Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Hlavní město: Londýn (6 970 000 obyvatel)

Počet obyvatel: 60 273 000

Rozloha (km2): 244 820

Hustota osob/km2: 246,2

Úřední jazyk: angličtina

Gramotnost: 99 %

Náboženství: anglikáni 38 %, katolíci 21 %, presbyteriáni 14 %, muslimové 11 %

Národnostní složení: Angličané, Skotové, Irové, Velšané

Politický stav: konstituční monarchie

Členství v mez. org.: EU, NATO, OSN, Commonwealth, CE, G8, OBSE, OECD

Měna: britská libra (GBP)

Hlavní odvětví ekon.: průmysl, cestovní ruch

HDP (USD): 1 667 mld.

HDP (na 1 ob. v USD): 27 800

Administrat. dělení: Anglie, Skotsko, Wales, Severní Irsko; 54 hrabství, 12 krajů (Skotsko), 26 okresů (Sev. Irsko)

Citováno podle:

[1] Velká Británie - země, staty, cestování [online]. 2005-2007 [cit. 2008-05-11]. Dostupný z WWW: <http://www.celysvet.cz/velka-britanie--great-britain.php>.

V roce 450 př. n. l. bylo dnešní území Velké Británie osídleno Kelty, kteří sem přišli z Evropy. V roce 55 př. n. l. toto území dobývá pro římské impérium Julius Caesar a na území dnešního Walesu a Anglie je vytvořena provincie Britania, ale již v roce 407 n. l. se Římané stahují před kmeny Anglů, Sasů a Jutů, kteří přichází do Velké Británie z Evropy a zakládají tu anglosaská království. Původní keltské obyvatelstvo je vyhnáno na sever Britských ostrovů. Ve 12. století pak Angličané dobyli Irsko a již od této doby se táhne několik století dlouhý spor mezi Brity a Iry. Tento spor vyvrcholil ve 20. století úplným osamostatněním Irska, ale přivedl sebou také velké nepokoje na území Severního Irska, které zůstalo připojeno k Velké Británii. Ve 13. století pak taktéž došlo k připojení Walesu k Anglii. Koncem 16. století pak došlo ke sjednocení Anglie a Skotska a to ve chvíli, kdy se skotský král stal i králem anglickým. V této době nastal i velký odliv protestantských Angličanů a Skotů na území katolického Irska, což opět vede ke stávajícím sporům v Severním Irsku. V roce 1707 byla Anglie, Wales a Skotsko oficiálně sloučeni do království Velké Británie. Od druhé poloviny 18. století začíná Británie dobývat svět. Během následujících 2 století se stala doslova koloniální velmocí a tento fakt se projevuje i na současném složení obyvatelstva. Po rozpadu koloniální říše založila Velká Británie organizaci Commonwealth, ve které se dobrovolně sdružují bývalé koloniální země a kooperují spolu.

Na této mapě si můžeme všimnout, které území Velká Británie ovládala v roce 1897. Srovnáme-li menšiny, které ve Velké Británii žijí nyní, s územím, které dříve patřilo Britům, zjistíme, že nejpočetnější alochtochoní menšinou jsou Indové a Pákistánci, kteří v té době ještě tvořili jeden stát a na výše uvedené mapě je jasné, že byli kolonií Velké Británie. Stejně tak dnešní Bangladéš, který taktéž patřil Velké Británii společně s územím Pákistánu. Bangladéš získal svou samostatnost na Pákistánu až v roce 1971.

Citováno podle:

[1] Historie - Velká Británie [online]. 2004 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://www.svon.cz/file/historie/006_britanie_his.htm>.

Jaké hlavní etnické minority jsou ve Velké Británii?

Projevuje se soužití většinové společnosti s některými menšinami problémově?

Vnímá většinová společnost některé menšiny jednoznačně pozitivně?

Jakou hlavní aktivitu tyto minority vyvíjejí (autonomie, spolky, školství, TV, rozhlas, tisk)?

Mají tyto minority zaručenou nějakou ochranu podle zákona?

V jakých zemích je nejvýraznější britská menšina?

Má tato britská menšina podobná práva jako menšiny ve Velké Británii?

Velká Británie je považována za kosmopolitní zemi. Na jejím území je velká koncentrace příslušníku různých etnických menšin. Podle posledních statistických údajů zde žije 4 635 296 příslušníků alochtochoních etnických menšin, což je asi 7,9 % z celkového počtu obyvatelstva. Celkový počet obyvatel ve Velké Británii je 60 273 000. Tyto etnické menšiny se soustředí především do velkých britských měst, jako jsou například Londýn, Manchester, West Yorkshire, West Midlands. V těchto oblastech žijí téměř tři čtvrtiny všech příslušníků etnických menšin. Speciálně Londýn je pak proslaven čtvrtěmi, ve kterých dominuje určité etnikum. Můžeme se zde setkat se čtvrtěmi China Town, Bangla Town nebo Malá Indie.

Angličané: 83,6 %

Skoti: 8,6 %

Velšané: 4,9 %

Irové: 2,9 %

Černoši: 2 %

Indové: 1,8 %

Pákistánci: 1,3 %

Černoši – Karibští: 1 %

Černoši – Afričtí: 0,8 %

Bangladéšané: 0,5 %

Číňané: 0,4 %

Z těchto údajů je jasné, že etnickou majoritu ve Velké Británii tvoří Angličané.

Citováno podle:

[1] National Staistics Online [online]. 8.1.2004 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://www.statistics.gov.uk/cci/nugget.asp?id=455>.

[2] Spojené království [online]. 2004 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://www.euroskop.cz/394/sekce/zakladni-informace/>.

Již na začátku jsem se zmínila o sporu mezi Irskem a Anglií. Tento několik století trvající boj o autonomii Irska byl započat v roce 1171 a velmi ovlivnil situaci ve Velké Británii a to konkrétně na území Severního Irska. Obyvatelstvo v Severním Irsku je složeno následovně: většinu zde tvoří Angličané a Skoti, kteří se sem přistěhovali většinou v 16. století a tato většina je vyznání protestantského. Druhou skupinou - minoritou jsou Irové, kteří jsou původním obyvatelstvem a jsou většinou katolíci. Ve chvíli, kdy Irská republika získala nezávislost na Velké Británii, severní část Irska samostatnost nezískala a to zejména proto, že zde byla početná anglická většina. Irové si za tu dobu, než byla v roce 1998 sepsána Belfastská dohoda, prošli érou utlačování. Irové neměli možnost zastoupení v parlamentu, nesměli chodit do škol, které byli určeny Angličanům, nedosáhli tak potřebného vzdělání a tudíž neměli ani nárok na lepší zaměstnání. V této době také začala na území Severního Irska působit teroristická skupina IRA, která hájila zájmy Irů. Jejím hlavním požadavkem bylo připojení Severního Irska k Irské republice. Do tohoto sporu se pak vložila Velká Británie a výsledkem dlouhého vyjednávání se stala Belfastská dohoda, která síly v Irsku vyrovnala. Dodnes ale v Irsku panuje napětí mezi těmito skupinami. V nedávných průzkumech se 22 % obyvatel v Severním Irsku vyslovilo pro připojení k Irské republice a 59 % se vyslovilo pro udržení unie s Velkou Británii.

Citováno podle:

[1] Frankl, J., Irsko. 1. vyd Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-294-5

[2] Kolektiv autorů, Universum. Vyd. Praha: Knižní Klub, 2006. ISBN 80-242-1755-4

[3] Kolektiv autorů, Kdy, kde, proč&jak se to stalo,vyd. London:The readers Digest, 1993. ISBN 80-902069-6-4

[4] Severní Irsko – bolavé místo na Smaragdovém ostrově [online] Aktualizováno 10. 02. 2005 [čerpáno 2007-11-02] Dostupné na WWW: http://www.ymca.cz/protein/view.php?cisloclanku=2005021003

[5] Politický vývoj Severního Irska [online] Aktualizováno 04. 11. 2006 [čerpáno 2007-11-02] Dostupné na WWW: http://www.irsko-aktualne.cz/z_ni.php?menuf=567

Další konflikt oficiálně Velká Británie nepřiznala. Z vlastní zkušenosti ale vím, že co se týče britské vlády, je zde snaha přistěhovalce rychle začlenit do společnosti. Britské školy například nabízejí jazykové kurzy angličtiny zadarmo. Na druhou stranu se zde ale můžeme setkat s utlačováním jednotlivých příslušníků etnických menšin přímo Brity. Osobně jsem se setkala s výpovědí Inda, který mluvil o sprostém nadávání na účet jeho osoby a jeho rodiny, dále pak se setkal i s neochotou britských úředníků vyjednávat s příslušníkem jiného etnika. Pro Indy, protože je Indie členem Commonwealthu a tedy i bývalou kolonií Velké Británie, je mnohem snadnější získat povolení k pobytu či dokonce britské občanství. Britové zase naopak využívají indické kvalifikované pracovníky (hlavně doktory).

Informace, které jsem získala, nehovoří o tom, že by Angličané vnímali nějakou etnickou menšinu vysloveně pozitivně, zároveň ale neudávají, že by s nějakou menšinou v současné době nevycházeli. Britská vláda se snaží podporovat příliv pracovních expertů či profesionálů, ale jak jsem se zmínila již výše, i v tomto případě pak může docházet k individuálním projevům rasismu. Nelze tedy tyto skupiny označit za vysloveně pozitivní. Do konfliktu se Angličané nedostávají ani se Skoty ani s Velšany. I když z vlastní zkušenosti vím, že Skoti cítí silnou sounáležitost s vlastním etnikem a je tedy možné se setkat na ulicích s opovrhováním Angličanů ze strany Skotů. Dle mého mínění to nelze ale považovat za projevy rasismu.

Skotsko, Wales a Severní Irsko mají v současné chvíli autonomii. Nejrozsáhlejší autonomii si vydobylo Skotsko.

Skotsko:

Jak už jsem říkala, Skotsko získalo největší míru autonomie od Velké Británie. Ve Skotsku se mluví třemi jazyky: angličtinou, skotštinou a skotskou gaelštinou. Z vlastní zkušenosti pak můžu doplnit, že je to opravdu problém Skotům porozumět i pokud ovládáte angličtinu.

Skotové tedy mají vlastní parlament a v určitých otázkách rozhodují o vývoji Skotska sami (například školství, ekonomika, turismus) v jiných otázkách zase spolupracují s Velkou Británii. Skoti dokonce používají i vlastní peníze – skotské libry, které ale platí po celé Velké Británii stejně tak, jako libry britské. Dále potom mají samozřejmě ryze skotské sdělovací prostředky ve kterých se používá skotská gaelština nebo skotština.

BBC Radio Scotland

BBC Radio nan Gaidheal – zde probíhá vysílání jak v gaelštině tak i v angličtině

BBC Scotland

STV – komerční televize

Daily record

The Herold

The Scotsman

Na závěr bych už jen dodala, že většina Skotů se vyslovila proto, aby Skotsko i nadále zůstalo připojeno k Velké Británii

Citováno podle:

[1] Scottish Parliament UK, Government Facts & Information: Official online Gateway to Scotland [online]. 1998 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://www.scotland.org/about/fact-file/government/index.html>.

[2] Scotland [online]. 2003 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Scotland>.

Stejně tak jako získalo Skotsko autonomii, tak i Severní Irsko. Severní Irsko má právo si zasahovat do věcí, které se týkají přímo jejich země. Nesmí však zasahovat lokálně do věcí týkající se míru, válečných konfliktů a koruny. Irové do Westminsterského parlamentu ale vysílají svých 8 členů, kteří se pak podílí na správě Velké Británie jako celku.

V Severním Irsku se mluví dvěma jazyky a to angličtinou a irskou gaelštinou. Irská gaelština byla ale po rozdělení Irska jednoznačně odmítnuta například ve školách, což zabránilo šíření irské gaelštiny a tak tento jazyk hodně v tomto období upadl. Dnes má alespoň nějaké znalosti gaelštiny pouze 10 % obyvatelstva, plynule mluví, píše, čte a rozumí tomuto jazyku asi pouze jen 4,7 % obyvatelstva a asi pouze v 1 % je irština používána v domácnostech jako běžný jazyk. V některých oblastech se ale můžeme setkat s cedulemi v dvojjazyčném překladu angličtina/irská gaelština – je to ale pouze lokální.

Oficiálně jsou základní školy přístupné všem žákům žijícím na území Severního Irska. Neoficiální realita je však taková, že školy jsou většinou rozděleny na protestantské a katolické.

Citováno podle:

[1] Northern Irland [online]. 2003 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Northern_Ireland>.

Územní správu a záležitosti týkající se území Walesu spravuje velšský parlament.

Ve Walesu se používají dva jazyky. Většina obyvatelstva mluví anglicky a ta menšina poté velštinou, která je ale původním jazykem Walesu. Velštinu dokonale ovládá asi 16 % obyvatelstva Walesu a asi 21 % obyvatelstva mluví nebo umí číst velštinou. Dnes ve Walesu hodně převládá velšská angličtina což je spojení angličtiny a velštiny, není to ale rozhodně úřední jazyk. Velšská angličtina se používá spíše hovorové mluvě.

Jsou některá místa ve Walesu, kde převládá velšsky mluvící obyvatelstvo. V těchto oblastech se pak můžeme setkat se školami, kde se velština vyučuje jako hlavní jazyk a angličtina potom jako jazyk druhotný.

Wales má samozřejmě regionální rádia, televize a i tisk. Vysílání mnohdy probíhá jak ve velštině tak i v angličtině.

BBC Welsh – má program jak v angličtině tak ve velštině

ITV1 Wales - má program jak v angličtině tak ve velštině

S4C - má program jak v angličtině tak ve velštině

BBC Cymru Wales

BBC Radio Wales – Vysílání probíhá v angličtině

BBC Radio Cymru – Vysílání probíhá ve velštině

Tiskoviny ve velštině:

Y cymro

South Wales Echo

South Wales Argus

South Wales Evening Post

Liverpool daily post (velšské vydání)

Citováno podle:

[1] Wales [online]. 2003 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/wales>.

Velká Británie nikdy oficiálně nebránila vytváření komunitních center a zároveň se zde mohly stavět i náboženské stavby. Ve Velké Británii tak můžeme najít vedle křesťanských kostelů i synagogy, mešity, buddhistické a hinduistické chrámy.

Ve Walesu existuje spolek: Hindu Cultural Association, India centre in Cardiff. Aktivity v tomto spolku jsou zaměřeny na indickou kulturu. Starají se zde o výuku indického jazyka, věnují se národním tancům, klasické muzice a hlavně józe. Každý týden jsou zde připraveny aktivity pro mladé a pravidelně uspořádávají fóra pro ženy.

Indická menšina také produkuje mnoho tiskovin v indických jazycích a samozřejmě je tu možnost shlédnout i televizní vysílání v indických jazycích.

Indičtí studenti mohou samozřejmě navštěvovat anglické školy, nicméně školy, na kterých by se vyučovalo v jejich jazycích, nemají. Tyto jazykové obory si pak mohou vybrat jako obory při jejich dalším studiu (například na univerzitách).

Ano tyto menšiny mají zaručenou ochranu podle přijaté deklarace OSN - O právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin. A Velká Británie je členem OSN a proto se také touto deklarací musí řídit. V roce 2005 ale zároveň ve Velké Británii byly ztíženy podmínky pro udělení občanství a to tak, že pro udělení občanství je v této chvíli potřeba znalostní zkouška, která je zaměřena na britskou kulturu.

Britové v současné chvíli tvoří menšinu V Monaku (třetí nejpočetnější menšina v Monaku - 5 000 Britů), v Kanadě, ve Španělsku, ve Francii (asi půl milionu Britů), na Novém Zélandu a v Austrálii (23 290 Britů). V Kanadě se nejčastěji mluví o britských Kanaďanech, jsou to totiž potomci Britů, kteří se do Kanady přistěhovali v 17. století.

Británie a země ve kterých tvoří Britové minoritu (Kanada, Austrálie) jsou členy Commonwealthu a v rámci této organizace existuje společné občanství pro Británii a její kolonie. V těchto zemích mají Britové zaručeny svá práva, stejně tak jako ve Španělsku, Francii, Monaku a na Novém Zélandu. 

Počet shlédnutí: 648