Vědu bychom mohli charakterizovat jako systematické a kontrolované rozšíření zdravého rozumu, přičemž zdravým rozumem myslíme řetěz pojmů a pojmových schémat vyhovujících praktickým účelům lidstva. V jiné definici se dozvídáme, že věda je uceleným systémem informací získaných vědeckou metodou. Různé zdroje uvádějí mnoho definic vědy, avšak vzhledem k tomu, že tento pojem je ústředním tématem prací již řešených našimi kolegy, nebudeme se jím nyní příliš zaobírat. Podíváme se však na některé pohledy na vědu, které se formovaly v naší historii a které souvisí s dalšími popisovanými tématy – tedy s problematikou metodologie. Každý takový pohled totiž nepřímo udává, jaké výzkumné metody by se měly využívat. Demjančuk jmenuje následující obrazy vědy (a jejich představitele):

• logistický model – Frege, Russell, Whitehead,
• empirický model – Wittgenstein, Carnap,
• kulturně historický model vědy – Polany, Kuhn, Hintikka, Feyerabend.

První pohledy na vědu byly ovlivněny tzv. logickým empirismem, který vznikl jako úsilí vědců a filosofů nově artikulovat přístupy tradičního empirizmu, a to pomocí prostředků matematické logiky. Zástupci tohoto směru usilují o nalezení standardů vědeckosti, které poslouží k odlišení vědeckých a metafyzických tvrzení, zpochybňují vědeckost filosofických a teologických tvrzení, ale také tvrzení psychologie, sociologie, kulturních věd a jiných. Tento přístup tedy ponechává stranou sociální a kulturní pozadí. Novější pohledy vycházejí z toho, že vědecké poznání nemá univerzální, a tedy nadčasové základy jako výše zmíněné. Tato změna představovala výrazný posun v chápání filosofie a metodologie vědy. Historicko-metodologický model tedy zahrnuje i přístupy historické, sociologické, psychologické, logické a další, logické jsou však považovány za podpůrné a doplňkové. V současné době dochází k posílení významu sociálních, antropologických a humanistických přístupů ve vědě, která obsahuje také subjektivní zaměřenost badatele, tedy jeho sociální a individuální aktivitu. Dochází tak k propojení kultury a vědecké činnosti.

Dle Fajkuse je to, co odlišuje vědu od ostatních sociokulturních aktivit, právě vědecká metoda jako cesta od výchozí situace k předem stanovenému cíli. Kořeny metodologické problematiky bychom mohli hledat až v novověké filosofii, ale v tomto období ještě dominovala představa o autoritativní roli filosofie v poznávání světa. Jednotlivé metody jsou části teorie. Vědecká teorie tvoří základnu, která určuje, co je problém, ale také, jaký je způsob jeho řešení a kritérium jeho vyřešení. To znamená, že každá teorie determinuje svou experimentální sféru. Vědecké metody však nemůžeme omezovat pouze na teoretické přístupy - věda má totiž i svou experimentální složku, která funguje v rámci přijaté teorie a organizuje experimenty. Spolu s rozvojem vědeckého poznání se vynořovala otázka, zda to, co spojuje všechny vědecké disciplíny nezávisle na jejich předmětu zkoumání a co je činí vědeckými, je právě používání určitých metod. Tyto metody musí být objektivní, tedy veřejně přístupné a opakovatelné, ověřitelné ve vědecké praxi. Současně s tím vzniklo přesvědčení, že bude užitečné vytvořit nauku o těchto metodách - vědeckou metodologii.

Termín metoda je odvozen z řeckého slova hodos, což můžeme přeložit jako cesta. Předpokládá tedy určitý počátek a cíl. Abychom dorazili k cíli, musíme postupovat po cestě, realizovat určitá stadia a uskutečňovat určité operace. Vědecké poznání tedy můžeme chápat jako cílevědomou činnost, při které stanovíme problém a aplikujeme různé postupy vedoucí k jeho vyřešení. Metody, které charakterizuje přesný sled operací, tedy které jsou jakýmsi algoritmem (jenž je v matematice a logice exaktně stanoven), nazýváme přesnými. Takový logicky přesný jazyk je však vzdálen jazyku konkrétních empirických věd, v ideálním případě by se mu však mohl přibližovat.

Vraťme se ale na závěr této části práce opět přímo k pojmu vědecké metody. Tyto lze členit z různých hledisek, jak se dozvíme níže. Je však zřejmé, že výčet a deskripce jednotlivých metod je nutně neúplná, fragmentární. Ambicí exaktní metodologie vždy bylo a je zbavit všechny užívané metody nahodilých prvků a také vytvořit jejich syntézu vyjádřenou exaktním jazykem. Taková metodologie pak může vytvořit obraz o metodě vědy a o exaktním používání metody, přičemž exaktností zde rozumíme využití logicky přesného jazyka.

Nahlížení na vědu se postupně vyvíjelo a názory předních filosofů byly často odlišné. Jednotlivé obory do sebe navzájem přesahují, nelze je tak kompletně odlišit. Existuje mnoho systémů dělení věd. Kritéria dělení: metoda zkoumání, cíl, předmět, princip atd.

Dělení věd:

Platón rozlišuje pět matematických věd:

• geometrie plochy
• geometrie těles
• aritmetika
• astronomie
• harmonie

Pro propojení těchto přírodních věd mezi sebou a jejich vztah k jsoucnu zavádí Platón dialektiku. Ta je totiž těmto matematickým vědám nadřazena, protože bere jejich předpoklady za hypotézy, které vedou k jednotnému principu.

Aristoteles Zkoumaní každé vědy zvlášť a detailně. Nutnost uspořádání jednotlivých vědních oborů a nezabírat se tím, z čeho vycházejí. Aristoteles dělí vědy na základě cíle vědění takto:

• Teoretické – je vědění, které usiluje o pravdivé poznání pro ně samotné (matematika, fyzika, metafyzika)
• Praktické – jejich hodnota tkví v samotné praktické činnosti; usiluje o poznání, které člověka směřuje k dobrému chování ve společnosti i individuálně (etika, politika, ekonomie)
• Produktivní – vědy o tvořivosti, produkují něco krásného a užitečného (krásná umění, řemesla a technologie)

Francis Bacon Zakladatel empirismu. Induktivní metoda. Věda= praktická činnost, která dokáže přetvářet přírodu, společnost i člověka. Každá věda má mít svůj cíl a má být ověřitelná v praxi pro prospěch člověka. Dělení věd: (na vrchol staví sociologii)

• sociologie
• biologie
• chemie
• fyzika
• astronomie
• matematika

Sociologii dále dělí na:

• společenskou statiku (teorie přirozeného uspořádání společnosti)
• společenskou dynamiku (nauka o pokroku)

August Comte Zakladatel positivismu a jeden ze zakladatelů sociologie. Zkoumání vychází z matematiky – ta je základem všeho. Inspirován Francisem Baconem. Rozděluje vědy na procesy anorganických a organických těles.

Anorganické jevy dále dělí na:

• obecné procesy v kosmu (astronomie)
• anorganické procesy na zemi (fyzika, chemie)

Organické jevy rozděluje na:

• probíhající v individuu (biologie)
• probíhající v celém druhu (sociologie)

Do dělení věd nezařazuje psychologii, je podle něj zbytečná, protože zkoumá jednotlivé projevy ducha, které jsou ale tak odlišně, že nemohou mít společný princip.

Arno Anzerbacher Odlišuje filosofii od ostatních věd, náboženství a umění. Dělí vědy na dvě základní kategorie:

1. Univerzální – filosofie
2. Speciální – se dále člení na vědy:

• Reálné: předmětem je dílčí oblast zkušenostní skutečnosti a tento předmět je zkoumán určitou metodou.

Zahrnují: přírodní vědy (fyzika, chemie, biologie….) kulturní vědy: a) duchovní vědy (náboženské, jazykové, historie…) b) sociální a ekonomické vědy

• Formální: oproti reálným vědám se zabývají čistou formou, abstraktní strukturou souvislostí, jakož i zpracování výrazů pro kalkul – tedy to co lze počítat. (formální logika, matematika…)

Kvantitativní přístup, stručně vzato, předpokládá, že fenomény sociálního světa (různé jeho aspekty, objekty, procesy ad.), jsou svým způsobem měřitelné, či minimálně nějak tříditelné. Informace o nich, získávané v jisté kvantifikovatelné a co nejvíce formálně porovnatelné podobě. Základem kvantitativního šetření není pouze popis proměnných, ale i vztahy mezi nimi.

KVN výzkum probíhá ve třech fázích - přípravné, realizační a vyhodnocovací.

Přípravná fáze - stanovení výzkumného problému, určení pojmů a definic, vymezení cílů a definic, operacionalizace, formulace hypotéz.

Hodnotící hlediska:

• validita (platnost)
• Reliabilita (spolehlivost)
• reprezentativnost

Realizace - Volba techniky sběru dat (např. pozorování, dotazování, studium dokumentů, experiment).

Vyhodnocení - kódování; třídění 1. stupně (absolutní a relativní četnosti, modus, medián, aritmetický průměr); úprava znaků; třídění 2. stupně

Závěrečná zpráva:

• Teoretická část – zadání, cíle, vztahy mezi proměnnými, znaky a jejich indikátory, hypotézy, validita, reliabilita
• Metodologická část – představuje objekty zkoumání, výzkumný přístup, sběr dat, konečné postupy jejich vyhodnocení
• Prezentace výsledků
• Interpretace dat

KVN přístup použijeme v případě: Pokud potřebujeme generalizovat naše nálezy na populaci jedinců. Pokud je naším cílem testování hypotéz. Jsme-li s dostatečnou jistotou schopni říci, které proměnné jsou podstatné pro studovaný problém a že žádná z důležitých proměnných nebyla opomenuta. Pokud to, jak zkoumaní lidé interpretují studovaný problém, nemá pro nás prvořadou důležitost.

….Existuje mnoho definic kvalitativního výzkumu, např.: KV hledá odpovědi na otázky zkoumáním různých sociálních prostředí a individuí, která tato prostředí obývají. (Berg) KV je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem je tu odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím. (Disman)

…. a mnoho druhů výzkumů nesoucích přívlastek “kvalitativní“: Akční výzkum, případová studie, klinický výzkum, kognitivní antropologie, kolaborativní informace, obsahová analýza, dialogový výzkum, konverzační analýza, Delphi studie, deskriptivní výzkum, přímý výzkum, analýza proslovů, studie dokumentů, ekologická psychologie, edukační znalectví, ..edukační kriticismus, edukační etnografie, etnografická obsahová analýza, etnografie, etnografie komunikace, atnometodologie, etnověda, experimentální psychologie, terénní studie, výzkum skupinových interview, podložená teorie, hermeneutika, heuristický výzkum, holistická etnografie, imaginační psychologie, intenzivní výzkum, interpretační evaluace, interpretační interakcionismus, interpretační studie lidí, studie životní historie, naturalistické informace, ústní historie, panelový výzkum, zúčastněné pozorování, zúčastněný výzkum, fenomenologie, fenomenografie, kvalitativní evaluace, zakotvená teorie, strukturální etnografie, symbolický intrakcionismus, transcendentální realismus, transformativní výzkum. (Tesch)

….a také mnoho schémat kvalitativního výzkumu: 1) Teorie (sociální problém) 2) Terenní výzkum (zahrnuje konstrukci části vzorku, sběr dat a analýzu) 3) Nové hypotézy nebo nové teorie. (Disman)



Počet shlédnutí: 54