Sokrates - život, dílo, odkaz

Kdo je Sokrates? A co nám jeho odkaz může dnes přinést? Jaký byl jeho život, dílo a jaký je jeho odkaz pro současnost? Těmto tématům bych se rád ve svém referátu věnoval. Pojednání o Sokratesovi, jsem rozdělil do několika kapitol.

1. Představení autora - Kapitola se věnuje jeho životu od narození až po jeho tragickou smrt
2. Jeho dílo a způsob myšlení
3. Zhodnocení přínosu pro čtenáře
4. Použitá literatura

Sokrates patří k nejznámějším filozofům antického Řecka. Svým způsobem života, uvažováním, logikou i chováním nám má co říci i více než po 2400 letech od své smrti. Typickými hodnotami, které zastával, byly pravdomluvnost, morálka a střídmost. V této práci bych se rád proto věnoval jeho postojům a morálním hodnotám.

O Sokratově dětství a mládí se toho mnoho neví. Narodil se pravděpodobně roku 469. př.n.l. na předměstí Atén. Některé prameny, např. wikipedie, uvádí dokonce i přesnější datum narození a to 4. června 469 př.n.l. Jeho otec, Sophroniscus (Sofrónikos), pracoval jako sochář a jeho matka Phainarete (Fainareté) byla porodní bába. Jelikož jeho rodina patřila do vyšší střední vrstvy obyvatelstva, byl na tehdejší poměry docela zámožný. Sókratés[online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [citováno 2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3krat%C3%A9s>

Od mládí byl Sokrates fascinován povoláním své matky. A tak zatímco porodní báby pomáhají dle Sokrata dětem na svět, on tak svoji filozofickou činností pomáhal na svět myšlenkám ostatních lidí. Rád srovnával filozofii s tímto povoláním. Sokratesovi se dostalo klasické řecké školní vzdělání. Byl žákem aténského filozofa Archelaose, který se zajímal o etiku a přírodní vědy. Archelaos ale zřejmě neměl na mladého Sokratese silný vliv, protože se od něj brzy Sokrates odvrátil. Kadeřávek P., Chlubný J., Sokrates [online]. ANTIKA.avonet.cz, 09.12.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1934>

Okolo roku 449 př.n.l. se Sokrates oženil s Xantippou a měl s ní tři děti. Poté měl vztah se ženou jménem Myrto, kterou si vzal a měl s ní další dvě děti. Do historie však více vstoupila právě Xantippa. Tradovalo se, že to byla jediná osoba, která dokázala Sokrata přehádat. Český rozhlas: Vyprávění o Sokratovi (Velké osudy - Sokrates a Xantipa), [citováno 2.4.2013]. Dostupný na WWW: <http://prehravac.rozhlas.cz/audio/473251>

V letech 431 - 429 př.n.l. bojoval Sokrates v Peloponéské válce. Zde se vyznamenal svojí statečností a houževnatostí (podle některých autorů chodil v zimě bos oděn v lehkých šatech). Často sedal uprostřed vojenského ležení pohroužen do svých myšlenek. Sokrates se stal veřejně známým kolem roku 420 př.n.l. a to zejména kvůli své výřečnosti a jednoduchému životnímu stylu, kvůli kterému se mu jeho okolí často posmívalo. Kadeřávek P., Chlubný J., Sokrates [online]. ANTIKA.avonet.cz, 09.12.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1934>

Často rozmlouval s lidmi, ptal se jich na jejich víru a předpokládané znalosti. Pak jim kladl otázky tak dlouho, doku nenašel v jejich logice mezery. A právě tento způsob zjišťování pravdy je pro Sokrata typický. Tázal se tak dlouho, dokud nebyl tazatel buď znechucen nebo nepřišel na jádro problému. Kadeřávek P., Chlubný J., Sokrates [online]. ANTIKA.avonet.cz, 09.12.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1934>

Do roku 406 př.n.l. není o jeho životě mnoho známo. Kolem roku 403 př.n.l. byla nastolena v Aténách vláda 30 tyranů. Byla to skupina krutých oligarchů podporovaných Spartou. Chtěli po Sokratovi, aby jim přivedl Leona ze Salamisu, který byl křivě obviněn z neposkytnutí pomoci posádkám potopených lodí. On to však odmítl, jako bezpráví, i když věděl, že tím riskuje vlastní život. Kadeřávek P., Chlubný J., Sokrates [online]. ANTIKA.avonet.cz, 09.12.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1934>

V roce 400 či 399 př.n.l. byl Sokrates obviněn Aténským soudem bezbožnosti a rozvracení morálky aténské mládeže. Trestem mu měla být smrt. A tak začalo slyšení před soudem a porotou složenou pět seti Athéňanů. Sokrates neměl připravenou žádnou obhajobu, jakoby očekával, že mu nebude umožněno se vyjádřit. Jeho obhajoba však měla vstoupit do dějin a být údajně jednou z nejlepších v dějinách soudnictví. Někteří autoři nicméně tvrdí, že k této obhajobě ani nedošlo. Kadeřávek P., Chlubný J., Sokrates [online]. ANTIKA.avonet.cz, 09.12.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1934>

O průběhu obhajoby víme od Sokratesova žáka, Platóna. Obhajoba se měla skládat ze tří částí (Obrana, Kritón, Faidón). V první části pojednává o tom, na základě čeho by měla být určena jeho vina či nevina. Většina se přikloní k vině. Ve druhé části se vyjadřuje k trestu nejdříve s tím, že nic nezákonného neprovedl, pak navrhuje peněžitou pokutu. Soud se ale rozhodne pro trest smrti. V závěrečné části se znovu obrací Sokrates ještě jednou na soudce. Kadeřávek P., Chlubný J., Sokrates [online]. ANTIKA.avonet.cz, 09.12.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1934>

Je poslán do vězení, kde čeká na popravu. Bylo to na tehdejší dobu zvláštní, protože většina rozsudků smrti je vykonána ještě tentýž den. Bylo tomu tak z rituálních důvodů a popravy byly na nějaký čas pozastaveny. Sokrates tak strávil ve vězení zhruba měsíc, kde ho pravidelně navštěvovali jeho přátelé. Dokonce se mu naskytla příležitost k útěku, kterou ovšem odmítl s tím, že je to nesprávné. (Hemleben, 2011, s. 51 - 59)

Den popravy trávil Sokrates se svými nejbližšími přáteli. Před tím, než vypil jedovatý pohár, požádal přítomné ženy, aby odešly. Než odešly, přistoupila k němu jeho žena Xanthippa, a řekla: „Vím, že umíráš neprávem.„ Sokrates však ani v této chmurné chvíli neztratil svůj smysl pro humor a odvětil: „Chceš tedy, abych umíral právem?“. Po té, co ženy odešly, vypil číši s jedovatým bolehlavem. Jeho poslední slova údajně byla: „Kritóne, měli bychom obětovat kohouta Asklépiovi. Učiň tak, nezapomeň.“ Aspklepion byl řecký bůh zdraví a obětováním kohouta vyjadřoval nemocný dík za uzdravení. Můžeme se tak domnívat, že Sokrates tak chtěl poděkovat Asklepiovi za vyléčení z nemoci zvané život. (Hemleben, 2011, s. 51 - 59)

Pokud chceme psát o Sokratově díle, vyvstane tu problém. Sokrates sám nám totiž nezanechal žádné písemné dílo či záznam. Většina zpráv či písemností o jeho osobě vznikla až několik let po jeho smrti a tak toho víme o „opravdovém“ Sokratovi velmi málo (V tom se podobá Ježíši Kristu). (Kessidi, 1980, s.56-64)

Nemůžeme tedy určitě říci, co skutečně řekl a co mu do jeho úst vložili ostatní autoři. Nejsme schopni ani říci, zda dialogy, které Sokrates měl vést, se skutečně staly. Protože je nemožné udělat si přesný obrázek o Sokratových filozofických názorech, mluvíme o tzv. sokratovském problému. Problém je v tom, že většinu toho co o Sokratovi víme, je obvykle přebíráno z díla jeho žáků, Platóna a Xenofona. (Souček, 1981, s.174-176 )

Platón je autorem rozprav, ve kterých je hlavní postavou Sokrates. Účel těchto přepisů či rozprav nebyl doslovně či historicky přesně zobrazit myšlení a filozofii Sokrata, ale udržet jeho filozofii a životní náhled jako celek pro budoucí generace. Sókratés, literární postava dialogů a čtení Platóna [online]. Česká platónská společnost, citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: <http://www.platonskaspolecnost.cz/platon_a_spisy/sokrates/index>

Další historické prameny o Sokratovi se nedochovaly v celku. Tu a tam lze však najít shodu s Platonovým líčením Sokrata. Platón sám tvrdil, že byl pouhým tlumočníkem jeho myšlenek, kromě jednoho díla - Obrana. Obecně mají hitorikové má to, že základní myšlenky skutečně pochází od Sokrata, a že je Platón dále rozvinul a upravil. Pokud chceme tedy psát o díle Sokrata, musíme vycházet z díla jeho žáka, Platona. Následující odstavce líčí Sokratovo dílo z pohledu jeho žáků – Xenofóna a Platóna. Sókratés, literární postava dialogů a čtení Platóna [online]. Česká platónská společnost, citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: <http://www.platonskaspolecnost.cz/platon_a_spisy/sokrates/index>

Xenofón byl původem aristokrat. Pocházel ze stejné vrstvy jako Platón. Po filozofické stránce ho velmi ovlivnilo právě Sokratovo učení. Více než filozof se projevil jako schopný vojevůdce. Odešel z Atén a nechal se najmout Peršany. Zde postoupil z pozice vojáka až na vůdce celé armády. Poté bojoval na straně Sparty a po její porážce by poslán do vyhnanství. Svobodová L, Chlubný J., Xenofanés [online]. ANTIKA.avonet.cz, 9.12.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1936>

Jeho celá filozofická tvorba je věnována jeho učiteli - Sokratovi. Mezi jeho nejdůležitější díla, kde zachycuje Sokratovu filozofii a myšlení patří:

• Vzpomínky na Sokrata,
• Obrana Sokratova - dílo bylo sepsáno až po Sokratově smrti,
• Hostina - týká se otázky lásky.

I když byl Xenofón založením spíš válečník, tak jeho myšlení a činy byly do značné míry ovlivněny právě jeho učitelem. Svobodová L, Chlubný J., Xenofanés [online]. ANTIKA.avonet.cz, 9.12.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1936>

Platón patřil beze sporu k Sokratovým nejvýznamnějším žákům. Na rozdíl od Sokrata pocházel z bohaté, aristokratické rodiny. Díky tomu se mu dostalo klasického vzdělání od sofistů. Ve dvaceti letech se potkal se Sokratem, který ho svým myšlením a učením ovlivnil. Zůstali spolu osm let, až do Sokratovi tragické smrti roku 399 př.n.l. Byl znechucen krvavou vládou, která byla utvořena pod vlivem vítězné Sparty - tzv. třiceti tyrany. Chlubný J., Platón [online]. ANTIKA.avonet.cz, 22.11.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1908>

Po svém návratu do Athén zakládá athénskou akademii, ve které vyučuje své žáky filozofii, mimo jiné i Sokratovskému pojetí světa. Ve své písemné činnosti Platón prošel několika obdobími. První období je nazýváno tzv. sokratovské, protože v tuto dobu psal pod vlivem myšlenek svého učitele – Sokrata. V dalších obdobích své tvorby postupně myšlenky rozvíjel a utvářel své vlastní. Chlubný J., Platón [online]. ANTIKA.avonet.cz, 22.11.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1908>

V prvním období tvorby (sokratovské období) se u Platóna objevuje kritika a skepse vůči zdánlivým jistotám. Tyto problémy zkoumá Platón formou dialogu a sokratovskou metodou kladení otázek. Z nejdůležitějších děl, kde se objevuje Sokrates jako hlavní postava nebo nějakým způsobem s ním souvisí jmenujme:

• Kritón – Jedná se o vyprávění o uvězněném Sokratovi. Jeho přítel Kritón mu chce pomoci v útěku z vězení, ale Sokrates to s ohledem na svoji morálku odmítá,
• Obrana Sokratova (Apologia Sókratús) – Tři smyšlené Sokratovi řeči před soudem. Soud ho nakonec stejně odsoudí k smrti. Nevystupuje u soudu jako obviněný, ale spíše jako mravokárce,
• Faidón – dílo pojednává o Sokratově konci, o jeho posledních hodinách před tím, než vypije pohár s jedem a to z pohledu jeho žáka Faidóna. Dílo je psánou formou dialogu.

Citováno z článku: Chlubný J., Platón [online]. ANTIKA.avonet.cz, 22.11.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1908>

Důležitým znakem pro filozofii, kterou Sokrates podle Platóna zastával, bylo pochybování o pravdě. Známým se stal jeho výrok „Vím, že nic nevím.“ Tento výrok je bohužel často mylně vysvětlován. Ve skutečnosti Sokrates netvrdí, že by neměl žádné vědomosti nebo byl hloupý, ale pouze jen to, že ten kdo všechno ví, je pouze sám bůh. Citováno z článku: Chlubný J., Platón [online]. ANTIKA.avonet.cz, 22.11.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1908>

Žádný člověk není schopen mít komplexní znalosti všeho. Člověk může například znát vše, co se týče jeho oboru, ale to nemusí platit o věcech mimo jeho obor.

A Sokrates sám jako filozof o sobě tvrdil, že ani on nemá tak rozsáhlé znalosti soukromého a veřejného života, a proto odmítal na rozdíl od tzv. sofistů vyučovat za peníze. Sofisté byli starořečtí mudrci a filozofové, kteří vyučovali své žáky, např. v rétorice za peníze. Svým žákům např. slibovali, že jimi naučenou výřečností budou mít úspěch u soudu apod. Citováno z článku: Chlubný J., Platón [online]. ANTIKA.avonet.cz, 22.11.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1908>

Sokrates, se stále snažil získat informace o tom, co je vědění. Obzvláště se pak zabýval otázkou její definice. Odborník se podle Sokrata vyznal ve svém oboru, ale základní vědění a přehled je něco jiného, než o problému vše. Abychom mohli například odpovědět na například na otázku co je statečnost, musíme nejdřív tento pojem definovat, říkal Sokrates. Tvrdí, že když nevíme, jak je definována statečnost, tak nevíme jak ji získat. V mnoha Sokratových dialozích se zabývá otázkou definice metodou dotazování, v mnoha případech končí nenalezením odpovědi. Citováno z článku: Chlubný J., Platón [online]. ANTIKA.avonet.cz, 22.11.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1908>

Sokrates spatřoval největší přínos při hledání definic a odpovědí na otázky právě v metodách dotazování. Jedná se o postupné zamítání možností (hypotéz), které jsou postupně nahrazovány dalšími do té doby, dokud není žádná vůči sobě v protikladu. Takto získává axiomy, které jsou pravdivé a postaveny na těchto hypotézách. Citováno z článku: Chlubný J., Platón [online]. ANTIKA.avonet.cz, 22.11.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1908>

Sokrates byl moudrý člověk, který se často tázal ostatních, na jejich názor. Metodou rozprav se dostával v diskuzích k jádru problému. Nebál se ptát kohokoliv, klidně i člověka z ulice. Bohužel jeho čestnost a smysl pro morálku ho přivedl před soud, který ho neprávem odsoudil k trestu smrti. Jak se často ukazuje moudrost a názory lidí a osoby takového formátu jako Sokrates jsou často uznány až po jejich smrti. Tak to bylo i v případě Sokrata. Citováno z článku: Chlubný J., Platón [online]. ANTIKA.avonet.cz, 22.11.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1908>

Jak jsem již uvedl výše, Sokrates otevřeně vystupoval pro sofistům. To byli to v podstatě učenci (filozofové, řečníci, …), kteří své vědění předávali druhým za úplatu. To Sokrates odmítal. Sofisté se mimo jiné zajímali se o člověka a jeho místo ve společnosti. Vášnivě o tom diskutovali a tvrdili, že neexistují žádné absolutní normy dobrého či špatného. Naproti tomu Sokrates tvrdí, že tyto normy existují a jsou všeobecně platné. Mimo to Platón tvrdí, že sofisté si rádi nechávali skoro všechny své znalosti pro sebe. Tyto znalosti jsou dle Platóna prázdné. Citováno z článku: Chlubný J., Platón [online]. ANTIKA.avonet.cz, 22.11.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1908>

Sokrates ovlivnil svým myšlením mnoho svých žáků, nejvíce však Platóna. Ten psal o jeho myšlenkách a názorech svého učitele ve formě dialogů. Na základě Sokratových a svých myšlenek založil Platón athénskou akademii. Ta se nejen ve středověku, ale i v moderní době, stala vzorem pro vznik některých vědecký institutů a univerzit. Na aténské akademii studoval jiné Aristoteles, který měl s Platónem přátelský vztah. A tak se často v Aristotelových textech objevují odkazy na „platonického Sokrata“. Po Platónově smrti, r. 347 př.nl. Aristoteles opustil akademii a stal se učitelem Alexandra Velikého. (Asmus, 1986)

Další filozofický směrem, který vznikl pod vlivem Sokratova učení, byl kynizmus. Ten byl založen jeho přítelem a žákem Antisthenesem, kterého ovlivnil způsob - zejména střídmost a skromnost, Sokratova života. Za hlavní motto či myšlenku tohoto učení lze považovat Sokratův výrok „Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji!“. Výrok Sokrates údajně vyslovil, když procházel tržištěm, kde byl pestrý výběr zboží. Skutečné štěstí podle přestavitelů kynizmu nespočívá ve vnějších věcech, jako jsou majetek či moc. (Asmus, 1986)

Jednou z nejznámějších osobností tohoto názorového proudu byl Antisthenův žák Diogenes ze Sinopé (Diogenův sud). Za nejslavnější Diogenův výrok lze považovat ten, kdy se potkal s Alexandrem Velikým, žákem Aristotela. Ten se ho otázal, jaké přání by chtěl splnit. Diogenes pohlédl na Alexandra a odvětil: „Ustup mi ze slunce.“ (Asmus, 1986)

Ne všichni pozdější filozofové však byli Sokratem ohromeni. Jsou i tací, kteří o něm šířili nepravdivé a ošklivé věci. Například byl Sokrates obviněn z bigamie a jeho argumenty byly odmítnuty jako šarlatánské. Sám je v krajním případě označován jako sofista. Starořímský politik a řečník Cicero o Sokratesovi pronesl, že „snesl filozofii z nebe na zem.“ Tím je myšleno, že ji polidštil a přiblížil širšímu okruhu lidí. Po zániku Římské říše Sokratovo učení upadalo. (Asmus, 1986)

Středověká Evropa neměla o Sokratovo dílo valný zájem. Bylo to zejména kvůli vlivu katolické církve a jejího učení. Na významu začalo jeho dílo opět získávat na přelomu 18. a 19. století a to nejen u filozofů, ale také u básníků, teolologů a dalších učenců. Svými názory si u nich získal pověst moudrého člověka a stal se vzorem tehdejší morálky a učenosti. Kadeřávek P., Chlubný J., Sokrates [online]. ANTIKA.avonet.cz, 09.12.2004 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1934>

Například německý filozof Nietzsche má k Sokratovi ambivalentní vztah. Jednou prohlásil, že je mu sokrates tak blízko, že má pocit, že s ním bojuje. Tato ambivalence se u něj projevovala tak, že zmínky o Sokratovi prostupují celým jeho dílem. Sofisté [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [citováno 2.4.2013]. Dostupný na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Sofist%C3%A9>

Někteří filozofové zastávají i extrémní názor a to ten, že Sokrates je pouze vymyšlená postava, která pochází z platónova pera. Do této postavy, pak promítá svoje názory a myšlenky, které by normálně společnost nemohla přijmout. Tento názor například zastupoval náš významný filozof, prof. Jan Patočka. Skoumee, Sókrates [online] ireferaty.cz, 26.5.2008 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: <http://ireferaty.cz/100/4748/Sokrates- >

Sokrates je autorem mnoha výroků, které jsou stále aktuální, a které používáme dodnes. Jeho výroky se týkají různých oblastí lidského života – od soužití se ženou až po obecně platné výroky o vědění. Zde je jejich výčet těch, se kterými souhlasím a přišly mi jako trefné i pro dnešní dobu:

O životě a smrti:

• Lidský život není nic jiného, než řetěz zmeškaných příležitostí.
• Nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili.
• Není pravda, že se každý bojí smrti, neboť nikdo neví, zda není naopak pro člověka nejvyšším požehnáním.
• Neplačte, drazí, umírat se má v klidu (Před vypitím poháru s jedem).
• Nyní je čas - pro mě, abych zemřel, a pro vás, abyste žili. Pouze Bůh ví, kdo z nás je na tom lépe.

O vědění a mudrcích:

• Vím, že nic nevím.
• Kdo chce hýbat světem, ať nejprve hýbe sám sebou.
• Lepší je udělat málo věcí dobře než hodně věcí špatně.
• Jedni mudrci vědí, že nevědí a druzí nevědí, že nevědí.
• Chci od žáka víc než peníze. Chci, aby žil tak, jak ho učím.

O ženách a mužích:

• Ideální manželství má dva předpoklady, muž musí být hluchý, žena slepá.
• Jenom se vesele žeňte; dostane-li se ti žena dobrá, budeš vzácnou výjimkou, dostane-li se ti zlá, staneš se filozofem.
• Není nemoc milovat, ale nemilovat.

Na mě osobně nejvíce zapůsobil citát, který hraniční až s cynismem a bohorovností – „Neplačte drazí, umírat se má v klidu.“ Sokrates zde ukazuje, že ani tváři v tvář smrti neztrácí nic ze svého humoru. Ukazuje zároveň i svoji vyrovnanost a smířenost se smrtí. Citáty, Sókrátes [online]: Citáty slavných osobností, [citováno 2.4.2013]. Dostupný na WWW: <http://citaty.net/autori/sokrates>

Sokrates nikdy nenapsal žádný spis či významnější text. Svoji filozofii a myšlenky utvářel v rozhovorech s přáteli a žáky. I když se snažil nemíchat do politických věcí, neváhal projevit nesouhlas, pokud příkazy které dostal byly z pohledu jeho morálky nesprávné. Sókratés[online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [citováno 2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3krat%C3%A9s>

Nebál se přímo kritizovat vládnoucí kruhy a prvky aténské demokracie. Tím si vytvořil mocné nepřátele. Díky tomu skončil neoprávněně před soudem, byl obviněn a byl odsouzen k trestu smrti. Kvůli svému přesvědčení a morálce odmítl útěk z vězení a podrobil se nespravedlivému trestu. Sokratův příběh známe díky vyprávění jeho žáků Platóna a Xenofóna. Sókratés[online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [citováno 2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3krat%C3%A9s>

Hlavní těžiště Sokratova odkazu můžeme vidět v právu jednotlivce na rozhodování o morálce, kritiku společnosti a v odvaze stát si za svými názory, i když za ně zaplatím smrtí. V tom se velmi podobá Ježíši Kristovi. (Kessidi, 1980, s.56-64)

I na příkladech z blízké minulosti můžeme nalézt paralelu mezi Sokratem a prof. Patočkou. Pan prof. Patočka dopadl podobně jako Sokrates. Ve svých 69 letech se stal prvním signatářem Charty 77, která kritizovala stav občanských práv a svobod v tehdejším Československu. Dalo by se říci, že našel v sobě „sokratovskou odvahu“ postavit se komunistickým orgánům. Za toto rozhodnutí zaplatil životem po brutálním výslechu na STB. Skoumee, Sókrates [online] ireferaty.cz, 26.5.2008 citováno [2.4.2013]. Dostupný na WWW: <http://ireferaty.cz/100/4748/Sokrates- >

Paralel Sokratova života a dalších osobností lze najít spoustu. Jedno je jisté. Sokrata lze považovat za vzor morálky a slušnosti. Zejména naše konzumní a materialistická společnost by si z jeho života a chování měla vzít příklad. Sókratés[online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [citováno 2.4.2013]. Dostupný na WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3krat%C3%A9s>

Podobně jako společnost za jeho života, i naše dnešní, tzv. „demokratická společnost“ má své morální trhliny, které by bylo potřeba zacelit. K tomu by mohlo pomoci, kdyby si každý z nás odnesl alespoň něco málo z myšlení Sokrata a jeho žáků, například poslechem či četbou alespoň jednoho z jejich děl.

1. Kessidi F. CH. Sokrates., 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, přeložil: Milan Mráz, 1980 - 201 s.
2. Asmus V. F., Antická filozofie, 1.vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986
3. Onen svět, J. Hemleben, kapitola „Smrt Sókratova“. Praha: Grada, 2011 - 272 s.

1. Wikipedia - údaje o Sokratovi a dalších antických filozofech - http://cs.wikipedia.org/wiki/Sokrates
2. Wikipedia - Sofisté - http://cs.wikipedia.org/wiki/Sofist%C3%A9
3. ANTIKA - Stránky věnované antickým dějinám a osobnostem http://antika.avonet.cz
4. ANTIKA - Sokrates - Kadeřávek P., Chlubný J. - http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1934
5. ANTIKA - Platón - Chlubný J. - http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1908
6. ANTIKA - Xenofanés - Svobodová L., Chlubný J. - http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1936
7. Česká platónská společnost - Sókratés, literární postava dialogů a čtení Platóna - http://www.platonskaspolecnost.cz/platon_a_spisy/sokrates/index
8. Skoumee, Sókrates - http://ireferaty.cz/100/4748/Sokrates
9. Český rozhlas - vyprávění o Sokratovi (Velké osudy - Sokrates a Xantipa) - http://prehravac.rozhlas.cz/audio/473251
10. Sokratovy citáty - Citáty slavných osobností - http://citaty.net/autori/sokrates

—-

Počet shlédnutí: 513