obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


svedkovejehovovi

Svědkové Jehovovi – odmítání tradičních svátků, narozenin a jmenin

Jiří Holík, Michaela Ježková, Michaela Knorrová, Tomáš Král, Ondřej Špála. Svědkové Jehovovi – odmítání tradičních svátků, narozenin a jmenin. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/svedkovejehovovi

Úvod a cíl práce

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi byla založena v 19. století v USA a vychází z raného křesťanství. Přestože učení svědků Jehovových vychází z Bible, dochází k rozporu s křesťany. Na rozdíl od tradičního křesťanství svědkové nevěří v Trojici, ale vyznávají silný monoteizmus, v němž je jediným a svrchovaným Bohem Jehova. Svědkové Jehovovi bývají kritizováni za to, že mají tendenci upřednostňovat „božské zákony“ před zákony společnosti. Počet členů této náboženské společnosti stále vzrůstá, proto jsme se rozhodli věnovat náš čas právě jim a rádi bychom Vás v této práci s nimi blíže seznámili.

Svědkové Jehovovi odmítají slavit Vánoce, Velikonoce, narozeniny i jmeniny. Jediným slaveným svátkem je tzv. Památná slavnost, kdy se jednou v roce připomíná poslední večeře Ježíše Krista s jeho učedníky. Naše práce se bude hlavně zabývat tématem, proč jsou Svědkové Jehovovi pasivní vůči slavení tradičních svátků, což mnohým z nás bude jistě připadat jako nepochopitelné.

Cílem našeho bádání je poskytnout odpovědi na výzkumnou otázku: Do jaké míry zákaz slavení tradičních svátků, narozenin a jmenin Svědci Jehovovi dodržují?.

Dalším bodem naší práce bude přiblížení důvodů, které vedou Svědky Jehovovi k takovému rozhodnutí. Hlubšímu porozumění výzkumné otázce, ke kterému nám pomohou i zvolené podotázky.

  • Dodržují SJ neslavení Vánoc?
  • Dodržují SJ neslavení Velikonoc?
  • Dodržují SJ neslavení narozenin?

Pojďme se jim společně snažit porozumět a nahlédnout do jejich životů.

Literární rešerše

O důvodech neslavení tradičních svátků a tradic pojednává publikace vydávaná Svědky Jehovovými Boží láska. V 13. kapitole pod názvem „Svátky, které zneuctívají Boha“ se setkáváme se základními tradičními svátky a slavnostmi, které Jehovisté neslaví. Své důvody staví na Bibli. Vycházejí z předpokladu, že většina dnešních svátků a tradic pramenní z pohanských zvyků. „Je smutné, že po smrti apoštolů, kteří byli zábranou proti odpadlictví, se pravé uctívání znečistilo. Takzvaní křesťané, kteří neměli lásku k pravdě, začali přijímat pohanské zvyky, oslavy a svátky a označili je za křesťanské.“ 1)

Mimo tradičních svátků se v kapitole setkáváme i s reakcí na dnes velice diskutované pochody homosexuálů, které se pořádají ve městech po celém světě. Tento trend považují za projev upadajících měřítek tohoto světa. Správný postoj, který musí ten, kdo miluje Jehovu zaujmout, vychází z chování žalmisty. Žalmista se snaží, aby jeho oči přešly a neviděly co je bezcenné.

V knize Kdo jsou Svědci Jehovovi? se autor Vojtěch Englhart snaží vyvrátit důvody neuznávání křesťanských svátků a tradic. Ve své kapitole „Věroučné omyly Svědků Jehovových“ kriticky popisuje nepravost jejich přístupu k věcem spojených s křesťanskou vírou. Své názory podkládá podle něho špatným čtením a vyložením Bible. Podle Englharta je tvrzení, že první křesťané svátky neslavili, hrubý omyl. „Právě ze slavení Velikonoc se vyvinula celá křesťanská bohoslužba.“ 2) Velikonoce jsou tedy srdcem všeho křesťanského kultu a jejich odmítání vylučuje Svědky Jehovovi z křesťanského společenství. Kromě pro nás důležitých svátků mluví také o Svaté trojici, křtu nebo peklu. 3)

Vznikem a významem křesťanských svátků se ve své knize Smysl křesťanských svátků: Meditace o Vánocích, Velikonocích a Letnicích zabývá český teolog Jan M. Lochman. Autor se snaží o přiblížení těchto svátků do dnešní doby. Jejich význam reflektuje na sociální a etický rozměr křesťanské duchovní tradice. Vánoce jsou podle něho oslavou přiblížení se Boha lidem tím, že se sám stal člověkem. Sestoupil na Zemi a nebyl pouze divákem. 4)

Metodologie

Pro získávání dat byly využity dvě základní metody a to kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní jsou metody verifikační, jejich cílem je otestovat předpoklady a hypotézy. Jedná se o standardizované techniky, jako jsou dotazník, anketa či studium oficiálních dokumentů. Nevýhodou je ovšem nízká validita, tedy věrohodnost a platnost informace k předmětu. Dalším záporem je, že při využití těchto metod se zůstává spíše na povrchu sledovaného jevu, získá se velké množství dat, které nesahá do hloubky a má široký záběr. Kvalitativní metody jsou explorativní a jejich cílem je vytvářet nové hypotézy. Jedná se o zúčastněné pozorování, studium osobních dokumentů a rozhovor. Oproti kvantitativním metodám je zde vysoká validita. Výhodou je, že se získává velké množství informací a tím se lze dostat do hloubky zkoumaného problému.

Pro náš výzkum byly zvoleny hlavně kvalitativní výzkumné metody, které mají za cíl odkrýt význam získaných informací. Informace byly, jak z primárních, tak ze sekundárních zdrojů. Pro získání teoretické části, byly využity dokumenty a to zejména knihy a články na internetu. Nevýhodou studia dokumentů může být nevěrohodnost informací, avšak výhodou je dostupnost. V praktické části bylo zvoleno nestandardizované a semistandardizované interview. Nestandardizované interview nepoužívá pevné pořadní ani shodnou formulaci otázek, ale tazatel klade otázku až na podkladě předchozí odpovědi dotazovaného. Semistandardizované interview má předem formulované otázky, které jsou kladeny obvykle stejným způsobem a v tomtéž pořadí, avšak od respondenta se očekává rozvíjení jeho odpovědi. Pro náš výzkum byla tato metoda vybrána jako nejvhodnější.

Během návštěvy věřících rodin jsme využili strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami. Respondentkou byla paní Podsadovská, 56 let, z Loun. Setkání probíhalo debatou, kde jsme kladli rodině předem připravené otázky, na které dotazovaní odpovídali a dále téma rozváděli. Naší výhodou bylo, že dotazovaní manželé byli velice vstřícní a nedělalo jim problém na cokoli odpovědět, ale na druhou stranu jsme byli u silně věřící rodiny a tak není jisté, že vše co nám řekli, dodržuje opravdu drtivá většina jejich komunity a ne jen ti nejzanícenější. To z diskuze nešlo vypozorovat, jelikož naše rodina se držela ve všech případech bible a porušování pravidel odmítala. Výhodou setkání byl osobní kontakt s respondenty, kde je možnost pozorovat jejich jednání, oproti kontaktu s našimi zahraničními respondenty. Rozhovor se zahraničními respondenty byl pomocí emailu, s paní Marshall z Velké Británie, a poté vyvolaná diskuze na sociální síti.

Druhou částí byla účast na srazu Svědků Jehovových v jejich „království“, kde jsme se přidali k jejich dvouhodinovému uzavřenému sezení. Využili jsme nezúčastněného pozorování, během kterého jsme pozorovali vzájemné vztahy a komunikaci ve skupině. Také jsme se zapojili do neformálního rozhovoru, který byl vyvolaný mezi námi a účastníky srazu. Při sezení jsme si povšimli, že do diskuzí, či hraných představení výkladů bible, jsou zataženi i mladší členové a je tedy kladen důraz na výchovu mladých Jehovistů. Z této části už šlo lépe vypozorovat chování větší skupiny Jehovistů.

Vlastní část

Historie a důležité mezníky ve víře Svědků Jehovových

Své historické počátky kladou Svědkové Jehovovi do roku 1870, kdy Charles T. Russell začíná svá studia Bible s malou skupinou příznivců v Pittburghu a Allegheny (Pensylvánie, USA). V roce 1876 se mu dostává do rukou výtisk časopisu Herald of the Morning, ve kterém jeho vydavatel N. H. Barbour poukazuje na rok 1914 jako na konec časů pohanů. Ch. T. Russell se okamžitě s tímto názorem ztotožňuje a začíná spolupracovat s N. H. Barbourem na vydávání časopisu Herald, v němž zastávají názor, že Kristova neviditelná přítomnost začala v roce 1874 a dějiny lidstva budou dovršeny v roce 1914, kdy skončí „časy pohanů“, tedy kdy dojde ke zničení bezbožného lidstva a nastane Kristovo tisícileté panství.

Poté co Ch.T. Russell zemřel v roce 1916, aniž by se splnila časová proroctví tak, jak byla předpovězena, nastal odliv příznivců. Do čela organizace se dostává Joseph F. Rutherford. Pod jeho vedením organizace změnila svůj název - z Mezinárodních badatelů Bible se v roce 1931 stali Svědkové Jehovovi. Postupně byly odstraňovány různé tradice jako slavení narozenin, svátků, Vánoc, úcta ke státní vlajce, hlavě státu nebo hymně s odkazem na jejich pohanské kořeny, které zneuctívají Boha. V roce 1942 se stává třetím prezidentem Společnosti Nathan Homer Knorr. Zejména jeho přispěním dochází ke zlepšení propagace myšlenek a názorů organizace, a to díky důrazu na další vzdělávání svědků ve věrouce. V roce 1950 vychází první verze Bible upravené pro potřeby svědků pod názvem Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem. V období II. světové války odmítali vojenskou službu a trvali na své neutralitě, odmítali zdravit nacistickou vlajku a používat pozdrav „Heil Hitler“. Jako jediná náboženská společnost měli v koncentračních táborech speciální označení. Během období totalitního režimu aktivně působila v ilegalitě (1948-1955).

Svědkům Jehovovým se dostalo i zvláštních práv, jako jsou například uzavírání církevních sňatků, duchovní služba ve věznicích, právo vyučovat náboženství ve státních školách. Posledním právem je právo na zpovědní tajemství, které platí od roku 2011

Jak je uvedeno v Ročence 2014 5) jsou dnes Svědci Jehovovi zastoupeni celkem v 239 zemích světa. Počet členů je 7,9 milionu.

Podstata náboženství Svědků Jehovových

Za jediného Boha považují Svědkové Jehovovi Jehovu. Tímto se zcela odlišili od katolické církve. Jehovisté odmítají uznávat Boha jako Trojici. Podle jejich učení je Ježíš synem božím, avšak není všemohoucí (na rozdíl od Jehovy) a tvrdí, že Kristus nezemřel na kříži, ale na kůlu. Podle původních evangelií prý v nich o Ježíšově smrti na kříži nejsou zmínky. Bůh má na rozdíl od učení ostatních křesťanů své jméno – Jehova. Tato podoba je nejčastěji používaná v českém jazyce (z hebrejského Jahve). Důležitost tohoto jména vyzdvihl Ježíš ve své modlitbě zvané Otčenáš, v níž řekl: „Posvěť se jméno tvé.“ Bůh právem vyžaduje, aby byl uctíván pouze on. Z tohoto důvodu svědkové při uctívání nepoužívají obrazy ani sochy.

Bible je podle Svědků Jehovových „Božím inspirovaným Slovem“. Jejich víra není založena na lidské tradici, ale na výkladu Bible. Ta je zároveň jakýmsi „měřítkem“ pro všechny jejich nauky. Existuje množství překladů Bible, podle Svědků je pouze ten jejich správný. Svědkové jsou přesvědčeni, že mají žít podle pravidel Bible a považují je za prvotní zákony, kterými se řídí. Svědkové nepodporují žádnou politickou stranu, ale akceptují vládní autority a platí daně, jelikož chtějí být dobrými občany. Tato akceptace vychází z uctívání morálních zásad Bible.

Náboženské hnutí Svědků Jehovových se vyznačuje důrazem kladeným na tisk a šíření materiálů k biblickému studiu. Pro Svědky Jehovovy je důležitá kazatelská činnost, která má důležitý úkol, a to šířit „dobrou zprávu a pravou víru“. Ti, kteří prozatím neprozřeli, má v první fázi donutit alespoň se zamyslet nad smyslem života a nad způsobem jakým žije. Jehovisté striktně odmítají drogy, umírněně požívají alkohol, ale vyhýbají se opilství a neschvalují potraty.

Svědkové Jehovovi kladou velmi silný důraz na apokalyptické motivy. Apokalypsa pro Svědky Jehovovy je velkou nadějí, při níž se střetne dobro se zlem. Závěrečným konfliktem je tzv. Armagedon, neboli poslední bitva, po které věřící dosáhnou spasení. Po ní budou spasení rozděleni na dvě kategorie: první bude „malé stádo“, které čítá 144 000 nejvěrnějších věřících a svatých. Druhá bude „velký zástup“, který bude v novém řádu věcí žít pod onou vládou vyvolených 144 tisíc v ráji na zemi, v míru, harmonii a všeobecné lásce.

Odmítání „pohanských přežitků“

Svědkové Jehovovi neslaví narozeniny, jmeniny a tradiční svátky jako jsou Vánoce, Velikonoce a Nový rok. Považují je za přežitky pohanských tradic, vycházející z jiných náboženství a jsou tudíž dílem a nástrahami od Satana. Pravděpodobně ke zrušení těchto oslav ve třicátých letech dvacátého století došlo z velké části proto, že stávající prezident společnosti J. F. Rutherford k nim měl odmítavý postoj.

Památná slavnost

I přes odmítavý postoj ke slavení tradičních svátků se můžeme u Jehovistů setkat s nepřeberným množstvím setkání. Jednou ročně se pořádá setkání, které Svědkové nazývají Památná slavnost. Při této příležitosti si připomínají smrt Ježíše Krista. Datum konání se počítá podle židovského kalendáře a začíná až po západu slunce. Jedná se o slavnostní společenskou událost, kde se sejdou téměř všichni členové sboru a kam se Svědkové snaží přivést co nejvíce lidí, kteří o hnutí projevují zájem. Tato akce má oproti jiným shromážděním nejvyšší návštěvnost. Průběh Památné slavnosti je každý rok stejný. Setkání se zahájí modlitbou a společným zpěvem. Následuje proslov o životě Ježíše Krista se zvláštním důrazem na Poslední večeři Páně. Tento proslov by měl být jednoduchý a pečlivě vysvětlující události, které se mají bezprostředně po něm dít. Poté jiný řečník pronese modlitbu za nekvašený chléb, který má symbolizovat Kristovo tělo. Následně si účastníci mezi sebou pošlou několik těchto chlebů na malých talířích, nejedí je, pouze je na chvíli podrží v ruce. Celý tento proces včetně modlitby se opakuje s červeným vínem, symbolizující Kristovu krev. Potom Svědkové opět přistupují ke zpěvu, čímž Památná slavnost končí. Slovo „hostie“ Svědkové nepoužívají, víno a chleba nazývají symboly – hlavně proto, že mají opravdu sloužit jenom jako symboly, v momentě přijímaní, ani nikdy jindy během obřadu se nemění v Kristovu krev a tělo, ani v nich Kristus není žádným způsobem přítomný. Po slavnosti se s vínem a chlebem nesmí několik dní nic dělat, protože jsou svaté. Poté se můžou spotřebovat nebo vyhodit. Vzhledem k charakteru této akce je nepsanou povinností mít formální oděv.

Vánoce

Svědci Jehovovi (dále SJ) tento svátek neuznávají a tedy ani neslaví. SJ jsou přesvědčeni, že Bůh Vánoce neschvaluje, protože jejich kořeny jsou v pohanských zvycích. Jako jsou římské saturálie a oslavování Boha Saturna či svátky spojené se silnými oslavami vzniku Slunce. Podle Bible Ježíš přikázal, aby se oslavovala jeho smrt a ne jeho narození. Samotné datum 25.12., jako datum jeho narození, je také plné otazníků. Bible se nikde o přesném datu nezmiňuje.

K vánočním svátkům patří hlavně adventní liturgie, která vznikla v 5. století. Poté docházelo k rozvoji postních obřadů. V 19. století se Vánoce proměňují v rodinný svátek. Postupem času však dochází důsledkem silné komercionalizace k úpadku. Spojením s různými germánskými či keltskými rituály došlo k uchování nebo dalšímu rozšiřování tradičních obyčejů. Například můžeme hovořit o adventním věnci, hvězdě, vánočnímu stromku atd. Pro křesťany je to jeden z hlavních svátků během liturgického roku. Vánoční mše je nejnavštěvovanější mší roku.

SJ Vánoce více než s adventní liturgií spojují s darováním dárků. Darovat někomu dar neberou jako povinnost, jak se zmiňují v jedné ze svých publikací. „Praví křesťané dávají z lásky, necítí povinnost dávat dárky jen v určitý den a nečekají, že na oplátku něco dostanou. Navíc jsou velmi vděční za to, že jsou osvobozeni od vánočního shonu a že nejsou zatíženi dluhy, do kterých se lidé v tomto období často dostávají.“6). Neznamená to ale, že by dary nemohli dávat nebo přijímat. Je mnoho příležitostí, kdy mohou. Například svatby, výročí, aj..

Většina našich respondentů, jak z ČR, tak z VB přistupovala k Vánocům jako ke svátkům, které respektují, ale sami je neslaví. Ve svých materiálech na obranu proti názoru, že zákazem Vánoc rozvracejí rodiny reagují takto „Přestože Vánoce neslavíme, respektujeme, že se každý v této věci může rozhodnout sám. A těm, kdo je slaví, se do toho nevměšujeme.“7)

Jako náhradu za Vánoce považují „Gift day“. Nám byl popsán jako den, který nemá pevně stanovené datum. V rámci rodiny nebo komunity stráví SJ společné odpoledne, kde pro děti bývají přichystány různé hry a soutěže, během kterých mohou vyhrát nějaké ceny nebo dary.

Od britských respondentů jsme se dozvěděli, že ho většinou mívají v den výročí svatby rodičů nebo okolo data jejich narozenin. Paní Podsadovská z ČR slaví Gift day v den výročí svatby a v tento den se sejdou na společném odpoledni, kde děti soutěží a poté za to dostávají dárky.

Vraťme se zpět k samotným Vánocům. Respondenti z ČR nám na naši otázku slavení Vánoc odpovídali vcelku jednoznačně. Vánoce neslaví ani nedodržují nějaké z tradic s tím spojených. Paní Podskalská svůj důvod podkládala názory SJ. Tedy tím, že nevycházejí z Bible a proto nevidí důvod k jejich slavení.

Oproti tomu od respondentů z VB jsme se však dozvěděli i několik příkladů kompromisů. Paní S. Nuckle napsala v rámci internetové diskuze, že jejich rodina dodržuje z Vánoc pouze zdobení stromečku. Bere to jako kompromis mezi ní a jejím manželem, který není jehovistou. Sama však se neúčastní například vánočních večírků atd. Dalším příkladem kompromisu v otázce Vánoc je případ rodiny po rozvodu rodičů, kdy matka jehovistka byla tolerantní vůči koníčkům své dcery v rámci školy, účastnila se i různých představení. Hlavně ji však nebránila ve slavení Vánoc či narozenin s jejím otcem.8)

Velikonoce

SJ spojují Velikonoce více s pohanskými oslavami než s oslavou Ježíšova zmrtvýchvstání. Jejich rozhodnutí je pevně založeno na Bibli. Ježíš přikázal, aby se oslavovalo jeho úmrtí, nikoliv však zmrtvýchvstání. SJ se považují za jediné pravé křesťany i přes to, že Velikonoce neslaví.

Pro křesťany jsou však Velikonoce nejsvětějším a nejstarším svátkem. Oslavují zmrtvýchvstání Páně a vítězství života nad smrtí. Historicky prý pochází nejspíše z židovského svátku Pesach. Před Velikonocemi je tzv. Svatý týden. Prvním dnem je Květná neděle, která připomíná triumfální vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Dále Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá či Tichá Sobota.

SJ hledají spojení mezi velikonočními vajíčky, zajíčky a oslavou Ježíše. Důkazem jsou pro ně samotné symboly. Vejce jako symbol nového života a zajíc/králík jako symbol plodnosti. SJ tedy neschvalují Velikonoce hned z několika důvodů. V Bibli není přikázáno jejich slavení, sám Jehova by nechtěl, aby se smrt a zmrtvýchvstání jeho syna oslavovalo skrze pohanské oslavy plodnosti.9)

Naši respondenti na otázku Velikonoc odpověděli jednoznačně. Velikonoce neuznávají, a tím je také ani neslaví. Nevidí důvod k jejich slavení a zastávají názor, že se jedná o pohanský svátek. Paní Marshall z VB si pouze vzpomněla, že po skončení Velikonoc si kupovali čokoládová vajíčka a zajíčky. To bylo však jediné, jak s Velikonocemi přišla do bližšího kontaktu.

Oslava narozenin

SJ nesouhlasí se slavením narozenin, protože narození není až tak důležitý den. Opět samotné slavení spojují s pohanskými zvyky a narozeniny jsou odedávna spojovány s astrologií a horoskopy. V Bibli jsou zmíněny narozeniny dvakrát a pokaždé dopadly špatně. Což je důkaz toho, že je to špatné.

Slavení narozenin je v mnoha kulturách po celém světě rozšířeno a považováno za jakýsi rituál. Dnes je oslava narozenin spojována s rodinným setkáním či s přáteli. V křesťanství je narození spojováno s křtem. Křest je iniciačním rituálem. Je takříkajíc zrodem nového člověka. Dříve byl křest dospělých brán jako odklon od starých bohů. Dnes je prováděn i křest u dětí a to rovnocenně.

Jediná slavnost, kterou SJ slaví, je výše zmíněná Památná slavnost. „…jediná slavnost, o které bylo křesťanům výslovně řečeno, že se jí mají účastnit, se netýká narození, ale smrti — smrti Ježíše, jehož znamenité „jméno“ je klíčem k naší záchraně.“10). To je důkazem, že SJ narozeniny slavit nemohou.

Paní Podsadovská z ČR narozeniny neslaví. Stejně jako na téma Vánoc a Velikonoc se pevně drží své víry. Je to prý zbytečné. Bible nás nenabádá k oslavování našeho narození.

Oproti tomu respondentka z VB L. Kerr vyprávěla o tom, jak její rodiče hledali možnosti pro porušení pravidel. Ve spojitosti s narozeninami nám pověděla, že v týdnu jejích narozenin mohla dostat od svých prarodičů dárky a to i přes to, že to bylo mimo Gift Day. Paní Marshall narozeniny také neslaví, ale oproti ostatním posílá narozeninové pohlednice svým známým.

Závěr

Otázka tradičních svátků a zákazu jejich slavení s ním spojeným je pro většinu SJ jasná. Zákazy respektují a ve většině případů nehledají důvody proč pravidla daná společenstvím nedodržovat. Nalezneme i tolerantnější členy. Ti se pomocí kompromisů snaží nevytvářet přílišné hranice mezi věřícími a nevěřícími.

U rodin, kde nejsou SJ všichni členové, docházelo i k určitým úlevám a kompromisům. Například ve formě zdobení vánočního stromečku, možnosti dostávání darů od prarodičů, či vyložené slavení Vánoc a narozenin s jedním u rozvedených rodičů.

SJ si jako náhradu pro obdarovávání, ať už dětí tak blízkých, utvořili Gift day, který společně s Památnou slavností dodržují i ti méně tolerantní členové společenství. Použili jsme slovo náhradu, avšak oni sami to jako náhradu neberou. Vše co je spojeno s pohanskými tradicemi nebo například státními svátky( např. v USA oslava Dne nezávislosti) je zakázáno.

Respondenti se sami nesetkali s tím, že by někdo byl za porušení sankcionován. Přesto je jim na setkáních stále připomínáno, aby se drželi stanovených pravidel a toho co říká Bible.

Participace členů SJ na zákazu slavení tradičních svátků a jmenin je jak v České republice, tak ve Velké Británii velice vysoká. Nalezneme ovšem i výjimky, které jsou většinou spojené s rodinou a především těmi nejmenšími a to dětmi.

Seznam literatury

Knižní publikace

ENGLHART,V. Kdo jsou Svědci Jehovovi?. Olomouc: Matice cyrilometodějská. 1992. 55s

LOCHMAN, J, M. Smysl křesťanských svátků: Meditace o Vánocích, Velikonocích a Letnicích. Praha: Vyšehrad, spol. s r.o..1997. 80 s.. ISBN: 80-7021-207-1

KIRSTE, R.,SCHULTZE, H., TWORUSCHKA,U. Svátky světových náboženství. Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o., 2002, 128s. ISBN 80-7021-588-7

Odborné publikace

Zachovávejte se v Boží lásce. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania. 2008. 223s.

WAH, C. R. Jehovah's Witnesses and the Responsibility of Religious Freedom: The European Experience. Journal of Church & State. Summer 2001, Vol. 43 Issue 3, p579. Dostupný z databáze odborných časopisů EBSCO

Online publikace

Proč svědkové Jehovovi neslaví Vánoce? [online]. JW.ORG/ Oficiální stránky Svědků Jehovových, 2014 [cit. 6.8.2014]. Dostupné z WWW:<http://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/proc-neslavite-vanoce/>

Ročenka 2014 [online]. ONLINE KNIHOVNA Střážné věže, 2014 [cit 4.6.2014]. Dostupné z WWW:<http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/302014051>

Boží láska [online]. ONLINE KNIHOVNA Strážné věže, [cit. 6.8.2014]. Dostupné z WWW:<http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1102008072>


Počet shlédnutí: 336

1)
Zachovávejte se v Boží lásce.. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania. 2008, str. 144-145
2)
ENGLHART,V. Kdo jsou Svědci Jehovovi?. Olomouc: Matice cyrilometodějská. 1992. str. 26 [cit. 29.7. 2014]
3)
ENGLHART,V. Kdo jsou Svědci Jehovovi?. Olomouc: Matice cyrilometodějská. 1992. 55s.
4)
LOCHMAN, J, M. Smysl křesťanských svátků: Meditace o Vánocích, Velikonocích a Letnicích. Praha: Vyšehrad, spol. s r.o..1997. 80 s.. ISBN: 80-7021-207-1
5)
Ročenka 2014 [online]. ONLINE KNIHOVNA Střážné věže, 2014 [cit 4.6. 2014]. Dostupné z WWW:<http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/302014051>
6) , 10)
Boží láska [online]. ONLINE KNIHOVNA Strážné věže, [cit. 6.8.2014]. Dostupné z WWW:<http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1102008072>
7)
Proč svědkové Jehovovi neslaví Vánoce? [online]. JW.ORG/ Oficiální stránky Svědků Jehovových, 2014 [cit. 6.8.2014]. Dostupné z WWW:<http://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/proc-neslavite-vanoce/>
8)
WAH, C. R. Jehovah's Witnesses and the Responsibility of Religious Freedom: The European Experience. Journal of Church & State. Summer 2001, Vol. 43 Issue 3, p579. Dostupný z databáze odborných časopisů EBSCO
9)
KIRSTE, R.,SCHULTZE, H., TWORUSCHKA,U. Svátky světových náboženství. Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o., 2002, 128s. ISBN 80-7021-588-7
svedkovejehovovi.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)