Mauleová Nikola, Suchopárová Alžběta, Kociánová Kristýna, Herzánová Anežka, Kohout Vít. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2013. http://www.hks.re/wiki/svedkove_jehovovi_2013

Tato práce se zabývá otázkou, jak vypadá model rodiny Svědků Jehovových v České republice a v Libanonu. Vybrali jsme si dvě velmi geograficky odlišné země, na rozdílných kontinentech, protože nás zajímá, jak se model rodiny v rámci jednoho náboženství může lišit. V naší výzkumné práci popisujeme vývoj rodiny od námluv přes svatbu až po výchovu dětí. Seznámíte se s metodologií a naleznete zde úryvky z časopisů zabývajícími se podobnou problematikou. Další část je zaměřena na základní informace a historii Svědků Jehovových a jejich víru. Poté se dostáváme k praktické části, kde uvádíme odpovědi na výzkumnou otázku.

Náboženská společnost Svědků Jehovových byla a stále je pro nás velmi zajímavou náboženskou skupinou, proto jsme se rozhodli právě pro ně. Cílem našeho výzkumu bylo přiblížit čtenářům, jak se liší model rodiny Svědků Jehovových v České republice a v Libanonu.

Výzkumné podotázky

• Jak vypadá svatba Svědků Jehovových v České republice?
• Jak vypadá svatba Svědků Jehovových v Libanonu?
• Jak vypadá výchova dětí u Svědků Jehovových?
• Jaký mají Svědkové Jehovovi názor na antikoncepci?

Zajímavosti

• Jak se vyvíjí postoj Svědků Jehovových na krevní transfuzi?
• Proč Svědkové Jehovovi neslaví Velikonoce a Vánoce?
• Postřehy ze shromáždění Svědků Jehovových.

Publikací, které by se zabývali naším tématem není mnoho. Čerpáno bylo především ze dvou knih.

První kniha, která se zabývá tématem rodina, je publikace Tajemství rodinného štěstí¹⁾. V kapitole „Vychovávejte své dítě od nejútlejšího věku“ se můžete dočíst, že Svědkové Jehovovi se dětem snaží vštípit víru už od velmi mladého věku. „Prvořadým zájmem křesťanských rodičů je však uspokojování duchovních potřeb dítěte. (viz 5. Mojžíšovu 8:3). S jakým cílem? Pomoci svému dítěti, aby si vypěstovalo osobnost podobnou Kristu neboli aby obléklo „novou osobnost“ (Efezanům 4:24). Z tohoto důvodu rodiče potřebují uvažovat o vhodných stavebních materiálech a o vhodných stepních metodách.

V této publikaci lze nalézt informace týkající se tělesných trestů. Kniha rodičům radí, aby své děti ukázňovali s láskou, jako to dělá Jehova. Ukázňovat na základě lásky je možné pomocí rozhovorů. Rozhodně není dobré s dětmi mluvit výhružným tónem, nadávat jim nebo je urážet. Někdy však rozhovory nestačí a je nutné použít nějaký druh trestu. „Je-li občas potrestáno za neposlušnost, může to sloužit k jeho záchraně.“ (Přísloví 17:10; 23:13,14; 29:19). Dítě by však mělo vědět, proč je trestáno. „Prut a kárání dávají moudrost.“ (Přísloví 29:15; Job 6:24) Mimo to trest má své meze. Jehova řekl svému lidu: „Budu tě muset ve vhodné míře trestat.“ (Jeremijáš 46:28b). „Bible rozhodně neschvaluje zlostné bití ani silné výprasky, které dítěti způsobí modřiny, nebo dokonce zranění.“ (Přísloví 16:32)

V publikaci lze také nalézt zmínku ohledně antikoncepce. Svědkové Jehovovi antikoncepci nezakazují. „Každý… ponese svůj vlastní náklad“ (Galaťanům 6:5). Avšak antikoncepce, která zahrnuje nějakou formu potratu, je v naprostém rozporu s biblickými zásadami.

Kniha Otázky mladých lidí – praktické odpovědi 1.díl²⁾ se zabývá zodpovídáním základních otázek ohledně partnerských vztahů,rodiny, přátel nebo sexuality. V knize jsou uvedené informace ohledně předmanželského sexu, který Svědkové Jehovovi razantně odmítají a považují za smilstvo. Kniha obsahuje úryvky z Bible, která říká: „Kdo smilní, hřeší proti svému vlastnímu tělu“ (1. Korinťanům 6:18). Svědkové Jehovovi tvrdí, že předmanželský sex má za následek nedůvěru obou partnerů, citovou bolest a rozčarování. Partneři by se měli řídit Biblí, která jim radí, že ten, kdo opravdu miluje, nebude partnera přemlouvat k jednání, které by ohrozilo jeho vztah k Bohu (Hebrejcům 13:4).

V této seminární práci jsme zkombinovali dvě metody sběru dat, metodu kvantitativní a metodu kvalitativní.

Mezi kvantitativní metody řadíme sběr dat pomocí literárních zdrojů, jakými jsou knihy, časopisy a internet.

Metodou kvalitativního typu jsme zvolili v první řadě rozhovor založený na přímém dotazování respondenta. Rozhovory byly individuální, pracovalo se vždy jen s jednou osobou. Tyto rozhovory jsme dělali technikou „tváří v tvář“, o které si myslíme, že je rozhodně objektivnější, než například dotazování přes elektronickou poštu, kde respondent může vše, co neví, dohledat na internetu. Byl zvolen semistandardizovaný rozhovor, kvůli přidání doplňujících a upřesňujících otázek během rozhovoru. Obecné otázky jsme měli připravené předem, během rozhovoru byly zapisovány poznámky, které byly později vyhodnoceny. Jelikož respondenti mluvili o opravdu zajímavých tématech, nechali jsme je hovořit a poté jsme sami vybrali části, které nám přišly nejzajímavější. Jednalo se tedy o neřízený rozhovor.

Další využitou metodou bylo nezúčastněné pozorování. V našem případě bylo nemožné zvolit si metodu zúčastněného pozorování, protože žádný člen naší skupiny není Svědek Jehovův. Metodu jsme využili, když jsme navštívili jejich pravidelný meeting.

Sběr dat pomocí literárních zdrojů nám nabízí srovnání již získaných výsledků a díky časové a organizační nenáročnosti je velmi nápomocný. Výhodami semistandardizovaného rozhovoru je objektivnější osobní setkání s dotazovaným, kdy se nabízí možnost sledovat i autentické reakce a lze během rozhovoru upravovat otázky. Nevýhodami mohou být lživé odpovědi a časová náročnost.

V této části bychom vás rádi seznámili s historií Svědků Jehovových. Je zde stručně popsáno, jak tato skupina vznikla, kdo se podílel na jejím založení a jaké problémy tuto skupinu postihovaly.

Přibližně v roce 1870 se v USA začala scházet skupina několika věřících. Ti se scházeli v různých domácnostech a společně studovali Bibli. Z věřících byla nejvýraznější rodina Russellových. Její členové poté zakládají skupinu pod názvem Badatelé Bible. Charles Russell zanedlouho přichází s tím, že našel pravdu o druhém příchodu Ježíše Krista a nadcházejícím konci světa, a stává se vůdcem této skupiny. Roku 1879 začal s tiskem časopisu Strážná věž, který se vydává až dodnes. K Russellovým se přidává W. Conley, který se zanedlouho na to s Russellovými rozhádal, ale ještě předtím společně roku 1884 zakládají oficiálně společnost Sionská traktátní společnost Strážná věž. Russellova kázání a knihy se staly velice oblíbenými. Charles Russell umírá roku 1916 a mnoho lidí toto hnutí opouští.

Svědkové, kteří zůstali, začali důvěřovat novým předpovědím J.F. Rutherforda. Ten v organizaci, která se již nazývala Badatelé Bible, zavedl velmi přísný režim. Ve dvacátých letech vytvořil Rutherford obrovskou kampaň, ve které vzkřísil patriarchy Starého zákona (Abraháma, Izáka, Jákoba) a určil nový konec světa, který se jako předtím u Russella také nenaplnil. Uskutečňuje v organizaci velké změny a přejmenovává ji roku 1931 na Svědky Jehovovy. Toto označení převzal z biblického Božího jména JHVH.

Novým prezidentem se stal Nathan Knorr. V době, kdy stál v čele, se organizace masivně rozrostla, hlavně díky propagandám a dobré reklamě. Posléze založil biblickou školu Gilead. Bohužel se pokusil předpovědět konec světa stejně jako jeho předchůdci a byl také neúspěšný. Tento konec měl nastat v roce 1975. Mnoho členů na to reagovalo tím, že prodali všechen svůj majetek. Žádný konec světa nenastal a představitelé organizace řekli, že členové nesprávně pochopili text ze Strážné věže. Články o konci světa jakoby nikdy neexistovaly. Lidé byli z těchto výroků velice zklamaní a následoval prudký pokles členů Svědků Jehovových. Od té doby do čela organizace už byla vždy dosazena jen skupina vyvolených, nazývající se „Vedoucí sbor Svědků Jehovových“. Udělali mnoho úprav v Bibli, hlavně proto, aby souhlasila s učením organizace. (Tvrdí R. Franz, který odešel z Vedoucího sboru). Vedoucí sbor se snažil zmírnit přísné nauky, například o odmítání krevní transfuze nebo odmítání vojenské služby.

Jako čtvrtý se do čela společnosti Strážná věž dostal F.W. Franz, který také přišel s domněnkou konce světa. Tento konec opět nenastal a od té doby už Svědkové Jehovovi jen tvrdí, že konec světa je blízko. Dalším prezidentem se stává M. Henschel, uskutečňuje změny hlavně ve Vedoucím sboru, kam dosazuje mladší lidi, což dříve nebylo možné. Dále tvrdí, že roku 1914 se v nebi zřídilo Boží království a Kristus se stal panovníkem nad Zemí. Následkem těchto změn je donucen Henschel abdikovat.

Současným prezidentem Strážné věže je D. A. Adams, pocházející z USA, jako všichni jeho předchůdci. V posledních letech celosvětově ubývá počet Svědků Jehovových, tím pádem už nemají tolik finančních prostředků. Stěhují se z luxusních center na okraj měst a tisknou méně časopisů a ostatní literatury. Mají velké problémy kvůli aférám s pedofilií, za které údajně platí obětem vysoké odškodné. V České republice jsou odsuzováni za spolupráci s komunistickým režimem a StB. V dnešní době žije ve světě mnohem více bývalých, než současných členů. ³⁾

Jak se vyvíjí model rodiny, začínáme zkoumat od námluv. V České republice vypadají námluvy Svědků Jehovových stejně jako u ostatních nevěřících obyvatel. Záleží pouze na páru, zda je chtějí realizovat či ne. V Libanonu jsou námluvy častější a formálnější, konají se zpravidla v rodinném kruhu.

Zásnuby se v obou zemích neliší. Dává se zásnubní prsten, který ovšem nemusí být podmínkou.

Dalším významným životním mezníkem je svatba. V České republice si mohou Svědkové Jehovovi vybrat mezi svatbou na úřadě nebo v Sále Království.

Pokud zvolí svatbu na úřadě, svatba se řídí pravidly státu. Součástí svatby je svatební obřad zahrnující slib věrnosti a oddanosti, odpověď na otázku oddávajícího, zda si dobrovolně berou svého partnera, výměna svatebních prstenů, první manželské políbení a podepsání příslušných dokumentů. ⁴⁾

Svatba se liší pouze tím, že novomanželé, kteří jsou Svědkové, mají svůj vlastní biblický proslov. Po obřadu se zpravidla koná hostina, buď u novomanželů doma nebo v restauraci.

Jestliže novomanželé zvolí svatbu v Sále Království, oddává manžele jeden ze Starších, kterého si mohou sami zvolit. Obřad se skládá z biblického proslovu, který je úvodní řečí Staršího, poté může zaznít první modlitba. Dále si manželé dají sliby, vymění snubní prsteny, polibek, podepíší příslušné dokumenty a na konci dostanou požehnání. Pokud si manželé nechtějí sliby vyměnit sami, může je říct Starší a manželé je mohou zopakovat. Po obřadu následuje hostina s menším občerstvením v předsálí, která se za pěkného počasí může konat na zahradě. Celý obřad včetně malé hostiny trvá asi dvě hodiny. Poté se manželé s rodinou a nejbližšími odeberou domů na velkou hostinu nebo do restaurace, kde se tančí, zpívá a hrají se různé hry. V průběhu oslav se vše musí držet biblických tradic, svatebčané a novomanželé by se neměli opíjet či kouřit. Je na zvážení manželů, zda na svou svatbu pozvou nevěřící přátele a známé. Ti ovšem musí splňovat daná pravidla. Všichni, kdo se účastní svatby Svědků Jehovových, musí být informováni o běhu svatby a musí se samozřejmě společensky obléknout. Pokud by byl na oslavách host, který je kuřák, měl by se kouření zdržet, nebo kouřit mimo dům.

V České republice se na svatbě finančně podílejí rodiče obou manželů rovným dílem.

Lidé, kteří spolu chtějí uzavřít manželský svazek, mají dvě možnosti. V Libanonu mohou uzavřít manželství v kostele nebo v mešitě. Jelikož pro Svědky Jehovovy není přípustná ani jedna z těchto možností, musí vycestovat na Kypr nebo do Turecka, kde mají možnost vzít se na úřadě. Větší počet svateb (tj. cca 80 %) se koná na Kypru, protože tato varianta je o dost levnější.

Na úřadě proběhne krátký obřad, který trvá jen pár minut. Manželé si řeknou slib, vymění si prsteny a políbení. Naši respondenti poté podepsali příslušné dokumenty, které museli co nejrychleji dodat na českou i libanonskou ambasádu z důvodu odcestování manželky do České republiky.

Jedná se pouze o formální obřad a tak se předtím nekonají žádné přípravy. Manželé si neberou „svatební šaty“, pouze se společensky obléknou. Na Kypr letí pouze manželský pár, popřípadě nejbližší rodina. Lety z Libanonu na Kypr jsou především v ranních hodinách a zpět se létá až večer.

Další den se koná velká hostina, která bývá v domě nevěsty nebo její rodiny. Zde proběhne proslov Staršího, který manželům požehná a předá jim poučení do budoucna. Hostina se připravuje několik dnů dopředu. Rodiny připravují velké množství jídla a různých pochutin. Na tuto příležitost si nevěsta obléká svatební šaty, ženich svatební oblek. Typickým znakem libanonské svatby jsou květiny, které musí být vyskládány po celém domě nevěsty. Květiny přináší rodina a příbuzní z ženichovy strany. V případě, že nevěsta bydlí v činžovním domě, musí být květiny poskládané i po chodbách domu, aby bylo jasně vidět, že se zde koná svatební hostina.

Po celodenní hostině se manželé a svatebčané přesouvají do restaurace. Cestu mají také vyskládanou květinami a v čele průvodu pochoduje živá kapela, která je provází celým večerem. V Libanonu je zvykem, že celou svatbu platí ženich a jeho rodina. Za svatbu jsou lidé v Libanonu schopni dát všechny své úspory.

Svatební cesta se tradičně koná několik dnů či týdnů po svatbě. Bible Svědkům Jehovovým říká, že se nesmí zadlužit, tudíž svatební cesta může být uskutečněna pouze tehdy, mají-li manželé finanční prostředky.

Výchova dětí Svědků Jehovových se výrazně neliší od ateistické rodiny. Svědkové v Libanonu mívají obvykle 3 - 4 děti, v Čechách 1 - 2. ⁵⁾ Děti mohou normálně navštěvovat mateřskou školu. Rodiče ale obvykle předem učitele seznámí s jejich vírou. Jedinou výjimkou je, že se nezúčastňují příprav na Vánoce či Velikonoce. V tomto případě děti dělají jinou práci nebo nejdou do školky. Svědkové své dítě vychovávají nejčastěji dle zásad Bible a víra je dítěti vštěpována už od útlého věku. Přesto, na rozdíl od katolíků, své dítě nekřtí po narození, ale až po 18. roku života, aby si potomek mohl vybrat, zda-li chce být Svědkem Jehovovým.

Na srazu Svědků, kde právě probíhala přednáška na téma rodina, řečník radil, aby na 1. místě v rodině byl Bůh. Toho člověk dosáhne tím, že bude s Bohem pravidelně komunikovat - pomocí modlitby. Správná komunikace s Bohem vám pomůže při správné komunikaci s partnerem a dětmi a tím ke spokojenému rodinnému životu. Tělesné tresty Svědci nezakazují, v Bibli se dokonce píše, že trest je nezbytný, ale s mírou!

Ohledně antikoncepce jsou Svědci velice shovívaví a nezakazují ji. Avšak každou antikoncepci, která zahrnuje určitou formu potratu, odmítají.

Tato kapitola pojednává o několika kontroverzních tématech, kterými jsou Svědkové Jehovovi jiní oproti dalším náboženstvím. Příkladem je přístup Svědků Jehovových ke krevní transfuzi, ke slavení Vánoc a Velikonoc. Závěr kapitoly je věnován postřehům a poznatkům ze shromáždění Svědků Jehovových, kterého se zúčastnil náš výzkumný tým.

Krevní transfuze je ožehavým tématem pro každou rodinu Svědků Jehovových, a ne každá rodina má takové štěstí, aby se tomuto tématu mohla vyhnout. Vzniká zde velké dilema mezi zdravím a životem člena rodiny a vyloučením ze společnosti. A proto je tomuto tématu věnována část podkapitoly Zajímavosti, viz níže.

Postoj Svědků Jehovových ke krevní transfuzi nebyl vždy takový, jaký ho dnes známe, měnil se s dobou. Sám zakladatel organizace Svědků Jehovových Charles T. Russell nepovažoval otázku krve za kontroverzní. Počátek zákazu přijímat krev se datuje od 30. let 20. století. Během působení dalších tří prezidentů od roku 1916 do roku 1992 ve společnosti Strážná věž se zvyšoval důraz na Starý zákon, který trvá až dodnes.

Roku 1927 zazněla první zmínka otázky krve ve Strážné věži, kde se komentuje Genesis (9:4). Tento článek se týkal svátosti života a vraždy, avšak společnost Strážná věž považuje tento článek za důkaz, který poukazuje na to, že se transfuze zakazovala již v roce 1927.

Další zmínka o krvi roku 1945 obsahuje tvrzení, že Svědkové Jehovovi před konzumací jakéhokoli zvířete, musí nechat zvíře vykrvácet, aby jej zbavili krve. Ale například u ryb, drobných ptáků a plazů je to skoro nemožné, a proto tuto interpretaci Strážná věž později změnila. Roku 1948 poprvé jasně vyslovila názor, že jsou krevní transfuze nesprávné a roku 1961 začal oficiálně platit zákon o zákazu transfuze. Od té doby měli Svědkové Jehovovi dvě možnosti. Přijmout transfuzi a být vyloučen nebo odmítnout a přijmout často vážné následky. Učení o krvi často dosahovalo extrémů. Jedním z nich byl zákaz Svědkům Jehovovým, aby dovolili veterináři dát transfuzi krve jejich zvířatům, nebo zvířatům podávat krmivo obsahující krev. Ve Strážné věži také zazněl výrok, že „Přijímání krve je stejně ohavné jako kanibalismus“. Tento přehnaný odpor se však časem zmírnil.

V 80. a 90. letech se otázka transfuze rozšířila na přijatelné a nepřijatelné krevní komponenty, a na některé specializované lékařské postupy, jako je například autotransfuze a použití mimotělního oběhu při srdečních operacích. Autotransfuze není povolená, protože krev odebraná z těla se dle jejich víry nemůže nikde skladovat. Mimotělní krevní oběh může být považován za prodlouženou část oběhového systému, a tak záleží na subjektivním názoru každého, jestli to podstoupí nebo ne.

Otázkou krevní transfuze se zabývalo již mnoho osobností. Jednou z nich byl i doktor Muramoto, který dával jasně najevo svůj nesouhlas s postojem Svědků Jehovových ke krevní transfuzi a navrhoval změnu. Šlo o změnu malou, ovšem v rozporu s Biblí. Svědkové tedy na tento návrh přistoupit nemohli a bránili se tím, že víra je jejich způsob života, který Muramoto bagatelizuje. Muramoto měl svůj vlastní názor - krevní transfuze může těmto lidem zachránit život.

V roce 1999 přišel dlouho očekávaný zvrat. V následující oficiální zprávě⁶⁾ byla oznámena nová reformní politika, která umožňovala exkomunikovat každého, kdo přijme krevní transfuzi. O rok později vystoupil také, v rámci kampaně „vylepšení pověsti“ Svědků Jehovových,Tommy Jensen (mluvčí dánské pobočky), který v podstatě pronesl, že nebudou perzekuovat Svědky Jehovovy, kteří přijmou sekundární deriváty krve.⁷⁾

1. Proč svědkové Jehovovi neslaví Velikonoce?

Svědkové Jehovovi neslaví Velikonoce, protože podle nich tento zvyk nevychází z Bible. Každý rok při slavnostním setkání uctívají Ježíšovu smrt a to v den, na který vychází výročí jeho smrti podle lunárního kalendáře. Avšak neuctívají jeho vzkříšení, protože to Ježíš nepřikázal. Připisují Velikonoční zvyky starověkým rituálům plodnosti. A proto jsou přesvědčeni, že ho uráží uctívání spojené se zvyky, které neschvaluje. Jejich rozhodnutí je založeno na Bibli. Věří, že je Bible povzbuzuje, aby používali „praktickou moudrost a schopnost přemýšlet“ spíše, než aby následovali lidské tradice. ⁸⁾

2. Proč svědkové Jehovovi neslaví Vánoce?

Neslaví Vánoce, protože věří, že jim Ježíš přikázal, aby slavili jen jeho smrt a ne jeho narození. Také proto, že New Catholic Encyclopedia říká, že „oslavy Ježíšova narození byly zavedeny až po roce 243 [n.l.]“, tedy až po smrti posledního apoštola a nebyli slaveny ani apoštoly. Dalším důvodem je, že se v Bibli neuvádí jeho narození a neexistuje žádný důkaz, že se Ježíš narodil 25. prosince. Jsou přesvědčeni, že Bůh Vánoce neschvaluje, protože Svědkové Jehovovi mají kořeny v pohanských rituálech a zvycích. ⁹⁾

Shromáždění Svědků Jehovových se obvykle účastní celá rodina. V meetingu, kterého se zúčastnil náš výzkumný tým, bylo jedním z témat správná výchova dětí. Dále je popsáno, kdy a kde se tato shromáždění uskutečňují a jak probíhají.

Svědkové Jehovovi se scházejí dvakrát týdně k uctívání Boha. Tato shromáždění jsou přístupná veřejnosti a jak jsme sami zjistili, přivítají zde každého s úsměvem a vřelým potřesením ruky. My jsme navštívili jednu z novějších budov, která byla postavena přímo pro Svědky Jehovovy a to v Praze na Stodůlkách. Na jejich oficiálních internetových stránkách jsme vyhledali, že mají shromáždění dvakrát týdně a to ve čtvrtek i v neděli v 18:30.

Shromáždění začalo modlitbou a písní. Následovala přibližně čtyřiceti minutová „přednáška“, kterou měl připravenou jeden muž. Téma se převážně týkalo citací a úryvků z Bible. Často pak radil posluchačům, co si mají v Bibli nalistovat, poté si to všichni přečetli a následně probírali, co tím bylo myšleno a co by si z toho měli vzít. Z toho, jak se v Bibli dobře orientovali, jsme poznali, jak moc mají bibli načtenou.

V další části rozebírali Strážnou Věž. To probíhalo tak, že jeden muž četl úryvky ze Strážné Věže a druhý muž kladl otázky, na které mohl odpovědět kdokoliv z posluchačů. Stačilo zvednout ruku, muž u mikrofonu řekl jméno jednoho z dotazovaných, který pak pomocí mikrofonu sdělil všem svůj názor, jak by se mělo k dané problematice přistupovat. Například zazněla otázka, jakým způsobem přistupovat k technologickým vymoženostem, jako je třeba počítač. Vyslechli jsme odezvy, jako: „Počítač může být používán jako prostředek ke komunikaci s bratry a sestrami, jako prostředek pro tištění Strážné Věže a dalších časopisů, jako prostředek k zvěstování naší víry. Má však také špatnou stranu a musíme hlídat svoje děti, aby na něm nehrály příliš drastické hry a nevyhledávaly nevhodné stránky. Neměli bychom s ním trávit příliš mnoho času a oddalovat se tak od Jehovy.“ Dalšími tématy debaty byly: Člověk a jeho zdraví nebo Člověk a vnější vzhled.

Shromáždění bylo zakončeno modlitbou a písní.

Cílem naší práce bylo přiblížit čtenářům, jak se liší model rodiny Svědků Jehovových v České republice a v Libanonu. Informace jsme získávali z diskuzí od dvou respondentů, od L. Kroce z České republiky a od R. Ayoub z Libanonu. Názory na Svědky Jehovovy jsme si nakonec mohli dotvořit také díky návštěvě meetingu a četbě odborných publikací týkajících se naší výzkumné otázky. Mluvíme zejména o propagačních materiálech Strážná věž a Probuďte se!. Tím jsme mohli lépe porovnat teorii s praxí.

Pan Kroc byl velmi ochotný a vše nám rád vysvětlil. Jeho povídání bylo velmi zajímavé a nám pomohlo lépe pochopit život Svědků Jehovových. Jediné, co nás trochu zarazilo, byla jeho neochota mluvit s námi o krevních transfuzích. Měl k tomu své vysvětlení, a to, že ateisté na tuto věc koukají „skrz prsty“.

Z našeho pozorování jsme zjistili, že Svědkové kladou velký důraz na Bibli a striktně dodržují všechna pravidla, která jim Bible přikazuje.

1. BARTOŠOVÁ, Jana. Význam krve v Písmu - odpověď svědkům Jehovovým [online]. Praha, 2001 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: http://www.rozcesti.org/system/files/bartosova-krev.pdf. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze - Evangelická teologická fakulta.
2. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi: dějiny a současnost v zahraničí i v České republice. [online] VÍRY A VYZNÁNÍ - NOVÁ NÁBOŽENSKÁ HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE. 2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.viryavyznani.estranky.cz/clanky/nabozenska-spolecnost-svedkove-jehovovi.html
3. Otázky mladých lidí – Praktické odpovědi. 1.díl, Wachtturm Bibel- und Traktat-Gesellschaft der Zeugen Jehovas, e.V. , Selters/Taunus, 1991, 2011.
4. Svědkové Jehovovi: Proč neslavíte Vánoce? [online] JW.ORG / OFICIÁLNÍ STRÁNKY SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH. 2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/proc-neslavite-velikonoce/
5. Svědkové Jehovovi: Proč neslavíte Velikonoce? [online] JW.ORG / OFICIÁLNÍ STRÁNKY SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH. 2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/proc-neslavite-velikonoce/
6. Tajemství rodinného štěstí, Wachtturm Bibel- und Traktat-Gesellschaft der Zeugen Jehovas, e.V. , Selters/Taunus, 1996.
7. RIDLEY, Donald T. Jehovah´s Witnesses´ Refusal of Blood: Obedience to Scripture and Religious Conscience [online]. Journal of Medical Ethics. Vol. 25, No. 6 (Dec., 1999), pp. 469-472 [cit. 2013-08-22]. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/27718397?uid=3737856&uid=2&uid=4&sid=21102580511543

—-

Počet shlédnutí: 54