postavení. Dále je v Ústavě zakotveno právo na rozvoj kultury a jazyka etnických menšin.

V jakých zemích je nejvýraznější polská menšina?

Neoficiální: GABAL, Ivan. Etnické menšiny ve střední Evropě. Praha: nakladatelství G plus G. ISBN 80-86103-23-4. str. 173-186

Rok 1992

Počet obyvatelstva v polských komunitách v zahraničí se odhaduje na 12 milionů. Největší komunity žijí v USA (5,6 mil.), ve Společenství nezávislých států - CIS (2,5 mil.), ve Francii (1 mil.), v Německu (0,8 mil.), v Kanadě (0,4 mil.), v Brazílii (0,2 mil.), v Austrálii (0,15 mil.) a ve Velké Británii (0,14 mil.).

Oficiální: Maciej Ruczaj - Polský institut v Praze, Malé náměstí 1, Praha 1

Rok 2008

Polské menšiny můžeme rozdělit do 3 skupin:

1. lidé, kteří žijí v bývalých hranicích Polska (rok 1945): Ukrajina (hodně Poláků), Bělorusko (problémy, Poláci považováni za špatný element), Litva (problémy hlavně v 90. letech, dodnes se řeší otázka školství – není zde zaručena výuka v polštině, př. jména musí být podle litevských zákonů - musí se přepisovat podle litevských zákonů a polské menšině se to nelíbí. ČR: oblast Těšínska - Český Těšín, Třinec: historická záležitost, polská menšina je zde od 19. století, spory se vedou od první republiky. Polsko si dříve nárokovalo území až po dnešní Ostravu, ČR zase až do Polska. Dodnes zde polská menšina existuje, fungují polské školy i svaz Poláků v ČR.

Tzv. Polonie, to jsou Poláci, kteří v důsledku historických změn – posunutí hranic, nebo jiných okolností (například politická a ekonomická emigrace) – ocitli na území jiného státu, ale nadále si uchovávají svou národní svébytnost.

2. Země staré emigrace (od 19. století) : USA asi 800 000 lidí, Německo, Francie, Velká Británie, Brazílie (1 000 000 lidí) – převážně emigranti z 19. století- většina ani polsky nemluví, podobně v USA, kde se také polsky moc nemluví. 3. Emigrace v posledních 3 letech - po vstupu do EU - pracovní místa: hlavně v VB a Irsku (asi 1 mil až 1,5 mil), VB asi 500 tisíc až 1 mil, Irsko 200 až 300 tisíc – dnes nejpočetnější menšinou v Irsku.

Má tato polská menšina podobná práva jako menšiny v Polsku?

Neoficiální: GABAL, Ivan. Etnické menšiny ve střední Evropě. Praha: nakladatelství G plus G. ISBN 80-86103-23-4. str. 173-186

Na základě bilaterální smlouvy s Polskem jsou polské menšině v České republice garantována stejná práva jako jiným občanům s přihlédnutím k jejich specifiku. Společensko-kulturní situace polské menšiny v ČR je na solidní úrovni a dává předpoklady k dlouhodobému udržení její národní svébytnosti. V Polsku existuje organizace s názvem Wspolnota Polska, která je patronem všech krajanů, mimo jiné i těch, kteří žijí v ČR.

Obecně jsou problémy spíše na východě, na západě platí běžná pravidla podobná s českou republikou.

Oficiální I.: Maciej Ruczaj - Polský institut v Praze, Malé náměstí 1, Praha 1

Polská menšina v České republice má stejná práva jako ostatní menšiny v české republiky, které vychází přímo z Ústavy ČR. Dále v ČR existuje Dům národnostních menšin (Vocelova 602/, Praha 2), kde se soustřeďuje činnost národnostních menšin na území hlavního města Prahy.

Oficiální II.: Ústava ČR - Listina základních práv a svobod <http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html>

Hlava třetí - práva národnostních a etnických menšin

Článek 24

Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.

Článek 25

(1) Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.

(2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též

a) právo na vzdělání v jejich jazyku,

b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,

c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.



—-

Počet shlédnutí: 297

minority-pol.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)