obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


polaci_v_cr

Jana Brejchová, Magdalena Čapková, Veronika Knytlová, Linda Kolářová, Veronika Tománková, Lucie Zýmová. POLÁCI V ČESKÉ REPUBLICE. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2010. Dostupné z: www.hks.re/wiki/polaci_v_cr

POLÁCI V ČESKÉ REPUBLICE


ÚVOD

Polská národnostní menšina má v ČR velké zastoupení. Je to druhá nejpočetnější národní menšina ve struktuře obyvatel ČR po slovenské menšině. To je jeden z hlavních důvodů, proč se touto menšinou zabýváme. Chceme poznat blíže jejich kulturu, zvyky atd. Hlavní úkol byl zjistit, jaká je identita Poláků žijících v ČR a jaké důvody je sem do ČR přivedly. Dále se chceme dozvědět v čem je tato menšina odlišná a v čem se například přizpůsobila hostitelské společnosti. Nejprve jsme se zaměřily na teoretickou část, abychom se o polském národu dozvěděly potřebné informace a poté mohly vymyslet naše výzkumné otázky pro respondenty. V této teoretické části se zabýváme především historickou vazbou mezi Čechy a Poláky, svátky, polskou kuchyní atd. Poté následuje praktická část, kde jsme se ptaly na níže uvedené otázky. Naskytla se nám také příležitost navštívit Klub Polski v Praze. Zde jsem se setkaly s Poláky osobně i s jejich kulturou. Získaly jsme i mnoho informací pro tuto práci.


CÍL PRÁCE

Cílem naší práce je zjistit na kolik je polská identita ovlivněná českým prostředím. Zabýváme se prvky jazyka, náboženství a historie v návaznosti na odpovědi našich respondentů (Poláků žijích v ČR).

VÝZKUMNÉ OTÁZKY

Výzkumná otázka:

Jaká je identita Poláka žijícího v ČR?

Podotázky:

Co je charakteristického pro Poláka?

Mluví Poláci žijící v ČR polsky?

Dodržují zde polské zvyky, tradice a svátky?

Stýkají se v ČR s polskou komunitou?

Jakého jsou vyznání? Jak často chodí na bohoslužbu?

Jaká jsou typická polská národní jídla?


LITERÁRNÍ REŠERŠE

O polské menšině v České republice bylo napsáno množství knih a také byla provedena řada výzkumů. Většina knih se zabývá Poláky žijícími v oblasti Těšínska (okresy Frýdek-Místek a Karviná). O tuto oblast s výraznou polskou menšinou se vedly po první světové válce velmi ostré spory, v roce 1938 ji dokonce okupovala polská armáda. Mezi tyto knihy patří například GAWRECKI, D.: Politické a národnostní poměry v Těšínském Slezsku 1918-1938. Český Těšín 1999 a KADŁUBIEC, K. D. a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice (1920-1995). Ostrava 1997. Obě tyto knihy podrobně popisují polsko-české vztahy v této oblasti.

My jsme pracovaly zejména s knihou Etnické menšiny ve střední Evropě 1). Tato publikace se zabývá etnickými problémy v dnešním evropském vývoji z perspektivy České republiky, národnostními menšinami v Evropě, národnostními menšinami v České republice pohledem českého práva, jednotlivými etnickými menšinami v České republice atd.

Část knihy tedy vypovídá i o polské menšině v České republice. Tato kapitola se člení na jednotlivé úseky života polské minority v ČR:

I. Vznik a vývoj polské menšiny v předválečné ČSR

II. Postavení Poláků v předválečné ČSR

III. Krize čs.-polských vztahů v letech 1938 – 1939

IV. Období nacistické okupace (1939 – 1945)

V. Oživení sporů po druhé světové válce

VI. Postavení Poláků v poválečném Československu

VII. Polská menšina po roce 1989

VIII. Problematika postavení polské menšiny v České republice

Je zde zmapován jak vznik a vývoj, tak aktuální postavení polské menšiny v České republice. Kniha nám tedy dává ucelené informace o této minoritě.

Další kapitola nás seznamuje s problematikou polské menšiny v ČR z perspektivy sociologického výzkumu. Šlo o výzkum Slezského ústavu v Opavě. Ten pracoval s těmito atributy: Postoje k národnostnímu školství, jazykově-kulturní orientace Poláku v ČR, otázka práv menšin, interetnické vztahy, význam národnostního činitele v životě obyvatel.

Z tohoto výzkumu vyplynulo, že Poláci v ČR jsou výrazně národně orientovanou skupinou s vyspělými požadavky menšinového života. Jsou poměrně spokojeni s úrovní možností národněkulturního života, sítí škol. Jakékoli asimilační tendence, zejména z minulosti, však vzbuzují obranné reakce jak na straně místních Poláků, tak mnohdy i v Polsku.


METODOLOGIE

Primárním zdrojem informací byly především přímé rozhovory s Poláky žijících v ČR. Ty byly z větší části řízené, ale u některých jsme se odchýlily k neřízeným. Nejvýznamnějším zdrojem bylo rozesílání dotazníků emailem. Kontakty jsme získaly díky našemu prvnímu respondentovi panu faráři Batorovi, který nás odkázal na Klub Polski v Lysé nad Labem. Předsedkyně tohoto klubu nám velmi pomohla s bližšími informacemi o polské menšině, zaslala fotky z akcí a hlavně nám poslala kontakt na Klub Polski v Praze. Zde jsme obdržely další dotazníky.

Sekundárním zdrojem byly hlavně informace získané z internetu a knih, díky kterým jsme se dozvěděly další informace. Navštívily jsme zmiňovaný Klub Polski v Praze. Byly jsme pozvány na oslavy Dne ústavy a zároveň uctění památky nedávno zesnulého Lecha Kaczinského.

Nejvíce informací jsme získaly přes zaslané dotazníky emailem. Nevýhodou však jsou strohé odpovědi, bez možnosti se doptat, jako tomu lze u osobních rozhovorů. Osobní rozhovor byl přínosnější. Respondenti byli velmi vstřícní a ochotní nám odpovídat. Komunikovali s námi s touhou přiblížit nám svou kulturu. Výjimkou byla komunikace s předsedou Klubu polského v Praze, který nám nechtěl odpovídat a napadl náš výzkum. Po osobním rozhovoru, ve kterém jsme si vše vyříkali, nám zaslal vyplněný dotazník emailem a kontakt na nás přeposlal dalším Polákům.


TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE

Polská republika je stát s 38 miliony obyvatel ležící ve střední Evropě jižně od Baltského moře. Svojí rozlohou 313 575 km² patří k větším státům evropského kontinentu. Na severu hraničí s Ruskem a Litvou, na východě s Běloruskem a Ukrajinou, na jihu se Slovenskem a Českem, na západě s Německem. Hlavním městem je Varšava. Administrativně se člení na 49 vojvodství. V roce 2004 vstoupilo Polsko do Evropské unie. Za svojí měnu ale stále používají zlotý. Dále je také členem NATO a OSN. Úředním jazykem je polština. 2)


Stručné polské dějiny

Vznik Polska datujeme do 10. století, kdy byl jeho prvním historicky doloženým vládcem kníže Měšek I. Pocházel z rodu Piastovců, který si udržel vládu nad Polskem až do roku 1370. První polský vládce korunovaný titulem „polský král“ se nazýval Boleslav Chrabrý.

Roku 1385 se polské království spojilo s litevským a na trůn usedli Jagellonci. Toto soustátí existovalo ve formě volné polsko-litevské personální unie až do roku 1569, kdy byla Litva tzv. lublinskou unií těsněji přičleněna k polskému království.

Posilování šlechty a vnitřní rozbroje během 17. století oslabily zemi, takže v letech 1772, 1793 a 1795 si Rusko, Prusko a Rakousko v trojím dělení rozdělily Polsko na základě vzájemné dohody. V letech 1807 - 1815 zřídil francouzský císař Napoleon I. na části území předtím zabraném Pruskem a Rakouskem Knížectví varšavské. Po jeho porážce bylo zrušeno a na jeho místě bylo zřízeno autonomní Království polské, podléhající Rusku, jehož panovníkem byl také ruský car. V roce 1832 však byla jeho autonomie omezena a roku 1866 zcela zrušena. Část obsazená Rakouskem nesla název Království haličsko-vladiměřské s autonomní vládou od roku 1861. Město Krakov s okolím bylo v letech 1815 - 1846 nezávislou Republikou krakovskou, která byla poté připojena k Rakousku. Území obsazené Pruskem se nazývalo v letech 1815 - 1848 Velké knížectví poznaňské.

Během první světové války, po obsazení většiny polského území do té doby patřícího Rusku Německem a Rakouskem, bylo na tomto území zřízeno autonomní Království polské jako stát pod patronátem Centrálních mocností. Polsko opět získalo skutečnou nezávislost až v roce 1918 po porážce Centrálních mocností a rozpadu Rakousko-Uherska. Nezávislost si udrželo i v následné válce se sovětským Ruskem.

V meziválečném Polsku měl mimořádně silné postavení maršál Józef Piłsudski. Po získání nezávislosti Polska se stal „Náčelníkem státu“. Své plné moci odevzdal roku 1922 do rukou prvního zvoleného prezidenta Narutowicze, ale roku 1926 se převratem zmocnil vlády. Byl klíčovým mužem tzv. sanačního režimu a ústřední postavou Polska až do své smrti v květnu roku 1935. Před vypuknutím druhé světové války měl důležitou pozici v Polsku ministr zahraničí Józef Beck.

Na počátku druhé světové války v roce 1939 bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem. Po válce bylo Polsko rozšířeno o západní „nová území“ až po hranici s Německem na Nise a Odře.

V roce 1980 byly po vlně stávek vytvořeny nezávislé odbory Solidarita (Solidarność), které se postupně staly důležitou politickou silou a nakonec zvítězily v prvních postkomunistických volbách v roce 1990. Po pádu komunismu na konci 80. let Polsko přijalo šokovou terapii s cílem transformovat svoji ekonomiku. V roce 1999 se země stala členem Severoatlantické aliance (NATO) a je jednou z 10 zemí přistoupivších k Evropské unii v květnu 2004. V roce 2005 se stal premiérem Jarosław Kaczyński a prezidentem jeho dvojče Lech Kaczyński; ti nastolili silně konzervativní, nacionalistický a euroskeptický politický kurz. Vítězství Občanské platformy roku 2007 posunulo zemi blíže k neoliberalismu.

10. dubna 2010 zahynul prezident Lech Kaczyński ve Smolensku při letecké nehodě, když letěl do Ruska uctít památku zavražděných Poláků během Katyňského masakru. Nyní úřad polského prezidenta zastává Bronislaw Komorowski. 3)

Historie česko - polských vztahů

Vznik a vývoj polské menšiny

Až do rozpadu rakousko-uherské monarchie žili na území Těšínska, kde je dnešní polská menšina v podstatě soustředěna, Poláci vedle Čechů, Němců a Židů v relativní shodě. Byla zde rozsáhlá migrace z Polska, spojená s prudkým rozvojem průmyslu na Ostravsku. Nešlo vlastně o cizince, neboť se stěhovali v rámci jednoho státu. Právě oni se rychle asimilovali, aby se mohli lépe uplatnit nebo se po čase vraceli zpátky domů. Naproti tomu autochtonní Poláci,jejichž rody byly na Těšínsku usedlé po několik staletí, odnárodnění odolávali.

Vznik a vývoj polské menšiny v předválečné ČSR

Spory o státní začlenění Těšínska po první světové válce, zjitřené zásahem československé armády a teroristickou činností bojůvek obou stran, byly rozhodnuty až v roce 1920 arbitrážním výrokem konference dohodových mocností, jemuž se Polsko i ČSR podřídily. Pocit křivdy byl ovšem na polské straně mnohem silnější, neboť v ČSR zůstala početná skupina Poláků, kteří v řadě obcí Těšínska dokonce převažovali (sčítání lidu v roce 1921 – 109 000 Poláků). Vztahy mezi Polskem a Československem byly tedy od začátku zatíženy sporem o Těšínsko, jehož důsledkem bylo vytvoření polské menšiny v ČSR. Sčítání lidu v roce 1930 zjistilo necelých 100 000 Poláků, žijících většinou v okresech Český Těšín, Fryštát a Frýdek.

Postavení Poláků v předválečné ČSR

Národní politika ČSR poskytovala značná práva ve smyslu jazykového zákona i dalších zákonů týkajících se školství, kultury aj. Například ve školním roce 1937/1938 měli Poláci na Těšínsku 90 obecných škol, 11 škol měšťanských, 72 škol mateřských, 12 živnostenských pokračovacích škol, 13 lidových hospodářských škol, reálné gymnázium, hospodářskou, průmyslovou a obchodní školu, učitelský ústav a ústav pro vzdělávání učitelek mateřských škol. Velmi široká byla polská osvětová činnost, působily zde četné polské čítárny a knihovny, vzniklo sdružení umělců, v roce 1937 byly v ČSR například 102 polské pěvecké sbory.Registrováno bylo 20 polských sportovních klubů. Velmi pestrý obraz poskytoval polský místní tisk. Například v roce 1935 vycházelo na Těšínsku 20 polských časopisů o celkovém nákladu asi 45 000 výtisků.

Krize čs. – polských vztahů v letech 1938 – 1939

Zklidnění situace však bylo jen dočasné. Počátkem roku 1938 se obě polské nesocialistické strany v ČSR sjednotily do Svazu Poláků v Československu, který podle vzoru henleinovců vystoupil s požadavkem rozsáhlé autonomie, jež otevřeně směřoval k revizi hranic na Těšínsku. Polská menšina požadovala autonomii. Československá vláda pod tlakem mnichovských událostí přijala i ultimátum polské vlády a počátkem října 1938 postoupila Polsku značnou část historického území Těšínska, politické okresy Fryštát a Český Těšín včetně několika obcí okresu Frýdek. Období polského záboru Těšínska netrvalo ani celý rok, neboť už v prvních dnech světové války v září 1939 bylo území dobyto hitlerovským Německem a vzápětí přičleněno přímo k Německé říší.

Období nacistické okupace (1939 – 1945)

Vysokým počtem obětí nacistické perzekuce patří Těšínsko k nejvíce postiženým oblastem naší republiky. Oběti z řad místních Poláků byli několikrát větší než u místních Čechů. Vysoký počet obětí mezi Poláky byl způsoben nejen zostřeným nacistickým zákonodárstvím, ale byl též reakcí nacistů na silné polské odbojové hnutí, jež na Těšínsku vyvíjelo mimořádně aktivní činnost v široce rozvětvené organizační základně. V řadě obcí vystupovaly na jaře roku 1945 z ilegality polské revoluční národní výbor a ujímaly se moci. Na vyšší diplomatické úrovni však byla dohodnuta obnova předmnichovské státní hranice ČSR. S pomocí armády byla tato hranice obnovena i na Těšínsku, ale spory o státní začlenění zdejšího území trvaly ještě několik let.

Oživení sporů po II. světové válce

Po druhé světové válce došlo k opětovnému oživení sporů o Těšínsko. Otázka polské menšiny v ČSR a sporné území Těšínska, na němž především žila, tak opět zásadním způsobem ovlivňovala úroveň mezinárodních československo-polských vztahů. Součástí diplomatického jednání byla i otázka Kladska, Ratibořska a Hlubčicka, jež byly jako bývalá německá území přiřčeny Polsku. Na zásah Moskvy došlo po mnoha bezvýsledných jednáních v únoru 1947 k uzavření Smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci mezi ČSR a Polskem. Napětí ve vztazích vůči polském menšině nezmizelo. Přispěla k tomu i rozsáhlá propagandistická kampaň vedená z Polska a návrat vyhoštěných Čechů zpět na území Těšínska.

Postavení Poláků v poválečném Československu

Na přelomu 40. a 50. let docházelo k rozšiřování polských škol, vzniklo smíšené spotřební družstvo Jednota, zvyšoval se podíl Poláků na politické a státní moci díky jejich početnému zastoupení ve struktuře KSČ. Život menšiny se tak odvíjel prakticky v jediné povolené organizaci PZKO, v němž existovala pouze kulturní a zájmová umělecká činnost. V roce 1960 existovalo již 85 polských základních škol se 8 561 žáky. Mezi roky 1950 a 1970 klesl počet Poláků v ČSR ze 72 000 na 65 000. Díky mohutnému rozvoji těžkého průmyslu v oblasti Ostravska a Těšínska došlo k imigraci z vnitrozemí a Slovenska, takže se pronikavě změnila národnostní struktura území obývaného polskou menšinou. Dalším rušivým krokem bylo rozdělení politického okresu Český Těšín na okres Karviná a Frýdek s převahou českého obyvatelstva. V říjnu 1968 byl přijat zákon o postavení národností v ČSR, který jim zaručoval právo na kulturně-osvětový rozvoj, na vzdělání v mateřském jazyku a na jeho užívání na úřadech smíšených obcích, na vlastní tisk v mateřském jazyce, sdružování. Do roku 1989 byla veškerá činnost polské menšiny kontrolována a usměrňována stranickými orgány KSČ a její tisk byl vystaven cenzuře.

Polská menšina po roce 1989

Návrat k systému demokratické společnosti po listopadu 1989 významně ovlivnil život polské menšiny. Zastupování polské menšiny převzal pravidelně svolávaný Kongres Poláků. Účastnili se Občanského fóra, působili v Česko-polské solidaritě. Byly založeny nebo obnoveny polské organizace např. Sdružení polských učitelů, Svaz polských novinářů, Sdružení polské mládeže atd. Nyní je v Polsku postavení polské menšiny v ČR velmi pečlivě sledováno a případné konflikty jsou vzápětí předmětem diplomatických intervencí, jak tomu bylo například při omezení státních dotací pro polskou menšinu či při jednáních o navrácení majetku polských organizací. Dalším problémem pro polskou menšinu je úprava zákonných norem v ČR tak, aby náležitě zajišťovaly práva národnostních menšin včetně garance dvojjazyčnosti, menšinového školství a kultury. Dosavadní zákony jsou podle mínění Poláků v ČR příliš obecné. 4)


Obecné informace o polské menšině

Polská národnostní menšina je po slovenské druhou nejpočetnější ve struktuře obyvatelstva České republiky. Celkový počet osob s polskou národností v roce 2001 činil téměř 52 tisíc osob, z nich 6,5% byly osoby se statutem cizince s dlouhodobým pobytem. Také počet osob s polskou národností se v úhrnu mezi dvěma sčítáními snížil, a to o více než desetinu jejich počtu z roku 1991. Počty osob s polskou národností se zvýšily ve třech krajích – ve Středočeském (o více než dvě třetiny), v Praze a v Jihomoravském kraji, výrazně poklesly v Karlovarském (o čtvrtinu) a Moravskoslezském kraji, ve všech ostatních krajích byl také pokles, ale mírnější. V absolutním vyjádření poklesl proti roku 1991 počet osob s polskou národností v úhrnu za republiku o téměř 7,5 tisíce. Téměř celý tento úbytek připadá na dva okresy - Karviná (- 4,7 tis.) a Frýdek-Místek (- 2,6 tis.). V národnostní struktuře České republiky osoby s polskou národností představují pouhé půl procento (v roce 1991 to bylo 0,6%). Nejvýznamněji se podílejí na struktuře obyvatel v okresech Frýdek-Místek a Karviná. Polská národnostní menšina je územně nejkompaktnější, většina osob hlásících se k polské národnosti žije na území Těšínského Slezska; konkrétně na dva okresy - Karviná a Frýdek-Místek - připadá více než 70% z celkového počtu osob s polskou národností, které byly sečteny při sčítání 2001. Stejně tak z pohledu jednotlivých obcí jsou maximální hodnoty absolutní i relativní spolu s Prahou koncentrovány do obcí, resp. měst dvou výše zmíněných okresů. Výše uvedené obce spolu s Jablunkovem, Orlovou a Horní Suchou, ve kterých počet osob s polskou národností také překročil hranici 1000 osob, představují dohromady 52% všech osob s polskou národností v republice. Nejvyšší procentní zastoupení, vyjádřené podílem osob s polskou národností na celkovém počtu obyvatel obce, bylo v obcích okresu Frýdek-Místek, kde ve 24 obcích (z celkového počtu 77 obcí okresu) činil podíl polské národnosti více než 10% z počtu obyvatel obce. V okrese Karviná bylo takových obcí 7. 5)

Aktivity příslušníků polské národnostní menšiny

V České republice jsou aktivity polské menšiny organizovány především Kongresem Poláků v České republice, Polským kulturně osvětovým svazem v ČR (PZKO) a dalšími osmadvaceti občanskými sdruženími. Kromě bohaté spolkové činnosti vydává polská menšina několik periodik. Jmenovitě jsou to obdeník Głos ludu, čtrnáctideník pro děti a mládež Nasza Gazetka a měsíčník Zwrot.

Polská menšina vyvíjí také velmi bohatou a rozmanitou kulturní činnost, ve které má největší zásluhy PZKO. Zajímává a potřebná je také činnost loutkového divadla Bajka a Polské scény Těšínského divadla.

Obecnými prioritami polské menšiny je zachovat etnickou identitu a kulturní dědictví Poláků v ČR v nejširším slova smyslu (kultura, umění, tradice, osvěta, výchova mládeže, školství), vytvořit společnou reprezentaci vůči polským a českým úřadům a vytvořit „kulturní most“ mezi Polskem a Českou republikou.


Náboženství

Náboženství v Polsku

K největší skupině náboženství v Polsku řadíme římsko-katolickou církev. Podle statistik se k ní hlásí 89,8% obyvatel. Mezi další náboženství, ke kterým se zdejší obyvatelé hlásí je východní ortodoxní církev s 1,3%, protestanti s 0,3%, se stejným procentem zde zařadíme ostatní náboženství a nakonec asi 8,3% nespecifikovali své náboženství.6)

V jednom výzkumu z roku 1998 se statistici zabývali otázkou: „Jak často katolíci v Polsku chodí do kostela?“ 7)

statistika

Důležitou osobností Polska byl papež Jan Pavel II.

vlastním jménem Karol Józef Wojtyła. Narodil se v Polsku ve Wadowice 18. května r. 1920. Jeho velkým úspěchem byl 16. říjen 1978, kdy byl zvolen 264. papežem. Jeho předchůdce byl Jan Pavel I. Bohužel 2. dubna 2005 zemřel, když mu bylo 84let. Jeho místo úmrtí byl Vatikán. Jan Pavel II. navštívil Českou republiku 3x. První jeho návštěva byla 21.–22. dubna 1990. Tato návštěva byla pouze v Praze. Druhou návštěvou nás Jan Pavel II. poctil 20.- 22. května 1995. Tentokrát navštívil jak Prahu tak Olomouc. Poslední jeho návštěvy byla 25.-27. dubna 1997. V tomto roce navštívil nejen Prahu, ale i Hradec Králové. Nástupce papeže Jana Pavla II. se stal německý papež Benedikt XVI., který do této funkce byl zvolen 19. dubna 2005.8)

Proč se říká Jan Pavel II. a ne Karol Wojtyla?

Když byl Karol Wojtyla zvolen papežem, měl možnost si vybrat jiné jméno. Jméno mělo charakterizovat jeho názory a směr, kterým se chtěl ubírat. Toto jméno Jan Pavel II. si vybral, protože chtěl pokračovat ve změnách, které zavedl či plánoval zavést jeho předchůdce Jan Pavel I. Ten se vlastním jménem jmenoval Albino Luciani. Tento papež bohužel své plány nezrealizoval. Měsíc po svém zvolení zemřel na infarkt. Tato událost se za Jana Pavla I. stala poprvé v historii, že papež si vybral dvě jména. Dříve tomu tak nebylo, všichni měli pouze jedno např. Petr, Lev, Benedikt,..9)

Polské náboženství v ČR

polské náboženství v ČR na Těšínsku10)

obce s největším podílem polského obyvatelstva na Těšínsku11)


Polština

Polština patří mezi slovanské jazyky, do rodiny indoevropských jazyků. V 10. století byly čeština a polština v podstatě stále jeden jazyk, pak se začaly od sebe rozcházet, ale ještě ve 14. století si Češi a Poláci bez problémů rozuměli. Řada církevních slov je podobná češtině. V průběhu staletí polština přejala hodně slov cizího původu (z latiny, francouzštiny, němčiny, češtiny), v jazyce ale nedošlo k výraznějším puristickým zásahům. Dnes je v polštině stále zachováno mnoho archaických znaků - např. používání spřežek. Polsky se mluví nejen v Polsku, ale i na územích sousedních států s polskou menšinou – v ČR (Těšínsko), na Slovensku, Ukrajině, v Bělorusku, v Litvě. V důsledku mnoha vystěhovaleckých vln od konce 19. století existují polsky hovořící menšiny ve velké části světa. V polštině nejsou dlouhé samohlásky, všechny samohlásky mají tedy stejnou délku. Přízvuk je většinou na předposlední slabice, v pečlivé výslovnosti přitom vede k prodloužení samohlásky. Polština, jako jediná řeč, má pouze W a nemá V. 12)


Státní svátky

  • 1. ledna: Nový Rok
  • Velikonoční neděle a pondělí (první neděle po prvním jarním úplňku)
  • 1. května: Svátek práce
  • 3. května: Svátek ústavy (na památku prohlášení ústavy 3. května 1791)
  • Boží tělo: ve čtvrtek devátého týdne po velikonocích; konají se procesí s dětmi oblečenými v bílém, které doprovázejí stovky lidí
  • 15. srpna: Nanebevzetí Panny Marie, Den polské armády (výročí vítězné bitvy s ruskou armádou na předměstí Varšavy v r.1920)
  • 1. listopadu: Všech svatých
  • 11. listopadu: Den národní nezávislosti (Polsko znovuzískalo nezávislost v r. 1918 po 123 letech rozdělení)
  • 25. a 26. prosince: Vánoce

Méně oficiální svátky, které jsou obvykle pracovními dny:

  • Tlustý čtvrtek: den, kdy se jí koblihy (poslední čtvrtek masopustu)
  • Mezinárodní den žen: populární komunistický svátek, kdy by měli muži projevit svou úctu k ženám květinou nebo dárkem. Původně byl tento den zaveden v USA a měl připomínat 129 žen, které zemřely během požáru v továrně v New Yorku v r. 1908 (8. března)
  • První jarní den: neoficiální příležitost populární zejména mezi dětmi, které se tento den tradičně ulívají ze školy (21. března)
  • Apríl: den, kdy si lidé navzájem tropí žerty; v Polsku se označuje latinským jménem “Prima Aprilis”. (1. dubna)
  • Den dětí: děti dostávají sladkosti, jsou brány do zoo nebo jsou jiným způsobem obdarovávány (1. června)
  • Svatojánská noc: nejkratší noc v roce je jediným okamžikem, kdy kvetou kapradiny. Kdo ji najde, bude šťastný a bohatý. A co víc: toto štěstí a peníze je zakázáno sdílet s kýmkoli dalším. (24. června)
  • Předvečer svátku sv. Ondřeje: lidé čtou budoucnost z tvarů rozpuštěného vosku- býval rozpouštěn a naléván do studené vody. (29. listopadu) 13)

Polská kuchyně

Polská kuchyně je chutná. Hlavní složkou jsou brambory, které se zde konzumují ve velkém. Poláci si nedovedou představit pokrm bez této zeleniny. Z brambor zhotovují nejrůznější placky, knedlíky, které plní například masem, ale i zelím či houbami. K polským pokrmům patří zelí, kapusta, mrkev a červená řepa, která se polsky nazývá buraki. Vliv východní kuchyně se projevuje v přípravě nejrůznějších pirohů, které jsou buď slané, plněné masem nebo rýží s houbami či zelím, či sladké, které mohou mít náplň dokonce i z višní či borůvek. Poláci mají rozmanitou kuchyni, ale s charakteristickými ingrediencemi - mimo jiné s koprem, majoránkou, kmínem a různými druhy hub ve sladkokyselém nálevu, které se přidávají do polévek. Důležité jsou v polské kuchyni polévky, bývají velmi syté. Typické jsou omáčky a dušené maso. Základním masem polského jídelníčku je vepřové. V Polsku se vyrábí více než 90 druhů salámů a jméno keilbasa se dostalo i do americké angličtiny, kde si pod tímto názvem každý představí kvalitnější klobásu. Národním jídlem Polska je bigos, který se skládá z kyselého a čerstvého zelí, cibule a různých zbytků masa. Na něm si Poláci pochutnávali již hodně dávno. Byl to univerzální pokrm podávaný v každém polském domě, ať selském či šlechtickém. Také bigos musí mít hodně masa, skoro víc než zelí. Kuchaři však stanovují vzájemný poměr jednotlivých složek, ale výběr dalších přídavných surovin a koření po svém. V Polsku jsou velmi oblíbené ryby. Mezi nejběžnější patří pstruh, losos a slaneček v nekonečných úpravách. Hodně se konzumuje kapr, například ve sladkokyselé omáčce. Mezi klasická jídla patří przekaski, což je něco jako štika v aspiku. Obzvláště populární jsou sledi. Typicky polským nápojem je miod pitny, neboli medovina a vodka. K nejznámějším polským nápojům se kromě zubrowky, v níž je tráva z Bělověžského pralesa, počítá také tarniowka, sliwowica a pieprzowka. Mezi nejznámější patří polská piva Zywiec a Okocim. 14)


Polské organizace u nás

Aktivity příslušníků polské národnostní menšiny v České Republice jsou organizovány několika institucemi. Cílem polské menšiny je zachovat etnickou identitu a kulturní dědictví Poláků v ČR a to v oblastech kultury, umění, tradic, osvět, výchovy mládeže a školství. V následujících řádcích vám nejvýznamnější polské organizace představíme.

Polský institut

Polský institut najdeme v samém historickém centru Prahy a to na Malém náměstí. Patří mezi nejstarší polské instituce v Evropě. Pod názvem Polský institut vystupuje od roku 1994, po 2. světové válce působil jako Polské kulturní středisko a ve 20. letech 20. století byl znám jako kulturní oddělení Velvyslanectví Polské republiky. Úkolem Polského institutu je vytváření a zachování polské kultury nejen pro Poláky žijící na území České republiky, ale i pro nás Čechy. Oblastmi činnosti je polská historie, věda, film, divadlo, hudba, literatura a výtvarné umění.

Pod záštitou Poského institutu vznikla v Praze knihovna zaměřená na polskou literaturu. Najdete zde jak oborné encyklopedie, slovníky, učebnice pro výuku polského jazyka, výběr z polské beletrie, ale také sbírku polských filmů, divadelních představení a výběr z polské hudby. Většina knih jsou v polštině, ale najdete zde také české překlady textů polských autorů.

Polský institut také pořádá kurzy polštiny, výstavy polských umělců, koncerty a akce pro děti.15)

Polský kulturně-osvětový svaz v České republice

Polský kulturně-osvětový svaz v České republice patří k dalším výrazným organizacím polské národnostní menšiny v České republice. Je vůbec největší organizací Poláků u nás. Je znám také pod zkratkou PZKO. Vznik PZKO byl podnítěn podepsáním smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci v roce 1947 mezi Československem a Polskem. Této události předcházel spor o Těšínsko a touto smlouvou měl být opět nastolen pozitivní vztah mezi těmito státy a zlepšena práva Poláků v ČSR. Právě jedním z práv obsažených v této smlouvě bylo právo ustanovit Sdružení polské mládeže a Polský kulturně-osvětový svaz, který tedy roku 1947 vznikl.

Cílem PZKO je zachování etnické identity Poláků v ČR a šířit kulturní a osvětovou činnost.

Členem se může stát každá fyzická osoba starší 15 let, kterou na základě podané přihlášky přijala členská schůze Místní skupiny PZKO. Každý člen má právo volit orgány PZKO, být volen do orgánů PZKO a předkládat orgánům PZKO návrhy, připomínky nebo výhrady. Z členství vyplývají také určité závazky vůči PZKO. Musí dodržovat stanovy PZKO, aktivně se účastnit činnosti PZKO, dbát o zachování mateřského jazyka a tradic předků a pravidelně platit členské příspěvky.

PZKO má formu občanského sdružení fyzických osob, má právní subjektivitu a působí na celém území ČR. Sídlem ústředních orgánů je Český Těšín.16)

Kongres Poláků v České republice

Kongres Poláků v ČR je zastřešující organizací polské národnostní menšiny v ČR. Je to občanská společnost, která má dva základní úkoly. Prvním je koordinace činnosti organizací českých občanů polské národnosti. Dalším úkolem je zastupovat polské komunity ve vztahu k většinové společnosti, orgánům státní správy, samosprávy a sdělovacích prostředků. Také se stará o zájmy polské společnosti, zejména pokud jde o právo na vzdělání v polském jazyce, informace, média a publikace v jejich rodném jazyce a právo na užívání polského jazyka ve veřejném životě. Snaží se také o zlepšení přeshraniční spolupráce.

Kongres vznikl 3. února 1990 v Českém Těšíně jako „Rada Poláků„ a v roce 1991 byl přejmenován na Kongres Poláků v České republice. Předsedou kongresu je Josef Szymeczek.17) 18)


PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE

ÚVOD

Náš výzkum se zabývá otázkou, jaká je identita Poláka žijícího v ČR.

Pro začátek je nutné podotknout, že tento výzkum je velmi povrchní, protože jsme získaly informace pouze od sedmi respondentů, což je jen zlomek Poláků, kteří žijí v ČR. Takže v závěru budeme zobecňovat jen opravdu shodující se odpovědi.

Těchto sedm respondentů můžeme rozdělit na pět žen a na dva muže. Věkové rozmezí respondentů je mezi 30 – 60 lety. Nikdo z dotazovaných nežije ani nepochází z Těšínska (kde je většina Poláku v ČR koncentrována). Všichni jdou katolíci. Je zřejmé, že některé odpovědi se shodují (např. charakteristika „Poláka“) a naopak jiné (např. důvod příjezdu do ČR) se velmi různí.

Vytvořily jsme okruhy otázek (jazyk, náboženství, historie atd.) a ty jsme kladly našim respondentům.


Respondent: Mariola Světlá (50 let) předsedkyně sdružení Klub Polski v Lysé n. Labem

Do České republiky přijela Mariola před 26 lety z pracovních důvodů. Prvních 10-12 let bylo velmi těžkých, protože zde byla považována za cizinku a nebyla přijímána. Ale tím, že začala působit na veřejnosti (ředitelka farní charity v Lysé n. Labem, předsedkyně Klubu Polského), ji začali akceptovat jako rovnocenného partnera. Sama říká: „Musela jsem něco dokázat, hodně informovat, že něco dovedu.“

Jazyk, udržování vztahů s Poláky

Ona i její děti mluví polsky a cítí se být Poláky, přestože se narodily v Čechách. „Mám to prostě v srdci,“ říká paní Mariola. Protože je předsedkyní Klubu Polského v Lysé nad Labem, pravidelně se setkává s Poláky. „Abychom zachovávali, mateřský jazyk, polské tradice, zvyky, obyčeje.“

Charakteristika Poláka

Charakteristické pro Poláka je podle ní svoboda, vlastenectví – patriotismus, víra, pocit sounáležitosti, bojovnost. Na rozdíl od Čechů, kteří jsou podle paní Marioly uzavření, chladní, nejsou tak upřímní a jsou více bojácní.

Svátky

S rodinou slaví Velikonoce, Vánoce, ostatní církevní svátky a dodržují půst. Na státní svátky Polska je zvaná na polské velvyslanectví (3. 5. a 11. 11.). V Klubu Polski organizují vánoční, velikonoční, masopustní setkání i na sv. Jana Křtitele a polské státní svátky.

Náboženství

Je římsko-katolického vyznání. Byla pokřtěna jako dítě. Každý týden v neděli chodí na mši svatou. V letech 2000-2004 se aktivně podílela na činnosti farnosti. Vedla tamější charitu a organizovala volno-časové aktivity pro děti ze sociálně slabých rodin, pořádala dobročinné akce a také pomáhala polskému panu faráři, když bylo třeba.

Kuchyně

Za polské národní jídlo považuje bigos, pirohy, žurek, koláč – arnik. Toto jídlo připravuje max. 5 ročně hlavně o svátcích, a přestože polskou kuchyni mají raději, vaří častěji českou. Důvodem je časová náročnost polských jídel. Zároveň jí v ČR chybí trhy s čerstvou zeleninou a ovocem.

Na otázku, zda si myslí, že ji Poláci považují stále za Polku, odpověděla, že ji považují za Češku, protože zde žije již mnoho let. Návrat neplánuje, ale občas ji napadne vrátit se a strávit tam své stáří.


Respondent: Michal Bator (42 let) farář, farnost sv. Františka, Praha – Chodov

Žije v České republice 10 let, přijel sem z pracovních důvodů (na výzvu biskupa). Prvních 5 let bylo velmi těžkých, protože ho Češi považovali pouze za „Poláka“ – odlišovali ho od sebe. Ale když po 8 letech působení v Českém Brodě odcházel do Prahy, hodně místních to obrečelo. V Polsku je farář autorita ať je odkudkoliv (autorita je spojena s úřadem), v ČR je osobnost spíš člověk.

Jazyk, udržování vztahů s Poláky

Pan farář umí polsky, ale radši mluví česky. Čte polskou literaturu, když odpočívá. Po svém příjezdu za 2 měsíce musel nastoupit do práce, rozuměl po 3-4 měsících. V češtině vede kázání, biřmování. Občas navštěvuje polské kluby (2 x – 4 x za rok jezdí do Lysé nad Labem do polského klubu na různá setkání). Účastní se setkání na polské ambasádě (2 x za rok - na Štědrý den a 3. Května). Dále udržuje kontakty s polskými kněžími v Čechách.

Charakteristika Poláka

Podle p. Batora je pro Poláky charakteristické vlastenectví (vyvěšují vlajky), náboženství (když jsou svátky tak i alkoholik 2-3 dny nepije), náboženské poutě – kterých se účastní spousta mladých lidí.

Svátky

Slaví všechny náboženské svátky (jsou společné pro Čechy i Poláky). Nezapojuje se do slavení českých státních svátků. Z polských státních svátků slaví pouze 3. Května – den polské ústavy.

Náboženství

Je to katolík, který byl pokřtěn jako dítě. Vyrůstal v křesťansky založené rodině.

Kuchyně

Za polské národní jídlo považuje bigos (pokrm ze zelí a masa). V Čechách prý máme jiné zelí a to se na bigos nedá použít. Dále schabowi (brambory, vařené zelí). A boršč – ten jediný si občas dělá doma z pytlíku. Radši má polskou kuchyni.

Cítí se být Polákem – vyrostl v Polsku. Cítí, že patří tam, stejně jako cítí, že je katolík, je to dáno tradicí a rodinou. Z Polska postrádá hlavně rodinu a přátele. V budoucnu plánuje návrat do Polska. Myslí si, že v Polsku ho přijímají jako rovnocenného Poláka.


Respondent: Michal Chrzatowski (55 let)

Pan Michal přijel do tehdejšího Československa za prací před 30 lety. Zůstal tady a založil rodinu. Začlenění prý proběhlo okamžitě. Problematické bylo hlavně jednání na úřadech, jinak lidé obecně byli přátelští.

Jazyk, udržování vztahů s Poláky

Polštinu pan Michal považuje za svůj rodný jazyk, a jak sám říká: „Mluvím polsky často lépe než mnoho současných Poláku.“ Literaturu čte především českou, protože je po ruce. Jeho děti mluví polsky a doufá, že i jeho vnoučata budou. Jeho děti na 50% považují za Poláky, na 50% za Čechy.

Pravidelně se setkává s Poláky v KPvP - Klub Polski v Praze, navštěvuje Polský institut v Praze, také ambasádu. Důvodem je jazyk, přátelské vztahy a také kontakt s živou polskou kulturou (literatura, film, politika, sociologie).

Charakteristika Poláka

Podle pana Michala je pro polský národ typická hrdost, patriotismus, pohostinnost, sklon k velkým gestům, smysl pro humor, „ a také jedna vlastnost komplikující všechno – co Polák to názor.“ Naproti tomu Češi jako národ nejsou schopni riskovat nebo položit život za ideu.

Svátky

Pravidelně slaví Vánoce, Velikonoce - dle polských zvyků, státní svátky jak polské tak české, ale ty které mají speciální význam například 3. 5. Tyto svátky slaví s rodinou a blízkými přáteli.

Náboženství

Pan Michal je katolíkem od narození. „Křest v Polsku je v katolické rodině automatem. Moje dcera zde v Praze pokřtila své děti dle myšlenky – dám jim základ a později se sami rozhodnou jak naloží se svou vírou.“ Na bohoslužbu chodí několikrát do roka.

Kuchyně

Golabki – zelné závitky s masem a rýží nebo kroupami, pohanka s houbovou omáčkou, dušená červená řepa, červený boršč, žurek. Tato jídla považuje pan Michal za polská národní. Nejčastěji vaří žurek. Jinak kombinují obě kuchyně. V ČR mu chybí úžasná zelenina, chleba, uzeniny a kysané okurky.

Pan Michal se cítí být Polákem žijícím v ČR. „Ctím zvyky a zákony tohoto státu, jsem tu doma, v Polsku jsem hostem na návštěvě místa svého narození, je to můj druhý domov, ale nezajišťuje mi živobytí. Jsem v obraze polské scény, a myslím, že mohou být spokojení, jakým způsobem reprezentuji svůj národ.“

—-

Respondent: Ewa Klosova (57 let)

Paní Ewa přijela do tehdejšího Československa v roce 1986, protože se provdala za Čechoslováka a rozhodli se zde žít. První léta byla podle paní Ewy velmi těžká, hlavně po jazykové strance. „Místní občané mě přijímali různě, jak kdo. Myslím, že v jistých ohledech moje začleňování se v ČR trvá dodnes.“

Jazyk, udržování vztahů s Poláky

Paní Ewa umí polsky. Prakticky je jí jedno, zda mluví polsky nebo česky, občas to už ani nevnímá. Polskou a českou literaturu čte ½ na ½. Na svoje dítě mluvila od jeho narození vždy a jenom polsky a důsledně v tom pokračuje. „Celý zbytek je už na samotném dítěti, ale rozhodně nějaký vliv na to mají moje postoje a přímé kontakty s Polskem, s blízkými příbuznými a přáteli.“

Charakteristika Poláka

Podle paní Ewy je pro Poláky charakteristické vlastenectví a patriotismus, možná že i katolicismus. „Jinak si myslím, že mají obdobné záliby jako většina lidí na světě.“ Češi prý mají větší nadhled. „Více milují pivo a mají zákony o dovolení množství drog, který jim Poláci v Polsku závidí.“

Svátky

Pravidelně slaví Vánoce, Velikonoce, osobní svátky a narozeniny. Nejčastěji s blízkou rodinou, případně s příbuznými v Polsku a přáteli.

Náboženství

Paní Ewa je katoličkou od narození, protože ji pokřtili rodiče. Na mši svatou chodí jen příležitostně. Do činností farnosti se aktivně nezapojuje.

Kuchyně

Za národní jídlo považuje bigos, který vaří jednou, dvakrát do roka. Preferuje dobrou a zdravou kuchyni, ať je jakákoliv. Ale postrádá zde sýry, výběr a dostupnost ryb a zeleniny.

Na otázku, zda se cítí být Polkou, odpověděla: „Nejen že se cítím, ale prostě jsem Polka, a na tom se až do mé smrt nic nezmění.“


Respondent: paní Markéta ( 50 let )

Paní Markéta žije v České republice 26 let. Přijela sem za prací na výměnný pobyt, ještě se čtyřmi spolupracovnicemi. Ty v ČR také zůstaly a jsou jedinou polskou komunitou, s kterou se paní Markéta stýká. Na otázku jak by charakterizovala Poláka odpověděla: “ Myslím si, že jsme více pohostinní než Češi. Také jsou pro nás důležité tradice a náboženství.„ Čechy byla přijata normálně a s žádnou diskriminací se nesetkala. Řiká ale : “ Kdyby byl třeba člověk jiné rasy a měl jinou barvy pleti, tak by to bylo asi jiné.„ Paní Markéta je katolička, chodí do kostela a i její děti jsou pokřtěné. Polské svátky se snaží dodržovat, samozřejmá je oslava Velikonoc a Vánoc. Polské národní jídlo nám paní Markéta nebyla schopna říct, posléze dodala, že možná bigos se zelím a pirohy, jsou častým pokrmem. Polská kuchyně chutná velice nejen rodině, ale i kamarádům. Českou kuchyní nepohrdne, avšak jak říká: “ Ze začátku jsem se musela hodně učit. Knedlíky ty pro mně byly tabu. Teď je ale vařím ráda a i mé rodině v Polsku velice chutnají a vždy, když tam jedu je musím uvařit.„ V rodině se mluví česky, ale děti a manžel polsky umí. Polštinu používá jen při návštěvě Polska, kam jezdí za rodinou často. Ráda se podívá na filmy v polštině, ale po knížkách v polštině ani nepátrala. To, co ji tu z Polska chybí uvádí: “ Postrádala jsem tu polskou společnost, kamarády. V Polsku drží lidé víc při sobě, více se scházejí zvláště o svátcích. První Vánoce v ČR byly pro mě hrozné, strávila jsem je jen s mým manželem a ne s celou rodinou, jak jsem byla zvyklá.


Respondent: paní Kateřina (30 let)

Žije v ČR od narození, přímo v hlavním městě Praze. S polskou komunitou se stýká pouze se svojí rodinou a s málo polskými přáteli. Polského občana mi popsala takto: „ je zásadový, pracovitý, občas neznající míru (v pití alkoholu), rozený podnikatel (má obchodního ducha), pohostinný.“ Kateřina se se žádnou diskriminací zatím nesetkala, ale možná je to podle ní tím, říká: „narodila jsem se v České republice a cítím se být spíše Češkou.“ Zpravidla však byla její národní odlišnost ostatními lidmi vnímána pozitivně a naopak jí to spíše pomáhalo. Řada jejích přátel a lidí kolem ní měla totiž s Poláky v Polsku pozitivní zkušenost. Pamatovali si je jako otevřené, přátelské a pohostinné. Kateřina je katolík, ale nepraktikující. Její kuchyně je více polská, zvláště na významné svátky jako jsou Vánoce či Velikonoce, taktéž v tyto svátky udržuje kromě českých i polské tradiční zvyky. Za polské národní jídlo považuje pirohy (s masnou, bramborovou či kapustovo-houbovou náplní) a polský boršč či typická vánoční polévka z červené řepy barč či bigos (dušená kapusta s houbami a masem). Sama je příliš nevaří, ale jí je u jejich rodičů, většině jejích přátel velmi chutnají. Na otázku jestli jí chutná česká kuchyně a popřípadě jaká konkrétně mi odpověděla: „nemusím knedlíky, ale mám ráda smažený sýr, brambory na loupačku, bramboračku či bramborovou polévku“. V její užší rodině (manžel, dcera a ona) se mluví polsky zřídka, ale dorozumívají se. Nejvíce polsky mluví se svými rodiči. Polské filmy sleduje a čte i polské knihy. Polské noviny podle Kateřiny není takový problém sehnat, ale musí se jet do centra v Praze. Z Polska jí určitě chybí polské podnebí – často jako dítě v Polsku pobývala celé léto a velmi si zvykla na pískovou zemi, polské jehličnaté lesy, jezera a řeky. Také má ráda, když se na loukách pasou krávy a ovce. V České republice to podle ní není tak typické. Polské vesnice jsou pro Kateřinu také více původní, jsou tam vidět staří lidé v typickém venkovském oblečení, vůz s koňmi, který na malé silnici je na denním pořádku. Co se týče jídla, má velmi ráda pirohy. Zde to není takový problém si je uvařit. Má dále ráda polské kaiserky, které se však v současné době dají koupit i zde. S polskými kaiserkami to podle ní nejde srovnat.


Respondent: paní Buňka (60 let)

Paní Buňka je katolička. V České republice žije už 40 let. Důvod jejího příjezdu do České republiky bylo studium na VŠ. Vůbec se tu s žádnou polskou komunitou nestýká. Podle paní Buňky jsou lidé v Polsku takoví, že pokud se něco děje, drží pohromadě. „Polský lid je věřící, pohostinný, dodržují tradice, udržují příbuzenské vztahy a rádi dělají oslavy.“ Češi podle ní jí berou normálně, nikdo jí nedává najevo, že je cizinka. Nikdy se nesetkala s diskriminací. Paní Buňka zde dodržuje polské zvyky, jako jsou Vánoce a Velikonoce. V těchto svátcích vaří tradiční česko-polské. Chutná jí pirohy a bigos. Na otázku co je to bigos odpověděla: „to je taková polévka z červené řepy“. Česká jídla má také ráda a nejvíce jí chutnají výpečky, halušky se zelím. Ve své rodině mluví polsky i s dětmi, které má už dávno z domova a mají svojí rodinu. Ráda sleduje polské filmy a čte knížky, které jsou též v polštině. Když si potřebuje koupit noviny v polštině, prý to není žádný problém. Podle paní Buňky: „Polské noviny se dají sehnat a velice dobře.“ Z Polska jí součastně nic nechybí, ale před 20 lety to bylo pro ni horší. Proč tomu tak bylo: „Z Polska jsme si vozili zásobu čaje“;-)


Dne 28. dubna jsme navštívily pražský Dům národnostních menšin ve Vocelové ulici č. p. 3, kde sídlí polský klub. Doufaly jsme, že zde získáme další respondenty pro náš výzkum, ale k našemu překvapení se zde právě v tento den konalo setkání Poláků žijících v České republice a probíhající program - konkrétně dětské divadelní představení - nám dotazování znemožnil. Nakonec jsme však měly to štěstí udělat rozhovor s polskou respondentkou, která si nepřála být jmenována. Z rozhovoru jsme se dozvěděly, že setkání bylo uspořádáno k příležitosti oslav významného polského Svátku ústavy, a zároveň k uctění památky nedávno zesnulého prezidenta Lecha Kaczinského. Dále nám osvětlila děj výše zmíněného dětského divadla. Jednalo se o ztvárnění bitvy u Grunvaldu, která je pro Poláky významná, a legendy o drakovi na hradě Vavel v polském Krakově. Také nám řekla, že performující děti jsou žáky polské školy, která sídlí na Vyšehradě, a že pocházejí převážně ze smíšených rodin, díky čemuž ovládají dobře jak polštinu, tak i český jazyk. S dotazovanou jsme chtěly udělat rozhovor pro náš výzkum, ale vzápětí jsme se dozvěděly, že dotyčná nemá české občanství, a tím pádem by nespadala do cílové skupiny. Na náš dotaz proč české občanství nemá, nám odpověděla, že kdyby ho přijala, připadalo by jí to jako zrada rodné země. A tak i přestože žije v České republice, má za manžela Čecha a do Polska se vrátit nehodlá, nadále si ponechává původní polské občanství.

ZÁVĚR

Většina dotazovaných respondentů přijela do tehdejšího Československa za prací nebo ze studijních důvodů a založili zde rodiny. Právě v rodinách se snaží udržovat rodný jazyk a vštěpovat svým dětem polskou identitu. S ostatními Poláky se vídají především v polských klubech a to při polských státních svátcích nebo velkých svátcích jako jsou Vánoce a Velikonoce. Na otázku zda se cítí být Poláky, všichni odpověděli kladně.

Začlenění se do české společnosti bylo pro některé respondenty jednoduché a krátké, naopak u některých trvá dodnes. Musí něco dokázat, aby se zviditelnili a společnost je začala brát jako rovnocenné partnery.

Téměř všichni dotazovaní se shodli na těchto atributech charakterizujícího typického Poláka – vlastenectví, víra, patriotismus, pohostinnost. Také se snaží dodržovat tradice, kladou velký důraz na rodinné zázemí, považují se za bojovný a hrdý národ.

Většina dotazovaných Poláků zde žije přes 20 let, takže slaví samozřejmě polské svátky (nejčastěji 3. 5. a 11. 11.), ale i některé české. Polské svátky slaví převážně v polských klubech a jiných polských institucích. Právě v tyto dny vaří i typická polská jídla, která jsou jinak velmi časově náročná a hlavně ingredience na jejich přípravu se zde sháněji obtížně. Mezi tato jídla patří bigos, pirohy, žurek a boršč.

Všichni dotazovaní jsou katolíci, někteří nepraktikující, pokřtění v dětství. Z toho lze usuzovat, že křest dětí v Polsku funguje zcela automaticky.

Vzhledem k tomu, že jsme se nedotazovaly Poláků žijících v oblasti Těšínska, nikdo z dotazovaných nedokázal odpovědět, zda spor o Těšínsko narušil česko-polské vztahy. Historické povědomí někteří mají, ale neodvážili se to posoudit.

Protože jsme získaly kontakty pouze na Poláky žijící v ČR jen část svého života, jsou stále spjati se svou rodnou zemí. Možná proto se snaží ve svých rodinách udržovat polskou kulturu. Mluví polsky, stýkají se s ostatními Poláky, slaví polské státní svátky. Výsledky výzkumu by pravděpodobně byly mírně odlišné, kdybychom se dotazovaly zde narozených Poláků například dětí našich respondentů. Jejich integrace do naší společnosti je dost možná daleko větší. Jsou více ovlivněni českým prostředím. Snaží se nejspíš více zapadnout a nehlásí se tolik ke svému původu jako jejich rodiče.

V závěru našeho výzkumu můžeme říct, že polská identita našich respondentů je ovlivněná českým prostředím více než jsme očekávaly.


POUŽITÁ LITERATURA

BEDNÁŘOVÁ, Eva: Polsko 1. Praha: Olympia,a.s., 2000. 200 s. ISNB 80-7033-645-5

NOVÁK, Pavel: Polský zápisník. 1. Praha: Radioservis,a.s., 2005. 103 s. ISNB 80-86212-41-6

Polská národnostní menšina[online]. Dům národnostních menšin,2010 [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW. <http://www.dnm-praha.eu/pol.html>

Polsko [online]. Hospodářské noviny, 2005 [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW. <http://hn.ihned.cz/c1-17006260-business-travel>

Polský institut [online]. Polský institut, 2010 [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW. <http://www.polskyinstitut.cz/?d=document&i=24&lng=cz>

Kongres Poláků v ČR Kongresu [online]. Polaków w Republice Czeskiej, 2010 [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW. <http://www.polonica.cz/>

Vybrané národnosti v ČR [online]. Český statistický úřad, 2010 [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW. <http://www.praha.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/C2002EA6AD/$File/Kapitola3.pdf>

Svátky [online]. Staypoland 2010 [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW. <http://www.staypoland.com/svatky.html>


Prezentace

polaci_v_cr.ppt





Počet shlédnutí: 234

1) , 4)
GABAL, I. Etnické menšiny ve střední Evropě. Praha: Praha, 1999, s. 120 - 127.
2)
Polsko [online], Wikipedia [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko>
3)
Polsko [online]. Wikipedia [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko>
5)
Polská národnost [online], CZSO [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW: <http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/polska_narodnost>
6)
Polsko statistika [online], Celý svět [cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW: <http://www.celysvet.cz/polsko-statistika-info-stat-zeme-zemepis-cestovani>
7)
Jak často katolíci v Polsku chodí do kostela [online], chnm.gmu.edu [cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW: <http://chnm.gmu.edu/1989/exhibits/roman-catholic-church/sources/10>
8)
Jan Pavel II. [online], Wikipedia [cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Pavel_II.>
9)
Ompuse [online], Campamento99 [cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW: <http://www.campamento99.cz/ompuse/ompuse10.pdf>
10)
Poláci na Těšínsku [online], Polonica [cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW:<http://www.polonica.cz/prezentace/index.php?h=126582787159724927>
11)
Obec s nějvětším podílem polského obyvatelstva na Těšínsku [online], Polonica [cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW :<http://www.polonica.cz/prezentace/index.php?h=126582715157267911>
12)
Polština [online], Wikipedia [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW :<http://cs.wikipedia.org/wiki/Pol%C5%A1tina>
13)
Svátky [online], Staypoland [cit. 2010-04-05], Dostupné z WWW: <http://www.staypoland.com/svatky.html>
14)
Polská kuchyně [online], Hospodářské noviny [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW: <http://hn.ihned.cz/c1-17006260-business-travel>
15)
Polský institut [online], Polský institut [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW: <http://www.polskyinstitut.cz/?d=document&i=29&lng=cz>
16)
Polský kulturně-osvětový svaz v ČR [online], Wikipedia [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Polsk%C3%BD_kulturn%C4%9B-osv%C4%9Btov%C3%BD_svaz_v_%C4%8Cesk%C3%A9_republice>
17)
Kongres Poláků v ČR [online],Wikipedia [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Kongres_Pol%C3%A1k%C5%AF_v_%C4%8Cesk%C3%A9_republice>
18)
Kongres Poláků v ČR [online], Polonica [cit. 2010-04-05]. Dostupné z WWW: <http://www.polonica.cz/index1.php?m=2&o=default>
polaci_v_cr.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)