¹⁾ Užhorod - ukrajinské město, kam jsme se v rámci tohoto výzkumu vydaly nejdříve, protože tam sídlí Užhorodský spolok Slovákov.

Pestrá Evropa je projekt, který umožňuje studentům České zemědělské univerzity, aby vyjeli do zahraničí a pokusili se přispět novými informacemi, které se týkají národnostních menšin na území Evropy. Tento příspěvek se konkrétně zabývá Slováky na zakarpatské Ukrajině. V roce 2011 v této části Ukrajiny již jeden výzkum proběhl (jednalo se také o účastníky Pestré Evropy), přesto má tento článek přinést nejen informace doplňující ohledně situace slovenské minority na Ukrajině, ale také poznatky nové zjištěné během výpravy na Ukrajinu. Rozhovory, které budou prováděny v rámci terénního výzkumu, by tedy měly navazovat na již zjištěné informace z předchozího výzkumu. Samozřejmostí je zjistit i nové informace, které budou mít konkrétnější charakter, a to z toho důvodu, že výsledky tohoto výzkumu budou zahrnuty do diplomových prací obou autorek.

Smyslem následujícího textu tedy je, kromě zdokumentování obecné charakteristiky slovenské menšiny na Ukrajině, zodpovědět konkrétnější otázky týkající se problematiky této konkrétní minority žijící v Zakarpatí. Jedná se o tyto otázky:

1. Jaké atributy odlišují minoritní Slováky od majority?

2. Které základní prvky určují etnicitu Slováků?

3. Jaké prvky ovlivňují míru integrace slovenské menšiny?

To jsou jen některé dílčí cíle, jejichž zodpovězení by mělo vyplynout z rozhovorů s respondenty, kteří se řadí mezi Slováky žijící na Ukrajině.

V rámci výzkumu byly nejprve prostudovány sekundární zdroje dat, konkrétně tedy literatura týkající se otázky slovenské menšiny v zahraničí, konkrétněji na Ukrajině, statistické ukazatele a také článek sepsaný na základě výzkumu z roku 2011 (v rámci projektu Pestrá Evropa). Na základě seznámení se s teoretickou částí problematiky byly sepsány základní otázky, které by měly být zodpovězeny během výzkumu v zakarpatské části Ukrajiny. Zodpovězení těchto otázek by mělo vést ke splnění cíle, který je zmíněn výše. Poslední výzkum v terénu proběhl v září roku 2013 v zakarpatské části Ukrajiny, především ve městě Užhorod, kde sídlí Užhorodský spolek Slováků a Oblastní kulturno-osvětová organizace Matice slovenské na Zakarpatsku. Tato oblast byla také vybrána na základě dostupných statistických údajů. Podle těchto údajů je slovenská minorita v těchto místech nejpočetnější. Přesněji řečeno podle Ukrajinského statistického úřadu žijí Slováci pouze v Zakarpatí. Podle oficiálních počtů je tam 5 600 Slováků²⁾

Obrázek 4 – Mapa Ukrajiny

Zdroj: http://www.uhc-of-nc.org/Ukraine-RegionsEngl.jpg, vlastní zpracování

Stejně jako cestě do Polska i této cestě na Ukrajinu, konkrétně do Užhorodu, předcházela emailová komunikace s předsedou Užhorodského spolku Slováků – panem Latkem.

Téměř každá menšina pořádá během roku nějaké slavnosti, a protože je jasné, že právě na takovýchto slavnostech je jednodušší shánět respondenty a vytvořit si lepší povědomí o menšině, bylo důležité zjistit konkrétní datum konání takovéto slavnosti. To bylo nakonec určující pro termín výzkumu.

Kromě Užhorodu byla navštívena obec Turja Remety, kde probíhal již zmiňovaný Festival slovenského folkloru - Slovenská ruža.

Na tomto festivalu se podařilo získat několik rozhovorů, přičemž jeden z nich měl spíše charakter narativního rozhovoru, a to s jedním z dlouholetých členů Matice slovenské. Údaje o respondentech/narátorech jsou obsaženy v následující tabulce.

Tabulka č. 1 - vlastní zpracování

Během tohoto festivalu také bylo možné zčásti pozorovat, zda získané informace odpovídají skutečnosti, např. jestli informace o tom, že Slováci na Ukrajině mezi sebou mluví slovensky, odpovídá skutečnosti.

Jedna z kapitol sborníku se věnuje tématu národního uvědomění a ukazuje, že dějiny obou národů (slovenského i ukrajinského) jsou v mnoha bodech velmi podobné. Autorka tohoto příspěvku vidí tuto podobnost v tom, že Slováci i Ukrajinci museli bojovat o právo považovat se za samostatný národ.³⁾

Slovenská menšina na Ukrajině je vydavatelsky velmi aktivní, konkrétně Užhorodský spolek Slováků, a tak z jejich činnosti vzešla publikace Náš kultúrno-historický kalendár se zaobírá tématy lidové kultury Slováků na Ukrajině. Zmiňuje témata, jako je narození a křest, svatba, ale i slovenský folklór všeobecně.⁴⁾

Slováci na Ukrajině

Slovenská minorita na Ukrajině má poměrně dlouhou tradici na Zakarpatí, je proto zarážející, jak málo informací v literatuře, lze o této problematice nalézt. S pomocí literatury týkající se tedy spíše obecně Zakarpatské Ukrajiny, bude nastíněn vznik slovenské menšiny a s tím související historický vývoj této oblasti. Následující kapitola se tedy bude snažit využít, co nejvíce z informací získaných během výzkumu, aby bylo možné dojít ke zhodnocení postavení této minority na Ukrajině.

Historický vývoj Zakarpatí

O pestrém historickém vývoji Zakarpatí svědčí následující vtip prezentovaný předsedou Užhorodského spolku Slováků: Turista si povídá v malé zakarpatské vesničce na návsi s místní stařenkou o jejím životě. Babička mu říká: „Narodila jsem se v Rakousku, pak jsem žila v Československu, v Maďarsku, v Sovětském svazu a teď žiji na Ukrajině.“ Muž na to „Tak to jste musela hodně cestovat, že ano?“ „Ne, ne, mladíku, za celý život jsem nevytáhla paty z dědiny.“

Zakarpatská oblast byla součástí Velkomoravské říše, potom se stala součástí Uherského království a následně tedy i Rakouska-Uherska. V tomto historickém období neslo Zakarpatí název Horní země Maďarska. Na období přibližně jednoho roku existovala v rámci Maďarské republiky.⁵⁾

Podkarpatská Rus a Zakarpatská oblast je dvojí pojmenování pro stejnou část země. Podkarpatská Rus se jmenovala po připojení k ČSR po 1. sv. válce, protože z pohledu

Prahy je to oblast ležící pod Karpatami. Z pohledu Kyjeva je to ale území za pohořím Karpat, a tak nese tento název od roku 1944, kdy byla připojena k Ukrajině, jejíž součástí je dodnes.⁶⁾

Představa, že bude tato oblast připojena k Ukrajině, panovala ovšem už v roce 1919, kdy se stala součástí Československé republiky. Problémem bylo, že Ukrajina do té doby neexistovala jako samostatný stát a Ukrajinci byli veřejností považovány za Malorusy.⁷⁾

Tento historický vývoj regionu, který leží v západní části Ukrajiny, má také na svědomí velikou národnostní pestrost. Podle ukrajinského censu z roku 2001 (aktuálnější informace zatím nejsou, neboť nové sčítání ukrajinská vláda neustále odkládá) je v Zakarpatí až 100 etnických minorit. Z celkového počtu 1 258 300 osob jsou s 12,1 % nejpočetnější Maďaři, dále 2,6 % obyvatel tvoří Rumuni a o 0,1 % jsou méně početní Rusové.⁸⁾

Pro přehlednost je dole umístěna tabulka s nejpočetnějšími menšinami, které žijí v Zakarpatské oblasti.

Tabulka 2 – Počty příslušníků jednotlivých menšin v Zakarpatí

Zdroj: Ukrajinský statistický úřad⁹⁾, vlastní zpracování

Rusíni byli jedni z původních obyvatel této oblasti, ale během Sovětské nadvlády byla jejich identita pod nátlakem pozměněna na ukrajinskou, takže na oficiálních stránkách (např. Ministerstvo zahraničních věcí nebo na stránkách statistického úřadu) lze informace o jejich počtu nalézt poměrně složitě.¹⁰⁾ Ukrajinský statistický úřad uvádí počet 10 183 pod položkou etnické skupiny.¹¹⁾

Geneze slovenské menšiny na Ukrajině

Z historie celé oblasti je zřejmě už patrné, jak se Slováci ocitli na území Ukrajiny. Slováci jsou v Zakarpatské oblasti bráni jako starousedlíci. Jejich přítomnost sahá až téměř do období raného středověku. Existence Slováků proto v této oblasti není ničím nevysvětlitelným, jednak za to může různě se měnící hranice této oblasti (sousedí právě se Slovenskem) a pak také migrace za prací od 17. století, kdy se tato oblast potýkala s velkým nedostatkem pracovních sil. Ve 20. letech 20. století, jak už bylo řečeno, spadala tato oblast pod Československou republiku, kvůli této skutečnosti se zvýšil počet Slováků žijících na tomto území.

Vývoj postavení slovenské menšiny na Ukrajině

Období téměř 20 let, kdy toto území patřilo k Československu, reflektují Slováci jako velmi příznivé pro rozvoj jejich národnostní menšiny. Otvíraly se školy, kde se vyučovalo slovensky, zakládaly se různé kulturní kroužky… Jeden z narátorů k tomuto období řekl…v tom čase bol taký určitý rozvoj naší komunity na Zakarpatsku.“ Po připojení Zakarpatí k Československé republice byly zakládány různé slovenské spolky a začala tu působit Matice slovenská. Pro Slováky relativně příznivé období skončilo s 2. sv. válkou a nastolením maďarizace říšským správcem Miklósem Horthym. Na konci války byla oblast připojena k Ukrajině a vznikla dohoda s Československou republikou o přemístění českého a slovenského obyvatelstva. K tomu došlo v roce 1947, a tak utichl slovenský veřejný život na Ukrajině. Tato reemigrace, stejně jako ta, která proběhla v rámci maďarsko-slovenských obyvatel, nebyla pro Slováky nijak výhodná, minimálně z ekonomického úhlu pohledu. Těch zhruba 5 000 Slováků, kteří odešli (Slováků, kteří si zažádali o reemigraci, bylo něco mezi 30 a 40 tisíci), si směli vzít zavazadlo o maximální hmotnosti 10 kg a v hotovosti pouze 1 000 rublů.¹²⁾ Toto období se vyznačovalo sovětizací, tzn. snahou o vytvoření sovětské identity. Jakákoliv jiná identita byla nežádoucí. Je tedy jasné, že v těchto letech nebylo mnoho prostoru pro pěstování slovenského národního vědomí.¹³⁾ Období totality bylo velmi složité pro Slováky žijících na Ukrajině, což dokazují slova narátora: „…aj já som sa tu narodil, tu som študoval na ukrajinské škole, študoval jsem na ukrajinský univerzitě, takže tu slovenštinu mám jen od svojich rodičou tu sa vobec nikde za takmer polstoročie slovenština sa nikde nevyužívala, nevyučovala, až po pádě totality sa konečně počalo, začal trošku rozvíjat´ národnostní život.“ Jak vyplývá z narátorových slov, k oživení kulturního života Slováků na Ukrajině došlo až po rozpadu Sovětského bloku a s tím souvisejících politických změnách, v roce 1989.¹⁴⁾ Ze získaných informací vyplynulo, že oblast Zakarpatí je v době postkomunistického režimu považována za oblast, která je velmi tolerantní ke všem národnostem, jež se na tomto území nacházejí. Z jednoho z rozhovorů vyplynulo, že: „…to bolo také vel´mi tolerantní územie myslím, že aj dnes, može slúžit´ príkladom pre celý svet´.“ Je zajímavostí, že tři z narátorů několikrát uvedli, že Maďaři si umí stát za svým, v tom smyslu, že i za dob sovětské nadvlády, fungovaly maďarské školy, vydávaly se maďarské časopisy, atd. Slováci jsou prý v porovnání s nimi méně průbojní.

Počty Slováků na Ukrajině a jejich rozmístění

Nejvíce Slováků žije podle Ukrajinského statistického úřadu právě v Zakarpatském regionu, a to 5 600 (údaj z roku 2001).¹⁵⁾ Nejvíce jich žije v Užhorodu, což je hlavní město Zakarpatí. Mezi další slovenské obce lze zařadit Turja Remety, Velkyj Bereznyj, Svaljava, Perečyn, Lisičevo, Storožnica… Další početnější skupiny žijí ještě v hlavním městě Ukrajiny – v Kyjevě a ve Lvově.¹⁶⁾ Podle odhadů Matice slovenské, působící na Zakarpatsku, se počet Slováků pohybuje někde kolem 17 000.¹⁷⁾ Rozdíl mezi oběma uváděnými počty je veliký. Předseda Užhorodského spolku Slováků naznačil, že může být zčásti způsoben statutem Zahraničního Slováka (viz níže). Důvody pro získání tohoto osvědčení jsou u velké části žadatelů ryze ekonomické, takže v odhadech jsou zahrnováni do minority Slováků, ale žadatelé se pak při oficiálním sčítání nemusí identifikovat jako Slováci. Podle předsedy Matice slovenské na Zakarpatsku se ale jedná o kvalifikované odhady, neboť jsou jejich výsledky podloženy výzkumem, který prováděla na Zakarpatí Matice v kooperaci se Slovenskou a Japonskou akademií věd. Další faktory, které způsobují takovéto rozdíly v počtech Slováků, souvisí podle předsedy Matice s tím, že v lidech stále přetrvává pocit nejistoty v tom směru, jestli se opravdu můžou svobodně přihlásit ke své národnosti. Někdy se tedy stává, že do oficiálních sčítání raději příslušníci slovenské minority, uvedou národnost většinové společnosti. Podle narátora je strach z udání slovenské národnosti v dnešní době již neopodstatněný.

Slovenské organizace v Zakarpatí

Užhorodský spolek Slováků je jednou z organizací Světového sdružení Slováků v zahraničí. Tato organizace, která byla založena v roce 1992 a jejímž předsedou je pan Ivan Latko, je zaměřena na pořádání kulturních akcí pro slovenskou menšinu, publikační činnost. V době výzkumu, tedy v září 2013, např. spolek pořádal 2. ročník Festivalu slovenského folkloru v obci Turja Remety. Předseda Užhorodského spolku Slováků je zároveň předsedou Klubu T. G. Masaryka. Snaží se tedy připomínat stopy, které tu zanechala Československá vláda, v období, kdy pod ni tato oblast spadala. Organizuje různé odhalování pomníků, soch či památních tabulí. Činnost organizace je finančně podporována ze strany Slovenské republiky, od ukrajinské vlády nemá podle narátora podporu žádnou. Úřad pro Slováky žijící v zahraničí je také jedním z přispěvatelů. Velmi nízká částka plyne z členských příspěvků, a také z prodaných publikací, které spolek vydá. Žádný člen nepobírá plat za působení ve spolku. Pro Slováky žijící na Ukrajině je jedna z činností této organizace velmi důležitá, a to zprostředkování získání osvědčení Slováka žijícího v zahraničí. Toto osvědčení opravňuje držitele zdržovat se na území Schengenského prostoru. S tím souvisí samozřejmě i možnost získat pracovní uplatnění v Schengenském prostoru nebo možnost studovat na tomto území. K jeho vydání je nutné prokázat, že se žadatel aktivně zapojuje v aktivitách přispívajících k udržení slovenského ducha v Zakarpatí a doloží, že má slovenské předky do 3. generace. Podle předsedy spolku to ale neznamená, že by se všichni žadatelé cítili být Slováci, ale jak už bylo zmíněno, má žádost o vydání osvědčení často ekonomický podtext. Matice slovenská, konkrétně Oblastní kulturno-osvětová organizace Matice slovenské na Zakarpatsku, je druhou organizací působící na Zakarpatsku, která se snaží udržovat slovenskou národnost v této oblasti. Tato organizace vznikla v roce 1992, jako odborová organizace a už o rok později z ní vznikla oblastní organizace. Začala se angažovat v oblasti školství, aby se zase vyučovala slovenština nebo také pořádat folklorní festivaly, např. Veselici slovenskou. V těchto oblastech se angažuje dodnes. Ve středu jejího zájmu stojí rozvoj slovenského školství, slovenské kultury a tradic. Zasloužila se o otevření Slovenského kulturního centra, kde se konají výstavy slovenského umění, expozice, atd. V neposlední řadě ovšem slouží pro účely žáků ze slovenské základní školy, která sousedí s tímto centrem. Otevření slovenské základní školy je zajisté největším úspěchem Matice slovenské na Zakarpatsku, protože na tom měla obrovský podíl. Její předseda nám v rámci rozhovoru poskytl cenné informace.

Jazyková situace Slováků na Ukrajině - v Zakarpatí

Ukrajinština, jakožto úřední jazyk, je nejrozšířenějším jazykem na Ukrajině. Velké procentní zastoupení má ovšem i ruština, a to především ve východní části země, což souvisí s názorem, že se Ukrajina dělí na dvě části (hranici tvoří řeka Dněpr), a to na východní a jižní (Krym) – proruskou a západní proevropskou. Tato situace je bohužel patrná v současném konfliktu na Ukrajině.¹⁸⁾

Přímo v Zakarpatí je jazyková situace trochu odlišná, ukrajinština je stále nejrozšířenější, následuje ji maďarština, ruština, rumunština a rusínština. Jazyková situace v Zakarpatí poměrně spolehlivě kopíruje etnické složení oblasti.¹⁹⁾ Nejblíže slovenštině, předmětu zájmu této kapitoly, je právě zmiňovaná rusínština.

Oficiálním jazykem Ukrajiny je ukrajinština, která spadá stejně jako slovenština do slovanské jazykové větve. Ukrajinština spadá do východo-slovanské skupiny, slovenština do západo-slovanské, přesto jsou to jazyky sobě srozumitelné, alespoň pokud se jedná o mluvenou formu. Písemná podoby obou jazyků je odlišná, ukrajinština používá azbuku, kdežto slovenština latinku.

Idea Sovětského svazu, o vytvoření jednotné sovětské národnosti, nedávala moc prostoru k rozvíjení národnostních menšin a Slováci na tom nebyli jinak, a tak během totalitního režimu, tedy po roce 1945 utichla slovenština téměř na všech místech. Tuto situaci způsobilo více faktorů, jedním z nich byla již zmíněná koordinovaná reemigrace slovenského obyvatelstva, po které zůstaly některé obce téměř prázdné, např. obec Nový

Klenovec, která byla založena Slováky, zůstaly po reemigraci pouhé čtyři rodiny. To značí, že spousta obyvatel slovenské národnosti odešla zpět na Slovensko. Slováci, kteří odešli, tam museli zanechat veškerý majetek. Těm, kteří zůstali, byly uzavírány školy, většina kostelů, rušeny časopisy. Podle informací získaných z rozhovorů se nedalo na veřejnosti mluvit slovensky, a tak si příslušníci slovenské menšiny museli dávat neustále pozor a slovenština tak byla na ústupu. Slovenština byla používaná v rámci rodin a v těch pár kostelech, které nebyly zavřeny.

Podle respondentů/narátorů má právě slovenská liturgie největší podíl na zachování slovenštiny. Jeden dotazovaný dokonce uvedl, že liturgie bylo to, co zachránilo slovenštinu v období totality. V současné době považuje liturgii stále jako jednu z významných možností setkání se slovenštinou, v obcích s málo početnou skupinou Slováků, dokonce jediná možnost.

Po pádu totalitního režimu se začal opět rozvíjet národnostní život a s ním i slovenština. V té době vznikla i Matice slovenská na Zakarpatsku, která se velmi zasazovala o navrácení slovenštiny jako hovorového jazyku mezi Slováky. Předseda Matice na Zakarpatsku k tomu řekl:…“ aby sa mohli deti opäť vyučovať slovenčinu, aby ta naše rodná reč, a ja považujem slovenský jazyk za jeden z najkrajších jazykov na svete, aby sa mohli teda i mladá generácia začať opäť vyučovať rodný jazyk svojich predkov.„

V současné době je situace slovenštiny na Ukrajině, konkrétně v Zakarpatí, poměrně příznivá. Především starší generace, ale i střední generace je na tom se slovenštinou dobře, což znamená pasivní znalost, ale i aktivní schopnost slovenštinu užívat. Slováci žijící v Zakarpatí ovládají, kromě slovenštiny, také ukrajinštinu, jakožto oficiální jazyk Ukrajiny, starší generace ovládají aktivně i ruštinu, někteří dokonce i maďarštinu. Znalost zmíněných jazyků je důsledkem historického pozadí Zakarpatska.

Tato historická pestrost souvisí s existencí smíšených manželství, což je v mnohonárodnostních oblastech běžný jev. Jazyk používaný pro konverzaci ve smíšeném manželství je podle dotazovaných většinou rodný jazyk manžela.

Respondenti odpovídali během rozhovorů pouze slovensky, bez jakýchkoliv obtíží, navíc uším autorky nijak neovlivněnou slovenštinou majoritním jazykem. To může být do jisté míry způsobeno neznalostí spisovné slovenštiny, ovšem ve srovnání s rozhovory v Polsku, kde bylo ovlivnění slovenštiny lokalitou signifikantní, v Zakarpatí nic takového pozorováno nebylo. Taktéž narativní rozhovory probíhaly ve slovenštině. Z výzkumů

Liptáka sice vyplynulo, že některé výrazy Slováků žijících na Zakarpatí jsou ovlivněné místními nářečími a některé nesou stopy dříve vládnoucích států, ale z výsledků výzkumu vyplynulo, že jejich slovní zásoba zůstala z podstatné části zachována.²⁰⁾



Počet shlédnutí: 29