obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


pravoslavi14

Oslavy Vánoc pravoslavných věřících v ČR

Petr Burian, Kristýna Došková, Veronika Fučíková, Marie Milenovská, Romana Mondryk, Radim Neuman. Oslavy Vánoc pravoslavných věřících v ČR. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/pravoslavi14

Úvod

V současné době žije v České republice mnoho imigrantů z východu, kteří si s sebou přinesli svou kulturu a náboženství. Východní, pravoslavné nebo také ortodoxní náboženství se v několika ohledech liší od západního katolického náboženství. Pro porovnání těchto rozdílů byly vybrány nejkrásnější svátky roku, Vánoce. Hlavním cílem práce je najít odpověď na otázku zda české prostředí ovlivnilo slavení pravoslavných Vánoc a čím se liší od pravoslavných Vánoc na východě, konkrétně na Ukrajině. Dalším cílem této práce je představení pravoslavné víry jako takové a srovnání rozdílů mezi katolickými a pravoslavnými Vánoci.

Cíl práce

Cílem práce je najít odpověď na otázku, jak ovlivňuje české prostředí pravoslavné věřící a jaký vliv má toto prostředí na jejich pojetí slavení Vánoc?

Pro lepší objasnění dané problematiky, bylo nutné zjistit odpovědi na další výzkumné otázky:

1. Jaké jsou vánoční zvyky pravoslavných křesťanů?

2. Jak probíhají oslavy pravoslavných Vánoc?

3. Jak vypadá štědrovečerní tabule?

4. Jaké jsou vánoční zvyky katolíků?

Metodologie

Pro tuto práci byly použity kvantitativní a kvalitativní metody.

Kvantitativní metoda, konkrétně technika studia dokumentů, pomohla k tvorbě teoretické části. Hlavní výhodou této techniky je důvěryhodnost, vysoká kvalita a díky této technice lze využít i výpovědí lidí, kteří už jsou po smrti či jsou na druhé straně světa. Mezi nevýhody patří nedostupnost některých dokumentů, omezená časová srovnatelnost a je možné, že se některé dokumenty ztratily. Pro tuto techniku byly využity odborné články v časopisech a knihy na téma pravoslavných Vánoc.

Praktická část je složena ze semistandardizovaných rozhovorů s příslušníky pravoslavné církve v České republice. Tato technika patří do kvalitativních metod. Semistandardizovaný rozhovor je založen na konceptu základních otázek, a podle respondentovi odpovědi, tazatel pokládá doplňující otázky a nechává respondenta rozvíjet odpovědi a na půl řídit rozhovor. Na rozdíl od standardizovaného rozhovoru, kdy jsou pevně dané otázky a žádné další se nedoplňují. Důležitý rozdíl je, že standardizovaný rozhovor řídí pouze tazatel. Mezi výhody rozhovoru patří možnost získání odpovědi na otázky, které jsou předmětem výzkumu a možnost zkoumání problému do hloubky. Nevýhodou rozhovoru je velmi malý vzorek použitý pro zkoumání a uměle vytvořené prostředí, kdy respondent nemusí vždy mluvit pravdu. Semistandardizované rozhovory pro tuto práci proběhly na internetu, pomocí emailu. Respondenti byly vybrány náhodně. Každému ze 4 respondentů byly zaslány základní výzkumné otázky, na které měl odpovědět a popřípadě doplnit o zážitky z rodinných oslav. Po zodpovězení základních otázek byly respondentovi položeny doplňující otázky, upřesňující jejich vyprávění. Tyto otázky se lišily u každého respondenta.

Literární rešerše

Tématem pravoslavných Vánoc se zabývá kniha Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury 1). Autorkami jsou Věra Frolcová a Eva Večerková. Kniha líčí kulturní tradice spojené s oslavou Vánoc národů evropského Západu a Východu. Mnohé se dochovaly do současnosti a mají křesťanské i mimokřesťanské kořeny. Hodnotí vklad tradic lidové kultury vánočním svátkům. Dokládají také, že ještě dlouho po zavedení křesťanství zůstala pro evropskou lidovou kulturu vánoční doba tajemným obdobím. Podle lidí se měli vracet duchové, ti poté mohli prospívat nebo škodit. Staré Vánoce měly být především pospolité a radostné, každý měl mít pocit, že je členem rovného společenství. V knize se dále řeší rozdíly mezi západní a východní podobou Vánoc. Zatímco v západoevropské tradici jsou ve středu zájmu Vánoc jesličky a dítě Ježíš, tak pro východní tradice je vrcholem Vánoc svátek Zjevení Páně, je to Svátek světel (Osvícení), zdůrazňuje se křest, a věčné světlo Beránka Božího. Autorky svým dílem navazují na práci Václava Frolce a kolektivu (Vánoce v české kultuře).

Dále toto téma nalezneme ve článku Vánoce v pravoslavné církvi2) na stránce rozhlas.cz, jehož autorem je Martin Marek Krupica. Začátek článku tvoří samotné vysvětlení toho, co v Pravoslavné církvi znamenají Vánoce, co tomuto svátku předchází a jak je vnímán. Oslava Kristova narození začíná před svátkem samotným. Od 15. listopadu (v přepočtu juliánského kalendáře na gregoriánský připadá toto datum na 28. listopadu) do samotného dne svátku, tedy do 25. prosince (v přepočtu do 7. ledna) trvá půst před Narozením Páně, někdy je označován jako půst filipovský, jelikož půst začíná den po svátku apoštola Filipa. Tato postní doba je vždy obdobím přípravy slavení svátků. Autor dochází k závěru, že půst může mít různou délku i intenzitu. Například přísný půst je doba, kdy se přijímá pouze rostlinná strava. Postní doba není pouze změnou stravování, ale vyznačuje se také intenzivnějším modlitební a celkově duchovním životem. Dozvídáme se také, že druhá neděle před Narozením Páně je zasvěcena svatým praotcům a neděle před Narozením Páně svatým otcům. Autor také popisuje i bohoslužby spojené se svátky pravoslavných a písně, které můžeme na bohoslužbách slyšet. Bohoslužebné slavení samotného svátku nabízí široké možnosti, které ale podle autorova názoru, nejsou v české liturgické praxi dostatečně využívány. Bohoslužby poté závisí na tom, jaký den v týdnu svátku připadne (sobota, neděle, či všední den). Slavení každého dne i svátku začíná v předvečer, podle starobylého obyčeje, že den začíná setměním, to znamená, že první bohoslužbou dne je proto večerní. Další používanou bohoslužbou je jitřní. Na rozdíl od večerní bohoslužby, která má tropar (krátká píseň, kterou se oslavují skutky boha nebo svatých) na konci, má jitřní bohoslužba tropar na začátku. Po jitřní bohoslužbě se slouží eucharistická liturgie. Padne-li svátek na neděli či pondělí, slouží se liturgie sv. Basila, v ostatní dny liturgie sv. Jana Zlatoústého. Jelikož patří Vánoce mezi 12 největších svátku v roce, připomíná autor fakt, že má liturgie vlastní antifony (liturgický verš zpívaný střídavě sborem a knězem nebo dvěma sbory) a vstupní verš při průvodu s evangeliem (tzv. malý vchod).

Na stránkách ukrajinské iniciativy, článek Ukrajinské Vánoce ctí tradice, víru i pověry3) , autorem je Oleksa Livinský (redaktor časopisu pro Ukrajince v ČR Porohy), kde najdeme detailní popis vánočních zvyků a tradic. Je zde vysvětleno, že celý den má být zasvěcen přípravě Svaté Večeři. Dozvíme se také, že oslava pravoslavných Vánoc nebyla za komunistické éry vítaná, nemluvilo se o nich ve školách ani v televizi, lidé museli do práce i o svátcích a podnikové stranické výbory bedlivě sledovaly, kdo se chystá na Svatou večeři. Článek také obsahuje informace o pohanských tradicích v křesťanském rámci. Například umývání se vodou, do které byla vhozena stříbrná mince, nebo pověšení rybí šupiny do červeného pytlíku nad dveře. Úplně nakonec autor píše o vánočním přestavení, kterému se říká vertep. Vertep je vlastně lidové divadlo, které předvádí různé příběhy ze života a legrácky, vždy se ale jako první předvádí příběh Ježíškova narození. Vertep je ukrajinský název pro jesličky, ty jsou také hlavním symbolem a rekvizitou těchto představení. Mládež hraje vertep a koleduje po domech i na ulici, případně také v hospodách, na tržištích a v obchodech. Obvykle se chodí koledovat na Vánoce a hned po nich. V tomto období se lidé mezi sebou zdraví „Chrystos narodyvsja!„ - narodil se Kristus - a odpovídají si „Slavimo Joho!“ - oslavujme ho.

A sacred eve of Orthodoxy; A Christmas focused more on love than gift-giving begins tonight; AN ORTHODOX CELEBRATION4), je článek z časopisu Edmonton Journal. Jeho autorem je Dave Finlayson. Obsahem je rozhovor s Natalkou Kit, která vyrůstala ve zbožné pravoslavné ukrajinské rodině a od narození žije v Kanadě. Natalka Kit ve článku vysvětluje, jak se slaví pravoslavné Vánoce a vzpomíná na to, jak je slavila jako malá a jak je slaví dnes. V úvodu článku je odstavec, ve kterém se ke slavení pravoslavných Vánoc vyjadřuje arcibiskup John Stinka, hlava ukrajinské ortodoxní církve v Edmontnu. Podle něho jsou pravoslavné Vánoce méně komercializované a je zde kladen větší důraz na spiritualitu. Také je to pro něho velmi rušné období, ale přes všechen shon se mu velice líbí. Natalka Kit má tento čas spojený s příjemnými chvílemi, kdy je její dům plný přátel a příslušníků rodiny. Větší důraz je podle ní kladen na lásku mezi lidmi, než na dávání dárků. Hodně lidí také slaví jak pravoslavné Vánoce, tak Vánoce „normální“. Štědrovečerní večeře se skládá ze 12 bezmasých jídel, pro všech 12 apoštolů, bezmasá jsou proto, že půst trvá až do půlnoci. Dozvíme se také, že ve starých zemědělských komunitách existovala tradice, kdy se dávalo zvířatům také něco k jídlu, jelikož byla přítomna Kristově narození, tato tradice už ale v dnešní době není tolik dodržována. Natalka Kit a její rodina také dodržují zvyk koledování a navštěvování příbuzných a přátel. Shrnuje to tím, že všechny hodiny přípravy stojí za to a tento čas je pro ni a její rodinu skvělá část roku. Článek je na konci doplněn menším přehledem, který se týká slavení pravoslavných Vánoc. Je zde například uvedeno, že štědrovečerní večeře připadá na 6. ledna a od 28. listopadu začíná půst.

Pravoslavná církev

Pravoslavná či ortodoxní církev, někdy se označuje za východní církev, je společenstvím samosprávných místních církví. V roce 1054 došlo k Velkému schizmatu, tedy k rozkolu mezi křesťanským Východem a Západem. Důsledkem tohoto schizmatu bylo rozdělení církví. Definitivní rozpad církví však nastal teprve po čtvrté křížové výpravě. Pravoslavní křesťané věří v jediného Boha, který je trojjediný. Věrouka pravoslavné církve spočívá v Písmu svatém a na všeobecné církevní tradici. Nejvyšším zákonodárným orgánem společným všem pravoslavným církvím na světě je všeobecný sněm, který je i jejich společným pojítkem. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich někdy hovoří jako o jediné pravoslavné církvi, mohou se ale lišit v určitých tradicích, obyčejích a zvyklostech. Hlavními znaky východní zbožnosti jsou konzervatismus, tradice, individualismus, přímý a subjektivní vztah k trojičnímu božstvu.

Pravoslavný chrám má specifický vnější vzhled, díky kterému jej lze ihned odlišit od katolického. Většinou jsou zakončeny kupolí, ta má připomínat nebe. Chrámy nejsou příliš vysoké, ale mají vyvýšený půdorys. Půdorys může být čtyřúhelníkový, osmiúhelný, kruhový nebo křížový a každý z nich má svůj specifický význam. Čtyřúhelníkový podlouhlý půdorys s vystouplou přední částí připomínající loď znamená, že do nebeského přístavu přes moře života může věřícího dostat jen víra. Chrám osmiúhelného půdorysu znamená, že církev září v tomto světě jako poutní hvězda. Kruhová forma značí věčnou existenci církve a křížový půdorys připomíná, že kříž je základem víry. Hlavní dominantou chrámu je poté ikonostas, který má troje dveře. Na něm jsou seřazeny ikony podle přísné hierarchie.

Chrám Krista Spasitele v Moskvě

V pravoslavné církvi je ikonám kladen velký význam. Jsou zobrazením evangelia. Zobrazují Krista, Bohorodici, anděly, světce a další duchovní postavy v pravoslaví. Podle křesťanského pojímání se ikona nemaluje, ale píše, je totiž zdrojem poučení i pro křesťana, který neumí číst a psát a takových byla v prvokřesťanské době většina. Jedná se tedy o text vyjádřený výtvarnými prostředky. Věřící ikony uctívají a zapalují před nimi svíce. Pravoslavnou církev můžeme také poznat podle specifického kříže. Je jedním z hlavních symbolů pravoslaví a odlišuje se tím, že má na vertikální ose tři příčná břevna. Každé břevno má svůj význam. Spodní břevno je mírně nakloněno a jeho spodní konec má ukazovat do pekel a vrchní do nebe. Na vrchním břevně se nachází nápis: Ježíš Nazaretský, Král Židů. Prostřední břevno je místem pro Kristovy rozpažené ruce a spodní břevno je poté určeno pro Kristovy nohy. V pravoslavné tradici, jsou nohy Krista přibity ne jedním hřebem, nýbrž dvěma, každá noha zvlášť. Pravoslavný kříž

Pomyslné duchovní středisko světového pravoslaví je svatá hora Athos v Řecku. Na hoře Athos žijí trvale pouze pravoslavní mniši. Nachází se zde mnišský stát, který je tvořen 20 mužskými kláštery a mnoha poustevnami. Ženy a malé děti mají na horu, podle více než tisíc let staré tradice, vstup zakázán. Přístup na horu je pouze po moři, po pevnině je cesta neprůchodná. Pokud chtějí poutníci navštívit Svatou Horu, musí mít speciální povolení. Dlouhodobě se zde pěstuje pravoslavná východní křesťanská spiritualita, zvláště poté tzv. hesychasmus, neboli vnitřní motlitba.

Praktická část

Pravoslavné Vánoce na Ukrajině

Pravoslavní nazývají Vánoce jako Rizdvo Christove, v překladu to znamená Ježíšovo narození. I další vánoční svátky mají své typické názvy. Během vánočního období je typický i pozdrav mezi lidmi: Christos narodyvsa, (Ježíš se narodil) a odpověď zní: Slavimo joho, (Oslavujme ho).

Svatý večer/Svatá večeře

Pravoslavní používají Gregoriánský kalendář, který je oproti Juliánskému, který se používá v České republice, opožděn o několik dní. Z tohoto důvodu se pravoslavný Štědrý den slaví nikoliv 24.12., ale v noci ze 6. na 7. ledna. Přípravy jsou velkolepé a atmosféra u stolu velmi příjemná. Kolem pravoslavných Vánoc koluje mnoho pověr a tradic. Důležitá je výzdoba stolu, příprava jídla a tradiční obřady po večeři.

Další vánoční svátky

13. ledna pravoslavní slaví Melanku, neboli Štědrý večer. V tento den se dospělí převlékají do různých masek (čert, žid, kozel, zemědělec, bába,..) a koledují po vsi. Zpívají ‚štědrivky‘ – koledy.

14. ledna je svátek sv. Vasylja, tomuto svátku se také říká Starý Nový rok.

Pravoslavné Vánoce končí 19. lednem, svátkem sv. Jana Křtitele, neboli sv. Vodochrestiam (Vodokřtění). V tento den se v kostelech křtí voda a lidé si ji mohou odnést domů na zvláštní příležitosti.

Святе Водохреща (Svaté křtění Ježíše)

Rozhovory s respondenty

První respondentkou byla Marina Mykulin, studentka žijící v ČR se svou rodinou. Z důvodu časové vytíženosti slečny Mykulin rozhovor proběhl po e-mailu, kam jí byly zaslány výzkumné otázky a ona následně odpověděla. Odpovědi napomohly k pochopení jejich pojetí slavení Vánoc.

Rodina Mykulin žije v České republice už 18 let, původně pochází ze Zakarpatské Ukrajiny, dříve Podkarpartské Rus. Jako pravoslavní věřící slaví Vánoce v lednu (6.1.), přesto slaví i české Vánoce. Při oslavách českých Vánoc se na jejich štědrovečerním stole objevují typická jídla jako je kapr nebo řízek s bramborovým salátem, rybí polévka a české cukroví, jak sama zdůraznila je snazší na výrobu než ukrajinské. Na české Vánoce zdobí vánoční stromek a dávají světelnou výzdobu do oken, kterou ponechávají i na své pravoslavné Vánoce. Přestože pravoslavní zdobí stromeček až na Nový rok. Stromeček a výzdobu odstrojují 14.1. po skončení svátků. Samotný pravoslavný Štědrý den slaví stejně jako na Ukrajině, pouze bez koledování. Ke stolu usedají až po vysvitnutí první hvězdy na nebi. Na štědrovečerní tabuli se u nich objevuje kutja, kuba, jakkoliv upravené fazole, vareniky plněné bramborovou náplní, zelné saláty atp. Na otázku o štědrovečerní tabuli odpověděla slečna Mykulin následovně: „Snažíme se uvařit všech 12 jídel, které mají podle tradičních pravoslavných zvyků být na štědrovečerní tabuli, ale ne vždy se to povede, jelikož maminka nemá tolik času.“

Již zmiňovaný nedostačující čas na přípravu jídla plyne z faktu, že v České republice nejsou státní svátky, zatímco na Ukrajině jsou, tudíž tam je čas uvařit všech 12 pokrmů. Poslední otázka se týkala preferencí českých či ukrajinských Vánoc. „Zažila jsem pouze jednou typické ukrajinské Vánoce a celou jejich atmosféru, proto mám raději ty české. Zatímco rodiče mají větší vztah k těm pravoslavným, ale už se to pomalu vyvažuje a berou je stejně.“ Hlavním zjištěním celého rozhovoru bylo, že si dárky dávají na české Vánoce. Z toho plyne, že české prostředí mělo vliv na jejich pojetí oslav Vánoc.

Jak vyplynulo z rozhovoru, rodina slečny Mykulin vaří speciální štědrovečerní pokrm. Narozdíl od štědrovečerní tabule, která je typická pro Českou republiku, se ta pravoslavná velmi liší. Jeden z rozdílů je počet chodů, kterých je 12 a všechny jsou bezmasé, netučné, postní. 12 pokrmů má symbolizovat 12 apoštolů. Nedá se říci, že u všech pravoslavných najdeme na Štědrý večer stejné pokrmy, jelikož se vše odvíjí od ekonomické situace. Proto se vánoční tabule u různých rodin liší, ale i přesto najdeme pokrmy, které nechybí na žádném štědrovečerním stole. Těmito pokrmy jsou kutja a vzvar. Kutja je sladký dezert z pšenice, medu, krup, oříšků a máku. Před začátkem hodování by si měl každý člen rodiny dát alespoň jednu lžičku kutji. Vzvar je kompot ze sušeného ovoce. Tyto dva pokrmy symbolizují narození a smrt Krista, kořeny těchto zvyků najdeme v minulosti, kdy při pohřbech byla podávána kutja a při narození dítěte vzvar.

Kutia

Typickým pokrmem jsou Pyrohy, vařené šátečky plněné bramborami či zelím, servírované s houbovou omáčkou. Dalším pokrmem jsou tzv. holubce, což jsou rolky zabalené v zelných listech, plněné rýží a zeleninou. Dále můžeme najít na štědrovečerní tabuli boršč, pampušky (koblihy), sleď, polévku, salát z fazolí a červené řepy, dušená zelenina, houby na několik způsobů atd.

Pyrohy

Druhou respondentkou byla Maria Caraja, která je původem z Moldávie a momentálně žije a studuje v Praze. V České republice žije již 6 let, nyní pouze se svou sestrou a bratrem, který žije odděleně se svou rodinou. V poslední době začali slavit i české Vánoce 24. 12., protože občas měli problém se z časových důvodů na Pravoslavné Vánoce všichni sejít. 24. 12. se schází u bratra doma a mají „slavnostní večeři“, k jídlu poté mají tradiční česká vánoční jídla jako je kapr a bramborový salát. Dárky v tento den dostávají pouze děti, jelikož se jich kamarádi ptají, co dostali, ale dospělí je dostávají normálně v den Pravoslavných Vánoc. Co se týká Pravoslavných Vánoc a dodržování tradic, odpověděla respondentka tak, že je dodržují, ale mají je z větší části promíchané z gagauzkými tradicemi.

Ke každému svátku se spojí mnoho tradic a zvyků. Není tomu jinak ani u pravoslavných Vánoc, a proto jsou zde vyjmenovány nejčastější zvyky, která mají lidé spojeny především se Štědrým dnem/večerem. Než rodina usedne k večeři, musí být vše pečlivě přichystáno. Na stole nesmí chybět obrázek Ježíše, malý 'vertep' neboli betlém, nesmí chybět ani talíř navíc pro náhodného kolemjdoucího nebo Ducha předků. K předmětům, které nesmí chybět na stole bezpochyby patří i tři chleby, které představují 3 krále. Před večeří se celá rodina pomodlí. Pod ubrus pán domu zastrká seno a česnek, což symbolizuje štěstí. Seno se dává i pod stůl, kde po jídle děti kdákají a je pod ně vloženo vejce, jež symbolizuje bohaté hospodářství. Po jídle se záměrně nesklízí ze stolu. Zbylé jídlo, čistá voda a ručník zůstává přes noc pro Ducha předků. Lidé také část pokrmů nosí v miskách na hřbitov pro zesnulé příbuzné.

Vertep - Betlém

Poslední respondentkou členka této výzkumné práce Romana Monryk (19 let), která žije se svými rodiči v České republice od svých 3 let. Pochází ze zakarpatské Ukrajiny, konkrétně z města Kolomyja v Ivano-Frankivské oblasti. Stejně jako slečna Mykulin slaví rodina slečny Mondryk jak české, tak pravoslavné Vánoce a všechny tradice zachovávají stejně jako rodina Mykulin. Na české ani pravoslavné Vánoce nechybí tradiční pokrmy, výzdoba, ani zvyky. Na české Vánoce připravují kuřecí řízky, bramborový salát a rybu. Také cukroví, které také považuje za příliš pracné, ale nakonec velmi chutné. Dárky si dávají na ty české vánoce, na ty pravoslavné leda mladší sousozenec dostane nějakou drobnost ještě od Dědy mráze na Nový rok. Na pravoslavné Vánoce, konkrétně na Svatý večer po večeři slečna Mondryk dodnes kokrhá pod stolem, čímž se snaží rodina symbolizovat bohaté hospodářství v rodině. Po večeři na stole nechávají nedojedené jídlo a talíř navíc pro Ducha předků. Typicky pravoslavné Vánoce zažila jen párkrát, líbila se jí atmosféra, ale jelikož je tu od malička, preferuje ty české.

Další tradicí, která se pojí s pravoslavnými Vánoci, je koledování. Po večeři se děti a dospívající odebírají do blízkého sousedství na koledu, jenž je v místní kultuře zakořeněná již několik století. Po ulicích zní různé vánoční písně, za které jsou děti odměňovány drobnými penězi nebo sladkostmi. Ti starší dostávají za odměnu například skleničku vína, nebo i něco ostřejšího. Po koledě děti často usedají do skupinek, počítají si drobné a navzájem se chlubí, kdo vykoledoval víc.

Ukázky ukrajinských vánočních koled:

https://www.youtube.com/watch?v=wE7lo-Ac1Sw - Нова радість стала (=Nastala nová radost)

https://www.youtube.com/watch?v=ntrBPWh-RAg - Добрый вечир тоби (=Dobrý večer tobě)

Katolické Vánoce

Jedním z cílů této práce bylo také zjistit rozdíly mezi pravoslavnými a katolickými Vánoci. V následující kapitole jsou proto popsány hlavní katolické zvyky a doba adventu a následně jsou srovnány hlavní rozdíly.

Advent

Advent začíná 4. nedělí před 25. prosincem a jeho součástí jsou čtyři adventní neděle. První adventní neděle je zároveň začátkem nového církevního roku. Advent je dobou příprav na oslavu Narození Páně a připadá na 25. prosince. Liturgickou barvou adventního období je fialová, která symbolizuje pokání. K výzdobě patří adventní věnec se čtyřmi svícemi, které se postupně každou neděli zapalují. Biblická čtení při mších hovoří o druhém příchodu Páně, líčí mesiášskou říši pokoje a vyzývají k bdělosti a pokání. Třetí adventní nedělí znají věřící pod názvem „Gaudete“ (Radujte se) a při mši se mohou používat růžová roucha, která signalizují předvánoční radost. Adventní doba je spojena s půstem.

Vánoce

Slavnost Narození Páně

Slavnost Narození Páně připadá na 25. prosince. Ústředním dnem však pro většinu lidí je Štědrý večer 24. Prosince. Štědrým večerem končí advent a postní období. Důležitá je půlnoční mše z 24. na 25. prosince, kterou charakterizuje především čtení z evangelia o Kristově narození v Betlémě.

Vánoční oktáv

Vánoce si zachovaly oktáv, tedy liturgický sváteční týden. Vlastní den oktávu připadá na 1. ledna, což je zároveň začátek občanského roku. Do oktávu spadá několik významných svátků:

26. prosince - svátek prvomučedníka Štěpána, 27. prosince - svátek apoštola a evangelisty Jana, 28. prosince - svátek Svatých Mláďátek, který připomíná betlémská Mláďátka zavražděná Herodem po Kristově narození.

V neděli během vánočního oktávu se slaví svátek Svaté Rodiny.

Vánoční sváteční okruh a dozvuky Vánoc

1. ledna křesťanské Vánoce ještě nekončí, protože Vánoční sváteční okruh uzavírá až svátek Křtu Páně, který připadá na nejbližší neděli po 6. lednu. Svátek Křtu Páně je chápán jako liturgické ukončení Vánoc.

Vánoční zvyky katolíků

Vánoční stromeček

Je z historického hlediska tradicí velmi mladou. Na vesnicích se zpravidla zavěšoval nad štědrovečerní stůl špičkou dolů a zdobil se převážně jablky, ořechy, později i perníčky.

Jmelí

Další „vánoční rostlinou“ je jmelí. Lidé si jeho zelené, postříbřené či pozlacené snítky nejčastěji připevňují na lustr, případně nad dveře.

Kapr

Dříve se jedly především polévky a luštěninová jídla. Například hrách, hrachová polévka či „pučálka“ což je jídlo z naklíčeného hrachu, se hojně vyskytovala, protože prý zaručovala strávníkům hojnost na celý příští rok. Dále jste na stolech mohli vidět houbové omáčky, čočku, „kubu“, sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše polité medem nebo sirupem. Dnes je neodmyslitelnou součástí vánočního stolu kapr.

Zlaté prasátko

Jedná se o tradici, kdy se tvrdí, že pokud vydržíte celý Štědrý den se postit, tak večer se vám pak zjeví zlaté prasátko, které vám zaručí hojnost a dobrou úrodu na celý příští rok.

Rozkrojené jablíčko

Po štědrovečerní večeři si každý může rozkrojit jablko. Kdo ve svém jablku nalezne pěticípou „hvězdičku“, v příštím roce ho čeká zdraví a štěstí. Pokud je jádřinec červavý, lze se nadít nemoci. A když místo pěticípé hvězdičky jsou jadérka uspořádána do tvaru křížku, hrozí nejhorší.

Lití olova

Nad plamenem či na kamnech se roztaví kousek olova, které se posléze najednou vylije do nádoby s vodou. Podle tvaru, do kterého olovo ve vodě ztuhne, přítomní usuzují, co dotyčného čeká.

Skořápkové lodičky

Pouštění lodiček z ořechových skořápek. Ořechová lodička se zapálenou svíčkou se vypustí do větší nádoby s vodou. Když vydrží dlouho svítit, čeká majitele život dlouhý a šťastný. Jestliže se lodička pustí na volnou vodu, dotyčný se vydá na cesty, drží-li se při břehu, zůstane doma.

Házení střevíce

Dívka hází střevícem přes hlavu. Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma. Pokud ale bota zamíří špičkou ze dveří ven, čekají dotyčnou vdavky a odchod od rodičů.

Třesení stromkem

Děvče si vyběhlo po večeři na zahradu, zatřáslo stromkem, a odkud se první ozval pes, odtud měl přijít slečně ženich.

Rozkvetlá Barborka

Svobodná dívka si na svátek sv. Barbory utrhne větvičku třešně nebo zlatého deště. Pokud jí snítka rozkvete do Štědrého dne, do roka se vdá.

Štěstíčka

Na malé papírky se napíší zpravidla jednoslovná hesla (štěstí, zdraví, bohatství, svatba, dítě atd.) a ty se vloží do nádobky. Stolovníci pak po večeři losují.

Koleda

Tradice koledování sahá v českých zemích až do středověku a ještě v nedávné době byl tento zvyk součástí především venkovského prostředí. Koledníci obcházeli stavení, zpívali písně a za přání všeho dobrého dostávali od hospodářů výslužku.

Ježíšek

Po štědrovečerní večeři nastává okamžik, na který se mnohé české děti těší celý rok. Rodina se shromáždí kolem rozsvíceného vánočního stromečku, pod nímž se kupí zabalené dárky. Podle tradice je sem nepozorovaně přinesl Ježíšek. Na rozdíl třeba od Santa Clause tato postava nemá žádnou ustálenou vizuální podobu. Také způsob, jakým k dětem přichází, zůstává obestřen tajemstvím. Ježíšek je zdrobnělinou pro Ježíše Krista, jehož dětství je o Vánocích zdůrazňováno. Děti Ježíškovi před Vánoci posílají dopis, ve kterém ho prosí o to, co by si přály pod stromečkem nalézt. Původně v českých zemích nosíval dárky sv. Mikuláš, postava Ježíška sem pronikla až v devatenáctém století z Německa.

Vymezení rozdílů

Hlavní rozdíly mezi katolickými a pravoslavnými Vánoci jsou prezentovány v následujích bodech:

  • datum slavení Štědrého dne - 24.12. x 6.1.
  • koledování - v České republice na svátek svatého Štěpána (26.12.) x u pravoslavných na Štědrý den
  • štědrovečerní tabule - kapr a salát x 12 bezmasých jídel
  • Ježíšek x Děda Mráz

Závěr

Pravoslaví jako křesťanské náboženství ovlivnilo převážně východní Evropu a poznamenalo ji jinak, než na našem území historicky nejtradičnější katolictví. Jedním z hlavních rozdílů, které tak lze v náboženských oblastech kultur pozorovat, je pojetí slavení významných křesťanských svátků. Hlavním cílem této práce bylo prozkoumat, jak se liší pojetí oslavy pravoslavných Vánoc v České republice od tradičního pojetí těchto oslav ve východních státech, především na Ukrajině. Tyto rozdíly byly pozorovány převážně v přístupu k samotnému Štědrému dni, hlavnímu dni celých Vánoc.

Po provedení výzkumu lze říci, že české prostředí výrazně ovlivnilo oslavu pravoslavných Vánoc a vůbec Vánoc jako křesťanského svátku. Při našem zkoumání jsme se velmi často setkávali zejména s jevem, kdy pravoslavní, žijící na našem území přijímají i zde hluboko zakořeněné datum 24. prosince, na které připadá Štědrý večer v katolickém pojetí Vánoc a které tak vnímá jako určující drtivá většina Čechů. Oslava takových Vánoc pak probíhá klasicky ve stejném duchu, jako ve většině nepravoslavných domácností. Štědrovečerní tabule se povětšinou rovněž shoduje s tou tradiční českou, která zahrnuje například kapra a bramborový salát.

Je tedy vidět, že prostředí a kultura, ve které se pravoslavné menšiny nacházejí, jim jaksi vnucuje své zvyky a tradice. Příčiny jsou vcelku zřejmé. Může se jednat jak o přizpůsobení a snahu o začlenění do prostředí, v němž žijeme (tedy například snaha, aby děti dostávaly dárky ve stejný den, jako jejich kamarádi a necítily se vyčleněné), tak mohou důležitou roli hrát i důvody ryze praktické (a to především fakt, že na 6. ledna v České republice už žádný státní svátek nepřipadá, tak jako je tomu v případě 24. prosince, a tedy může být obtížné se v pravoslavný Štědrý den sejít u jednoho stolu). Nakonec lze tedy říci, že pravoslavní své Vánoce i v českém prostředí jako svátek dodržují, přesto je vnímají poněkud odlišně. Mnoho z nich s postupem času upřednostňuje Vánoce české, respektive katolické a samotné pravoslavné Vánoce se mohou stát jen určitou připomínkou.

V poslední otázce našeho výzkumu jsme se věnovali rozdílům mezi katolickými a pravoslavnými Vánocemi. Mezi hlavní z nich můžeme zařadit především rozdílné datum, na které připadá samotný Štědrý den (tedy 24. prosince u katolictví a 6. ledna u pravoslaví), dále odlišnosti ve složení Štědrovečerní tabule a v neposlední řadě rozdíly ve Vánočních tradicích a zvycích.

Seznam literatury

Knižní publikace:

FROLCOVÁ, Věra, VEČERKOVÁ, Eva. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7429-006-0

Odborné publikace:

FINLAYSON, Dave. A sacred eve of Orthodoxy; A Christmas focused more on love than gift-giving begins tonight; AN ORTHODOX CELEBRATION. Edmonton Journal [Edmonton, Alta], 06 Jan 1996: B.4. Dostupné z databáze odborných časopisů ProQuest

Zdroje použitých obrázků

1)
FROLCOVÁ, Věra, VEČERKOVÁ, Eva. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7429-006-0
2)
KRUPICA, Martin Marek Vánoce v pravoslavné církvi [online] Rozhlas [citováno 25.5. 2014] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/vanoce/_zprava/vanoce-v-pravoslavne-cirkvi--409539
3)
LIVINSKÝ, Oleksa Ukrajinské Vánoce ctí tradice, víru i pověry [online] Ukrajinská iniciativa, 2014 [citováno 25.5. 2014] Dostupné z: http://www.ukrajinci.cz/cs/aktuality/detail/ukrajinske-vanoce-cti-tradice-viru-iapovery_2/
4)
FINLAYSON, Dave. A sacred eve of Orthodoxy; A Christmas focused more on love than gift-giving begins tonight; AN ORTHODOX CELEBRATION. Edmonton Journal [Edmonton, Alta], 06 Jan 1996: B.4. Dostupné z databáze odborných časopisů ProQuest.
pravoslavi14.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)