obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


rimskokatolicka_cirkev

Citace:

Vojtěch Václavík, Michal Pekný, Lucie Holečková. Římskokatolická církev. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/rimskokatolicka_cirkev

ŘÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV


ÚVOD

Římskokatolická církev, v běžné mluvě často označovaná nepřesně jako katolická církev, je největší z třiadvaceti autonomních katolických církví. Asi 1 115 miliónů pokřtěných římských katolíků z ní činí největší křesťanskou církev (zahrnující polovinu všech křesťanů) a největší náboženskou organizaci na světě. Kromě společenství s římským biskupem, papežem, které spojuje všechny katolické církve, je pro ni typický latinský ritus (obřad); až na výjimky se jedná o ritus římský, místně církev užívá i jiných ritů (milánská arcidiecéze užívá ambrosiánský ritus, v Zairu se užívá upraveného ritu, označovaného často jako zairský ritus). Římskokatolická církev se považuje za přímou pokračovatelku prvotní církve založené Kristem. Římského biskupa označuje za přímého následníka sv. Petra, jehož Kristus dle ní učinil hlavou církve, a ostatní biskupy za přímé následníky dvanácti apoštolů. Je také největší organizovanou náboženskou skupinou v České republice. Podle sčítání lidu z roku 2001 se k ní hlásí 2 740 780 obyvatel (tj. 26,8 %). Návštěvnost nedělních bohoslužeb činí cca 4 % populace. Největší zastoupení má v oblasti jižní a střední Moravy, nejmenší v severních Čechách. Naše práce se zabývá mladými praktikujícími věřícími. Toto téma jsme si vybrali zejména z toho důvodu, že nás zajímalo, co mladé katolíky v dnešní moderní době k víře táhne a jak ji praktikují.

CÍL PRÁCE

Cílem je zjistit, co mladé praktikující katolíky táhne k víře, jestli dodržují Desatero a patero církevních přikázání a chtějí-li se v církvi dál angažovat.

VÝZKUMNÁ OTÁZKA

Jak se mladí praktikující římští katolíci ke své víře dostali a nakolik dodržují Desatero a patero církevních přikázání?

        podotázky:
          Chodíš do kostela na mše a ke zpovědi?
          Dodržuješ půst? Jestli ano, tak jakým způsobem?
          V čem ti víra v běžném životě nejvíce pomáhá?
          Souhlasíš s přibližováním církve moderní společnosti?    
          Sdílíš názor církve na problematiku potratů?
          Sdílíš názor církve na předmanželský sex?

METODOLOGIE

V první fázi našeho výzkumu jsme se zaměřili na studium odborné literatury. Zde nám pomohla především publikace Malý katolický katechismus. K doplnění informací jsme využili také možností internetu, především diskuzí na webech signaly.cz a katolik.cz, kde lze poměrně snadno zjistit mnoho údajů o rozličných tématech. Nejvíce se nám osvědčilo, když jsme stejně jako ostatní věřící přišli do diskuze řešit nějaký problém. Ve skrytu anonymity byli věřící ochotni se s námi otevřeně podělit o své postoje a názory. Otázkou však je, jaká byla validita a reliabilita vyzkoumaných údajů. V tomto ohledu se nám zdála lepší druhá fáze našeho výzkumu, kde jsme převážně použili metodu polostandardizovaného rozhovoru. Rozhovorů proběhlo celkem 6. Mluvili jsme s 2 chlapci a 4 děvčaty ve věku od 20 do 22 let. Délka jednoho rozhovoru se pohybovala okolo 40 minut, takže respondenti mohli být skutečně podrobně zanalyzováni. Rozhovory se nahrávaly na diktafon a následně se výtah nejdůležitějšího přepisoval do počítače. Metoda rozhovoru se nám zdála ideální zejména kvůli vizuálnímu kontaktu s respondentem, jelikož bylo možné, narozdíl od internetových diskuzí, zkoumat i chování dotazovaného. Velmi příjemně nás překvapilo, že mladí katolíci náš projekt přijali nad očekávání otevřeně a nebránili se spolupráci. Dokonce se i sami dobrovolně k rozhovoru hlásili. Výhodou bylo především to, že jsme stejná věková kategorie jako naši respondenti, a proto pro nás nebyl problém skloubit náš výzkum s jejich programem, plným příprav na večerní slavnosti, čímž jsme se do jejich kolektivu výborně infiltrovali a pomyslné bariéry se lámaly velmi snadno.

LITERÁRNÍ REŠERŠE

Existuje celá řada literatury, která se dotýká našeho tématu, tedy života křesťana dle Desatera a patera církevních přikázání. Avšak jen málo publikací se věnuje mladým katolíkům a vůbec se nezabývají tím, nakolik mladí katolíci dodržují zásady správného života křesťana. Prostudovali jsme knihu Věřím - Malý katolický katechismus, který se zabývá základními myšlenkami Katechismu, přináší informace o historii jeho vzniku a uvádí také praktické pokyny pro užívání Katechismu. Naší výzkumné otázky se však více dotýká kniha Neboj se, jen věř! od Jana Balíka. Autor zde podrobně líčí biblickou katechezi a svátost smíření pro mladé lidi. Kniha také obsahuje několik témat, která pan Balík v minulých letech s českou mládeží probíral. Tyto témata však mají podle autora posloužit kněžím, řeholníkům a katechetům mládeže jako pomůcka pro jejich setkávání s mladými lidmi a pro jejich vlastní katecheze. Autor doufá, že jeho kniha pomůže mladým lidem objevit krásu Boží lásky. Stejně jako v případě Malého katolického katechismu se tedy jedná spíše o jakýsi návod pro věřící, jak se mají chovat, i když pan Balík se stejně jako my především zaobíral mladými lidmi. Více se pak naší výzkumné otázky dotýkají diskuze na internetových stránkách signaly.cz a katolik.cz. Zejména u prvního jmenovaného webu lze najít několik diskuzních skupin zabývajících se alespoň částečně naší výzkumnou otázkou. Nic z toho nám však nedává přímou odpověď.

VLASTNÍ VÝZKUM

Vlastní výzkum probíhal v arcidiecézním centru pro mládež Nazaret v Kunraticích. Do tohoto centra jsme na radu naší známé zavítali na Bílou sobotu o Velikonocích, tedy v době, kdy tam bylo přítomno nejvíce věřících. Nejdříve jsme se seznámili s knězem Jardou, který nám posléze představil ostatní. Byli mezi nimi i katechumeni, kteří se zrovna připravovali na křest. Většina přítomných byla naší přítomností a zájmem příjemně překvapena, proto jsme se brzy sblížili, což nám velice pomohlo při našich rozhovorech. Naším cílem bylo zjistit, jak je život dotazovaných ovlivněn jejich vírou, konkrétně dodržováním Desatera a patera církevních přikázání. Zajímalo nás především, zda - li mladí katolíci chodí pravidelně na mše a svatou zpověď, zda - li dodržují půst, a také nás zajímalo, co si myslí o zákazu potratu a předmanželského sexu. Nezřídka se také stalo, že náš rozhovor sklouzl i do jiných oblastí týkajících se víry. Ty sice původně nebyli předmětem našeho výzkumu, ale pro zajímavost je také uvedeme. Dříve než - li Vás seznámíme s výsledky rozhovorů s našimi respondenty, řekněme si něco ve stručnosti o Desateru a pateru církevních přikázání:

Desatero

Desatero či dekalog považují židé a křesťané za příkazy (přikázání), které Bůh – Hospodin – dal lidem jako směrnici pro způsob života. Podle Starého zákona předal Bůh dvě desky s přikázáními na hoře Sinaj do rukou Mojžíšových. Zde pouze stručně uvedeme obsah Desatera, které je morálním kodexem věřícího křesťana. 6. a 9. přikázání stejně jako 7. a 10. přikázání jsme spojili v jeden výklad, protože jsou si podobná.

1. V jednoho Boha věřiti budeš. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Křesťan se vzdělává ve víře, která je směrnicí jeho života. V každé životní situaci si zachovává vyrovnanost a obrací se k Bohu s hlubokou důvěrou a láskou. Křesťan se denně setkává s Bohem v modlitbě. První přikázání zakazuje ateismus, modloslužbu, pověru, věštění, magii, agnosticismus a herezi (bludné učení).

2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. Křesťan mluví o Bohu vždy s úctou a nezneužívá jeho jméno. Nemluví posměšně o Bohu a o věcech víry, nekleje a nikdy nepřísahá lehkovážně nebo křivě.

3. Pomni, abys den sváteční světil. Křesťan se každou neděli setkává s ostatními bratry a sestrami při společné bohoslužbě. Třetí přikázání zakazuje nedělní práci, není – li pro ni závažný důvod. Zakazuje také jakoukoli činnost, která by bránila účasti na nedělní bohoslužbě.

4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. Křesťan, i když už jako dospělý a samostatný člověk nemá vůči rodičům závazek poslušnosti, chová se k nim laskavě a pozorně a je ochotný jim pomoct. Vlastním dětem věnuje potřebný čas k výchově, seznamuje je se zásadami víry a vede je ke křesťanskému životu. Křesťan respektuje autoritu představených.

5. Nezabiješ. Křesťan vidí v každém člověku Krista, kterému v bližním může sloužit. Je proto vždy laskavý a přátelský, snaží se druhé pochopit. Uvědomuje si svou zodpovědnost za zdraví a život svůj i bližních, neubližuje, nepěstuje v sobě nenávist a ochotně odpouští. Páté přikázání zakazuje vraždu, sebevraždu, záměrné poškozování těla a duše, bití, urážky, proklínání a svádění druhé ke zlému. Zakázán je také potrat, činy vedoucí k vyobcování z církve a eutanázie.

6. Nesesmilníš. 9. Nepožádáš manželky bližního svého. Pudový život musí být ovládán duchem. Křesťan nezneužívá sobecky pohlavní pud. V manželství pečuje o to, aby intimní manželský život byl společně prožitou radostí. Neodmítá děti ze sobeckých důvodů. Tato přikázání zakazují nečisté chování ve skutcích, myšlenkách i pohledech. Zavrhuje nemravné knihy, obrazy a jevištní inscenace. K těžkým proviněním patří masturbace, prostituce, pornografie, homosexuální praktiky a tělesné spojení mezi mužem a ženou, kteří nejsou spojeni manželským svazkem.

7. Nepokradeš. 10. Nepožádáš statků bližního svého. Křesťan je vždy poctivý. Nepodléhá chamtivosti, nekrade. Není lakomý, ale ani rozhazovačný. Dělá poctivě práci, za kterou je placen.

8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. Křesťan je čestný a upřímný, nelže a nesvědčí nepravdivě o svém bližním. Křesťan nepomlouvá a dovede zachovat svěřené tajemství.

Na otázku, které přikázání je největší, dal Ježíš tuto odpověď: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22,37-40)

Patero církevních přikázání

Církev také vydává těchto pět přikázání, aby pomohla křesťanům žít řádným životem ve společenství

1. O nedělích a zasvěcených svátcích slavit mši. První přikázání požaduje od věřících, aby se zúčastnili eucharistické oběti, ústřední bohoslužby církve, k níž se shromažďuje křesťanské společenství v den zmrtvýchvstání Páně. Má to být den klidu, prohloubení společenství a solidarity. Stejně tak zasvěcené svátky. Zasvěcené svátky jsou: slavnost Narození Páně (25. 12.) slavnost Matky Boží Panny Marie (1. 1.) Důležitá je také bohoslužba na Zelený čtvrtek, Velký pátek a v den slavnosti Vzkříšení, a dále na slavnosti liturgického roku a na Popeleční středu.

2. Alespoň jednou za rok vyznat své hříchy ve svátosti smíření.

3. Alespoň o Velikonocích přistoupit ke svatému přijímání. Každý se má pravidelně, alespoň jedenkrát do roka o Velikonocích, vyzpovídat a přijmout eucharistii. Ve zpovědi totiž zaručuje Ježíš odpuštění a milost k novému začátku a v přijímání daruje věřícím sám sebe. Žádný křesťan nesmí tyto dary odmítat. Ten, kdo žije ve stavu těžkého hříchu, je vyloučen ze svatého přijímání.

4. Ve dnech stanovených církví zachovávat půst. V pátek by měl každý křesťan přinést oběť. Pátek je totiž den, kdy zemřel Ježíš a věřící by se s ním měli sjednotit buď to odřeknutím masitého pokrmu, nebo jiných náročných jídel, popř. bratrskou pomocí bližnímu. Dobrý křesťan by měl i konat pokání a vyjadřovat to i kajícími skutky

Kající skutky jsou: – sebezápor – např. odříct si z jídla a pití (maso, sladkosti, káva, alkohol, cigarety), zábavu (televize, tanec), vyřídit nepříjemné záležitosti – skutky zbožnosti – např. slavení bohoslužby, modlitba, duchovní četba, křesťanské nauky – skutky lásky – např. služba bližním, občanskému i církevnímu společenství.

Vlastním údobím pokání je doba postní, kdy křesťan mj. pomocí vnitřního sebrání a kajících skutků usiluje o hlubší sepětí s Ježíšem Kristem. Toto pokání vrcholí obnovou křestního vyznání při slavnosti Vzkříšení. Vlastním dnem pokání a kajících skutků je pátek, pokud není slavnost. Na Popeleční středu a Velký pátek je přísný půst: nejíst maso (závazné od 14 let) a nejíst dosyta (závazné od 18 do 60 let). Před přijímáním Těla Kristova je eucharistický půst: jednu hodinu nic nejíst a nepít. Voda a nezbytné léky tento půst neporušují. Pro zvláštní okolnosti jsou výjimky.

5. Podle svých možností přispívat na hmotné potřeby církve. Křesťan se má účinně nasazovat pro blaho světové církve, diecéze a farnosti a poskytovat pomoc tam, kde je jí třeba (například na zmírnění bídy ve světě, podporu potřebných, opravu kostelů, či potřeby duchovní správy). Naopak může takovou pomoc i přijmout, pokud vznikne taková potřeba.

VÝSLEDKY VÝZKUMU

U dotazování jsme postupovali následovně. Nejprve jsme se od našich respondentů chtěli dozvědět, co je k víře v Boha, potažmo ke katolické církvi přivedlo a jestli dodržují Desatero a patero církevních přikázání. Potom následovali další podotázky.

Mladí praktikující katolíci se k víře dostávají především prostřednictvím svých kamarádů, nebo z vlastní intuice, ale až v pozdějším věku, většinou okolo 19 let. Podnětem se pro ně často stává přemítání o životě a o tom, co bude po smrti. Respondentka Petra například věřila v jakousi nadpřirozenost, jež se dala bohem snadno vysvětlit. Ne všichni ale měli hned jasno, že římskokatolická církev je ta pravá. Například respondentka Barbora, která byla pokřtěna jako malá a osobní převrácení na víru zaznamenala až v 19 letech, vyzkoušela nejdříve organizaci ICF Praha. Následně, ale dle svých slov „vystřízlivěla“ z počátečního nadšení, uvědomila si, že se z boje neutíká a vrátila se k římskokatolické církvi. Jiným případem je respondent Jiří. Ten se k víře dostal sám. Stačilo mu pouze přečíst Bibli a jiné texty s náboženskou tématikou, ty se mu tak jako Petře staly odpovědí na otázky, které ani škola či rodiče nedokázali zodpovědět. Co se týče dodržování patera církveních přikázání, můžeme naše respondenty opravdu považovat za praktikující věřící, jen s malými niancemi. Všichni totiž alespoň jednou ročně vyznají své hříchy ve svátosti smíření, účastní se bohoslužeb, dodržují půst. Každý ale po svém. S desaterem, etickým kodexem, se setkáváme dnes a denně, ani nemusíme být nutně křesťany, abychom ho v našich životech vyznávali. Kromě jeho prvních tří bodů, které odkazují přímo na víru se jím řídíme všichni. Není tedy žádným překvapením zjištění, že mladí praktikující křesťané, kterých jsme se dotazovali, dodržují všech deset přikázání. Pro zajímavost zde uvádíme některé z odpovědí:

Petra: Ke zpovědi chodí cca jednou za 3 měsíce, nejdéle nebyla rok. Ona sama o tomto období mluví jako o krizi své víry. Vše se ale změnilo jednoho večera, kdy dle svých slov přímo „křičela do nebe“, že už nemůže dál a prosila Boha o pomoc. Potom šla domů a tam ji zastihla veliká chuť otevřít si Bibli. Tu náhodně otevřela přímo na straně, kde se psalo o odpuštění, ulevilo se jí a za týden šla ke zpovědi. Kostel navštěvuje téměř pravidelně jednou za měsíc. Postí se tímto způsobem: Každý pátek nekouří a snaží se nejíst maso

Jiří: Kostel navštěvuje pravidelně. Snaží se nechybět hlavně v pátek. Ke zpovědi chodil jednou za 14 dnů, ale později mu došlo, že má přecitlivělé svědomí. Teď se zpovídá jednou za 2 měsíce. Nejdéle u zpovědi nebyl 3 měsíce.

Barbora: Na mše chodí pravidelně, ke zpovědi jednou týdně. Nebere ji však jako jakousi terapii, jak by se mohlo zdát nám laikům. Uvolní se, ale rozdíl je v tom, že ví, že ona se vyzpovídává prostřednictvím kněze Ježíšovi, o němž ví, že jí miluje a potvrdil to tím, že za ni zemřel na kříži. To by žádný terapeut jistě neudělal.

Na otázku v čem našim respondentům víra nejvíce pomáhá, Byli odpovědi poněkud odlišnější. Nejvíce nás však svou odpovědí překvapila Petra. Ta se často večer před zkouškami místo učení modlí za to, aby si vytáhla otázku, kterou chce a nejednou už se jí to vyplnilo! Tyto věci jí ve víře hodně utvrzují. Zato Lucii, která se dříve uzavírala sama do sebe a často odsuzovala lidi kolem, jim teď více naslouchá a snaží se je pochopit. Přisuzuje to moci boží a dodává, že nejdříve se uzdraví duše a až potom tělo.

Co se týká přibližování církve moderní společnosti, jsou respondenti stejného názoru v tom, že je správné zjednodušovat liturgii, i využívat výdobytky moderní techniky, jako je například přenášení bohoslužeb z Vatikánu on – line na webu, či zveřejnění papežova profilu na facebooku.

Na otázku, chtějí-li se mladí katolící angažovat církvi, všichni dotazovaní odpověděli ano. Rádi by byli nápomocní lidem, kteří se ocitli v situaci podobné té jejich. Ať už to znamená, že jsou vystrašení ze smrti, pokládají si otázky, na které neznají odpověď, nebo jenom pochybují o své dosavadní víře. Někteří by rádi pracovali s dětmi v podobném zařízení, v jakém jsme je navštívili.

Naše poslední otázka, které jsme se zároveň nejvíce obávali, ale o to více chtěli vědět názor respondentů, se týkala problematiky potratů a předmanželského sexu. I zde se naši respondenti ztotožňují s názorem církve. Jiří například připomenul, že církev pořádá akce na podporu svého stanoviska k problematice potratů. Zprávy o nich ale údajně média často záměrně mlží, zejména počty účastnících se lidí.

ZÁVĚR

Naší prací jsme chtěli laikovi objasnit, jak se mladý člověk dostane k víře v Boha, co mu to přináší a také zjistit, dodržuje - li přikázání daná církví. Z odpovědí, které se nám podařilo získat, vyplívají následující skutečnosti. Na tom, zda - li bude mladý člověk věřit v Boha se nemusí až tak promítat výchova rodinou. Víra mladým věřícím nabízí odpovědi na otázky bytí a nebytí, které se nepodařilo jiným institucím odpovědět. Dává jim oporu v Ježíšovi, který pro ně zemřel mučednickou smrtí. Dalším důležitým faktorem je síla kolektivu ostatních věřících. Ti se totiž navzájem ve své víře podporují. Právě díky těmto skutečnostem si jsou mladí katolíci v nejlepších letech schopni odepřít mnohé, jen aby se neprovinili proti slovu páně, potažmo církve. To, že nesouhlasí s potraty a předmanželským sexem je jen výsledek předešlého. Zajímavé také je, že ačkoli jde o jedno náboženství v rámci jedné církve, každý dotazovaný mu přidává rozličnou hodnotu. Někteří u Boha prosí o pomoc, jiní v něm vidí svého přítele, který je všude doprovází. Jedno však mají společné. Víra jim dodává sílu ve všech etapách jejich života.

PRAMENY

BECKOVÁ, Eleonore. Věřím - Malý katolický katechizmus. 2007

BALÍK, Jan. Neboj se, jen věř! 2002

Wikipedie [online]. Dostupný z WWW:<http://cs.wikipedia.org/wiki/Římskokatolická_církev>.

Signály [online]. Dostupný z WWW:<http://www.signaly.cz/diskuzePrehled.php>.

Katolík [online]. Dostupný z WWW:<http://katolik.cz/cirkev/>.

FOTOGALERIE

Arcidiecézní centrum pro mládež Nazaret v Kunraticích.

Slavnostní přijímání křestního jména z rukou kněze Jardy.

Výkres, který v rámci programu slavnostní výzdoby společenských prostor vytvořil člen naší skupiny.

Respondentka s tazatelkou.


Počet shlédnutí: 15

rimskokatolicka_cirkev.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:39 autor: 127.0.0.1