obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


vybrane_narodnosti_zijici_v_ceske_republice

Kultura a tradice vybraných národností žijících v České republice

1. Úvod

Kultura a tradice. Tyto dva pojmy se prolínají do našeho života každý den a významně ho ovlivňují. Ale co tyto dva termíny představují, už tak jednoduše definovat nelze. Pro každého jedince jsou slova kultura a tradice spojena s jinými významy. Právě na definování pojmů kultura a tradice je v této práci kladen důraz. Každý Čech si při slovech Vánoce, Velikonoce, narozeniny, pohřby křtiny vybaví téměř totožné věci, ale jak je tomu u cizinců, kteří v ČR žijí. Je možné dodržovat tradice, v kterých jsme vyrůstali i v jiných kulturách? Je možné zpřetrhat vazby na vlastní kulturu v jediném okamžiku, nebo je to záležitost generací či se jedná o dodržování tradic vlastního národa a vše je spjato s patriotstvím a národní hrdostí. Velmi významnou roli hraje také prostředí, ve kterém žijí, a které je „hodnotí“. Pro porovnání zvyků a tradic jsme zvolili občana americké národnosti, řecké a beninské. Tito zástupci amerického, evropského a afrického kontinentu se nám zdáli být pro práci zajímaví, proto byli také vybráni.

Tato práce bude jakýmsi exkurzem do „jiných světů“ a jejich chápání tradičních hodnot. Ukáže nám, jaké kulturní tradice si přinášejí cizinci do České republiky, jakých se musí vzdát, aby je společnost přijala, a které si naopak ponechají.

Výzkumná otázka je formulována takto:

„Snaží se cizí národy žijící v ČR o zachování tradičních vlastních zvyků nebo je s dlouhodobým pobytem v cizí zemi ztrácejí?“

Až v samotné práci zjistíme, zda je jednoduché přijmout jinou kulturu a jiné tradice a zároveň neztratit identitu, která spojuje určitou komunitu lidí.

2. Cíl práce a metodika

2.1 Cíl práce

Cílem této práce je především zaměření se na cizí národnosti žijící dlouhodobě v České republice a provedení kvalitativního výzkumu zaměřeného na kulturní zvyklosti daného jedince. Zjištění, zda a jakým způsobem se změnily kulturní zvyklosti zkoumaného cizince, které v České republice neexistují. Zda se změnily postoje k české kultuře a zvykům, tzn. přizpůsobení se české kultuře či dodržování své rodné kultury.

2.2 Metodika

Tato práce z předmětu Komunikace mezi kulturami se zabývá pojmem kultura v jeho nejširším slova smyslu. Zejména je zaměřena na otázky, které se týkají pojmu samotného a dále tím, jaký význam skýtá pro starší generace. Jak se liší kulturní zvyky jiných národností a co si pod tímto pojmem představí dnešní člověk. Nabízí se zajímavá otázka, nakolik jsme ovlivněni naší kulturou, popřípadě které jiné fenomény se nás pokoušejí formovat. Naznačili jsme některé problémy spojené s odlišností kultur a pokusili se najít přínos kulturní rozmanitosti. Semestrální práce je zaměřena především na kulturní rozmanitosti, kdy jsme u cizinců, žijících dlouhodobě v České republice zjišťovali, zda si své kulturní tradice udržují či ne.

Výzkumnou otázku jsme formulovali takto:

„Snaží se cizí národy žijící v ČR o zachování tradičních vlastních zvyků nebo je s dlouhodobým pobytem v cizí zemi ztrácejí?“

Práce bude zpracována na základě odpovědí získaných prostřednictvím dotazníků. Námi vytvořený dotazník byl sestaven pouze jako orientační bod a otázky v něm uvedené byly využity pouze pro vedení rozhovoru, nejde tedy o kvantitativní výzkum, nýbrž kvalitativní. Kvalitativní výkum se neopírá stistické metody, či techniky. Námi zjištěné výsledky budou přepsány a v závěru vyhodnoceny. Rozhovory byly vedeny v domácím prostředí respondentů v časovém rozmezí 60 – 120 minut.

Při zpracování bylo čerpáno především ze sekundárních zdrojů - odborné literatury a internetu. Veškeré použité zdroje jsou uvedeny v seznamu literatury.

3. Literární rešerše

3.1 Co je to kultura a co se s ní pojí

Kultura je souhrn hmotných a duchovních hodnot vytvořených lidstvem. Z biologického hlediska je to soubor buněk, tkání mikroorganismů jedné mikrobiální populace vypěstované v umělém, živném prostředí. A ze zemědělského hlediska lze kulturu definovat, jako způsob užívání pozemku, způsob zakládání a ošetřování porostu. [1]

Definicí pojmu kultura by mohl být po generace vytvářený způsob života, tzn. způsoby chování se člověka ve společnosti, do které se narodil. Dalo by se říci, že je jakýmsi atributem lidského bytí. Kulturou můžeme rozumět vše, co nás obklopuje, co bylo vytvořeno člověkem a není přírodou.

Ottova encyklopedie definuje kulturu takto: „Kultura je souhrnný sociologický pojem v nejširším slova smyslu označuje všechno to, oč byla přírodní skutečnost lidským přínosem v minulosti a přítomnosti rozmnožena anebo přetvořena“. [2]

Ve svém nejširším pojetí tento termín obsahuje vždy specifický způsob lidské organizace, rozvoje činnosti a realizace, jež se objektivuje ve výsledcích fyzické a duševní práce. Kultura představuje zdroj normativního řádu a hodnotové orientace dané společnosti.

Dnešní svět se stává multikulturní, především díky možnostem dnešní doby jako je fungování cestovních kanceláří a dalších možností i pro stále se rozšiřující migraci, kdy dochází k přesunu příslušníků nejrůznějších národností především do zemí s euroamerickým způsobem života.

3.2 Kultura versus svoboda bytosti

Jsme lidskými bytostmi, které svoji kulturu utváří a zároveň jsou ji sami ovlivňováni. Kultura není nic vrozeného. Jde o dlouhodobý proces utváření mnoha generacemi lidí, jež spolu žijí v určitém prostředí a jež tvoří lidskou společnost. Je tedy zřejmé, že jsme si vytvořili stereotypy bytí, pravidla pro společný život, různé normy o způsobu náboženského života, umění.

Pokud se narodíme do společnosti s určitou tradicí společenského života, budeme touto tradicí do jisté míry ovlivňovaní a vázaní, budeme-li v dané společnosti žít. Musíme dodržovat určité typy norem, ustálené jednání atd.

Domníváme se, že člověk může být svobodný (ve smyslu žít v prostředí, jehož struktura mu vyhovuje) kdekoli, pokud opravdu chce. Nic, ani prostředí, ani způsob vlády, ani kultura – nám nemůže bránit ve svobodě. Existuje pouze danost dějinná, kterou změnit nelze. Každý se narodíme do určité dějinné situace a (prozatím?) není v lidských silách to změnit.

3.3 Dělení kultury

Kultura se zásadě dělí do dvou základních oddílů, kterými jsou: 1. kultura hmotná, materiální, 2. kultura duchovní, nemateriální.

Kultura hmotná, materiální je představována lidskými materiálními výtvory neboli artefakty. Kultura duchovní, nemateriální se vyznačuje velkou důležitostí, stejně tak, jako kultura materiální. Jsou zde zahrnuta všechna pravidla, normy chování v dané společnosti, tabu, omezení, ideje (náboženství, humanismus, nacionalismus, atd.), symbolické systémy (jazyk, řeč, písmo, gesta, umění nehmotné povahy, atd.) a společenské instituce organizující lidské chování (manželství, rodina, církev, soudnictví, adt.).

V rozsahu tohoto pojetí kultury pak paradoxně můžeme konstatovat, že do kultury můžeme zahrnout nejen pohádky, lidové kroje nebo Michelangelova Davida, ale také zbraně hromadného ničení, koncentrační tábory a teroristické útoky, neboť jsou to specificky lidské výtvory. Jestliže připustíme, že kulturním artefaktem je pazourkový nůž nebo pěstní klín, musíme zároveň připustit, že je jím i atomová bomba.

3.4 Dvojí význam pojmu kultura

Kulturu lze chápat minimálně na dvou úrovních: 1.) Kultura je univerzální lidský fenomén, specifická lidská činnost, která není vlastní jiným biologickým formám života. Kultura z univerzálního hlediska je tedy nejvýznamnější znak, jímž se druh Homo sapiens odlišuje od ostatních živočichů. Tato univerzální všelidská kultura se projevuje v nesmírném množství dílčích - lokálních kultur.

2.) Kultura je vnímána a studována jako zvláštní způsob života různých skupin lidí. Studium kultury na úrovni jednotlivých sociokulturních systémů akceptuje fakt kulturního pluralismu a metodologicky se opírá o zásadu kulturního relativismu. V tomto významu jednotlivé lokální kultury představují jedinečné a unikátní konfigurace artefaktů, sociokulturních regulativů, idejí, symbolických systémů a kulturních institucí, typických pro určitou společnost nebo sociální skupinu (SKA - pojmosloví s. 23-4).

3.5 Specifika americké kultury

Americká kultura se vyvíjela postupně s přistěhovaleckým obyvatelstvem. V současnosti své tradice a zvyky podřizují moderní době, ale i přes to se snaží o uchování několik základních, které si v sobě nesou po několik generací. Zde uvedeme pouze ty, které se vyskytují v této práci.

Vánoce

Asi každý z nás má představu o amerických Vánocích. Je zde Santa Claus, za jehož zrodem stojí velice dobře cílená reklamní kampaň společnosti Coca cola. Nicméně pro američany se stal starší pán s širokým pasem, dlouhým bílým vousem a létajícími soby symbolem Vánoc. Na Štědrý den předtím než jdou děti spát dají ponožku na konce svých postelí nebo na krb a připraví na stůl cukroví a mléka a doufají, že až se ráno probudí, najdou v ponožkách sladkosti a pod stromečkem dárky, které jim tam Santa připraví. Nejdůležitějším dnem je 25. prosinec, kdy děti velmi brzy ráno rozbalují dárky, navštěvuje se kostel společně s rodinou a jí se krocan s kaštanovou nádivkou a smaženými brambory a speciální vánoční puding.

Velikonoce

Velikonoce jsou náboženským svátkem. Velký pátek připomíná ukřižování Ježíše Krista, zatímco velikonoční neděle připomíná jeho zmrtvých vstání. Tato tradice je spojena s obdobím před Kristem, kdy se slavil příchod jara. Velikonoční vajíčka, která jsou zdobena či vyráběna z cukrovinek, značí nový život, nový začátek a jsou dávány jako dárek.

Jmeniny – Svátek

Jmeniny se v USA neslaví.

3.6 Specifika řecké kultury

Řecko je stát ležící v jihovýchodní Evropě na jihu Balkánského poloostrova a rozkládající se na ostrovech v Egejském, Středozemním a Iónském moři. Řecko sousedí s Albánií, Makedonií, Bulharskem a Tureckem. Hlavním městem jsou Athény. [4]

Řecké zvyky a tradice bývají velice často náboženské povahy a dodržují se po několik staletí. Většina obyvatel Řecka je silně věřících a pověrčivých. Tradice a zvyky, uvedené v této práci jsou obecné a platí pro celý stát. Nezaměřujeme se na určité oblasti, i když by to bylo pravděpodobně velmi zajímavé, protože každá oblast neslaví svátky stejným způsobem.

Vánoce

V Řecku jsou Vánoce druhým největším křesťanským svátkem po Velikonocích, který je spojen s půstem. V této době nejí maso, vejce a mléčné pokrmy. Přípravy začínají v době předvánoční, kdy řecké hospodyně pečou Kourabiedes, což je obdoba vanilkových rohlíčků, ale větších. Dalším možným pokrmem je melomakarona a diples. Děti obcházejí sousedy a zpívají „kalanda = koledy“, za které dostávají drobné mince.

Velikonoce

Oslava Velikonoc znamená pro Řeky více než oslava Vánoc. Ženy barví vajíčka na červeno jako symbol Kristovy krve, kmotry a kmotři kupují svým kmotřencům dárky, ulice, domy a byty jsou malovány na bílo. V průběhu Velkého pátku, dni smutku a truchlení, je rakev s Kristem společně s jeho ikonou ozdobena tisíci květinami, vynesena z kostela a nesena vesnicí nebo sousedstvím ve velkých městech na hřbitov, kde následuje procesí. Lidé na hřbitově zapálí svíčky za zemřelé a opět se vrací zpět do kostela, aby políbili ikonu Krista. Na Velkou sobotu se všichni oblečou do nového svátečního oděvu a jdou do kostela na obřad. Těsně před půlnocí zhasne farář v kostele světla, jako symbol tmy a ticha v hrobě. O půlnoci zapálí svíci svatým plamenem a zpívá „Christos Anesti = Kristus byl vzkříšen“ a nabízí lidem plamen, aby si zapálili svíčky. Plamínek si poté předávají lidé mezi sebou navzájem. Vychází z kostela do ulic za zvuku kostelních zvonů. Na obloze se rozsvítí světla ohňostroje a lidé si přejí „Christos Anestis“ a odpovídají „Alithos Anesti = skutečně byl vzkříšen“. Odchází do svých domovů, kde se svou rodinou zasednou ke stolu a podává se „Majiritsa = polévka z jehněčích vnitřností a jarních zelených bylin, Tsoureki = velikonoční vánočka a cukroví“. Následující den se rodina sejde u pokrmu skládajícího se z rožněného jehněte, různých příloh, pije se víno a ouzo.

Svátky – jmeniny

Většina řeckých křestních jmen je křesťanského původu. Důležitou řeckou tradicí je, že každý, kdo vlastní jméno svatého, slaví svůj svátek ve stejný den jako kostel, který nese jméno tohoto svatého. Křestní jména se obvykle tradují od dědy na vnuka. Svátky jsou obvykle považovány a slaveny více než narozeniny.

Zasnoubení a svatba

Zvykem je, že se před svatbou mladí lidé zasnoubí. Muž tímto oficielně žádá otce budoucí nevěsty o její ruku. Při této příležitosti kněz požehná zásnubní prsteny a umístí je na levý prsteníček muže i ženy. Hosté snoubencům popřejí „kala stefana = všechno nejlepší k budoucímu manželství“ a „i ora i kali = přejí ke šťastným společně stráveným chvílím snoubenců“. Tato tradice je stále dodržována především na řeckém venkově a ostrovech. Fenoménem moderní doby je, že se pomalu vytrácí z velkých měst Atén a Soluně.Podle původních tradic získá nevěsta věno vyrobené svou matkou, babičkami a tetami, které se skládá z povlečení, ručníků a háčkovaných deček. Otec nevěsty daruje novomanželům nábytek do domu. Tento zvyk se však ve velkých městech postupně přestal dodržovat a zůstává především tradicí venkova. V den svatby se nevěsta obléká za asistence kamarádek a žen z její rodiny a je schována před ženichem, který ji smí vidět teprve těsně před obřadem. V průběhu obřadu svědek a svědkyně zvaní „kumbaros a kumbara“ předají nevěstě a ženichovi požehnané prsteny a třikrát za sebou kříží „stefana = věnce“ nad jejich hlavou a poté je na jejich hlavu položí. V průběhu prvních manželských kroků, které novomanželé společně podniknou před zraky pozvaných kolem oddávajícího stolu, jsou posypáni rýží a bonbóny obsahující mandle v cukrové polevě zvanými „kufeta“. Po obřadu přejí všichni pozvaní novomanželů „na zisete = dlouhý společný život“ a poté odchází všichni společně na svatební recepci do restaurace, kde tančí, jí a pijí celou noc. Po oslavě manželé často odjíždí na líbánky.

Křtiny

Den křtin je jeden z nejvýznamnějších dnů pro řecké pravoslavné věřící a obvykle se konají rok po narození dítěte, které do té doby nemá křestní jméno. Dítě je zabaleno do bílé osušky a poté, co farář požehná vodu a přidá do ní olivový olej, přinesený kmotrem, začne obřad. Dítě je třikrát ponořeno do požehnané vody a přitom je opakováno jeho vybrané jméno. Po obřadu je dítě oděno do bílého oblečení a farář mu na krk pověsí zlatý řetízek s křížkem a podstoupí první svaté přijímání. Kmotr přeje rodičům „na sas zísi = dlouhý život vašemu dítěti“. Následuje oslava v domě rodičů nebo restauraci. [5]

3.7 Specifika beninské kultury

Benin, oficiálně Beninská republika (Republique du Benin), je stát v Západní Africe ležící u Guinejského zálivu. Republika Benin sousedí na západě s republikou Togo, na severozápadě s republikou Burkina Faso, na severu s republikou Niger (hranici tvoří zejména řeka Niger) a na východě s Nigérií. Na jihu je země omývána vodami Beninského zálivu Atlantského oceánu.

Na území o rozloze 112 622 km2 žije 8 milionů obyvatel. Hlavním městem je Porto Novo, sídlem vlády je největší město Cotonou. Úředním jazykem je francouzština, oficiálním platidlem západoafrický frank (CFA, cca 500 CFA = 1 USD) [6].

Obyvatelstvo Beninu je hodně různorodé, většina lidí zde vyznává tradiční přírodní náboženství (animisté), pouze 20% je křesťanů a 15% muslimů. Kult vúdú se odsud dostal v 19. století spolu s otroky až na Haiti. Náš respondent pochází z křesťansky založené rodiny. Ačkoliv jsme si pro naši práci vybrali respondenta z křesťansky založené rodiny, rozhodli jsme se v této části popsat zvyky většiny obyvatel, tedy animistů. Toto náboženství je poměrně neznáme, proto se domníváme, že bude zajímavější popsat specifika tohoto náboženství, než zde líčit křesťanské tradice. Z rozhovoru vyplynulo, že křesťanská část Beninu slaví svátky a další významné události poměrně stejným způsobem, jako americká kultura.

Animismus je představa o existenci nemateriálních, duchovních bytostí a víra v možnost člověka stýkat se s nimi. Animistické představy jsou základním prvkem všech současných náboženství. Toto náboženství není nijak ucelené jako např. Křesťanství či Islám. Základem této víry je myšlenka, že vše na této zemi je živé, má svou moc a duši. Ve společenství, které uznává toto náboženství, existuje jedna osoba, která je jakýmsi „médiem“. Její výsadou je komunikovat s duchy a jinými magickými bytostmi. V otázce uctívání mrtvých, animisté věří, že duše zemřelých žije dál. Z tohoto důvodu zacházejí s mrtvými těly velmi uctivě.

Svatba

V tradiční africké společnosti je povolená polygamie. Ve skutečnosti to funguje tak, že muž může mít tolik manželek, kolik je jich schopen uživit. Všechny musí mít stejný díl blahobytu a žádná nesmí ekonomicky ani citově strádat. Tradicí bývá plánování zásnub ještě dříve, než je dívka na svatbu duševně či fyzicky připravena. Po svatbě dívka opouští svou rodinu a odchází za ženichem.

Cílem manželství je přivést na svět co nejvíce potomků, neboť na neplodnost se tu hledí jako na veliké neštěstí. [7]

Doposud neexistuje literatura, která by se podrobně zabývala zvyky a tradicemi beninské kultury. Při rozhovoru s respondetem jsme se snažili chybějící informace dopnit.

4. Vlastní práce

4.1 Americká kultura

Pro tuto část práce byl vypracován dotazník – (viz příloha číslo 1), který však nebyl rozdáván osobám zúčastněným v šetření, ale pouze sloužil jako orientační výčet otázek. Sběr dat tedy probíhal formou rozhovoru, většinou v českém jazyce či za pomocí angličtiny.

První skupinou dotazovaných byli občané s americkou národností, žijících v České republice, a to minimálně tři roky. Počet dotazovaných občanů, s nimiž jsme vedli rozhovor bylo 5, z nichž 2 ženy a 3 muži. Věková skupina dotazovaných je 30 – 50 let. Dotazované osoby jsme volili tak, aby ani 2 ze zmiňovaných nebyly členové jedné rodiny, tedy aby výsledek byl co možná nejvíce objektivní.

Mezi prvními otázkami jsme se zabývali Vánočními oslavami. V USA jsou Vánoce v mnoha pohledech odlišné než v ČR. Štědrovečerní večeře probíhá hodně podobně jako u nás, avšak hlavním chodem v mnohých amerických rodinách je krocan se šunkou, mořské plody nebo prostě pizza. Všichni dotazovaní se shodli na tom, že přisvojeným zvykem, kterému v České republice podlehli je štědrovečerní kapr a bramborový salát. Na Českého Ježíška nevěří, stále se jim zdá více uvěřitelný, americký Santa Claus. Dalším zjištěním pro Američany žijící v ČR byla skutečnost, že si dáváme dárky už navečer 24. prosince, v Americe se obdarovávají 25. 12. v brzkých ranních hodinách. Opět se tento náš zvyk všem dotazovaným líbí a všichni si jej přisvojili. Co se týče oslav příchodu nového roku, žádné zvláštnosti či odlišnosti USA od ČR nám nebyly popsány, tedy probíhají víceméně stejně.

Další naše otázky směřovaly k oslavám Velikonoc. Velikonoce v USA probíhají opět poněkud jinak, než je tomu v České republice. V USA se v den Velikonoc schovávají různě po bytech, dokonce i po zahradách čokoládová vajíčka, které následně děti hledají. Při porovnání odlišných způsobů oslav Velikonoc nikdo z dotazovaných nepřijal české tradice, tedy řádné vyšupání dámského pozadí. U dotazovaných mužů tento způsob oslav vyvolal nadšení, avšak neprovozují jej.

Na otázku, zda se v USA slaví jmeniny, nám bylo řečeno, že nikoli. Dva z dotazovaných, konkrétně jeden muž a jedna žena mají synonymní jméno se jménem českým, z tohoto důvodu slaví svátek zde.. Ostatní tři lidé svátek neslaví.

Oslavy narozenin probíhají v USA obdobným způsobem jako v ČR. Pojídá se narozeninový dort a sfoukávají se svíčky s rodinnými příslušníky či s kamarády. Odlišností však je to, že namísto přání jednotlivých členů (Všechno nejlepší, hodně zdraví,….) se hromadně zpívá i u nás známá píseň Happy birthday to you…… Tento zvyk se dotazovaní pokoušejí dodržovat i v ČR.

Svatební oslava a svatební zvyky se v ČR a USA trochu liší. V USA je tradicí to, že ženich a nevěsta dostávají od zúčastněných svatebčanů obyčejné tousty a během jejich pojídání se vypráví veselé příběhy právě o nevěstě a ženichovi. Klasické, téměř vždy přítomné tradice unášení nevěsty či rozbíjení svatebního bílého talíře na důkaz věrnosti není v USA zvykem, jakož je tomu v ČR. Z dotazovaných osob se v ČR vdávala pouze jedna žena, ostatní osoby jsou buď svobodné či se přistěhovali s partnery z USA. Tato žena, jelikož zde žije více, než 8 let prožila typickou českou svatbu, a to se vším všudy, jak pravila. Prožila si tedy klasický únos nevěsty, rozbitý talíř a pojídání polévky zkříženými pažemi novomanželů z jednoho talíře.

4.2 Řecká kultura

Rozhovor s řeckou rodinou žijící v České republice - přepsaný rozhovor

Řecká rodina žije v ČR od roku 1960. Přišli sem kvůli tehdejší občanské válce. Mnoho zvyků převzali od Čechů. Vánoce slaví stejně jako Češi, i když v Řecku se slaví až Nový rok.

V 19. století byl v Řecku zaveden vánoční stromeček. V 50. letech byl vánoční stromeček rozšířen jen mezi bohatými. Od té doby, co bydlí v ČR, slaví Vánoce stejně jako Češi. Lze říci, že se s českými tradicemi natolik ztotožnili, že mnoho řeckých zvyků již nedodržují. Navštěvují velmi často řecké restaurace, kde se mnoho řeckých tradic dodržuje. Lze shrnout z našeho výzkumu, že Řekové nejvíce slaví příchod Nového roku, Velikonoce, jmeniny, svatby a křtiny. Velice speciální jsou řecké pohřby. Při rozhovoru byl poskytnut podrobný popis toho, jakým způsobem tyto tradice probíhají.

Vánoce

V Řecku se Vánoce neslaví. Chodí se na návštěvy k člověku, který se jmenuje Christina nebo Christian. Bývá to velmi oblíbené jméno v Řecku. Na vesnici se u Christiny vystřídá celá vesnice na návštěvě. Každá návštěva přinese nějaký dárek. Dotyčná Christina nebo Christian nabídnou každé návštěvě pohoštění. Předtím, než se stalo tradicí vánoční stromeček (který si ani jeden ze svého mládí nepamatují) se zdobily lodě. Dnes má vánoční stromeček většinou věřící, ale není to v Řecku tradice. V ČR si oba manželé oblíbili vánočního kapra, bramborový salát a české cukroví včetně perníčků. Když jsme při rozhovoru vyslovili přání receptu na řecké vánoční cukroví, oba se shodli na tom, že české cukroví je mnohem chutnější. Jako tradici, kterou dodržují o Vánocích, je právě pečení cukroví. Pečou jak řecké, tak české cukroví.

Nový rok

Na nový rok si Řekové dávají dárky a pečou se nejrůznější řecké speciality. Jako hlavní specialita je tzv. Vasilopita. Pro představu se jedná o něco jako je mazanec. Do Vasilopita se dává peníz, podle tradice to znamená štěstí tomu, kdo peníz dostane ve své porci. Jinak oslava Nového roku probíhá stejně jako v ČR. Lze říci, že se spíše přizpůsobili. Nyní si dávají dárky na Štědrý večer a na Nový rok si připijí šampaňském. Ovšem Vasilopita pečou dodnes.

Tři králové

Na Tři krále chodí koledníci koledovat. Mají strašidelné masky, hůl, kterou klepou na dveře a zpívají či recitují písně a básně.

Velikonoce

Oslava jara bývá považována v Řecku jako největší událost roku. V Řecku se nachází mnoho věřících lidí, kteří chodí do kostela. Jako malí si vzpomínají, že před kostelem tloukli vejce, což je jedna z tradic, kdy se před kostelem sejdou děti. Každý má u sebe namalované vejce. Jeden drží vejce a druhý do vejce ťuká. Když vejce dotyčný rozbije (ťuká se pouze prsty), smí vejce nechat. Jelikož Velikonoce trvají 3 dny, tak vejce se ťuká první den na hlavičku, druhý den na zadeček a třetí den na bříško. Další tradicí je, že každý farář z kostela vezme kříž a hodí ho do vody. Ten, kdo kříž vyloví z vody, má tu čest a smí jít s farářem vybírat odpustky do rodin. Na Velikonoce si ženy kupují nové oblečení. Jako jídlo se obvykle opéká jehně. Jako sladké pečivo se peče něco jako mazanec, ale tvar má věnečku a doprostřed se dává malované vejce. Ostatní tradice jsou velice podobné českým tradicím. Děti chodí koledovat, pije se, slaví se. Zkrátka se oslavuje příchod jara podobným způsobem.

Jmeniny a narozeniny

V Řecku se jmeniny slaví daleko více než narozeniny. Narozeniny se slaví vyloženě symbolicky v rodinném kruhu. Jmeniny se také slaví v rodinném kruhu, ale jakmile se jedná o známé jméno, tak se na oslavě sejde celá vesnice, všichni známí apod. Mezi známá jména lze zařadit Christinu (Vánoce), Vasiljev (Nový rok), Janis, Sofia, Anastásie (na Velikonoce).

Svatba

Svatba, která se koná v kostele, je veliká událost. Na obřad se sejdou jen rodinní příslušníci, ale na oslavu dorazí často i cizí lidé, kteří nejsou pozvaní. Každý z hostů přinese dar a peníze. Náklady na svatbu bývají velice vysoké. Dřív se žena nesměla vdát, pokud neměla věno. Celou svatbu obvykle platí ženich a jeho rodina. Značnou finanční částkou přispívají svědci, kteří pocházejí z rodiny kmotra. Peče se typické svatební pečivo a oslavuje se až do rána. Nevěsta i ženich mají na hlavách věnec. Pokud je svatba civilní, je velice podobná naší svatbě, až na počet lidí. Na každé svatbě se sejde celá rodina, přátelé, známí, zkrátka všichni.

Manželé měli civilní svatbu, bylo to spojení české a řecké svatby, protože se brali v ČR.

Křtiny

Po narození dítěte se tradičně dítě křtí. Kmotr je osoba, která se zaváže, že pokud rodiče nebudou moci, tak se právě kmotr s kmotřenkou o dítě postará. Je zvykem, že kmotr pomáhá dítěti finančně při studiu, kupuje mu nové oblečení apod. Na oplátku pokřtěné dítě pozve na svou svatbu za svědka někoho z jeho rodiny.

Pohřeb

Pohřeb probíhá zcela odlišně. Průvod lidí jde do kostela, v čele průvodu se nese rakev, kterou nesou rodinní příslušníci. Po obřadu se rakev ukládá do hrobu, kam se hází květiny (obvykle mají bílou barvu), pak se všichni zúčastnění rozejdou do svých domovů. Celá rodina chodí v černém minimálně po dobu 40 dní. Po čtyřiceti dnech se koná u rodiny zemřelého hostina, kam přijdou všichni zúčastnění z pohřbu.

4.3 Beninská kultura

Rozhovor s beninským mužem žijícím v České republice - přepsaný rozhovor.

Respondentovi je 42 let, z Beninu odešel do Francie kvůli studiím ve 20. letech. V ČR žije již 18 let a letos v létě se oženil s ženou české národnosti. Respondent pochází z křesťansky založené rodiny.

Vánoce

Beninné říkají o prosinci, že je to měsíc nebezpečí. Věří, že ďábel hledá mezi lidmi své oběti, a proto jakákoliv negativní událost, která se v tomto měsíci stane, je vinou ďábla. Lidé chtějí předcházet nebezpečí a snaží se poslední měsíc v roce omezit cestování. To ovšem neplatí v období Vánoc, kdy se schází celá rodina.

Vánoce jsou v Beninu křesťanskými svátky a souvisí hodně s návštěvou kostela. V období adventu lidé chodí na pravidelné modlitby, které někdy trvají i několik hodin (od 17 hod. – 22 hod.). Nejvýznamnější událostí v období Vánoc v Beninu je půlnoční mše. Štědrý večer 24. 12. není hlavní dominantou oslav. Skutečné oslavy začínají až 25. 12., kdy se předávají dárky dětem. Předávání dárků mezi dospělými má tradici pouze při rodinných návštěvách, kdy je slušností donést hostující rodině nějakou malou pozornost. Rodiče svým dětem na Vánoce dávají především nové oblečení a boty, s kterými se pochlubí na půlnoční mši. Děti zpravidla posledních 14 dní v prosinci nechodí do školy. Na slavnostní večeři v Beninu konzumují drůbež, zejména krocana.

Pobytem v ČR respondent pozměnil svůj zvyk. Hlavní oslavy probíhají již 24. 12. a na štědrovečerní večeři si dá rád bramborový salát s kuřecím nebo vepřovým řízkem. Kapra rád nemá, nechutná mu. Tradici půlnoční mše se taktéž snaží dodržovat.

Nový rok

Oslavy Nového roku jsou mnohem větší než oslavy Vánoc. Nový rok se v Beninu slaví podobně jako v ČR. Jediným rozdílem je počasí. Zatímco oslavy v ČR probíhají v teplech domovů, klubů, restaurací případně na promrzlých ulicích, kde stejně kvůli zimě člověk dlouho nevydrží, oslavy v Beninu se pořádají venku, často na pláži a mají tedy jinou atmosféru. V ČR tráví respondent Silvestr s přáteli a nepřisuzuje tomuto dni hlubší význam.

Velikonoce

V Beninu několik týdnů před Velikonocemi probíhají v kostelech pravidelné večerní modlitby, kde se shromažďuje velký počet věřících. Křesťanské svátky jsou v Beninu obecně hodně uznávány a dodržovány. Děti mají opět krátké školní prázdniny na oslavu Velikonoc. O svátcích se konzumuje většinou jehněčí maso, ale není to podmínkou. Je to individuální dle zvyku rodiny.

V ČR respondent v období Velikonoc navštíví kostel, ale ne již tak pravidelně a často jako v Beninu. Vzhledem k jeho zálibě ve vaření má snahu dodržovat pečení jehněčího. Naopak se mu zalíbil český zvyk, který předtím nedodržoval a to pomlázka.

Jmeniny a narozeniny

Jmeniny se v Beninu neslaví. Respondent je tedy neslaví ani v ČR. Narozeniny jsou obdobné jako v ČR. Nechybí dort, sfoukávání svíček, pozvaní kamarádi ze školy či děti od sousedů. Zatímco v ČR bývají narozeniny oslavovány odděleně od rodinného kruhu a kruhu kamarádů (škola, práce apod.), v Beninu jsou oslavy společné, tady rodina a všichni známí oslavují dohromady. Oslavy tak bývají větší,mívají 50 - 100 hostů. V ČR přistoupil na menší rodinné oslavy, případně v kruhu nejbližších přátel.

Svatba

V případě, že se mladý pár rozhodne pro svatbu, je pravidlem několik tradičních rodinných návštěv. Přestože rodiče nevěsty již znají partnera dcery z předešlých návštěv, pozvou ho k nim domů na „oficiální“ oběd či večeři. Slušností je, aby pozvaný muž přinesl rodičům nastávající manželky malý dárek. Např. otci láhev alkoholu, matce květiny. V případě, že rodiče nemají vůči ženichovi žádné námitky a schválí ho dceři, může nastat další oficiální návštěva. Tentokrát tety ze strany ženicha (mohou i strýcové, ale vzhledem k tomu, že žena se s cizí ženou rychleji sblíží než s mužem, tak jsou upřednostňovány tety) navštíví rodinu nevěsty. Tety přinesou nevěstě dárky – většinou praktické věci do domácnosti. Toto setkání je sbližovací akt obou rodin a je mu přítomna úzká část rodiny nevěsty: tety, strýcové, babičky atd. Setkání se neúčastní rodiče ženicha ani ženich samotný. Tety přijdou jakoby na výzvědnou, snaží se zjistit, co žena umí, zda by byla dobrou manželkou. Po návratu zjištěné informace předají rodičům manžela. V případě, že jsou tety z nevěsty nadšené, může nastat svatba. Tety pak pomáhají svatbu organizovat a jsou nevěstinou pravou rukou v průběhu příprav i svatby samotné. Pomáhají nevěstu česat, líčit, pomáhají vybrat šaty atd.

Svatební obřad je podobný tomu v ČR. Největší rozdíl je v počtu hostů. Na svatbu v Beninu se sejde celá rodina a blízcí známí. Počet hostů bývá 100 a více. Na rozdíl od ČR jsou zpravidla všichni hosté, kteří byli pozváni na svatební obřad, pozváni i na svatební hostinu. Náklady na svatební hostinu bývají tedy hodně vysoké. Respondent měl svatbu civilní s převažujícími českými tradičními zvyky, protože svatba probíhala v ČR.

5. Závěr

Zachování tradic je chápáno každou osobou individuálně a má silnou souvislost s náboženským zaměřením. Při oslavě Vánoc si většina respondentů oblíbila štědrovečerní bramborový salát a naopak upustili od svých tradičních jídel. Den, kdy se předávají dárky, také pozměnili z 25. 12. nebo 31. 12. na Štědrý večer 24. 12.

O Velikonocích, jedná-li se o silně křesťansky založenou rodinu, zůstává tradice návštěvy kostela. Společným znakem Velikonoc jsou vajíčka. O Velikonocích mají cizinci větší snahu o dodržování vlastních národních tradic než o Vánocích. Jmeniny považují za významné jen Řekové a ti také dodržují jako jediní z dotazovaných tento zvyk v ČR. Oslavy narozenin probíhají stejným způsobem jako v ČR, někdy však v mnohem hojnějším počtu hostů.

Respondenti, kteří měli svatbu v ČR, dodržovali české zvyky. Jediným odlišením v tomto případě byl počet hostů, který byl většinou vyšší než na klasické české svatbě.

Cizinci, žijící v ČR, mají snahu o spojení vlastních tradičních zvyků se zvyky českými a o některých lze říci, že se natolik ztotožnili s českými tradicemi, že mnoho národních zvyků již neslaví. Národní zvyky, které si do ČR přinesli, dodržují většinou v případech, kdy se dají lehce spojit se zvyky místními. Například skupinka amerických respondentů dodržuje písničku „Happy Birhthday to you“ na oslavách narozenin namísto českého individuálního blahopřání oslavenci. Naopak tradiční oslava řeckých Vánoc není moc s českými tradicemi slučitelná, a proto přestoupili na oslavu Vánoc „po čR“.

6. Seznam použité literatury

[1]Kolektiv autorů a konzultantů z Encyklopedického domu. Slovník cizích slov. Praha : Encyklopedický dům, 1993. ISBN 80-901647-0-6.

[2]PASEKA, ARGO. Ottův slovník naučný. Praha : Portál, 1996. ISBN 80-7185-058-6.

[3]Soukup, V.: Přehled antropologických teorií kultury, Praha: Portál, 2004. 9-19 s.ISBN 80-7178-929-1

[4]Řecko [online]. [cit. 2008-12-08]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98ecko>

[5]Řecké tradice [online]. [cit.2008-12-08]. Dostupný z WWW: <http://www.arovcr.cz/tradice.html>

[6]ČESKO-BENINSKÁ SMÍŠENÁ OBCHODNÍ KOMORA. Úvod. [online]. [cit. 2008-12-15]. Dostupný z WWW: <http://www.benin-komora.cz/o-beninu/>

[7]OBUCHOVÁ L.: Zásnuby, sňatky, rozvody. Praha : Česká orientalistická společnost, 2003. 120 s. ISBN 80-902510-6-4

7. Přílohy

Příloha č.1 – Vzorový dotazník

Příloha č.1 - Dotazník Snaží se cizí národy žijící v ČR o zachování tradičních vlastních zvyků nebo je s dlouhodobým pobytem v cizí zemi ztrácejí?

Tento dotazník je součástí projektu na předmět Komunikace mezi kulturami pod záštitou České zemědělské univerzity v Praze. Získaná data slouží pouze pro studijní účely. Vyplnění dotazníku je anonymní. 1) Věk? ………………………………… 2) Národnost? ………………………………… 3) Jak dlouho žijete v ČR? ………………………………… 4) Slavíte Vánoce? (pokud ne, pokračujte otázkou č. 7)  ano  ne 5) Dodržujete nějaké vánoční zvyky, které jsou typické pro Váš národ a které se v ČR nedodržují? Pokud ano, prosíme o krátký popis těchto zvyků.

 ano  ne

6) Osvojili jste si pobytem v ČR nějaký vánoční zvyk, který jste dříve neprovozovali? (kapr, půst, adventní věnec….). Pokud ano, prosím popište krátce jaký?  ano  ne

7) Slavíte příchod nového roku? (pokud ne, pokračujte otázkou č. 9)  ano  ne 8) Jak tato oslava u „Vás“ probíhá a čím se výrazně liší od Silvestrovských oslav v ČR? ………………………………………………………… ………………………………………………………… 9) Slavíte Velikonoce? (pokud ne, pokračujte otázkou č. 12)  ano  ne 10) Dodržujete nějaké velikonoční zvyky, které jsou typické pro Váš národ a které se v ČR nedodržují? Pokud ano, prosíme o krátký popis těchto zvyků.

 ano  ne

11) Osvojili jste si pobytem v ČR nějaký velikonoční zvyk, který jste dříve neprovozovali? (pomlázka, barvení vajec, pečení beránka….). Pokud ano, prosím popište krátce jaký?  ano  ne

12) Dodržujete v ČR nějaký zvyk, který je pro Vaši zemi typický, přestože obyvatelé ČR tento zvyk naznají nebo nedodržují? Pokud ano, popište prosím o jaký zvyk se jedná.  ano  ne

13) Slavíte svátek?  ano  ne 14) Pokud ano, jak se tato oslava liší u „Vás“ a v ČR? …………………………………………………………… …………………………………………………………… 15) Slavíte narozeniny?  ano  ne 16) Pokud ano, jak se tato oslava liší u „Vás“ a v ČR? …………………………………………………………… ……………………………………………………………

17) Ženil/vdávala jste se v ČR? (pokud ne, pokračujte otázkou č. 19)  ano  ne 18) Čím se liší typický svatební ceremoniál v ČR a vaší zemi? Dodrželi jste nějakou tradici pro vaši zemi typickou?

 liší  neliší

co je typické a co jste dodrželi……………………………………… ………………………………………………………………………

19) Kolik je předpokládaný počet hostů ve vaší mateřské zemi pro:  Vánoce ……………  Velikonoce ……………  Svátek ……………  Narozeniny ……………  Svatební obřad, oslava ……………/……………… 20) Podělte se s námi o další zvyky, které jste si přinesli svým příchodem do ČR a stále se je snažíte dodržovat: 


Počet shlédnutí: 305

vybrane_narodnosti_zijici_v_ceske_republice.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:31) (upraveno mimo DokuWiki)