• První písemné zmínky o obci
• Obecná historie (jednalo se o obec již založenou, kam se přistěhovali Češi, nebo založili obec sami)
• Etnické složení (původní obyvatelstvo, další národnosti, vztahy mezi těmito národnostmi v různých obdobích až do

současnosti)

Podle vyprávění současného starosty p. …dopsat ještě o Korejcích a emigrujících Češích…)

První písemné zmínky o obci … nutno dohledat v materiálech. Přesně však zná jen p.Mochov, historik a učitel dějepisu na Gymnáziu 19 v Melitopoli.

• Kdy a jak došlo ke kolonizaci českým obyvatelstvem.
• Dosavadní výzkumy týkající se dané obce

Čechohrad je původní jméno české vesnice Novgorodkovka. Vesnici založili na jaře roku 1869 čeští kolonizátoři z východních Čech. Češi vyrazili na Ukrajinu na pozvání Kateřiny II., zlákáni vidinou volné půdy a rychlého výdělku. Většina z nich prý zamýšlela v zemi zůstat jen pár let a pak se s penězmi vrátit do Čech. Realita byla zcela jiná a velmi tvrdá. Osadníci nejprve jeli na Krym, ani zde však situace nebyla zdaleka taková, jak předpokládali, proto se část z nich, asi 90 rodin, vydala zpět na sever a usadili se asi 17 km od města Melitopolu. Jak Čechohradští dodnes vzpomínají, cesta byla velmi náročná- vozy táhli psi nebo osadníci sami, v době cesty udeřily mrazy a na nechráněné rovině nebylo kam se schovat před větrem. Kromě zimy byly také problémy s vodou-pro tu chodili do sedm kilometrů vzdálené německé vesnice. J. Nepraš popisuje: „Největší potíž byla s vodou, ta musela být každý den a muselo se pro ní chodit buď k velkostatkáři nebo 7 verst do Novonikolajevky, totiž Šihlhovky, přivézt nebylo čím, tak se vzala putýnka na záda a už se juchalo pro vodu.“ Čeští osadníci si zpočátku budovali zemljanky a každému muži bylo od Ruského státu darováno devět desjatin půdy. První léta byla neúrodná a hned první zimu osadníkům hrozil hlad. Již v lednu roku 1970 požádali o podporu obilím pro zajištění obživy. Poměrně brzy se však Čechohradští vzmohli-v roce 1911 už nebyla ve vesnici ani jedna původní zemljanka, ale domky a dvory.

Vesnice nezůstala ušetřena událostí a následků obou světových válek, strašné bylo zejména období hladomoru ve třicátých letech, uměle vyvolaných komunistickým režimem v Rusku, a represe proti kulakům v padesátých letech (těžko se dnešnímu návštěvníkovi věří tomu, že v místním kulturním domě se konal veřejný proces s „rozkuláčenými“, v němž padly tři rozsudky smrti a mnoho dlouhodobých trestů a deportací. Dodnes stojí na před kulturním domem socha V. I. Lenina, jako je ostatně na východní Ukrajině běžně.)

Čechohradští se dlouho snažili zachovat si svou národní identitu i jazyk, z tohoto důvodu si také hledali partnery jen v rámci vesnice, po nějaké době však tato situace nebyla udržitelná a postupně se míchali s okolním obyvatelstvem. Takže, přestože to průvodci, Ministerstvo školství i Čechohradští sami, popírají, česká kultura je zde dnes už menšinovou záležitostí, česky sice mluví skoro všichni staří lidé, poměrně ještě hodně lidí středního věku, ale mladší generace už neumí česky veskrze vůbec, i když vám všichni tvrdí, že rozumí (to ostatně říkají skoro všichni i o angličtině, ale jakmile člověk v daném jazyce promluví, následují rozpaky, a vy jste zase odkázán na svou ruštinu). Hosta z Čech ale hned upoutají česká jména, podle nichž Čechohradské poznáte-typický Čechohraďan se jmenuje Chalupník, Sršeň, Samko nebo Rybka, starší generace má česká i křestní-Růžena, Josef, Anastázie.

V současné době se obyvatelé Novgorodkovky živí nadále především zemědělstvím. Obec přežívá mimojiné také díky dosud fungujícím dvěma zěmědělským družstvům (lidově nadále označovaným jako kolchozy). Ve vsi je základní škola, kulturní dům, několik obchůdků a katolický kostel, kam jednou týdně pravidelně dojíždí polský katolický kněz. Aktivní je také česká škola, kde po celý rok vyučuje česká učitelka financovaná z rozpočtu MZV ČR (více o krajanském spolku a současné výuce ČJ viz níže).

Zdroje a další výzkumy a publikace o Čechohradě:

Havránek, P. 2004. Vystěhovalectví z českých zemí do oblastí Krymu, jižní Ukrajiny a Besarábie. Diplomová magisterská práce. Obhájeno na Filosofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně.

Nepraš, J. 1911. Čechové na Krymu a osada Čechohrad, publ. v časopise Čechoslovan (přepis dostupný v knihovně Českého centra v Čechohradu)

Uherek, Zdeněk a kol. 2000. Češi na jižní ukrajině. Český lid. Ročník 87/2000. Etnologický ústav AVČR. S.307-350.

Vaculík, J. 2007. Češi v cizině 1850 - 1938. Brno: Masarykova univerzita, PedF.

O Čechohradě a dalších českých krajanských komunitách pravidelně informuje reportérka Českého rozhlasu Milena Štráfeldová, jejíž příspěvky je možné vyhledat na webových stránkách archivu ČRO.

Další aktuální info také na www.krajane.net

• V čem je tato obec výjimečná (z hlediska geografických, klimatických podmínek, z hlediska izolovanosti, národnostní pestrosti, dostupnosti pracovních míst…)

Novgorodkovka se nachází na samém jihovýchodě Ukrajiny v rovinaté stepní krajině necelých 20 km západně od stošedesátitisícového města Melitopol. Vodu na zavlažování zajišťuje okolním vesnicím nedaleký kanál přivádějící vodu z řeky Dněpr. Přímo do Novgorodkovky však dosud voda dovedena není. Podle slov starosty p.Švihla (léto r.2008) je nyní jednou z priorit obce rekonstrukce rozvodů vody, které se nedostává zejména v letních měsících. Novgorodkovka je specifická svým „urbanistickým“ řešením. Je vystaven ve tvaru kříže tvořeného dvěma dlouhými rovnoběžnými ulicemi, které na úrovni kostela protíná kolmá spojovací ulice s obchody, restaurací a kulturním domem.

Geograficky leží Novgorodkovka poblíž železničního a silničního dopravního uzlu mezi Kyjevem a Krymem. Několik desítek kilometrů jej pak dělí od pobřeží Azovského moře, kam s oblibou jezdí za rekreací obyvatelé Melitopole. Zajímavým fenoménem v obci je poměrně nedávný příliv imigrantů z Koreje, kteří si na kraji Novgorodkovky v letních měsících pronajímají pole, kde pěstují především zeleninu. Tu pak prodávají nedaleko podél hlavní silnice. V Čechohradu si již také otevřeli malou samoobsluhu s venkovním sezením a pingpongovým stolem. Na zimu podle slov místních obyvatel odjíždějí kamsi směrem k Doněcku.

• Vývoj počtu českého obyvatelstva (absolutní i relativní) podle národnosti, ev. podle mateřského jazyka
• Jakým způsobem krajané vnímají a projevují svoji národnostní identitu

V roce 1911 žilo v Čechohradě již na 575 Čechů. Hlavní náplní hospodářů bylo koupit co nejvíce půdy vzhledem k zaostalému extenzivnímu způsobu hospodaření, proto za čas nebylo již volné půdy, a tak někteří museli odcházet na jiná místa. Odcházeli do Severní Dakoty, na Sibiř, Kavkaz, do Besarábie a do Kanady. Vesnice mnoho utrpěla během První světové války a za následné války občanské (in Havránek 2004, s.56).

Co se týče interetnického soužití v obci, podle tvrzení několika místních obyvatel zde nikdy nedocházelo ke konfliktům. Zejména od konce 80. let se údajně do vesnice začalo stěhovat více obyvatel jiných národností, jejichž počet k dnešnímu dni dosahuje zhruba třinácti (in Štráfeldová 2004, Původně česká obec Čechohrad na Ukrajině oslavila 135. výročí svého vzniku). Podle posledních oficiálních údajů ze sčítání lidu žilo v roce 1999 v Čechohradu celkem 1225 obyvatel. Z nich bylo zhruba 500 etnických Čechů (40,8%), 428 Ukrajinců, 259 Rusů a 58 příslušníků jiných národností (Polák, Slovenka, Bělorusové, Moldavané, Tataři, Litevci, Bulhaři, Tabasaránci, Korejci a Arméni).

O vnímání České identity se ironicky vyjádřil p. Viktor Mochov, historik, někdejší předseda melitopolského krajanského spolku a v současné době učitel dějepisu na 19.gymnáziu v Melitopoli, kam pravidelně z Novgorodkovky dojíždí: „Čechohradští jsou Čechy jen tehdy, kdy se jim to hodí“. Měl tím na mysli pravděpodobně tendence mnohých především mladých rodin emigrovat za prací do České republiky v posledních deseti letech.

• Kdy byly založeny české spolky, kdy zanikaly, kdy se znovu obnovovaly, počty členů.
• Byly v obci nějaké konkurenční spolky (národnostní, svým zaměřením)…

Podle P. Havránka je „češství v Čechohradě projevováno především ve dvou oblastech. Tou první je hudební a souborová činnost… Příležitostí ke zpěvu bylo hodně, mezi tradiční patřily svatby, oslavy narozenin, draní peří, křtiny, výroční svátky s náboženskou tématikou, kterých je nejvíce, a tzv. besedy, což bylo neformální setkání českých spoluobčanů. Tuto neformálnost do sebe vstřebal v červnu 1990 založený Spolek české kultury Čechohrad za předsednictví Vladimíra Dvořáka.“ Ten byl v roce 1993 přejmenován na spolek Čechohrad. Havránek dále popisuje: „hlavní náplní spolku se tedy stávají hudební a taneční aktivity. Na tradici z 60. let 20. století vyrůstá soubor Čechohradská hudba nesoucí stejný název jako soubor před třiceti lety. Později byl také založen roku 1998 dětský soubor Zvonek. Oba soubory se zúčastnily mnoha krajanských folklorních festivalů, na kterých se jim dostalo ocenění. Čechohradská hudba vystoupila v letech 1995, 1997, 1999 a 2001 na valašských slavnostech v Rožnově pod Radhoštěm. Soubor vystupoval i v místním televizním vysílám. Jejich repertoár je povětšinou český, ale především u dětského souboru se objevují i písně ukrajinské.“ (in Havránek, s.58)

Postupně byla v Novgorodkovce zrekonstruována stará česká škola naproti škole státní a otevřeno malé české muzeum. V létě roku 2008 měl spolek Čechohrad asi 120 členů a předsedala mu Světlana Čubyr. Ke spolku patřil také folklórní soubor Čechohrad s 10 aktivními členy. Soubor vedla sbormistryně Světlana Semaško (sama nečeška avšak znalá mnohých českých folklórních písní).

• Jaká je konfesní struktura krajanů.
• Je náboženství faktorem, který brání asimilaci, nebo ji naopak podporuje (vztah konfese krajanů ke konfesi většinové společnosti).
• Jak ovlivňují duchovní (případně aktivní věřící) krajanskou komunitu (nedělní školy, výuka češtiny, společné akce…).

Zakladatelé Čechohradu byli převážně římskokatolického vyznání, jen dvě rodiny se hlásily k protestantské církvi. P. Havránek uvádí, že „chod obce se točil kolem katolické víry jako identifikačního znaku. Do jisté míry se tato odlišnost udržela až do současnosti, přeživší dobu sovětského útlaku. Katolický kostel si krajané vystavěli roku 1884 a to bez povolení úřadů, a proto pro jistotu bez věží. Byli přiděleni k německé faře Kostheimské, takže kněz, který k nim přijížděl, byl Němec a česky uměl velmi špatně. Počátkem 20. století byl postaven menší kostelík ve východním stylu s charakteristickou cibulovitou kopulí, který byl ve 30. letech zrušen, poté sloužil jako sýpka, až byl konečně roku 1938 úplně zbořen. Na jeho místě byla postavena elektrárna pro potřeby obce“. Nadále uvádí, že za Druhé světové války pak sice nastalo určité uvolnění a na chvíli znovu ožily veřejné bohoslužby. Záhy následovalo období komunismu, během něhož náboženství zmizelo z oficiálního života obce. Nadále však přežívalo v rodinném prostředí. Etnolog O. Klípa tvrdí, že klíčovou roli v udržování náboženských tradic a zvyků sehrály a vlastně dodnes sehrávají klíčovou roli místní čechohradské „babičky“. Ty nejenže v soukromí dodržovaly církevní svátky, ale navíc v případě potřeby samy nahrazovaly roli kněze. Od roku 1999 sice v Čechohradě stojí zcela nový katolický kostel, kam několik let pravidelně dojížděl český kněz. Toho však v posledních letech nahradil kněz polský, který sloužívá mše převážně v ruském jazyce. Jeho pravidelnými návštěvníky jsou opět ony čechohradské babičky, které si vždy ještě před jeho příchodem zpívají české liturgické písně. V létě roku 2008 nejvýrazněji působila energická „babička“ a znalkyně čechohradské historie Marie Chalupníková, která pravidelně a s potěšením odpovídá na otázky zvídavých cestovatelů, badatelů a novinářů z Čech.

Etnolog Ondřej Klípa považuje náboženství spolu s českou folklórní hudbou (viz výše, upřesnit) za dva nejvýraznější nositele české etnicity. Právě římskokatolické vyznání tvoří totiž jakýsi ostrůvek v okolním moři pravoslavných obcí, k nimž se postupně přidávají i další moderní náboženská hnutí (jehovisté, New Age atd.).

• Kdy byla založena škola, jaký měla vyučovací jazyk, jak se školy měnily.
• Kam chodí děti do školy dnes.
• Je možnost navštěvovat výuku češtiny (pravidelně, nepravidelně, kdo tuto výuku zajišťuje), počty zájemců, trendy (zájem se zvyšuje, snižuje, je stejný, žádný).Je skvela vesnice!!

—-

Počet shlédnutí: 80