obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


svedkove_jehovovi_2014

Svědkové Jehovovi

Daniel Peterka, Oldřich Nechanický, Lukáš Fochler, Jan Strouha, Zbyněk Adámek, Tereza Korbelová, Jana Vosátková. Svědkové Jehovovi. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/svedkove_jehovovi_2014

Úvod

Práce se zabývá jak teorií, tak praxí spojenou s hnutím Svědků Jehovových a má tedy za úkol podat základní teoretické informace, avšak hlavním cílem je dát odpověď na výzkumnou otázku. Konkrétně se tedy zabýváme problematikou transfúzí, které Svědkové Jehovovi oficiálně odmítají, ale jak je tomu v praktických situacích, s ohledem na rodinné příslušníky, nebo jak se k tomu staví lidé z řad Svědků v jiných zemích? Tímto vším se práce zabývá a na vše chceme dát čtenářům odpovědi. Téma krevních transfúzí jsme si vybrali jednak z důvodu zajímavosti, ale také z kvůli neznalosti lidí, kteří o Svědcích z těchto důvodů smýšlejí většinou špatně, i když neznají příčiny, proč tomu tak je. Dalším důvodem bylo to, že jsme již od několika lidí slyšeli, že Svědkové odmítají krevní transfúze a místo nich si nechávají dávat transfúze s vodou, což nás velmi zaujalo a chtěli jsme tedy zjistit, jak tomu tedy doopravdy je. Výzkumnou otázku budeme aplikovat jak na respondenta z řad českého hnutí, tak z řad mimo území České republiky.

Vybrali jsme si respondenty z České republiky, Německa a Ukrajiny, jelikož jsme chtěli zjistit, jak moc odlišný názor mají lidé z geograficky relativně blízkých zemí, ale také z důvodu rozdílného obecného smýšlení o Svědcích Jehovových v těchto zemích. V České republice jsou Svědci, dle slov našeho mentora pana Martina, určitým způsobem bráni jako „Blázni, kteří svým dětem upírají slavení svátků a svým blízkým potřebnou pomoc v otázkách zdravotnictví“. Naproti tomu na Ukrajině být Svědkem není tolik běžné, avšak díky všeobecně většímu množství věřících je zde tolerance ke všem na vysoké úrovni. V Německu jsou Svědkové respektováni kvůli tomu, že pro svou víru byli v koncentračních táborech, ale jejich názory jsou zde obecně považovány za extrémní, zejména postoj k transfúzím krve - a to především u dětí. Zajímavostí byla také návštěva veřejné přednášky, která probíhala v jedné z poboček, a o které je v práci napsáno v jiné kapitole.

Cíl práce

Cílem práce bylo zejména odpovědět na výzkumnou otázku a na její podotázky, které se daného tématu týkají. Dále jsme chtěli čtenářům více přiblížit problematiku, o které mnoho lidí ví velice málo, a kterou bez výraznějších znalostí odsuzují.

Hlavní výzkumná otázka

Jak se Svědkové Jehovovi v České republice a dalších zemích staví k transfúzi krve a k dalším otázkám zdravotnictví?

Podotázky

  • Jak se Svědkové Jehovovi staví k otázce transplantace orgánů?
  • Jak Svědkové Jehovovi řeší případné rozpory své víry s názory lékařů?
  • Jak se Svědkové Jehovovi staví k bezkrevní medicíně?

Literární rešerše

Výzkumnou otázkou předkládané práce se částečně zabývá ve své knize Krize svědomí spisovatel Raymond Franz. V jedné kapitole se konkrétně zaobírá problémem Svědků Jehovových, kteří trpí hemofilií (dědičná chorobná krvácivost). Kniha vysvětluje problém hemofiliků a užívání krevních frakcí k zastavení nebezpečného krvácení. Dále Franz ve své knize popisuje dotazy hemofiliků posílané na ústředí organizace, a odpovědi, že jedno přijetí krevní frakce není v rozporu s biblickými zákazy, ale opakovaná přijetí krevní frakce by již znamenala „jedení krve“ a dalo by se považovat za přestupek proti biblickým zákazům. 1)

Dále se tímto problémem také zabývá část knihy Vojtěcha Engelharta, která nese název Kdo jsou Svědkové Jehovovi. Autor se problematice krve věnuje v kapitole Požívání a transfúze krve. Vysvětluje, jak Svědkové Jehovovi došli k tomu, že je přijímání krve nepřípustné a také uvádí příklady, které mluví pro i proti, a jsou založeny na faktech v Bibli. Píše o tom, že v této a několika následujících křesťanských otázkách se Svědci Jehovovi rozchází s křesťanským pojetím. Autor zde rozebírá starozákonní představy o tom, že duše sídlí v krvi, a citáty Skutků apoštolů 15 a 28-29, kde se zakazuje požívání krve, protože by to bylo pro žido-křesťany příliš pohoršlivé. Z tohoto vyvozují Svědci Jehovovi nejenže není dovoleno jíst maso s krví, ale rozhodně odmítají i krevní transfúzi, a to proto, že se jedná o „požívání krve“. Kromě toho je podle nich transfúze přímo škodlivá lidskému zdraví a odporuje tedy přikázání: „Nezabiješ!“. Nakonec autor uvádí i situace, ve kterých Svědkové raději nechají zemřít své dítě, jako například rodiče z Austrálie, kteří své dceři odmítli poskytnout transfúzi krve, která by jí zachránila život. Dítě jim však bylo na dobu léčby odebráno a transfúze byla schválena. 2)

Vztahem Svědků Jehovových ke krevní transfúzi a otázce krve se zabývá ve svém díle Život je svatý autor Petr Dohnal a kolektiv. Autor se zabývá historickými fakty o odmítání krevní transfúze, zamýšlí se nad otázkami svědomí, morálky a etiky. V další části knihy autor uvádí pravdivé příběhy lidí, v jejichž životě hrála otázka krve důležitou a dramatickou roli. Například situace mladých rodičů, kteří po narození své dcery změnili pohled na otázku krve s vysvětlením, že život je dar od Boha a nikdy by neohrozili život své milované dcerky odmítnutím lékařské pomoci. Další příběh, který autor ve své knize popisuje je příběh ženy, kterou srazilo auto. Tato žena musela podstoupit operaci, při které však odmítla krevní transfúzi. Po této operaci se ale její zdravotní stav nijak nezlepšoval a tak musela podstoupit další. Během druhé operace byla krevní transfúze nevyhnutelná. Tato žena ji však odmítla a odmítla i autotransfúzi, kdy by ji byla postupně odebírána její vlastní krev, následovně uskladňována a použita při operaci. Naneštěstí, i tento druh krevní transfúze je Svědkům Jehovovým zakázán. Autor v tomto příběhu popisuje i nečinnost Výboru pro styk s nemocnicemi. Tento výbor má za úkol kontaktovat lékaře, kteří jsou ochotni léčit bez použití krve. Stav pacientky se však stále zhoršoval, následně žena upadla do bezvědomí, z kterého se již neprobrala. V poslední části knihy autor sděluje výzvu všem Svědkům Jehovovým. Konkrétně zde sděluje, že cílem jeho knihy není kritika, ale odhalení učení o zákazu používání krve v lékařství.3)

Danou problematikou se ve svém článku „Blood transfusion and Jehovah´s Witnesses revisited: Implications for surgeons“ zabývá i čínský profesor z Hongkongu David S. Y. Wong. Jde o situace – pacient X lékař, lékař X rodina pacienta, lékař X Svědkové Jehovovi, nemocnice X pacient, nemocnice X Svědkové Jehovovi. Uvádí zde dva nejčastější scénáře, které dělí na více častý případ, kdy lékař chce podat transfúzi, ale pacient ji odmítá i přes všechna rizika, která mu lékař vysvětluje, a na méně častý případ, kdy pacient odmítá transfúzi prostřednictvím svého čestného prohlášení, své evidence v nemocnici nebo dosvědčením rodinného příslušníka a pro lékaře nastává dilema, zda transfúzi podat a zachránit život nebo nedat a nechat ho zemřít. Z přirozeného etického i profesního života by měl lékař jednat v nejlepším zájmu pacienta a chránit jeho život. Na druhé straně je pacient, který má základní právo na autonomii a rozhodování o svém vlastním těle. Lékař musí být velice obezřetný, pokud je zjevná dokumentace či svědectví o tom, že pacient odmítá krevní transfúzi. Lékař může v takovémto případě i odmítnout svého pacienta a přenechat ho jinému lékaři. Tato dokumentace by se měla provádět ještě před příchodem do hospitalizačního zařízení a měla by obsahovat:

  1. Věcné zdůvodnění pacienta, proč odmítá krevní transfúzi a také vysvětlení.
  2. ze strany hospitalizačního zařízení by mělo být uvedeno, jakým rizikům se pacient vystavuje a zároveň určité alternativy, kterými by se tato rizika dala vyřešit.
  3. Dokumentace by měla být pro lékaře zásadní.

Wong dále zmiňuje i právní hledisko problému, které je zde vysvětlováno především na příkladech z praxe. Konec Wongova článku je věnován řešením, jak mohou zdravotnické orgány pomoci řešit tento problém. Například zde uvádí, že v nemocnicích by měl být stále přítomen „etický poradce“, který by měl být vybavený potřebnými informacemi jak pro pacienty, kteří odmítají krevní transfúzi, a jejich rodiny, ale také i pro ostatní lékaře dané kliniky. Další možností by bylo zřízení 24 hodinové poradenské linky, která by pomáhala lékařům a Svědkům Jehovovým v otázkách etických a životních nutností spojených s transfúzí krve.4)

Metodologie

K výzkumu a k získání odpovědi na naši výzkumnou otázku jsme použili jak kvalitativního, tak kvantitativního výzkumu. V části s názvem Teorie o Svědcích práce dává širší pohled jednak na celé společenství, ale i na problematiku samotnou. Oproti tomu v části, kde se popisují postoje k transfúzi v jednotlivých zemích, je práce více konkrétní a jejím cílem je získat odpovědi na zvolenou výzkumnou otázku.

V první jmenované části používáme především kvantitativních metod, kdy pro získání informací využíváme internet, knihy a odborné časopisy, jako například Strážná věž a Probuďte se!.

Následující část je oproti předchozí složena z kvalitativních metod, které používáme při řízeném rozhovoru s jednotlivými členy Svědků Jehovových, na který jsme si k naší výzkumné otázce nachystali několik podotázek, kterými chceme naše respondenty uklidnit a rozpovídat je. Začínáme tedy rozhovorem neřízeným, při kterém se dozvídáme i jiné věci, které s naším výzkumem a naší výzkumnou otázkou příliš nesouvisejí. Další kvalitativní metodou je metoda nezúčastněného pozorování, kdy jsme se zúčastnili přednášky na téma „Proč milující Bůh dopouští zlo?“

Adekvace metod

Při naší práci jsme použili několik technik sběru dat.

Většinu informací jsme získali přečtením různých dokumentů. Konkrétně to byly knihy, které jsou spojeny se Svědky Jehovovými a jejich praktikami. Tyto publikace nás blíže seznámily s organizací Svědků Jehovových a také nám poskytly základ pro nadcházející část.

Tento způsob získávání informací má hned několik výhod, mezi které patří zejména nízká finanční náročnost, umožňuje dlouhodobé srovnávání a je organizačně nejméně náročná. Samozřejmě i tato technika má své nevýhody, kterými máme na mysli zejména to, že nelze sledovat neverbální chování a může vznikat vychýlení od tématu, které hledáme, protože dokument mohl vzniknout za jiným účelem.

Ve vlastní části práce jsme použili několik kvalitativních metod, a to osobní rozhovor a dále video rozhovor přes program Skype. Osobní rozhovor jsme použili pro komunikaci s respondentkou z České republiky a pro ostatní respondenty jsme použili již zmíněný Skype.

Mezi výhody rozhovoru patří zejména možnost úpravy otázek dle situace a možnost sledovat verbální projevy respondenta. Samozřejmě i rozhovor má určité nevýhody, mezi které patří časová náročnost, nevhodná formulace otázky, ale také lživé odpovědi.

Vlastní část práce

Teorie o Svědcích

Faktem je, že o vnitřní struktuře a jejich odlišnostech od „běžných“ křesťanských církví není moc známo. Mnoho lidí by mohlo namítnout, že tomu tak není, že existuje mnoho publikací o životě mezi Svědky, kde lidé píši o tom, jak trpěli, jak je zneužívali atd. Zde nastává otázka. Lze toto považovat za relevantní a fundovaná data? Vždyť tyto informace jsou poskytnuty od utečenců od Svědků, nespokojenců, kteří zaručují očité a děsivé svědectví o životě mezi Svědky. Každý, kdo se alespoň vzdáleně zajímá o vědecký výzkum na jakékoliv příbuzné téma, by měl vědět, jak tyto názory jednotlivců zahlcené subjektivními pocity mohou být zavádějící. Pokud by výzkum měl být kompletní, měl by obsahovat příběhy jako - psychotik očerňuje Svědky nebo nejsme sekta, jsme náboženství. Toto ale není možné, protože jak jsme zjistili, Svědci sami o sobě a svém životě moc nepublikují. Což je ironie, když jejich bohatství a rozmach přišel současně s publikováním knih. Pokud nepočítáme distribuci letáků, které vysvětlují, jak se budete mít po smrti díky Svědkům lépe, neexistují téměř žádné příručky o životě mezi Svědky a jejich zvyky. I tak je něco známo, hlavně díky odpadlíkům od jejich víry. Přesto i z těchto drobků informací můžeme vytvořit několik teorií k zamyšlení.

  • Můžeme přistoupit k teorii první, že jejich vůdce Russel byl osvícen bohem a byl vybrán, chcete-li. Pak by byl skutečným prorokem božího záměru.
  • Na to můžeme volně navázat teorií, že i když Russel sám osvícen, ozářen či jinak označen bohem nebyl, přesto dokázal v Bibli odhalit boží záměr, a jeho spisky o Bibli jsou tím správným překladem. O tom mnoho lidí pochybuje a považuje to za stejně nepravděpodobné, jako že je Russel prorokem Boha. Bible byla v průběhu lidských dějin tisíckrát překládána a upravována. Její výklady jsou rozličné, stejně jako lidé, kteří ji hlásají. Skrze Bibli se mnozí lidé realizují, vykládají boží slovo podle sebe, ale jen nastavují zrcadlo své duše. To už zavání metafyzikou, ale lépe to vyjádřit nelze. Nicméně nezvratným faktem zůstává, že možných výkladů je nepřeberné množství a pravděpodobnost, že Russelova verze je správná, je stejná jako u jiných překladů.
  • Třetí teorie je pro milovníky evoluce a velkého třR a všeobecné popírače Boha. Když odmítneme teorii kreacionistickou, nejen tu křesťanskou, ale všechny, zjistíme, že z Bible zbyl jen svazek zbytečného papíru. Jistě mohou mnozí namítnout, že i tak má Bible nevyčíslitelnou hodnotu, ale upřímně, pokud jsme se vyvinuli za 3,7 miliard let z koacervátu, z Bible to dělá příručku základní filosofie. Takže pokud rozšíříme myšlenku neexistence Boha jako reálné entity, následně popřeme stvoření v méně než týdnu a přijmeme-li, že Bible je bez vyšší náboženské přidané hodnoty jen sběr mýtů starých a dávno mrtvých náboženství? Co to dělá z lidí, kteří se jí zabývají a předkládají ji jako nezvratnou a jedinou pravdu byť s mnoha různými výklady? Pak jsou nejen Svědci, ale i všechny ostatní náboženství založená na Starém zákoně zbytečná a svět by byl rozhodně jiný.
  • Další teorií k zamyšlení by mohla být všeobecně veřejností přijímaná teorie, že Svědci jsou sektou plnou podivínů, kteří jsou utlačováni, a je jim vymýván mozek. Že jsou jen bezduché loutky, které se řídí rozkazy vyšších autorit. Může to tak být. Tato teorie je i hojně podporována katolickou klikou té pravé křesťanské církve. Vede je jejich nezištnost a touha vést ovečky k těm správným pastvinám. To, že na evropském kontinentu katolická církev slábne, ubývají jí sympatie i věřící, zatímco nové křesťanské „sekty“ nabývají na síle, s tím nemá co dělat.
  • Posledním námětem k zamyšlení je to, že Svědci nejsou sektou, ale regulérním náboženstvím. Jistě jsou tajnůstkářští, ale to nutně neznamená nic zlého. Tajemství okolo Svědků nahrává lovcům senzací a pomluvy jak víme, lze velmi těžko popřít a je zhola nemožné zabránit jejich šíření. Víme i z historie, že lidé rádi mluví a čím senzačnější historka, tím lépe se šíří. Dnes již nikdo nepředpokládá, že židé rádi v období půstu zakousnou nějaké křesťanské nemluvně. I to byl zaručený fakt.

Důvody rozporů Svědků Jehovových s lékařskými institucemi

Nutno podotknout, že názor na to, proč je krevní medicína touto skupinou odmítána, je poměrně jednotný. Svědkové velice přesně, až dogmaticky, následují Bibli. To je dobře znatelné z toho, co uvádí oni sami v časopisu Jehova’s Witnesses in the Twentieth Century:

„Je zásadně důležité, aby naše víra byla založena na Bibli, a ne na pouhých lidských spekulacích nebo náboženských názorech.”

Tomuto názoru ovšem protiřečí názor zakladatele celého tohoto hnutí Charlese Russella. Ten pro správné pochopení Bible doporučuje spíše jím napsané Studie o Písmu. Viz následující citát: 5)
„… Charles Taze Russell napsal šest svazků Studií o Písmu, které jsou podkladem teologie Svědků Jehovových. Křesťanští kritici tohoto náboženství si povšimli především Russellova tvrzení, že pravé pochopení Bible lze dosáhnout jedině studiem těchto svazků, a ne samostatným studiem Bible samé.“

I přes výše zmíněnou výjimku lze podle nás říci, že Svědkové odmítají krev čistě z náboženských důvodů a kvůli velice pečlivému následování Bible. S touto teorií se shodují i odpovědi našich respondentů. Ti v nich často odkazují právě na Bibli, jako například respondenta z Ukrajiny. 6)

„V Bibli je spousta pasáží na toto téma, ale samozřejmě protože byla napsaná strašně dávno, tak nic konkrétního o transfúzi tam nenajdete, ale o krvi ano. Třeba to, že krev je svatá, proto, když Bůh dával zákony a pokyny svému lidu, tak řekl, že se můžou jíst zvířata, ale jejich krev ne. Je zde několik pasáži o tom, čemu se mají učedníci Ježíše vyhnout, jednou z těch věcí je i krev.“

Respondent patrně odkazuje na Genesis 9:4, které se podrobněji věnujeme v kapitole Doktríny a víra Svědků Jehovových. Svědci také poslušně následují své náboženské autority. Právě oni podle nich slouží jako mezičlánek mezi Bohem a věřícími.

Historie Svědků Jehovových

Počátky Svědků Jehovových

Náboženské hnutí Svědků Jehovových vzniklo v Pensylvánii v USA a je datováno do roku 1870. Nejprve se jednalo o malý studijní kroužek s názvem „Badatelé Bible“ v čele s Charlesem T. Russellem, který je považován za zakladatele Svědků Jehovových, ačkoli sami Svědkové svůj původ odvozují od Ježíše Krista.

Charles Taze Russell

Charles T. Russell se narodil 16. 2. 1854 v dnešním Pittsburghu v USA. Byl silně ovlivněn adventismem (křesťanské hnutí, které věří v brzký druhý příchod Ježíše Krista, a s ním spojený konec světa, potrestání hříšníků a záchranu věřících). Důležitým mezníkem byl pro Charlese T. Russella rok 1876, kdy se setkal s N. H. Barbourem. Společně vydávali periodikum, ovšem později mezi nimi nastal názorový rozpor, který vyvrcholil odchodem Russella. Ten se rozhodl vydávat vlastní časopis a tak roku 1879 vznikl „Watch Tower“. Russell se ovšem věnoval i další publikační činnosti a to především psaní knih a brožur. Vydalo se přes 16 milionů výtisků ve více jak 35 jazycích. Roku 1884 se tento náboženský reformátor stal prezidentem korporace „Zion´s Watch Tower Track Society“. Prezidentem byl až do své smrti roku 1916.

Další vývoj Svědků Jehovových

Po smrti Charlese T. Russella byl roku 1917 zvolen druhý prezident korporace Joseph F. Rutherford. Během období 2. prezidenta se začalo vydávat velké množství nových knih a brožur. Od roku 1919 byl vydáván další časopis „Zlatý věk“ (nyní známý jako „Probuďte se!“). J. F. Rutherford se také zasloužil o vysílání první rozhlasové stanice. V této době začíná být kladen velký důraz na kázání Bible a rozšiřování literatury dům od domu. Později v roce 1931 se rozhodli stoupenci společnosti přijmout společné jméno „Svědkové Jehovovi“. Druhá světová válka a období po ní znamenala pro Svědky těžké období plné zákazů a pronásledování. Ovšem i přes tyto omezení vzrostl za doby 3. prezidenta Nathana H. Knorra počet Svědků ze 108 tisíc na více jak 2 milióny.

Charakteristika Svědků Jehovových

Doktríny a víra Svědků Jehovových

Svědkové Jehovovi, ačkoli se sami považují za křesťany, nevěří v posvátnou trojici, proto je nemůžeme zařadit ke katolíkům, ani k protestantům. Své učení zakládají na Bibli a tvrdí, že ostatní křesťanské církve a jejich nauky jsou nebiblické. Svědkové věří v jediného boha, který si dal jméno „Jehova“ proto, aby se odlišil od nepravých bohů. Dále Svědkové věří, že Ježíš je stvořený archanděl „Michael“, a že boží „svatý duch“ je neosobní síla. Učení Svědků tvrdí, že Ježíš je boží syn, ale není všemohoucí a tvrdí, že Ježíš zemřel na kůlu namísto kříže. Dalším důležitým prvkem ve věrouce Svědků je víra v Armageddon, tedy víra v poslední bitvu mezi vojskem Boha - vedeným Ježíšem Kristem - a mezi vojskem Satana. S Armageddonem je spojená víra v „Boží království“ a 144 000 vykoupených.

Velký důraz kladou Svědkové Jehovovi na šíření materiálů ke studiu Bible a také na šíření a hlásání své víry. Svědkové by se měli vyhýbat účasti v politice, ve volbách i ve válce. Dále by neměli slavit žádné náboženské i nenáboženské svátky a oslavy narozenin, kromě oslav památky Ježíšovy smrti. Jednou z hlavních doktrín Svědků je ta o odmítání krve, kde se odvolávají na biblický oddíl: „Všechno živé, co se hýbe, vám bude za pokrm; to všechno vám dávám tak, jako dříve zelené byliny. Nesmíte však jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev.“ (Genesis 9,4) Krevní transfúzi však Svědkové odmítají až po roce 1948, kdy se objevuje v časopise „Probuďte se!“ doporučení k nepřijímání krevní transfúze. V současnosti se Svědkové musí zdržovat transfúze tzv. plné krve (červené krvinky, bílé krvinky, plazmy a krevní destičky), ale přijímání frakcí z hlavních složek krve je věc osobního rozhodnutí. V roce 2004 se objevuje v časopise „Strážná věž“ schéma postoje Svědků Jehovových ke krvi. 7)

8)

Postoj Svědků Jehovových ke zdravotnictví

Svědkové Jehovovi uznávají lékařskou vědu a nemají žádná speciální vysvětlení pro vznik různých nemocí, ani tělesných, ani duševních. Bez výhrad se podrobují lékařské péči, s výjimkou přijímání krevních transfúzí. Proč tedy Svědkové Jehovovi nepřijímají transfúze? Důvod je spíše náboženský než zdravotní. Jak ve Starém, tak i v Novém zákoně je jasný příkaz, aby se zdržovali krve „Pouze maso s jeho duší — jeho krví — nebudete jíst“. (1. Mojžíšova 9:4)

Prvního ledna roku 1941 Svědkové Jehovovi hlásají, že krevní transfúze jsou proti božímu záměru a od roku 1945 pravidelně vychází v jejich časopisech články o negativních dopadech transfúzí na lidské zdraví, což jsou podle Svědků například nemoci přenášené krví (jako například AIDS), nežádoucí reakce imunitního systému nebo také lidské chyby. Svědkové Jehovovi ale přijímají náhražky krve, které však nejsou úplně ideální, protože je to podmíněno silným okysličením organismu, což může vést k jeho poškození. Svědkové tedy preferují bezkrevní léčbu (laparoskopicky). Aby se však vyhnuli problémům spojeným s odmítnutím transfúzí, Svědkové se vyhýbají všemu, co by mohlo ohrozit jejich zdraví nebo život, takže nekouří, neopíjí se nebo neprovozují adrenalinové sporty. Co se týče transplantace orgánů, Svědkové to neodmítají, paradoxně neodmítají ani ty orgány, které jsou hojně zásobeny krví již zesnulého člověka. 9) 10)

Ve Spojených státech je více než půl miliónu Svědků, kteří nepřijímají krevní transfúze, a jejich počet nadále vzrůstá. Ačkoli dříve mnoho lékařů v nemocnicích pohlíželo na odmítnutí transfúze jako na právní problém a usilovali o to, aby získali soudní oprávnění pro postup, o němž si oni mysleli, že je lékařsky vhodný, současnost ukazuje, že zde došlo k významné změně postoje. V dnešní době se zvládnou bez krevních transfúzí velké počty chirurgických zákroků i poranění jak u dospělých, tak nedospělých Svědků.

Chirurgové však často odmítali ošetřit Svědky, protože se jim zdálo, že jejich postoj vůči použití krevních derivátů svazuje lékařům ruce. Mnoho lékařů však vidělo situaci ze svého pohledu a brali to jako komplikace, které jsou výzvou jejich dovednostem.

Největší starost ale stále působí péče o nezletilé, kdy často dochází k právnímu jednání proti rodičům ohledně zanedbání péče o dítě. Toto však odsuzuje mnoho lékařů i právních zástupců, kteří vědí, že Svědci, coby rodiče, usilují o dobrou lékařskou péči pro své děti. Svědkové nechtějí být zbaveni své rodičovské odpovědnosti nebo ji přenášet na soudce nebo nějakou třetí stranu, ale naléhají, aby se bral ohled na náboženské mínění rodiny.

Svědkové však uznávají, že – z lékařského hlediska – jejich pevné přesvědčení zřejmě přidává další díl rizika a může komplikovat péči o ně. Proto dávají obvykle najevo, jak si váží péče, které se jim dostalo. 11)

Svědkové Jehovovi a transfúze v České republice

Pravidla, která určují pohled Svědků Jehovových na krevní transfúze, jsou jasně dána nehledě na státní příslušnost členů, a nejinak je tomu i v České republice. Osobní názory mnoha Svědků jsou s těmito teoretickými východisky totožné. Je tomu tak i u respondentky, jejíž pohled je v tomto ohledu učebnicový. „Důležité je zmínit argumenty vycházející z Bible, jejíž některé části zakazují přijímání krve, také strach z možné nákazy nemocemi, přenášenými krví, a možnosti bezkrevní chirurgie“. Je zajímavé, že tento náhled sdílí i nejbližší rodina respondentky. O žádné přímé zkušenosti se situací přímo ohrožující život nějakého Svědka, a vyžadující rozhodnutí o použití transfúze, se hovořit nedá. Co se týče kontroverzního tématu, a to případného rozhodnutí, kdyby se v popsané situaci nacházela ona sama nebo její potomek, nevyjádřila respondentka žádnou konkrétní odpověď, pouze další zmínku o bezkrevní léčbě, a snaze o nalezení nejlepších lékařů. Je také zajímavé zmínit, že v České Republice funguje pro Svědky Jehovovy „Výbor pro styk s nemocnicemi“, který zjišťuje informace a případně zajišťuje potřebnou pomoc.

Svědkové Jehovovi a transfúze na Ukrajině

Teoretické východisko je obdobné jako u Svědků v ostatních zemích. Stanovisko respondentky z Ukrajiny vykazuje typické znaky názorů Svědků na transfúze. Vychází z citátů z Bible, které Svědkové tradičně používají jako zdůvodnění svého stanoviska vůči tomuto zdravotnickému úkonu. Důležité místo mají i argumenty o nebezpečí krví přenášených nemocí a o existenci bezkrevní léčby a bezkrevných zákroků, které podle respondentky provádějí i normální lékaři. O žádných speciálních klinikách nebo lékařích určených přímo pro toto náboženské společenství neslyšela. Tak, jako se s podobnou situací setkáváme často, okolí mimo Svědky Jehovovy toto stanovisko většinou odsuzuje. Co se týče přímé osobní zkušenosti se situací, kdy je něčí život v přímém ohrožení, a je vyžadováno rychlé rozhodnutí, zda transfúzi povolit či ne, respondentka takovou zkušeností nedisponuje. Ani kdyby šlo o její život nebo život jejího potomka, transfúzi by nepovolila. Trvala by na možnosti bez krve, a v krajním případě by se smířila se smrtí, přičemž by očekávala věčný život a vzkříšení.

Svědkové Jehovovi a transfúze v Německu

Co se týče teorie, je opět v rámci obvyklého pohledu Svědků Jehovových v dalších zemích. Stanovisko respondentky z Německa je zajímavé z důvodu jejího odchodu od Svědků Jehovových, který poskytuje zajímavý pohled na zpracovávanou problematiku. Důležitá je i její bezprostřední zkušenost, týkající se krevní transfúze a Svědků Jehovových. Ženin nevlastní otec zemřel po třetím infarktu, protože před operací, která by mu poskytla čtyřnásobný bypass, odmítl nezbytnou transfúzi krve. Situaci byl přítomen vysoce postavený Svědek Jehovův, který navrhl, že by muž mohl namísto transfúze krve pít šťávu z červené řepy. U respondentky také časem probíhala postupná deziluze, co se Svědků obecně týče. Realita nenaplňovala její očekávání stát se součástí něčeho většího a být platným členem takového společenství, což se jí nedařilo ani předtím, kvůli jejímu handicapu. V hypotetické situaci, ve které by bezprostředně šlo o život její nebo jejího potomka, respondentka by, protože už není součástí Svědků Jehovových, transfúzi u sebe samozřejmě umožnila, kdyby jí mohla zachránit život. Pozoruhodné je také stanovisko, že už v době kdy byla u Svědků byla rozhodnutá, že kdyby mělo k takové situaci dojít u jejího dítěte, Svědky Jehovovy by opustila, a transfúzi umožnila, což není u aktivních Svědků příliš běžné. Protože se jedná o bývalou členku společenství, její názory na zdravotnictví jsou v souladu s většinovými názory lidí mimo Svědky Jehovovy.

Jak tedy můžeme z odpovědí našich respondentů vidět, většina se přiklání k obecnému učení všech Svědků Jehovových, tedy striktní dodržování nepřijímání krve jak u sebe, tak u svých příbuzných. Jejich názor se tak přesně ztotožňuje s teoretickým východiskem, týkajícím se přijímání krve, které je pro všechny Svědky Jehovovy společné. Otázka přijímání vody místo krve většinu našich respondentů rozesmála, ne však respondentku z Německa, která má, kvůli vlastní zkušenosti, úplně jiný pohled na věc.

Zajímavosti

V této kapitole je uvedeno pár zajímavostí, které Svědky Jehovovy odlišují od ostatních. Je zde zmínka ke slavení Vánoc a Velikonoc.

Proč Svědkové Jehovovi neslaví Vánoce?

Protože neexistuje žádný důkaz, že se Ježíš narodil 25. prosince, datum jeho narození totiž Bible neuvádí. Svědkové jsou přesvědčeni, že Bůh Vánoce neschvaluje, jelikož mají své kořeny v pohanských zvycích a rituálech. Ani Ježíšovi apoštolové Vánoce neslavili, jelikož oslavy Ježíšova narození byly zavedeny až po roce 243 n. l., což je více než jedno století po smrti posledního apoštola. 12)

Proč Svědkové Jehovovi neslaví Velikonoce?

Rozhodnutí Svědků neslavit Velikonoce je pevně založeno v Bibli. Ta je povzbuzuje, aby používali „praktickou moudrost a schopnost přemýšlet“ spíše než aby následovali lidské tradice. Svědkové jsou přesvědčeni, že velikonoční zvyky jsou Bohu nepřijatelné, protože mají svůj původ ve starověkých rituálech plodnosti. Svědkové každoročně oslavují Ježíšovu smrt na svém slavnostním setkání, které je v den, na který podle biblického lunárního kalendáře připadá výročí jeho smrti. 13)

Závěr

Na základě odpovědí od respondentů a použité literatury vztahující se k tématu, můžeme říci, že vztah Svědků Jehovových k transfúzím je ve všech zemích stejný a není tedy limitován na hranici jednoho státu. Přímo tázaní občané Německa, Ukrajiny a České republiky shodně uvedli, že přijímání transfúze tzv. plné krve je v zásadním rozporu s jejich vírou a tedy pro ně osobně nepřijatelné. V případě přijímání jednotlivých krevních složek už ovšem tak radikální nebyli. Je velmi překvapivé, že transplantace orgánů je pro některé možná a nevidí v ní žádný zásadní problém. Toto stanovisko je zajímavé, protože transplantované orgány obsahují zbytky krve původního dárce. I když medicína za poslední léta velmi pokročila, stále jsou časté případy Svědků Jehovových, kteří díky své víře komplikují práci lékařům a také jsou zadokumentovány i případy úmrtí. Kontroverzním tématem je léčení malých dětí a nezletilých osob, jejichž rodiče odmítají některé léčebné postupy kvůli své víře. Tyto spory pak často končí u soudu a také velmi poškozují veřejné mínění o Svědcích, protože pro většinu populace je nepřípustné, nechat své dítě zemřít jen proto, že dostupná léčba by byla v rozporu s jejich vírou. Nicméně i těchto případů ubývá nejen díky dostupnosti laparoskopických operací, ale také možnosti přijímaní jednotlivých krevních složek.

Přílohy

Příklad odmítání krevní transfúze

Problematice Svědků Jehovových se také věnuje dokument s názvem: Svědkové Jehovovi od Leonarda Chreitiena, který byl natočen bývalými členy Svědků Jehovových. Zde tito lidé odhalují temné pozadí této organizace, často až nebiblické a zcestné učení, ke kterému se Svědkové Jehovovi hlásí. Část dokumentu se také věnuje problematice zdravotnictví, přímo je zde zaznamenáno svědectví manželského páru, kteří s tímto měli osobní zkušenost.

Manželé se dostali do situace, kdy jejich několik dní stará dcera byla vážně nemocná a nutně potřebovala krevní transfúzi. Lékaři ze záznamů o jejich rodičích věděli, že jsou členy Svědků Jehovových a proto potřebují jejich souhlas k podání krevní transfúze. Manželům bylo jasné, že pokud dají k tomuto kroku svolení, budou vyloučeni ze společnosti, ale jestli jej nedají, jejich dcera brzy zemře. Oba se v tu chvíli začali modlit a nevěděli co dělat, podvědomě věděli, že se od nich očekává jako samozřejmé zakázat transfúzi a také to udělali.

Do půl hodiny po tomto jejich rozhodnutí přišel zástupce místního šerifa se soudním rozhodnutím, že dítě krev dostane. Rodiče byli zároveň obviněni ze zanedbávání péče o dítě. V tu chvíli se v nemocnici objevili starší členové z organizace a začali rodičům nabízet různé letáky o léčbě umělou krví. Dokonce někteří přišli s návrhem, že malou holčičku odpojí od přístrojů a unesou jí vrtulníkem, který by nechali přistavit na střechu nemocnice. Rodiče zvládli odolat nátlaku starších Svědků Jehovových a ti nakonec všichni odešli. Při odchodu jeden z váženějších členů organizace rodičům ještě řekl: „Doufám, že Vaše dítě dostane z té krve žloutenku.“ Po tomto výroku, rodiče již neměli výčitky vůči jejich organizaci, protože ona sama se obrátila proti nim.

Po rozhodnutí přijmout krev se s nimi přestali bavit jejich rodiče, známí a také lidé ze sousedství. Nakonec se manželé přestali modlit, pracovat a věřit v organizaci Svědků Jehovových a začali věřit v Ježíše Krista a přešli ke křesťanství. 14)

Přednáška Svědků Jehovových

Ačkoliv k nám Svědkové Jehovovi chodí pravidelně, vhazují nám do schránky časopis Probuďte se! a občas i nějakou pozvánku na jejich přednášku, nikdy jsme to nebrali nějak moc vážně. Což se ovšem změnilo s psaním této práce a tudíž jsme se rozhodli pozvánku nevyhodit, ale využít ji. Přednáška byla na téma „Proč milující Bůh připouští zlo?“, což samo o sobě zní zajímavě i pro člověka, který v Boha nevěří.

Přednáška samotná se konala v jedné z mnoha poboček, které Svědci po České republice mají, a to konkrétně ve Svitavách. Ihned po příchodu do „Sálu království Svědků Jehovových“, jak udává název na budově, nás vítá muž v obleku a posílá nás do patra do přednáškového sálu. Budova samotná je moderně zařízená, klimatizovaná a obsahuje veškeré potřebné zázemí, jako toalety nebo kuchyňku. Po usazení v přednáškové místnosti nás upoutává velký nápis na protilehlé zdi, kde je psáno - „Ať přijde tvé království“ (Matouš 6:10). Po odbytí času, stanoveného jako začátek přednášky, vybízí jeden ze Svědků k postavení se a k zazpívání úvodní písně a modlitbu za řečníka. Po odzpívání si začínáme všímat složení posluchačstva, které je tvořeno z větší části Svědky samotnými, kteří zde jsou i se svými malými dětmi, takže zde můžeme vidět i děti od tří let, které samotná přednáška příliš nezajímá a raději se věnují omalovánkám nebo jí rohlík. Co nás mile překvapilo, byla velká přívětivost, kdy jsme ihned dostali zpěvníky, Bibli a byli jsme dotázáni, zda li nechceme pomoci s hledáním v Bibli.

Po modlitbě začal přednášející vysvětlovat, proč Bůh dopouští zlo. Vysvětlování bylo velmi zajímavé, dle přednášejícího „Štěstí lidí závisí na nich samotných, a kdyby Adam poslouchal, mohl žít dodnes, stejně tak jako přenesl na ostatní lidi smrt. Jehova nezasahuje, aby ukázal, že když ho nebudeme poslouchat, povede to ke zlu, avšak Jehova zamýšlí den, kdy tuto situaci bude řešit, ale až se dokáže to, co on chce. Poté zde budou žít lidé šťastní, bez zla a věčně. A proč to už neudělal? Je trpělivý a nechce nikoho zahubit bezdůvodně. A kde bychom byli, kdyby zasáhl už před rokem? Jsou zde dvě sestry, které byly pokřtěné před necelým rokem, kde by byly? Byly by mrtvé.„ Po těchto slovech nastává reakce ženy, která sedí před námi, kdy si začíná balit věci a říkat, že „to snad není možné, to jsou řeči, jsme tady naposledy.“Zvedá se a odchází i se členy své rodiny. Přednášející však pokračuje. „Jehova odstraní všechny škody, jaké jsme kdy utrpěli, proto připouští zlo, bez Jehovy nemá smysl žít.“

Přednáška samotná končí nabídkou bezplatného studia Bible, kterou může využít každý. Následuje druhá píseň a po ní část druhá – studium článku v časopise Strážná věž na téma „Jehova se o nás stará a chrání nás“, kdy jeden ze Svědků čte text z časopisu a druhý se ptá na otázky, na které další ze Svědků odpovídají podle toho, kdo se přihlásí. V této části nás zaujaly dvě z otázek a také odpovědi na ně.

„Co máme všichni společného?“ „Každý se denně setkáváme s hříchy, které se derou na povrch buď vnitřně z nás, nebo prostřednictvím problémů druhých, se kterými se setkáváme.“

„Co Jehova udělal pro Abraháma a Izáka?“ „Chtěl ukázat, jak je pro otce těžké obětovat svého syna, jako Jehova obětoval svého syna Ježíše Krista.“ „Obětování by bylo nelogické, protože od něj chtěl velké pokolení nebo si mohl říkat, co řeknu doma – jdu na výlet se synem a vrátím se bez něj, žena mě zabije.“

Po druhé části následuje přečtení dopisu od vedoucího sboru, ve kterém se specifikuje nový systém odvolávání a přijímání starších. Poté následuje třetí píseň a modlitba za vděčnost Jehovy. Po skončení k nám přichází jeden ze Svědků a ptá se nás, co nás sem přivedlo a že ho zaujalo, jak jsme si vše pečlivě zapisovali. Odhalujeme mu náš záměr i téma naší práce, načež pan Martin ihned odchází pro brožuru na téma krevních transfúzí, vytahuje peněženku a ukazuje nám svoje prohlášení o tom, že si nepřeje přijímat krevní transfúze, kdo je jeho ošetřující lékař a na koho se v případě potíží mají obrátit. Poté nám dává svoje telefonní číslo s tím, že pokud bychom cokoliv potřebovali, máme se určitě ozvat.

Seznam použité literatury

Knižní publikace

DOHNAL, Petr a kolektiv. Život je svatý. Luboš Marek – 3K, 2012. EAN 9788087127544

ENGELHART, Vojtěch. Kdo jsou svědci Jehovovi?, Matice cyrilometodějská 1992

FRANZ, Raymond. Krize svědomí. Návrat domů, Praha 1998, str. 97-98 a 332. ISBN 80-85495-80-5

Odborné publikace

CHREITIENA, Leonarda. Dokument Jehovah's Witness, studio: Jeremiah Films, ASIN: B000KW4HG6m, USA, 1986

Svědkové Jehovovi. Jak může krev zachránit náš život?, Watch Tower Bible and Tract Society of New York, 1990

Svědkové Jehovovi. Strážná věž. Watch Tower Bible and Tract Society, Vol. 117, No. 3, 1. února 1996

WONG, David S.Y. Blood transfusion and Jehovah’s Witnesses revisited: Implications for surgeons, Nov2012, Vol. 16 Issue 4, p128-132. 5p. DOI: 10.1111/j.1744-1633.2012.00612.x. Dostupný z databáze odborných časopisů EBSCO

Online publikace

POLKO, Kamil. Krevní transfúze: Rizika, pozitiva, alternativy a odmítání krve - Vážíme si života, ale ctíme požadavky Stvořitele. [online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://portal.upmedia.cz/index.php?view=article&id=1682%3Akrevni-transfuze-rizika-pozitiva-alternativy-a-odmitani-krve&option=com_content&limitstart=4

Svědkové Jehovovi: Proč Svědkové Jehovovi nepřijímají transfúze? [online] OFICIÁLNÍ STRÁNKY SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/svedkove-jehovovi-proc-neprijimaji-transfuze/

Svědkové Jehovovi: Proč Svědkové Jehovovi neslaví Vánoce? [online] OFICIÁLNÍ STRÁNKY SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/proc-neslavite-vanoce/

Svědkové Jehovovi: Proč Svědkové Jehovovi neslaví Velikonoce? [online] OFICIÁLNÍ STRÁNKY SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/proc-neslavite-velikonoce/




Počet shlédnutí: 168

1)
FRANZ, Raymond. Krize svědomí. Návrat domů, Praha 1998, str. 97-98 a 332. ISBN 80-85495-80-5
2)
ENGELHART, Vojtěch. Kdo jsou svědci Jehovovi?, Matice cyrilometodějská 1992
3)
DOHNAL, Petr a kolektiv. Život je svatý. Luboš Marek – 3K, 2012. EAN 9788087127544
4)
WONG, David S.Y. Blood transfusion and Jehovah’s Witnesses revisited: Implications for surgeons, Nov2012, Vol. 16 Issue 4, p. 128-132. 5p. DOI: 10.1111/j.1744-1633.Dostupný z databáze odborných časopisů EBSCO
5)
Jehovah’s Witnesses in the Twentieth Century, str. 15
6)
BARRETT, David. Sekty, kulty, alternativní náboženství, Praha: 1998, str. 110. ISBN 80-240-0066-0
7)
ENGELHART, Vojtěch. Kdo jsou svědci Jehovovi?, Matice cyrilometodějská 1992
9)
Svědkové Jehovovi: Proč Svědkové Jehovovi nepřijímají transfúze? [online] OFICIÁLNÍ STRÁNKY SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/svedkove-jehovovi-proc-neprijimaji-transfuze/
10)
POLKO, Kamil. Krevní transfúze: Rizika, pozitiva, alternativy a odmítání krve - Vážíme si života, ale ctíme požadavky Stvořitele. [online] [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://portal.upmedia.cz/index.php?view=article&id=1682%3Akrevni-transfuze-rizika-pozitiva-alternativy-a-odmitani-krve&option=com_content&limitstart=4
11)
Svědkové Jehovovi. Jak může krev zachránit náš život?, Watch Tower Bible and Tract Society of New York, 1990
12)
Svědkové Jehovovi: Proč Svědkové Jehovovi neslaví Vánoce? [online] OFICIÁLNÍ STRÁNKY SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/proc-neslavite-vanoce/
13)
Svědkové Jehovovi: Proč Svědkové Jehovovi neslaví Velikonoce? [online] OFICIÁLNÍ STRÁNKY SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/proc-neslavite-velikonoce/
14)
Dokument Jehovah's Witness, studio: Jeremiah Films, autor: Leonarda Chreitiena, stát: USA, rok:1986, ASIN: B000KW4HG6
svedkove_jehovovi_2014.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)