Velšané ve Velké Británii

Hornatá krajina Walesu se skalnatým, divoce vyhlížejícím pobřežím není hitem v žebříčku návštěvnosti. Zůstává, obrazně řečeno, zastrčena mezi notoricky známé Skotsko a Irsko. Přitom Wales je dnes mnohem svébytnějším krajem než tyto země, kde stále více než 20 % obyvatel mluví pouze velšsky. Češi o Velšanech vědí obvykle jen to, že jsou to Keltové. (Ve skutečnosti je to ale jinak - Velšané pouze převzali keltskou kulturu, s Kelty nemají nic společného.) ¹⁾

V naší práci, kde se zaměřujeme na velšskou minoritu ve Velké Británii, bychom to rády změnily. Chceme se pokusit seznámit vás se stručnou historií Walesu, jeho politikou, kulturou i jeho zajímavostmi. Ale především chceme představit obyvatele této země. Jaký je jejich názor na částečnou autonomii Walesu? Cítí se být jako menšina diskriminováni? Jak moc je pro ně důležitý jejich jazyk? Co si myslí o Angličanech? A jak vidí sami sebe?

Cílem této práce je přiblížit velšskou minoritu ve Velké Británii. A to nejdříve shromážděním kvantitativních a oficiálních údajů v první části práce. Poté ve druhé části představit Velšany tak, jak vidí sami sebe a to díky odpovědím získaným z našeho dotazníku. Otázky v dotazníku jsou pro všechny zpracovávané minority stejné, tak aby bylo možné srovnání. Dalším požadavkem je, aby se ve vlastní práci projevilo generační hledisko.

1. Vyvíjí daná minorita určité snahy o vyšší autonomii (nebo přímo o separatismus)?

2. Mají příslušníci dané minority pocit diskriminace (znevýhodnění) - pokud ano, v jakém ohledu (zákonodárství, školství…).

• Mají příslušníci dané minority pocit pozitivní diskriminace (zvýhodňování) - pokud ano, v jakém ohledu (zákonodárství, školství…).

3. Vlastní vykreslení obrazu příslušníka daného etnika (zvyky, tradice, mýty x realita) - vztáhnout na “sebe” (tj. na respondenta).

4. Jak si myslíte, že vás vnímá majoritní společnost.

Práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a vlastní výzkum. Pro první z nich jsme použily sekundární zdroje, především internet a dokumentární film, v menší míře odbornou literaturu. K získání dat pro vlastní výzkum byl opět použit dokumentární film Cymru am Byth aneb Ať žije Wales, zejména však standardizovaný rozhovor s naším velšským kontaktem, který proběhl přes e-mail v angličtině.

Nevýhodou metody standardizovaného rozhovoru je, že dotazovaný odpovídá na předem dané otázky. A není tedy možné v průběhu rozhovoru otázky pozměňovat ani přidávat další a tím reagovat na odpovědi respondenta. Výhodou komunikace přes e-mail je, že dotazovaný má dostatek času na rozmyšlení odpovědí a může se i více rozepsat.

Tématu velšské minority se věnuje dokumentární film režisérky Zory Cejnkové Cymru am Byth aneb Ať žije Wales z roku 2008. Pro naši práci byl stěžejním materiálem. Poskytl nám informace o Walesu samotném, ale především zodpověděl otázky týkající se velšské menšiny, kterými jsme se zabývaly v naší práci. Dokument představuje historii Walesu, jeho geografickou polohu, přírodní podmínky, politickou situaci, významná města a zajímavosti Walesu a též seznamuje diváky s velšskou kulturou a tradicemi. To vše je prokládáno komentáři Velšanů a krátkými rozhovory na téma jejich etnicity.

Další dokument týkající se Walesu se jmenuje Na cestě po Walesu. Jedná se o 30 minutový dokumentární film z cyklu České televize Na cestě. Narozdíl od Cymru am Byth aneb Ať žije Wales ale nepřináší tak komplexní pohled na Wales a nevěnuje tématu velšské minorioty zdaleka takovou pozornost. Jde spíše jen o krátký cestopis, který se zaměřuje především na nejzajímavější místa a památky Walesu.

Dostupnou literaturu s velšskou tématikou představují zejména cestovní příručky a průvodce po Walesu. Další informace je možné najít v různých zeměpisných a historických encyklopediích, ale jedná se pouze o krátké články se základními informacemi o zemi.

Historii Walesu se podrobně věnuje anglický titul A history of Wales ²⁾, jehož autorem je John Davies.

Wales je země Spojeného království Velké Británie a Severního Irska s omezenou autonomií.

Velšané nazývají svojí zemi Cymru [kemri], což pravděpodobně ve staré velštině znamená krajan. Naopak anglické jméno pro Wales znamená cizinec nebo cizí a pochází z germánského slova Walha. Velšané říkají Angličanům Sasové.

Původními obyvateli byli Keltové, které v 5.-8. století zahnali do Walesu anglosaští vetřelci. Římané, kteří již předtím v letech 50-60 n. l. pronikli až na ostrov Anglesey, Kelty příliš neovlivnili. Do 3. století se v zemi prosadilo křesťanství, politicky však zůstala země nejednotnou. Největšími královstvími byly Gwynedd, Powys, Deheubarth a Dyfed. V 8. století král Mercie Offa nechal postavit velký val, táhnoucí se od řeky Dee na jih k ústí Severnu, aby vyznačil hranici mezi Anglií a Walesem. Dávné básně popisují, jak Velšanům chyceným v Anglii řezali uši a Angličanům chyceným ve Walesu sekali hlavy.

Od 11. století kolonizovali Wales a romanizovali církev Normané. Velšané kladli odpor, ale s každou jejich porážkou svírali angličtí králové zemi stále pevněji. Llywelyn Veliký (1194-1240) do jisté míry obnovil nezávislost, ale útok Eduarda I. r. 1277 ukončil naděje na existenci velšského státu. Eduardův syn, budoucí Eduard II., se stal r. 1301 prvním princem (knížetem) velšským. Povstání Owena Glyndwra na počátku 15. století oživilo velšské naděje, ale r. 1536 je zmařil Jindřich VIII., který r. 1536 Zákonem o unii formálně spojil Wales s Anglií.

S tím, jak se šlechta a církev poangličťovaly, proměňoval se Wales ve středisko nekonformních církví, zvláště baptistů a metodistů. V důsledku toho se stěžejní otázkou velšské politiky stalo postavení anglikánské církve. To vedlo r. 1920 k odluce církve od státu. Sociální neklid na velšském venkově v 30. a 40. letech 19. století vedl k vlně vystěhovalectví. Průmyslová revoluce přinesla prosperitu jižnímu Walesu a k pokračujícímu rozkvětu přispěla především rozsáhlá těžba uhlí. Z hlavního města Cardiff byla exportována celá čtvrtina tehdejší těžby. Týdně sem přijíždělo pro uhlí 1.000 lodí, vlaky byly tak důležité, že měly dokonce přednost před osobními.

Do 80. let 20. století se mnohé uhelné doly ve Walesu zavřely a průmysl se restrukturalizoval. Velšský nacionalismus získal na síle a r. 1966 se do britského parlamentu vrátil první zástupce nacionalistické strany Plaid Cymru. V referendu konaném r. 1979 však Velšané odtržení od Spojeného království velkou většinou zamítli. ³⁾

Wales se rozkládá na poloostrově na středozápadě Velké Británie. Má rozlohu přibližně 20 779 km². Na východě hraničí s Anglií, s mořem na ostatních třech stranách: s Bristolským průlivem na jihu, se Svatojiřským průlivem na západě a Irským mořem na severu. Velšské pobřeží má délku 965 km. Při pobřeží Walesu se nachází několik ostrovů, z nichž největší je Anglesey na severozápadě. ⁴⁾

Od roku 1955 je hlavním městem Cardiff, který má přibližně 320 000 obyvatel, což z něj dělá 16. největší město ve Velké Británii.

Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu se nachází v jižním Walesu ve městech Cardiff, Swansea a Newport a jejich okolí. ⁵⁾

Wales je převážně hornatý, zvláště na severu a ve středu. Hory byly vymodelovány během poslední doby ledové. Nejvyšší hory se nacházejí ve Snowdonii. Nejvyšší horou Walesu je zdejší hora Snowdon (1085 m). ⁶⁾

Ve středním Walesu se rozkládá Kambrické pohoří, na které na jihu navazuje pohoří Brecon Beacons. ⁷⁾

Převážnou část obyvatelstva Walesu tvoří Velšané, dále zde žijí Angličané, Skotové a Irové.

Asi třetina obyvatelstva jsou přívrženci anglikánské státní církve a 14 % jsou presbytariáni.

Předky Velšanů byly keltské kmeny Kymrů a Brittů, vytlačené anglosaskými dobyvateli do hor Walesu.

Velština je nejpoužívanějším keltským jazykem na světě.

V první polovině 16. století, kdy byl Wales přičleněn k Anglii, velština neměla oficiální status. Většina obyvatel ale stejně jiným jazykem nemluvila, a proto byla velština tolerována a užívána. Ještě v 19. stol. se velšsky mluvilo prakticky všude ve Walesu. Na začátku 20. stol. však britská vláda považovala velštinu za brzdu ve vzdělání dětí, a proto byla silně potlačována. Velšsky se nadále mluvilo v rodinách, ale tato situace vyvolávala u Velšanů pocit méněcennosti. V 60. letech Saunders Lewis začal vést intenzivní mediální kampaň za podporu velšského jazyka. Byla založena Velšská jazyková společnost, jejíž úsilí vedlo k mnohým změnám. Velšané dosáhli dvojjazyčných nápisů, možnosti vyplňovat formuláře ve vlastním jazyce a získali právo na tlumočení při úředních jednáních. Svou pozici si velština vydobyla i v institucích Evropské unie, kde je možné ji v omezené míře v některých úřadech používat.

Současné rozšíření velštiny je poznamenáno silným vlivem angličtiny. Jazyk má šanci na další rozvoj pouze jako druhý jazyk vedle angličtiny, protože dnes již neexistují lidé, kteří by mluvili pouze velšsky. ⁸⁾ Instituce Velšský jazykový výbor se snaží prosadit rovnoprávné postavení s angličtinou ve Walesu.

Velšsky hovoří přibližně jen 21 % Velšanů žijících ve Walesu. Jazyk se používá také v Severní Americe a Patagonii.

Nejstarší dochovaná próza v tomto jazyce pochází z počátku 9. století, nejstarší báseň ve velšské literatuře se vztahuje k bitvě u Chesteru kolem roku 615.

Na oslavu a podporu velštiny se každý rok první týden v srpnu pořádá festival „Eisteddfodau“ v různých místech Walesu. Je to festival poezie, hudby a dramatu. O ocenění soutěží nejrůznější sbory a orchestry.

Výslovnost je velmi jednoduchá a v mluveném projevu je velmi znát regionální rozmanitost, která se projevuje i ve slovníku a gramatice. Nářeční rozdělení však není přesně vytyčeno – existují však určité 4 hlavní proudy.⁹⁾

Časování slovesa být:

¹⁰⁾

Ve Walesu, jako konstituční části Spojeného království, je hlavou státu britský panovník. Moc výkonná pochází od královny a je uskutečňována prostřednictvím Parlamentu Spojeného království ve Westminsteru. V roce 1999 získal Wales statut částečné samostatnosti a s ním Národní shromáždění Walesu (National Assembly for Wales) se sídlem v Cardiffu. Na Národní shromáždění jsou delegovány některé pravomoci, kterými jsou například pravomoc řídit sociální služby, zdravotnictví nebo dopravu. “U nás jsou recepty zadarmo a to v Anglii také není. Parkování před nemocnicí zdarma je celkem nové a také pokud jste starší 60 let, autobusy jsou zdarma.” ¹¹⁾ upřesňuje Ellen ap Gwynn, politička. Celobritské věci jako zahraniční politika, obrana a finance zůstaly v Londýně. V čele Národního shromáždění je první ministr (v současnosti Rhodi Morgan) a jednacími jazyky Národního shromáždění jsou angličtina a velština. Parlament Spojeného království vydává primární zákony, v jejichž rámci Národní shromáždění uskutečňuje sekundární legislativu platnou na území Walesu.

V Britské sněmovně reprezentantů má Wales vyhrazen 40 poslaneckých křesel (z celkového počtu 646). Členem vlády Spojeného království je Státní sekretář pro Wales (Secretary of State for Wales), který je zodpovědný za záležitosti týkající se Walesu.

Od roku 1996 ve Walesu existuje jednostupňové administrativní členění na 22 správních oblastí. Z těchto 22 celků je 9 hrabství, 3 města a 11 městských hrabství.

Vzniku Národního shromáždění Walesu předcházelo referendum v roce 1997. O výsledku bylo rozhodnuto až na poslední chvíli. Celou dobu dominovaly výsledky odmítající novou sněmovnu. Až naposledy přišel výsledek z okresu Carmarthenshire, který rozhodl, že celkový výsledek hlasování je pro vznik vlastního parlamentu. Referenda se účastnilo o něco málo více než 50 % občanů. Znamená to, že pro novou sněmovnu hlasovalo jen 25 % celkového obyvatelstva Walesu.

Postupem doby vznikly 3 typy škol (od 5 do 19 let):

1. bilinguální (děti zdatné ve velštině se učí všechny předměty ve svém jazyce, děti s menší znalostí velštiny se učí náročnější předměty jako např. matematika a fyzika v angličtině, ostatní ve velštině)

2. čistě velšské školy (angličtina se vyučuje jako předmět - jejich počet v posledních letech vzrostl)

3. anglické školy (velština se učí jako předmět průměrně pět hodin ve dvou týdnech do 14 let, poté je nepovinná)

Velština se přednáší také na samostatných katedrách University of Wales v Cardiffu a Swansea a v kombinaci s jiným oborem lze získat magisterský titul. ¹²⁾

BBC Welsh – má program jak v angličtině tak ve velštině

ITV1 Wales - má program jak v angličtině tak ve velštině

S4C - má program jak v angličtině tak ve velštině

BBC Cymru Wales

BBC Radio Wales – Vysílání probíhá v angličtině

BBC Radio Cymru – Vysílání probíhá ve velštině

Y cymro

South Wales Echo

South Wales Argus

South Wales Evening Post

Liverpool daily post (velšské vydání)

• Prvorozený syn britského krále či královny se podle tradice stává knížetem Velšským.

• Ve Walesu žije třikrát více ovcí než lidí, tedy asi devět milionů.

• Velština prý inspirovala britského spisovatele Tolkiena, autora Pána prstenů, k vytvoření jazyka elfů a přímo v názvu Walesu - Cymru (v překladu znamená kraj) se inspiroval ke Kraji, odkud pocházel hlavní hrdina jeho eposu.

Patronem Walesu je sv. David. Tento světec přinesl v 6. století do Walesu křesťanství a založil malou farnost (St. David's). Kult sv. Davida se rozšířil a pro požehnání svých skutků do St. David’s putoval například i Vilém Dobyvatel a mnoho dalších významných osobností.

V roce 1123 papež Kalistus udělil St. David’s privilegium, které z něj udělalo jedno z největších poutních center západní Evropy. Bylo dáno, že dvě poutě do St. David’s se rovnají jedné pouti do Říma a tři poutě byly stejně dobré jako jedna pouť do Jeruzaléma.

Národním symbolem Walesu je pórek a to díky roli, kterou sehrál v legendě o svatém Davidovi. V Bitvě mezi Velšany a Sasy, která se odehrávala na pórkovém poli, se štěstí začalo přiklánět na stranu Sasů. Hlavním důvodem bylo to, že válečníci obou stran byli podobně oblečeni a nemohli tak dobře rozeznat, kdo je nepřítel a kdo bojuje na jejich straně. To si uvědomil velšský mnich, který se bitvy také účastnil, vytrhl ze země pórek a poradil válečníkům, aby si ho připevnili na svoje helmy. Tím se odlišili od nepřátel a bitvu vyhráli. Tím mnichem byl pozdější patron Walesu - svatý David. Pórek pak sloužil jako rozpoznávací znamení vojáků bojující za Wales. Dodnes se na den sv. Davida (1. března) připevňuje pórek na oděv.

Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch (přibližná anglická výslovnost - Llan-vire-pooll-guin-gill-go-ger-u-queern-drob-ooll-llandus-ilio-gogo-goch) je oficiální název pro vesnici na východním pobřeží ostrova Anglesey a je třetím nejdelším zeměpisným názvem na světě. V překladu znamená něco jako: „Kostel svaté Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela svatého Tysilia z červené jeskyně“ a je velkým lákadlem pro turisty, kteří se nechají fotit pod názvem nádraží. V Guinessově knize rekordů 2002 je zapsáno jako nejdelší platné doménové jméno.

Zvláštní je spojení velšského a baskického národa. Genetické výzkumy prokazují, že chromozomy Basků a Velšanů jsou téměř totožné. Jazyk Basků je však od keltské velštiny naprosto odlišný.

Anglická vesnice Audlem v hrabství Cheshire se nachází přibližně 15 kilometrů od hranic s Walesem. Její občané si svolali referendum, ve kterém hlasují, zda se mají začlenit do Walesu. Připojení k Walesu by jim totiž přineslo několik výhod - například předpisy na léky zdarma nebo bezplatné parkování u nemocnic. Ke dni 24.5. 2008 hlasovalo 63 % lidí pro připojení k Walesu a 37 % pro setrvání v Anglii. Ve vesnici údajně žijí čtyři lidé, kteří ovládají velštinu, což je více než v některých velšských městech.

Přestože jsme měly slíbeno mnoho kontaktů na Velšany, kterým bychom mohly poslat dotazníky k vyplnění, nakonec jsme ani jeden kontakt nezískaly a musely je shánět samy. Přes sociální síť MySpace se nám podařilo navázat kontakt s 20 letým studentem Tomem. Další pokusy o získání kontaktů byly ale neúspěšné. A tak, abychom mohly představit problematiku velšské minority z pohledu více generací, což je také jedním z cílů naší práce, použily jsme některé výpovědi z dokumentu Ať žije Wales. Názor starší generace zastupují odpovědi Allana Thomase, kapitána záchranné lodi; Des Harrise, bývalého horníka; Huw Robertse, principála a univerzitního profesora Iolo ap Gwynna. Za generaci středního věku odpovídal bývalý hráč rugby Bill O'Keefe. Náš respondent Tom byl zástupcem nejmladší generace.

Poslanci za národní stranu Walesu usilují o úplnou samostatnost země. Plnou nezávislost Walesu však podporuje jen 10-15 % Velšanů. Na to, až se Wales dočká úplné autonomie, se těší například Huw Roberts: „Všichni se těšíme na den, kdy bude Wales plně samostatný.“ ¹³⁾ Iolo ap Gwynnovi se nelíbí, že si Velšané nemohou plně řídit například svojí ekonomiku a jsou součástí toho, co se odehrává v Londýně. Přesto je s částečnou autonomií Walesu spokojen a úplnou nezávislost nepodporuje. Stejně jako přes 50 % obyvatel Walesu. Těm by stačilo, kdyby Wales, respektive Shromáždění v Cardiffu, mělo více pravomocí. S částečnou autonomií Walesu je spokojený i Bill O'Keefe: „Je pro nás významné mít vlastní shromáždění a řídit naši zemi jak my sami chceme. Někdy chceme řešit naše záležitosti jinak než Angličané.“ ¹⁴⁾

Zatímco u jiných minorit může ve vnímání vlastní etnicity převažovat jazyk, u velšké menšiny tomu tak není. Velšsky mluví jen 21 % Velšanů. To, že jazyk není hlavním atributem velšské menšiny dokazují i některé odpovědi našich respondentů. „Někteří lidé tady mluví velšsky, ale já ne. Moji rodiče také nemluvili.“ ¹⁵⁾ říká starší kapitán záchranné lodi. Mladý Velšan Tom také velšsky neumí, ale nevylučuje, že by v budoucnu začal navštěvovat nějaký z kurzů. O tom, jak to s velštinou bylo, vypráví 60 letý Des Harris: „V roce 1954 jsem začal chodit do školy. Po celou dobu jsme ve škole nesměli velšsky ani promluvit. Mohli jsme se naučit jenom naší národní hymnu. Když nás chytli, že mluvíme velšsky, dostali jsme přes pusu. Tehdy se velština nikde nevyučovala, byla to anglická škola. Ale dnes je to díky Bohu jinak. Mnohé školy vyučují ve velštině a je moc hezké slyšet děti zase mluvit rodnou řečí. Já sám velšsky neumím.“ ¹⁶⁾ Naopak představitel středního věku Bill O'Keefe považuje velštinu ve svém životě za velmi důležitou: „Mluvím velšsky. Je to velmi důležité. Mám svůj jazyk rád a chci ho předat svým dětem.“ ¹⁷⁾

Pro Velšany je národním sportem rugby. To jakou roli hraje tento sport v jejich životech ukazuje výpověď 20 letého Toma, který by typického Velšana popsal takto: „Naším národním sportem je rugby, všichni jím žijeme. Podle mě Velšan, který nesleduje rugby není Velšan! Jazyk za hlavní atribut nepovažuji, mluví s ním tady vlastně tak pětina lidí. Jsem hrdý na to, že jsem Velšan.“ Také sborový zpěv je součástí velšské tradice všude ve Walesu. „Když šli horníci ráno do práce třeba i několik mil, jeden začal zpívat a ostatní se přidali. Začali se pak scházet i mimo práci. Nakonec každý důl měl svůj sbor a soutěžily mezi sebou.“ ¹⁸⁾ vypráví Des Harris, jak ve Walesu vznikla tradice sborového zpěvu.

Patronem Walesu je sv. David, který byl bezesporu významnou osobností a přitahoval spoustu poutníků, hlavně těch významných. Co pro Velšany znamená sv. David dnes shrnuje knihovnice Nora Rees: „Sv. David pro nás znamená strašně mnoho. Ve 20. stol., kdy si lidé mnohem více uvědomili význam odkazu předků, začali být na něj hrdí a propagovat jej i jeho učení.” ¹⁹⁾

Podle našeho respondenta je vztah Angličanů k Velšanům bezkonfliktní a on sám se s žádným druhem diskriminace nesetkal. „Necítím se nijak diskriminován. Mnozí mí přátelé jsou Angličané a tyhle věci nijak neřešíme. Já osobně mám s Angličany velmi dobré vztahy a myslím si, že oni sami s námi nemají žádné problémy.“ říká Tom.

1. Vyvíjí daná minorita určité snahy o vyšší autonomii?

S mírou naší autonomie jsem celkem spokojen. Bylo by dobré, kdyby Shromáždění v Cardiffu mělo více pravomocí, ale úplnou nezávislost si určitě nepřeji.

2. Mají příslušníci dané minority pocit diskriminace (znevýhodnění) - pokud ano, v jakém ohledu (zákonodárství, školství…)?

• Mají příslušníci dané minority pocit pozitivní diskriminace (zvýhodňování) - pokud ano, v jakém ohledu (zákonodárství, školství…)?

Necítím se nijak diskriminován. Mnozí mí přátelé jsou Angličané a tyhle věci nijak neřešíme. Velštinu jsem se ve škole mohl učit, ale jelikož rodiče velšsky neumí, nijak jsem se o to ani nezajímal. Teď když jsem starší, tak je mi to trochu líto, mám přeci ale pořád možnost se ji naučit.

3. Vlastní vykreslení obrazu příslušníka daného etnika (zvyky, tradice, mýty x realita) - vztáhnout na “sebe” (tj. na respondenta).

Naším národním sportem je rugby, všichni jím žijeme. Podle mě Velšan, který nesleduje rugby není Velšan! Jazyk za hlavní atribut nepovažuji, mluví s ním tady vlastně tak pětina lidí. Jsem hrdý na to, že jsem Velšan.

4. Jak si myslíte, že vás vnímá majoritní společnost?

Jak už jsem říkal, já osobně mám s Angličany velmi dobré vztahy. A myslím si, že oni sami s námi nemají žádné problémy.

Pokud jde o názory na samostatnost Walesu nebo o znalost velštiny, překvapilo nás, že věk v tom nehraje roli. Názory se různily bez ohledu na generační příslušnost. Všichni se však shodují, že by přivítali větší míru pravomocí a menší závislost na Anglii.

Velština sice není atributem velšské minority, protože s ní mluví jen třetina obyvatel, ale i tak se stále rozvíjí. A pro mnohé je velmi důležitá, i když jí sami neovládají.

Zatímco v minulosti se Velšané vůči Angličanům dost vyhraňovali, z názorů našich respondentů vyplývá, že dnes už je situace jiná a vztahy s Angličany jsou dobré. I tak Velšané stále zůstávají svébytným národem, který si udržuje svoje tradice i jazyk a je hrdý na svou zemi.

Anglická vesnička chce dezertovat a začlenit se do Walesu [online]. Novinky.cz. 2008 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: <http://www.novinky.cz/koktejl/138545-anglicka-vesnicka-chce-dezertovat-a-zaclenit-se-do-walesu.html>.

ČULÍK, Jan. Výsledky referenda ve Walesu : Referendum, které bylo rozhodnuto doslova na poslední chvíli [online]. Britské listy. 1997 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: <http://www.britskelisty.cz/9709/19970919b.html>.

Rodinná encyklopedie světových dějin, Reader's Digest Výběr, rok vydání 2000

TOMANOVÁ, Eva. Velština, nejstarší jazyk v Británii, prožívá renesanci [online]. Ikaros. 1998, roč. 2, č. 7 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/280>.

Wales [online]. Wikipedie - otevřená encyklopedie. 2009 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Wales>

ŽVÁTOROVÁ, Veronika. Velština: jazyk červeného draka [online]. www.Jazyky.com (Jazyky.Studium.Práce). 2008 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: <http://www.jazyky.com/content/view/531/47/>.



Počet shlédnutí: 91