obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


slovaci_v_rumunsku_i

Jaké jsou vlastnosti a životní styl Slováků a do jaké míry ovlivňují život Slováků v Rumunsku?

  • Jaké jsou typické vlastnosti Slováků?
  • Jakou úlohu hraje náboženství v životě Slováků?
  • Jak vypadá typická slovenská kuchyně?
  • Čím se liší Slováci od Rumunů?

Úvod

Cílem této práce je zjistit typické vlastnosti a životní styl Slováků. Nejdříve se zaměřuje na náboženství Slováků v Rumunsku, dále podává statistické informace o obyvatelstvu žijícím v Rumunsku, oblasti se slovenským osídlením a etno-demografickou strukturu Slováků v Rumunsku. Práce se podrobně zabývá charakteristikou Slováků. Ve výzkumu dochází k porovnání jejich vlastností a životního stylu s národní zemí a s rumunskou zemí.

Příchod Slováků do Rumunska

V 17. století probíhala turecko–habsburská válka. Největší část Uherska se nacházela pod tureckou nadvládou. Horní Uhry (Slovensko) byly pod Habsburskou nadvládou. V roce 1683 Turci utrpěli zdrcující porážku u Vídně a v následujících letech ustoupili až za Budín. I v následujících letech bylo Slovensko neustálým dějištěm ničivých válek. Což mělo samozřejmě vliv na zvýšení daní a roboty v Horních Uhrách. Po porážce Turků v roce 1718 bylo prakticky celé území Uherska osvobozené. Uherští země páni se snažili vydobýt si opuštěné majetky a zúrodnit je. Proto zvyšovali povinnosti poddaných a nedodržovali jejich právo stěhovat se.

Nejdříve přicházeli Slováci na Dolní zem (dnešní území Maďarska do roku 1918) jen na letní práce a stavby a vraceli se zpět domů. Při této sezónní práci poznali Slováci, jak úrodná je půda v dolnozemských krajích a přišli natrvalo. Důvodem nebyla jen úrodnost půdy, utíkali také před hladem a vykořisťováním, které způsobila válka. A také byli nábožensky pronásledováni.

Matej Bel o tom napsal v jeho díle Notitia comitatus Abaujvariensis. „Hodci dnes v hlbokom mieri všetko ožíva, predsa naša krajina ťažšie nabúda sily, kedže obyvatelia, nevim kým zlým osudom tajne sa rozutekávajú do smedných stolíc… Jedni obviňují ťažké časy a neslýchaný počet dávok, ktoré sa musia platiť, druhí zvaľujú príčinu na bezohľadnosť pánov, ktorí ľud nenavyknutý na poddanské roboty zaťažajú viac, než sa sluší. Alebo hádam i jedno i druhé je na vine. …Dodaj k tomu nestálosť ľudu, ba aj ničomnosť, už dávno karhanú zákonmi, ktorá zapříčiňuje, že iba preto, aby sa vyhol verejnej dávke, opúšťam dávne sídla hľadá si nové, neraz oveľa horšie. No koľko zla prináša všeobecnému blahu táto zúrivá záľuba v sťahovaní, už nie je mojou úlohou zaznamenať.“ 1)

Nejvíc poddaných odcházelo v letech 1715-1720, jednalo se hlavně o odchod ze stolic (část územně správního dělení v bývalé Habsburské říši) Orava, Liptov, Zemplín, Abov. Slováci také přicházeli ze slovenských osad, které vznikly na území dnešního Maďarska, a které se rychle přelidnily.

První dědinou v dnešním Rumunsku, obydlenou Slováky, se stala vesnice Mokrá, bylo to v roce 1747. Největší lokalitou se stal Nadlak, kam Slováci přišli v roce 1803. V blízkosti byly založeny další osady, Pitvaroš a Čanádalberti. V roce 1813 byl založen Butín a roku 1825 Vukovú, v roce 1847 Brestovec a v roce 1852 přišli Slováci z východního Slovenska do Veĺkého Peregu a roku 1883 na Cipár. První rodiny, jako odborníci na zpracování dřeva, přišli z Gemerskej a Zemplínskej župy a roku 1790 se usadili v Bodonoši, Borumlake a ve Varzali. Z nevolníků (nevolník byla osoba, která nemůže změnit bydliště, povolání, ani jiné věci týkající se jejího života a svých dětí, ke všemu potřeboval povolení vrchnosti)2) se stali smluvními poddanými (poddaní byli vázáni k panstvím svých pánů, jimž byli povinni odvádět poddanské dávky v náhradu za propůjčené polnosti, na nichž hospodařili). 3) .4)

Literární rešerše

Podle Fredrica Jamesona má právě modernismus stát za výtvory produktů jakými jsou národ, etnická skupina a různé formy nacionalismu. Jeho publikace Postmodernism, or, The cultural logic of late capitalism5) rozděluje historii na tři éry. První éra - věk realismu (1700 – 1850, období tržního kapitalismu a národních trhů), druhá éra – věk modernismu (národní trhy se rozšířily na světové trhy, využívá se laciné pracovní síly a laciných surovin, modernismus začíná vyjadřovat nespokojenost se světem), třetí éra věk – postmoderny (růst nadnárodních korporací, útok na mysl reklamou – dochází k dislokaci a roztříštěnosti jazykových komunit, životu dominují obrazy z konzumní kultury, vše je stejné a povrchní, televizní obrazy nemají nic společného s realitou, lidé začínají svůj život přizpůsobovat podle televize). Postmoderna je éra, kdy končí autentické povědomí o historii.

Tématem nacionalismu a samotných národů se zabýval také Ernest Gellner. V jeho knize Národy a nacionalismus6) zdůrazňuje, nakolik je nacionalismus spjat s modernizací a zejména s procesem industrializace. Gellner ukázal, že zatímco předmoderní společnosti byly strukturovány soustavou feudálních pout a loajalit, rodící se industriální společnosti podněcovaly sociální mobilitu, touhu jednotlivců se prosadit a uspět v soutěži, a tudíž potřebovaly nový zdroj kulturní soudržnosti. Ten dodal nacionalismus. Nacionalismus se tedy objevil proto, aby vyhověl potřebám konkrétních podmínek a situací, ve kterých společnost žila. Gellner zároveň naznačuje, že dnes už je nacionalismus nevykořenitelný, jelikož není myslitelné, že by se společnost vrátila k předmoderním loajalitám a identitám.

Sebeurčením národa, jehož cílem je vytvoření národního státu a jehož hranice se pokud možno kryjí s hranicemi oddělujícími jednotlivé národy, se do značné míry věnuje John Stuart Mill. Těmto otázkám se věnuje především v publikaci Dvě stě let od narození.7) Mill zde vyjadřuje myšlenku, že tam, kde existuje pocit přináležitosti k národu, je tedy pádný důvod snažit se o sjednocení všech příslušníků tohoto národa pod jednu vládu a to vládu jen tohoto národa samého. Tím je myšleno, že o otázce vlády musí rozhodnout sami ovládaní.

První zmínky o slovenské minoritě na území dnešního Rumunska můžeme nalézt už ve slavném románu Dracula 8). Takto je popisuje samotný Bram Stoker: „Nejzvláštnější pak vypadali Slováci se svými velkými pasteveckými klobouky, pytlovitými, špinavě bílými kalhotami, bílými plátěnými košilemi a obrovskými bytelnými koženými opasky, širokými téměř jednu stopu a hustě posázenými mosaznými cvočky. Byli obuti do holínek, v nichž měli nacpány kalhoty, měli dlouhé černé vlasy a husté černé kníry. Vypadají velmi malebně, ale nijak přitažlivě nepůsobí. Na divadle by jim okamžitě svěřili úlohu všelijakých starých loupežníků z Orientu, bylo mi však řečeno, že jsou velmi neškodní a že jim chybí jakákoli průbojnost.“ Je nutné však konstatovat, že těmto vlastnostem nemůžeme přikládat dostatečně velkou důvěryhodnost, neboť autor nikdy nenavštívil Transylvánii a z větší části pro svou předlohu čerpal z bajek a pověstí. Taktéž nezapomínejme, že hrabě Dracula žil v polovině 15. století avšak příchod Slovenské minority do této oblasti se datuje až od 2. poloviny 18. století.

Na základě sčítání z roku 1900 dělá první významný krok z oblasti geografie Lubor Niederle. V jeho díle Národopisná mapa uherských Slováků 9) je mimo jiné zachyceno i slovenské osídlení na území dnešního Rumunska.

Z historického hlediska je nejvíce věnována pozornost rané kolonizaci slovenskou menšinou. Nejvýznamnějším historikem, který se zabýval slovenským osidlováním, je Ján Siracký. Předmět jeho hlavního zájmu ale představovala slovenská kolonizace území dnešního Maďarska a bývalé Jugoslávie a osídlení Rumunska se věnoval jen okrajově, proto jeho jinak zásadní práce mohou být použity v našem případě pouze pro doplnění.

Fenoménem poválečné reemigrace příslušníků slovenské menšiny do Československa se zabývá především Jaroslav Vaculík a Helena Nosková a o následném vývoji reemigrantů v českém pohraničí vyšla například celá řada studií v časopise Český lid (především práce Ivy Heroldové a dalších). Zájem autorů většiny prací končí reemigrací a vývoji slovenské menšiny v poválečném období, až na několik výjimek zabývajících se především školství, není věnována téměř žádná pozornost.

Správnosti slovenských národních stereotypů se zabývá dvojice Hřebíčková, Kouřilová. Jejich článek s názvem Accuracy of Slovak national stereotypes: Results of judgment or intuition?10) obsahuje studii právě na toto téma. Správnost byla ověřována na základě posouzení typického Slováka z pohledu vlastního národa, členů ostatních zemí střední Evropy (ČR, Německo, Polsko, Rakousko) a skutečných lidí žijících na Slovensku. Mezinárodní studie zahrnovala 2992 vysokoškolských studentů. Zjistilo se, že posouzení Slováků není tak objektivní a neshoduje se s posouzením reálných Slováků. Může to být zkresleno jinými typy motivace např. tendencí hodnotit svojí členskou skupinu vždy lépe. Slováci považují za jednu z hlavních národních vlastností svědomitost, zatímco ostatní je vnímají právě naopak, jako nejméně svědomité. Výsledky naznačují, že spíše příslušníci jiných zemí jsou při posuzování národních stereotypů schopni zohledňovat charakteristiky skutečných lidí žijících v sousední zemi.

Životem Slováků v různých částech Rumunska se zabývá např. Stelian Nistor. V článku Historical and geographical considerations about the slovak communities in the village of upper Bistra valley, Bihor county11) se zaměřuje na osidlování rumunské části Bihor (severozápad Rumunska). Pojednává o každodenním životě těchto Slováků, jejich ekonomických, hospodářských a sociálních aspektech. První slovenské rodiny přišli ze slovenských regionů Orava, Kysica a Gemer pravděpodobně v roce 1785 a založili vesnici Budoi. Další vlny slovenských kolonistů přišli v roce 1790 (založeny vesnice Borumlaca a Varzari) a v roce 1817 (založeny vesnice Tarna a Sinteu). Tito kolonisté měli stále silný vztah k jejich rodné zemi (1829 v Budoi vybudovali vlastní kostel). K zachování vlastní identity napomáhali také hospodářské činnosti. Slovenští muži se velmi dobře uplatňovali ve sklářském a hutním průmyslu a lesní těžbě. Velká otevřenost komunity umožnila Slovákům začlenění do dalších etnických skupin (Rumuni, Maďaři, Romové a Židé) a usnadnila jim integraci do různých pracovních projektů (např.: sklárny ve městě Ajka, Maďarsko).

Metodologie

Tato práce je založena na kvantitativním a kvalitativním přístupu.

Kvantitativní (verifikační) přístup ověřuje předem stanovenou hypotézu. Postupuje deduktivně a používá matematické procedury, sleduje mnoho objektů, tudíž může zobecňovat dosažené výsledky. Mezi výhody kvantitativního přístupu patří snadnost provedení a možnost zobecnění výsledků, nevýhodou je povrchnost, která vyplývá z omezení předmětu výzkumu předem. Mezi kvantitativní techniky patří standardizované dotazovací techniky, studium oficiálních dokumentů a dokumentů hromadného sdělování, pozorování, analýza statistických dat a další. Z hlediska kvantitativního přístupu byla ve výzkumu použita tato technika:

  • Analýza statistických dat - V této práci se jednalo především o demografii, různé číselné údaje, tabulky a grafy, které se staly důležitým zdrojem k čerpání informací.

Kvalitativní (explorativní) přístup objevuje nepředpokládané souvislosti sociálního jevu. Postupuje induktivně, nezobecňuje, nekvantifikuje. Sleduje málo objektů. Nejzákladnější výhodou je hloubka výzkumu, nevýhodou je pracnost a nemožnost generalizace výsledků - úzký záběr výzkumu. Hlavně se zaměřuje na studium osobních dokumentů, pozorování, dotazování. Z hlediska kvalitativního přístupu ve výzkumu se použilo těchto technik:

  • Studium dokumentů a jejich obsahován analýza kvalitativního typu - Byla použita především zahraniční literatura a informace z internetových stránek zabývajících se touto problematikou. Tato technika se uplatnila hlavně k vypracování rešerše, ale také ke kvantitativní a kvalitativní části práce.
  • Pozorování - Pozorování bylo velice přínosnou technikou do proniknutí problematiky - chování subjektů. Použila se dokumentace pomocí fotoaparátu.
  • Dotazování (vyprávění, semistandardizovaný rozhovor) - Tato technika byla nejvíce vhodnou v kvalitativní části práce.

Jelikož tématem se stali Slováci v Rumunsku, bylo nutné nejprve najít oblasti obývané Slováky a nastudovat odborné publikace. Výzkumný tým zajel v rámci projektu Pestrá Evropa v létě roku 2011 do nejvíce Slováky obývané župy Bihor, a to do vesnice Bodonoš, kde žije 98 % Slováků. Ve výzkumu bylo nejvíce používáno pozorování, dále byl použit polostrukturovaný rozhovor. Během jednoho týdne bylo poskytnuto šest rozhovorů, většinou s učiteli a učitelkami místní školy, jež se narodili přímo v Bodonoši nebo v blízkém městě. Věkové rozložení respondentů se pohybovalo od 20 – 70 let. Počáteční obavy týkající se našeho pobytu vzaly za své ve chvíli, kdy jsme byli ubytováni u velice přátelského člověka, který nám zajistil nejen pobyt, ale také jídlo a vypořádal se s našimi organizačními problémy. Největší potíže nastávaly se vzdálenými osadami, protože zde neexistuje autobusové spojení, či jsou pouze sezónní spoje. Museli jsme využít služeb místního faráře, s kterým jsme do odlehlých míst zajeli.

Náboženství Slováků v Rumunsku

Rumunská populace je na prvním místě z 86,7% pravoslavná, druhé místo pak zaujímá církev evangelická s 5,3 % a třetí římsko-katolická s 4,7%.12). Právě noví osadníci, kteří se zde na základě josefínského patentu před půl třetím stoletím usazovali, si přinesli s sebou své zvyky, kroje, kuchyni, ale především své náboženství, které bylo především závislé na původu dané komunity. Slováci, Maďaři a Češi byli především členy římskokatolické církve. Druhou početnou skupinou této minority bylo členství u evangelické církve následováno církví řeckokatolickou.

V současné době se pod vlivem smíšených manželství mezi Slováky dostává do popředí pravoslavné vyznání. V Rumunsku jsou Slováci roztroušeni do dvou větších lokalit a to do aradsko-banátské oblasti a bihorsko-salajské oblasti. Obě se odlišují rozmanitostí krajiny, způsobu života obyvatel, ale i druhem náboženského vyznání. V aradsko-banátské oblasti najdeme nejméně evangelíků, v bihorsko-salajské je naopak nejméně katolíků. V posledních letech se do značné míry rozšířili příslušníci letniční církve13).

Zajímavostí také je, že farář ve zkoumané obci nemá pouze funkci náboženskou, ale také funkci starosty a právníka. Tato dualita (starosta a farář v jedné osobě) je především způsobena dvěma skutečnosti. V prvním případě se tato dualita vyvíjela především v prostředí cézaropapismu. Tuto instituci, kdy funkci papeže a césara vykonával jediný člověk, vdechl život ve 4. století Konstantin Veliký. Tento Konstantinův duch přečkal v morálce a mysli Lidu Východu do dnešních dnů. V případě druhém je to fakt, že poměr šlechty a ostatních obyvatel v Sedmihradsku byl 1:17. Z tohoto pramení, že malý okruh lidí, kteří jsou u moci či zastávají nějakou veřejnou funkci, inklinují ke korupci. Korupce je celosvětový problém, ale nejznatelněji je vidět v oblastech kde nedocházelo oddělování světské moci od církevní. Farář je také významným zaměstnavatel chudších lidí, kteří leckdy nemají nic k snědku. Za malou službu jsou pak štědře odměněny. farar.jpg

Kvantitativní část práce

Obyvatelstvo v Rumunsku

K lednu 2010 bylo v Rumunsku sečteno 21,5 milionu obyvatel. Podle sčítání obyvatel z roku 2002 se ke slovenské národnosti v Rumunsku přihlásilo více než 17 tisíc osob. V roce 1990 mělo Rumunsko 23 206 720 obyvatel. Od tohoto roku však jejich počet klesá. Poslední kompletní údaje o počtu obyvatel jsou z roku 2006. Z těchto údajů vyplývá, že Rumunsko má už pouze 21 584 365. Tento pokles (viz graf následující za tímto odstavcem) je způsoben jednak faktem, že od roku 1992 byl počet nově narozených vždy menší než počet zemřelých, ale také tím, že mnoho obyvatel po pádu železné opony z Rumunska emigrovalo, zejména do Itálie. Pokles je velice rovnoměrný a zřejmě bude i nadále pokračovat. Prozatím neexistuje odhad, kde by se úbytek rumunské populace mohl zastavit.

Národnostní složení

Obyvatelstvo Rumunska je etnicky velmi pestré. Většinu obyvatelstva tvoří Rumuni, avšak není tomu tak ve všech částech země. Například v okresech Harghita či Targu Mureš (centrální Rumunsko) jsou oblasti s převažující maďarsky mluvící sikulskou populací. I v zbytku Sedmihradska (střední Rumunsko) a také v Banátu (západ Rumunska) žijí Maďaři. Němci, kdysi početná a významná menšina, se dnes vyskytují v Sedmihradsku jen v malém počtu. Tento fakt je následkem jejich odchodu v době Ceaușescovy diktatury, která diskriminovala menšiny a to tím, že je nutila přestěhovat se do větších měst. Tato diktatura se také týkala Maďarů. Stopy po Němcích v Rumunsku jsou velmi znatelné - např. architektura měst. Další viditelnou menšinou jsou Turci a Tataři žijící v Dobrudži (jihovýchod Rumunska, severovýchod Bulharska). Dobrudža byla součástí Osmanské říše až do roku 1878, a i přes to, že drtivá většina muslimských obyvatel oblast opustila, žije dnes v Rumunsku kolem 50 000 Turků a Tatarů. Města jako Babadag či Medgidia mají orientální ráz a jejich dominantou jsou mešity. Další výraznou menšinou jsou Romové, žijící roztroušeně po celé zemi v blíže neurčeném počtu a menší národnostní skupiny – Slováci, Češi, Ukrajinci, Židé a další. Češi založili v Banátu vesnice.

  • 89,5 % Rumunů
  • 6,6 % Maďarů
  • 2,5 % Romů
  • 0,3 % Němců
  • 0,3 % Ukrajinců
  • 0,2 % Turků
  • po 0,1 % Srbů, Tatarů, Slováků
  • 3 938 Čechů

Jazyk

Úředním jazykem je rumunština. Dále je rozšířená v Rumunsku maďarština a němčina. Příslušníci menšin se mohou před soudy vyjadřovat ve svém mateřském jazyce. Na úrovni místní správy je v některých oblastech možné užívat i jazyky menšin (v praxi jde především o maďarštinu).

Náboženské vyznání

Obyvatelstvo je v drtivé většině pravoslavné. Další obyvatelé Rumunska jsou katolíci, protestanti a židé. V Rumunsku je velké procento věřících. Především pokud se budete pohybovat ve venkovských lokalitách, které jsou asi tím nejzajímavějším v zemi, narazíte na mnoho důkazů víry u místních obyvatel. Zdaleka není ničím zvláštním chodit na nedělní mši a Rumuni to stále ještě považují za společenskou příležitost se pěkně obléknout. V rumunských horách je mnoho klášterů a domácí, kteří se do nich jezdí podívat, zdaleka nejdou jen za kulturní památku. Je to pro ně stále záležitost duchovní. Co vás ale může překvapit je celkem velká komercializace těchto míst a pravidelné placení vstupného (i když zcela symbolického).

  • 86,7 % obyvatel se hlásí k pravoslavnému vyznání
  • 4,7 % k římsko-katolickému vyznání
  • 3,2 % k reformovanému vyznání
  • 0, 9 % k řecko-katolickému vyznání

Oblasti se slovenským osídlením v Rumunsku

Slovenská menšina sídlí především v západní části země. Jedná se hlavně o župy Arad, Bihor a Timiš.

Region: North West, County: Bihor
Etnický původ a mateřský jazyk více než 80%
Obec ŞINTEU / SÓLYOMKŐ
Etnicita:

Rumuni191,47 %
Maďaři40,31 %
Slováci126498.21 %

Jazyk:

rumunština171,32 %
maďarština40,31 %
slovenština126698,36 %

Etnický původ a mateřský jazyk více než 40%:
Region: West, Country: Arad
Obec ORAŞ NĂDLAC / NAGYLAK / NADLAK
Etnicita:

Rumuni3,69645,38 %
Maďaři2643,24 %
Slováci3,84447,20 %

Jazyk:

rumunština3,74045,92 %
maďarština2803,43 %
slovenština3,85247,29 %

—- Ministerstvo zahraničních věcí Slovenské republiky - http://www.foreign.gov.sk/servlet/content?MT=%2FApp%2FWCM%2Fmain.nsf%2Fvw_ByID%2Fministerstvo&NCH=Y&OpenDocument=Y&LANG=SK&TG=BlankMaster&URL=%2FApp%2FWCM%2Fkarta_statov.nsf%2F%28vw_ByID%29%2FID_FE45D97DEBC0F45FC125707A0043B1A8#bookKultVyAKr http://www.edrc.ro/recensamant_criteria.jsp?regiune_id=2140&judet_id=2141&criteriu_1=0&criteriuOne=10&condOne=%3E&procentOne=40&rel=AND&criteriu_2=1&criteriuTwo=32&condTwo=%3E&procentTwo=40&has_search=yes

Etno-demografická struktura Slováků v Rumunsku

Slováků nad 25 % s jejich jazykem nad 25 % je na severozápadě a západě Rumunska. Nejvíce Slováků je v oblasti Bihor (98 % populace v dané oblasti). Jedná se převážně o oblasti:

  • Bihor

  • Salaj

  • Arad

Kvalitativní část práce

Charakteristika Slováků

Těžko lze charakterizovat vlastnosti Slováků obecně, neboť každá oblast má jiné charakteristické rysy a vlastnosti. Do hlavních vlastností můžeme zařadit pohostinnost. Ať už by se jednalo o nabídku prostého chleba a soli, kterými jsou uctívány i významné zahraniční návštěvy, nebo klasicky vrchovatě naložený stůl, na kterém by se vyjímaly dobroty. Velmi pozitivní vlastností Slováků je dobrosrdečnost a pracovitost, která je utvrzována velkým zájmem o práci doma či v zahraničí. Velký podíl odvětví na Slovensku patří obchodu, komerčním službám a průmyslu (viz obrázek níže). Slováci jsou uniformním národem, což znamená, že dodržují staré zvyky – jak to bylo v minulosti, tak to bude i dnes. Slovenský folklor a kulturní tradice jsou velmi význačnými prvky slovenského národa. Jejich otevřenost k jiným náboženstvím, národům, rasám atd. je velice konzervativní, což je utvrzováno jejich intolerancí – nedokážou pochopit jiný životní styl než je ten klasický. Také se nedokážou postavit za svá práva a hájit svojí zemi, které vede k nevědomosti o existenci slovenského národa ve světě. Najde se i spousta lidí, kteří ani netuší, že Slovensko je samostatná země a že existuje národ Slováků. Do dalších negativních vlastností patří závist a alkoholismus. Ten je utvrzován v prosperujících hospodách. Jsou tradičním národem a mají rádi kulturu, ať se jedná o návštěvy muzeí či galerií nebo dokonce cestování za poznatky do zahraničí. Slováci jsou národem útočným proti svým sousedům. Jejich neustálé rozbroje s Maďary a Romy jsou dlouhodobým nekončícím příběhem, což lze přisuzovat jánošíkovou zatvrzelostí.

Náboženství

Pro Slováky je křesťanství tradicí. Důkazem toho jsou zaplněné kostely (viz tabulka níže). Slováci jsou členy římskokatolické církve, evangelické augsburské církve, reformované církve nebo řeckokatolické církve, dále jsou členy pravoslavné církve.

Kuchyně

Slováci jsou národem gurmánů – rádi si pochutnávají na dobrém jídle. Slovenská kuchyně je hodně ovlivněna kuchyní moravskou, maďarskou, německou i rakouskou. Typická slovenská kuchyně se spíše zaměřuje na bezmasé pokrmy. Slovensko v porovnání s Českou republikou spotřebuje mnohem méně masa. Mléčné výrobky jsou spotřebovány na Slovensku mnohonásobně více, než v naší zemi. Slováci upřednostňují zeleninu před ovocem (viz obrázky). Mezi slovenské speciality patří: korbáčíky 14), parenica 15), halušky s brynzou 16), lahodná čabajka či kapustnica 17). Slováci mají rádi zelí a slaninu. Oblíbeným jídlem je živánka – vepřové maso s cibulí, klobáskou, slaninou a brambory, jenž se připravuje v horkém popelu zabalené v alobalu. Jih Slovenska je ovlivněn maďarskou kuchyní, kde národním jídlem je guláš. Slováci upřednostňují guláš ze skopového masa. Další slovenskou specialitou jsou pirohy plněné brynzou, kterou lze nahradit například bramborem, špekem, zelím, ale také marmeládou. Na severu Slovenska si pochutnáme bramborovými šiškami a omáčkami na různé způsoby. Slováci si k dobrému obědu dopřávají dobré pivo. Víno si pěstují v Malých Karpatech. Z tvrdého alkoholu preferují borovičku a slivovici. Na východním Slovensku je upřednostňována jednoznačně vodka.

Slováci v Rumunsku

Slováci v Rumunsku zviditelňují svoje materiální i duchovní statky a celkem se jim to daří. Na rozdíl od Slováků žijících na Slovensku jsou skromní a chybí jim vymoženost vyspělé civilizace, ale nepostrádají ji. Rumunští Slováci více chovají domácí zvířata - hovězí dobytek, osel, vepř.

Náboženství

Dominantním prvkem slovenské menšiny v Rumunsku je velká míra religiozity 18). Víra rumunských Slováků je mnohem přirozenější než jejich krajanů na Slovensku a vyznávají římskokatolickou víru. Jejich víra je provází každodenním životem. Díky kněžím se Slováci neporumunštili a nepomaďarštili. Římskokatolický kostel v Bodonoši je nedílnou součástí Bodonošského života. Schází se v něm lidé velice krásně nastrojení a to při všech příležitostech. V posledních letech došlo k jeho renovaci. Římskokatolický kostel sv. Kříže v Bodonoši je nedílnou součástí Bodonošského života. Schází se v něm lidé velice krásně nastrojení a to při všech příležitostech. V posledních letech došlo k jeho renovaci. Ke kostelu patří fara, která též prošla úpravou (1. obrázek níže). Nedaleko Bodonoše se hluboko v horách ukrývá pravoslavný dřevěný kostel. Interiér pravoslavného kostela je vybaven lustrem, obrázky svatých, posvátnými dečkami, malými oltáři a dalšími věcmi (2. obrázek níže). Mezi nejdůležitější církevní svátky pro Slováky v Rumunsku je odpust, jinak také slavnost, která se pořádá k příležitosti svátku patrona, jenž má v obci zasvěcen kostel. Při odpustu se schází Slováci z širého okolí a to nejčastěji auty. Při příležitosti těchto slavností se konají poutě. K odpustu neodmyslitelně patří velká bohoslužba vedená většinou pod širým nebem v okolí kostela. Účastní se jí několik kněží. Jeden z největších odpustů v župě Bihor se koná v Gemelčičce (3. obrázek níže). V transylvánských horách se nachází klášter, který je v renovaci (4. obrázek níže).

Kuchyně

Slovenská kuchyně v Rumunsku je skoro stejná jako slovenská kuchyně na Slovensku. Obě kuchyně pojí výroba domácího sýru, pokrmy z kapusty, halušky a různé druhy polévek. Rumunští Slováci zůstávají spíše u tradiční kuchyně než jejich krajané. Proto výroba domácího chleba v peci je velmi častá a oblíbená činnost. Velmi oblíbenými nápoji jsou čerešňovice, slivovice, hruškovice, pálenice atd. Slováci na Slovensku preferují pivo, kdežto rumunští obyvatelé si více dopřávají vína (viz grafy níže).

Rumuni v Rumunsku

Slováky a Rumuny spojuje pohostinnost a přívětivost. Slovákům chybí, na rozdíl od Rumunů charismatičnost, temperamentnost, sobeckost a ješitnost. Rumuni se totiž rádi vytahují v oblasti zemědělských strojů – kdo je má lepší. Slováci nejsou tak přátelští a vřelí jako Rumuni. Otevřenost a vstřícnost k Rumunům patří. Rumuni přehánějí a to, když mluví o svých kladných vlastnostech, ale zároveň se i podceňují.

Z rozhovorů Slováků žijících v Rumunsku:

  • Lišíte se jako Slovák od Rumunů třeba životním stylem? „Určitě. Slováci mají svoje tradice, obyčeje, zvyky. I vy máte jistě své zvyky. Mně bylo dokonce vyčítáno, že učím příliš po Slovensku a děti mi nerozumí. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem jim řekl, že pokud nevědí, jak to vyjádřit slovensky, ať to řeknou rumunsky. Od té doby nemají žádný problém.“ (muž, 48 let, učitel na gymnáziu v Bodonoši, žije v Bodonoši)
  • Existuje nějaká typická vlastnost pro Rumuny? „Jsou temperamentní, máme takový rumunský temperament i slovenský, aktivní, energický.“ (žena, 39 let, profesorka rumunského jazyka a ředitelka gymnázia v Bodonoši, žije v Popešti)

Náboženství

Většina Rumunů jsou východní ortodoxní křesťané. Ti už ale nejsou takoví věřící jako Slováci žijící v jejich zemi.

Z rozhovorů Slováků žijících v Rumunsku:

  • Co si myslíte, že odlišuje Slováky od Rumunů? „Oni (Rumuni) jsou katolíci a jsou pravoslavní. V tom jsou rozdíly. Máme Velkou noc a tak. Tady na dědině převládá náboženský život, tím se liší. I jídlem. Jinak životním stylem a tak.“ (žena, 46 let, učitelka na gymnáziu v Bodonoši, žije v Bodonoši)

Kuchyně

Slováci žijící v Rumunsku mají pestrou kuchyni, kde nechybí jak maso, tak i bezmasé pokrmy a spousta sýrů. Typický je domácí sýr, který se vyrábí z čerstvého mléka. Nebo například točna - jedná se o strouhané brambory s moukou, které se pečou dozlatova a podávají se s kyselým mlékem. Mohou se ale péci i s masem nebo se slaninou. Oproti Slovákům žijícím na Slovensku, Slováci v Rumunsku jídla údajně moc nezahušťují a téměř ke všem pokrmům pijí mléko. Například pro Slováky jsou typické brynzové halušky, které Rumuni neznají. Rumuni spíše preferují rozmanité pečené placky, ať už se jedná o placky s bramborami, kapustou, masem atd. Typickou vlastností je pro ně také to, že dokážou smíchat všechno se vším. Smíchají se sebou všelijaké suroviny, až vznikne jakýsi pokrm, ve většině případů kupodivu dobře stravitelný. Jinak je rumunská kuchyně velice pestrá. Spousta jídla si je dost podobná se slovenskou kuchyní. Jak již bylo zmíněno, Rumuni sice nevaří, podobně jako Slováci, halušky brynzové, ale bramborové, které jsou velice populární. Podávají se většinou jako příloha k různým druhům masa, popřípadně se do nich maso samo přidá. Rumuni (stejně jako Slováci) si také velice potrpí na různé druhy polévek tzv. čurby. Mezi oblíbené polévky patří například zelná polévka, dršťková polévka nebo různé zeleninové polévky. Na rozdíl od Slováků polévky zahušťují smetanou, kdežto Slováci moukou. Další společný pokrm je brynza, což je měkký, míšený a solený ovčí sýr vyráběný z hrudkového ovčího sýra. Oba dva národy si také libují v konzumaci klobás, čabajek, zelí a guláše.

Z rozhovorů Slováků žijících v Rumunsku:

  • Jaký je konkrétní rozdíl v kuchyni Slováků a Rumunů? „My máme víc brambory, bramborové halušky a tak, co my děláme. U nás se dělali jídla takové zahuštěné - dá se olej a do toho oleje se dá mouka a zaleje se to mlékem, aby se to zahustilo, tak se dělají polévky. To by byly takové slovenské. No oni např. dělají bramborové halušky. My máme brynzové halušky a tak. Oni víc zase mají všelijaké takové placky, plněné placky s brambory, s kapustou. Oni to mají jako kaši, jako přílohu s mlékem a tak. Takže to jsme od nich sebrali. Nebo např. oni mají takové čuerbos, to jsou takové polévky zeleninové, je do nich položené maso, zahuštěné smetanou. Maso nakrájené na kousky, nemůže to být jako guláš. A potom se tam dá všelijaká zelenina i kapusta a vše co existuje, na kostičky zahuštěné smetanou.“ (žena, 46 let, učitelka na gymnáziu v Bodonoši, žije v Bodonoši)
  • Chutná vám rumunská kuchyně? „Přiznávám se, že víc ta slovenská i teď ta taliánská (italská), jako pizza, špagety. Teď hovořím jako za dítě, měla jsem radši slovenskou kuchyni, ne rumunskou. I když jsou všelijaké placky, ty rumunské, ty jsem měla ráda, ty mi denně dělávali. Přesně se tak i jmenovali, že to jsou rumunské placky a tyto slovenské (…) A oblečením se liší jedině v kroji. Na huti a tak se tam najdou. Tam automaticky rozlišíš kdo je Slovák a kdo Rumun. Oni mají takové šátky na hlavě i oblečení - to je typické. Mládež už ne teďka. Mají sukně, bílé šátky, ne jakože vyšívané, mají tam růžičky. Starší chlapi mají černé klobouky. Když jsem tam přišla roku 1984 učit, tak jsem už věděla, že to je Slovenka a tak, takže když jsem přišla do města, tak se dalo rozlišit, teď to není, ale i v kostele se dá rozlišit. Tady už ne. Velmi malinko. Myslím, že už nechodí ty babky. Některé babky tu chodily a měly ten typický kroj.“ (žena, 46 let, učitelka na gymnáziu v Bodonoši, žije v Bodonoši)
  • Co třeba slovenského si udržujete vy tady v Rumunsku? „Tradice, jídla - halušky ať s brynzou či kapustové, točně - zemiakové placky. To jsou má oblíbená jídla. Na zabijačku se dělá toroška, též to Rumuni nemají.“ (žena, 39 let, profesorka rumunského jazyka a ředitelka gymnázia v Bodonoši, žije v Popešti)

Závěr

Cílem této práce bylo zjištění typických vlastností a životního stylu Slováků obecně i v Rumunsku. Zjistilo se, že se Slováci v Rumunsku dají odlišit od místních obyvatel. U každého národa lze najít jak dobré tak i špatné vlastnosti. Z nejtypičtějších vlastností Slováků lze vytyčit pohostinnost a pracovitost, ale i alkoholismus a útočnost. Slováci jsou tradiční národ, který si potrpí na náboženství - křesťanství. Tento národ se prosazuje svojí kuchyní, kde nesmí chybět polévka kapustnica, halušky nebo sýr, které se zapijí pivem nebo nějakou tou pálenkou. Slováci v Rumunsku více chovají domácí zvířata než Slováci na Slovensku. Velkou roli u rumunských Slováků hraje přirozená víra - není nucená. Slovenská kuchyně v Rumunsku si udržuje svojí typičnost, ale je ovlivňována okolní kuchyní - rumunskou a maďarskou. V rumunské zemi jsou Slováci zvyklí si vyrábět pálenky. Z výzkumu vyplývá, že Rumuni jsou temperamentnějším národem než Slováci a jsou méně věřící, a když už vyznávají nějakou tu víru, tak spíše ortodoxní.

Zdroje




Počet shlédnutí: 10

1)
KUKUČKA, Ján. Dejiny a tradície Slovákov v Rumunsku. Nadlak : Ivan Krasko, 2004. 119 s. ISBN 973-8324-60-2.
2)
Nevolnictví - Wikipedie [online]. 6.11.2011 [cit. 2011-12-06]. Nevolnictví. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Nevolnictv%C3%AD>.
3)
Poddaný - Lecyklopædia [online]. 20.3.2009 [cit. 2011-12-06]. Leccos. Dostupné z WWW: <http://leccos.com/index.php/clanky/poddany>.
4)
KUKUČKA, Ján. Dejiny a tradície Slovákov v Rumunsku. Nadlak : Ivan Krasko, 2004. 119 s. ISBN 973-8324-60-2.
5)
JAMESON, Fredric Postmodernism, or, The cultural logic of late capitalism. London : Verso, 1992. 438 stran. ISBN 0-86091-537-9.
6)
GELLNER, Ernest. Národy a nacionalismus. Praha: Hříbal Josef, 1993. 156 stran. ISBN 80-900892-9-1.
7)
MILL, S. John. Dvě stě let od narození. Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2006. 116 stran. ISBN 80-86547-57-4.
8)
STOKER, Bram. Dracula. Praha : XYZ, 2008. 646 stran. ISBN 978-80-7388-039-2.
9)
NIEDERLE, Lubor. Národopisná mapa uherských Slováků. Praha : Nákladem Národopisné společnosti českoslovanské a s podporou České akademie pro vědy, slovesnost a umění, 1903. 203 stran.
10)
HŘEBÍČKOVÁ, Martina; KOUŘILOVÁ, Sylvie. Accuracy of Slovak national stereotypes: Results of judgment or intuition?. Studia Psychologica. 2011, ročník 53, číslo 2, strana 201-213. ISSN 00393320.
11)
NISTOR, Stelian; SIPOS, Sorin. Historical and geographical considerations about the slovak communities in the village of upper Bistra valley, Bihor county. Eurolimes. 2011, strana 191-198. ISSN 18419259.
12)
Demografie Rumunska - Wikipedia [online]. 21.08.2012 [cit.2012-08-25]. Dostupný z WWW:<http://en.wikipedia.org/wiki/Demographics_of_Romania>.
13)
Slovenské farnosti a cirkevné zbory [online]. Slováci v Rumunsku [cit. 2012-03-23]. Dostupný z WWW:<http://www.slovacivrumunsku.sk/01-far.php>.
14)
Korbačík je tradiční ručně vyráběný sýr z Oravy. Vyrábí se pařením vykysnutého sýra z ovčího mléka. Vytahuje se do tvaru nití. Je výrazně slaný. Podává se k mladým vínům. (Wikipedia)
15)
Parenica je tradiční slovenský poloměkký, nezrající, středně tučný, pařený ovčí sýr s velmi jemnou chutí. Charakteristická je svým tvarem stočené stuhy. Podobně jako oštiepok má smetanovou až žlutou barvu, povrch je zlatožlutý až žlutohnědý. (Wikipedia)
16)
Brynzové halušky jsou slovenské národní jídlo. Připravují se z brambor, mouky, soli, brynzy a slaniny. Tradice brynzových halušek zřejmě souvisí s tradičním způsobem života slovenského obyvatelstva, tradicí chovu ovcí a výrobou výrobků z ovčího mléka, hlavně brynzy. (Wikipedia)
17)
Kapustnica je tradiční slovenská hustá polévka. Připravuje se z kysaného zelí. Liší se podle regionu a období vaření na postní a sváteční. Do postní katolické vánoční (Štědrý den) se nedává maso, zahušťuje se např. bílými hladkými haluškami, smetanou a rozetřeným bramborem. V luteránské kapustnica na Vánoce najdeme i maso a všechny ostatní složky. Ve sváteční najdeme např. uzené maso a klobásu. Nezbytné jsou sušené hřiby. Vánoční kapustnica se tradičně připravuje na konci kalendářního roku. V regionálních receptech zelňačky jsou značné rozdíly. V každém kraji, údolí i vesnici se vaří vánoční zelňačka trochu jinak. (Wikipedia)
18)
Religiozita znamená česky „zbožnost“, víru v pravost či pravdivost náboženství a sílu této víry. Může být také charakterizovaná jako náboženské přesvědčení obecně, udané svou mírou či zaměřeností ke konkrétní církvi, odrážející se v každodenním chování a praxi jednotlivce. (Wikipedia)
slovaci_v_rumunsku_i.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:39 autor: 127.0.0.1