Turci v Makedonii

Den 1. (8. září) - Skopje Přijeli jsme do Skopje nad ránem. Během dne jsme se byli projít po památkách, fotili jsme sochy, mešitu, kolem které nikde nikdo nebyl. Byli jsme na hradě, který byl vlastně Osmanským opevněním.

Den 2. (9. září) - Gostivar/Gorna Banjica Šli jsme do části města/vesnice Gorna Banjica, protože jsme z práce z roku 2010 věděli, že tato vesnice je turecká, je v ní turecká škola a taky turecká organizace Namik Efendi. Zašli jsme do místního krámku a tam se zeptali, kde organizace sídlí. Prodavač byl strašně ochotný a snažil se dovolat jejich řediteli, tomu se nedovolal, tak volal někomu, kdo v organizaci pracoval a dokonce umí slovensky, protože na Slovensko jezdil prodávat zmrzlinu. Tento člověk se jmenoval Nagip Sali, sešel se s náma v místní kavárně a povídal nám o vesnici, o organizaci, o škole, o Slovensku. Řekl nám, že organizace už není aktivní, ale nepamatuje si od kdy (později jsme se dívali na facebookové stránky organizace a zjistili jsme, že se stále schází). Říkal, že turci jsou přátelští, že v turecké vesnici se nemusíme ničeho bát. (To už jsme sami poznali, protože opravdu všichni byli moc milí, v obchodě nám dokonce prodavač dal vodu a nějaké sušenky, v kavárně nás pozval Nagip na kávu.) Poradil nám v Gostivari organizaci Adek Sam a restauraci Vita Abi. Že když zajdeme do restaurace (ta je blíž vesnici), tam nás nasměrují k organizaci (bylo to těžké popsat). Pak jsme se šli alespoň podívat ke škole, ale byla neděle, takže školu navštívíme jiný den. Šli jsme tedy k restauraci Vita Abi, kterou nám Nagip poradil. V restauraci byli všichni strašně milí. Sháněli šéfa, který jako jediný uměl anglicky. Ten neměl moc čas, tak se akorát domluvil s jedním z číšníků, aby nás odvezl k organizaci ve městě. Organizace však byla zavřená, ale aspon víme, kde je.

Den 3. (10. září) Ráno jsme se vydali do organizace v Gostivari, jenže ta byla zavřená a slečna, která měla pod organizací obchod s konvektomaty a nějakým dalším zařízením, nám pomohla, šla do organizace zadním vchodem, tam ji někdo řekl, že máme přijít v jednu. Slečna nás ještě nasměrovala do místní soukromé školy, do které chodí i turci. Neuměla anglicky, ale byla moc ochotná a snažila se. Šli jsme do školy, tam nás nejprve přijali, sehnali nám angličtinářku, ta nám říkala, že to musí probrat s ředitelem, zmizela do sborovny a chodili se na nás dívat na chodbu různí učitelé a nikdo nám nic neřekl. Nakonec vyšla a říkala, že potřebujeme povolení od obecního úřadu. Šli jsme kolem naší již známé slečny, ta nám ukázala na mapě, jak trefit na obecní úřad, šli jsme. Na obecním úřadu nás zavedli k milému chlapíkovi, který v práci komunikuje s evropskou unií, tudíž uměl dobře anglicky. Zavolal někomu, kdo za námi přišel, ten volal řediteli do školy, ředitel mu řekl, že má školení a vůbec ve škole není. A že jestli pořád chceme přijít, at přijdeme zítra, ale formálně oblečení (byli jsme totiž v kraťasech - i holky). Pak nás zavedl za jedním dalším pracovníkem na úřadu, který je turek a ten nám na sebe dal kontakt, at mu pošleme přes email otázky, že momentálně nemá vůbec čas nám pomoct. Byla jedna hodina a tak jsme šli do organizace, kde jsme dostali pokyn, ať přijdeme. Vešli jsme a paní, která tam byla nám dávala najevo, že neumí anglicky a nemá zájem o to, co děláme. Že nám nic neřekne a nikdo jiný tam není. Z toho jsme byli zmateni, když nám předtím řekli, at přijdeme. Odpoledne jsme šli do Gornej Banice, chtěli jsme udělat rozhovor s prodavačem, ale ten měl u sebe dítě a říkal, že nemá čas, tak jsme mu dali dotazník, jestli by nám ho vyplnil, že si pro něj příjdeme zítra, když půjdeme do školy (nakonec nám ho nevyplnil vůbec), ale řekl nám, že v kavárně je člověk, který umí slovensky. Šli jsme do kavárny, Rozhovor probíhal velice zajímavě, protože tam byl jeden turek, který uměl anglicky, jeden, který uměl slovensky. když něčemu nerozuměli, vzájemně si to vysvětlovali v turečtině. A my pokládali otázky, jak anglicky, tak slovensky. Bylo to náročné a zábavné. Akorát tomu, co uměl slovensky se nechtělo příliš přemýšlet, druhý se snažil o dost více.

Den 4. (11. září) Hned ráno jsme šli do školy v Gostivari - Mustafa Kemal Ataturk. Tam nás přijali, ale neměli moc času na rozhovor, spíš se jim líbily dotazníky, které jsme si vytvořili, kdyby právě někdo neměl čas. Učitelé si je brali do hodin a po hodině nám je přinesli vyplněné. Občas se na něco doptali. Taky nám přivedli dva studenty z vyšších ročníků, kteří nám dotazníky vyplnili. Jeden z nich vyrůstal na Slovensku a má mamku z Kopřivnice. Přišel další kluk se slovenským původem, ten ale neměl od učitelů dovoleno nám odpovídat na otázky ohledně menšiny a vyplnit dotazník. Pořád všichni studenti říkali, že ta škola je super, že jsou fakt strašně štastní, že tam můžou být… Působilo to trochu strojeně. Tak ze školy máme několik vyplněných dotazníků, ale jinak se s náma moc bavit nechtěli i když byli milí. Nejvíce za náma chodil učitel, který anglicky neuměl vůbec, ale pochopili jsme, že někdo z jeho rodiny pracuje v Brně a v Ostravě a někdo další v Česku šije košile. Odpoledne jsme šli i do školy v Gornej Banici, tam byli učitelé trochu ochotnější, máme rozhovor s několika učiteli, včetně ředitele. Všechno překládala jedna milá angličtinářka. Řekli nám toho hodně o tradicích a výšivkách na krojích. Říkali, at nejezdíme do Centar župy, že tam všichni říkají, že jsou Turci, ale přitom jsou tam Romové, Makedonci, Albánci, Torbešové a další etnika, protože chtějí být podporováni, jako jedna menšina. Protože projekty v této oblasti financuje Turecko, Makedonie i soukromí investoři, využívají toho. Když jsme odcházeli ze školy, přišel za námi člověk, který tam čekal na svého syna a nabídl nám, že nás odveze na nádraží. Uměl slovensky výborně, ale neměl čas na rozhovor kvůli synovi. Dal nám na sebe kontakt, abychom se mu ozvali, budeme-li něco potřebovat. Jeli jsme nejplnějším mikrobusem do Kicheva, kde lidi absolutně nechápali, proč mají z uličky vystoupit ven lidi, kteří někomu brání v cestě. Všichni se mačkali a bylo to nechutné a vtipné.

Den 5. (12. září) - Kichevo/Plasnitsa Jeli jsme z Kicheva do turecké vesnice Plasnitsa. Tam na nás všichni zírali, jak z jara. Šli jsme k mešitě, protože koho jsme se ptali, nikdo neuměl anglicky ani rusky nerozuměli formuláři, který jsme měli. Pořád nám jen ukazovali, že tamtím směrem je kafe, tím shop, tím směnárna (kterou jsme teda neviděli). Poblíž mešity jsme zahlédli, že u obchodu mají tureckou vlajku, tak jsme se opět ptali, šla kolem nějaká slečna, tak jsme ji oslovili, ta trošku uměla slovensky, trošku anglicky, tak nás zavedla ke škole (byl všední den, 10 dopoledne. Proč nebyla ve škole ona?). Ve škole z nás byly uplně nadšené všechny děti. Přišla angličtinářka, zavolala ještě jednu - turkyni, vysvětlili jsme jim vše a ony nás vzaly do sborovny a postupně když přicházeli učitelé, tak jsme dělali rozhovory. Někteří mluvili hodně makedonsky, něco jsme pochytili, ale ne všechno a ne všechno nám učitelky přeložily. Potom nás dokonce vzali s sebou školním autobusem do Kicheva.

Den 6. (13. září) - Ohrid Procházeli jsme město, potkali jsme u jezera na asi třicetiletého muže, začli jsme se s ním bavit a z něj vylezlo, že je poloviční turek. Že jeho otec je turek a žije v Turecku. Chtěli jsme se tedy dozvědět více a provést s ním rozhovor, ale i když jsme ho uklidňovali, že to je jen pro nás, nechtěl nám žádné informace poskytnout. Sám se prý nerad k turecké etnicitě hlásí a to v současnosti zejména kvůli současné politické situaci v Turecku.

Den 7. (14. září) - Soluň, Řecko Jeli jsme do Řecka, chodili po památkách. V Soluni je Osmanské opevnění, krásné památky a skvělý kebap.

Den 8.-11. (15.-18. září) - Pefkochori, moře

Den 12. (19. září) - Skopje Jeli jsme do Skopje, kde jsme ještě prošli nějaké památky a jeli na letiště a domůůůů.

Hlavní etnické skupiny v Makedonii podle okresů (2002).
Zdroj dat: Census of Population, Households and Dwellings in the Republic of Macedonia, 2002 – Kniga XIII. Skopje: Državen zavod za statistika, 2005, 52 s.

Mapa zobrazuje okresy, kde příslušné etnikum v rámci Makedonie dosahuje nejvyšších hodnot.

Čísla okresů na mapě:

4: Studeničani (Студеничани)
29: Karbinci (Карбинци)
36: Konče (Конче)
37: Radoviš (Радовиш)
43: Strumica (Струмица)
53: Plasnica (Пласница)
55: Kičevo (Кичево)
61: Mavrovo i Rostuša (Маврово и Ростуша)
63: Centar Župa (Центар Жупа)
69: Resen (Ресен)

M – Makedonci: 100 % Krivogaštani, 100 % Češinovo, 99 % Novo Selo, 99 % M. Kamenica, 99 % Probištip, 98 % Novaci, 98 % Kratovo, 98 % Rankovce, 97 % Sveti Nikole, 97 % M. Brod, 96 % Kriva Palanka, 96 % Mogila

A – Albánci: 98 % Oslomej, 97 % Lipkovo, 84 % Tearce, 70 % Tetovo, 68 % Studeničani (na mapě č. 4), 57 % Struga, 35 % Čaška, 34 % Sopište, 31 % Kičevo (na mapě č. 55), 26 % Kumanovo

T – Turci: 98 % Plasnica (na mapě č. 53), 80 % Centar Župa (na mapě č. 63), 31 % Mavrovo i Rostuša (na mapě č. 61), 19 % Studeničani (na mapě č. 4), 18 % Karbinci (na mapě č. 29), 15 % Konče (na mapě č. 36), 14 % Radoviš (na mapě č. 37), 11 % Resen (na mapě č. 69), 8 % Kičevo (na mapě č. 55), 7 % Strumica (na mapě č. 43)

R – Romové: 7 % Pechčevo, 6 % Prilep, 5 % Kičevo (na mapě č. 55), 5 % Kočani, 5 % Štip, 4 % Kumanovo, 3 % Kriva Palanka, 3 % Tetovo, 2 % Negotino, 2 % Petrovec

S – Srbové: 28,6 % Čučer Sandevo, 19,1 % Staro Nagoričane, 9,9 % Rosoman, 8,6 % Kumanovo, 5,0 % Petrovec, 3,3 % Negotino, 1,4 % Lipkovo, 0,9 % Lozovo, 0,7 % Čaška, 0,7 % Tetovo

B – Bosňáci: 17,5 % Petrovec, 9,6 % Studeničani, 1,4 % Kruševo, 1,2 % Lozovo, 0,9 % Čaška

V – Valaši: 10,5 % Kruševo, 4,3 % Štip, 4,3 % Lozovo, 1,3 % Karbinci (na mapě č. 29), 1,3 % Sveti Nikole, 1,0 % Struga, 0,6 % Ochrid, 0,5 % Kočani

Na území dnešní Makedonské republiky žijí Turci minimálně od 14. století, kdy toto území ovládli Osmané. Podle sčítání obyvatelstva v roce 2002 sice tvořili v Makedonii Turci pouhých 3,85 % obyvatelstva Makedonské republiky, ale jejich přítomnost se v regionu výrazně projevuje architekturou, islámem (který s sebou do oblasti přinesli právě Osmané), silným etnickým cítěním, tradičními tureckými oděvy, projevy islámské víry nebo oblastní turecko-makedonskou spoluprací. Protože turecké obyvatelstvo vytváří kompaktní osídlení (v oblastech Plasnica a Centar Župa tvoří téměř výhradní obyvatelstvo), můžeme hovořit o etnické turecké enklávě v západní Makedonii.

Přestože jsou k dispozici oficiální údaje ze sčítání obyvatel, turecké organizace považují počty Turků v Makedonii za zkreslené a podhodnocené – počet Turků v Makedonii má např. podle Demokratické strany Turků dosahovat až 200 000 osob. Údaje při sčítání obyvatel nelze přeceňovat, protože v jednotlivých sčítáních často záleží na momentálním politickém klimatu. Někdy dochází k tomu, že se při uvádění národnosti více zohledňuje náboženská příslušnost – v různých sčítáních uváděli stejní lidé různou etnickou příslušnost (albánskou – tureckou). Při sčítání obyvatel v roce 1953 uvedlo pouze 70 % osob hlásících se k turecké národnosti, že je jejich rodným jazykem turečtina. K turecké národnosti se často hlásili i lidé hovořící makedonsky, ale vyznávající islám.

Turci v Makedonii (1948–2002).
Zdroj dat: Population of Macedonia according to ethnic group 1948-2002. [online] © Državen zavod za statistika, 2007 [cit. 12. 4. 2009] Dostupné z:
<http://www.stat.gov.mk/pxweb2007bazi/dialog/statfile1.asp>.

Za výrazným poklesem počtu Turků v 50. letech stojí dohoda z roku 1953 mezi Jugoslávií a Tureckem o možnosti vystěhování makedonských Turků do Turecka.

Pro výzkum, který bude probíhat od 7. do 22. září, byly zvoleny dvě oblasti, které se vyznačují tím, že v nich žije turecká minorita ve většině a také v nich existují turecké organizace.

1. oblast Centar Župa
2. oblast Plasnica

Dále bylo vybráno město Gostivar, kde je početná turecká menšina a také se v něm nachází organizace zaměřená právě na Turky.

Publikace

• ROUDOMETOF, Victor. Collective Memory, National Identity, and Ethnic Conflict: Greece, Bulgaria, and the Macedonian Question [online]. [cit. 2017-06-21]. ISBN 0275976483. Dostupné z: https://books.google.cz/books/about/Collective_Memory_National_Identity_and.html?id=Xoww453NVQMC&redir_esc=y
• URAL, Selçuk. Everyday life of Turks in Macedonia in historical perspective. Celal Bayar University Journal of Social Sciences. 2016, 14(1), 383-426. ISSN 1304-4796. Dostupné z: http://dergipark.gov.tr/download/article-file/229314 (Proti gustu žádný dišputát – ale přesto se trochu divím, že preferujete publikace v turečtině).
• Informace o Turcích v Evropě (anglicky): https://turkeymacedonia.wordpress.com/tag/turks/
• VLADIMIR T. ORTAKOVSKI Interethnic Relations and Minorities in the Republic of Macedonia, 2001 ZDE
• ISMAIL, Gjuner. The position of the Turks in the republic of Macedonia: Ancient times and other stories [online]. Dostupné z: http://www.newbalkanpolitics.org.mk/item/The-Position-of-the-Turks-in-the-Republic-of-Macedonia#.WUvyHevyjIV



Počet shlédnutí: 70