Uživatelské nástroje
Záznam z terénního výzkumu – Řecko
Rozhovor se starci
Jednoho večera jsme se při procházce městem dali do řeči se dvěma starci, kteří seděli na lavičce v centru. Komunikace byla poměrně náročná, protože oba mluvili jen arumunsky a řecky, takže některé nuance mohly být nepřesně pochopeny. Přesto se nám podařilo získat několik důležitých informací. Jeden z nich vzpomínal, že jako dítě nesměl mluvit arumunsky – když tak učinil, učitelé jej bili přes zápěstí. Na naši otázku, zda se považuje za Vlacha, odpověděl, že je Řek. Zmínil také Meteoru, kterou nám doporučoval navštívit. Téhož muže jsme později potkali i na místní svatbě.
Rozhovory s Paschalisem
Dvakrát jsme cestovali s taxikářem jménem Paschalis, jednou při cestě do Metsova a podruhé při návratu do Ioanniny. Vyprávěl nám, že pochází z vesnice Anilio, která je historicky arumunská a je vidět přímo z Metsova. Během cesty nám ukazoval místa v okolí a zdůrazňoval místní kulinární specialitu – sýr Metsovone a jehněčí maso. Cestou zpět nás vezl spolu se svou manželkou a hovor se točil především kolem města Ioannina, kde je podle jejich slov stále mnoho Vlachů.
Průvodce v Metsovském muzeu lidového umění
Navštívili jsme také Metsovské muzeum lidového umění, známé jako Tossizzovo sídlo. Muzeum představuje podobu tradičního domu v Metsovu a každodenní život jeho obyvatel. Horní patro je věnováno Evangelosovi Averoffovi-Tossizzovi, významnému politikovi a členu slavného rodu Averoffů. Průvodce nám vysvětlil, že tradičními povoláními Metsovanů byli pastýři, tesaři a tkalci. V muzeu je proto velké množství dřevěných předmětů a koberců. Koberce se používaly i na stěnách jako izolace a lidé na nich často jedli. Vzhledem k drsným zimám se domácnosti pečlivě zásobovaly potravinami na šest měsíců dopředu.
V horním patře jsme viděli Averoffovu studovnu, ložnici a četné fotografie, na nichž je s významnými politiky z Východu i Západu. Průvodce zdůraznil, že rod Averoffů byl a zůstává velmi respektovanou vlachskou rodinou a že Evangelos Averoff byl přední politik strany Nová demokracie. Upozornil také, že Vlachové jsou převážně pravoslavní křesťané, a proto je v muzeu velká sbírka ikon, často zlacených. Ikony byly pro místní obyvatele velmi důležité a měly vyhrazenou zvláštní místnost. V zimních měsících pobývala většina rodiny společně v domě, zatímco muži se svými stády odcházeli na delší období.
Rozhovor s Mikem
Mike, jeden z mála Vlachů, kteří mluvili anglicky, nám poskytl další cenné informace. Uvedl, že hranice s Osmanskou říší vedla až do první balkánské války přímo u Metsova. Také nám ukázal, kde se ve městě nachází galerie Georgose Averoffa.
V Řecku jsme dnes měli šanci setkat se s Michalisem Mageiriasem, prezidentem největší aromunské kulturní organizace jak v Řecku, tak i na světě (Panhellenic Federation of Cultural Associations of Vlachs). S Michalisem jsme mluvili přes překladatele, kterého pro nás zařídil, abychom mohli mluvit bez nedorozumění.
Tím překladatelem byl Stavros Tsiepas, bývalý diplomat za Řecko v Evropské unii v Bruselu, který byl součástí spouštění Schengenského prostoru a často plnil funkci překladatele.
Hlavními tématy naší dnešní konverzace byly historie a postavení Aromunů v jihovýchodní Evropě a v Řecku.
Arumunská svatba
Den před svatbou, když jsme přijeli do Metsova, probíhaly po městě lehké dekorační přípravy a město bylo plné lidí – od obvyklého obyvatelstva Metsova (Arumuni a Řekové) až po velké sešlosti blízkých rodin a kamarádů z dalších částí Řecka a jiných částí Evropy. To, že je zítra svatba, jsme se dozvěděli díky Vlachovi, se kterým jsme se večer snažili dorozumět – popisoval, že další den bude velká sešlost (svatba).
Další den ráno jsme cítili atmosféru vytváření velké události. Během návštěvy muzea Georgiose Averoffa se paní recepční ptala návštěvníků ze Španělska, jestli jdou na svatbu. Také jsme viděli v restauraci rezervovaná obrovská místa, a z toho jsme definitivně vyvodili, že půjde o velkou akci.
Odpoledne, kolem čtvrté hodiny, se začali Metsované i návštěvníci shromažďovat v zahradě Averoffa u kostela svatého Jiřího. O hodinu později už hráli v restauraci na náměstí vlaští hudebníci a začal přijíždět konvoj aut s nevěstou a ženichem za doprovodu troubení. Lidé se scházeli oblečeni buď tradičně arumunsky, nebo formálně v oblecích a šatech.
Během další půlhodiny se z kostela svatého Jiřího vytvořil průvod doprovázený tradiční metsovskou hudbou. Průvod se přesunul dolů pod kostel, kde byla krátká pauza na občerstvení. Mezitím se do zahrady a kostela začali scházet novici a přijímali požehnání za přítomnosti mnichů a faráře.
Po přestávce se hudební průvod s ženichem a svatebčany začal posouvat zpět nahoru ke kostelu. Posouvali se pomalu, aby měla nevěsta čas přijít se svými nejbližšími k oltáři, za pískotu a oslav účastníků. Když ženich dorazil k oltáři a společně s nevěstou si pod pohledem pravoslavného faráře řekli své „ano“, rozezněla se radost a blahopřání všech přítomných spolu se zvoněním kostelního zvonu. Hned nato byli novomanželé pokropeni svěcenou vodou a svatebčané na ně házeli rýži.
Po obřadu následovalo přeříkání několika modliteb a poté už nastal čas hudby a oslav. Do města se začali vracet všichni Metsované na svá místa.
Počet shlédnutí: 148