Svědkové Jehovovi a jejich osobní život

Tato práce se zabývá otázkou, jakým způsobem ovlivňuje víra Svědků Jehovových jejich osobní život. Může jít o vztahy v rodině, v práci, v blízkém okolí nebo také v případě, že se některý z členů společnosti dostane do situace, kdy je potřeba dostat krevní transfuzi. V první řadě se v předkládané práci seznámíte s cílem práce a s konkrétnějšími otázkami, které se týkají osobního života Svědků Jehovových. Dále se setkáte s užitou metodologií a naleznete zde úryvky z již publikovaných knih a časopisů zabývajícími se podobnou problematikou. Další část je zaměřena na základní informace o Svědcích Jehovových a jejich víře. Poté se dostáváme k praktické části, kde jsou odpovědi na výzkumné otázky, a jejich porovnání praxe a teorie. V závěru se dočtete, jaké je shrnutí výsledků zkoumání, a v příloze jsou zveřejněny také související fotografie.

Náboženská společnost Svědků Jehovových je považována mezi ostatními křesťanskými společnostmi za kontroverzní, proto se stala zajímavou pro předmět naší práce. Cílem výzkumu je zjistit, jak se život Svědků Jehovových liší od lidí, kteří tuto víru neuznávají. Dále pak jestli je tato víra v životě nějak omezuje, a pokud ano, tak jakým způsobem. Těmito, pro výzkum stěžejními otázkami, mají být přiblíženy základní body této víry.

• Jaké podmínky požadují Svědkové Jehovovi pro vstup do jejich náboženské společnosti?

• Jak na víru Svědků Jehovových reaguje společnost?

• Proč Svědkům Jehovovým víra nedovoluje přijmout krevní transfuze?

• Jaký je postoj Svědků Jehovových k lidem, kteří odešli z jejich společenství?

• Jak Svědky Jehovovi omezuje víra v běžném životě (rodina, zaměstnání, přátelé)?

• Proč Svědkové Jehovovy nedodržují zvyky jako je slavení Vánoc nebo narozenin?

K výzkumu bylo použito jak kvantitativních tak kvalitativních metod. Zásadní rozdíl vyplývá již ze zcela odlišných cílů obou metodologií. Cílem kvantitativní metodologie výzkumu je testování předem vytyčených hypotéz. Cílem kvalitativního výzkumu je porozumění, rozpoznání významu získané informace. ¹⁾

Kvantitativní obsahová analýza byla užita na základě studia odborné literatury v podobě měsíčně tištěných časopisů (Strážná věž, Probuďte se!), internetových zdrojů a knih. Takto získané prvotní informace pak byly prohloubeny kvalitativními metodami, konkrétně proběhlo semistandardizované interview se členem společnosti Jaroslavem Kotkem. Byl připraven seznam základních otázek a doplňujících otázek, rozhovor volně plynul. Díky této metodě byla prohloubena znalost dané problematiky a navíc byli získány i informace, na které nebyl pan Kotek dotazován. Interview se uskutečnilo v Sále království Svědků Jehovových na Černém Mostě. V další části práce jsou přiloženy fotografie Sálu království Svědků Jehovových, kterým nás pan Kotek provedl. Celý rozhovor byl nahráván na diktafón, a posléze byla provedena analýza získaných dat, kterou naleznete v praktické části.

Raymond Franz: Krize svědomí

Raymond Franz byl členem správní rady Svědků Jehovových a sloužil pro světové ředitelství 15 let, než v roce 1980 odešel. Napsal dvě knihy Krize Svědomí a Hledání křesťanské svobody, kde vyvrací všechna základní dogmata Svědků Jehovových. V těchto úryvcích Raymond Franz pojednává o tom, jaký je postoj Svědků Jehovových k lidem, kteří odešli z jejich společenství.

Cena pevné víry mužů a žen, které znám, v to, že „není bezpečné ani správné jednat proti svědomí“, nebyla malá. Někteří se v důsledku oficiálních náboženských zásahů ocitli náhle odloučeni od rodiny- odříznuti od rodičů, synů a dcer, bratrů a sester, dokonce od prarodičů či vnuků. Již se nemohli svobodně stýkat s dlouholetými přáteli, které měli rádi, takové styky by i tyto přátele vystavily nebezpečí stejného oficiálního zásahu. Jsou vystaveni očerňování svého vlastního dobrého jména, jež získávali celý život a které v myslích a srdcích těch, kteří je znali, něco znamenalo. Jsou takto připraveni o vliv, jakkoli dobrý a správný, který využívali právě v zájmu lidí, které znali nejlépe ve své společnosti, ve své zemi, na celém světě. Hmotné ztráty, dokonce i ubližování s týrání jsou snesitelnější než toto.²⁾

To, co se dělo a děje mezi svědky Jehovovými, poskytuje neobvyklý a myšlenkově podnětný předmět studia lidské povahy. Vedle těch kteří byli ochotni, čelit exkomunikaci kvůli svědomí, což teprve větší množství těch, kteří se cítili být povinni podílet se na takových exkomunikacích nebo je podporovat, dovolit rozbití rodinného kruhu, ukončit dlouhotrvající přátelství? Není pochyb o upřímnosti mnoha těchto lidí, či o tom, že stále cítí zármutek z toho, že provedli to, co považovali za nezbytnou náboženskou povinnost. Jaká přesvědčení a úvahy je poháněly? ³⁾

Robert Cropmton: Counting the Days to Armageddon

Couting the Days to Armageddon je knížka o historii Svědků Jehovových. Sleduje vznik a vývoj hlavních témat jejich učení. Tento úryvek je zaměřen na osobní život Svědků Jehovových.

V zemích, kde Svědkové Jehovovi působí, již snad není žádná domácnost, kterou by ještě nenavštívili. U veřejnosti vzbuzují rozporuplné reakce, oni sami se setkávají s nepřátelskými postoji a odmítáním od okolí. Obecně se dá říci, že lidé mají tendenci podceňovat jejich množství a vliv na okolí. Osobní život Svědků Jehovových se zakládá na jejich víře, kterou propagují, a to hlavně žít prakticky a aktivně podle Bible. Mají své zásady, které dodržují a věří, že je to tak jedině správně. Neoslavují narozeniny, Vánoce ani Velikonoce, nezúčastňují se vyučování náboženství ve školách, ani v nejnutnějších případech nedovolují přijmout transfuzi krve, odmítají vykonávat vojenskou službu, odmítají volit, nebo vyjádřit příslušnost k nějaké zemi nebo praporu. ⁴⁾

Probuzení Svědků Jehovových: Útěk ze společnosti Strážné věže

Probuzení Svědků Jehovových: Útěk ze společnosti Strážné věže je článek z časopisu Psychology Today, kde je uveřejněna zkušenost ženy, která byla členkou Svědků Jehovových. Ze společnosti odešla a dělí se v článku se čtenářem o svůj negativní pohled na tuto společnost.

„Kdo jsou tito slušní, upravení Svědkové Jehovovi, kteří se objeví u dveří, rozdávají letáky a nabízí promluvit si o Bibli? Diane Wilson, v dětství bezbranná proti psychickému nátlaku, podlehla půvabu této skupiny a byla členem po 25 let. Wilson popisuje naočkování názorů, přetvářku, pokrytectví a postupné potlačování sebe sama. Hodně z toho, co popisuje, může vést k nazývání Svědků Jehovových sektou a členové hlavních proudů náboženství mohou vidět nebezpečí fanatismu i ve své vlastní víře.“ ⁵⁾

Can I get a witness?

Can I get a witness je článek z časopisu U.S.Catolic, který napsal profesor teologie poté, co ho Svědkové Jehovovi navštívili u něj doma a připomněli mu sílu víry.

Nacházíme případ, kdy dva Svědkové Jehovovi navštívili profesora teologie (z Jezuitské školy teologie v Berkeley v Kalifornii) u něj doma a ptali se, jestli četl Bibli. Samozřejmě četl a pozval dva návštěvníky dovnitř, kde mu nabízeli „pravou“ Bibli. Nechtěl se s nimi dohadovat, která Bible je pravdivá, jestli jeho nebo jejich, protože jsou pouhými překlady, a tak se liší od pravé Bible obě. Chtěl rozhovorem o možnosti, že by se Bůh stal člověkem, naznačit, že nejde o to, co je doslovně v Bibli psáno, ale co člověku Bůh říká. Jeden z Jehovistů pochopil: „Myslím, že chápu, co jste se nám snažil říci. Bůh není někdo, o kom čteme, ale někdo, kdo k nám promlouvá. Také chápu, že je rozdíl mezi tím být schopný jednoduše rozumět pravdě o Bohu a Bohem, který je větší než kdokoliv z nás. To, že by se Bůh stal člověkem, je něco tak překvapujícího a ohromujícího, že jen Bůh o tom může přemýšlet.“ Profesor byl potěšen touto srdečnou konverzací. Nešlo o to, že víra mladého muže byla „špatná“ a profesora „dobrá“, ale že návštěva Svědků Jehovových připomněla teologovi, že Boží pravda je větší než jakékoliv náboženství.⁶⁾

Na začátek by bylo dobré seznámit se s náboženskou společností Svědků Jehovových. Jedná se o misijní náboženství. Svědkové tedy svou víru šíří mezi lidi. Snad každý z nás se už někdy, ať už vědomě či nevědomě, se Svědkem Jehovovým setkal. Můžeme si jich všimnout v metru, kde stojí a nabízejí časopisy Strážná Věž a Probuďte se!. Dále mohl někdo z této náboženské společnosti zaklepat u našich dveří a nabídnout bezplatné studium Bible.
Tato víra vychází z křesťanství a je založena na biblickém učení a jeho striktním dodržování. Svědkem Jehovovým se může stát každý, kdo se s vírou ztotožní. Jelikož tato víra pochází z křesťanství, každý Svědek Jehovův je pokřtěn, avšak ne tradičním křesťanským způsobem („pokapání vodou“), ale úplným ponořením.

• jejich společnost je jedinou pravou společností
• na rozdíl od tradičního křesťanství Svědkové nevěří v Trojici (Otec jako Bůh, Syn jako Ježíš Kristus, Duch Svatý)
• Jehova je jediný pravý Bůh
• Ježíš Kristus je jediný zplozený Boží Syn, jediný přímo stvořený Bohem
• neutrální postoj k politickému dění (neúčast ve volbách, nezdravení vlajky a dalších státních symbolů, odmítání vojenské služby, neslavení svátků: Vánoce, Velikonoce, Nový rok, narozeniny…)
• jsou přesvědčeni, že od roku 1914 žijeme v „posledních dnech“ a že konec tohoto systému věcí můžeme očekávat každým dnem
• věří, že nynější svět bude zničen a nahrazen Božím královstvím spravovaným Kristem, který bude z nebes vládnout spolu s „malým stádem“ (144 000 vyvolených)

Zakladatel společnosti: Charles Taze Russel se narodil 16. 2. 1852. V 17 letech se setkal s adventismem, což jej přimělo k založení neformální skupiny, jejímiž členy byli vesměs jeho známí a která měla všem jeho členům pomáhat ve studiu Bible. Zde se začala formovat nauka, která později stála u zrodu organizace Svědkové Jehovovi. Russel věřil v neviditelný návrat Ježíše Krista na zemi. V roce 1879 začal vydávat časopis Sionská strážná věž a Posel Kristovy přítomnosti.

Jaké podmínky požadují Svědkové Jehovovi pro vstup do jejich náboženské společnosti?

Vzhledem k tomu, že společenství Svědků Jehovových je přísně založeno na Bibli, nemůže se stát Svědkem Jehovovým člověk, který neuznává Jehovu jako Boha, neuznává Bibli jako Boží slovo a který se Božím slovem nechce řídit.
V první řadě je tedy nutné, aby člověk znal Písmo svaté. Svědkové Jehovovi nejprve nabízí lidem ne vstup do jejich náboženské společnosti, ale bezplatné domácí biblické studium. Na základě biblického studia se potom může člověk rozhodnout, jestli chce podle Bible žít a že se s Písmem ztotožňuje. Pak se teprve může stát Svědkem Jehovovým, což může trvat měsíce i roky, záleží přímo na člověku.
Svědkové Jehovovi nemají žádné zkoušky pro vstup, ale proběhne určitý rozhovor s člověkem, který chce do jejich společnosti vstoupit. Rozhovor je popovídání si o Písmu, co si o něm člověk myslí a jestli podle toho žije. Na základě tohoto rozhovoru už Svědkové Jehovovi poznají, jestli je člověk pro vstup způsobilý, ač je to také založeno na důvěře.
Po rozhovoru je na řadě křest, který se provádí úplným ponořením. Bylo nám vysvětleno, že slovo křest a křesťanství v českém jazyce splývají, ale původně je křest odvozen od slov být ponořen, proto křest probíhá tímto způsobem. Pro Svědky Jehovovi je křest vyjádřením zasvěcení svého života Jehovovi, proto je součástí podmínek vstupu do tohoto společenství. Oficiální učení, o tom jak se stát Svědkem Jehovovým, odpovídá praxi popsané panem Kotkem.

Jak na víru Svědků Jehovových reaguje společnost?

První slova pana Kotka při odpovědi na tuto otázku byla: „No, to asi víte sami…“ Poté nám ale rozčlenil společnost na tři skupiny – první skupina jsou lidé, které toto vyznání nezajímá a je jim to jedno. Další skupina si prý váží jejich činnosti. Většinou to neříkají nijak moc veřejně, ale osobně se jim lidé s pochvalami svěřují celkem často. A třetí skupinu tvoří ti, co k nim otevřeně vyjadřují nenávist.

…Kdo nezná dobře Písmo, tomu neradím dávat se s jehovisty do hovoru. Jestliže jejich „metodu“ nebudete s to odhalit, „utlučou“ vás svým systémem z Písma vytrhaných vět, které sestavují do svého velice důvěryhodně vypadajícího učení. Vyznačuje je kritičnost a jakási nenávist vůči katolické církvi. ⁷⁾

Svědkové Jehovovi ani neočekávají, že by je všichni měli uznávat nebo obdivovat. V tomto ohledu se odvolávají na Ježíše – ten byl za svého života také nenáviděn. Kvůli tomu, že se liší od společnosti, se setkávají Svědkové s drastičtějším přístupem. Například v době nacismu byli zavíráni do koncentračních táborů kvůli tomu, že nezdravili „Heil Hitler“, což znamená „Záchrana pochází od Hitlera“. S tím se nemohli ztotožnit a tím pádem byli po Židech jedinou skupinou, která byla do koncentračních táborů zavírána kvůli náboženskému vyznání. Za dob totalitního režimu měli také problémy, a to kvůli volbám a povinné vojenské službě, protože ani jedno kvůli svědomí neabsolvují. Protože jsou ve své víře neoblomní a přesvědčení, mají ve společnosti vždy nějaké problémy. V Jižní Korey jsou prý i dnes zavíráni kvůli tomu, že bojkotují povinnou vojenskou službu. Tím pádem jsou tak trochu „zkouška demokracie“ – jestli je ve státě opravdu fungující demokracie, tak mají klid. Naopak když je to jen prázdné slovo, tak to Svědkové poznají většinou mezi prvními.

Proč Svědkům Jehovovým víra nedovoluje přijmout krevní transfúze?

Důvod proč Svědkové nepřijímají krevní transfuze vychází z bible: Skutky Apoštolů 15, 28-29 Shodli jsme se s Duchem svatým, že na vás nebudeme vkládat žádné další břemeno kromě těchto nezbytných věcí: vyhýbejte se modloslužbě, krvi, masu zardoušených zvířat a smilstvu. Uchráníte-li se těchto věcí, uděláte dobře. Buďte zdrávi. ⁸⁾ Kromě modlářství a smilstva je nutno dodržovat zákon, který říká, že maso se jíst může, ale musí být vykrvácené. Jehovisté chtějí být důslední v dodržování Božího zákona. Nechtějí jíst krev a nechtějí ji ani přijímat do těla. „Když vám doktor řekne, že nesmíte přijímat alkohol, tak je jedno, jestli ho přijímám ústy nebo do žil.“ říká pan Kotek. Svědkové neodmítají léčbu jako celek, ale žádají bezkrevní léčbu. Díky tomuto postoji často Svědkové získávají tu nejlepší léčbu. Existuje síť nazvaná Výbor pro styk s nemocnicemi, kde se dají zkontaktovat doktoři, kteří umějí i ty nejsložitější operace jako například operaci srdce bez použití krevních transfuzí. Pokud někdo přeci jen dostane transfuzi (většinou proti své vůli), není společností zavržen.

Srovnání s oficiální naukou (článek o transfúzi krve z www.watchtower.org): Je špatné přijmout transfúzi krve? Nezapomeňte, že Jehova vyžaduje, abychom se zdržovali krve. To znamená, že nesmíme žádným způsobem přijímat do těla krev jiných lidí ani vlastní krev, která byla uskladněna. (Skutky 21:25) Praví křesťané tedy transfúzi krve nepřijmou. Přijmou jiné druhy léčby, například transfúzi bezkrevních produktů. Chtějí žít, ale nebudou se snažit zachránit si život porušováním Božích zákonů. (Matouš 16:25) ⁹⁾

Jaký je postoj Svědků Jehovových k lidem, kteří odešli z jejich společnosti?

Jsou dva případy, kdy lidé odcházejí ze společnosti Svědků Jehovových. První z nich je, že se sami dobrovolně rozhodnou společnost opustit a druhý, že nastane vážně důvod a oni jsou nuceni ji opustit. V případě, že člověk musí opustit společnost, tak to znamená jediné, to že nežije podle božího zákona. Takovým příkladem může být, že začne žít s někým, kdo není jeho manželem či manželkou. K této osobě se nějakým způsobem změní vztah Svědků, ale může nadále navštěvovat shromáždění. Když je osoba členem rodiny, ve které jsou všichni členy této společnosti, a on je vyloučen, nestane se, že by ho rodina nějakým způsobem zavrhla, je stále členem této rodiny. Svědkové Jehovovi vycházejí z toho, co říká Bible, a chtějí tomu věnovat co největší pozornost. Nyní vám píšu, abyste se přestali společensky stýkat s kýmkoliv, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec, modlář, opilec, vyděrač, abyste s takovým ani nejedli. Tento text a jiná místa v Bibli ukazují, že se ve vztazích něco změní, společenské kontakty jsou omezeny, avšak není to nic absolutního v tom smyslu, když tento člověk změní postoj a chce se vrátit ke Svědkům Jehovovým, ta možnost tady je. Nebo když je dotyčná osoba členem domácnosti, tak ji nevyženou z domu a podobně. Tato situace není tak drastická, jak si někteří lidé myslí. Svědkové Jehovovi chtějí brát vážně to, co je napsáno v Božím zákoně. Když chce člověk sám odejít, tak to řekne a v zásadě je to vyřízené. Avšak musí to myslet naprosto vážně a být si tím jistý. Jelikož jsou členové uvnitř společnosti přátelé, tak si o tomto rozhodnutí společně promluví, proč to tak je, jestli nechce pomoct, diskutují důvody. V případě, že se o tom osoba nechce bavit, respektují její rozhodnutí a on společnost opustí. Když je osoba vyloučená ze společnosti, členové si s tou osobou promluví, jestliže se ukáže, že nežije podle Bible, a ani podle ní žít nechce, tak tento člen nadále nemůže být Svědkem Jehovovým. Musí si vybrat, jestli chce žít podle Božího zákona nebo ne. Většinou řekne, že rozumí, že je vše v pořádku a společnost opustí, protože před tím, než se stal Svědkem Jehovovým, dobře věděl, co obnáší a co znamená žít křesťanským způsobem života. Ale tento případ není nic běžného, většinou než se někdo rozhodne, že chce žít tímto způsobem života a má to v srdci, tak se potom nestává, aby takto rozhodnutý člověk najednou úplně změnil názor a odešel.

Z toho, co nám řekl pan Kotek je patrné, že člověk může vstoupit do společnosti za určitých podmínek a poté z ní bez potíží odejít. Ovšem na internetu, v časopisech nebo dokonce od známých můžeme slyšet různé příběhy o tom, jak se lidé, kteří opustili tuto kontroverzní společnost, setkali s ignorací a opovržením ze strany svých přátel uvnitř společnosti. Jedna nejmenovaná osoba na internetu píše své zkušenosti se Svědky Jehovovými. Dívka popisuje jejich zdvořilost a vlídnou povahu. S odstupem času zjišťuje, že jsou to ale zahořklí lidé. Je na každém, aby si udělal obraz o této náboženské skupině. Většina lidí, kteří patří k Svědkům Jehovovým se kterými jsem se setkala, mi přišla navenek sice milí, ale uvnitř to byli zahořklí lidé, kteří by nikdy nemohli opravdu prožívat radost od srdce, a absolutně mi nepřišli jako laskaví a ochotní, jak se všude v literatuře svědků říká. ¹⁰⁾

Jak Svědky Jehovovi omezuje víra v běžném životě(rodina, zaměstnání, přátelé)?

Zeptali jsme se pana Kotka, zda se může stát, že je nějakým způsobem zavrhne rodina nebo přátelé, kteří neuznávají tuto víru, když se stanou členem Svědků Jehovových. Zkušenost pana Kotka je v lidech. Každý má svůj názor. Někomu vadí víra Svědků Jehovových a jejich zvyky. Ale jsou i tací, kteří vnímají člověka pro jeho hodnotu (povahové rysy, pracovitost, obětavost, …). Podle pana Kotka existuje spousta lidí, kterým je jedno, kdo jakou víru uznává, ale najdou se i lidé, kteří se s vámi nebudou bavit jen kvůli tomu, že uznáváte tuto víru. Je spousta rodin, kde někdo z rodiny se stane členem Svědků Jehovových a zbytek rodiny ne. Někdy mají členové společnosti problémy i v zaměstnání. Některý vedoucí, když zjistí, jakou víru jeho zaměstnanec uznává, nechce s ním dále spolupracovat. Svědkové Jehovovi se scházejí každý týden v Sálech království, které jsou otevřené veřejnosti. Kdokoliv se může přijít podívat a vyslechnout si přednášku. Např. nedělní shromáždění má charakter biblické přednášky a pak biblické diskuze. Je to náboženské shromáždění, proto je zahájeno a zakončeno modlitbou a zpěvem písně, ale není to rituál. Svědkové Jehovovi nemají žádné rituály a ani obřady. Na shromážděních modlitbu vyjadřuje jeden člověk a říká ji svými slovy, neopakují ji. Nemají žádné naučené modlitby ani modlitební knížku, ale svými slovy vyjadřují to, na co zrovna myslí. Svědkové Jehovovi nejsou rozděleni na třídu duchovních a laiků. A drží se toho, co řekl Ježíš: „Nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť jeden je váš otec, ten nebeský. Ani se nenechte nazývat vůdci, protože váš vůdce je jeden - Kristus. Ale největší mezi vámi bude vaším služebníkem. Vy všichni jste bratři.“ Ježíš nechtěl, aby se používaly náboženské tituly, jako je například: svatý otec, rabi=učiteli. Takže vyučují ti bratři, kteří mají zralost a jsou v duchovním smyslu staršími. Nebývá jen jeden člověk, ale je jich více a střídají se. Modlitbu mohou mít i ti, kteří nejsou starší.

Srovnání rozhovoru pana Kotka se články na internetu se nijak výrazně neodlišuje. Ptáme se, jak ovlivňuje víra v běžném životě rodinu? „Rodiče, kteří jsou Svědky Jehovovými, jsou nabádáni, aby své děti odváděli od nezbytných povinností ve „světě“ a tím pro ně získali více času ke studiu doktrín Strážné věže.“ Rozdávání Strážně věže je jejich zaměstnání, pomocí kterého chtějí nalákat do své víry co nejvíce lidí. Mnoho mladých Svědků Jehovových si své zaměstnání volí v trvalém studiu Bible. ¹¹⁾

Proč Svědkové Jehovovi nedodržují zvyky jako je slavení Vánoc nebo narozenin?

Hned na začátku nám panem Kotkem bylo vysvětleno, že Vánoce nemají původ křesťanský, ale pohanský (označení pro veškerá před-křesťanská polyteistická náboženství ¹²⁾). Bible nikde neříká, že se Ježíš Kristus narodil koncem prosince. Zemřel ve 33 a půl letech, což by časově ani neodpovídalo Velikonocům (zmrtvýchvstání Ježíše Krista, 3 dny po jeho ukřižování). Toto tvrzení pan Kotek vysvětluje tak, že když se Ježíš Kristus narodil, pastýři s ovečkami byli ještě venku, ale koncem prosince je v oblasti kolem Betléma období silných dešťů, takže pastýři nebývají venku. Tento a další aspekty ukazují, že Ježíš Kristus se nenarodil v prosinci. Z těchto důvodu Svědkové Jehovovi Vánoce neslaví, na rozdíl od ostatních křesťanských církví.
Zajímalo nás, jak Svědkové Jehovovi vnímají den narození, jestli je pro ně nějak výjimečný, nebo tento den berou jako každý jiný a nepřikládají mu zvláštní pozornost a význam. V Bibli jsou narozeniny zmíněny dvakrát, ve spojení s Herodesem a faraonem. Oba příběhy končí smrtí člověka. Bible výslovně nezakazuje oslavu narozenin, ale jelikož se nejeví jako pozitivní událost, Svědkové Jehovovi neshledávají tento den důležitým. Slova pana Kotka: „Boží slovo nepovzbuzuje k tomu, abychom uctívali lidi, ale abychom uctívali Boha. O narozeninách je to o uctívání člověka.“opět zdůrazňují důležitost Boha. Na otázku, jestli s tím jejich děti nemají problém, když ostatní kamarádi mluví o stromečku, dárcích a oni to doma nezažijí, jsme opět dostali jen „výmluvnou“ odpověď, že děti v tom problém nevidí, když mají fungující rodinu, která si navzájem projevuje lásku.
Jsou tato bezvadně znějící slova opravdu pravdou, je vše tak růžové, jak pan Kotek s lehkým úsměvem na tváři popisuje, a nebo je to jen „maska“ nasazená před světem? Z různých článků na internetové stránce Strážné věže, jsme se dostaly k příběhu slečny, která doslova říká, že díky mamince, která oddaně slouží Svědkům Jehovovým, měla zkažené dětství.

Tato práce měla za cíl zjistit, jak ovlivňuje víra Svědků Jehovových jejich osobní život. V první řadě byla studována odborná literatura, která byla poté srovnávána s praxí - rozhovorem se Svědkem Jehovovým panem Kotkem. Tímto srovnáním bylo potvrzeno, že Svědkové Jehovovi opravdu žijí podle Bible a z ní i vychází jejich pravidla. Naopak dodržování některých pravidel není natolik striktní, aby byli například vyloučeni ze společnosti. Pan Kotek poukázal na to, že každý člověk je svobodný a má jednat podle vlastní vůle a svého svědomí. Zároveň bychom měli poukázat na mírné rozdíly s zidealizovaným povídáním pana Kotka a s literaturou, kterou píší většinou odpadlíci od víry.
Tímto způsobem bychom chtěli poděkovat hlavně panu Kotkovi za jeho ochotu, kterou nám pomohl k vypracování této práce. Byl velmi vstřícný a nedělalo mu problém odpovědět na žádnou z našich otázek.

CROMPTON, Robert, Counting the Days to Armageddon: the Jehovah's Witnesses and the Second Presence of Christ, Cambridge: James Clarke and Co, 1996, s. 5.

GARCIA-RIVERA, Alex, Can I get a witness?, U.S.Catholic. Chicago, Sep 2001, pg 40. ISSN: 00417548

FRANZ, R., Krize svědomí. 2. vyd. Praha: Návrat domů, 1992. ISBN 80-85495-80-5

MAJEROVÁ, V., MAJER, E., Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství, část 1. Vydání 1., str. 25, 1999. ISBN: 80-213-0507-X

Psychology Today, Awaking of a Jehova’s Witness: Escape from the Watch Tower society, Author Anonymous. New York, Nov/Dec 2002, pg 77. ISSN: 00333107

Banial Vince, Toronto Ontario Canada.Dostupný z WWW: < http://www.inext.cz/astrologician/svedci.htm>, producent Vincenc Banual, články jsou volně dostupné.

Bible : Nový Zákon [online]. Praha : Biblion o.s., 2010 [cit. 2011-05-07]. Skutky Apoštolů 15, 28-29, s. . Dostupné z WWW: <http://online.bible21.cz/bible.php?kniha=skutky#15>.

K, I. Svědkové Jehovovi jsou milí, alespoň navenek. www.straznavez.cz [online]. 2006 1, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: < http://www.straznavez.cz/Zkusenosti/IK.htm>.

Pohanství [online].Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 03.05.2011 [cit. 2011-05-06]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Pohanstv%C3%AD>

Projevujme úctu k životu a ke krvi. Watchtower : Oficiální stránky svědků Jehovových [online]. 1996, 12, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: <http://www.watchtower.org/b/rq/article_12.htm>.

VLK, Kardinál Miloslav. Moje zkušenost s jehovisty. Www.straznavez.cz [online]. 2008, 1, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: <www.kardinal.cz>.

\\

Počet shlédnutí: 85