SKOTOVÉ VE VELKÉ BRITÁNII

Hana Králíková, Radka Podrápská.

Vlajka Skotska, zvaná Saltire nebo také Kříž svatého Andrewa (Ondřeje), je nejstarší původní vlajkou v Evropě.

Znak Skotska - Lion Rampant

Pokud se v ČR řekne Skotsko, mnozí lidé si vybaví pouze muže v typických kostkovaných sukních nebo chutný alkohol. Ti sečtělejší si vzpomenou na několik slavných postav Skotska, které znají z knih a filmů. Romantické romány Rob Roy nebo Ivanhoe z pera velkého propagátora skotských dějin z 19. století, spisovatele Waltera Scotta, příběh prostého muže Williama Wallace, jehož život na filmové plátno převedl Mel Gibson a zajistil mu tím celosvětový věhlas. Jen málokdo ovšem vidí za slovem Skotsko staletí bojů za svobodu a nezávislost na britském království. Do jaké míry jsou tyto snahy o samostatnost aktuální i dnes, do jaké míry by je měla vláda Velké Británie brát v potaz, kdo vlastně stojí za udržováním myšlenky nezávislosti při životě? Jaké jsou prvky skotské etnicity, dodržují Skotové stále své tradice? A mění se etnické povědomí mezi generacemi?

Při psaní teoretické části naší práce jsme vycházely z literatury, internetových zdrojů a novinových článků.

Co se týče obecných informací o Skotsku, zdrojů je opravdu mnoho. Zaměřily jsme se proto zejména na ty prameny, které se týkaly přímo či nepřímo našich výzkumných otázek. Při psaní části o historii pro nás byly neocenitelnými prameny stránky britské Wikipedie a české stránky Klubu přátel Skotska Kilt. Z těchto stránek jsme získávaly informace i pro části o geografii, obyvatelstvu a tradicích. V části, která se týká autonomie, jsme vycházely zejména z novinových článků ze serveru idnes.cz (např. článek o volbách do skotského parlamentu, rozbor priorit některých stran) a dále z oficiálních stránek skotské vlády. V naší práci se zaměřujeme i na jazyk, informace pro tuto část jsme získaly z Wikipedie a stránek Scots Language Centre, které obsahují statistická data o rozšířenosti skotského jazyka a dále i odkazy na slovníčky a ukázky gaelicu (psané i mluvené).

Později jsme hledaly i informace týkající se odpovědí našich respondentů, jejichž význam nám nebyl dokonale jasný. Tyto informace jsme získaly z krátkého dokumentárního pořadu České televize Postřehy odjinud, který se věnoval právě Skotsku a jeho specifikům.

Cílem práce je zjistit pomocí dotazníkového šetření realizovaného mezi několika jednotlivci - Skoty - názory na možnost vystoupení Skotska ze svazku národů Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Výzkum je prováděn u dvou generací Skotů, jimž je dnes 26 a 52 let. Respondenti odpoví na otázky týkající se spokojenosti s mírou autonomie, subjektivním vnímáním této míry, definice skotského národa. V dalších otázkách se zaměří na subjektivní vnímání eventuální diskriminace ze strany majoritní společnosti a pokusí se vymezit svou etnicitu jako takovou. Práce vychází z obecné charakteristiky Skotska v rovině demografické, geografické a historické a tematizuje také otázku jazyka jako určujícího prvku národa.

Základem pro teoretickou část naší práce byly sekundární zdroje, literatura a webové stránky zabývající se Skotskem, dále články z tisku, jak českého tak i britského. Pro samotný výzkum jsme použily metodu polostandardizovaného rozhovoru. Otázky byly předem dané, a rozhovor byl veden pouze podle této „kostry“. Rozhovor byl proveden zprostředkovaně Čechem dlouhodobě žijícím ve Skotsku, odpovědi nám byly dodány již v češtině. Vzhledem k tomu, že náš tazatel žije ve Skotsku již několik let, považujeme překlad odpovědí za důvěryhodný.

Je jednou ze čtyř zemí Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska. Zabírá severní třetinu ostrova Velké Británie, na jihu hraničí s Anglií. Na východě Skotska pobřeží omývá Severní moře, na severozápadě Atlantický oceán, na jihozápadě Irské moře a severní průliv.

Národní květinou je bodlák, který má symbolizovat houževnatost Skotů. Oficiální hymnou Skotska (a celé Velké Británie) je píseň God Save the Queen, která se zde ovšem těší značné nepopularitě. Skotové mají vlastní, byť neoficiální hymnu, skladbu Flower of Scotland, kterou si můžete poslechnout ZDE. Druhou neoficiální hymnou je skladba Highland Cathedral (záznam ZDE).

Skotsko se člení na 32 správních oblastí.

Historie Skotska je velice rozsáhlá a složitá, pro účely naší práce jsme proto vybraly především události, které mají souvislost se skotskou nezávislostí a bojem za ni.

Prvními historicky známými obyvateli území Skotska jsou Piktové - kmen nejspíše keltského původu. V 6. století přicházejí irští přistěhovalci, kterým se z neobjasněného důvodu říká Skoté (podle pověsti je jméno památkou na faraonovu dceru Skotu, kterou si vzal za ženu keltský panovník). Mezi nově příchozími byl svatý Kolumbán - irský misionář, který s sebou přinesl křesťanství. Na území Skotska však Piktové praktikovali pohanské rituály. Kolumbán zvolil taktiku pomalé infiltrace. Místo aby vyháněl Pikty z jejich chrámů - kruhů z kamenů, postavil do jejich středu kostel. Piktové (kteří přijali křesťanství) a Skotové vedle sebe žijí v dalších asi 200 letech bez významnějších konfliktů.

Koncem 8. století přicházejí Vikingové. Plení, drancují a usazují se na severovýchodě Skotska. Jejich vpád paradoxně vede k dobré věci - Piktové a Skotové se definitivně sjednocují a vzniká nové království - Alba.

Ani nyní ale Skotsko nečeká klid, období 9. až 13. století je ve znamení válek a neklidu. Roku 1286 vymírá vládnoucí dynastie Dunkeld a na skotský trůn si dělá nárok hned několik rodů. Díky tomu se situace vyostřuje a hrozí občanská válka. Skotové si neví rady, a tak zvou na pomoc anglického krále Edwarda, aby posoudil, kdo má na trůn nárok. Edward s radostí přijímá a ihned po příjezdu, ještě před začátkem projednávání, sám sebe prohlašuje za vládce Skotska. Skotští šlechtici se obávají o svůj majetek a postavení a podvolují se. Edward dosazuje na trůn Johna Ballioliho, který se tímto má stát loutkou anglického krále. Ballioliho jednání je ovšem příliš nezávislé, což poslouží Edwardovi jako perfektní důvod pro obsazení Skotska a jeho připojení k Anglickému království.

Zde se objevuje populární osobnost skotské historie (proslavená filmem Statečné srdce) William Wallace. Tento muž vedl původně proti Anglii válku spíše partizánskou, ale jak nespokojenost Skotů rostla, rostla i jeho armáda. Ze soukromého odboje se stává celonárodní povstání. Hned první bitvu s Anglií Wallace vyhrává - jeho nepočetná armáda sekyrami a vidlemi ozbrojených mužů poráží po zuby vyzbrojenou anglickou jízdu. Skotští šlechtici pasují Wallace na rytíře. Další bitva už ovšem skončí pro Skoty porážkou a Skotsko je nuceno podepsat s Anglií mír. Wallace odjíždí do Francie a Říma, kde hledá podporu pro svůj záměr - osvobodit Skotsko. Po návratu domů ale zjišťuje, že už se do boje nikomu nechce a tak zklamán vede dál pouze svou partyzánskou válku. Roku 1305 je zrazen, zatčen a krutým způsobem popraven.

Po několika letech Skotové opět zatoužili bojovat za svou svobodu, roku 1314 došlo k bitvě u Bannockburnu. Pro Skoty to byla bitva více než úspěšná, 8 000 skotských mužů porazilo 30 000 anglických vojáků. Skotsko se stalo nezávislým a 17. března 1328 byla podepsána mírová smlouva s Anglií.

Až do 16. století se Skotsku daří chránit svou nezávislost. Na trůn nastupuje po svém zesnulém otci Marie Stuartovna, která se díky sňatku s francouzským králem a jeho následnému úmrtí stává i francouzskou královnou. Kvůli neshodám se svou tchýní (Kateřina Medicejská) se vrací do své rodné země, která je nyní protestantská a vůči čemukoli francouzskému - katolickému značně nepřátelská. Vdává se za následníka anglického trůnu, čímž rozzlobila sestřenici Alžbětu. Její manželství ale opět končí nešťastně, její manžel je zavražděn a ona upadá v podezření z jeho vraždy. Prchá proto ke své sestřenici Alžbětě, se kterou sice nemá dobré vztahy, ale která by ji mohla ochránit. Alžběta se mstí Marii za její snahu připravit ji o trůn a vězní ji. Po devatenácti letech ji nechává popravit.

Paradoxem je, že po smrti bezdětné Alžběty se na anglický trůn dostává syn popravené Marie, skotský král Jakub I. Tímto se v Anglii dostává k moci skotský rod Stuartovců, který bude vládnout po dalších 200 let. Po dobu jejich vlády zažila Anglie i Skotsko mnoho (povstání, obnovení monarchie a především vytvoření Velké Británie roku 1707). Vláda Stuartovců na anglickém trůně končí s Jakubem II, který je donucen abdikovat. Anglický trůn je nyní volný. Rod Stuartovců má sice další následníky, ale britský parlament přijímá zákon, podle kterého se panovníkem může stát pouze protestant. Nejbližším takovým následníkem byl hanoverský kurfiřt ¹⁾ Jiří. To se nelíbí Skotům, a tak po dalších několik let pořádají povstání. Poslední a zároveň pro Skotsko osudové se odehrálo roku 1746. Povstalecká vojska byla zpočátku velmi úspěšná, při postupu do Anglie se dokonce dostala jen několik kilometrů od Londýna. Pak se ale armáda nepochopitelně otočila a kráčela zpět do Skotska. Angličané se ji jali pronásledovat. Dostihli ji u města Culloden a do posledního muže vybili.

Na toto povstání rychle zareagoval anglický parlament a přijal „zákon o proskripcích“, který zakazoval vše skotské - od používání gaelicu přes skotskou kostku (tartan) až po hru na dudy. Následuje mohutná emigrace, která trvá až do poloviny 19. století. Celá skotská kultura je téměř zničena a zapomenuta.

Roku 1822 přijíždí do Skotska anglický král Jiří IV. Vyslovuje přání, aby byli jeho hostitelé a účastníci jeho návštěvy oblečeni ve svém tradičním kroji. To je ovšem trochu problém, takže pořadatelé horečně shánějí záznamy o tom, jak takový úbor vypadal. V této době začíná vznikat skotský kroj v podobě, jakou známe dnes²⁾.

Opravdovým požehnáním pro Skotsko byl nástup anglické královny Viktorie na trůn. Ta Skotsko milovala, zakoupila zde dokonce zámek. Tím, že dávala veřejně najevo svou zálibu ve Skotsku si získala sympatie mnoha Skotů. Získala je nejen pro sebe, ale i pro celou britskou monarchii. Začátkem 20. století si již Skotové plně uvědomují svou identitu opět bojují za svá práva v rámci Velké Británie.

Skotsko se rozprostírá na 78.722 km². Mimo pevninu se Skotsko rozkládá na více než 790 ostrovech, z nichž největší jsou Orkneje, Shetlandy, Hebridy. Pro tyto ostrovy je typická hornatá krajina sopečného původu.

Na dvě části rozděluje celé Skotsko linie Glen More. Na severu leží početná jezera, údolí a Skotská vysočina (Highlands), kde je i nejvyšší hora Skotska a zároveň celé Velké Británie, Ben Nevis - 1344 m.n.m.. Území na jihu jsou nížiny (Lowlands), které jsou vhodné pro zemědělství. Je to krajina mechů a pastvin. Zde také leží obě velká města Glasgow a Edinburgh. Edinburgh je jedno z největších finančních center v Evropě.

Podnebí ve Skotsku je mírné, oceánské ale velmi často proměnlivé. Je silně ovlivněno Golfským proudem. Jsou zde mírnější zimy a studenější léta. Průměrné teploty v zimě jsou okolo 6°C a v létě okolo 18°C. Ve Skotsku byly naměřeny tyto rekordy v roce 1982 - 27°C a v roce 2003 32,9°C. Západ Skotska je obecně teplejší než východ ale jsou to také nejmokřejší místa Velké Británie s překročením 3 000 mm ročních srážek. Nejzašší západ Hebridských ostrovů jsou ta nejslunnější místa Velké Británie.

Ve Skotsku žije 5.144.200 obyvatel a to je 10 % britské populace. Z celkové populace tvoří 88 % Skotové, 8 % Angličané, Velšané, Irové, 4 % Ostatní (Pakistánci, Indové, Číňané). Imigrace do Skotska začala nejvíce po 2. světové válce do velkých měst. Tam se utvářely malé asijské komunity. Dnes se to počítá okolo 16.000 čínských přistěhovalců. Po rozšíření Evropské Unie přišli za prací také lidé z Polska, Pobaltských zemí a České republiky. Většina obyvatel je soustředěna v centrální části Skotska, kde se nacházejí města - Edinburgh a Dundee na východním pobřeží, Glasgow na západě. Ve vysočinách populace je rozptýlená v malých městech, vesnicích a izolovaných farmách. 80 % obyvatel Skotska žije ve městech. Edinburgh je hlavní město, ale není největší město Skotska. V největším městě Glasgow je přes 600.000 obyvatel. Hustota osídlení ve Skotsku je 66 obyvatel/km².

Jazyk je považován za jednu z hlavních charakteristik, jimiž je vedle společně obývaného území, společné kultury, náboženství a historie, vymezován pojem etnikum, národ. Ztráta nebo zánik národního jazyka se může stát počátkem zániku celého národa, toho si byli a jsou vědomi představitelé z řad agresorů i hegemonů, kteří po obsazení nebo zdánlivě dobrovolném připojení určitého území jako první nastolují nový úřední jazyk³⁾.

V případě Skotska je poměrně obtížné stanovit jeden národní jazyk, který by byl oním sjednocujícím faktorem pro skotský národ.

Oficiálními jazyky Skotska jsou angličtina, skotština a skotská gaelština (gaelic).

Skotština je germánský jazyk, který se blíží angličtině. Jazykovědci stále vedou spory, zda je skotština samostatný jazyk nebo pouze odnož angličtiny. Každopádně až do spojení Skotska s Britským královstvím skotština samostatným jazykem byla. Oficiální, kodifikovaná verze tohoto jazyka se nazývá Scottish Standard English.

Skotská gaelština je starý keltský jazyk, dodnes se jím hovoří na severozápadě Skotska, na Hebridských ostrovech a také v kanadském Novém Skotsku. Ačkoli by se dalo předpokládat, že gaelština má původ u Galů žijících na území současné Francie, uvádí její definice, že „The term Gael derives either from the Old Welsh Guoidel (meaning raider/pirate) or Old Irish Goídel“⁴⁾. Gaelská abeceda má 18 písmen (A, B, C, D, E, F, G, H, I, L, M, N, O, P, R, S, T, U), jež jsou pojmenována podle stromů - např. A - ailm (jilm), B - beith (bříza), C - coll (líska), atd. Gaelštinou se až do 13. století mluvilo v celém Skotsku. V současnosti zažívá výrazný ústup. Podobně jako u dalších evropských minoritních jazyků (lužická srbština) jej aktivně používá jen úzká skupina obyvatelstva v řádech několika desítek tisíc. Statistiky uvádějí, že gaelským jazykem mluví v současnosti asi 66000 lidí. Tento jazyk je ve svém aktivním užívání omezen i generačně, větší počet uživatelů patří ke generaci střední a starší, ale i mezi mladými lidmi existují snahy o jeho oživení. Z historického pohledu stojí za zmínku ekvivalent našeho národního obrození, které si i ve Skotsku kladlo za cíl upevnit a rozšířit postavení gaelštiny a gaelsko-keltské kultury. I proto se zřejmě již od roku 1892 každoročně koná festival keltského jazyka a kultury - Gaelic Mod.

Pro představu přikládáme tabulku z anglicko - gaelského slovníčku.

První zmínky o kiltu máme ze 16. století z oblasti skotské Vrchoviny. Nejednalo se ovšem o kilt jako jej známe dnes, v té době to byl 1.5 m široký a 6 až 8 m dlouhý pruh látky, který se složitě skládal a spínal sponami a páskem. Dnešní kilt je o poznání jednodušší. Je 60 cm široký a 7 m dlouhý, látka je v zadní části skládaná a sešitá.

V době skotského národního obrození (19. století) se nošení kiltu rozšířilo do celé společnosti (také díky popularitě již zmiňované knihy Ivanhoe).

Skotský kilt je čistě mužskou doménou.

Sir Sean Connery v kiltu

Silnější povahy, klikněte Kilt.

Dudy nejsou skotským vynálezem, jak by se mohlo zdát. Ve skutečnosti byly dudy kdysi rozšířené po celé Evropě, pozůstatky byly nalezeny při vykopávkách v Egyptě a zmínky o jejich popularitě máme i z období antického Řecka.

Nejstarší dochovaný záznam o dudách v Anglii pochází ze 13. století, našlo se jejich vyobrazení na náhrobním kameni. První písemná zmínka se objevuje ve 14. století. V této době můžeme o dudách slyšet i v Canterburských povídkách Geoffreyho Chaucera.

První zmínky o dudách ve Skotsku jsou mladší - 15. století. Jedná se o záznamy placení dvorních hudebníků. Zmínky ještě pozdějšího data máme z keltských oblastí Skotska - 16. století. Zatímco v celé Evropě sloužily dudy k ukrácení času či svolávání stád pastevci, v keltském Skotsku měly jiný účel - měly podněcovat a svolávat muže k boji a po boji „oplakávat“ padlé.

Ve Skotsku jsou velmi oblíbené dudácké festivaly a soutěže.

Skotská kuchyně není z těch, které jsou považovány za gastronomickou jedničku, ale je plná přírodních vůní venkova. Typické jídlo pro Skoty, které nesmí chybět na žádném slavnostním menu je Haggis. Haggis je podobné naší tlačence. Základem jsou ovčí vnitřnosti, jako srdce, játra nebo plíce, ke kterým se přidává lůj, cibule, koření, sůl a ovesná kaše. Mix těchto, ale i několika jiných ingrediencí se vaří asi 1 hodinu v ovčím žaludku. Haggis se obvykle podává se šťouchanými brambory a kedlubnou.

Skotové s oblibou tvrdili „hloupým“ Angličanům, že haggis je divoké zvířátko žijící na úbočích hor (jeho pravé nožky jsou delší než levé, což mu usnadňuje pohyb po úbočí skotských hor – ovšem jen jedním směrem, pokud se pokusí změnit směr pohybu, bezmocně se skutálí do údolí, tam ho číhající Skotové chytí a uvaří)

Ale co všichni určitě znáte - je to velmi typický produkt pro Skotsko - je alkoholický nápoj whisky. Skotská whisky je destilovaná výhradně ve Skotsku a to za určených podmínek a zákonů:

1) Musí být vypálena ve skotské palírně z vody a sladového ječmene, fermentována na základě enzymového systému, s možností přidání dalších druhů obilného zrna.

2) Po základní destilaci musí tekutina obsahovat méně než 94,8 % alkoholu, aby se zachovala příchuť způsobená fermentací⁵⁾.

3) Musí uzrávat podobu nejméně tří let a jednoho dne na území Skotska v dubových sudech.

4) Nesmí obsahovat jiné přísady, než je voda a karamelové barvivo.

5) Do lahví se smí stáčet pouze whisky s obsahem alkoholu nejméně 40 %.

Žádný jiný druh whisky nesmí být na území Skotska vyráběn.

Autonomie je definována jako „samostatné rozhodování určité části státu o regionálních a zejména národních záležitostech při zachování jednoty státu“⁶⁾. V současné době existuje celá řada oficiálně fungujících autonomních oblastí, například španělské Baskicko a Katalánsko, francouzská Korsika, dánské Grónsko či řecký Athos. Většina států prezentuje navenek vztahy se svými autonomními oblastmi jako dobře fungující. Zeptáme-li se však na názor minority žijící v autonomní oblasti, můžeme dostat odpovědi značně odlišné od oficiální verze státu. Naprosto krajním případem tohoto jevu je Tibet jako autonomní oblast Číny.

Pokud hovoříme o autonomii Skotska, existují dva názory. Umírněnější proud požaduje maximální možnou nezávislost v rámci Velké Británie. Zastánci tohoto názoru mohou být poměrně spokojeni, neboť Skotsku se podařilo vydobýt si mnoho privilegií. Roku 1997 proběhlo ve Skotsku referendum o vzniku vlastního parlamentu. 74,3% obyvatel se vyjádřilo pro a o dva roky později byl skotský parlament obnoven. V současnosti má Skotsko autonomii v oblasti soukromého i veřejného práva, samostatný vzdělávací systém a církev.

I přesto ale pokračuje debata o definitivní suverenitě. V roce 2007 proběhly volby, ve kterých získala nejvíce mandátů Skotská národní strana, která zastává radikálnější názor, netají se snahou o samostatné Skotsko. Její program dokonce obsahuje referendum o samostatnosti na rok 2010. O úspěchu takového referenda se ovšem můžeme pouze dohadovat, podle posledních průzkumů zdaleka ne všichni voliči Skotské národní strany souhlasí s odtržením od Velké Británie. Pro takový krok se v roce 2007 vyjádřilo pouze 38% obyvatelstva⁷⁾.

První rozhovor: respondent studuje na univerzitě v Aberdeenu, je mu 26 let, pochází z města Dundee.

1. Vyhovuje vám současná míra autonomie (status), popř. jakého stavu byste v tomto ohledu chtěli dosáhnout?

Are you satisfied with current status of scottish nation? Is there endeavour to be more independent (autonomous)?

ODPOVĚĎ/ANSWER: Vyhovuje, dotazovaný nepociťuje potřebu se nějak vymezovat vůči Velké Británii, je spokojen tak, jak to je. Nezná ani příliš lidí, kteří by to chtěli jinak.

2. Jste nějakým způsobem diskriminováni – pozitivně (zvýhodnění) či negativně? V případě, že ano, jakým způsobem?

Are you, in any way, positively or negatively discriminated by government/majority/members of other minorities? If yes, how are you favoured or disadvantaged?

ODPOVĚĎ/ANSWER: V rámci Velké Británie se diskriminován necítí, ze strany Britů se nesetkal s žádnými předsudky a pokud ano, tak to bylo pouze ve vtipu (dotazy jako kde má sukni, atd.).

3. Jak sami sebe, jako Skota, vidíte? Pokuste se charakterizovat skotský národ. Can you tell me how do you percieve yourself as a Scot? (Try to characterize scottish nation.)

ODPOVĚĎ/ANSWER: Respondent uvádí vedle stereotypních znaků klasického Skota (jako jsou dudy a whisky) následující vlastnosti: hrdost – osobní i hrdost na vlastní dějiny, chytrost, umění nakládat s penězi. Sám sebe vidí jako spíše umírněného Skota, nijak si na svém „skotství“ nezakládá. Toto přičítá i tomu, že pochází z malého města. Po dotazu na to, proč to hraje roli, respondent uvádí, že „opravdoví“ Skotové, kteří se vůči Velké Británii vymezují, žijí většinou ve velkých městech, především v Edinburghu a Glasgow.

4. Jak myslíte, že vás vidí majoritní společnost a proč?

What do you think the majority is thinking about Scots and why?

ODPOVĚĎ/ANSWER: Nedokáže to obecně posoudit, osobně nemá žádné negativní zkušenosti. Myslí si ale, že Britové se na Skoty dívají jako na samozřejmou součást své země.

5. Co považujete za hlavní atribut své etnicity a proč? (historie, území, jazyk, náboženství, ..?)

What do you regard as your main atribut of ethnicity and why? (What is the most important thing to Scots and why?) - for example scottish history, territory, language, traditions etc.

ODPOVĚĎ/ANSWER: Respondent odpovídá, že hlavním atributem je rozhodně historie. Jazyk za hlavní atribut nepovažuje, gaelicem mluví jen málo Skotů a skotská angličtina podle něj také není všude úplně stejná.

Druhý rozhovor: respondent je pracující, 52 let, Aberdeen.

1. Vyhovuje vám současná míra autonomie (status), popř. jakého stavu byste v tomto ohledu chtěli dosáhnout?

Are you satisfied with current status of scottish nation? Is there endeavour to be more independent (autonomous)?

ODPOVĚĎ/ANSWER: Respondent uvádí, že je v zásadě spokojen, nepatří k přívržencům hnutí za odtržení Skotska od Británie, ale je hrdý na to, že si Skotsko byo schopno vydobýt takovou míru autonomie.

2. Jste nějakým způsobem diskriminováni – pozitivně (zvýhodnění) či negativně? V případě, že ano, jakým způsobem?

Are you, in any way, positively or negatively discriminated by government/majority/members of other minorities? If yes, how are you favoured or disadvantaged?

ODPOVĚĎ/ANSWER: Dotazovaný říká, že ne. Po prosbě o upřesnění uvádí, že se nesetkává s diskriminací a jako možné důvody uvádí to, že Skoté jsou jako minorita atypičtí tím, že mají poměrně velké území a nemusí se tudíž vůbec setkat s majoritou. Žijí, pracují se Skoty, čtou skotský tisk a dívají se na skotské televizní stanice.

3. Jak sami sebe, jako Skota, vidíte? Pokuste se charakterizovat skotský národ.

Can you tell me how do you percieve yourself as a Scot? (Try to characterize scottish nation.)

ODPOVĚĎ/ANSWER: Respondent uvádí, že je velmi hrdý na to, že je Skot, je velmi hrdý na skotskou historii. Vidí Skoty jako veselý, velmi hrdý a silný národ, který se jen tak někomu nepodvolí.

4. Jak myslíte, že vás vidí majoritní společnost a proč?

What do you think the majority is thinking about Scots and why?

ODPOVĚĎ/ANSWER: Dotazovaný si myslí, že na Skoty Britové někdy pohlížejí jako na „vidláky“, lidi z venkova. Takový názor se ho ovšem nijak osobně nedotýká. Podle jeho slov mu daleko více vadí, pokud se setká s Britem, který se sním začne hádat o nezávislost Skotska. Taková setkání jsou ale prý ojedinělá.

5. Co považujete za hlavní atribut své etnicity a proč? (historie, území, jazyk, náboženství, ..?)

What do you regard as your main atribut of ethnicity and why? (What is the most important thing to Scots and why?) - for example scottish history, territory, language, traditions etc.

ODPOVĚĎ/ANSWER: Respondent uvádí jako hlavní znak území a historii. Tyto dva atributy vidí jako obecně uznávané, pro něj osobně to jsou ještě národní svátky a s nimi spojené nošení kiltu (dotazovaný vlastní kilt po dědečkovi a na svátky ho obléká). Dále u této otázky padla zmínka o jazyce, respondent říká, že dalším atributem by měl být jazyk - gaelic, ale on sám ho také neovládá, ačkoli jeho dědeček prý ještě plynně touto řečí hovořil.

Pro zodpovězení výzkumných otázek se nám podařilo sehnat dva respondenty. Tito se ve Skotsku narodili a žijí, i jejich předkové byli Skotové. Každý respondent je příslušníkem jiné generace.

Oba naši dotazovaní se podle odpovědí považují spíše za umírněné, pokud jde o touhu po samostatnosti Skotska. Oba také uvedli, že jsou spokojeni se současnou mírou autonomie. V odpovědi mladšího z respondentů, týkající se vnímání sebe sama jako Skota, se objevila pro nás nová informace. Dotazovaný uvedl, že Skotové, kteří se vymezují vůči Britskému království a chtějí samostatnost, se vyskytují a zřejmě i sdružují spíše ve velkých městech - konkrétně v Glasgow a Edinburghu. Pátraly jsme po nějakém zdroji, který by nám mohl tuto informaci podložit. Takových zdrojů jsme našly hned několik, v literatuře, na webových stránkách skotského parlamentu i v krátkém dokumentárně-publicistickém cyklu České televize Postřehy odjinud⁸⁾.

V otázce diskriminace se naši respondenti shodli, ani jeden z nich žádnou pozitivní ani negativní diskriminaci ze strany majority nepociťuje. Starší z respondentů navíc uvedl možné důvody (viz rozhovory výše). V související otázce, týkající se domnělého názoru Britů jako majority na Skoty jako minoritu, si dotazovaní nevzpomněli na žádnou extrémně nepříjemnou situaci, která by souvisela s jejich etnicitou. Z toho vyvozují, že si Britové o Skotech nemyslí nic špatného, že je spíše považují za součást země - možná trochu „venkovskou“, ale naprosto samozřejmou a přirozenou.

V literatuře se můžeme dočíst, že Skotové jsou velmi hrdý národ. Tento předpoklad dokládají i odpovědi našich dotazovaných, oba uvedli hrdost na prvním místě, oba hovořili o hrdosti na historii, na to, co si jejich národ dokázal vydobýt na vládnoucí monarchii.

Shodu názorů můžeme najít i u poslední otázky, která se týkala atributů etnicity. Respondenti se shodli na tom, že hlavním atributem je společná historie. Zajímavé je, že oba zmínili také jazyk, ale v opačném smyslu. Vzhledem k tomu, že skotská angličtina má více podob a gaelic pomalu vymírá, nemyslí si dotazovaní, že by jazyk v dnešní době hrál nějakou zvláště sjednocující roli. Ani jeden z nich gaelicem nehovoří, přestože ještě dědeček staršího z dotazovaných hovořil tímto jazykem plynně.

Respondent č. 2 u této otázky mluví také o svátcích a významu, který pro něj má dodržování tradic, jako je nošení kiltu.

Pro psaní naší práce jsme si vybraly minoritu, která se běžným předpokladům o minoritě jako takové trochu vymyká. Skotsko zabírá celou třetinu území Velké Británie, míra autonomie je ve srovnání s většinou minoritních národů v jiných státech opravdu vysoká (vlastní parlament, právní a vzdělávací systém, plnohodnotný tisk i televize, atd.). Základní otázky se týkaly spokojenosti s mírou autonomie a také jazyka a tradic, potažmo role, kterou pro příslušníky skotského národa tyto aspekty hrají. Při analyzování odpovědí na tyto otázky jsme uvažovaly také generační hledisko.

Myslíme si, že spokojenost s mírou autonomie závisí na více faktorech. Za nejdůležitější považujeme právě ty, na které jsme se ptaly v rozhovorech - to, jak nás jako minoritu vidí majorita a z toho vyplývající pocit diskriminace, ať už pozitivní či negativní. Vzhledem k tomu, že odpovědi týkající se pohledu majority na Skoty byly vesměs kladně laděné, nepředpokládaly jsme ani přílišné vnímání diskriminace. Toto očekávání se potvrdilo.

Na základě výše uvedeného se již dalo očekávat, že naši respondenti budou s mírou autonomie spokojeni. V tomto případě se nijak neprojevil rozdíl mezi generacemi, oba respondenti odpovídali v zásadě shodně.

Generační aspekt se ale projevil u druhé základní otázky - otázky jazyka a tradic. Jak už jsme uvedly výše, velice nás překvapilo, že oba respondenti uvedli jazyk jako něco, co mělo význam v minulosti, ale co už dnes svůj význam ztrácí. Na odpovědi staršího z respondentů můžeme pozorovat klasický příklad vymírání jazyka (můj předek jazyk ovládal, možná v tomto jazyce i studoval, já již tímto jazykem nehovořím).

Za zmínku stojí také odpověď staršího dotazovaného, ve které zmiňuje tradice a svůj vztah k nim. Jedná se o člověka, který tradice dodržuje i se všemi náležitostmi, jako je například nošení kiltu.

Otázkou je, zda dodržování tradic vymírá s novými generacemi nebo je to něco, k čemu musí člověk naopak „vyrůst“ a dospět. Bylo by jistě zajímavé udělat výzkum i na toto téma, vyžadovalo by to ale opravdu mnoho let práce.

Postřehy odjinud - Skotsko očima Petra Voldána [online]. Česká televize, 2000 [cit. 2009-05-27]. Dostupný z WWW:http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/499213100051042-postrehy-odjinud/.

ROUT, V. Skotsko - dějiny v kostce [online]. Kilt, 2005 [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW: http://www.skotsko.net/view.php?cisloclanku=2005072107

KVASIL, B. Malá československá encyklopedie 1. Praha: Encyklopedický institut ČSAV, 1984.

PATERSON, L.: The autonomy of modern Scotland. Edinburgh: Edinburgh University Press 1994.

Statistics [online]. General Register Office for Scotland, 2008 [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW: http://www.gro-scotland.gov.uk/statistics/publications-and-data.

Skotsko volí parlament a zvažuje nezávislost [online]. iDNES, 2007 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: http://zpravy.idnes.cz/skotsko-voli-parlament-a-zvazuje-nezavislost-f4l-/zahranicni.asp?c=A070503_152118_zahranicni_adb.

Scots [online]. Scots Language, 2009 [cit. 2009-05-26]. Dostupný z WWW: http://www.scotslanguage.com/books/view/2/What_is_scots.

Gaels [online]. Wikipedia, 2009 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Gaels#Terminology.

Scotland [online]. Wikipedia, 2009 [cit. 2009-04-18]. Dostupný z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Scotland.



Počet shlédnutí: 191