Ruth Benedictová se narodila 5.června 1887 v New Yorku , kde také 17. září 1948 zemřela. Byla americká kulturní antropoložka, představitelka kulturního relativismu.V letech 1919-1923 studovala na Columbia University u Franze Boase, který ji podstatně ovlivnil. Od roku 1923 přednášela tamtéž, mezi jejími žáky byla i Margaret Meadová. Zabývala se srovnávacím studiem kultur amerických indiánů, obyvatel tichomořských ostrovů a za války zejména Japonska. Její přístupný a popularizační způsob psaní, bytostný odpor ke každé formě rasismu i relativistické pojetí kultury ji učinily velmi populární v 60. letech, kdy se spolu s M. Meadovou stala téměř kultovní autorkou různých studentských hnutí. Později byly ovšem obě kritizovány za metodické chyby a jistou povrchnost. Mezi její nejznámější knihy patří Race, Science and Politics (1940), One World (1943), The chrysanthemum and the Word (1946) Její kniha Kulturní vzorce(patterns of culture) z roku 1934 patří k nejznámějším klasickým dílům kulturní antropologie. Americká kulturní antropoložka ukazuje své názory na společnost a kulturu na příkladu tří různých kultur. Pueblanů snažících se o co nejklidnější život v souladu se svými božstvy, kde sama prožila několik letních období v pueblu Zuňiů a některých s nimi sousedících kmenů. Při popisu života Pueblanů vycházela ze sbírek textů dr.Ruth L. Bunzelové, která ovládala zuňijský jazyk a jejíž sbírky textů představují to nejlepší, co bylo o Pueblanech napsáno. Druhou kulturou je Oceánské etnikum Dobu, které je charakteristické vysokým stupněm nepřátelství a podezíravosti vůči všem, dokonce i vůči příslušníkům vlastní rodiny, kde při popisu jejich života vycházela z monografie dr.Rea F. Fortuny nazvané Čarodějové z ostrova Dobua a z rozhovorů s ním. Pro poslední popisovanou kulturu indiánů amerického severozápadního pobřeží vyznačujících se mimořádnou soutěživostí, pak použila publikace prof. France Boase s detailní charakteristikou života Kwakiutlú, ale i jeho dosud nepublikované materiály pramenící z více než čtyřicet let výzkumu kultur tohoto pobřeží. Každá z uvedených tří kultur je vylíčena v samostatné kapitole. Beletrie.eu, c2013 [citováno1.4.2013]. Dostupný z WWW: <http://www.beletrie.eu/internetove-knihkupectvi-autori/benedictova-ruth.html Otevřená encyklopedie, c2013 [citováno1.4.2013]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Ruth_Benedictov%C3%A1

Hlavním obsahem knihy je popis tří různých rozdílných kultur. Než však autorka začne vůbec zvyky těchto kultur popisovat, věnuje se v první kapitole popisem toho, proč se kulturou těchto etnik zabývat. Antropologie se zabývá lidským chováním, které je utvářeno tradicí. Člověk není od narození předurčen k nějakému konkrétnímu vzorku chování . Zvyky v různých kulturách ovlivňují od narození životy jedinců, kteří ji nadále tvoří a udržují zvyky svých předků. „Studium různých kultur má dnes ještě jeden významný dopad na dnešní myšlení a chování. Současná doba přivedla mnoho civilizací do těsného kontaktu a reakcí na tuto situaci je zpravidla nacionalismus a povýšenecký postoj k jiné rase. Pro civilizaci jsou tak potřební jedinci, kteří si uvědomují jasně význam kultur a dokáží sociálně podmíněné chování jiných národů vidět objektivně“.(R.Benedictová,1999,s.23) Znalost kulturních forem je v sociálním myšlení nezbytná. Hlavním požadavkem výzkumu kultury je založit ho na širokém spektru potencionálních kulturních forem. Proto je největším přínosem při zkoumání kulturních forem a procesů materiál pocházející ze společnosti historicky co nejvzdálenější společnosti naší. Vzhledem k bohatým historickým kontaktům, které rozšířily velké civilizace po rozsáhlých územích, jsou nyní primitivní kultury jediným zdrojem, z něhož lze čerpat. Jsou místem, kde se dá zkoumat rozmanitost člověkem vytvořených institucí. Při své relativní izolovanosti měla mnohá zapadlá území celá staletí na to, aby propracovávala vlastní kulturní témata. Jsou zde k dispozici nezbytné informace velkých změnách v lidském chování a bez jejich kritického prozkoumání se neobejdeme, máme li procesy v různých kulturách pochopit.

Zdroj : Ruth Benedictová – „Kulturní vzorce“ – Praha, Argo 1999

Každý jedinec si osvojuje základní kulturní návyky hygienu, stolování, oblékání, chování, orientuje se v systému hodnot a obyčejů, přejímá role svého pohlaví a věku, osvojuje si užívání mateřského jazyka a pro danou kulturu charakteristický způsob vnímání, myšlení, cítění a jednání. To, co si osvojí jedinec v jedné kultuře, v jiné může být zcela nepřípustné chování. V kapitole o různosti kultur to autorka popisuje na krátkých vzorcích chování a sociálních jevů z různých částí světa. Asi nejvýrazněji zde popisuje hlavně stadium dospívání, které jakožto proces je v každé kultuře chápán jinak a liší se i rozdílnou dobou dospívání. K nejnaivnějším rituálům vztahujícím se k dospívání patří například vykrmení dívek ve střední Africe. V této oblasti, kde krása ženy je prakticky ztotožňována s obezitou, dospívající dívku izolují od ostatních lidí a někdy až celá léta živí sladkostmi a tučnými jídly, zakazují jakoukoliv námahu. Život v ústraní pro ni končí předvedením její tloušťky a následuje sňatek s hrdým ženichem. Význam chování určité kultury se nevyčerpá tím, že jsme je pochopili jako záležitost místní platnosti. „Kultura je stejně jako jednotlivec více méně konzistentním souborem myšlenek a činů. V každé kultuře pro ni vznikají charakteristické cíle, které společnosti jiného typu nemusejí nutně sdílet. Lidé každé kultury jednají v souladu s těmito cíli, takže způsob jejich života se postupně stále více vyhraňuje a různorodé prvky jejich chování nabývají stále sladěnějších podob. V dobře integrované kultuře se dokonce činy pro ni nevhodné časem stanou charakteristickým projevem jejích vlastních cílů.“(R.Benedictová,1999,s.48)

Zdroj : Ruth Benedictová – „Kulturní vzorce“ – Praha, Argo 1999

Pueblané na Jihozápadě Spojených států amerických jsou jedním z nejznámějších primitivních etnik v oblasti západní civilizace. Každý, kdo cestuje napříč kontinentem, je má takřka na dosah, žijí starodávným, původním způsobem. Jejich kultura se ještě nerozpadla. „Měsíc po měsíci a rok za rokem se v jejich kamenných vesnicích tančí staré tance bohů, život v podstatě pokračuje ve starých kolejích a to co z naší civilizace přejali, přetvořili a podřídili vlastním názorům“.(R.Benedictová,1999,s.55) Města Pueblanů byla postavena ve dvanáctém a třináctém století, ale jejich dějiny můžeme sledovat mnohem déle, až k prostým začátkům kamenným domům, k nímž byla vždy připojena obřadní komora. Obřadní místnost takzvaná Kiva je vytesaná do takové hloubky, aby v ní bylo možné příjemně stát a aby mohla sloužit ke shromážděním. Kultura Publanů je na rozdíl od ostatních kultur Severní Ameriky jiná. K popisu této kultury si autorka vybrala kmen Zuňiů. „Zuňiuvé milují a přísně dodržují obřady, a více než ctností si váží rozvážnosti a snášenlivosti. Středem jejich zájmu je bohatý a složitý systém obřadů. Kulty maskovaných bohů, léčení, slunce, posvátných fetišů, války, či mrtvých jsou oficiálními tradičními rituály které se řídí vlastním kalendářem a uskutečňují je obřadníci. Rituály mají u tohoto kmene přednost před jakoukoliv činností a u západních Pueblanů jim většina dospělých mužů věnuje větší část svého života“.(R.Benedictová,1999,s.57) V každé fázi obřadu musí být dodržen správný postup a muži si musí pamatovat dlouhý text rituálu.. U Zuňiů existují dva druhy maskovaných bohů, bohové – kačiny, kněží – kačiny. Kult maskovaných bohů je nejoblíbenější ze všech Zuňijských kultů. Tyto kněží jsou náčelníky nadpřirozeného světa a ztělesňují je Zuňijští maskovaní tanečníci. Dále zde existují medicinové společnosti, kteří vlastní posvátné předměty. Lékaři mají osobní fetiš, dokonale rostlou palici kukuřice pokrytou peřím, kterou po celý život majitel staví na oltáře své společnosti a po jeho smrti je fetiš pohřben spolu s ním. Jihozápadní Pueblané patří k apollinskému typu a jasně stavějí do popředí důležité vlastnosti odlišující jejich kulturu. Pueblané nikdy nepřekračují stanovenou mez střízlivosti a nevyhledávají extrémy. Například půst vyplývá z požadavku na rituální čistotu, opilost je jim odporná, neužívají drogy, odmítli mučení. U Zuňiů je osobní autorita tou nejhorší vlastností, proto nevyhledávají funce, pokud jim není vnucena. Radu Zuňiů tvoří nejvyšší kněží, kteří však nemají moc rozhodovat v případech kdy došlo ke konfliktu a nebo násilí. Cizoložství zde není zločinem a jeho důsledky se snadno vyřeší v rámci manželských dohod. „Absence osobní autority je stejně typická pro život rodinný jako náboženský. Matrilineární a matrilokální domácnost vyžaduje jiné rozvržení autority než jakou známe my. Matrilineární domácnosti nechávají autoritu některému z mužů ale nemusí to být právě otec. Díky vžité spolupráci život domácností funguje právě tak dobře jako život náboženský a situace, které by bylo třeba zvládat přísnými zákroky, prostě nevznikají“(R.Benedictová,1999,s.85). Nedostatek příležitostí pro uplatňovaní autority bývá úzce spojen z dalším charakteristickým rysem zásadního významu splynutí jednotlivce se skupinou. Zvláštní událostí je iniciace chlapců do kultu. Na rozdíl od ostatních indiánů není v žádném případě utrpením a zvyšuje vážnost mladých tím, že se začleňují do skupiny. Pueblané jsou v podstatě realisté a nepopírají, že prožívají smutek. Vytvořili instituce, jež účinně minimalizují tak silný cit jako je žárlivost, a ještě více se snaží apollinské přístupy uplatňovat v případě smrti. Úmrtí považují za velkou ztrátu, ale do detailů propracované techniky stanový co dělat, aby smutek rychle ustoupil.

.Zdroj : Ruth Benedictová – „Kulturní vzorce“ – Praha, Argo 1999

Ostrov Dobu leží poblíž jižního pobřeží Nové Guineje. Jsou to ostrovy sopečného původu pokryté skrovným množstvím půdy a ryb je v okolních vodách málo. Místní obyvatelé těchto zdrojů maximálně využívají, ale malým vesnicím neustále hrozí hlad a nouze. Pro pověst Dobuanů není rozhodující jejich chudoba, ale jsou známí svou nebezpečností. Jejich kouzelníci vládnoucí kouzelnou mocí a bojovníci se nezastaví před ničím včetně zrady. Dobuané si špatnou pověst rozhodně zaslouží jsou proradní a neuznávají zákony. Každý prosazuje své vlastní zájmy proti ostatním. Jejich společnost není vůbec politicky organizována a vysoce si cení zlé vůle a proradnosti, z nichž se tak stávají uznávané ctnosti. „Ničí si úrodu, vyvolávají zmatek při hospodářské směně, způsobují nemoc a smrt. Všichni mají pro tyto účely vlastní kouzla a užívají jich při každé příležitosti“.(R.Benedictová,1999,s.107) Jedinou skupinou které může jednotlivec důvěřovat je rodina z matčiny strany takzvaná susu. Při sňatku žije dvojice střídavě každý rok ve vesnici manžela a manželky. Každý druhým rokem má jeden z manželů podporu své skupiny a ovládá situaci a druhý je cizincem a musí se skromně držet v pozadí za majiteli vesnice. Zaujímá tak ponižující postavení. Za dobrého a úspěšného muže je zde považován ten, kdo druhého dokáže podvést. Dobuánská kultura k tomu poskytuje neobvyklé metody a vhodné příležitosti. Těmto cílům je zde podřízen celý život. Život na ostrově dobu podporuje podoby zloby, které většina společností svými institucemi redukuje a minimalizuje. Veškerá existence se tu jeví jako bezohledný boj, kde proti sobě stojí úhlavní nepřátelé a soupeří o vše co stojí v životě získat. Podezřívavost a krutost jsou v tomto boji hlavními zbraněmi. Dobuan s nikým nezná slitování, protože sám také od nikoho žádné nežádá.

Zdroj : Ruth Benedictová – „Kulturní vzorce“ – Praha, Argo 1999

.

Kultura severozápadního pobřeží se rozpadla v druhé polovině minulého století. „Indiáni, kteří obývali tento úzký pás tichého oceánu byli lidé temperamentní a arogantní. Jejich kultura byla zvláštní. Od kultur okolních kmenů se výrazně lišila. Její hodnoty nepatřili k obecně uznávaným a motivace nebyly z těch kteří obvykle vzbuzují úctu“.(R.Benedictová,1999,s.136) Tato civilizace byla postavena na hojnosti a nevyčerpatelnosti místních zdrojů. Kromě lovu se muži věnovali práci s dřevem, stavěli domy, vyřezávali totemy, vyráběli truhlice, zhotovovali masky, nábytek a potřeby pro domácnost. Jejich žití mělo dionýskou povahu. Snažili se aby jejich náboženské obřady vrcholili extází. Hlavní tanečník měl při nejmenším v závěru tance upadnout do vytržení. Tyto tance severozápadního pobřeží předváděli náboženské společnosti do nichž jednotlivce zasvěcovali nadpřirození patroni příslušné společnosti. Typický kulturní vzorec byl spletitě protkán specifickými názory na majetek a způsob jak s ním zacházet. Podrobně je znána jen kultura Kwakiutlů a ostrova Vancouver. U Kwakiutlů měla nejvyšší hodnotu výsadní práva, která nadřazovali materiálnímu blahobytu. Nejvýznamnější mezi těmito výsadními právy byli šlechtické tituly. Každá rodina a náboženská společnost měla celou řadu titulárních jmen, které jednotlivce přijímali podle svých dědičných práv a schopností dosáhnout finančního úspěchu. Tituly jim v kmeni zajišťovali postavení šlechty. Pro získávání postavení mělo u Kwakiutlů důležitou roly manželství. Většina výsadních práv na ně přecházela díky uzavření manželství, tím že tchán dával svá privilegia ženichovi své dcery. „Tyto kmeny nevyužívali bohatství aby pro sebe získali zboží ekvivalentních hodnot, ale chápali je jako žetony s pevnými hodnotami ve hře, v níž si přáli zvítězit“.(R.Benedictová,1999,s.146) Získávaní a rozmnožování majetku spočívalo v rozdávání darů a jejich opětovného vracení. Každý dar musel být do roka vrácen a to v dvojnásobném množství, odmítnutí daru nebo neschopnost ho vrátit znamenalo nesmazatelnou hanbu. Potvrzování a využívání všech výsadních práv a titulů, které bylo možné zdědit získat darem nebo uzavřením manželstvím bylo nejdůležitější starostí indiánů severozápadního pobřeží. Touha ukázat svou nadřazenost se projevovala při takzvaných potlačových výměnách. Pokud hostící náčelník dokázal rozdat či zničit více majetku než si hosté mohli dovolit, vyhrál a ostatní zahanbil. Kwakiutlové uznávali pouze jednu škálu citů, která osciluje mezi vítězstvím a hanbou. Chování těchto obyvatel určovala nutnost určovat svou vlastní velikost a na adresu protivníků snést co nejvíce posměšků a urážek. Při tom hospodářská směna, manželství, politický a náboženský život byli udržovány v chodu právě za užití urážek.

Zdroj : Ruth Benedictová – „Kulturní vzorce“ – Praha, Argo 1999

.

Tři kultury jenž si autorka v knize vybrala k popisu jsou možná ve světě extrémy co do názorů a činů. Cíle a prostředky jedné společnosti nemohou být poměřovány cíly a prostředky jiné společnosti, protože jsou navzájem nesouměřitelné. „Naše civilizace je možná krajní případ nedostatku integrity. Její složitost a rychlé změny přicházející s každou generací vedou nutně k nedostatečnému souladu jejích prvků, k jakému v méně komplikovaných společnostech nedochází“.(R.Benedictová,1999,s.174) Kultura jednotlivci poskytuje materiál, z něhož si pak každý vytváří vlastní život. Chudý materiál je jednotlivci ke škodě, bohatý mu dává možnost své šance plně využít.

Zdroj : kniha „Kulturní vzorce“

Autorce v zásadě nelze nic vytkou až na možná na to, že v některých pasážích odbíhá od popisované kultury při popisu opačného chování jiné kultury a čtenář pak ztrácí trochu přehled. Pokud se na knihu, která byla napsaná roku 1934, podíváme z pohledu dnešní doby, stále není něčím zastaralým. I když se časy mění a za tu dobu od vydání publikace může být vše zcela jinak, nepočítaje kulturu Kwakiutlanů, ve své době musela mít publikace velký význam.

Potencionální čtenář určitě nebude touto knihou nikterak zklamán. Pro odborníka je to jedno z nejznámějších klasických děl kulturní antropologie se kterou by se měl seznámit. Pro laika bude kniha zajímavá svým popisem jednotlivých kultur. A třeba na popisu chování Pueblanů, pak může čtenář pochopit, že kultura společnosti může jednotlivce vychovat tak, že nepotřebuje žádné psané zákony k tomu, aby věděl, jak se má chovat.

Ruth Benedictová – „Kulturní vzorce“ – Praha, Argo 1999, přeložila Jitka Fialová

Tento referát jsem zpracoval na základě informací čerpaných z výše uvedené knihy. Bibliografické údaje o autorce knihy byly čerpány z internetových stránek:

Otevřená encyklopedie, c2013 [citováno1.4.2013]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Ruth_Benedictov%C3%A1

Beletrie.eu, c2013 [citováno1.4.2013]. Dostupný z WWW: < http://www.beletrie.eu/internetove-knihkupectvi-autori/benedictova-ruth.html

Počet shlédnutí: 45