Korejská menšina ve Střední Asii

Julie Štefánková, HKSN

Největší počet etnických Korejců (asi 1,9 milionu) žije dnes v Čínské lidové republice, především v oblasti Severovýchodní Číny (bývalé Mandžusko). Počet Korejců žijících v Japonsku činí asi 700 tisíc. Na 520 tisíc jich obývá země bývalého Sovětského svazu, Kazchstán a Uzbekistán. Jsou rozptýleni ale také v USA, Kanadě, latinské Americe atd. Odhaduje se, že mimo území Koreje žije přibližně 5,6 milionu Korejců.

V zemích bývalého Sovětského svazu žije dnes asi půl milionu Korejců. Z toho 125 000 žije v Rusku a 375 000 na území Střední Asie. Největší počet etnických Korejců žije v Uzbekistánu (198 000), dále v Kazachstánu (105 000), v Kyrgyzstánu (19 000), Tádžikistánu (6 000) a nejméně v Turkmenistánu (3 000).¹⁾

V historii korejské menšiny proběhlo během 150 ti let několik velmi významných mezníků. Prvním z nich je připojení Dálného východu k Ruskému carství roku 1860. O 57 let později tedy roku 1917 se v Rusku odehrála Říjnová revoluce a k moci se dostali komunisté. Rok 1937 byl pro korejskou menšinu velmi nešťastný. Korejci z Dálného východu se byli nuceni přesídlit do střední Asie na Stalinův rozkaz. Dalším důležitým datem je rozpad Sovětského svazu, tedy rok 1991.

Na základě ujednání z Pekingu roku 1860 dostalo Ruské carství téměř neobydlené území Dálného východu Od Číny. Ta byla oslabena druhou opiovou válkou a tchajpchingským povstáním. Původní korejská migrace probíhala v roce 1863. V rámci této migrace se na ruský Dálný východ přesunulo 13 korejských rodin, to čítalo přibližně 160 osob, které byly převážně z provincie Hamgjŏngbukto. Tato vesnice je zajímavá tím, že tam byli posíláni lidé, kteří měli spory s tehdejším režimem.²⁾

Proces utváření korejské komunity, která se již od počátku utvářela na ruském území, nebyl zcela mimovolný, ale z jisté části řízený ruskými institucemi. Carské úřady hrály podstatnou roli v rozložení nově příchozích Korejců a snažily se využívat tento nový zdroj ve svůj prospěch. Roku 1888 nakonec uzavřelo Rusko a Korea dohodu, která se zabývala problematiku nově přistěhovalých Korejců a omezovala jejich stoupající nárůst.

Ruská Říjnová revoluce v roce 1917 oslovila příslušníky všech etnických skupin v Rusku heslem „spravedlnost, svoboda a rovnoprávnost“ a upřímně ji přivítali mnozí Korejci, kteří na ruském Dálném východě nemohli vlastnit půdu, protože si mysleli, že jim revoluce pomůže otázku půdy vyřešit. Korejci věřili, že vítězství komunismu prospěje nejen jejich životním podmínkám na ruském území, ale že také napomůže k osvobození Koreje od japonské okupace. Od roku 1923 se během prvních let Stalinovy vlády Korejci zavázali k nejrůznějším politickým aktivitám a mnoho z nich se stalo členy komunistické strany. Ze strany SSSR zatím nikdo nebránil tomu, aby si udržovali své kulturní kořeny, ale všechny korejské žádosti o možnost vybudování autonomní provincie v rámci SSSR byly zamítnuty.

Již ve třicátých letech minulého století došlo k tomu, že si Korejci na ruském Dálném Východě začali vytvářet svou vlastní identitu, kulturu a tradice, které se lišily od těch na Korejském poloostrově. Začátek 30. let bylo období nejlepších vztahů mezi korejskou komunitou a Moskvou, ale tato zlatá éra bohužel nevydržela dlouho.

Deportace v roce 1937 je nepochybně jednou z nejdůležitějších událostí v historii Korejců žijících v moderní postsovětské Střední Asii. Tato zlomová událost rozděluje historii korejské minority na 2 části: před tím a potom. 21. srpna 1937 Ústřední výbor komunistické strany Sovětského svazu přijal unesení o přesídlení celé korejské populace z pohraničních regionů ruského Dálného východu do oblasti jižního Kazachstánu, oblasti Aralského jezera a jezera Balchaš a také do Uzbekistánu. Oficiálním důvodem deportace byla korejská projaponská špionáž na ruském Dálném východě. Mezi pravými důvody deportace sovětských Korejců uvádí historici většinou následující:

1. Stalin chtěl před očekávanou válkou upravit své vztahy s Japonskem, takže se deportace Korejců z ruského Dálného východu dá chápat jako ústupek japonské vládě, která se proti japonsky zaměřených Korejců obávala.

2. Sovětské autority chtěly rozbít korejskou komunitu, která se začínala v Sovětském svazu velmi dobře etablovat a mohla by v budoucnu začít požadovat autonomii (jako to udělali například sovětští Židé v roce 1934).

3. Sovětské autority chtěly vyrovnat pokles pracovních sil v Kazachstánu a ostatních středoasijských republikách, ke kterému došlo v důsledku emigrace a zvýšeného počtu úmrtí - obětí násilné kolektivizace.³⁾

Těsně před rozpadem SSSR byli etničtí Korejci rozptýleni ve všech svazových republikách, nejvíce však v Uzbekistánu, Rusku a Kazachstánu. Podle sčítání lidu v roce 1989 jich trvale žilo v SSSR 438 000.⁴⁾

Rok 1991 byl přelomovým rokem pro středoasijské svazové republiky, protože se SSSR na začátku 90. let rozpadl. Nejprve se odtrhly pobaltské republiky, které byly postupně následovány ostatními. Uzbekistán získává samostatnost dne 1. září 1991 a Kazachstán ho následuje 16. prosince 1991. SSSR oficiálně končí dne 31. prosince 1991. Pro korejskou menšinu znamenala taková politická změna nutnost potřetí se přizpůsobit novým podmínkám. Nyní si museli zvyknout na život v nezávislých středoasijských republikách a bohužel také na život ve zhoršených ekonomických podmínkách. Pád Sovětského svazu ovšem také umožnil korejské menšině stýkat se se svými etnickými příbuznými na Korejském poloostrově. V roce 1991 došlo k obnovení oficiálních styků mezi Korejskou republikou a středoasijskými postsovětskými republikami. Pro korejskou menšinu tato skutečnost s sebou přinesla možnost volby své původní vlasti.⁵⁾

Kultura současné korejské menšiny ve Střední Asii je dána výjimečným spojením tradičních korejských zvyků, způsobem života, který si zpočátku osvojili předci na ruském Dálném východě a potom oni sami.

Korejské rodiny bývají obvykle monogamní a také s velkým počtem potomků. Příslušníci korejské menšiny, především ti, kteří nežijí ve městech, ale na vesnicích, stále preferují manželství s jiným příslušníkem této menšiny. V roce 1987 byl proveden výzkum na kolchozu Politodel, který ukázal, že z 560 korejských rodin pracujících v tomto kolchozu je pouze 30 rodin smíšených, tj. asi 5,4 procent.⁶⁾ Mezietnické manželské páry se nejčastěji skládají z korejského muže a ruské ženy. Manželství s osobou z turkického obyvatelstva je nevídané. V dnešní době jsou za perspektivní ženichy pokládáni jihokorejští muži, kteří v očích korejské menšiny mohou poskytnout materiální zabezpečení.⁷⁾

Příslušníci korejské menšiny konzumují především rýži, podobně jako Korejci v Koreji. Dalším oblíbeným pokrmem jsou rýžové koláčky zvané „ttŏk“a „tubu“. Příslušníci korejské menšiny dávají velký důraz na rodinné oslavy oslavy, především na první narozeniny dítěte, šedesáté narozeniny nebo svatební obřad. Na tyto oslavy se servírují předevší tradiční pokrmy. Nezapomínají také na dodržování tradičních korejských svátků jako například „hansik“ nebo „čchusŏk“, kdy se stejně jako na Korejském poloostrově navštěvují hroby předků. Hansik je svátek jara, slaví se 105 den od zimního slunovratu. Podle gregoriánského kalendáře se tento svátek kromě přestupného roku tedy koná 5. dubna. Slaví se nejen v Koreji, ale také v Číně a ve Vietnamu. Nejpopulárnějším tradičním korejským svátkem je ovšem „sŏllal“,nový rok podle lunárního kalendáře.⁸⁾

Za sovětské éry byl podporovaný ortodoxní ateismus, což zapříčinilo konec náboženských rituálů a zvyklostí, které byli příslušníci korejské menšiny zvyklí dodržovat během života na Dálném východě. Některé rituály se ale I přes nepřízeň doby podařilo zachovat do dnešní doby. Mezi tyto rituály především patří pohřební rituály a uctívání předků. Důležitým milníkem, jak v historii, tak I v náboženství, je rozpad Sovětského svazu. Po rozpadu Sovětského přišli na území Střední Asie jihokorejští misionáři. Tito misionáři byli vítání korejskou menšinou velmi srdečně, ale především proto, protože se díky nim dostali do kontaktu s rodnou zemí a etnickými příbuznými na Korejském poloostrově. Stockelova Přesto však byli tito misionáři úspěšní a opravdu přiměli část středoasijských Korejců konvertovat ke křesťanství. Z neoficiálních statistic vyplývá, že jejich počet je přibližně 100 000, což je asi 20 procent celkového počtu. ⁹⁾

Korejština je nadále rodná řeči Korejců žijících v Kazachstánu, Uzbekistánu a Rusku. V běžném společenském životě má ale pouze omezenou funkci. Dialekt, kterým mluví korejská menšina, se jmenuje korjŏmal a existuje spíše v mluvené podobě a zejména uplatňuje ke komunikaci v kruhu rodiny. Korjŏmal byl vytvořen několika faktory. Zčásti tím, že předci současné korejské menšiny pocházeli z provincie severní Hamgjŏng, kde se hovoří dialektem značně odlišným od současné spisovné korejštiny, dále dialekt ovlivnila vysoká míra rusifikace a vliv místních turkických jazyků především kazaštiny a uzbečtiny.¹⁰⁾

Back, Tae-Hyeon (2004), „The social reality faced by ethnic Koreans in Central Asia“ Korejci v SSSR [online] 2002 [cit. 2015-04-15]. Dostupné z <www: http://lankov.oriental.ru/d25.shtml>

Chey, Y.Ch.S.: Soviet Koreans and Their Culture in the USSR, Koreans in the SovietUnion, editor Suh. D.S, Honolulu, 1987, str. 68

Kim, G.N.: Korean Diaspora in Kazakhstan: Question of Topical Problems for Minorities in Post-Soviet Space, Newsletter of the Japanese Institute of Area Studies German Kim

Sparling E. Kyrgyzstan: Ethnic Minority Expands Ties to South Korea [online] 2009 [cit. 2015-04-15]. Dostupné z <www:http://www.eurasianet.org/departments/insightb/articles/eav102209a.shtml>

Stöckelová, L. Korejské menšiny ve Střední Asii. Praha 2011. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav dálného východu.

UNHCR, Kyrgyzstan: Treatment of ethnic Koreans by the authorities and the local population [online] 2001 [cit. 2015-04-15]. Dostupné z <www: http://www.refworld.org/docid/3df4be5418.html>

Yalcin, R.: Ethnic Minorities in Uzbekistan: The case of Koreans, v International Journal of Central Asian Studies, editor Choi H.W., Vol. 4, 1999, str. 2

Koreans in Russia in the Context of History of Russian Immigration Policy [online] 2008 [cit. 2015-04-15]. Dostupné z <http://connection.ebscohost.com/c/articles/36878746/koreans-russia-context-history-russian-immigration-policy>

Wikipedia [online] [cit. 2015-04-15]. Dostupné z <http://en.wikipedia.org/wiki/Koryo-saram>

Wikipedia [online] [cit. 2015-04-15]. <Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Deportation_of_Koreans_in_the_Soviet_Union>

Počet shlédnutí: 107