obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


vlamove

Vlámové v Belgii

Úvod

Tato práce se věnuje vlámskému obyvatelstvu Belgie, které žije na severu země. Předmětem výzkumu této práce je především to, co považují Vlámové v Belgii za své typické vlastnosti. Dále je tato hlavní výzkumná otázka rozvíjena doplňujícími podotázkami, které rozebírají typické vlastnosti sousedních Nizozemců a také obyvatel jihu Belgie Valonů. V neposlední řadě je v této práci také nastíněna otázka složité jazykové situace, se kterou se Belgie a její obyvatelé potýkají.

Výzkumná otázka

Co považují Vlámové v Belgii za své hlavní a typické vlastnosti?

  • Jaké jsou typické vlastnosti sousedních Nizozemců?
  • Jaké jsou typické vlastnosti Valonů žijících na jihu Belgie?
  • Jak Vlámové pohlížejí na Valony a jimi obývanou část Belgie?
  • Považují se obyvatelé Vlámska za Belgičany nebo Vlámy?
  • Jaké jsou hlavní důvody, proč chtějí Vlámové rozdělení Belgie?
  • Jaký vliv na povahu Vlámů má složitá jazyková situace v Belgii?

Literární rešerše

Principy, na kterých stojí formování národa, uvádí Gellner v knize Nacionalismus 1) tak, že lidské společnosti jsou charakteristické především kulturou (dílčími projevy jako řeč, způsoby odívání, příprava jídla atd.) a organizací společnosti. Lidská společnost není pouze součtem jedinců, ale organizace zahrnuje především rozdíly ve věku, pohlaví, postavení ve společnosti. Podle Gellnera společná kultura a organizace společnosti stojí za určujícími znaky národa a definuje s pomocí těchto dvou pojmů i nacionalismus - jako princip, na jehož základě je podobnost v rámci určité kultury základním sociálním poutem.

S pojmem kulturní sebeurčení stejně jako Gellner pracuje také Hans Kohn 2). Uvádí, že kulturní sebeurčení národa, který se snaží o vytvoření národního státu, dokonce předchází určení politickému, pro které teprve připravuje půdu. Dalším charakteristickým pojmem pro nacionalismus je podle Kohna rasová čistota (v historii často tvořila teoretický základ národnosti) a národní nadřazenost (jako příklad uvádí situaci, když země po dosažení určité síly začaly uplatňovat svůj nárok na největší území, které v minulosti ovládali).

Otto Dann 3) popisuje utváření národa v novověké Evropě a moderní politický koncept národa ve 4 bodech: 1. K národu jakožto obyvatelstvu nesoucímu základní principy státu by měly patřit všechny vrstvy obyvatel (moderní společnost je antistavovská a stojí na principech základních lidských práv a rovnosti), 2. Národ by měl být politicky suverénní na svém území, protože je národem občanů, kteří území spravují, 3. Stát takového národa má být národním státem, 4. Univerzalistická tendence konceptu národa (každý územně a politicky definovaný lid má mít stejné právo na utvoření národa).

Dalšími pojmy důležitými pro průběh utváření národa jsou podle Chlebowczyka 4) stát a jazyk. Stát určuje jako nejvyšší formu organizace společnosti (pozn. V dnešní době už tak úplně neplatí vzhledem ke sdružování státu ve federace či nadnárodní a celosvětové celky). Role jazyka je pak určena jeho dvěma funkcemi - prostředek sociální komunikace a nositel rozvoje a kontinuity společnosti a pojící prvek národa.

Belgie se řadí mezi evropské země, které nemají svou jednotnou národní kulturu. Je rozdělena na tři regiony – Vlámský, Valonský a Brusel a současně na tři jazyková společenství – Vlámské, Valonské a Německojazyčné. Toto napovídá velkou složitost administrativního i národnostního složení země a mezi obyvateli nesdílejícími národní kulturu panují neshody a rozepře. Tou nejhlavnější tvoří rozdělení země. Situaci popisuje Tvarůžková 5) v článku Belgičané na ostří nože. Poukazuje na rozdílné povahové vlastnosti Vlámů a Valonů a hlavní důvod, proč k rozdělení dosud nedošlo – tedy nejasnost ohledně faktu, komu by připadl Brusel. Rozdělení je přirovnáváno k tehdejšímu Československu, ale Vlámové i Valoni to mají komplikovanější. Berou sice rozdělení Československa jako příklad, jakým by chtěli rozdělit i Belgii, ale problém tvoří právě hlavní město Brusel, které je společné pro obě části země, zatímco Československo mělo Prahu a Bratislavu. Existují pochopitelně další bariéry mezi Vlámy a Valony. Mají například rozdělené televizní i rozhlasové vysílání podle jazyků. Článek ovšem také rozebírá společné vlastnosti. Belgičané jsou skromní, nenápadní a nechtějí na sebe poutat pozornost (to demonstruje především nenápadná architektura). Přestože jsou Vlámové druhými nejbohatšími obyvateli Evropy, není to vidět na jejich autech či domech. Dalším společný znak Vlámů i Valonů identifikuje Tvarůžková v lásce ke komiksům. V zemi je nejvíc autorů obrázkových knih na kilometr čtverečný na světě. V neposlední řadě v článku vyhodnocuje jazykové komplikace při rozdělení země, v Belgii jsou 3 oficiální jazyky (francouzština, němčina, nizozemština). Valoni se odmítají učit jiný jazyk než francouzštinu a tak někteří Vlámští podnikatelé jsou nuceni komunikovat denně i čtyřmi jazyky. Co se týče finanční situace, vidí Tvarůžková jako problém to, že Valonsko jako chudší region zatěžuje bohatší Vlámsko a ve spojení s nepřizpůsobivostí Valonů pak snáze vznikají myšlenky prosazující osamostatnění Vlámů.

Další rozpory mezi Vlámy a Valony, které se odrážejí zvláště ve finanční situaci, rozebírá Petr Sokol v článku Vlámové proti Valonům 6). Píše o volbách v Belgii v roce 2010, jejichž výsledky pouze potvrdily už tak jasnou odlišnost severu a jihu Belgie. Francouzskojazyčné Valonsko, které tvoří jih Belgie, je tradičně socialistickým regionem a v posledních volbách to nedopadlo jinak. V celé Evropě vítězí pravicové strany díky jejich programu na šetření, ale tamní lídr socialistů Ellia di Rupa zavelel k většímu utrácení. Tyto sliby mohou být ale realizovány jen díky společné sociální politice, která přivádí každý rok miliardy eur ze severního a bohatšího Vlámska. Vlámové si naopak zvolili ve volbách stranu pravicovou v čele s Bartou de Weverou, který je lídrem Nové vlámské aliance (NVA). Sokol v článku ukazuje odlišnost v povahových rysech Valonů a Vlámů právě na výběru politických stran a jejich hlavních představitelů. Následně podrobně rozebírá původy obou politiků - uhlazenější valonský di Rupa oproti uvolněnjšímu vlámskému de Weverovi. Z článku vyplývá, že Valoni pouze vysávají finanční prostředky z bohatšího Vlámska a není proto divu, že jedním z cílů NVA by bylo omezení penězovodu na jih a nabízí se zde i myšlenka úplného osamostatnění.

Rozdílnou povahu Vlámů a Valonů lze na praktickém příkladu ukázat v přístupu k legalizaci a využívání práva na eutanazii, která je v Belgii povolena od roku 2002. V článku pro časopis Social Science & Medicine komentují Cohen, Van Wesemael, Smets, Bilsen a Deliens 7) data publikovaná mezinárodním hodnotícím projektem European Values Study, podle kterých souhlasí s eutanazií větší počet obyvatel z Vlámska než Valonska. Také Valonští lékaři mají více negativní vztah k eutanazií než Vlámští a celkově je na ně směřováno méně žádostí o eutanazii než na Vlámské. Při obdržení žádosti o eutanazii se lékaři často radí s dalšími nezávislými lékaři, přičemž Vlámští lékaři se o uskutečnění eutanazie radí častěji než Valonští.

V rámci seriálu Evropští zapadlí vlastenci prezentuje Finrod Felagund 8) Vlámy jako sympatické, poctivé a tvrdě pracující. Mluví o nich jako o lidech s dobrým smyslem pro humor a chutnou kuchyni. Stejně jako například Nizozemci mají i Vlámové obrovský smysl pro lokální patriotismus (Felagund mluví o konkrétních městech a vesnicích), kdy jsou schopni se hodiny dohadovat o tom, čí vesnice je lepší. Hodnotí je jako národ, který bere život s nadhledem, je přímočarý a jehož obyvatelé se nebojí dávat najevo, že mají rádi peníze.

Podobné charakterové vlastnosti sdílí i Nizozemci. Priscilla Ramp9) o nich mluví jako o přátelských a ochotných lidech, jejichž národ se dá také charakterizovat jako národ zemědělců. Uvědomují si vysokou konkurenci jak na domácím trhu, tak v Evropě a proto se (podobně jako Vlámové nebo např. Němci) snaží mít vše dokonalé a precizní. Aby toto všechno bylo možné, je jim často vytýkána jejich uspěchanost a snaha zvládnout velké množství činností najednou.

Metodologie

Vlastní část práce je směřována k zadání uvedeném ve výzkumné otázce - tedy co považují Vlámové za své hlavní a typické vlastnosti. Výzkumná otázka je doplňována a zpřesňována podotázkami zabývajícími se společnými charakterovými rysy jak s Valony tak s obyvateli sousedního Nizozemska, jazykovými problémy, národním cítěním apod. Během výzkumu sloužily jako podkladové informace zejména údaje uvedené v teoretické části.

Při sběru dat byla pro teoretickou část použita zejména technika studia dokumentů. Technika studia dokumentů přináší do začátku výzkumu velké množství informací, které hlavně v počáteční fázi slouží k hrubému seznámení se s problematikou a postupně dochází k získávání podrobnějších informací, které původní obecnější rámec rozvíjejí. Jako zdroje sloužily hlavně informace z knih a článků v časopisech a na internetu. Vzhledem ke špatné ověřitelnosti pravdivosti internetových zdrojů a informací z nich sloužily tyto informace zpočátku jen pro základní povrchové seznámení se s tématem a následně byly rozvíjeny a upřesňovány informacemi z knih a odborných článků.

Pro praktickou část byla využita technika semistandardizovaného rozhovoru, kdy respondenti reagovali na rámec připravených otázek, ale byl také prostor pro doplňující a rozšiřující otázky. Výhodou této techniky je, že od všech respondentů byly získány odpovědi na základní rámec výzkumných otázek, ale u každého z nich se na základě jejich odpovědí nabízely různé doplňující a rozšiřující otázky. Většinu respondentů tvořili lidé aktivně využívající web couchsurfing.org, který je pro podobné výzkumné činnosti velice užitečný (lidé zaregistrovaní na tomto webu jsou velice sdílní a projevili zájem o šíření informací o své zemi). Respondenti byli z různých oblastí Belgie (Brusel, Antverpy, Vlámský Brabant) i Nizozemí (Gelderland).

Základní informace o Belgii

Oficiálním názvem Belgie je Belgické království. Státním zřízením se jedná o federativní konstituční monarchii a v čele země oficiálně stojí král Albert II. Tento typ státního zřízení vznikl po vyhlášení nezávislosti na Nizozemsku v roce 1830 a současný král Albert II. je od té doby šestým králem Belgie (byl korunován v roce 1993).

Hlavní město země je Brusel, který je hlavně kvůli belgickému podílu na evropské integraci během 2. poloviny 20. století nazýván také jako hlavní město Evropy.

Měnou používanou v Belgii je euro (mezi lety 1832 a 2002 to byl belgický frank), na kterém je portrét krále Alberta II.

Belgie se rozkládá na území 30 527 km2 v západní Evropě a je tvořena třemi územními celky - Vlámsko (13 522 km2), Valonsko (16 844 km2), Brusel (161 km2). Sousední státy jsou Francie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko a část hranice tvoří Severní moře. Počet obyvatel země se v současnosti blíží 11 milionům obyvatel a celková hustota obyvatel je 357 obyvatel / 1 km2 (téměř trojnásobek hodnoty ČR). Pro zpřesnění je hustota zalidnění ve Vlámsku 457 obyvatel / 1 km2, Valonsku 206 obyvatel / na 1 km2 a v Bruselu 6 555 obyvatel / 1 km2. Vlámové tvoří přibližně 58 % obyvatel Belgie, Valoni 31 % a ostatní národnostní menšiny 11 %.

Na počátku roku 2012 tvořili přibližně 25 % obyvatelstva Belgie přistěhovalci a jejich potomci. Tito lidé jsou označováni jako Noví Belgičané. Přibližně 1,2 milionu z nich (49 %) má evropské předky (Němci, Italové, Francouzi, Španělé, Portugalci, Holanďané a další) a 1,3 milionu (51 %) má neevropské předky (Maročané, Turci, Pákistánci, Alžířané a další). Největší skupinu přistěhovalců a jejich potomků v Belgii tvoří Maročané (více než 450 000). Po zmírnění zákonů týkajících se přistěhovalců získalo více než 1,3 milionu přistěhovalců belgické občanství. Příslušníci etnických minorit bez belgického občanství tvoří zbylých přibližně 1,2 milionu obyvatel Belgie (v součtu s těmi, kteří získali belgické občanství, tvoří přibližně 2,5 milionu obyvatel Belgie - tedy výše zmíněných 25 %).

Administrativní členění

Kvůli federativnímu uspořádání země stojí v čele Federální vláda, do jejíž pravomocí spadá zejména obrana státu, finanční politika, soudnictví, federální policie, sociální zabezpečení, jaderný výzkum apod. Od prosince 2011 v čele Federální vlády stojí valonský socialistický premiér Elio di Rupo.

V rámci federativního členění je země rozdělena na tři regiony rozlišené podle teritoria - Vlámský, Valonský a Brusel (do jejichž pravomocí spadá zemědělství, politika zaměstnanosti, veřejné práce, doprava, životní prostředí, územní rozvoj atd.) a na tři jazyková společenství - Vlámské, Valonské a Německojazyčné (pod ně pak spadá zejména kultura, vzdělávání, sociální blaho, imigrační politika atd.). Kvůli federativnímu rozčlenění působí v Belgii 6 vlád a 6 parlamentů na úrovních: Valonský region, Vlámský region a Vlámské společenství (spojení v jednu vládu), Bruselský region, Valonské společenství, Německojazyčné společenství, Federální vláda.

Vlámsko

Nizozemský název je Vlaanderen, anglický název je Flanders. Odtud pak pochází druhý český název pro Vlámsko a tím je Flandry. Vlámsko se rozkládá v severní části Belgie na území 13 522 km2 a hraničí z největší části na severu a východě s Nizozemskem, na jihu je druhý belgický region Valonsko, na jihozápadě hraničí s Francií a část západní hranice (provincie Západní Flandry) tvoří Severní moře. Uvnitř provincie Vlámský Brabant se nachází region a hlavní město Brusel.

  1. Antwerpy
  2. Limburg
  3. Východní Flandry
  4. Vlámský Brabant
  5. Západní Flandry

Historie Belgie

Prvním národem žijícím na území Flander, o kterém existují informace, byl keltský národ Belgů. Belgové byli objeveni Juliem Caesarem mezi lety 58 - 51 př. n. l. Později do Belgie začaly přicházet nové kmeny – zejména Sasové, Anglové, Jutové a Erulové. V roce 454 n. l. byla založena provincie Belgica Secunda, která se postupně různě transformovala během 6. a 7. století, jak přicházely nové a nové kmeny osídlovat území dnešní Belgie.

S příchodem románských kmenů na počátku 7. století, které do země začaly proudit od jihu, se začala vytvářet jazyková hranice mezi dnešními Flandry a Valonskem. Poprvé se v životopise sv. Eligia také objevil název Flandry a pro místní obyvatele název Vlámové. V té samé době začaly první pokusy o christianizaci, které však neuspěly, a proto se křesťanství plně usadilo ve Flandrech až ke konci 7. století.

V roce 862 vzniklo samostatné Vlámské hrabství s hrabětem Baldwinem I. Baldwinův vlámský hraběcí rod vládl až do roku 1119, kdy vymřel po meči. Po smrti posledního hraběte Flander z Baldwinova rodu přešly Flandry pod dánskou korunu, ale už v 2. polovině 12. století přešly pod korunu alsaskou. Dvanáctým stoletím začalo dvousetleté období velké prosperity, které skončilo v roce 1304 konečnou porážkou v dobyvačné válce, kterou vedla proti Flandrům Francie. V roce 1369 byly Flandry obsazeny burgundskými vojsky a burgundský vévoda Filip Holý začlenil Flandry do své říše. Po pragmatické sankci roku 1549 se staly Flandry opět samostatným hrabstvím (tentokrát ovšem jako lenní území v rámci Svaté říše římské). Tím se staly Flandry jednou ze sedmnácti provincií Nizozemí. Pokusy Filipa II. o rekatolizaci Nizozemí vyústily v roce 1566 v rozsáhlé povstání, které začali Vlámové ve Steenvoorde. Následovaly velké boje mezi severem a jihem (nizozemské provincie proti Valonům). Poté, co byly Spojené nizozemské provincie v roce 1648 uznány nezávislými, zůstala Belgie jako tzv. Španělské Nizozemí stále v dědičném držení španělských Habsburků.

Po smrti bezdětného španělského krále Karla II. se roku 1701 rozhořel spor o španělské državy mezi Francií a Rakouskem. Po válce o tzv. španělské dědictví se Belgie stala součástí říše rakouských Habsburků, hovoříme tedy o ní jako o Rakouském Nizozemí. Tento stav trval až do roku 1795, kdy revoluční francouzské armády toto území obsadily a Napoleon jej opět spojil se severním Nizozemím do jednoho království. Jako Spojené království Nizozemské bylo 1815 potvrzeno na Vídeňském kongresu.

Roku 1830 se Belgie od Nizozemí definitivně odtrhla a belgickým králem byl zvolen Leopold I. Hlavním městem Flander byl Brusel, kde se hovořilo pouze z 5 % francouzsky, a byl obýván zejména Vlámy.

Roku 1914 vpadla do Belgie německá vojska a porušila tak její neutralitu. Belgie byla Němci okupována i během druhé světové války. V průběhu obou válek však působila exilová vláda v čele s králem Leopoldem III., která organizovala proti okupantům silné hnutí odporu. Po druhé světové válce se Belgie stala jednou ze zakládajících zemí Evropského společenství a v současnosti lze Brusel považovat za hlavní město Evropy. Po abdikaci Leopolda III. nastoupil roku 1951 na belgický trůn Baudouin I., kterého po jeho smrti roku 1993 vystřídal současný král Albert II. V roce 1977 došlo k dohodě v tzv. paktu z Egmontu, který zemi rozdělil na tři poloautonomní oblasti Flandry, Valonsko a Brusel (zde již 83 % obyvatel hovoří francouzsky, ale nachází se ve Vlámsku).

Z historie Belgie již víme, že Belgie začala jako samostatný stát fungovat až od 19 století. Do té doby se vyvíjela společně se státy, pod které spadala. Snaha Francie ve 13. století o rekatolizaci vedla k rozsáhlým nepokojům, a proto jsou Vlámové spíše protestantský národ. Vývoj Vlámské kultury asi nejvíce ovlivnilo sousední Nizozemsko, jelikož Flandy byly pod jejich nadvládou nejdelší dobu. Jako důkaz může sloužit jazyk, který je naprosto odlišný od francouzštiny, kterou se mluví na jihu, ale je velmi podobný nizozemštině.

Historie konfliktu mezi Vlámy a Valony

První konflikty mezi Vlámy a Valony začaly již v r. 1834, kdy docházelo k násilnému pofrancouzšťování severu a to se Vlámům nelíbilo a netajili se tím, že nové poměry nenávidí. Vedly se pogromy na Vlámy a zároveň došlo k zatížení Vlámů vysokými daněmi a investice do infrastruktury či průmyslu šly výhradně do jižní, valonské, loajální části Belgie. V 70. a 80. letech začal v Belgii upadat průmysl, protože ekonomika se začala orientovat více na služby. To znamenalo takovou katastrofu pro Valonsko, že se z ní se nevzpamatovalo dodnes. Naopak Vlámům, kteří mají obchod v krvi, se začalo dařit. Vlámové začali rychle bohatnout a dohánět, co ztratili v posledních stech letech.

Změnou ústavy v roce 1993 se Belgie stala federací, ve které existují tři jazyková společenství (frankofonní, vlámské a německé) a tři regiony (Vlámsko, Valonsko a Brusel). Brusel je potom zařazen do frankofonní i vlámské jazykové komunity a německy hovořící východní část je přiřazena k Valonskému regionu.

Aby však Belgie dobře fungovala, musela by být mezi společenství rozdělena i sociální politika, to se však nestalo. Důsledkem je, že neproduktivní a upadlé Valonsko systematicky zatěžuje belgický státní rozpočet a Vlámové musejí odvádět na Valony obrovské sumy peněz. To je jen jeden z mnoha důvodů, proč byl v listopadu 2005 zveřejněn Manifest za samostatné Flandry, který požadoval rozdělení státu na Valonsko a Vlámsko, podobně jako se rozdělilo Československo.

Vlastní výzkum

Co považují Vlámové v Belgii za své hlavní a typické vlastnosti?

Vlastnost, která je pro Vlámy nejvíce charakteristická, je opatrnost. Velmi dlouho trvá, než si vás Vlám oblíbí a pozve vás například k sobě domů nebo se s vámi začne jen bavit. Když se tak ale stane, jsou velmi přátelští. Jsou o něco méně společenští než Holanďané. Zajímavý pohled na Vlámy z marketingového hlediska poskytl Vlám jménem Christopher, který napsal, že Holanďané jsou oproti Vlámům mnohem více hrdí na svou zemi a dokážou lépe prodat místní produkty. Velmi rádi si stěžují zejména na vládu, ale také na obyčejné věci jako je doprava, kvalita služeb apod. Ve výsledku ale tvrdí, že jsou v Belgii spokojení.

Jaké jsou typické vlastnosti sousedních Nizozemců?

Na tuto otázku odpovídali respondenti převážně stejně a to, že Holanďané jsou zejména veselí, přátelští a racionální lidé. Jsou velmi přímočaří, proto v jejich případě zejména platí co na mysli to na jazyku. Považují se za velmi komunikativní národ. Zvláštností u Holanďanů pocházejících z menších vesniček, o kterou se podělila dívka jménem Adelia, která žila také 3,5 roku na severu Belgie, je, že jsou nezávislejší a odvázanější než Holanďané z měst. Mají také jiný pohled na chování žen a mužů oproti Vlámům. Holandští chlapci nejsou příliš romantičtí a nechávají na dívce, aby udělala první krok. Ve srovnání s Vlámy jsou otevřenější a přátelštější.

Jaké jsou typické vlastnosti Valonů žijících na jihu Belgie?

Zatímco Vlámové jsou povahovými vlastnostmi podobni Nizozemcům, Valoni mají geograficky i povahově blíže k Francii a chování typickému pro Francouze. Jsou otevření, volnomyšlenkářští, nekladou takový důraz na tvrdou práci jako Vlámové a nemají takové sklony k šetření peněz.

Jak Vlámové pohlížejí na Valony a jimi obývanou část Belgie?

Jeden z respondentů z Flander poukázal na rozdíl mezi udělováním pokut za rychlou jízdu ve Valonské části a ve Vlámské. Na jihu jsou policisté shovívavější a pokuty udělují výjimečně, zato na severu je rozdávají i za malý přestupek. Peníze z těchto pokut jsou pak samozřejmě použity pro celý stát a ne jen pro sever, což se Vlámům nelíbí. Také shodnout se na jednotné vládě je pro ně velmi obtížné, jak bylo možné v uplynulých letech zaznamenat, Belgie se totiž může pyšnit prvenstvím v tom, jak dlouho se stát může obejít bez vlády.

Považují se obyvatelé Vlámska za Belgičany nebo Vlámy?

Ačkoliv z rozhovorů vyplynulo, že nevyžadují vlastní stát, většina dotazovaných se nepovažuje za Belgičany. Označují se jako Vlámové a sami svou zemi neoznačují jako Belgii ale Flandry (poukazují pouze na severní část Belgie).

Jaké jsou hlavní důvody, proč chtějí Vlámové rozdělení Belgie?

Odpovědi na tuto otázku se v některých případech různily. Někteří respondenti tvrdí, že Vlámové většinou odtržení nechtějí, neboť by to bylo příliš komplikované a rozdělovat již tak malý stát se jim zdá směšné. Avšak jsou i tací, kteří chtějí odtržení, ale je to závislé spíše na oblasti, ve které žijí. Hlavním důvodem podporujícím odtržení, které prezentoval Jogis Van Regemortel z Antwerp, je pak nespokojenost s daňovým systémem. V severní a rozvinutější části se daní vybere více a jsou pak použity rovnoměrně na celý stát bez ohledu na to, že jih je pomalejší a méně ekonomicky výkonný. Dalším důvodem je také jazyková bariéra.

Jaký vliv na povahu Vlámů má složitá jazyková situace v Belgii?

Vlámové se francouzsky učí na školách od svých 10 let povinně. Naproti tomu Valoni mají vlámštinu pouze jako jazyk volitelný a proto ho ovládají jen výjimečně, což Vlámové považují za velice nespravedlivé.

Závěr

Hlavním cílem práce bylo zjistit, co považují Vlámové za své typické vlastnosti. Prostřednictvím elektronické pošty bylo od respondentů zjištěno, že na sebe Vlámové pohlížejí jako na opatrné, ale po prvotním seznámení se s novými lidmi jsou velice přátelští. Toto může evokovat jakousi uzavřenost Vlámů před setkávání s novými lidmi a přehnanému počátečnímu přátelskému vztahu. V tomto znění to působí zvláštně, vezmeme-li v úvahu pozici a důležitost Belgie v Evropě a „centra“ Evropské unie Bruselu. Vlámové na sebe pohlížejí jako na otevřené, ale nejedná se o přehnanou a naivní důvěru v nové vztahy, ale po získání prvotních zkušeností s novými lidmi přátelští jsou. Ve srovnání s Nizozemci se jeví méně společenští, ale například v oblasti navazování vztahu muže a ženy jsou muži z Nizozemí stydlivější. S Nizozemci mají naopak společnou snahu o preciznost a disciplínu, zatímco tuto vlastnost nesdílejí s Valony, kteří jsou více volnomyšlenkářští a nekladou takový důraz na tvrdou práci. Takto se může zdát, že jsou Valoni línými obyvateli Belgie, ale jedná se spíše trochu odlišný žebříček hodnot a priorit obou skupin.

Postoje k rozdělení Belgie se z Vlámské strany různí, část Vlámů by stála o samostatný stát, ale velká část vlámského obyvatelstva si uvědomuje složitost takového dělení (zejména kvůli společnému hlavnímu městu) a mají také strach, že by nově vzniklé Vlámsko bylo velice malé. Ačkoliv v Evropě existují i menší státy, než by vzniklé Vlámsko v případě rozdělení bylo a tyto státy jsou schopné prosperovat a postarat se sami o sebe. Ovšem tyto malé státy jsou velice specifické a mají za sebou určitou dobu, kdy již takto existují. S prakticky stejnou myšlenkou přišel také George Anglitoiu ve studii The Belgian Dilemma of Partition - A Pattern Study for the East 10), kde se přes historické neshody mezi Vlámy a Valony dostává až do současné situace. Popisuje rozvíjející se myšlenky na rozdělení Belgie, ale současně poukazuje i na jejich nereálnost pro obě části Belgie, protože ani jedna by se nechtěla vzdát Bruselu a jeho prostřednictvím diplomatického vlivu v Evropě.

Ačkoliv to z rozhovorů nevyplynulo, nabízí se otázka, zda zkrátka nejsou Vlámové na koexistenci s Valony v rámci jednoho státu zvyklí. Nicméně myšlenky směřující k rozdělení existují a podněcuje je zejména z pohledu Vlámů nespravedlivé přerozdělování peněz vybraných na daních a také jazyková netolerantnost ze strany Valonů. Dochází zde zejména ke střetu jakési germánské a francouzské nátury.

Seznam použitých zdrojů

ANGLITOIU, George. The Belgian Dilemma of Partition: A Pattern Study for the East. Eurolimes. 2011, s. 10. Dostupné z: http://content.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/pdf27_28/pdf/2011/8VU7/02Sep11/67517207.pdf?T=P&P=AN&K=67517207&S=R&D=a9h&EbscoContent=dGJyMMvl7ESeqLU4v%2BvlOLCmr0qep7RSrq%2B4SbKWxWXS&ContentCustomer=dGJyMPGttEuuqbBRuePfgeyx64fg

COHEN, Joachim, Yanna VAN WESEMAEL, Tinne SMETS, Johan BILSEN a Luc DELIENS. Cultural differences affecting euthanasia practice in Belgium: One law but different attitudes and practices in Flanders and Wallonia. Social Science and Medicine. 2012, roč. 75, č. 6, s. 9. ISSN 02779536. Dostupné z: http://web.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/detail?vid=10&hid=19&sid=d9f32239-8d9f-46d6-8bc0-20daf72fe2ec%40sessionmgr12&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=77332108

CHLEBOWCZYK, Józef. O právu na existenci malých a mladých národů In: In: HROCH, Miroslav. Pohledy na národ a nacionalismus: Čítanka textů. 1. vyd. Praha: SLON, 2004. ISBN 80-86429-20-2.

DANN, Otto. Utváření národa v novověké Evropě In: HROCH, Miroslav. Pohledy na národ a nacionalismus: Čítanka textů. 1. vyd. Praha: SLON, 2004. ISBN 80-86429-20-2.

FELAGUND, Finrod. Evropští zapadlí vlastenci: Díl 13.: Vlámové. [online]. 2010[cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://naszviretnik.net/2010/12/06/evropsti-zapadli-vlastenci-dil-13-vlamove/

FRAJER, Jindřich. Historie Belgie. [online]. 31. 8. 2008 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z: http://geo-evropa.upol.cz/staty/belgie/historie-belgie/.

GELLNER, Ernest. Nacionalismus. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. ISBN 8073250233.

HULICIUS, Eduard. Belgie. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. Stručná historie států. ISBN 80-7277-191-4.

KOHN, Hans. Nacionalismus In: HROCH, Miroslav. Pohledy na národ a nacionalismus: Čítanka textů. 1. vyd. Praha: SLON, 2004. ISBN 80-86429-20-2.

RAMP, Priscilla. Jací jsou Holanďané?. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://holandsko.webnode.cz/jake-jsou-holandane/

SOKOL, Petr. Vlámové proti Valonům. Reflex. 2010, roč. 21, č. 26. ISSN 0862-6634.

TVARŮŽKOVÁ, Lucie. Belgičané na ostří nože. Víkend: magazín Hospodářských novin. 2008, č. 32


Počet shlédnutí: 13

1)
GELLNER, Ernest. Nacionalismus. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. ISBN 8073250233.
2)
KOHN, Hans. Nacionalismus In: HROCH, Miroslav. Pohledy na národ a nacionalismus: Čítanka textů. 1. vyd. Praha: SLON, 2004. ISBN 80-86429-20-2.
3)
DANN, Otto. Utváření národa v novověké Evropě In: HROCH, Miroslav. Pohledy na národ a nacionalismus: Čítanka textů. 1. vyd. Praha: SLON, 2004. ISBN 80-86429-20-2.
4)
CHLEBOWCZYK, Józef. O právu na existenci malých a mladých národů In: In: HROCH, Miroslav. Pohledy na národ a nacionalismus: Čítanka textů. 1. vyd. Praha: SLON, 2004. ISBN 80-86429-20-2.
5)
TVARŮŽKOVÁ, Lucie. Belgičané na ostří nože. Víkend: magazín Hospodářských novin. 2008, č. 32, s. 20 - 23.
6)
SOKOL, Petr. Vlámové proti Valonům. Reflex. 2010, roč. 21, č. 26, s. 17. ISSN 0862-6634.
7)
COHEN, Joachim, Yanna VAN WESEMAEL, Tinne SMETS, Johan BILSEN a Luc DELIENS. Cultural differences affecting euthanasia practice in Belgium: One law but different attitudes and practices in Flanders and Wallonia. Social Science and Medicine. 2012, roč. 75, č. 6, s. 9. ISSN 02779536. Dostupné z: http://web.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/detail?vid=10&hid=19&sid=d9f32239-8d9f-46d6-8bc0-20daf72fe2ec%40sessionmgr12&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=77332108
8)
FELAGUND, Finrod. Evropští zapadlí vlastenci: Díl 13.: Vlámové. [online]. 2010[cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://naszviretnik.net/2010/12/06/evropsti-zapadli-vlastenci-dil-13-vlamove/
9)
RAMP, Priscilla. Jací jsou Holanďané?. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://holandsko.webnode.cz/jake-jsou-holandane/
vlamove.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:40 autor: 127.0.0.1