Politický systém Střední Asie

Kazachstán

Kazachstán vyhlásil nezávislost v roce 1991 jako poslední z 15 nástupnických států po rozpadnutém SSSR. Téhož roku se stal členem Společenství nezávislých států. Jde o parlamentní demokracii se silným postavením prezidenta. Prezident Prvním a dosavadním prezidentem Kazachstánu je Nursultan Abišuly Nazarbajev. V 80. letech byl poslancem Nejvyššího sovětu SSSR, poté předsedou rady ministrů a nakonec prvním tajemníkem Nejvyššího Sovětu. 22. 2. 1990 byl zvolen prezidentem samostatného Kazachstánu. Ve volbách byl jediným kandidátem. Původně byl zvolen na 5 let. Poté byly prosazeny změny Ústavy, které ve své podstatě znamenaly, že je prezidentem dodnes. 3. 4. 2011 se konaly poslední, mimořádné, prezidentské volby a Nursultan Nazarbajev v nich získal 95 % hlasů. Nazarbajev mimo jiné nese titul Vůdce národa, Lidový hrdina a je vrchní velitel ozbrojených sil. V květnu 2007 byla oběma komorami Parlamentu KZ a prezidentem schválena novela Ústavy. Tato novela by měla oslabit pravomoci prezidenta a naopak posílit roli Parlamentu. Mimo další úpravy se opět zkracuje funkční období prezidenta na pět let (v platnosti až po ukončení současného funkčního období N. Nazarbajeva). I když v Ústavě zůstává zakotveno, že tentýž občan Kazachstánu může být zvolen prezidentem pouze dvakrát, nevztahuje se tato preambule prezidenta N. Nazarbajeva, který může kandidovat neomezeně. Nazarbajev v CR v říjnu 2012 – obchodní smlouvy za 200 mil. Dolarů. Zastává politiku boje proti terorismu v zemi, což Kazachstán činí důležitým partnerem USA a Ruska v oblasti střední Asie, je však kritizován za neřešení silné korupce v zemi, potlačování opozice a svobody slova a nespravedlivé volby. Parlament Parlament je nejvyšším orgánem Kazachstánu, který plní zákonodárné funkce. Sestává se ze dvou komor - Senátu a Mažilistu. Poslanci Senátu - 47 senátorů (osm jmenuje přímo prezident) jsou voleni na šest let, Mažilistu - 107 poslanců voleni na 5 let. Parlament na základě návrhů prezidenta schvaluje změny v Ústavě, schvaluje státní rozpočet, dává souhlas na obsazení pozic předsedy vlády, předsedy Národní banky, rozhoduje o otázkách války a míru. Parlament má dále pravomoc iniciativy na vyhlášení referenda, může vyjádřit nedůvěru vládě. 15. 1. 2012 proběhly předčasné parlamentní volby, i přes protesty opět vyhrála Nazarbajevova Národní demokratická strana Nur Otan („Světlo vlasti“) s 81 % hlasů. Vláda Vláda je plně zodpovědná prezidentovi. Dne 22. září 2012 odstoupil předseda vlády K. Masimov z funkce a následně dne 24. září 2012 byl jmenován novým předsedou vlády Kazachstánu Serik Achmetov. Místní správa V každé oblasti Zákonodárná moc vykonávají Maslicháty, vedoucí administrace se nazývá akim, kterého jmenuje prezident. Zahraniční politika Kazachstán je členem OSN OBSE (jako první členská země SNS získal na rok 2010 předsednictví), MMF, Světové banky, SNS, Evropské banky obnovy a rozvoje, Asijské banky rozvoje, Evropského ekonomického společenství, Organizace islámské konference, Organizace ekonomické spolupráce, Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti, Organizace středo-asijské spolupráce, Šanghajské organizace spolupráce.

Turkmenistán

Turkmenistán, prezidentská republika získala po rozpadu SSSR v roce 1991 samostatnost. V témže roce se země stala členem Společenství nezávislých států. Prezidentem nově vzniklé republiky se stal Saparmurat Nijazov. Prezident je nejen oficiální hlavou státu, ale zároveň i předsedou vlády. Funkce prezidenta byla zavedena již v roce 1990, tedy ve skutečnosti ještě dříve oficiálně podle ústavy. První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany a předseda Nejvyššího sovětu Turkmenské SSR Saparmurat Nijazov se stal prezidentem ve všelidovém hlasování, když mu svůj hlas odevzdalo 98,3% voličů. Po přijetí ústavy pak uspořádal prezident nové volby, aby byly jeho nové pravomoci potvrzeny a zároveň aby byly v souladu s ústavou. Nijazov byl znovu zvolen prezidentem a získal 99,5% hlasů. Komunistická strana Turkmenistánu zůstala hlavní politickou silou až do 26.srpna 1991. Tento den oznámil Nijazov, že je nutné přejmenovat komunistickou stranu na stranu národně-demokratickou. K podobnému přejmenování došlo i v Uzbekistánu. Členové KS k tomu neměli vážnější námitky, 16.prosince 1991 byla její činnost ukončena, oficiálně se demokratická strana zaregistrovala až v březnu téhož roku. V roce 1993 navrhla demokratická strana prodloužit Nijazovy pravomoce na další pětileté období bez provedení voleb, které měli být v roce 1997. V roce 1994 byl tento návrh potvrzen v celonárodním referendu. V prosinci roku 1999 národní rada přijala zákon o doživotním prezidentském mandátu Saparmurata Nijazova, který nebyl pouze prezident, ale také předseda zákonodárného orgánu (Medžlis), předsedou vlády i národní rady. Po Nijazovově smrti 21.12.2006 se prezidentem stal místopředseda vlády Gurbanguly Berdymuhammedov. V Turkmenistánu do smrti prezidenta Nijazova vládl zcela totalitní režim. Bývalý prezident byl absolutním vládcem, nechal se nazývat Turkmenbaši (Otec všech Turkmenů) a ve svých rukou koncentroval veškerou moc (zároveň jako předsedou vlády). Nové Volby se konaly v unoru 2007 , pro Berdymuhammedova hlasovalo kolem 90% voličů, z celkového počtu jich přišlo k volbám 98,7%. Slavnostní uvedení nového prezidenta do úřadu proběhlo 14.unora 2007. (Koki, str. 115-116) Zákonodárná moc je rozdělena na dvě části – Národní radu (Chalk Maslachaty) tvořenou 100 zastupiteli, z nichž část je volena a část jmenována a druhé je Medžlis (50 zastupitelů volených na pět let).

27. září 2008 byla schválena nová ústava, kdy byl zrušen nejvyšší státní orgán Chalk Maslachaty a byl rozšířen okruh prezidentských pravomocí., pravomoci Chalk Maslachaty byly rozděleny mezi hlavu státu a parlament (Medžlis). Zákonodárný sbor byl rozšířen na 125 poslanců a získal nové kompetence. . V únoru 2012 byl Berdymuhamedov zvolen na dalších pět let prezidentem. Berdymuhamedov získal 97% hlasů. V Turkmenistánu je oficiálně zaregistrována jediná politická strana - Demokratická strana. Prezident Berdymuhammedov po svém zvolení v únoru 2007 vyhlásil kurs liberalizace režimu – započal odbožštění Turkmenbašiho, obnovil vyplácení penzí a nemocenské, otevřel uzavřené okresní polikliniky. Také povolil vysokoškolské vzdělání, kde umožnil vyučování v ruštině (návrat 23.000 pedagogů). Dále se zavázal, že umožní volný přístup k internetu a pomalu přistupuje k propouštění politických vězňů.

Tádžikistán

Po rozpadu SSSR roku 1991 členem SNS Podle ústavy je suverénním, demokratickým, právním a unitárním státem s prezidentskou formou řízení. Nejvyšším zastupitelským orgánem je Parlament – Mažlisi Oli. Volební právo je zde na 5 let. Parlament se skládá z horní komory – Mažlisi Milli – Národní shromáždění a z dolní komory – Mašlizi Namojandagon – Shromáždění zástupců.

Mašlizi Namojanagon má 63 poslanců, kteří jsou voleni na základě rovného a přímého volebního práva. Volba probíhá dvojím způsobem. 41 poslanců se volí v jednomandátových obvodech. 22 poslanců se volí podle kandidátek politických stran. Opakovaně se prosazující strany jsou lidová – demokratická strana, strana komunistická, a strana islámské obrody. 25 poslanců horní komory – Mažlisi milli je voleno nepřímo, tajným hlasováním na společném zasedání poslanců. Zbylých 8 senátorů jmenuje prezident. Doživotním členem horní komory se může stát každý bývalý prezident Tádžikistánu, pokud neodmítne.

Hlavní politické strany Tádžikistánu

Lidová strana Tádžikistánu – nejvlivnější politická strana v zemi, předsedou je prezident E.

			Rachmon (50tis. členů)

Komunistická strana Tádžikistánu – nejstarší politická síla v zemi (70tis.členů) Strana islámské obrody Tádžikistánu – aktivní protiprezidentská (50tis. členů) Demokratická strana Tádžikistánu – nově vzniklá a velmi aktivní

V Tádžikistánu je také velká řada společenských či profesních hnutí, např. Odborová federace Tádžikistánu, Svaz tádžické mládeže, Svaž žen, Svaz veteránů, umělců, spisovatelů.

Strana islámské obrody Strana byla založena roku 1990 na kongresu sovětských muslimů v Astrachani, kdy šlo o vytvoření celosvazové Islámské strany obrody. Na vzniku této strany se podíleli hlavně Tádžikové. Byla vytvořena opozice vůči komunistickému režimu. V ten samý rok vznikla i Islámská strana obrody v Tádžikistánu (měla více než 20 000 členů). Strana však nebyla povolena ihned. Jelikož odporovala ústavě, která vylučuje náboženské organizace z politického života. Tato strana je oficiálně zakázána. O rok později byl zákaz strany odvolán a konal se její první legální kongres. Řešil se zde vztah strany s politickou a ekonomickou situací v zemi. Roku 1993 po několika nepokojí této strany byla postavena mimo zákon. Strana se v současné době snaží o propagaci islámu pomocí sdělovacích prostředků, zapojování muslimů do politického, ekonomického a duchovního života v ekonomice. Zachovávání islámských náležitostí a požadavků. Má pozici ve státní správě, přispívá ke stabilitě v zemi. Je příkladem interakce islamistů se státní mocí. Podpora strny je však velmi nízká. Jelikož se příliš nepodílí na vytváření politických nebo ekonomických programů. Největší podporu má v chudých venkovských oblastech.

Parlamentní volby 2010

V roce 2010 se konaly volby do dolní komory parlamentu. Volební účast byla podle statistik 90,84%. Zvítězila Lidově demokratická strana Tádžikistánu, která získala celkem 55 poslanců. Proběhly také volby do Senátu, kde bylo zvoleno 25 členů, 8 pak jmenoval prezident. Jde o známé osobnosti, společensky známé a respektované nebo oddané prezidentovi.

Hlava státu

Prezidentem je Emomali Šaripovič Rachmon. V roce 1990 se stal poslancem Nejvyššího Sovětu Tádžické SSR. O dva roky později spoluorganizoval komunistické protiakce vůči islamisticko-demokratické opozici. Ten samý rok byl zvolen předsedou Kuljabského oblastního sovětu a později byl zvolen předsedou nejvyššího sovětu, který zrušil funkci prezidenta republiky. V r. 1994 předložil návrh nové Ústavy, který předpokládal obnovení funkce prezidenta. V listopadu1999 byl opětovně zvolen prezidentem Tádžické republiky. V listopadu 2006 byl zvolen znovu.

Pravomoci:

- je hlavou státu a výkonné moci (vlády) - je garantem Ústavy a zákonů, práv a svobod člověka a občana, národní nezávislosti, jednoty a územní celistvosti státu, koordinace činnosti státních orgánů a plnění mezinárodních smluv - určuje hlavní směry vnitřní a zahraniční politiky země - zastupuje Tádžikistán uvnitř i navenek - vytváří a ruší ministerstva a státní výbory - jmenuje a osvobozuje předsedu vlády ostatní členy vlády - mění nebo pozastavuje platnost aktů orgánů výkonné moci v případě jejich rozporu s Ústavou nebo zákony - jmenuje a osvobozuje předsedu Národní banky, jeho zástupce - řeší otázky občanství - poskytuje politický azyl - uděluje milost

Zahraniční politika

Tádžikistán – Uzbekistán

Vztahy mezi nimi nejsou dobré. Neexistuje zde žádné přímé letecké, železniční ani autobusové spojení. Uzbecko – tádžická hranice je na některých místech zaminovaná. Uzbekistán zredukoval počet legálních hraničních přechodů. Přetrvává verbální konflikt kvůli výstavbě vodní elektrárny Rogun, která by pro Tádžikistán mohla zajistit dostatek elektrické energie pro průmysl, obyvatelstvo, export. Tádžikistán nazval tento přístup jako ekonomickou blokádu. Dále je zde problém, týkající se nové smlouvy o dodávkách zemního plynu v letošním roce.

Tádžikistán – Čína

Vzájemné vztahy rostou. Společně se domluvili na výstavbě cementárny v provincii Chatlon. Dále oba státy společně budují silnice, tunely a další infrastrukturu. Dále do Tádžikistánu jde čím dál více levného čínského zboží.

Tádžikistán – Rusko Rusko v Tádžikistánu operuje se třemi vojenskými základnami, kde je asi 7,5 tisíce vojáků. Dále státy podepsaly dohodu o dodávkách moderní vojenské ruské techniky a také dodávky paliv. Dále došlo ke zjednodušení podmínek registrace pobytu tádžických migrantů v Rusku. Například že bude Tádžikům vydáno pracovní povolení ne na rok, ale na tři roky.

Tádžikistán – USA USA podporuje vstup Tádžikistánu do WTO. Dále společně podepsaly smlouvu o tom, že se USA vloží do boje proti drogám v Tádžikistánu.

Tádžikistán – Německo Spolupráce v oblasti energetiky, dopravy a komunikací a také Afghánistán. Tádžikistán má eminentní zájem o německé technologie v oblasti důlního průmyslu, lehkého průmyslu, potravinářství, zdravotnictví, vzdělávání a také o německé turisty.

Tádžikistán - Rakousko Spolupráce v oblasti energetiky, průmyslu, zemědělství ( rozvoj produkce suchých plodů) a cestovního ruchu.

Kyrgyzstán

Politický systém je založen na ústavě z roku 1993. Kyrgyzstán je republika a má parlamentní demokratický systém. Dříve byly prezidentské pravomoci tohoto státu značně omezeny, ale v posledních letech se prezidentské pravomoci výrazně zvýšily. Parlament - Žogorku Keneš je jednokomorový a má 90 poslanců, kteří jsou voleni na 5 let.

Hlava státu Prezidentem Kyrgyzstánu je Almazbek Atambajev. Ve volbách zvítězil jako kandidát s podporou jak většinových Kyrgyzů, tak i části početné uzbecké národnostní menšiny. Prezident má v novém politickém uspořádání země většinou jen reprezentativní funkci. Ale jmenuje ministra obrany a je šéfem tajné služby. Jmenuje ostatní členy vlády, navrhuje Parlamentu ke schválení předsedu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Generálního prokurátora, předsedou Národní banky. Funkční období prezidenta je pět let. Kyrgyzstán je prvním středoasijským státem, který změnil politický systém z prezidentského na parlamentní. Politická krize v Kyrgyzstánu Prvním kyrgyzským prezidentem byl Askar Akajev. Roku 1981 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1989 vstoupil do politiky, jako lidový poslanec SSSR. O rok později byl poprvé zvolen prezidentem Kyrgyzstánu. Na počátku své vlády byl považován za nejdemokratičtějšího vůdce v jinak autokratické Střední Asii. Během jeho funkce proběhlo několik politických, ekonomických a sociálních reforem. V roce 2000 vyhrál zmanipulované volby, kdy jeho političtí soupeři měli zakázanou účast nebo se jim nepodařilo získat mandát. Vláda poté začala mít autoritářské sklony po vzoru sousedních zemí. Tulipánová revoluce V roce 2005 se znovu pokusil zmanipulovat parlamentní volby, tím vyvolal velkou vlnu odporu a nastala tzv. Tulipánová revoluce, kdy si protestující si přivlastnili specifické barvy žlutou a červenou. Revoluce se řadí do tzv. Barevných revolucí (Gruzie 2003 – červená revoluce), (Ukrajina 2004 – oranžová revoluce). Akajev byl nakonec svržen a i s rodinou uprchl ze země.

Poté druhým prezidentem se stal Kurmanbek Bakijev, který byl vůdcem opozice v Tulipánové revoluci a později dosazen do funkce prezidenta. Přinesl vidinu a víru v začátek pravé demokracie, ale nakonec jeho vláda sklouzla opět k autoritářským praktikám. Do důležitých funkcí dosazoval své příbuzné a dokonce se snažil změnit ústavu. V roce 2009 proběhly opět zmanipulované volby, kdy prezident získal kolem 90ti% hlasů. Při zatčení všech vůdců opozice začaly nepokoje a povstalci dobyli prezidentské sídlo Bakijeva, který nakonec, jako jeho předchůdce musel prchnout do zahraničí. Došlo i k rabování v ulicích hlavního města. Poté v čele povstala dočasná vláda v čele s prezidentkou Rosou Otunbajeva. Na jihu země také začaly krvavé násilnosti, vyvolané hlavně stoupenci Bakijeva a trvala 4 dny. Města Oš a Džalalabad byla téměř zničena. Bylo potvrzeno 400 mrtvých, mnoho zraněných a velké množství uprchlík, kteří směřovali do Ruska nebo Uzbekistánu.

Zahraničně – politická situace

Kyrgyzstán je členem OSN, UNICEF, UNESCO, Světové banky, Asijské rozvojové banky, Organizace ekonomické spolupráce, Evroasijského ekonomického společenství nebo WTO ( to se nelíbí Kazachstánu a Uzbekistánu)

Uzbekistán

Podle ústavy z roku 1992 je Uzbekistán suverénní demokratickou republikou. Ale ve skutečnosti je v čele autoritativní režim v čele s prezidentem a omezenými symbolickými pravomocemi parlamentu.

Prezident Současným prezidentem Uzbekistánu je Islam Abduganijevič Karimov. Byl zvolen tehdejším Nejvyšším sovětem Uzbecké sovětské socialistické republiky a po vyhlášení nezávislosti byl v prvním všelidovém hlasování zvolen prvním prezidentem Republiky Uzbekistán. V roce 1995 byl jeho prezidentský mandát prodloužen do roku 2000. V prezidentských volbách v roce 2000 byl opět zvolen na další pětileté období. V referendu počátkem roku 2002 bylo volební období prezidenta prodlouženo z pěti na sedm let. V roce 2007 opět zvítězil v prezidentských volbách. Prezident je hlavou výkonné moci. Vydává nařízení, výnosy a usnesení. Po uplynutí funkčního období se stává doživotním členem Ústavního soudu. Jeho funkce jsou: - předkládá Senátu Olij Mažlisu návrhy na jmenování diplomatických zástupců Uzbekistánu - předkládá Olij Mažlisu každoroční zprávy o nejzávažnějších otázkách společenského a ekonomického života země - jmenuje na návrh předsedy vlády členy vlády a odvolává je z funkce - jmenuje a odvolává generálního prokurátora a jeho náměstky a předkládá ke schválení Senátu Olij Mažlisu - jmenuje a odvolává soudce oblastních, meziokresních a okresních, městských, vojenských a hospodářských soudů - podepisuje a publikuje zákony, má právo vracet zákony Olij Mažlisu - vyhlašuje mimořádný stav, do tří dnů ho předkládá ke schválení Olij Mažlisu - je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a odvolává nejvyšší velitele, jmenuje a povyšuje do nejvyšších hodností

Parlament Je nejvyšším zákonodárným orgánem – Olij Mažlis. V roce 2004 proběhly první volby do dvoukomorového Parlamentu. Tehdy vzn. Senát. Dolní komora Parlamentu je složena ze 120 poslanců. Jsou voleni na 5 let v jednomandátových volevních okrscích. Senát má celkem 100 členů. V každé z 12 oblastí země, města Taškent a Republiky Karakalpakstán bylo zvoleno 6 senátorů. Ostatních 16 členů jmenoval prezident. Dřívější opoziční strany Demokratická strana ERK (Svoboda) a Lidové hnutí BIRLIK (Jednota) byly v roce 1993 zakázány. Ostatní strany nemají výrazný program, jsou provládní a podporují rezidenta.

Nejvýznamnější politické strany Liberálně-demokratická strana Uzbekistánu (LDPU) Lidově-demokratická strany Uzbekistánu (NDPU) Sociálně-demokratická strany Uzbekistánu Národně-demokratická strana Uzbekistánu Politické strany postavené uzbeckým režimem mimo zákon „Birlik“ Jednota „Erk“ Svoboda

Zahraničně – politická orientace Stát se stále více orientuje na výrobu exportní produkce a na hospodářskou spolupráci, zejména v oblasti dopravy a odbytu uzbeckých výrobků. Mezi nejvlivnější zahraniční partnery patří Rusko – spolupráce s těžařskými společnostmi, Německo – výroba nákladních automobilů, prodej zemědělské techniky, dále USA, Jižní Korea, Čína, Japonsko.



---

Počet shlédnutí: 19