pohlavi_a_gender4 [ Hospodářská a kulturní studia (HKS)]

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Pohlaví, gender a posvátno ======

Je jasné, že to, zda se narodíme jako muž či žena, hluboce ovlivňuje naše rozhodování, životní možnosti a názory, které budeme po celý život mít. Ve většině malých společností je gender dokonce ještě klíčovějším a rozhodujícím činitelem v sociálních procesech a strukturách. F. Bowle nám ukazuje na příkladu, že na indonéském ostrově Bali se muži a ženy podobně oblékají, plní obdobné úkoly atd. Naopak společnosti lovců a sběračů včetně Pygmejů Mbuti ve střední Africe a křováků Kungů v JZ Africe rozlišují specializaci rolí podle pohlaví, ale zároveň je tu minimální diferenciace v oblasti hospodářské nadvlády, symbolické a náboženské moci a péče o děti. V jiných společnostech, například u fulbského etnika v západním Sahelu, jsou od sebe muži a ženy odděleny velice přísně. Fulbské ženy mají vyhrazeno pouze své soukromí. Mužská a ženská zaměstnání jsou od sebe zcela oddělena a mužské a ženské role se minimálně překrývají, pokud vůbec.

Dnes se podíváme na některé způsoby, jak se v antropologii náboženství zkoumaly otázky sexuality a genderu. 

Veškerá pojednání o jiných kulturách odráží svou dobu. Jedním z důsledků tohoto faktu byl do jisté doby takřka naprostý nedostatek ženských výpovědí a zkušeností v antropologických údajích. Tuto nerovnováhu v antropologii se od 70. let 20. stol. snaží do značné míry vyrovnat ženy antropoložky. 

===== Podívejme se na ženy =====

Tato kapitola sleduje některé významné kroky v úsilí soc. antropologie obnovit přítomnost výpovědí žen v etnografických údajích. Ženy v etnografických údajích nikdy nescházely, ale jejich život filtrovali a interpetovali muži.  Ženy byly považovány za méně důležité informátorky než li muži.

===== Ženy jako umlčovaná skupina =====
 
Vzestup ženského hnutí v 60. a 70. letech 20. století si v antropologii vynutil přehodnocení prostoje k ženám. Edwin Ardener poprvé přišel s tvrzením, že ženám se v antropologii dosud věnovala nedostatečná pozornost.
Etnograf, který nezná jazyk hostitelské společnosti, najde pravděpodobně spíš tlumočníky a informátory, kteří dokáží překlenout jazykovou bariéru, mezi muži, neboť muži mají větší mobilitu, přístup ke vzdělání i politický vliv a moc. Dalo by se ještě doplnit, že ve většině společností mají muži více volného času než ženy. Etnograf, který chce mluvit se ženami, musí být připraven na to, že bude doprovázet své informátorky třeba na pole či že bude sedět v kuchyni a pomáhat s vařením a dětmi. 

Ardener tvrdil, že nezávisí na kulturních či jazykových rozdílech mezi terénním výzkumným pracovníkem a informátory, ale vždy se zde najde umlčovaná skupina. Ve všech  společnostech jsou určité skupiny, které ovládají způsoby, jakými je jazyk používán a utvářen, jak se lidé jazyk učí, jak se šíří a co je vymezeno jako normální a přijatelné. V západním světě tvoří tuto elitu především muži, příslušníci střední třídy, běloši a formálně křesťané. Příslušníci této elity reprezentují řadu institucí, jako jsou vlády, vzdělávací instituce, obchod a církev. Ačkoli ženy, příslušníci národnostních menšin, chudí či ostatní na periferii společnosti mohou být do těchto elitních skupin přijati, mají však jen omezenou schopnost změnit převládající zvyky, převládající modely společnosti či formy komunikace. Většina křesťanských církví odráží například názory heterosexuálních mužů (i když mají na vlivných místech praktikující homosexuály). Pro homosexuální muže křesťany a lesbické ženy křesťanky je velmi obtížné sdělovat své zkušenosti těm, kdo mají moc, nebo změnit myšlenkové vzorce, jazyk či obřad, jež se drží heterosexuálního pojetí normálnosti a morálky. Jejich zkušenosti se světem jsou umlčované. 

Pojem umlčovaná skupina byl užitečný v tom, že zaměřil pozornost antropologů na nejazykové podoby vyjadřování. Připomněl rovněž etnografům, že společnosti jsou heterogenní. Tvoří je jednotlivci a skupiny s různými zkušenostmi a interpretacemi.  

===== Muži a ženy v terénu =====

Míra, v jaké gender a ideologické předpoklady etnografa ovlivňují analýzu jiné společnosti, je zachycena v článku, který obsahuje srovnání výsledků výzkumu mužských a ženských antropologů, kteří se zabývali domorodými ženami v Austrálii. Antropologové muži měli sklon líčit tyto společnosti tak, že v nich vládnou muži a ženy jsou v jakémsi podřízeném postavení. C. W. M. Hart, který studoval Tiwie v severní Austrálii, se zaměřoval na genealogickou soustavu a záměrně opomíjel mytologii kmene a techniky opatřování obživy, protože ho nudily.Úplně jiný obrázek Tiwiů podává Jane Goodale ve své práci Manželky Tiwiů, kde připisuje ženám ústřední ekonomickou úlohu. 

Analýza mužské a ženské čistoty Murnginů od W. C. Warnera se staví do protikladu s prací Phyllis Kaberryové. Warner tvrdil, že mužskost je neoddělitelně spjata s rituální čistotou, zato ženskost je neoddělitelně spojena s představou nečistoty. Podle Kaberryové krev při menstruaci obsahuje mocné magické vlastnosti a je spojena s tabu a jelikož může škodit mužům, měly by se jim menstruující ženy vyhýbat. Ani muži, ani ženy nepovažovaly menstruaci nebo ženy vůbec za špinavé nebo nečisté. Neexistoval ani žádný výraz, který by nějak vyjadřoval obřadní nečistotu. Ženy byly sice vyloučeny z mužských obřadů, to však neznamenalo, že byly vyloučeny z náboženské sféry, protože měly své vlastní tajné obřady, které měli zase muži zakázáno sledovat či se jich účastnit. 

Tam, kde zmínění antropologové muž měli sklon k aplikování pouze etických modelů na lidi, které zkoumaly, etnografky spojovaly perspektivu emickou i etickou, aby poskytly ucelenější, a objektivnější pohled na předmět svého zkoumání. Avšak i ženy jsou stejně jako jejich mužští kolegové ovlivňovány svým dosavadním životem a sociálním kontextem. Krok směrem k reflexivnějšímu postoji jak vůči terénnímu pracovníkovi, tak vůči předmětu výzkumu se právě snažil tato osobní omezení jasně zdůraznit.

===== Reflexivita a gender =====

Reflexivní antropologie popírá možnost přístupu nezúčastněného pozorovatele při vědeckém pozorování. Neboť kulturní předpoklady, jazyk, zkušenost a záměry antropologa budou vymezovat to, co antropolog vidí nebo chápe v jiné kultuře. Reflexivita v antropologii je tedy chápána jako dialog mezi jednotlivci a kulturami a pomocí tohoto dialogu pochopit podstatu zkoumaného (jevu, člověka, kultury).

Pat Caplanová (britská antropoložka) psala o tom, jaký vliv má uvědomování se genderu na zaměření a interpretaci materiálu, který získala při terénním výzkumu. V letech 1965- 1967 Caplanová prováděla výzkum na ostrově Mafia v Tanzánii, kde se zabývala systémem držení půdy. Tehdy byla mladá, svobodná a bezdětná a za žádnou cenu se nechtěla ztotožnit s ženami odtamtud, protože byly nestále těhotné nebo kojily a také byly negramotné. Zaměřila se tedy pouze na mužské informátory, neboť je pokládala za důležitější než ženy. Postupem času si ale sama uvědomovala svou ženskost, tedy nejen to, že chce vědecky bádat, ale i to, že chce rodinu. Potom začala i  ženy na ostrově Mafia vnímat jinak, jako důležité osoby. Po přečtení svých starých materiálů si uvědomila, že se ženy sice liší od těch na Západě, ale ne že by na tom byly hůř, ale prostě jinak. V roce 1976 odjela na ostrov podruhé, byla již vdaná, měla děti a  také znala feministickou kritiku hlavního proudu v antropologii, která se zaměřovala na neoprávněné upřednostňování mužů a na marginalizaci žen.

Feministická antropologie vznikla jako reakce na potřebu přehodnotit tradiční antropologická paradigmata založená na mužské interpretaci světa. První vlna feminismu je spjata s kritikou představ o ženě, která je považována za fyzicky i intelektuálně méněcennou. V druhé vlně feminismu (60./70. léta 20. století) se myšlenky feminismu dostávají stále více do vědeckého světa. V centru feministické kritiky se mluví o tom, že biologický úděl ženy stále ještě určuje jejich reakce na sociální role a podporuje je v tom, aby braly méně placenou práci. V 70. a 80. letech se objevuje i otázka násilí na ženách, na přelomu 80. a 90. let se objevují různé přístupy k feminismu:\\
•	Liberální- usiluje o faktické dosažení stejných politických, ekonomických a legislativních práv pro ženy a jejich plnohodnotné uplatnění ve veřejných institucích, vědě a výzkumu\\
•	Radikální- se kriticky zaměřuje na fenomén mužské dominance, protože předpokládá, že všechny formy útlaku vlastně spočívají v mužské nadvládě

Když se tedy Caplanová vrátila na ostrov, kdy cílem této druhé návštěvy bylo natočit dokument (Face Values), který měl předvést lidem na Západě, že ženy mohou žít také jinak a že to, jak žijí na Západě není přirozené ani nevyhnutelné, už mluvila i se ženami a začala si uvědomovat dimenze jejich života, které jí předtím unikly. Uvědomila si význam ženských vazeb (matka, dcera), které umožňovaly ženám být matkami a zároveň pracovat, ale také jim to usnadňovalo sňatky po rozvodu, protože děti byly svěřeny do péče babiček. 

Třetí cestu podnikla v roce 1985 a chtěla zde prozkoumat stravování, zdraví a plodnost. Ze shromážděných údajů vyplynulo, že holčičky se ve srovnání s chlapci vyvíjejí hůř, což se asi dalo vysvětlit tím, že většina mužů chtěla spíše chlapečky, kdežto ženám to bylo jedno a že muži také chtěli více dětí než ženy, bylo tedy pravděpodobné, že potom co žena porodí holčičku brzy zase otěhotní a ohrozí tak zdraví nejen své, ale i holčičky. Děti také jedli s rodiči stejného pohlaví a v době nedostatku jídla se žena vzdávala lepšího jídla ve prospěch muže a tedy i syna. Caplanová si při této návštěvě více uvědomovala pracovní zátěž žen a nedostatek volného času. Ženy vykonávaly většinu ruční práce, při tom byly často těhotné a měly nedostatečnou stravu.

Celé své zkoumání Caplanová shrnuje reflexivní uvažování v antropologii tak, že být etnografem či etnografkou znamená zkoumat nejen ty druhé, ale i sebe. Etnografovo já se tak stává tím druhým a ten druhý se zas stává součástí jeho já.

===== Genderová studia =====

V současné době představují genderová studia dynamicky se rozvíjející výzkumný proud, který pronikl nejen do antropologického myšlení, ale výrazně ovlivnil také další společenské vědy včetně sociologie, filozofie, psychologie, historie a archeologie. Tato skutečnost do značné míry souvisí se změnami současné společnosti. Dříve jednoznačně vymezené nezpochybnitelné rozdíly mezi mužskou a ženskou identitou procházejí radikálním přehodnocením. 

Kritický úhel pohledu lze shrnout do následujících tří bodů: 1) tradiční antropologické výzkumy byly vedeny z perspektivy mužů a soustřeďovaly se na muže 2) výsledky takových výzkumů byly generalizovány na celou společnost 3) ženská sféra a ženské role ve společnosti jako předmět výzkumu byly přehlíženy nebo ignorovány. 

Genderová studia a ani feministická antropologie by se neměla stát novou ideologií. Její síla spočívá v komplementaritě, v nastolení alternativního úhlu pohledu, který umožňuje klást nové otázky, formulovat odvážné hypotézy a vytvářet tak komplexnější obraz studované společnosti a kultury. V současnosti se do vědy zavádí nové problémové okruhy, redefinuje tradiční pojmy a přináší feministický pohled na tradičně mužská témata.

Typickou ukázkou nového postoje ke studiu kultury jsou výsledky terénního výzkumu Annette Weinerové na Trobriandských ostrovech. Narazila zde na obřad, který Bronislaw Malinowski nepopsal. Obřad se odehrával uprostřed vesnice na prostranství plném lidí, muži seděli kolem návsi, dívali se nebo vařili. Ženy se shromáždily uprostřed s obrovskými koši plnými otepí ve tvaru košťat. Každou z těchto otepí, nazývaných nununiga, tvořilo asi dvacet pruhů ze sušených banánových listů. Přestože nununiga neplnily žádnou praktickou ani estetickou funkci, ženy je dlouhé hodiny snášely na prostranství, počítaly je a rozdělovaly na hromady. Při vyptávání byla muži odkázána na ženy s konstatováním, že se jedná o ženskou záležitost. Sama pak zjistila, že nununiga představují „bohatství žen“ a jsou významnou součástí trobriandského společenského života. V průběhu pohřebního obřadu rozdáváním těchto otepíženská část příbuzenstva symbolicky splácí dluh těm, kteří nebožtíkovi v době jeho života pomáhali. Jedině tak mohli pozůstalí uchovat sociální identitu zesnulého. 

Kirsten Hastrupová působí jako profesorka antropologie na univerzitě v Kodani. V článku Sémantika biologie: panenství, publikovaném ve sborníku Shirley Ardener  Defining Females: The Nature of Women in Society, se zabývá rehabilitací biologie jako sociálního faktu a významem panenství.

Tvrdí, že ho nelze chápat čistě fyziologicky. Často také existuje rozdíl mezi tzv. Matrilineárním a patrilineárním systémem. V matrilineárním systému se méně zdůrazňuje otcovství a má proto volnější vztah k ženské sexualitě, na druhou stranu v patrilineárním uspořádání se vědomí otcovství pokládá za klíčové a například v některých arabských společnostech nebo v severním Súdánu může ztráta panenství před svatbou uvrhnout rodinu do hanby, a dívka může dokonce zemřít rukama svých bratrů. \\
Průběh ženského života se dělí do tří stadií: nespecifikovaná panna, pohlavně specifikovaná matka rodící děti a nespecifikovaná žena po přechodu. Rozdíl mezi pannou a matkou se nejčastěji vyznačuje pohlavním stykem, ale například u ghanských Ašantů jde o ženskou obřízku (infibulaci). Neobřezaná dívka, která má dítě, není společností považována za matku, kdežto o všech obřezaných ženách, ať už mají děti nebo ne, se mluví jako o matkách. Rozdíl mezi matkou a stařenou se pak vyznačuje menopauzou.

Zkoumá představu abnormálních narození a ukazuje, že postavení připisované matce a dítěti závisí na tom, jakou kategorii překlenují. Porod je anomální u panny, dochází pak ze zbožštění matky i dítěte, a u ženy po přechodu, žena je pokládána za požehnanou a dítě za jakýsi kulturní idol. Ve střední fázi života je anomální neplodnost, taková žena si pak nese jisté stigma. Anomálií je také mladá vdova, protože je stále plodná, ale nerodí. Například v Indii jsou dívky často provdávány za mnohem starší muže a vdovy se pak nesmějí znovu vdát, je s nimi špatně zacházeno. Společnost se s touto situací vyrovnávala prostřednictvím rituálu satí. Vdovy musely usednout na pohřební hranici, položit si hlavu svého mrtvého muže do klína a nechat se spolu s ním upálit, aby nepoškodily dobré jméno jeho rodiny. Tento rituál je sice nezákonný, ale tlak na vdovu, aby takto vyřešila svou situaci stále pokračuje.

Shirley Ardener působí na univerzitě v Oxfordu, na katedře antropologie a v muzeu etnografie. Ve svém již zmiňovaném sborníku Defining Females  v úvodu upozorňuje na fakt, že panny jsou často označovány za „třetí pohlaví“ – jako příklad uvádí řádové sestry, které se upsaly celibátu a za to mají určité pravomoci náležející mužům-kněžím, jáhnům, například předčítání evangelia během bohoslužby nebo podávání svatého přijímání. Jako další zmiňuje anglickou královnu Alžbětu I. nebo francouzskou Johanku a Arku, které obě byly mocné ženy, působily v mužském prostředí a jejichž proslulé panenství bylo součástí jejich moci a mystiky.

Janice Boddyová působí na univerzitě v Torontu, ve svém výzkumu porovnává porodní praktiky v Súdánu a v Kanadě, aby mohla uvažovat o vlivu lékařské péče a o omezených osobní nezávislosti při zkušenosti s porodem. Zdůrazňuje roli jednotlivců, nejen kulturních zvyklostí a praktik. V Kanadě (a vlastně i celkově ve vyspělých zemích) se dá očekávat, že žena porod přežije a porodí zdravé dítě, čemuž napomáhají jak lékařské zákroky, tak lepší prenatální péčí a výživou. V Súdánu, kde se praktikuje ženská obřízka, která může způsobovat chronické zdravotní problémy, je nutno ženu nejdříve rozříznout, aby molo dítě vyjít ven dříve zašitou pochvou. Kde se tedy dá hovořit o přirozeném porodu?

Nedávné studie Marilyn Strathern a Henrietty Moore zpochybňují představy, že ve společnosti existuje pouze jeden způsob, jak být mužem nebo ženou. Sexuální scénáře mají mnoho různých částí pro muže i ženy  a je pak jejich volbou, do jakého konkrétního modelu mužskosti nebo ženskosti investují. Ideologie gender mohou být uspořádány hierarchicky a mohou být spojeny s různým prospěchem. Stavět se proti dominantním modelům může vést k tomu, že je jednotlivec či skupina pronásledována nebo se dostává na okraj . 

Vzhledem k ideovým trendům v posledních desetiletích je stále obtížnější opomíjet gender jako praktický a interpretativní problem. Přesto se v antropologickém materiálu stále pociťuje relativní nedostatek informacích o ženách a od žen. Stále ale hrozí, že gender bude mít ráz ghetta jakožto podkategorie ženské antropologie, proto je vhodné, aby se o tomto tématu jednalo explicitně.
Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Nástroje pro stránku
