Simferopol

Spolek v Simferopolu (Vltava) má 14 poboček a mj. organizuje i krajany z Lobanovky (Bohemky) a Alexandrovky na Krymu.

• První písemné zmínky o obci
• Obecná historie (jednalo se o obec již založenou, kam se přistěhovali Češi, nebo založili obec sami)
• Etnické složení (původní obyvatelstvo, další národnosti, vztahy mezi těmito národnostmi v různých obdobích až do

současnosti)

Ve správním městě autonomní republiky Krym Simferopolu, nacházejícím se ve středu poloostrova na úpatí pozvolna se zvedajícího krymského pohoří, dosahujícího při pobřeží výšek přes tisíc metrů nad mořem, žila česká menšina již od počátku kolonizace. První osadníci, sestávající povětšinou z řemeslníků, se zde usadili ihned po příchodu na Krym. Větší část předků dnešních obyvatel přicházela ovšem postupně z českých vesnic poloostrova a z Čechohradu z Melitopolské oblasti. Postupně nabyla ve 20. letech 20. století počtu 183 rodin s 655 dušemi. V roce 1923 tu bylo na 156 dětí školou povinných, ovšem bez možnosti navštěvovat českou školu. Za účelem zřízení české školy bylo vytvořeno pomocné družstvo, v jehož čele stál předseda „Spolku Krymských Čechů„ pan Havelka, které se snažilo v této věci uspět u sovětských úřadů, stejně jako ve věci založení české knihovny. Byl zájem také o odkup zahrad po panu Smrčkoví, na kterých by byl zřízen útulek pro 15 českých a 15 ruských dětí.

Havránek Pavel; Brno 2004; Vystěhovalectví z českých zemí do oblastí Krymu, jižní Ukrajiny a Besarábie (magisterská diplomová práce)

• Kdy a jak došlo ke kolonizaci českým obyvatelstvem.
• Dosavadní výzkumy týkající se dané obce

Kromě osadníků, kteří tu měli stálé bydliště, tu před První světovou válkou působilo i několik podnikatelů a filiálek českých firem (české podniky, banky a podnikatelé působili především v Kyjevě, Moskvě a v Oděse). Češi zde pracovali jako učitelé na gymnáziích, byli majiteli zahradnictví, činžovních domů, nájemci hotelů, byli pivovarskými sládky a uznávanými hudebníky. Dnes podle různých zpráv od místních činovníků krajanského spolku lze počet lidí s českými kořeny jen těžko určit, pohybuje se mezi čísly 250 až 600. Pravdě bude asi blíže spodní hranice. Na celém Krymu se k českým kořenům v roce 1989 přihlásilo l 020 lidí. Problém tkví především v tom, že málokdo již umí česky, v podstatě nikdo z mladých, ani starých nepochází z čistě českých poměrů a nezanedbatelná je i roztříštěnost osídlení v městském prostředí. Česká menšina nikdy nevytvořila kompaktní sídelní celek sdružený na vymezeném teritoriu. Obstojně češtinu, jako dorozumívací jazyk, ovládá jen málokdo i z té nejstarší generace. Stav znalosti prarodné řeči dokládá i fakt, že nynější předseda krajanského spolku Vltava, Stanislav Kaplan česky rovněž neumí.

Havránek Pavel; Brno 2004; Vystěhovalectví z českých zemí do oblastí Krymu, jižní Ukrajiny a Besarábie (magisterská diplomová práce)

• V čem je tato obec výjimečná (z hlediska geografických, klimatických podmínek, z hlediska izolovanosti, národnostní pestrosti, dostupnosti pracovních míst…)

• Vývoj počtu českého obyvatelstva (absolutní i relativní) podle národnosti, ev. podle mateřského jazyka
• Jakým způsobem krajané vnímají a projevují svoji národnostní identitu

Simferopol je hlavní město autonomní republiky Krym. Dle oficiálního censu z roku 2001 žilo na Krymu 749 Čechů. (zrdoj: http://ukrcensus.gov.ua/eng/results/nationality_population/nationality_1/s5/?botton=cens_db&box=5.1W&k_t=01&p=120&rz=1_1&rz_b=2_1%20&n_page=7)

• Kdy byly založeny české spolky, kdy zanikaly, kdy se znovu obnovovaly, počty členů.
• Byly v obci nějaké konkurenční spolky (národnostní, svým zaměřením)…

V dubnu 1993 byl založen kulturně osvětový spolek Vltava. Iniciátory vzniku byli V. Vágner, L. I. Hricaj a E. Kubík. Jeho prvním předsedou byl Viktor Vágner, kterého v roce 1999 vystřídal Eduard Kubík a toho ještě tentýž rok již zmiňovaný Stanislav Kaplan. Vznik spolku (spolu s dalšími na Ukrajině) inicioval zánik všeukrajinské zaštiťovací „Československé kulturně osvětové společnosti J. A. Komenského“ v roce 1993, jejímž předsedou byl Alexandr Drbal. Ta vznikla v roce 1990 s hlavním úkolem organizovat krajanský život v nových uvolněných podmínkách a podílet se svými zkušenostmi na přesídlování čemobylských krajanů. Její pokračovatelkou je v květnu 1995 ustanovená „Česká Národní Rada Ukrajiny„, která znovu spojila pod centrální koordinaci krajanské spolky za předsednictví Ludmily Muchinové. Členové spolku Vltava se z počátku scházeli v provizorních zapůjčených či pronajatých místnostech (česká strana financovala vybavení místností). V současné době již existuje české centrum sestávající ze dvou místností, kde se konají zkoušky pěveckého ženského souboru téhož jména a dětského souboru Srdíčko, schůze členů spolku, scházejí se tu členové řemeslných, výtvarných a uměleckých kroužků, a také se tu nacvičují vystoupení prezentovaná na veřejnosti.

V těchto prostorách probíhá jak nedělní, tak prázdninová výuka českého jazyka. Dříve se prázdninové vyučování odehrávalo v zapůjčené místnosti ve škole. Spolek zaštiťuje všechny spolky krajanů na Krymu. Patří pod něj 12 oblastních organizací, především v Lobanovu a Alexandrovce, dále potom v Bratském, Džankoji, Evpatorii, Kerči, Krasnoperekovsku, Sevastolpolu, Feodosii, Jaltě, Krasnogvardějském a v Akťabrskom.

Krajané také působí v Centru humanitních studií na katedře české filologie a literatury ustanovené počátkem 90. let 20. století. Dále se podílejí na přípravě „slovanského“ vysílání krymské televize. Jejich zásluhou byl také při Etnografickém muzeu v Simferopolu, ve stálé expozici etnik žijících v tomto kraji, zřízen český koutek. Spolek vydal propagační brožuru v ruštině „Život Čechů na Krymu„ (1999) a stejného roku „Čechové na Krymu a osada Čechohrad“. V roce 2000 zahájil spolek vydávání časopisu Vltava-noviny v ruštině. Kromě toho jeho aktivní členové přispívají občasnými články do novin Krimskoje vremja a Krimskoje novosti. Roku 2000 byly zřízeny internetové stránky. Za presidenta V. Havla existovala spolupráce a kontakty s Kanceláří presidenta republiky. Václav Havel se také setkal v roce 1997 při uctění památky padlých v bitvě u Zborová se zástupci všech českých krajanských spolků na Ukrajině. V podstatě každoročně se konají schůzky předsedů českých spolků na českém velvyslanectví v Kyjevě. Spolek v Simferopolu je rovněž v kontaktu s ministerstvem kultury Autonomní republiky Krym od níž mimo jiné dostává finanční prostředky na pořádání spolkových programů.

Soubor Vltava vystupoval již při mnoha příležitostech. Jedná se především o krajanské slavnosti organizované jak v místech osidlem Čechy (např. slavnosti Českého piva v Jaltě), tak i na všekrymských („Krymská duha„) a všeukrajinských kulturních akcích. Mimo jiné za svoji činnost získal v roce 1996 ocenění „Cenu Boženy Němcové“ od Asociace národních spolků a jednot Krymu a Krymské kulturní nadace. Roku 2001 byl odměněn pečetí od Vlády ministrů Autonomní republiky Krym. Byl zájem o zřízení ceny Cyrila a Metoděje, ovšem přes odpor bulharské komunity, která věrozvěsty považuje za patrony své země, bylo od tohoto záměru opuštěno. České spolky na Ukrajině se každoročně scházejí na svém Celoukrajinském festivalu krajanských spolků většinou konaném střídavě v Kyjevě, Oděse či Jaltě. Kromě toho se krymské spolky scházejí zvlášť na svých slavnostech, například v Lobanovu, Alexandrovce či v Evpatorii. Větší akce jsou organizovány a řízeny Českým centrem v Kyjevě. Je zcela běžná účast na těchto větších podnicích zástupců krymské vlády.

Členové se také snaží obnovit zapomenuté zlidovělé církevní svátky. K těm hlavním patří oslavy sv. Mikuláše, roku 1998 např. organizované spolu s polským spolkem. V roce 2000 a 2001 je předvedli na Celoukrajinském plese, vletech 1999 až 2002 na Mezinárodních slavnostech Krymu, v roce 2002 při Dnu české kultury v Ruském centru a v roce 2001 na mezinárodním letním táboře „Tolerantnost„ v Aluště. Byly i roky, kdy se svážely děti českých kolonistů z celého Krymu do určité vesnice, kde byl pro ně vytvořen program. Dále je snaha o oživení obyčejů spojených se svátkem Velikonoc, sv. Jana Křtitele a dalších.

Havránek Pavel; Brno 2004; Vystěhovalectví z českých zemí do oblastí Krymu, jižní Ukrajiny a Besarábie (magisterská diplomová práce))

• Jaká je konfesní struktura krajanů.
• Je náboženství faktorem, který brání asimilaci, nebo ji naopak podporuje (vztah konfese krajanů ke konfesi většinové společnosti).
• Jak ovlivňují duchovní (případně aktivní věřící) krajanskou komunitu (nedělní školy, výuka češtiny, společné akce…).

• Kdy byla založena škola, jaký měla vyučovací jazyk, jak se školy měnily.
• Kam chodí děti do školy dnes.
• Je možnost navštěvovat výuku češtiny (pravidelně, nepravidelně, kdo tuto výuku zajišťuje), počty zájemců, trendy (zájem se zvyšuje, snižuje, je stejný, žádný).

Na obnovu znalostí českého jazyka sem od roku 1995 pravidelně dojíždějí studenti z České republiky na prázdninové kurzy, organizované Centrem humanitární pomoci krajanům pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí. Kromě toho zde již dlouhá léta (od roku 1996) vede místní rodačka Ludmila Savinovová nedělní školu pro zájemce. Zájem není ovšem veliký, počet žáků nedělní školy je kolem desíti a vyučující studenti se o prázdninách potýkají s ještě menším stavem žactva.

Havránek Pavel; Brno 2004; Vystěhovalectví z českých zemí do oblastí Krymu, jižní Ukrajiny a Besarábie (magisterská diplomová práce))

V centru města se nachází etnografické muzeum. Stálá expozice se nazývá Mozaika kultur Krymu a zahrnuje ukázky různých předmětů denní potřeby kultur obývajících toto území. Český koutek byl zřízen zejména díky daru věcí z rodinného dědictví paní Ludmily Kubíkové.Zahrnuje např. vyšívané dečky, duchny, nádobí, kroje.

Paní Kubíková funguje v Simferopolu jako „česká babička“. Kterýkoliv Čech potřebuje pomoci, může se na ní obrátit. Když jsme na poslední chvíli potřebovali ubytování, pan Kaplan (předseda českého spolku) začal obvolávat členy spolku. Paní Kubíkové stačilo jen říct slova „Češka, studentka“ a okamžitě se nabídla, že mě ubytuje a to ještě tentýž večer! Dostalo se mi domácího „all inclusive“ ubytování s vřelou atmosférou. Babička Ludmila (tak ji všichni říkají a byla jsem instruována, abych ji také tak oslovovala) zpívá v českém sboru. Po večeři, na kterou babička pozvala i moje dva kamarády, kdy se stůl prohýbal pod nánosy jídla, došlo i na zpěv. Babička má výbornou výslovnost. Je to asi i díky tomu, že je v kontaktu s částí své rodiny, která zůstala v Čechách - v Plzni. Často se navštěvují a komunikují přes internet.

Etnografické muzeum - české exponáty Rodina babičky Ludmily

Co se spolku Vltava týče, ozývají se hlasy kritizující jeho hospodaření, které je údajně někdy dost neprůhledné. Vltava má totiž větší pravomoce a možnosti díky tomu, že pod sebou sdružuje další vesnice. Všechny granty a projekty tím pádem musí jít přes ni.

Výborným počinem spolku bylo v roce 2005 vydání knihy „Češi na Krymu“. Dvojjazyčná česko-rusky psaná kniha o historii osidlování Krymu českými kolonisty.

Bližší infomrace o fungování spolkového života se nám bohužel nepodařilo zjistit, protože komunikace s panem Kaplanem byla obtížná. Česky nemluví ani nerozumí, což u předsedy českého spolku překvapí. Je obtížné proniknout do české menšiny, protože v Simferopolu neexistuje residenční strategie, takže najít Čechy mimo svátky nebo oslavy není pro někoho, kdo se v Simferopolu nevyzná, jednoduché.

Počet shlédnutí: 82