obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


minority-swe

ŠVÉDSKO

  • Švédsko bylo významnou vojenskou mocností v 17. století, ale od té doby se po dvě století nepodílelo na žádné válce a svou neutralitu si zachovalo i během obou světových válek ve 20. století. Švédský recept na dlouhotrvající ekonomickou úspěšnost byl založen na principu tzv. „státu sociálního blahobytu“, který se vyznačoval velkým množstvím různých sociálních dávek a dalších elementů. Byl však doprovázen i vysokou nezaměstnaností a stále se zvyšujícími sociálními náklady, což vedlo ke ztrátě předních pozic na světových trzích. Nerozhodnost ohledně postavení a účasti země na politické a ekonomické integraci Evropy zapříčinila, že se Švédsko stalo členem EU až v roce 1995 a dosud nepřistoupilo k využívání jednotné evropské měny EURO.

ZDROJ: Eurozóna : Švédsko. Historie EU : Členské státy [online]. 2002 [cit. 2008-04-02], s. 1-66. Dostupný z WWW: <www.podnikinfo.eu>

Obecné informace

  • Švédsko hraničí s Norskem na západě a Finskem na severovýchodě. Na východě Švédska leží Baltické moře. Hustota obyvatelstva je nízká, většina je koncentrována v městských oblastech. Velkou část země pokrývají lesy a horská divočina. Mezi nejdůležitější přírodní zdroje Švédska se řadí voda, dřevo a železná ruda, díky kterým je stát velmi prosperující. Občané si užívají vysokého životního standardu v zemi, která je považována za čistou, moderní a liberální. Hlavním městem je Stockholm. Formou vlády je konstituční monarchie, s králem Karlem XVI Gustavem.
  • Oficiální název: Švédské království
  • Státní zřízení: konstituční monarchie
  • Hlavní město: Stockholm
  • Počet obyvatel: 8,89 mil. obyvatel
  • Hustota obyvatel na km2: 21/km2
  • Úřední jazyk: švédština
  • nejčastěji používaný cizí jazyk: angličtina
  • Nejrozšířenější náboženství: luteráni, římští katolíci, pravoslavní, baptisté, muslimové, židé, buddhisté

ZDROJ: Eurozóna : Švédsko. Historie EU : Členské státy [online]. 2002 [cit. 2008-04-02], s. 1-66. Dostupný z WWW: <www.podnikinfo.eu>

NÁZEV

  • Název země (Sverige) se odvozuje od germánského kmene Sveů (švédsky svear, latinsky suiones), který ve středověku obýval oblast centrálního Švédska (Svealand) – Swerige (Svea rike, říše Sveů) bylo původně označení pro tuto oblast. Název kmene není úplně jasný, patrně je odvozen od pragermánského swihoniz s významem „my sami“.

ZDROJ: Eurozóna : Švédsko. Historie EU : Členské státy [online]. 2002 [cit. 2008-04-02], s. 1-66. Dostupný z WWW: <www.podnikinfo.eu>

HISTORIE

  • Území Švédska bylo obýváno již v době kamenné. Nejstarší obyvatelé byli zřejmě lovci a sběrači, kteří se živili tím, co jim poskytovalo moře (dnes označované jako Baltské moře). Je neznámo, kdy Švédské království vzniklo, ale už v roce 98 n.l. římský historik Tacitus píše o panovníkovi který vládl nad zemi Svealand. Historiky ale většinou považují vznik Švédska spojení území Svealand a Götaland pod jedním panovníkem, králem jménem Erik VIII (970-995). Začátkem středověku patřili Švédové mezi Vikingy. Pokřesťanštění ve 12. století přispělo ke vzniku jednotného švédského státu. V roce 1389 se tři státy Norsko, Dánsko a Švédsko sjednotily do jedné monarchie (tzv. Kalmarská unie). V 15. století vzdorovali Švédové snaze centralizovat moc pod korunu Dánska, což vyústilo v ozbrojené konflikty. Švédsko se nakonec odpojilo v roce 1521, kdy Gustav Eriksson Vasa, od roku 1523 známý jako Gustav I. Vasa založil dědičnou monarchii a tím moderní Švédský stát. Gustav Vasa je tak Švédy považován za otce národa. 17. století bylo ve znamení rychlého rozmachu, který zařadil Švédsko mezi evropské velmoci. Tato pozice se však začala hroutit v 18. století, kdy imperialistické Rusko bojovalo se státy severní Evropy ve velké severské válce, což vedlo až k oddělení východní poloviny Švédska, ze které vzniklo Finské velkoknížectví Ruska. Novodobá historie Švédska je pokojná. Poslední válkou byla výprava proti Norsku v roce 1814, po které vznikla Švédskem řízená unie s Norskem. Tato unie se rozpadla v roce 1905. Švédsko zůstalo neutrální i v průběhu světových válek a neangažovalo se ani ve studené válce. Ani dnes není země členem žádné vojenské aliance. Roku 1995 vstoupilo do Evropské unie.

ZDROJ: Eurozóna : Švédsko. Historie EU : Členské státy [online]. 2002 [cit. 2008-04-02], s. 1-66. Dostupný z WWW: <www.podnikinfo.eu>

OBYVATELSTVO

  • Přírůstek obyvatelstva se v posledních letech pohybuje okolo nuly. Podle posledních oficiálních statistických údajů ze statistické ročenky (rok 1998, pramen: Statistiska Centralbyrån - SCB, ročenka 2000) bylo registrováno 93.271 úmrtí a 89.028 narozených dětí. Celkový počet emigrantů dosáhl 38.518 osob.
  • Trendem posledních let je pokles obyvatelstva v řídce osídlených oblastech a přírůstek obyvatelstva ve městech a velkých obcích. Průměrná porodnost na jednu ženu v zemi je 1,5 dítěte.
  • Počet obyvatel: 9 856 000 (odhad r. 2007)
  • Většina obyvatel Švédska jsou Švédové – cca 8 500 000.
  • Odhad z roku 2006 hovoří o 1 500 000 přistěhovalců. Tyto přistěhovalce do země, dle názoru některých, přivedl štědrý švédský sociální systém a vcelku benevolentní přistěhovalecký režim socialistických vlád. Dále jsou v zemi významné menšiny Norů, Dánů v jižní části země a Finů na severu.
  • Průměrná porodnost v zemi kolísá okolo 2,1 dítěte na ženu v plodném věku, čímž je Švédsko na předních příčkách v přírůstku obyvatelstva v Evropě. Nejrozšířenější křestní jméno při narození je Erik a William.

ZDROJ: Eurozóna : Švédsko. Historie EU : Členské státy [online]. 2002 [cit. 2008-04-02], s. 1-66. Dostupný z WWW: <www.podnikinfo.eu>

JAZYK

  • Švédština je severogermánský jazyk, podobný norštině a dánštině, kterým hovoří většina obyvatel Švédska. Švédský parlament švédštinu nikdy neschválil jako úřední jazyk Švédska. Označuje se pouze jako „hlavní jazyk“ (huvudspråk). Od roku 1999 je ovšem schváleno 5 jazyků menšin (finština, meänkieli – tornedalská finština, romština, laponština a jidiš), které je možno používat v úředním styku ve vybraných regionech.

ZDROJ: Eurozóna : Švédsko. Historie EU : Členské státy [online]. 2002 [cit. 2008-04-02], s. 1-66. Dostupný z WWW: <www.podnikinfo.eu>

Národnostní složení

  • Švédsko, které kdysi bývalo zemí emigrantů, se dnes naopak stalo cílem přistěhovalců. Švédská vláda poskytuje v současné době přistěhovalcům domov v rozsahu, který nemá obdoby. Finové přišli do Švédska v letech 1940 – 1945 kvůli vpádu Rusů a dnes tvoří nejpočetnější menšinu. Etnická různorodost země se neustále zvyšuje, a to velmi rychlým tempem. Švédové jsou známí svou štědrostí vůči cizincům a většina obyvatel stojí o to, aby země zůstala útočištěm pro politicky utlačované i v budoucnu. Švédové jsou možná ostýchaví a rezervovaní, ale když dojde na pohostinnost, z jejich laskavosti vůči cizincům si můžeme vzít příklad.

ZDROJ: Eurozóna : Švédsko. Historie EU : Členské státy [online]. 2002 [cit. 2008-04-02], s. 1-66. Dostupný z WWW: <www.podnikinfo.eu>

Etnické skupiny

  • Domorodí obyvatelé: Švédové a příslušníci národnostních menšin (Finové, Laponci [Sámové])
  • Přistěhovalci narození v zahraničí nebo první generace narozená ve Švédsku: Finové, Jugoslávci, Dánové, Norové, Řekové, Turci.

Laponci

  • Na dalekém severu žije dnes už jen asi 50.000 původních obyvatel Skandinávie. Domovem Laponců není však jen Švédsko (asi 15.000), Laponci žijí též v Norsku (30.000), Finsku (asi 4.000) a také na uzemí Ruska. Už v raných dějinách museli Laponci platit daně a kristianizací na počátku 17. století získal stát větší kontrolu nad kočovnými Laponci, kteří byli švédskými přistěhovalci vytlačováni dále na sever. Většina Laponců se živila lovem zvěře a ryb a drobným zemědělstvím. Před 350 lety vznikla privilegovaná živnost - chov sobů, kterým se dnes ve Švédsku zabývá asi jen 2.500 Laponců. Zákonem z roku 1886 ztratili Laponci vlastnické právo na zemi a vodu, které bylo preměněno v pouhé pravo užívací. Prestože Laponci mají stejná práva jako ostatní Švédové, považuje se většina Laponců za „indiány severu“. Aby zabránili upádku své kultury, těsněji se semkli a svá práva jsou odhodláni hájit i před soudem. Laponcům připadl mnohem těžší úděl než ostatním obyvatelům Švédska, a to zejména v sociální problematice. Pronikání civilizace na daleký sever, tj. Stavěni přehrad a silnic, zpřístupňování Laponska turistům, považují za omezování svého.

ZDROJ: Eurozóna : Švédsko. Historie EU : Členské státy [online]. 2002 [cit. 2008-04-02], s. 1-66. Dostupný z WWW: <www.podnikinfo.eu>

Nejpočetnější národnosti

  • Švédové 7,882.939
  • Finové 198.912
  • občané bývalé Jugoslávie 70.891
  • Íránci 50.264
  • občané Bosny a Hercegoviny 49.976
  • Norové 42.049
  • Poláci 39.727
  • Dánové 38.222
  • Němci 36.685
  • Turci 30.977
  • Chilané 26.649
  • Libanonci 20.261
  • Maďaři 14.382
  • Etiopci 13.110
  • Američané 14.540
  • Britové 13.921
  • Češi a Slováci 7.593

ZDROJ: Eurozóna : Švédsko. Historie EU : Členské státy [online]. 2002 [cit. 2008-04-02], s. 1-66. Dostupný z WWW: <www.podnikinfo.eu>

Imigrace a Emigrace v roce 2006

  • V roce 2006 imigrovalo do země okolo 78 800 obyvatel a ze země emigrovala okolo 19 500.
  • Téměř 11% obyvatelstva představují cizinci (osoby narozené v zahraničí) a jejich potomci, narození ve Švédsku.
  • Povolení k trvalému pobytu mohou zpravidla obdržet osoby, které již alespoň jeden rok žijí ve Švédsku. Osoba, která obdrží povolení k trvalému pobytu, může bydlet a pracovat ve Švédsku bez časového omezení.

ZDROJ: SWEDEN : REPORT TO SOPEMI ON MIGRATION AND INTEGRATION. Ministry of Integration and Gender Equality [online]. 2007 [cit. 2008-04-02], s. 1-47.

Vybrané zvyklosti v zemi

  • V mezinárodním obchodním styku se vedle úředního jazyka - švédštiny - používá nejčastěji angličtina, kterou Švédové všech vrstev ovládají údajně nejlépe v Evropě. Na jihu země je možno občas použít i němčinu, kterou může hovořit zejména starší generace. Švédové nejsou zvyklí smlouvat, první nabídku považují většinou za definitivní.

Otázky k etnickým skupinám ve Švédsku

  • Dle zadání otázek, které jsme obdrželi ke zpracování evropského státu, jsem oslovila několik možných institucí v naší republice, ale také hlavně v zahraničí. Opravdu musím uznat, že komunikace s těmito institucemi je velice nelehká. Jak se říká „kdo vydrží, tak obdrží potřebné informace“, ale ne vždy to tak musí být. V mém případě mi prozatím odpovědělo České velvyslanectví ve Švédsku. A to se slovy, že bohužel s tímto mi nemohou pomoci, že nemají padné informace, že mi lépe pomůže ambasáda zde u nás v republice. Avšak ani ta se bohužel nesnažila kontaktu se mnou. Vlastně tento postup následoval několikrát po sobě u dalších institucí, které jsem oslovila.

1. Jaké hlavní etnické(kulturní) minority jsou ve Švédsku?

NEOFICIÁLNÍ ZDROJ

FINSKÁ A LAPONSKÁ MENŠINA

  • Švédsko nemá jednotnou a komplexní úpravu ochrany práv národnostních menšin. Úprava práv(převážně jde o práva jazyková a právo na vzdělání) konkrétních národnostních a etnických menšin je tudíž značně rozdrobená a je formulována vždy ve vztahu ke konkrétní menšině. Ústavním základem těchto úprav je kapitola 1, čl. 2 švédské ústavy: “Možnosti etnických, jazykových a náboženských menšin uchovávat a rozvíjet vlastní kulturu a společenský život by měly být podporovány.” Vzhledem ke zmíněné fragmentovanosti úpravy se v následující části omezím pouze na podrobnější úpravu ochrany jazykových práv a práv na vzdělání dvou nejpočetnějších menšin, tj. Finů a Laponců.
  • Ve Švédsku žije 9 131 425 obyvatel, z nichž 18 % je mladších 14 let a 17 % starších 65 let. Přirozený přírůstek obyvatelstva byl 14 736 osob v roce 2006. Významnější však byl populační přírůstek zapříčiněný imigrací, který činil 50 482 osob.
  • Imigranti či jejich potomci tvoří v současném Švédsku přibližně jednu osminu obyvatel. Jedná se většinou o imigranty z ostatních severských zemí, kteří přišli do neutrálního a nacisty neokupovaného Švédska během druhé světové války, a o imigranty ze států bývalé Jugoslávie. 87 % obyvatel se hlásí k luteránské církvi.
  • Naprostá většina Švédů hovoří švédským jazykem, ale existuje zde i pět oficiálních menšinových jazyků. Jedná se o Finštinu, ugrofinský jazyk Meänkieli, Sámštinu, Romštinu a Jidiš.
FINOVÉ
  • Finština je Švédskem považována spíše za imigrantský jazyk, než za domorodý jazyk Švédska. Zvláštní status byl finštině poskytnut švédským parlamentem v roce 1945, avšak žádná legislativa nebyla zavedena na místní úrovni. V důsledku toho bylo rozhodnutí o potřebách takto mluvících osob na jejich území ponecháno na místních úřadech. Základní potřeby jsou uznány v oblastech kterými jsou vzdělávání a překladatelská pomoc poskytovaná v průběhu právních sporů nebo soudních případů.
  • Provádějí se finské překlady informací o základních službách jako jsou např. práva důchodců, pojištění, místní nařízení a jiné základní informace, které jsou poskytovány místními úřady. Komunikace se všemi úřady probíhá pouze ve švédštině.
  • Pouze malý počet finsky mluvících dětí navštěvuje finské základní školy a ve studijních osnovách existuje možnost učit se finštinu jako druhý moderní jazyk. Tam kde je počet dostatečně velký, jsou v některých školách organizovány finsky mluvící třídy a v některých případech jsou zakládány celé finské školy. Když byly obecní finské školy uzavřeny z důvodů ekonomických škrtů, začaly být v celé zemi otevírány soukromé školy, aby se zaplnila vzniklá mezera. Do těchto škol dochází přes 100 žáků, nicméně jsou stále pod hrozbou, neboť jsou financovány lokálně podle místních zákonů, které povolují takové vyučování.
  • Co se týče středoškolského vzdělávání, ve Stockholmu existuje finská střední škola a dvě další jsou ve městech Haparanda a Tornedal. tornedalští Finové, stejně jako Romové a Laponci, mají právo na instrukce ve svém rodném jazyce, pokud je tento jazyk součástí jejich prostředí. Stejně jako je tomu ve Švédsku se všemi imigrantskými jazyky, minimálně 5 žáků je potřeba, aby instrukce byly dávány v mateřském jazyce. Počet žáků dostávajících instrukce v mateřském jazyce se postupně snižuje a jejich jazyk na školách soutěží s jinými cizími jazyky. Obecně o statutu mateřského jazyka na školách rozhodují obecní školní úřady. Jediná střední škola tornedalských Finů je ve městě Haparanda, kde polovina žáků pochází z Finska a druhá polovina z Haparandy. V ostatních školách tohoto regionu je finština součástí studijních osnov jako každý jiný jazyk a je na základních i středních školách vyučována od jedné do dvou hodin týdně. Dvě základní školy ve městech Palala a Changes prohlásily finštinu za povinný jazyk. Finština je rovněž používána v některých předškolních zařízeních.
  • Co se týče třetího stupně vzdělávání, v tornedalské finštině je možno studovat na technické universitě v Lulea a na Stockholmské universitě, kde je jazykem vyučování. Na jiných universitách a vysokých školách existuje tento jazyk jako předmět.
  • Ve Švédsku jsou publikovány 4 druhy novin ve finštině a navíc články ve finštině vycházejí i v novinách psaných švédsky. Ve finštině jsou rovněž vysílány pořady v televizi a v radiu. Nová rozhlasová stanice vysílající finsky byla založena v roce 1998. Pro tornedalské Finy existuje 6 - 8 hodinové vysílání v místním radiu týdně a jedno půlhodinové vysílání v národním radiu týdně. V televizi není finština přítomná. Čtyřikrát do roka je vydáváno periodikum spolu s materiálem ve švédštině, tornedalské finštině a finštině. Ročně je ve finštině vydáno 30 - 35 knih. Finština je rovněž široce používána v amatérském divadle.
LAPONCI
  • V Švédsku existuje laponský parlament, který je však méně nezávislý než laponské parlamenty ve Finsku a v Norsku a ani laponský jazyk zatím nezískal stejný právní status jako v těchto dvou zemích. Švédsko nepřijalo tzv. laponský jazykový zákon.
  • Jelikož počet Laponců ve všech obcích klesá pod 10 procent populace, jazyk nepoužívá žádných zvláštních ustanovení, které by na ně byly rozšířeny místními úřady. Stejně tak nejsou Laponci oprávněni ani užívat svůj jazyk při styku s veřejnými úřady v jakékoliv části země, neboť švédština je jediný používaný jazyk.
  • Ve Švédsku existuje 6 škol provozovaných státem, kde se děti učí laponský jazyk a kulturu. Těm kteří nenavštěvují tyto speciální školy poskytuje domácí jazykový program vyučování o laponském jazyce a kultuře. Laponský školský výbor navíc financuje integrovanou laponskou výuku v nelaponských základních a středních školách. Každoročně se jej zúčastní až 140 žáků. Pokud je poptávka, i na vysokoškolské úrovni je možnost vybrat si speciální laponské předměty. Univerzita v Upsale nabízí kurzy v oblasti laponských studií již přes sto let a v roce 1975 bylo na univerzitě v Uree založeno oddělení pro laponské jazyky.
  • Laponské rádio vysílá programy v laponštině jak ze Švédska, tak i z Finska. Navíc probíhají 4 - 6 - ti hodinová vysílání do Švédska jako součást všeobecné dohody mezi třemi severskými zeměmi: Švédskem, Finskem a Norskem. Televize vysílá v laponštině celkem kolem 8 hodin za rok. V laponštině je vydáváno několik druhů novin a vydavatelé publikují pro školy knihy v laponštině již od její zavedení do škol v roce 1978.

ZDROJ: Švédsko : Ústavy států Evropské unie, PROF. JUDR. KLOKOČKA , Vladimír , DR. WAGNEROVÁ, Eliška . Praha : [s.n.], 1997. s. 6.

OFICIÁLNÍ ZDROJ

Tabulka s přehledem zaznamenaných přistěhovaných osob do Švédska během let 2004/2005/2006

ZDROJ: SWEDEN : REPORT TO SOPEMI ON MIGRATION AND INTEGRATION. Ministry of Integration and Gender Equality [online]. 2007 [cit. 2008-04-02], s. 1-47.

2. Projevuje se soužití většinové společnosti s některými menšinami problémově?

  • Pro toto zodpovězení otázky jsem využila zdroj z PRÁVNÍ ÚPRAVY NÁRODNOSTNÍCH, ETNICKÝCH A JAZYKOVÝCH MENŠIN V ITÁLII, RAKOUSKU A VE ŠVÉDSKU.

NEOFICIÁLNÍ ZDROJ

ZÁKAZ DISKRIMINACE

  • Švédská ústava v kapitole 2, čl. 15 stanoví:„Žádný zákon nebo výnos nesmí způsobit diskriminaci občana proto, že náleží k menšině odlišující se rasově, barvou pleti nebo etnickým původem.“Citovaný zákaz diskriminace se vztahuje nejen na švédského občana náležejícího k příslušné menšině, ale taktéž na každého cizince, který se nachází ve švédském království, neboť kapitola 2, čl. 22 ústavy říká:„Každý cizinec v království je považován za rovného občanu Švédska co do: …7. ochrany proti diskriminaci na základě rasy, barvy pleti nebo etnického původu nebo pohlaví.“O persekuci „národnostní skupiny“ v souvislosti s možností omezení svobody sdružování hovoří švédská ústava v kapitola 2, čl. 14: „Svoboda sdružování smí být omezena jen jde-li o taková sdružení, jejichž činnost má vojenskou nebo obdobnou povahu nebo zahrnuje-li persekuci národnostní skupiny, určité rasy nebo persekuci pro barvu pleti nebo pro etnický původ.“
  • Ústavní zákon o tisku v kapitole 7, čl. 4 výslovně uvádí, že podněcování k rasové nenávisti není chráněno svobodou tisku. Stejné omezení stanoví i zákon o audiovizuální komunikaci. Ústavní zákon o audiovizuální komunikaci v kapitole 3, čl. 1 výslovně povoluje přerušení vysílání podněcujícího rasovou nenávist.
  • 1. července 1994 vstoupil ve Švédsku v platnost zákon proti etnické diskriminaci. Tento zákon nejen potvrzuje existenci úřadu ombudsmana pro etnickou diskriminaci(zřízený již v roce 1986 konkrétně pro potlačování rasismu ve všech aspektech sociálního života), ale také zavádí sérii soukromoprávních opatření namířených proti diskriminaci v zaměstnaneckých vztazích.
  • Zákon proti etnické diskriminaci v čl. 8 zakazuje diskriminaci v zaměstnaneckých vztazích na základě „rasy, barvy pleti, národnosti nebo etnického původu“. V čl. 1 je stanovena definice diskriminace, která představuje jakékoliv nepříznivé zacházení ve srovnání se zacházením uplatňovaným vůči jiným nebo jakoukoliv jinou formu nespravedlivého nebo ponižujícího zacházení.Zákon je zaměřen na odstraňování nerovností v zacházení jak při najímání pracovníků, tak i během jejich pracovního poměru. Zákon tudíž zakazuje diskriminaci mezi žadateli o práci (čl. 8) i mezi zaměstnanci (čl. 9). Zamítnutí žádosti z důvodu žadatelovy rasy je prohlášeno za přestupek. Zamítnutý žadatel je oprávněn obdržet od zaměstnavatele písemné podrobnosti o kvalifikacích úspěšného žadatele (čl. 10).
  • Zákon proti etnické diskriminaci také zaměstnavatelům zakazuje ukládat různé podmínky pro přijímání, zaměstnávání nebo organizaci práce na diskriminačních základech. Tento zákaz zahrnuje především nižší mzdy, zpožděné povýšení, odmítnutí služebního školení nebo dopravy. Zákon navíc zakazuje diskriminační ukončení zaměstnaneckého poměru (např. propuštění zahraničních pracovníků dříve než ostatních v případě změny velikosti firmy).
  • Pokuta za diskriminaci má v prvé řadě podobu náhrady škody za nemajetkovou újmu (čl. 13 a 15) a v některých případech (značné rozdíly mezi platy nebo nepovýšení) může poškozený také získat kompenzaci za hmotnou škodu. Tato poslední možnost je nicméně vyloučena v případě diskriminace, ke které došlo v době, ve které je pracovník teprve najímán, což znamená, že zamítnutý žadatel si nemůže nárokovat mzdu, ke které by byl oprávněn, kdyby byl býval získal práci, o kterou usiloval. Diskriminační ustanovení ve smlouvě budou prohlášena za neplatná nebo, pokud to bude možné, změněna soudem (čl. 11 a 12). Propuštěný pracovník může požádat, aby byl znovu zaměstnán.
  • Na procedurální úrovni je zákon zaměřen na zlepšení postavení poškozeného v jakémkoliv řízení pro porušení zákazu diskriminace, kde může být zastoupen ombudsmanem pro etnickou diskriminaci, za předpokladu, že ombudsman považuje případ za důležitý (čl. 17). Navíc se zaměstnavatel se zaměstnancem nesmějí dohodnout, že nechají spory ohledně diskriminace soudit arbitrážním tribunálem, neboť využity mohou být pouze běžné právní postupy (tj. pracovní tribunál), (čl. 3, kapitola 1 zákona 1974/371 o řízení vztahujícím se na pracovní spory).

ZDROJ: Švédsko : Ústavy států Evropské unie, PROF. JUDR. KLOKOČKA , Vladimír , DR. WAGNEROVÁ, Eliška. Praha : [s.n.], 1997. s. 6.

3. Vnímá většinová společnost některé menšiny jednoznačně pozitivně?

NEOFICIÁLNÍ ZDROJ

  • Švédská ústava v kapitole 2, čl. 15 stanoví:”Žádný zákon nebo výnos nesmí způsobit diskriminaci občana proto, že náleží k menšině odlišující se rasově, barvou pleti nebo etnickým původem.”Citovaný zákaz diskriminace se vztahuje nejen na švédského občana náležejícího k příslušné menšině, ale taktéž na každého cizince, který se nachází ve švédském království, neboť kapitola 2, čl. 22 ústavy říká:”Každý cizinec v království je považován za rovného občanu Švédska co do: …7. ochrany proti diskriminaci na základě rasy, barvy pleti nebo etnického původu nebo pohlaví.”O persekuci „národnostní skupiny“ v souvislosti s možností omezení svobody sdružování hovoří švédská ústava v kapitola 2, čl. 14: “Svoboda sdružování smí být omezena jen jde-li o taková sdružení, jejichž činnost má vojenskou nebo obdobnou povahu nebo zahrnuje-li persekuci národnostní skupiny, určité rasy nebo persekuci pro barvu pleti nebo pro etnický původ.”
  • Bohužel, jaká je skutečnost nevím, protože na tento dotaz mi nikdo neodpověděl.

ZDROJ: Švédsko : Ústavy států Evropské unie, PROF. JUDR. KLOKOČKA , Vladimír , DR. WAGNEROVÁ, Eliška. Praha : [s.n.], 1997. s. 6.

4. Jakou hlavní aktivitu tyto minority vyvíjejí (autonomie, spolky, školství, TV, rozhlas, tisk)?

NEOFICIÁLNÍ ZDROJ

FINOVÉ
  • Provádějí se finské překlady informací o základních službách jako jsou např. práva důchodců, pojištění, místní nařízení a jiné základní informace, které jsou poskytovány místními úřady. Komunikace se všemi úřady probíhá pouze ve švédštině.
  • Pouze malý počet finsky mluvících dětí navštěvuje finské základní školy a ve studijních osnovách existuje možnost učit se finštinu jako druhý moderní jazyk. Tam kde je počet dostatečně velký, jsou v některých školách organizovány finsky mluvící třídy a v některých případech jsou zakládány celé finské školy. Když byly obecní finské školy uzavřeny z důvodů ekonomických škrtů, začaly být v celé zemi otevírány soukromé školy, aby se zaplnila vzniklá mezera. Do těchto škol dochází přes 100 žáků, nicméně jsou stále pod hrozbou, neboť jsou financovány lokálně podle místních zákonů, které povolují takové vyučování.
  • Co se týče středoškolského vzdělávání, ve Stockholmu existuje finská střední škola a dvě další jsou ve městech Haparanda a Tornedal. tornedalští Finové, stejně jako Romové a Laponci, mají právo na instrukce ve svém rodném jazyce, pokud je tento jazyk součástí jejich prostředí. Stejně jako je tomu ve Švédsku se všemi imigrantskými jazyky, minimálně 5 žáků je potřeba, aby instrukce byly dávány v mateřském jazyce. Počet žáků dostávajících instrukce v mateřském jazyce se postupně snižuje a jejich jazyk na školách soutěží s jinými cizími jazyky. Obecně o statutu mateřského jazyka na školách rozhodují obecní školní úřady. Jediná střední škola tornedalských Finů je ve městě Haparanda, kde polovina žáků pochází z Finska a druhá polovina z Haparandy. V ostatních školách tohoto regionu je finština součástí studijních osnov jako každý jiný jazyk a je na základních i středních školách vyučována od jedné do dvou hodin týdně. Dvě základní školy ve městech Palala a Changes prohlásily finštinu za povinný jazyk. Finština je rovněž používána v některých předškolních zařízeních.
  • Co se týče třetího stupně vzdělávání, v tornedalské finštině je možno studovat na technické universitě v Lulea a na Stockholmské universitě, kde je jazykem vyučování. Na jiných universitách a vysokých školách existuje tento jazyk jako předmět.
  • Ve Švédsku jsou publikovány 4 druhy novin ve finštině a navíc články ve finštině vycházejí i v novinách psaných švédsky. Ve finštině jsou rovněž vysílány pořady v televizi a v radiu. Nová rozhlasová stanice vysílající finsky byla založena v roce 1998. Pro tornedalské Finy existuje 6 - 8 hodinové vysílání v místním radiu týdně a jedno půlhodinové vysílání v národním radiu týdně. V televizi není finština přítomná. Čtyřikrát do roka je vydáváno periodikum spolu s materiálem ve švédštině, tornedalské finštině a finštině. Ročně je ve finštině vydáno 30 - 35 knih. Finština je rovněž široce používána v amatérském divadle.
LAPONCI
  • Jelikož počet Laponců ve všech obcích klesá pod 10 procent populace, jazyk nepožívá žádných zvláštních ustanovení, které by na ně byly rozšířeny místními úřady. Stejně tak nejsou Laponci oprávněni ani užívat svůj jazyk při styku s veřejnými úřady v jakékoliv části země, neboť švédština je jediný používaný jazyk.
  • Ve Švédsku existuje 6 škol provozovaných státem, kde se děti učí laponský jazyk a kulturu. Těm kteří nenavštěvují tyto speciální školy poskytuje domácí jazykový program vyučování o laponském jazyce a kultuře. Laponský školský výbor navíc financuje integrovanou laponskou výuku v nelaponských základních a středních školách. Každoročně se jej zúčastní až 140 žáků. Pokud je poptávka, i na vysokoškolské úrovni je možnost vybrat si speciální laponské předměty. Universita v Upsale nabízí kurzy v oblasti laponských studií již přes sto let a v roce 1975 bylo na universitě v Uree založeno oddělení pro laponské jazyky.
  • Laponské rádio vysílá programy v laponštině jak ze Švédska, tak i z Finska. Navíc probíhají 4 - 6 - ti hodinová vysílání do Švédska jako součást všeobecné dohody mezi třemi severskými zeměmi: Švédskem, Finskem a Norskem. Televize vysílá v laponštině celkem kolem 8 hodin za rok. V laponštině je vydáváno několik druhů novin a vydavatelé publikují pro školy knihy v laponštině již od její zavedení do škol v roce 1978.

ZDROJ: Švédsko : Ústavy států Evropské unie, PROF. JUDR. KLOKOČKA , Vladimír , DR. WAGNEROVÁ, Eliška. Praha : [s.n.], 1997. s. 6.

5. Mají tyto minority zaručenou nějakou ochranu podle zákona?

NEOFICIÁLNÍ ZDROJ

  • Švédská ústava v kapitole 2, čl. 15 stanoví:„Žádný zákon nebo výnos nesmí způsobit diskriminaci občana proto, že náleží k menšině odlišující se rasově, barvou pleti nebo etnickým původem.“Citovaný zákaz diskriminace se vztahuje nejen na švédského občana náležejícího k příslušné menšině, ale taktéž na každého cizince, který se nachází ve švédském království, neboť kapitola 2, čl. 22 ústavy říká:„Každý cizinec v království je považován za rovného občanu Švédska co do: …7. ochrany proti diskriminaci na základě rasy, barvy pleti nebo etnického původu nebo pohlaví.“O persekuci „národnostní skupiny“ v souvislosti s možností omezení svobody sdružování hovoří švédská ústava v kapitola 2, čl. 14: „Svoboda sdružování smí být omezena jen jde-li o taková sdružení, jejichž činnost má vojenskou nebo obdobnou povahu nebo zahrnuje-li persekuci národnostní skupiny, určité rasy nebo persekuci pro barvu pleti nebo pro etnický původ.“
  • Ústavní zákon o tisku v kapitole 7, čl. 4 výslovně uvádí, že podněcování k rasové nenávisti není chráněno svobodou tisku. Stejné omezení stanoví i zákon o audiovizuální komunikaci. Ústavní zákon o audiovizuální komunikaci v kapitole 3, čl. 1 výslovně povoluje přerušení vysílání podněcujícího rasovou nenávist.
  • 1. července 1994 vstoupil ve Švédsku v platnost zákon proti etnické diskriminaci. Tento zákon nejen potvrzuje existenci úřadu ombudsmana pro etnickou diskriminaci(zřízený již v roce 1986 konkrétně pro potlačování rasismu ve všech aspektech sociálního života), ale také zavádí sérii soukromoprávních opatření namířených proti diskriminaci v zaměstnaneckých vztazích.
  • Zákon proti etnické diskriminaci v čl. 8 zakazuje diskriminaci v zaměstnaneckých vztazích na základě „rasy, barvy pleti, národnosti nebo etnického původu“. V čl. 1 je stanovena definice diskriminace, která představuje jakékoliv nepříznivé zacházení ve srovnání se zacházením uplatňovaným vůči jiným nebo jakoukoliv jinou formu nespravedlivého nebo ponižujícího zacházení.Zákon je zaměřen na odstraňování nerovností v zacházení jak při najímání pracovníků, tak i během jejich pracovního poměru. Zákon tudíž zakazuje diskriminaci mezi žadateli o práci(čl. 8) i mezi zaměstnanci(čl. 9). Zamítnutí žádosti z důvodu žadatelovy rasy je prohlášeno za přestupek. Zamítnutý žadatel je oprávněn obdržet od zaměstnavatele písemné podrobnosti o kvalifikacích úspěšného žadatele(čl. 10).
  • Zákon proti etnické diskriminaci také zaměstnavatelům zakazuje ukládat různé podmínky pro přijímání, zaměstnávání nebo organizaci práce na diskriminačních základech. Tento zákaz zahrnuje především nižší mzdy, zpožděné povýšení, odmítnutí služebního školení nebo dopravy. Zákon navíc zakazuje diskriminační ukončení zaměstnaneckého poměru(např. propuštění zahraničních pracovníků dříve než ostatních v případě změny velikosti firmy).
  • Pokuta za diskriminaci má v prvé řadě podobu náhrady škody za nemajetkovou újmu(čl. 13 a 15) a v některých případech(značné rozdíly mezi platy nebo nepovýšení) může poškozený také získat kompenzaci za hmotnou škodu. Tato poslední možnost je nicméně vyloučena v případě diskriminace, ke které došlo v době, ve které je pracovník teprve najímán, což znamená, že zamítnutý žadatel si nemůže nárokovat mzdu, ke které by byl oprávněn, kdyby byl býval získal práci, o kterou usiloval. Diskriminační ustanovení ve smlouvě budou prohlášena za neplatná nebo, pokud to bude možné, změněna soudem(čl. 11 a 12). Propuštěný pracovník může požádat, aby byl znovu zaměstnán.
  • Na procedurální úrovni je zákon zaměřen na zlepšení postavení poškozeného v jakémkoliv řízení pro porušení zákazu diskriminace, kde může být zastoupen ombudsmanem pro etnickou diskriminaci, za předpokladu, že ombudsman považuje případ za důležitý(čl. 17). Navíc se zaměstnavatel se zaměstnancem nesmějí dohodnout, že nechají spory ohledně diskriminace soudit arbitrážním tribunálem, neboť využity mohou být pouze běžné právní postupy(tj. pracovní tribunál), (čl. 3, kapitola 1 zákona 1974/371 o řízení vztahujícím se na pracovní spory).

ZDROJ: PROF. JUDR. KLOKOČKA , Vladimír , DR. WAGNEROVÁ, Eliška . Švédsko : Ústavy států Evropské unie. Praha : [s.n.], 1997. s. 6.

6. V jakých zemích je nejvýraznější švédská menšina?

NEOFICIÁLNÍ ZDROJ

  • Nejpočetnějí skupina je ve Finsku na pobřeží od Helsinek nahoru, a to Švédská populace (cca 300 tisíc).
  • Etničtí Finové a finští Švédové tvoří, jak se obecně přijímá, společný národ. Finští Švédové žijí především v pobřežních oblastech. Díky tomu přetrvává mezi etnickými Finy a finskými Švédy jemný kulturní rozdíl, kdy etničtí Finově jsou spíše zaměřeni na jezera a les a finským Švédů patří spíše pobřežní kultura. Nicméně tato diferenciace je velmi malá a obecně menší než rozdíly mezi kulturami východního a západního Finska.

ZDROJ: Finsko [online]. 2001 , 30.8.2008, 9:49 [cit. 2008-04-02]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Finsko>.

7. Má tato švédská menšina podobná práva jako menšiny v Švédsku?

NEOFICIÁLNÍ ZDROJ

Švédsko a Finsko

  • Mezi Finskem a Švédskem panoval živý obchodní ruch. Avšak z důvodů častého napadání osad se mnoho obyvatel stěhovalo dál do vnitrozemí.
  • Švédskou vládu ve Finsku se podařilo stabilizovat pomocí křížové výpravy okolo roku 1235 a Novgorod ovládl Karélii – nově vzniklá hranice označovala nejen sféry vlivu dvou mocných zemí, ale i dvou církví.
  • Během 13. století vzniklo první finské město – Turku, které patřilo mezi největší v celé severní Evropě. Také je zde jedno z prvních provázání s českými dějinami – mnoho studentů si vybralo pro studia vysokou školu v Praze, dnešní Karlovu univerzitu.
  • Mnoho Švédů se usazuje na jihu, jihovýchodě, severozápadě a na Ålandech. Bohužel pro Finy se stává švédština jazykem horních vrstev po celé zemi a finština začíná pomalu upadat. Dodnes se v těchto částech Finska uslyšíme běžně švédštinu.
  • V roce 1362 byli finští zástupci povoláni do voleb švédského krále. Od tohoto roku se datuje začlenění Finska do Švédského království.
  • Časté byly potyčky o kraj Savo (dnes ho najdeme ve východní části jezerní oblasti) mezi Švédskem a Novgorodem.

ZDROJ: BLAŽKOVÁ, Kristýna. Orbion : Finsko [online]. 2007 [cit. 2008-04-02]. Dostupný z WWW: <http://finsko.orbion.cz/>. 


Počet shlédnutí: 225

minority-swe.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)