Ruth Benedictová

(5.6.1887 – 17.9.1948) americká kulturní antropoložka,představitelka kulturního relativismu.

Studovala 1919-1923 na Columbia University u Franze Boase, který ji významně ovlivnil. Od roku 1923 na univerzitě přednášela. Zabývala se studiem, které srovnávalo kutury amerických indiánů, obyvatelstva tichomořských ostrovů a zejména Japonska za války.

Její přístup,popularizace, způsob psaní a bytostný odpor k jakékoliv formě rasismu a relativistické pojetí kultury ji učinili v 60. Letech velice populární.

Později byla velmi kritizována za metodické chyby a povrchnost.

„I naše vlastní kultura si musí uvědomit, že je jen jednou mezi mnoha různými možnostmi utváření lidské kultury“

Kniha :KULTURNÍ VZORCE

Jedno z nejznámějších děl klasické kulturní antropologie. Americká kulturní antropoložka ukazuje své názory na společnost a kulturu na příkladu tří kultur. Indiánů amerického severozápadu ( vyznačujících se mimořádnou soutěživostí, Pueblanů (snažících se o co nejklidnější živost v souladu se svými božstvy) a oceánského etnika Dobu (charakteristického vysokým stupněm nepřátelství, podezíravosti vůči všem,dokonce i vůči příslušníkům vlastní rodiny,také se vyznačují všudypřítomným stavem úzkosti a ohrožení).

Charakterizuje typy kultur na základě popisu tří primitivních společenství.

Život jednotlivce je především nikdy nekončícím přizpůsobováním se vzrcům a standardům tradičně předávaným v jeho společenství. Od okamžiku,kdy se člověk narodí, zvyky jeho komunity formují jeho prožívání a chování. Dominantní vlastnosti bělochů někdy přičítáme způsobu, jakým si v obchodování konkurují nebo jakým vedou války. Velké rozšíření bělošské civilizace není v dějinách ojedinělou historickou událostí. Primitivní člověk se rozhlédne kolem sebe,vidí lidstvo jako jedinou skupinu a cítí sounáležitost s jedinci téhož druhu.Člověk moderní doby,který lidi dělí na skupiny v rámci vlastní civilizace,pokračuje tak v dlouhověké tradici.Názory skupin stojících proti sobě není možné postavit na stejnou úroveň a proto je vyloučeno chápat povahu významného lidského rysu-náboženství.Studium různých kultur má významný dopad na dnešní myšlení a chování.Pohrdání cizinci není jediný přístup ve světě,kde se do kontaktu dostávají rasy a národnosti. Na příkladech z celého světa lze ukázat, že různé národy dokázaly převzít kulturu národů jiné krve. V biologické struktuře člověka není nic,co by tomu bránilo. Člověk není předurčen k variantě chování. Skutečným pojítkem mezi lidmi je jejich kultura, myšlenky a standardy,které sdílejí. Běh života a tlak životního prostředí, o bohaté lidské představivosti ani nemluvě,zřejmě otevírají neuvěřitelně mnoho možností,které společnost může rozvíjet. Být dospělím, v každé části světa znamená úplně jiné chování a rysy .Chlapců a dívek se netýkají stejné obřady. I válka je sociální jev,kterou kultury mohou nebo nemusí rozvíjet. V různých částech světa existují jiné a podivné názory na válku. V některých oblastech se chápe odlišně i sexuální aktivita mezi blízkými příbuznými. Rozšířený rys v kultuře jsou náboženské představy. Různost kultur lze doložit nekonečným množstvím příkladů. Na integraci kultur není nic tajemného, stejným procesem vznikají a přetrvávají umělecké styly. Civilizace klasického světa byla postavena na apollinském pohledu na život,zatímco moderní svět ve všech svých institucích rozvíjí důsledky faustovského pohledu.

Pueblané na Jihozápadě Spojených států amerických jsou jedním z nejznámějších primitivních etnik v oblasti západní civilizace.Žijí starodávným , původním způsobem.Jejich kultura se nerozpadla.Před nimi zde žili Košíkáři.Byli vyhnáni a vyhlazeni právě prvními Pueblany.Poté se kultura Pueblanů bohatě rozvinula.Přinesli luk a šípy,umění stavět z kamene a pokročilé zemědělství. Milují a přísně dodržují obřady. Ceremoniály zaujímají v jejich životě velice významné místo. Nechápou sebetrýznění. Pueblané nevyhledávají a nepřipouštějí žádné zážitky překračující obvyklé smyslové vnímání, ať jsou vyvolány požitím drog,alkoholu,půstem,mučením nebo tancem. S takovými prožitky nechtějí mít nic společného. Nemají šamany.Ideální muž se zapojuje do činnosti skupiny,ale neusiluje o moc nad ostatními a nikdy se nesníží k násilí. Nevěru také neřeší násilím,ale rovnou to vede k výměně manželů .Manželky reagují na stejnou situaci ignorací.Pueblané jsou v podstatě realisté a nepopírají,že prožívají smutek.Úmrtí považují za nevyčíslitelnou ztrátu. U kmenů,kteří sousedí s Pueblany vzbuzuje velký strach čarodějnictví. Ideálem této kultury je člověk,který se za každých okolností vyhýbá konfliktům,netouží po společenských výsadách a velice poctivě plní povinnosti náboženské.

Právě tak bizardní se nám zdá kultura Dobuanů,obyvatel malého,chudého ostrova v oblasti Nové Quineje. Dobuané patří k nejjižnějším kmenům severozápadní Melanésie. Dobuané prosluli svou nebezpečností. Jsou to prý kouzelníci vládnoucí ďábelskou mocí a bojovníci,kteří se nezastaví před ničím,včetně zrady.Před několika generacemi byli kanibaly.Obyvatelé okolních ostrovů je jich bojí a považují je za divochy,kterým nedůvěřují.Jsou proradní a neuznávají zákony. Každý z nich prosazuje své zájmy proti všem ostatním. Vůbec nejsou politicky organizováni,nemají právní systém.Dá se říci,že u Dobuanů panuje anarchie.Žijí a fungují v rámci skupin utvořených ve vesnicích a velice chrání své soukromý.Lidé z různých skupin se nestýkají.Sňatek musí být samozřejmě uzavřen s někým mimo skupinu,ale v rámci lokality.Spojí dvě znepřátelené vesnice,čímž se však nepřátelství mezi nimi nijak nezmenší.Na Dobu se manželské problémy neřeší ignorováním,jak je to běžné u Pueblanů. Ženich musí snášet pokoření od skupiny své manželky. Jakmile manželství skončí otcovou smrtí,nebo když zemře otec,který se s matkou rozešel už před léty,veškeré potraviny z otcovy vesnice,všechna drůbež,ryby,ovoce, se pro jeho děti stanou přísným tabu.Pouze za otcova života je jedí.Pro Dobuany je charakteristická žárlivost,podezíravost a výlučnost majetkových práv-hrají v manželství významnou roli.Vztah Dobuanů k vlastnictví,míra,do níž kvůli němu škodí druhým,vzájemné podezřívání a zlá vůle se odrážejí v jejich náboženství.Jsou přesvědčeni,že nelze v životě ničeho dosáhnout bez kouzel. Myslí si,že i nemoci přivolávají kouzly .Každý Dobuan touží po úspěchu a stejně ho druhému zazlívá. Hromadění zboží je na Dobu vyloučené. Směňují s ostatními sousedy v blízkých ostrovech. Každý muž toto provádí jako soukromou záležitost.Když jeden z manželů onemocní,musí se oba přestěhovat do vesnice nemocné osoby,pokud zrovna žijí jinde.Dům po smrti zůstává prázdný a už v něm nikdo nesmí bydlet.

Dobuani jsou zatrpklý,prudérní,vášnivý a sžírá ho žárlivost,podezíravost a rozmrzelost. Na každý úspěch koukají,jako by si jej museli vydobýt v konfliktu,v němž někoho porazili. Zrádně vedený konflikt je na Dobu etickým ideálem. Dobuani si myslí, že za projevy přátelství a spolupráce nemůžou očekávat nic jiného než zradu. Život na ostrově Dobu je plný zloby.

Oproti tomu,Indiáni,kteří obývali pobřeží Tichého oceánu, od Aljašky po záliv Puget Sound,byli lidé temperamentní a arogantní. Jejich kultura je jistě zvláštní. Hodnoty nepatřili k uznávaným a motivace nevzbuzovali úctu. Živili se výhradně rybami. Díky kánoím trvale udržovali vzájemné styky.Měli dobrodružnou povahu.Kultura se rozpadla v druhé polovině minulého století.Známe jen kulturu Kwakiutlů. Tancem předváděli náboženské společnosti ,do nichž zasvěcovali patroni příslušné společnosti. Společnost Kanibalů u Kwakiutlů převyšovala významem všechny ostatní. Kanibal se vyznačoval vášní pro lidské maso.Zuby napadal přihlížející.Kwakiutlové k pojídání lidského masa cítili odpor.Kmeny tohoto pobřeží disponovaly velkými majetky,vlastnictví bylo jednoznačně určeno. Majetek byl dvojího typu: souš a moře. Každá rodina a náboženská společnost měla celou řadu titulárních jmen,které přijímali podle dědičných práv a schopností dosáhnout finančního úspěchu. Tituly zajišťovaly postavení šlechty. Nejdůležitější úlohu při získávání postavení hrálo u Kwakiutlů manželství.Organizace náboženského života Kwakiutlů byla přesnou kopií organizace světské. Manipulace s majetkem na tomto pobřeží je v mnoha směrech zřejmou parodií našich hospodářských zvyklostí. Cílem podnikání Kwakiutlů bylo ukázat převahu nad soupeři. Od náčelníka skupiny se očekávalo, aby se do jisté míry choval arogantně a jako tyran. Touha ukázat svou nadřazenost byla zde tak rozšířená a projevovala se v každém detailu výměn. Manželství zde bylo v každém ohledu obchodní transakcí a řídilo se specifickými pravidly. Manželství nebylo jediným způsobem jak si privilegia opatřit,nejuznávanějším prostředkem byla vražda .Kdo zabil,vzal si jeho jméno,tance a znaky. Byl to také prostředek, jak získat moc od bohů. Tradičním způsobem ,jak se stát šamanem,bylo uzdravit se z vážné nemoci. Šamani užívali výsad stejně jako náčelníci a šlechtici. Chování Kwakiutlů vždy a ve všem určovala nutnost předvádět vlastní velikost a zdůrazňovat podřadnost rivalů. Vychvalovali sami sebe a posmívali se a uráželi protivníky. Smrt považovali za tu nejhorší urážku a vyrovnávali se s ní ničením majetku,výpravou na lov lebek nebo sebevraždou. Charakteristickou reakcí na frustraci byla roztrpčenost, stranění se lidí a zoufalé činy. Chování Kwakiutů je v naší civilizaci považováno za abnormální, nicméně má velice blízko k postojům naší kultury.

Každá kultura z těchto tří kultur má jisté cíle,k nimiž je jejich chování zaměřeno.Pro některé kultury je zřejmě nedostatek integrity stejně typický jako extrémní integrita pro kultury jiné. O integritě je ukvapené dělat zevšeobecňující závěry. Problematika integrity kultur,může být špatně pochopena. Integrace kultury má závažné sociologické důsledky.Kulturní vzorec kterékoliv civilizace si vybírá jen část z rozsáhlé škály možných cílů a motivací právě tak,jako bylo v předchozích kapitolách popsáno.Každá kultura užívá určité vybrané materiální techniky nebo kulturní rysy. Různé škály možného chování , jsou doloženy příkladem výše uvedených tří popsaných kultur. Kulturní vzorce, i když jsou si velmi podobné, mají možnost své dominantní tendence projevovat v odlišných situacích. Významnou sociologickou jednotkou není instituce, ale konfigurace kultury. S různým rozvržením vzorců v jednotlivých kulturách je úzce spojen problém společenských hodnot.

Chování velkých celků, kterými se tato kniha zabývala,je vlastně chování jednotlivců. Je to svět,před nímž stojí každý člověk sám za sebe a musí z něj vytvořit svůj individuální život. Většina jednotlivců narozených v kterékoliv společnosti vždy přijme za vlastní právě to chování,které jim jejich společnost diktuje.

Čerpala jsem z knihy-Kulturní vzorce

						Trešová Lenka



Počet shlédnutí: 12