obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


rimskokatolicka_cirkev_2014

Římskokatolická církev – postoj k víře mladých katolíků

Kateřina Hlavová, Veronika Průchová, Gabriela Zajíčková. Římskokatolická církev – postoj k víře mladých katolíků. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/rimskokatolicka_cirkev_2014

Úvod a cíl práce

Tato práce se především zaměřuje na to, jak mladí katolíci dodržují katolické zásady, mezi které patří postoj k víře, dodržování liturgie, desatera a morálky. Do skupiny mladých řadíme osoby od narození do 29 let.

Mladí lidé k víře přistupují určitými způsoby. Existuje mnoho možností, podle kterých se mohou lidé chovat, a těmi se budeme dále zabývat. Jednou z možností je, že mladí lidé o zásadách vědí a dodržují je. Další možností je, že o nich vědí, ale z určitých důvodů je nedodržují a jako poslední možností je, že o nich nevědí, což vede k tomu, že je nedodržují.

Inspirací pro otázky, které byly respondentům pokládány později, byly texty z Katechismu. Tato práce se nesoustředí pouze na katolíky v České republice, ale geografický rozměr je rozšířen i o Slovenskou republiku.

Tímto tématem je velmi důležité se zabývat, protože počet věřících v nízkém věku stále klesá, což může v budoucnosti vést až k vymizení církevních tradic nebo samotných církví.

Výzkumná otázka: Jak mladí katolíci dodržují katolické zásady?

Podotázky dále budou sloužit ke specifičtějším výsledkům:

  • Jaký vliv mají věkové kategorie na zastoupení v římskokatolické církvi?
  • V jaké míře považují desatero za důležité?
  • Z jakých důvodů lidé vstupují nebo vystupují z římskokatolické církve?

Literární rešerše

O tématu „Jak mladí katolíci dodržují katolické zásady“, se vědci zabývají spíše obecně. Mezi jedince, kteří se podobným tématem zabývali, patří Jan Balík, který na toto téma napsal řadu knih, mezi které patří: Neboj se, jen věř 1), Máš na víc 2), Objevit tajemství růžence 3). Kniha „Neboj se, jen věř“ má sloužit jako pomůcka kněžím pro setkávání s mladými katolíky a lepšímu porozumění jim. Další z knih „Máš na víc“ pojednává o sebepoznání a má napomoct ke správnému rozhodování v různých životních krocích. Tato práce nebude o životních krocích věřících, ale spíše o zásadách, které mají dodržovat. Dodržování zásad bude porovnáváno se zásadami uvedenými v Katechismu. Další knihou je Katolíci- čemu opravdu věří 4) od Alan Schrecka. Autor se v této knize zabývá tématem, co patří k základům katolické víry. Například, zdali chodí mladí věřící pravidelně do kostela na mše, ke zpovědi, dodržují desatero nebo se modlí.

O tom, co je dobrého nebo špatného na tom být katolíkem se zmiňují Richard Rohr a Joseph Martos ve své knize Proč být katolíkem?. 5) Za stinnou stránku považují to, že mnozí katolíci se sice k víře hlásí, ale o tradici, historii a odlišnostech v jiných zemích příliš nevědí. „Katolíci mají často velký smysl pro hrdost na svou tradici, jsou si vědomi své dvacet století trvající historie a cítí, že jejich církev je na celém světě. Zní to sice divně, ale pocit hrdosti je často zakrýváním nevědomosti.“ Příčinu vstupu do církve vysvětluje kniha tím, že věřící jedinec má jistotu, že někam patří. Člověk se snaží učit se správnému chování jak k Bohu, tak k ostatním lidem. Je to určitá tradice, která k této víře patří.

Další kniha, s názvem Zvažuji žalovat římskokatolickou církev 6), má k církvi kritický postoj. Autor Antonín Vaněk se snaží říci lidem, že Bůh nemůže mít veškeré zásluhy na každodenním životě. „Jak je to možné, když všichni církevní hodnostáři římskokatolické církve tvrdí, že Bůh věřícím pomáhá! Nakonec zmrzačenému vojákovi stejně pomohou lékaři, jeho rodina, sdružení válečných veteránů, sociální odbor, prostě vždy to budou lidé. Nikdy to nebude Bůh ani církev!“ Autor zdůrazňuje, že: „miliardám lidí na celé zeměkouli Bůh nechybí a vůbec ho ke svému životu nepotřebují. Jediný subjekt, který Boha potřebuje, je církev. Potřebuje ho pro zdůvodnění své existence.“

V Katolickém týdeníku 7) byl zveřejněn článek napsaný formou rozhovorů, týkající se postoje katolíků k modernímu světu. Hlavními tématy jsou vztahy mladých věřících k nevěřícím nebo rozdíly mezi chováním ve škole a na farnosti. Do rozhovoru bylo zapojeno osm lidí. Všichni se shodli na tom, že chování ve škole a na farnosti se velmi liší. Na farnosti si nemohou dovolit takové chování jako ve škole. V oblasti vztahů s kamarády, má většina více přátel mezi nevěřícími, i přes to, že věřící pro ně mají větší pochopení. Rozdíly mezi věřícími a nevěřícími nedělají.

Metodologie

Pro získávání informací existují dvě hlavní metody sběru dat a to kvantitativní a kvalitativní metoda. Pro kvantitativní metodu jsou typické dotazníky a ankety, oproti tomu při kvalitativním výzkumu jsou upřednostňovány rozhovory a pozorování. Samotné pozorování můžeme dále rozdělit na zúčastněné a nezúčastněné. Kvantitativní metoda je výhodnější v případě, že potřebujeme numerické hodnoty pro vytváření statistik, naopak kvalitativní metoda je vhodná k porozumění jedincům či skupinám v jejich náhledu na svět.

V této semestrální práci je použita především kvalitativní technika sběru dat. S českými mladými respondenty jsme využily formu rozhovoru a se slovenskými respondenty jsme využily dotazník poslaný pomocí e-mailu. Osoby, které jsme kontaktovaly, byly v první řadě naši známí, kteří vyznávají tuto víru a díky nim jsme později dostaly kontakt i na další katolíky. Způsob osobního setkání je výhodnější, protože máme možnost na dotazovaném vidět i jeho reakce na pokládané otázky. Díky přímému kontaktu se dotazovaní také více otevřeli a poskytli detailnější informace. Dále jsme díky tomu měly možnost lépe se vžít do jejich situace. Nevýhodou ale bylo, že špatným položením otázky jsme mohly ovlivnit odpovědi respondentů. Během osobních rozhovorů jsme si pečlivě zaznamenávaly odpovědi na předem vymyšlené otázky. Oproti tomu, informace získané pomocí emailu, byly stručnější. Nevýhodou toho také je, že prostřednictvím e-mailu se nelze dotazovaného zeptat na doplňující otázky, které nás mohou napadat během osobního kontaktu.

Vlastní výzkum probíhal sepsáním otázek zaměřující se na chování věřících. Odpovědi jsme následně zpracovaly a hledaly rozdílnosti v názorech mladých katolíků.

Vlastní práce

Teoretická část

Teoretická část zahrnuje základní statistické údaje o římskokatolické církvi. Údaje byly převzaty přímo z Českého a Slovenského statistického úřadu. První graf týkající se vývoje vybraných církví od roku 1921 do roku 2011, obsahuje římskokatolickou církev, Českobratrskou církev evangelickou a církev československou husitskou. Jak je vidět, církev římskokatolická má stále nejvyšší zastoupení, po celou dobu vývoje tohoto grafu. Propad je ovšem extrémní oproti ostatním církvím.

Graf č.1 8)

Římskokatolická církev je jednou z nejrozšířenějších katolických církví na světě. Nejvíce katolickým kontinentem světa je Amerika. Dále následuje Evropa, kde je podíl katolíků v rozpětí 30 – 40 %. Nejméně katolickým kontinentem je Asie, kde katolíci představují zanedbatelnou menšinu, která je v mnoha případech pronásledována. V České republice se v roce 2001 k této víře hlásilo kolem 3 mil. obyvatel. Oproti tomu, roku 2011 se počet věřících zmenšil téměř na 1 mil. obyvatel. Ve Slovenské republice se v roce 2001 k římskokatolické církvi hlásilo 3,7 mil. obyvatel, což se během deseti let snížilo téměř na 3,4 mil. obyvatel. Pokles věřících na Slovensku nebyl tedy tak vysoký jako v ČR.

Katolíci dle věku a vzdělání

Dalo by se předpokládat, že nejvíce věřících katolíků bude mezi staršími lidmi z důvodu toho, že byli vírou více obklopeni v mládí a víra byla obecně více rozšířená. Dalším předpokladem je, že věřících se základním vzděláním nebo s výučním listem bude nejvíce, jelikož v minulosti nebyla taková možnost studia jako v dnešní době. Lidé žili spíše na vesnicích, proto se více zabývali zemědělstvím. O doložení teorií se mohou čtenáři dočíst níže.

Následující tabulka ukazuje počty lidí hlásící se k římskokatolické církvi dle věkových kategorií. Pro porovnání se tabulka skládá ze dvou částí, a to z roku 2001 a 2011. Ve sloupci s názvem „hlásící se k Církvi římskokatolické“ jsou uvedeny přesné počty věřících. Hodnoty v dalších dvou sloupcích jsou uvedeny v procentech. První sloupec s názvem „obyvatel v daném věku“, ukazuje v řádku „celkem“ procento věřících ze všech obyvatel v ČR (vychází číslo 26,8). V dalších řádcích např. ve věkové kategorii 0-14, číslo 16,4 ukazuje procento věřících ze 100 % lidí v této věkové kategorii. Oproti tomu v druhém sloupci s názvem „hlásících se k církvi“ jsou uváděna čísla z celkového počtu věřících.

Tabulka č.1 9)

Další tabulka, která popisuje počet věřících dle vzdělání, zahrnuje veškeré církve v České republice. Jelikož se tato práce zaměřuje obecně na mladé věřící, je více než vhodná.

Ve sloupci s názvem „absolutní“ jsou uvedena přesná čísla věřících. Další dva sloupce jsou vyjádřeny v procentech. První z nich „úhrnu obyvatel daného vzdělání“ ukazuje v řádku „věřící celkem“ procento věřících ze všech obyvatel v ČR s jakýmkoli ukončeným vzděláním. V dalších řádcích např. ve věkové kategorii 15letí a starší, číslo 22,1 ukazuje procento věřících ze 100 % lidí v této věkové kategorii. Tabulka dále ukazuje, že ze 100 % obyvatel bez vzdělání v ČR je jich 17,3 % věřících, nebo že ze 100 % vysokoškoláků je jich 28,3 % věřících. V druhém z nich s názvem „věřících 15letí a starší“ vyčteme např., že ze 100 % věřících je 16 % vysokoškoláků.

Z tabulky vyplývá, že nejvíce věřících je zastoupeno v kategorii střední vzdělání bez maturity.

Věřící podle nejvyššího ukončeného vzdělání k 26. 3. 2011

Tabulka č.2 10)

Rozdělení dle diecézí

Důvodem pro uvedení diecézí v teoretické části je, že tázaní respondenti žijí v odlišných krajích, tudíž spadají pod jednotlivé diecéze. Jistě stojí za zmínku, rozlišení diecézí v práci uvést, protože čtenáři o rozdělení do diecézí nemusí být vůbec informováni. I pro samotného katolíka je důležitá znalost diecézí, nebo alespoň té, do které spadá, stejně jako znalost rozdělení České a Slovenské republiky do krajů.

Zabýváme se diecézemi v České republice i ve Slovenské republice. Hlavní rozdělení církve v obou zemích je na tzv. církevní provincie. Tyto církevní provincie se dále rozdělují na diecéze. Vymezují se převážně územně. V některých případech je ovšem možné i vymezení institucionální, či funkční. Podřazenou jednotkou diecéze je farnost nebo svazky farností. Nejvyšším představitelem diecéze je biskup.

Česká republika

V České republice se církev dělí na dvě církevní provincie, Českou církevní provincii a Moravskou církevní provincii. V obou těchto provinciích se vyskytuje jedna arcidiecéze. V České provincii je to pražská arcidiecéze, která je nejstarší, a byla na arcidiecézi povýšena roku 1344. Česká provincie se skládá z pěti diecézí. Moravská provincie obsahuje 3 diecéze, z nichž jedna je Olomoucká arcidiecéze povýšena na arcidiecézi roku 1777.

Obrázek č.1 11)

Slovenská republika

Ve Slovenské republice je církev rozdělena také na dvě církevní provincie. Západní provincii a Východní provincii. Západní provincie neboli Bratislavská římskokatolická provincie se skládá z 5 diecézí a Východní neboli Košická římskokatolická provincie obsahuje tři diecéze.

Obrázek č.2 12)

Praktická část

Pasportizační údaje

Česká republika

  • Zdislava: 20 let, Kladno, studentka KU
  • Nikola: 20 let, Kladno, vystudovala SUPŠ, pracující
  • Barbora: 21 let, Praha, studentka ČZU

Slovenská republika

  • Damián: 21 let, Bratislava, student VŠ
  • Patrik: 18 let, Michalovce, student SŠ
  • Tomáš: 22 let, Topolčany, student VŠ

Víra jako smysl života

Téměř všichni naši dotazovaní věří v Boha, jelikož je k tomu rodiče vedli od narození. Víra pro ně znamená především smysl života, jistotu a naději v lepší život. Damián odpověděl: „pre mna je viera Boh a Boh je pre mna svoboda.„ Dotazovaní od víry nic neočekávají, z důvodu toho, že ji neberou jako něco, od čeho by měli něco očekávat, ale je to pro ně náplň života. Mezi zásady, které jsou pro ně důležité a dodržují je, je desatero božích přikázání. Dále je pro ně důležité chodit ke zpovědi, mluvit s Bohem nebo se zapojovat do různých mládežnických společenství. Dotazovaní dokázali vyjmenovat jak desatero, tak sedm svátostí.

Desatero - vztah k Bohu

Velký význam katolíci přikládají již zmíněnému desateru. Proto je pro tuto práci významné zjistit, který z bodů je pro respondenty méně čí více důležitý. Jako nejvýznamnější a základní z první části desatera, která se zabývá vztahem k Bohu, je Nebudeš mít jiného Boha mimo mne, poté Pomni, abys den sváteční světil. A jako poslední je, dle respondentů Nevezmeš jména Božího nadarmo. Důvodem pro to může být, že pro mnohé z nevěřících je např. „Pane bože“ otřepaná fráze, která je už používaná automaticky i mezi věřícími.

S desaterem souvisí odborný článek: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Nebudeš mít jiného boha mimo mne - Výklad desatera Božích přikázání I. 13), kde se autor zmiňuje převážně o první části desatera. Těžištěm prvního z přikázání podle něho spočívá v pravdivém poznání toho, jak svět funguje a neznamená to, že Bůh je jen otázka víry. Dále také říká, že pod sebevzdělávání nespadá jen čtení Bible a důraz na teologii, ale věřící by měl rozumět od přírodních až k humanitním vědám. V článku je zmíněno, „že úkolem věřícího je neplýtvat časem na čtení BlR, sledováním bezduchých pořadů v televizi, hraním počítačových her či luštění sudoku, ale věnovat tento čas všestrannému sebevzdělání“, což je úzce spjato s odpověďmi respondentů, kteří v otázce „co byste byli ochotni obětovat pro víru?“, odpověděli, že by obětovali svoje pohodlí a volný čas.

Dodržování liturgie

Dotazovaní pravidelně navštěvují kostel, nejčastěji s rodinou, potažmo s přáteli. V kostele chodí ke zpovědi. Zpovídají se vždy ze všech svých hříchů. Zdislava: „nestydím se zpovídat opravdu ze všeho, věřím, že mi to pomůže.“ Slušné oblečení při návštěvě kostela je pro ně samozřejmostí. V otázce modlení, se pouze jeden dotazovaný vyjádřil tak, že se modlí pouze podle potřeby. Ostatní se modlí a promlouvají k Bohu každý den.

Mladí věřící se scházejí pravidelně na náboženských sezeních. V dnešní době je ale počet mladých lidí, kteří se schází stále nižší. Jedním z důvodů, proč se scházejí, je například lepší porozumění, ale mezi nevěřícími mají také spoustu přátel, protože jak bylo zmíněno, klesá počet mladých věřících.

Desatero - vztah k člověku

Z druhé části desatera, která se zabývá vztahem k ostatním lidem, bylo zjištěno, že mezi nejvýznamnější řadí: Nezabiješ, Cti otce svého i matku svou, Nepokradeš a Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. Oproti tomu jsou zajímavé otázky týkající se morálky. I přes to, že jsou dotazovaní plně věřící, v této oblasti porušují mnoho zásad. Například další z desatera: Nesesmilníš, nedodržují tak, jako jiná. Téměř všichni naši respondenti toto už porušili. Jeden z důvodů může být, Zdislava: „Je skvělý, když se to podaří dodržet. Vztah by měl směřovat k manželství a rodině, ale když máš někoho rád a věříš ve společnou budoucnost, tak i to ke vztahu patří.„ Dalším z desatera, na který mají odlišný názor, je: Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. K nevěře zaujímají postoj „nemělo by se podvádět“, ale nikdo z dotazovaných neřekl, že to nikdy neudělal nebo že to přímo odsuzuje.

Morální zásady

Paradoxem je, že mladí věřící, kteří chodí do kostela, modlí se, zpovídají se, promlouvají k Bohu a celkově jejich chování odpovídá chování správného katolíka, se v otázce alkoholu, kouření a drog od nevěřících tolik neodlišují. Neodpouštějí si alkohol ani lehké drogy např.: kouření marihuany.

Dále je v dnešní době pro katolíky významné vychovávat děti tak, aby si sami zvolily, jakou cestou se v životě vydají. „Rodiče se totiž patrně vědomě snaží pokud možno neovlivňovat děti direktivně ve volbě hodnot a nechávají na jejich rozhodnutí, aby si samy zvolily, co je pro jejich život podle jejich názoru nejlepší.“ 14) Za důležité vlastnosti mladí katolíci považují dobré způsoby/chování, pracovitost, spořivost nebo poslušnost.

Respondenti nám toto potvrdili, Patrik: „Rodičia mi do doležitých rozhodnutí nikedy nehovorili, pretože vedia, že sám Boh mi pri rozhodovaní na mojej ceste životom pomože.“ K vlastnostem se vyjádřili tak, že jsou pro ně důležité proto, aby dokázali Bohu, že jsou dobrými lidmi. Jelikož naši respondenti jsou k víře vedeni od malička a je pro ně víra důležitá, budou se snažit vést k víře i své potomky.

Partnerské vztahy

Jelikož římskokatolická církev striktně odmítá manželství homosexuálů, bylo zajímavé klást otázky i na toto téma. V České republice je možno uzavírat registrované partnerství od roku 2006 oproti tomu na Slovensku není registrované partnerství uzákoněno. Partnerství v ČR ovšem neposkytuje zdaleka všechna práva jako u manželství heterosexuálů (adopce dětí, společné příjmení a jiné). „Stejná práva jako heterosexuálním párům by homosexuálním párům podle vlastních vyjádření dopřála zhruba jedna třetina římských katolíků a dvě pětiny lidí bez vyznání v reprodukčním věku, v post reprodukční věkové kategorii je tolerance vůči homosexuálům nižší.“15)

Naši respondenti se k homosexualitě vyjádřili následovně: neodsuzují ji, nevadí jim páry např. držící se za ruce, ale přehnané medializování odsuzují. Jediná Nikola tvrdí: „Sama na to hledám odpovědi. Já osobně si myslím, tedy vím, že je to nemoc a nemoc není od Pána, nýbrž od zlého. Modleme se za ně ve jménu Ježíše. Znám pastory, s velkou rodinou, kteří byli uzdraveni (tato nemoc přichází z rozvodů a zklamání v rodičích-ztráta vzoru).“

Příslušníci římskokatolické církve vstupují do manželství oproti nevěřícím v nižším věku. Důvodem proto může být, že nevěřící spolu dlouhou dobu žijí v nesezdaném partnerském vztahu, protože na manželství nekladou takový důraz. Katolíci jsou konzervativnější, proto přikládají manželství větší význam. Již zmíněná Nikola je ve 20 letech vdaná, což se může některým nevěřícím v tomto věku zdát nerozumné. Co se týče rozvodovosti, katolíci v nižším věku se rozvádějí více než nevěřící a to, z již zmíněného důvodu, že nevěřící nevstupují do manželského svazku tak brzy.

Vstoupila do církve/vystoupil z církve

Někteří věřící nemusí věřit v Boha už od narození, jiní jsou k víře vedení od mala a postupem času jsou ovlivněni okolním světem a věřit přestanou. I s takovými respondenty jsme se setkaly.

Nikola z České republiky je typickým příkladem toho, že i ve starším věku můžeme začít věřit v Boha. Tato slečna, i přes to, že její rodiče věřící nejsou, začala v 8 letech díky svým příbuzným věřit. Její víra začala v době, když s tetou poprvé navštívila sbor a poté začala navštěvovat i tábory, konference a různé další akce. Překvapivé je, že i přes to, že nevěří od narození, je vírou více pohlcená než naši respondenti, kteří věří od mala.

Její vztah k Bohu je následující: „Žij tak, aby ses rozhodoval jako Ježíš. To zahrnuje i desatero. Nejsem katolík, jsem Boží dítě! Bůh nerozlišuje, jestli jsem nebo nejsem katolík, On hledí na to jak moc Ho milujeme.“

Její názory se výrazně liší v určitých věcech, například v dodržování morálky, chození ke zpovědi či v tom, zda umí vyjmenovat desatero. V souvislosti s desaterem je tato respondentka jediná, která ho neumí vyjmenovat, ale přesto ho celé, bez výjimek dodržuje. Nikola: „Popravdě nedokážu, možná bychom to měli znát všichni nazpaměť. Věřím, že když k nám promlouvá Duch Svatý, dokáže mluvit v různých situacích i za nás a na desatero si vzpomeneme.“ Další odlišností je to, že nechodí ke zpovědi a ani tam jít nehodlá. Odůvodňuje to tím, že se zpovídá svému manželovi, čímž prohlubují jejich vztah a pak se za hříchy společně modlí.

Tomáš ze Slovenska je přesným opakem Nikoly. Od narození ho rodiče vedli k víře a on i přesto přestal věřit v Boha. Když přišel na stření školu, poznal mnoho nevěřících kamarádů, kteří se ho ptali proč je věřící. Nikdy nepřemýšlel, proč v Boha věří, protože mu to bylo vštěpováno rodiči od narození. Začal o tom číst mnoho knih a článků, díky kterým si uvědomil, že Bůh nemůže být všemocný a postupem času se víry vzdal.

Vnímání věřících nevěřícími

Pro zajímavost byla všem našim respondentům položena otázka: „Máš nějakou zkušenost s rozdílem ve vnímání věřících nevěřícími v ČR a SR?“ Jediný kdo nám na tuto otázku odpověděl, byl Patrik, který každý rok jezdí na prázdniny za babičkou do Čech. „V Českej republike som strávil veľa času a všimol som si, že pre neveriacich v mojom veku, je prekvapujuce, keď sa dozvie, že je niekto veriaci. Príde im to divné. Naopak na Slovensku su reakcie úplne normálne a nikto sa tomu nečuduje.„

Závěr

Práce se obecně zabývá římskokatolickou církví, konkrétně mladými katolíky a jejich přístupem k víře. Z tohoto výzkumu vyplývá, že mladí katolíci, to, co se týká samotné víry, dodržují. Jsou ale velmi ovlivňováni současnou dobou i nevěřícími, a to vede k porušování morálních zásad.

Hlavním rozdílem mezi Českou a Slovenskou republikou je v počtu věřících obyvatel. V otázce víry, jsou si oba národy podobné. Oba dodržují základní pravidla, která jsou obsažena v Katechismu a jsou si vědomi všeho, co by správný katolík měl dodržovat. Dále se můžeme dozvědět, že mladí katolíci dodržují pro ně významnější část desatera, pravidelně navštěvují kostely a chodí ke zpovědi. Oproti tomu nepřikládají takový význam přikázáním, které jsou v dnešní době pro nevěřící běžné. Příkladem může být pohlavní styk před svatbou.

Co se týká úbytku věřících lidí v porovnání České a Slovenské republiky, Česká republika má úbytek několikanásobně vyšší. To může být hlavním důvodem toho, že reakce nevěřících na věřící jsou udivující, s čímž se na Slovensku téměř nesetkáme.V práci se také můžeme dozvědět, proč někteří jedinci od církve odcházejí nebo se naopak v průběhu života přidávají. Jeden z důvodů odchodu může být uvědomění si, že za vším nemůže stát Bůh a k příchodu je například vede pocit, aby někam patřili.

Z výzkumu obecně vyplynulo, že rozdíly ve víře v České a Slovenské republice jsou minimální a dále se mladí římští katolíci pokusí zabránit vymizení katolických zásad a tradic tím, že povedou k víře i své potomky.

Seznam použité literatury

BALÍK, Jan a Joseph MARTOS. Máš na víc: život je umění, kterému se učíme od mládí. 2. vyd. Praha: Paulínky, 2010, 103 s. Katecheze a formace. ISBN 978-80-86949-95-6.

BALÍK, Jan a Joseph MARTOS. Neboj se, jen věř!: biblické katecheze a svátost smíření pro mladé lidi. 1. vyd. Praha: Paulínky, 2002, 87 s. Katecheze a formace. ISBN 80-860-2544-6.

BALÍK, Jan a Joseph MARTOS. Objevit tajemství růžence: biblické katecheze a svátost smíření pro mladé lidi. Vyd. 1. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003, 87 s. Katecheze a formace. ISBN 978-807-2661-343.

SCHRECK, Alan a Joseph MARTOS. Katolíci: čemu opravdu věří?. 1. vyd. Praha: Návrat domů, c2013, 182 s. Katecheze a formace. ISBN 978-80-7255-287-0.

ROHR, Richard a Joseph MARTOS. Proč být katolíkem. Brno: Cesta, 2003, 123 s. ISBN 80-729-5047-9

VANĚK, Antonín a Joseph MARTOS. Zvažuji žalovat římskokatolickou církev: (o Bibli, bohu a církvi). 1. vyd. Praha: Krigl, 2009, 182 s. Katecheze a formace. ISBN 80-869-1227-2.

PAULAS, Jan. Být vyrovnaný, být v obraze „být in“. Katolický týdeník, 2004 dostupné z: http://www.katyd.cz/tema/byt-vyrovnany-byt-v-obraze-byt-in.html

Odborná literatura:

KLIMEŠ, Jeroným. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Nebudeš mít jiného boha mimo mne- Výklad desatera Božích přikázání I., Christnet.cz, 2014

dostupné z:

http://christnet.cz/clanky/5216/ja_jsem_hospodin_tvuj_buh_nebudes_mit_jineho_boha_mimo_mne.url

NEŠPOROVÁ, O. The effects of religion on family life. The differences in familial behavior and attitudes on families among Czech Christians. Urban People (Lidé města), issue: 01 / 2010, pages: 61­-88

dostupné z databáze odborných článků http://czu.multidata.cz/

Obrázky, tabulky, grafy:

http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/170220-14 https://cs.wikipedia.org/wiki/Diec%C3%A9ze http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1_c%C3%ADrkev_na_Slovensku




Počet shlédnutí: 99

1)
BALÍK, Jan a Joseph MARTOS. Neboj se, jen věř!: biblické katecheze a svátost smíření pro mladé lidi. 1. vyd. Praha: Paulínky, 2002, 87 s. Katecheze a formace. ISBN 80-860-2544-6.
2)
BALÍK, Jan a Joseph MARTOS. Máš na víc: život je umění, kterému se učíme od mládí. 2. vyd. Praha: Paulínky, 2010, 103 s. Katecheze a formace. ISBN 978-80-86949-95-6.
3)
BALÍK, Jan a Joseph MARTOS. Objevit tajemství růžence: biblické katecheze a svátost smíření pro mladé lidi. Vyd. 1. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003, 87 s. Katecheze a formace. ISBN 978-807-2661-343.
4)
SCHRECK, Alan a Joseph MARTOS. Katolíci: čemu opravdu věří?. 1. vyd. Praha: Návrat domů, c2013, 182 s. Katecheze a formace. ISBN 978-80-7255-287-0.
5)
ROHR, Richard a Joseph MARTOS. Proč být katolíkem. Brno: Cesta, 2003, 123 s. ISBN 80-729-5047-9
6)
VANĚK, Antonín a Joseph MARTOS. Zvažuji žalovat římskokatolickou církev: (o Bibli, bohu a církvi). 1. vyd. Praha: Krigl, 2009, 182 s. Katecheze a formace. ISBN 80-869-1227-2.
7)
PAULAS, Jan. Být vyrovnaný, být v obraze „být in“. Katolický týdeník, 2004
13)
KLIMEŠ, Jeroným. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Nebudeš mít jiného boha mimo mne - Výklad desatera Božích přikázání I., Christnet.cz,2014
14)
NEŠPOROVÁ, O. The effects of religion on family life. The differences in familial behavior and attitudes on families among Czech Christians. Urban People (Lidé města), issue: 01 / 2010, pages: 61­-88
15)
NEŠPOROVÁ, O. The effects of religion on family life. The differences in familial behavior and attitudes on families among Czech Christians. Urban People (Lidé města), issue: 01 / 2010, pages: 61­-88
rimskokatolicka_cirkev_2014.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)