TURCI V ŘECKU

Pindová, Dimitrovová, Šmídová, Sarpong. Turci v Řecku. [online] Hospodářská a kulturní studia, PEF ČZU, 2013. Dostupné z: <www.hks.re/wiki/turci_v_recku>

Řecko a Turecko spojuje jak dlouhá společná historie pod nadvládou jednoho impéria, tak také současné problémy, které narušují vzájemné vztahy. Ke správnému přístupu v otázce minorit v Řecku napomáhá také Evropská unie. Řecko uznává v současné chvíli pouze jednu minoritu, a to minoritu muslimskou. Přesto ale v Řecku žije přes 120 000 Turků. Jak tedy může vypadat každodenní život příslušníku tureckého etnika, který majorita jako takové neuznává? Jak se jeho příslušníci v dané zemi cítí, jak udržují svůj jazyk, náboženství a tradice a jakou zde mají budoucnost? Odpovědět na tyto otázky a ukázat jaký je život Turků žijících v Řecku také z pohledů aktérů samotné kolektivity, je cílem předkládané práce.

Turecká menšina žijící v Řecku se nachází především na území Západní Thrákie, která je nejvýchodnějším regionem řecké pevniny. Její východní hranici tvoří řeka Evros, která rovněž tvoří hranici mezi Řeckem a Tureckem. Toto území bylo ve středověku obsazeno vysoce civilizovanými Osmany, přicházejícími právě z oblasti dnešního Turecka. Ti sem začali postupně migrovat, zakládat zde vlastní osady a především pak rozšiřovat islám v dříve čistě křesťanském regionu.

Právě v těchto dobách vznikly až do nynějších dnů táhnoucí se konflikty mezi původními Řeky a novou muslimskou minoritou žijící na tomto území.

Tato práce spočívá v postupné analýze této problematiky týkající se turecké minority v Řecku, jejím historickým kontextu, dále pak popisuje současný stav této menšiny a v neposlední řadě také současné napětí mezi řeckou majoritou a tureckými muslimy. Z důvodu, aby se práce vyhnula zkresleným informacím, byli pro popsání současného stavu vyhledáni vhodní respondenti a to jak ze strany řecké, tak turecké, kteří se v praktické části podělí o své názory na toto téma.

Tato práce zkoumá současnou situaci této minority žijící v Řecku, její historický kontext, dále pak naboženské rozdíly, a v neposlední řadě pak práce obsahuje praktickou část zahrnující názory poskytnuté konkrétními účastníky (respondenty), které pomohou odkrýt aktuální míru napětí v tomto regionu.

Přesněji tedy:

1. Jak se v současnosti Turci žijící v Řecku (jako minorita) dívají na Řeky (jako majoritu)?

2. Jak Řekové vnímají Turky?

3. Jak na Turky žijící v Řecku pohlíží Turci z Turecka? (externí pohled na danou minoritu)

Po studiu teorie z odborných článků a vypracování praktické části s respondenty má práce také za cíl vytvořit univerzální obraz dané problematiky z nestranného pohledu autorů.

Práce je v první části tvořena kvalitativním výzkumem. Byla zde také zvolena metoda studie dokumentů, teoretická část práce je tedy tvořena informacemi získanými z druhotných zdrojů. Pro tuto část byly použity především články z databáze odborných časopisů, týkající se tématu, kterým se tato práce zabývá, a dále byly použity také zdroje internetové. Většina zdrojů pro tuto práci byla cizojazyčná. Po získání teoretických poznatků o Turcích žijících v Řecku (o historii, oblastech, kde žijí atd.) bylo možno provést vlastní výzkum. Pro tuto výzkumnou část práce byla zvolena technika sběru dat polostrukturovaného rozhovoru a také dotazník. Dotazník pro každého dotazovaného byl tvořen 10 otázkami. Většinou se jednalo o otázky otevřené, kdy dotazovaný odpovídal dle svého uvážení a svými slovy. Dotazovaný nedostal na výběr z předem připravených odpovědí. Polostrukturovaný rozhovor byl uskutečněn se dvěma respondenty, dalším respondentům byl předložen dotazník. Výhodou polo-strukturovaného rozhovoru je, že v průběhu dotazování je možno otázky měnit nebo doplňovat podle odpovědí respondenta, proto byl pro tento omezený výzkum nejvhodnější. Polostrukturovaný rozhovor bohužel nebylo možno provést ve všech případech, a proto byla zvolena metoda dotazníková, kdy byl respondentům poslán dotazník s žádostí o jeho vyplnění. Nevýhodou dotazníku je hlavně nemožnost doplňování otázek podle situace, jako to je v případě polostrukturovaného rozhovoru. Výhodou je však jednoduchost celkového procesu uskutečňování dotazování a získávání odpovědí od respondentů, kteří žijí mimo ČR. Rozhovory a dotazníky byly upravovány podle státní příslušnosti respondenta.

Pro vypracování praktické části byli tedy vybráni čtyři respondenti, dva respondenti byli kontaktováni osobně, další dva byli kontaktováni pomocí sociální sítě Facebook. Nejdříve bylo respondentům představeno téma naší práce a vysvětleno, pro jaké účely budou použity jejich odpovědi. První dva respondenti jsou řeckého původu a představují pohled řecké majority na tureckou minoritu. Dalšími respondenty byli poté osoby původu tureckého, ze kterých jeden představoval externí pohled Turka z Turecka pohlížející na situaci Turků žijících v Řecku, a konečně pak pohled Turka žijícího v Řecku.

Níže jsou uvedeni naši respondenti s trochou základních údajů.

1. Dana Tiktopulu, žena, věk 58, narozena v Thessaloniki, žije v Thessaloniki, zástupce pohledu majority na minoritu, dotazník

2. Janis Maceridis, muž, věk 24, narozen v ČR, žije v ČR, zástupce externího pohledu z řecké strany, rozhovor

3. Doruk Sahin, muž, věk 25, narozen blízko Istanbulu, žije v Řecku, zástupce pohledu minority na majoritu, dotazník

4. Sedat Sezgin, muž, věk 32, narozen v Istanbulu, žije v ČR, zástupce externího pohledu ze strany turecké, rozhovor

Talip Kucukcan, se ve své práci Re-claiming identity: Ethnicity, religion and politics among Turkish-Muslims in Bulgaria and Greece věnuje muslimské menšině žijící v oblasti Balkánu a neopomíjí ani Turky v Řecku. V textu zohledňuje poměrně širokou oblast života menšiny. Autor zde uvádí, že příčinou současných napjatých vztahů mezi Řeky a Turky je zejména vzájemná nevraživost pramenící z historických konfliktů, jejichž důsledky se promítají do současnosti. „Na rozdíl od Bulharska Řecko stále provádí politické kroky vůči turecké menšině v západní Thrákii, není tedy nereálné tvrdit, že uznání turecké menšiny jako takové, zrušení diskriminační politiky a stejné zacházení se zástupci minority jako s ostatními obyvateli by jednoznačně vedlo ke zlepšení řecko-tureckých vztahů“ (Kucukcan, 2009, s. 65). Autor se nebojí ani zmínit zaujatost západních států vůči muslimům, která na turecko – řecké vztahy nemá zrovna pozitivní dopad. Text je objektivní a zdá se, že jeho cílem je ozřejmit celou problematiku včetně historických souvislostí.

Monografie From Deterioration to Improvement in Western Thrace, Greece: A Political Systems Analysis of a Triadic Ethnic Conflict od politologa Yagcioglu Dimostena působí více jednostranně. Práce se věnuje celkem hojnému počtu konfliktů od sporů o menšinová práva, lidská práva až po problémy pramenící ze sociálních i etnických rozdílů. Tyto faktické informace jsou velmi přínosné, jasně a zřetelně popisují problémy včetně konkrétní legislativy. Text je ale nepříliš čtivý a místy neobjektivní.

Podobně vyznívá i studie Tozuna Bancheliho, Discrimination against the Turkish commuity: Greece doesn't even acknowledge the problem působí jednostranně, a jak sám název napovídá, věnuje se zejména diskriminaci turecké minority. Autor absolvoval terénní výzkumy v oblasti Xanthi a Komotini. Práce se opírá o historická fakta jen málo, spíše se věnuje aktuální situaci. Autor někdy možná zbytečně generalizuje a snaží se hlavně upozornit na diskriminační kroky Řecka proti Turkům.

Článek, který se zabývá vztahy mezi Tureckem a Řeckem od autora Dimostenis Yagcioglu¹⁾ s názvem Od zhoršení k zlepšení v západní Trákii, Řecko, píše o tom, jaké měla turecká muslimská minorita konflikty s řeckou vládou a řeckou majoritou (většinou) na tomto území. Většinou se jednalo o konflikty, které se zabývaly identitou, lidskými právy, menšinovými právy, menšinovým socioekonomickým vývojem a integrování do společnosti.Autor zde také popisuje všechny zúčastněné strany vzniklých konfliktů. Jedná se zejména o muslimsko-turecké menšiny/minority a její elity, vládu Řecka a vládu Turecka. Při čtení této práce je však až moc znát, že autor psal článek s jasným cílem ukázat, jak hůře na tom turecko-muslimská menšina je oproti řecké ortodoxní komunitě. Z tohoto pohledu tedy staví až moc Řeky na stranu „vlka“ a Turky na stranu „ovcí“.

Druhým důležitým článkem od autorky Janette Edwards Cooney²⁾ s názvem Domorodí cizinci: Kritický hermeneutický průzkum turecko-muslimské minority v Západní Thrákii. Janette Edwards Cooney je profesorkou sociální antropologie na Manchesterské univerzitě ve Spojeném království. Tato práce zkoumá celkovou situaci muslimské menšiny v Řecku. Pro tento článek byla užitečná především pasáž týkající se specifického vzdělání této minority. Práce je v nějakých pasážích až moc zdlouhavá a občas se v ní témata opakují, avšak jako celek je práce velmi reliabilním zdrojem.

Užitečným zdrojem byla také práce autora Talipa Kucukcana ³⁾ s názvem Rekultivace identity: Etnicita, náboženství a politika mezi turecko-muslimskými minoritami v Bulharsku a Řecku, který je ředitelem Institutu pro studie Blízkého východu a současně také profesorem sociologie a náboženství na Marmarské univerzitě v Istanbulu. V jeho práci se zabývá celkovou situací turecko-muslimské menšiny na Balkáně, konkrétně pak v Řecku a Bulharsku. Soustředí se především na historický kontext tohoto problému, postupné zlepšování a uznávání práv až po současnou situaci v těchto dvou zemích. V práci autor dochází k závěrečné myšlence, že ačkoli se situace muslimů na Balkáně a celkově v celé Evropě zlepšila, není možné dojít k úplné harmonii mezi muslimy a křesťany, dokud především křesťanská strana neupustí od historických nesvárů a s tím souvisejících předsudků vůči muslimům, kteří se dnes a denně šíří nejenom medii po celém křesťanském světě.
Článek ukazuje plusy a mínusy obou stran. Dobře popisuje ne zrovna nejlepší dobu Osmanské nadvlády a poté zas naopak ne zrovna adekvátní odplatu ze strany Řeků. Práce je vhodným a důvěryhodným zdrojem pro každého, který má zájem této problematice blíže porozumět.

Teoretická část postupně rozkrývá problematiku turecké menšiny v Řecku za pomoci článků a prací z odborných časopisů či informací zveřejněných přímo na stránkách jak řeckého, tak tureckého ministerstva zahraničních věcí. V úvodu bude připomenuta historie, čili původ všeho napětí v tomto regionu. Dále se pak tato část zabývá právy této menšiny, konkrétními částmi Řecka, ve kterých největší turecké komunity žijí, řeckým islámem, specifickým vzděláním muslimských obyvatel a celkovými rozdíly mezi Řeky a Turky, které však nejsou až tak značné.

Vývoj migrace a veškerého napětí v tomto regionu má svůj jistý historický kontext. Je tedy dobré začít historií, která vysvětluje původ všech konfliktů, zbytečného prolévání krve a diskriminace turecko-muslimské menšiny. Historie také popisuje postupně se zlepšující postavení této minority v posledním století.

Počátky osidlování Balkánu tureckými přistěhovalci bychom mohli datovat již od 13. století. Největší expanze však přišla ve spojitosti s postupným podmaňováním Balkánu Osmany, které počalo již v polovině 14. století. Historici tvrdí, že osmanští vládci měli tendenci osidlovat svá nově získaná území svým tureckým lidem, tudíž do nich úmyslně posílali své obyvatele, aby zde postupně vytvářeli nové osady či menší osmanská města. Noví etnicky turečtí přistěhovalci se s řeckými křesťany mísili jen zřídkakdy a žili izolovaně ve svých osadách, avšak v důsledku osmanské nadvlády se islám postupně rozšiřoval i mezi etnické Řeky, Romy a Bulhary žijící v těchto destinacích. Kromě tureckých muslimů a řeckých křesťanů tu tedy vznikla nová neturecká muslimská menšina. ⁴⁾

Od počátku 18. století síla Osmanské říše slábla. Této skutečnosti využily skupiny národně smýšlejících aktivistů po celém území říše, kteří dále postupně získávali přívržence a vytvářeli armády bojující za nezávislost nad Osmany. Této série odbojů se zúčastnilo i Řecko, které si nakonec v roce 1827, také za pomoci mocností Británie, Ruska a Francie, skutečně vybojovalo svůj nezávislý stát. S rozpadem Osmanské říše však vzniklo ještě větší napětí mezi osvobozenými Řeky a tureckými přistěhovalci. Aby se muslimové vyhnuli tvrdému pronásledování a následného vraždění osvobozenými Řeky, tisíce z nich utíkalo zpět do zmenšené Osmanské říše. ⁵⁾

Obrázek 1: Rozsah Osmanské říše za císaře Sulejma I. - doba největšího rozkvětu této éry ⁶⁾

V roce 1914 se přišlo s finálním řešením, které zahrnovalo oficiální výměnu Turků žijících v Řecku a Řeků žijících v Osmanské říši na základě dohody mezi těmito státy. Uskutečnění této výměny však znemožnila začínající 1. světová válka. V důsledku 1. světové války Řecko získalo i část regionu Západní Thrákiie, který byl z více jak 80 procent sestaven z muslimského obyvatelstva a ze zbytku z obyvatelstva řeckého. Po 1. světové válce se také rozpadl poslední zbytek osmanské říše, z něhož trochu zmatečně vznikl nový turecký stát, který neměl přesně definované hranice. Toho Řecko využilo a rozpoutalo s nově vznikajícím Tureckem válku o hranice, s úmyslem ještě více rozšířit své území. Po 3 letech bojů se to však Řecku nepodařilo a hranice mezi těmito dvěma zeměmi se ustálila. ⁷⁾

Roku 1923 se znovu rozjel program na výměnu zmiňovaných menšin mezi těmito zeměmi, který se potvrdil paktem podepsaném v Laussann. Pro značnou podobu mezi těmito etniky a zároveň pro míšení mezi předešlými generacemi však jednoduše nebylo možné rozpoznat „kdo kam patří“. Z těchto důvodů se tedy výměna uskutečnila pouze na základě víry. Odhaduje se, že tato výměna se týkala celkem až 2 milionů osob.⁸⁾

Práva muslimů

I po výměně zůstala v Řecku spousta etnických Turků. Řecká vláda se nakonec rozhodla, na základě mírové dohody podepsané jen o pár měsíců později po paktu o výměně menšin (rovněž v Laussan), menšinu uznat, avšak pouze jako menšinu muslimskou, nikoli Tureckou. Pojmem muslimská menšina rozšířila působnost paktu i o etnické Řeky, Pomáky (tedy etničtí Bulhaři) a Romy, kteří za dob osmanské nadvlády převzali islám. ⁹⁾

Ve zmiňované „druhé“ dohodě byla zahrnuta část týkající se ochrany menšin včetně následujících základních práv a svobod, na které má muslimská menšina nárok:

1. ochrana práv a svobod bez ohledu na národnost, mateřský jazyk, rasu či víru,
2. volnost ve vyznávání jakéhokoli náboženství, vyznání nebo víry,
3. svoboda pohybu,
4. rovná občanská a politická práva s ostatními Řeky,
5. možnost pracovat ve veřejné sféře,
6. volné používání jakéhokoli jazyka v soukromích, komerčních a náboženských kruzích, také volné používání jakéhokoli jazyka v tisku, ostatních publikacích či na veřejných sešlostech,
7. plná ochrana náboženských zásad,
8. brát ohled na zvyky minority v tématech týkajících se rodinného práva, sociálních statusů apod.

V praxi však tato politika v dřívější době nefungovala. Mezi 30. a 50. lety minulého století docházelo k masivnímu porušování lidských práv ze strany Řeků páchanému na muslimské menšině. I přes nařízení z dřívější Lausannské dohody a dalších mezinárodních úmluv týkajících se současně i Řecka, řecká vláda pokračovala v diskriminační politice proti muslimské menšině. Ta se odrážela především na vzdělání, zaměstnanosti a majetkových právech muslimské menšiny.¹⁰⁾

V Západní Thrákii dodnes žije nejvíce tureckých muslimů v Řecku. Dokonce se zde objevují města či obce s větším počtem tureckých muslimů než samotných Řeků. Především tento region je původ všeho napětí mezi řeckou majoritou a tureckou minoritou. Tento oddíl vysvětluje proč tomu tak je, kde se vlastně Západní Thrákie nachází a jaká je zde současná situace turecké menšiny.

Západní Thrákie je nejvýchodnějším regionem řecké pevniny hraničícím s Tureckem. Název Thrákie poukazuje na historii této krajiny, kdy bylo toto území osídlené starověkými Thráky. Největší část starověké Thrákie zabíralo dnešní Bulharsko, sahala však také do dnešního Řecka a Turecka. Od toho je odvozen název Západní Thrákie, přičemž Východní Thrákie je naopak nejzápadnějším regionem sousedního Turecka. ¹¹⁾

Obrázek 2: vyznačení regionu Západní Thrákie (zeleně) ¹²⁾

Když byla v roce 1923 na základě Lausannské dohody uznána řecká muslimská minorita, populace v Západní Thrákii se dala označit za převážně muslimskou. Postupně však tato část začala být osidlována řecky mluvícími uprchlíky z Turecka. V roce 1967 došlo v Řecku k politickému převratu, po kterém se vlády ujalo vojsko. Tato vojenská diktatura trvala až do roku 1974. Během této doby byla vládou uplatňovaná politika zvýhodňování katolických Řeků a to kromě dalšího především také v nákupu pozemků v Západní Thrákii. Tato skutečnost v kombinaci se zmíněným osidlováním řeckými uprchlíky z Malé Asie zapříčinila velký procentuální úbytek muslimů, kdy z cca 80 až 90 % z 20. let 20. století spadl podíl muslimů v této části na současných cca 29 % z celkového počtu obyvatel žijících v tomto regionu. ¹³⁾

Dle sčítání lidu uskutečněného v roce 1991 žije v Západní Thrákii cca 338 tisíc obyvatel, z čehož právě okolo 98 tisíc čítá muslimská minorita. Minorita je složena odhadem z 50 % původními Turky, asi 35 % tvoří Pomáci a ze zbylých odhadem 15 % je tvořena etnickými Romy. Konkrétně Turků zde tedy žije cca 50 tisíc. ¹⁴⁾ Je nutno však podotknout, že toto číslo je jen odhadem ministerstva, protože se v podstatě počet etnických Turků z již několikrát zmíněných důvodů nedá spočítat.

Turecko-muslimská komunita byla vždy v ekonomické nevýhodě oproti řecké ortodoxní komunitě v tomto regionu. Muslimské vesnice a města jsou chudší než ta řecká a například muslimský kraj/okres Rodhopi je značně méně rozvinutý než řecko-křesťanský kraj/okres Xanthi a Evros. Ekonomický rozvoj v posledním desetiletí byl především financován fondy Evropské Unie a zlepšil životní podmínky v regionech (z tohoto těžili více Řeci než muslimové). ¹⁵⁾

Otázkou muslimské minority se v Řecku zabývá především zmiňované ministerstvo zahraničních věcí. To má na starosti správu vzdělání, zdravotnictví, zaměstnanosti, infrastruktury a dalších odvětví s cílem poskytnout řeckým muslimům rovné životní podmínky srovnatelné s ostatními řeckými regiony. Zajímavostí je fakt, že se řecké ministerstvo zahraničních věcí kromě muslimské menšiny musí současně zabývat otázkou katolických Řeků žijících v některých částech Západní Thrákie, ve kterých muslimové převládají, tudíž se tu tito Řekové sami stávají menšinou.¹⁶⁾

Menší než v Thrákii, avšak stále značný počet tureckých muslimů žije i v dalším Řecku patřícímu ostrovnímu regionu, kterým jsou Dodekanské ostrovy.

Dodekanéské ostrovy nebo zkráceně Dodekany či Dodekanés, Onikiada (turecky), někdy také Jižní Sporady je souostroví v Egejského moře patřící k Řecku, které se nachází těsně u jihozápadního pobřeží poloostrova Malá Asie, několik kilometrů od pobřeží Turecké republiky. Název znamená „Dvanáct ostrovů“, ačkoli ve skutečnosti se souostroví skládá z nejméně sedmnácti obydlených ostrovů a mnoha dalších neobydlených. ¹⁷⁾

Kromě Západní Thrákie se muslimská menšina čítající přes 5 tisíc osob nachází právě na těchto ostrovech. Naprostá většina z nich žije na ostrovech Rhodos (asi 3 500) a Kos (asi 2 000), které jsou největšími a zároveň nejznámějšími z tohoto souostroví. Je dobré zmínit, že u této komunity je téměř jistý její turecký původ a to logicky z geografických důvodů. Jak je již víše zmíněno, ostrovy se nalézají jen pár kilometrů od turecké pevniny. I přesto, že se zde například vyučuje pouze v řečtině a celková podpora muslimské kultury je menší, vztahy mezi místními Řeky a Turky jsou lepší než v Thrákii. Tento fakt vysvětluje především historický vývoj. Dodekanské ostrovy téměř od začátku 20. století až do roku 1947 spadaly pod italské království, tudíž zde místní vztahy nepoznamenala žádná řecko-turecká válka ani následující výměna obyvatel. Dodekany byly připojeny k Řecku až po 2. světové válce, kdy zde žijící muslimové (mluvící řecky a turecky) dostali řecké občanství. Od 70. let je zde učení turečtiny a v turečtině zrušeno, ale současní Turci zde turecky stále hovoří. ¹⁸⁾ Obrázek 3: vymezení Dodekanských ostrovů ¹⁹⁾

Kypr je největším kamenem úrazu na cestě ke zlepšení vztahů mezi Řeckem a Tureckem. Tahanice o Kypr se z části odrážejí rovněž ve vztazích mezi řeckou majoritou a tureckou minoritou v Řecku.

V roce 1974, kdy vyslalo Turecko na ostrov své vojenské jednotky, došlo k rozdělení ostrova na tureckou a řeckou část. Díky těmto problémům opustilo přibližně 140 000 Řeků severní část ostrova a asi 20 000 Turků naopak odešlo z jižní části Kypru. Politici se již několik let pod záštitou OSN a Evropské unie snaží najít kompromis a také řešení dlouhotrvajícího konfliktu, který momentálně nabourává hlavně proces sjednocení Evropy. Řecká část Kypru je součástí EU, ta turecká ale na členství společně se svým domovským státem Turecekm, stále čeká. V současné době je stát severní Kypr uznán pouze Tureckem. ²⁰⁾

Obrázek 4: Rozdělení Kypru - zeleně je vyznačena část turecká, červeně řecká. Modrý pruh, který spojuje tyto dvě strany je neutrální zónou kontrolovanou Organizací spojených národů, zbylá 2 oranžová místa vyznačují samostatná suverenní území spadající pod správu Velké Británie ²¹⁾

Náboženství je jak pro řeckou většinu, tak pro turecko-muslimskou menšinu velice důležitým kulturním prvkem. Oficiální náboženstvím v Řecku je pravoslavné křesťanství. Vyznává jej až 98 % obyvatel. Podle řecké ústavy je pravoslavné křesťanství státním (oficiálním) náboženstvím. Všem občanům je však zaručena svoboda vyznání. Islám vyznává odhadem 1,3 % a zbylých 0,7 % náleží vyznavačům ostatních odnoží křesťanství, judaismu a dalších náboženství.²²⁾

Islám v Řecku

Naprostá většina řeckých muslimů vyznává Turecký islám, tedy islám sunitský. Šíté se zde objevují jen velmi zřídka. Běžní Turci berou náboženství velmi vážně. Řečtí muslimové, stejně jako Turci věří, že dodržování pravidel islámu je věcí víry a ne věcí zákazů. A tak až na výjimky opravdu nepijí alkohol, nejedí vepřové maso, absolvují pět modliteb denně a oblékají se po muslimském způsobu, přestože nic z toho není nikým nařízeno.

V Řecku se nachází cca 300 mešit a asi 270 imánů ( muslimských duchovních) a 3 vládou volení muftí, což jsou islámští nábožensko-správní úředníci (svým způsobem soudci soudící na základě islámského fiqhu, který je islámskou právní vědou). ²³⁾

Obrázek 5: Mešita Tzisdarakis v Aténách ²⁴⁾

Muftí

Tito muslimští vůdci v Řecku nejsou voleni, ale jmenováni vládou. Konkrétně prezidentskou vyhláškou na základě doporučení ministra školství a víry. Součástí řeckého zákona týkajícího se menšin je také pasáž, která se zabývá muslimskými funkcionáři. Tato pasáž přesně definuje podmínky jmenování Muftího, jeho pravomoci a povinnosti, společenský status a také pravidla pro fungování jeho úřadu. Navzdory četných protestů ze strany muslimské menšiny proti jmenování Muftího vládou se řecká vláda brání argumentací, že jej musí jmenovat právě ona, protože Muftí kromě věcí týkajících se víry a nauky o Islámu vykonává také funkci soudce v oblastech rodinného a dědického práva místních muslimů. Aby bylo alespoň z části zamezeno úplnému bezpráví při volení Muftího ze strany muslimské menšiny, mají muslimové za úkol zvolit si své kandidáty, ze kterých poté prezident se zmiňovanými ministry vybírá. ²⁵⁾

Obrázek 6: Vlajka Turků ze západní Thrákie ²⁶⁾

Mimo ostatních práv se muslimská menšina dočkala i práv na své vzdělání. Specifické vzdělání je součástí života téměř všech Turků žijících v Západní Thrákii. Řecká vláda vybudovala síť menšinových škol, ve které povolila z části rozdílné vzdělávání pro muslimské děti, než jak je tomu zvykem v klasickém řeckém křesťanském vzdělávacímu systému.

V Západní Thrákii je zřízeno okolo 235 menšinových základních škol, ve kterých se vyučuje v řečtině i turečtině tak, jak bylo ujednáno v Laussanské dohodě konkrétně v části zabývající se právy a ochranou minorit. Po absolvování základní školy řecká vláda mladým muslimským studentům poskytuje možnost se přihlásit do jedné ze dvou možných státem zřízených středních škol, výukou založených na islámských hodnotách. Tyto školy se nacházejí ve městech Xanthi a Komotini, které jsou zároveň hlavními městy západothrákických krajů Xanthi a Rodhopi. Není náhodou, že se tyto školy ocitají právě na těchto dvou místech, protože tato města se považují za vůbec nejvíce muslimy osídlená města v Řecku. Dále se v těchto místech také nacházejí gymnázia, ve kterých se sice vyučuje v řečtině, avšak hodiny týkající se víry jsou vyučovány v turečtině. Znalost koránu je pak dokonce vyučována i v arabštině. Stát také značně přispívá na dojíždění studentů do škol. Především v hornatém kraji Rodhopi, kde žijí zejména Pomáci, je pro mladé studenty dojíždění do školy z geografických podmínek velmi problémové.²⁷⁾

Turecké učebnice, které jsou v současné době používány v minoritních školách byly doporučeny tureckou vládou v roce 1998. Turecká vláda předtím doporučila učebnice během školního roku v 1992. Tyto dřívější učebnice byly zamítnuty Řeckým ministerstvem školství. Alternativní učebnice pro základní školy pro posledních 5 let, byly napsány a publikovány v Řecku a byly odmítnuty minoritami. Podle unie tureckých učitelů v Západní Trákii a asociace absolventů univerzit z minorit Západní Trákie je kvalita vzdělání v bilingvních muslimských školách závažný problém, který se potom odráží v osobním a profesním rozvoji členů muslimské minority. Studenti, kteří absolvují základní školu, mají veliký problém v oblasti kompetence v čtení, psaní a porozumění v obou jazycích.

Podle statistik má region Trákie nejnižší percento univerzitních absolventů a nejvyšší percento lidí, kteří nedokončili 9 let povinného vzdělání. Podle dat zveřejněných ministerstvem školství v roce 1998 bylo okolo 50 % studentů v primárních vzdělávacích systémech z muslimské minority, zatímco v sekundárních vzdělávacích systémech tento podíl muslimských studentů klesl na pouhých 12.5 %.²⁸⁾

Pro lepší pochopení tématu týkajícího se Turků žijících v Řecku byli osloveni čtyři respondenti představující různé pohledy na tuto problematiku. Tato praktická část zobrazuje subjektivní pohled respondentů a jejich osobní zkušenosti, ukazuje pohled zástupce majority na minoritu a také pohled opačný, dále byl osloven zástupce, který představuje pohled externí, tedy nezainteresovaný. Otázky se týkaly obecné informovanosti o této problematice a také osobní zkušenosti s námi zkoumanou minoritou/ majoritou. Dále byly kladeny tak, aby byla zodpovězena předem určená výzkumná otázka. Zajímala nás hlavně témata informovanosti Řeků o tureckých zvycích, tradicích a náboženství, soužití Turků a Řeků, tolerance Řeků vůči turecké kultuře, dále nás pak zajímala vzájemná tolerance těchto národů a také názory na současnou situaci a politické spory mezi Řeky a Turky.

Níže jsou uvedeni naši respondenti s trochou základních údajů.

1. Dana Tiktopulu, žena, věk 58, narozena v Thessaloniki, žije v Thessaloniki, zástupce pohledu majority na minoritu, dotazník

2. Janis Maceridis, muž, věk 24, narozen v ČR, žije v ČR, zástupce externího pohledu z řecké strany, rozhovor

3. Doruk Sahin, muž, věk 25, narozen blízko Istanbulu, žije v Řecku, zástupce pohledu minority na majoritu, dotazník

4. Sedat Sezgin, muž, věk 32, narozen v Istanbulu, žije v ČR, zástupce pohledu externího ze strany turecké, rozhovor

U tohoto pohledu nás zajímalo, jestli jsou Řekové informováni o turecké minoritě žijící v Řecku, jestli znají jejich tradice, jejich náboženství, kulturu a jestli se na vzájem respektují.

Dana Tiktopulu

První respondentem byla žena, Dana Tiktopulu, která je s touto problematikou dá se říci dobře obeznámena. Uvedla, že má spoustu kamarádů Turků a že zná jejich kulturu velmi dobře. Dana také dokázala vyjmenovat řecká města, kde Turci žijí, uvedla Xanthi a Komotini. Dále má přátele mezi islamizovanými Řeky (jak uvedla: před maloasijskou katastrofou v roce 1922), kteří se hlásí k řecké příslušnosti. Dana je tedy příkladem respondenta, který nemá s Turky žádný problém, respektuje jejich kulturu a také se domnívá, že obecně Řekové respektují, alespoň ve většině případů, tureckou kulturu a náboženství. Podle Dany jsou důvody migrace Turků do Řecka především politické. Na otázku týkající se současné situace uvedla, že politické spory mezi Řeky a Turky se v Řecku neřeší.

Janis Maceridis

Janisovi byly pokládány stejné otázky jako předchozímu respondentovi, ale jelikož byl s tímto respondentem veden rozhovor, byly kladeny také doplňující otázky. Respondent Janis je 24 letý muž, žijící v České republice, tudíž nám poskytl také externí pohled. Janis bohužel nemá skoro žádné osobní zkušenosti s tureckou minoritou vyskytující se v Řecku, ale podle jeho názoru a zkušeností jeho známých uvedl, že si nemyslí, že by Řekové nerespektovali Turky, kteří žijí v jejich zemi, ale že se samozřejmě najdou určitě i tací, kteří je netolerují. Podle Janise je hlavní příčinou migrace politická situace, jako u předchozího respondenta, a také lepší životní podmínky, které jsou v Řecku.

V tomto případě nás zajímal pohled samotných Turků žijících v Řecku, respektive jednoho Turka zde žijícího a jednoho se zkušeností s životem Turka v Řecku.

Doruk Sahin

Doruk Sahin, je 25letý muž, který se se svou rodinou přestěhoval z Turecka do Řecka. Tomuto respondentovi byl poslán dotazník. Doruk žije se svou rodinou v Řecku již od útlého věku a důvody, proč jeho rodina migrovala do Řecka, nám neprozradil. Žijí na ostrově Rhodos, který je součástí Dodekanských ostrovů. Na Rhodosu nemají problém s tolerancí ze strany řeckého obyvatelstva. Žije zde spousta Turků a navzájem se respektují. Také tu je spousta turistů, tím pádem je podle Doruka situace trochu odlišná než v jiných částech země. Rodiče Doruka mají dobrou práci v oblasti turismu, a proto nemají s žitím v Řecku problém. Doruk i jeho rodina vyznávají islám a dodržují všechny tradice s ním spojené. Doruk napsal také o problémech jeho známých, také Turků, žijících v Řecku. Podle nich není život v Řecku jednoduchý. Hlavním důvodem jsou řecké úřady, které nezvládají nápor tureckých migrantů. Jeden ze známých Doruka měl údajně dokonce velké problémy se do Řecka přes hranice vůbec dostat. Zkusil to údajně až desetkrát. Při posledním pokusu byl dokonce chycen a uvězněn na několik dní ve vězení v Istanbulu.

Sedat Sezgin

Posledním a také nejvýřečnějším respondentem byl Sedat Sezgin. Sedat je Turek, který se narodil v Istanbulu a momentálně žije v Čechách. Problematiku, kterou se zabývá tato práce, však dobře zná. Zde je jeho výpověď:

„S životem Turka v Řecku mám nějaké zkušenosti. Žil jsem 2 roky (2010 – 2012) v Aténách. Předtím než jsem tam odjel, měl jsem spoustu kamarádů, kteří se přestěhovali zpět do Turecka z Řecka či Bulharska. Dle mého názoru to mohla být buď deportace, nebo program pro navrácení svých obyvatel zpět do Turecka kontrolovaný tureckou vládou. Obecně věříme, že po první světové válce pod vedením Mustafi Kemal Ataturka jsme se stali novým národem, ne Osmany. Plně si uvědomujeme, že těch 200-300 let Osmanské nadvlády na Balkáně bylo strašné a že zmiňované země trpěli. Konkrétně k tématu, co si myslím o Turcích v Řecku. Můžeme uvažovat o dvou rozdílných dobách, a to o dobách Osmanské nadvlády a dobách po osvobození Řecka od Osmanů. V dobách této nadvlády bylo Řecko kontrolováno centrální mocí přímo z Istanbulu. Dění v Řecku bylo tedy řízeno na dálku a Řecko tak velmi strádalo, protože neexistovala žádná správa, která by se věnovala konkrétním potřebám Řeků. To způsobilo nenávist k Osmanům ze strany Řeků. Dále také fakt, že se Osmané snažili do té doby silně věřící řecké křesťany islamizovat, harmonii mezi těmito národy také nepřidal. V dobách pádu Osmanské říše získali Řekové vytouženou svobodu a také moc, to Turkům vrátit. Tuto dobu bych mohl stručně charakterizovat jako dobu prolévání krve a chudoby. Posledních 100-150 let nebylo pro Turky v Řecku zrovna jednoduchých. Na věc se dívám tak, že jsme všichni, ať už Turci či Řekové, prohráli. Byli jsme spolu dlouhou dobu na jedné bitevní lodi a skončili jako poražení.“

Sedat ochotně zodpověděl i pár podotázek:

Slyšel jste v současné době o tom, že by byli nějaké problémy mezi Řeky a Turky žijícími v Řecku? - „V závislosti na neblahou minulost se bohužel do teď ještě občas projevují známky nenávisti a to především ze strany Řeků.“

Setkal jste se s nějakými projevy rasismu či diskriminace vůči vám, když jste byl v Řecku? - „Já osobně jsem se s žádnými projevy rasismu ani diskriminace nesetkal, v Aténách je cizinců spousta. O menších útocích na muslimy v regionech, kteří žijí nejvíce v Thrákii (Západní Thrákie) jsem však občas slyšel a četl.“

Myslíte, že se mezi sebou tyto národy respektují? - „V současné situaci, ve které se Řecko nachází, nikdo nerespektuje nikoho. Zejména Řekové nemají respekt k nikomu.“

Cílem práce byla analýza současné situace turecké menšiny žijící v Řecku, její historie a míra současného napětí mezi řeckou majoritou a tureckou minoritou v tomto regionu. V závěru této práce jsme si kladli za cíl vytvořit univerzální pohled na danou problematiku života turecko-muslimské menšiny v Řecku. Z odpovědí respondentů je možno dojít k závěru, že mezi zmiňovanými národy není v současnosti míra napětí až tak velká. Respondenti se vesměs spíše o toto téma nezajímají a žijí si v klidu svým životem. Z odborných prací a také nejobsáhlejší výpovědi posledního respondenta Sedata Sezgina je však možno vyčíst, že v tomto regionu určité napětí stále přetrvává. I přes snahu tureckých muslimů se asimilovat s řeckou majoritou a žít společně v harmonii se to stále úplně nedaří. Řekové jednoduše nechtějí zapomenout na šrámy z historie a dávají to Turkům stále najevo. Důkazem tomu je i otázka Kypru, konkrétně referenda, uskutečněným Organizací spojených národů v roce 2004, týkajícího se sjednocení tohoto ostrova, ve kterém turecká strana z většiny se sjednocením souhlasila, řecká však z drtivé většiny ne. Další skutečností, která zcela jistě nenapomáhá zmírnění napětí v Západní Thrákii ba naopak, je současná krize v Řecku, v důsledku které v Řecku sílí krajně pravicové hnutí (nacionalistická strana Zlatý úsvit dokonce obsazuje několik mandátů v řeckém parlamentu), které burcuje Řeky proti všem menšinám a imigrantům. Historický vývoj však poukazuje na postupné zlepšování postavení turecko-muslimské menšiny v Řecku. Přímé konflikty či útoky na muslimskou minoritu se objevují již jenom zřídkakdy, větším problémem jsou předsudky vůči této minoritě, které stále přetrvávají mezi řeckou majoritou. Je nutné si však uvědomit, že stejně tak, jak jsou v Řecku doma sami Řekové, tak jsou v Řecku doma i turečtí muslimové, kteří zde žijí již stovky let.

BANCHELI, Tozun. The Ottawa Citizen: DISCRIMINATION AGAINST THE TURKISH COMMUNITY: Greece doesn't even acknowledge the problem: [Final Edition]. Canada: Infomart, a division of Postmedia Network Inc., 1993. ISSN 08393222. [online]. [cit. 2014-09-19]. Dostupné z databáze ProQuest.

DIMOSTENIS YAGCIOGLU. From Deterioration to Improvement in Western Thrace, Greece: A Political Systems Analysis of a Triadic Ethnic Conflict [online]. 2004, [cit. 10.7.2013]. Dostupný z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz

JANETTE EDWARDS COONEY. A Critical Hermeneutic Exploration of Turkish-Muslim Identity in Western Thrace, Greece [online]. květen 2005 [cit. 12.7. 2013]. Dostupný z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz

KUCUKCAN. Ethnicity, religion and politics among Turkish-Muslims in Bulgaria and Greece In:ProQuest Central [online]. 1. vyd. Abingdon, United Kingdom: Taylor & Francis Ltd., 1999 [cit. 2013-06-30]. Dostupný z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz

KUCUKCAN, Talip. Re- claiming identity: Ethnicity, religion and politics among Turkish- Muslims in Bulgaria and Greece. Journal of Muslim Minority Affairs. Abingdon: Taylor & Francis Ltd., čís. 1, roč. 19/2009, . [online]. [cit. 2014-08-31] s. 49- 68. ISSN 13602004. Dostupné z: http://lalev.co

THANASIS. Turkish Daily News [online]. 2008 [cit. 30.6.2013]. Dostupný z: http://turkishimage.blogspot.cz

YAGCIOGLU, Dimostenis. From Deterioration to Improvement in Western Thrace, Greece: A Political Systems Analysis of a Triadic Ethnic Conflict.ProQuest Dissertations and Theses. Ann Arbor: ProQuest, UMI Dissertations Publishing, 2004, s. 9- 21. [online]. [cit. 2014-09-11]. Získáno přes databázi PROQUEST.

Turkish Minority of Western Thrace. In: Republic of Turkey: Ministry of foreign affairs [online]. 2011, 2011 [cit. 2013-06-30]. Dostupné z: http://www.mfa.gov.tr/turkish-minority-of-western-thrace.en.mfa

The Muslim Minority of Greek Thrace. In: Hellenic Resources Network: Ministry of Foreign Affairs [online]. Athens, Greece, 1999 [cit. 2013-06-30]. Dostupné z: http://www.hri.org/MFA/foreign/musminen.htm

Osmánská říše za vlády Sulejma [online]. [cit. 12.8. 2013]. Dostupný z: http://www.studentpoint.cz/files/cestovani/krejcij/turecko/mapa-turecka-1526.jpg

Západní Thrákie [online]. [cit. 5.9.2013]. Dostupný z: http://2.bp.blogspot.com

Dodekanské ostrovy [online]. [cit. 10.7.2013]. Dostupný z http://xn--ecko-94a.net/dodekany.html

Kypr [online]. [cit. 12.7.2013]. Dostupný z: http://m.rozhlas.cz

Rozdělení Kypru [online]. [cit. 6.9.2013]. Dostupný z http://www.untogo.org/News/Europe/Rivals-face-deadline-to-keep-UN-peace-talks-alive

Religion in Greece. In: Greeka.com: Informative website about Greece licensed by the GNTO (Greek National Tourism Organization) [online]. [cit. 6.9.2013]. Dostupný z http://www.greeka.com/greece-religion.htm

Mešita Tzisdarakis [online]. [cit. 13.8.2013]. Dostupný z http://www.sahih-bukhari.com/Pages/mosque_europe

Vlajka Turků ze západní Thrákie[online]. 2012 [cit. 30.6.2013]. Dostupný z: http://ay-deezy.deviantart.com/art/Western-Thrace-of-Turkish-Rep-201086806 

Počet shlédnutí: 43