Vztah občanů ČR k Německu

Chovají Češi k Němcům averzi? Odpovědět si na tuto otázku by zcela jistě nebylo složité v průběhu druhé světové války a ještě nespočet let poté. Jak by však zněla odpověď na tuto otázku v dnešní době, se můžeme jen domnívat. Mnohé je již zapomenuto. Češi jsou poměrně tolerantním národem a mnoho z nich se domnívá, že dávná historie by již neměla ovlivňovat dnešní vztahy mezi jednotlivými národy. Jaké postoje a vztahy tedy chovají občané České republiky k Německu v 21. století, je náplní této práce.

Výzkumná otázka: Přetrvává averze občanů ČR k Němcům do dnešních dnů?
Vztahy mezi jednotlivými národy jsou mnohdy komplikované. Ovlivňuje je nespočet faktorů, z nichž nejvýznamnějšími jsou v mnoha případech historické události, které se nesmazatelně vryly do paměti občanů té které země. Každý národ má svou historii, která je předávána v různých podobách z generace na generaci. Vztahy k sousedním zemím a jejím obyvatelům jsou tedy velice různorodé a s časem se mění.

Metodika práce vychází zejména z odborné literatury dějepisného zaměření, která společně s ostatními zdroji bude uvedena v seznamu literatury. Postup zpracování je založen na kvalitativním výzkumu, který se snaží interpretovat pohledy jednotlivých subjektů na zkoumanou skutečnost. I když existuje celá řada postupů při získávání informací, byla využita pouze asociační metoda předkládaných fotografií a také metoda pozorování.

Asociační metoda si kladla za cíl vyvolat u jednotlivých respondentů asociaci na události spojené s druhou světovou válkou. Jelikož se ale předpokládalo, že fotografie nemusí být zcela vhodným vodítkem předpřipraveného rozhovoru, nebyly proto předkládány těm jedincům, o nichž jsme se domnívaly, že ukázkou těchto fotografií způsobíme nepříjemné pocity a následnou komunikační blokádu. Druhá metoda - metoda pozorování se soustředila jednak na verbální, tak na neverbální složku komunikace, přičemž byly vždy přítomni dva pozorovatelé.

Kvalitativní výzkum se opíral o malý vzorek respondentů – 12 v počtu 6 žen a 6 mužů v rámci 4 věkových kategorií. Metodologické pojetí bere v úvahu vymezení nezbytných informací, určení sekundárních zdrojů informací, způsob kontaktování respondentů – rozhovor, výběr reprezentativního vzorku a vhodnou volbou technických pomůcek. Psychologická explorace se opírá o volně formulované otázky. Kvalitativní výzkum bude nadále podpořen kvantitativním průzkumem za použití dotazníků v rámci výběrového souboru o velikosti 100 respondentů (50 žen a 50 mužů). Dotazníky byly rozdávány osobně, ve snaze předejít zkreslení výsledků, které by mohlo být zapříčiněno vyhledáním relevantních odpovědí na námi kladené otázky. Dotazník obsahuje celkem 14 otázek, z čehož dvě otázky jsou třídící, zbylé dichotomické otázky jsou uzavřeného či otevřeného charakteru.

Vzhledem k tomu, že dějiny jsou neodmyslitelnou součástí našich životů a životů našich předků, bude věnována náležitá pozornost letům minulým. Snahou je čtenáři poskytnout stručný přehled o historických událostech, které se podepsaly na životech mnoha nevinných lidí.

Všeobecně se za příčinu druhé světové války považuje versailleská smlouva, která ustavila poměry mezi vítěznými a poraženými mocnostmi po konci první světové války. Ta dále prohloubila pocit ponížení v poražených státech a to zvláště v Německu. To v kombinaci s velkou hospodářskou krizí usnadnilo nástup radikálního, totalitního, nacistického režimu v Německu pod vedením Adolfa Hitlera.

Vpád do Polska 1. 9. 1939 znamenal první ozbrojený konflikt této války. Německo zde jako první uplatnilo taktiku „blitzkriegu“, tedy bleskové války vedené mobilními ozbrojenými vozidly spolu s podporou letectva. Polská armáda nebyla na takový způsob vedení války připravena a byla rychle poražena. Svůj podíl na porážce Polska měl i Sovětský svaz, který si chtěl také ukrojit z Polska svůj krajíc. To se mu povedlo, když poražené Polsko bylo rozděleno na východní a západní část připadající k Německé říši a Sovětskému svazu. Ten se ještě později pokusil obsadit Finsko, což se mu v „Zimní válce“ nepovedlo. Až na základě pozdější mírové smlouvy postoupili Finové část svého území Stalinovi. /3; 4/

Již před tímto prvním krvavým konfliktem ale došlo k důležitému milníku druhé světové války, kterým byla Mnichovská dohoda. V té se Německo a Francie s Británií dohodli, že Hitler může anektovat Sudetská území v Československu a ten naopak přislíbil, že již v budoucnu nebude vznášet nároky na žádné další československé území. To samozřejmě porušil 15. 3. 1939, kdy Wehrmacht obsadil zbytek našeho území a vznik tak Protektorát Čechy a Morava. /5; 6/

Rok 1940 pak znamenal obsazení Dánska a Norska. Zatímco Dánsko padlo za jediný den, v Norsku probíhaly intenzivní boje za účasti Francie a Británie, které ale nakonec stejně skončily obsazením Norska a instalací loutkové vlády. Ve stejném roce byl také podniknut útok na Benelux a dále na Francii. Belgie, Holandsko a Lucembursko byly velmi rychle poraženy díky silným obrněným divizím a obratné taktice Hitlerových generálů. Jejich cílem bylo obejít Maginotovu linii, kterou byly obranné stavby na hranicích mezi Francií a Německem. Přestože byly obě armády zhruba stejně početné, podařilo se Němcům dosáhnout všech svých cílů a 14. června vstoupil Wehrmacht triumfálně do Paříže. /7/

Krátce po dobytí Francie se Hitler soustředil na svého posledního vážného odpůrce v Evropě, kterým byla Velká Británie. Její nový ministerský předseda Winston Churchill sliboval Britům jen „krev, pot a slzy“. První fáze bitvy o Británii se zaměřila na kanál La Manche a německým ponorkám se úspěšně podařilo vytlačit konvoje a vojenská plavidla z kanálu. Ve druhé fázi měla Luftwaffe zničit britská letadla a usnadnit ovládnutí ostrova. Tady se ale Hitlerovi nepodařilo splnit své plány, Royal Air Force (RAF) úspěšně čelila německým útokům a to i za přispění pilotů z ostatních již poražených států, jako byli Poláci, Kanaďané, Novozélanďané, Češi, Belgičané a zástupci mnoha jiných národů. Němci si po několika porážkách ve vzduchu již troufali pouze na noční nálety a invaze na Britské ostrovy byla odložena „na neurčito“. /8/

V jižní Evropě se po několika porážkách italské armády chopila iniciativy německá armáda, která nejprve donutila státy Rumunsko, Maďarsko a Bulharsko, aby se přidaly na stranu Německa a následně v roce 1941 dobyla Jugoslávii, Řecko a Krétu. Zvláště v Řecku kladla místní armáda podporovaná Brity velmi tuhý odpor, který byl přesto potlačen. Boje se nevyhnuly ani Africe, na kterou si kladl nároky Benito Musollini. Jeho snahy o dobytí tohoto kontinentu ale vždy narazily na britské a spojenecké jednotky a italská armáda byla poražena. Teprve po vydatné pomoci německé armády byly opět dobyty některé strategické body, a postup německé armády se zastavil až u pevnosti Tobruk bráněné australskými vojáky. /7/

V roce 22. června 1941 napadlo Německo Sovětský svaz a to s třemi miliony mužů a téměř čtyřmi tisíci tanků. Ačkoli přesuny německých armád musely být patrné měsíce dopředu, Stalin odmítal učinit obranná opatření, aby neprovokoval německou armádu. Výsledkem byl velmi rychlý postup tří skupin Němců přes ruské území až k Moskvě. Tam se ale dostaly již na počátku zimy a logistické schopnosti Němců byly již značně vyčerpány. Protiútok maršála Žukova s moderními tanky T34 znamenal posunutí linie války zpět o několik set kilometrů. Mezitím na dálném východě Japonsko napadlo Pearl Harbor a de-facto tak USA vehnaly do války. Obrovské americké průmyslové kapacity se tak zapojily do války a troufám si tvrdit, že to byl jeden z rozhodujících momentů války. /9/

Zatímco v Atlantiku zuřila intenzivní ponorková válka, ve které postupně získávali spojenci navrch, na ruském území pokračovaly intenzivní boje. Ty se zvláště soustředily kolem města Stalingrad, o které se vedly intenzivní boje téměř čtyři měsíce. Vítězně z něj vyšla rudá armáda. Od této bitvy již Německé armáda téměř neustále ustupovala. K silnému tlaku ruské armády se navíc přidali spojenci nejprve osvobozením Afriky a poté útokem na Sicílii a Itálii. Ta kapitulovala v roce 1943, i když ještě následující rok se na severu Itálie bojovalo. /9/

Do roku 1944 se rudé armádě podařilo zatlačit Němce až na Krym a 6. června 1944 (Den D) se spojencům podařilo vylodit se v Normandii. To znamenalo pro Němce boj již na třech frontách. Přes značnou rozdrobenost německé armády se jí podařilo zastavit postup spojeneckých armád z Francie a Belgie dále na své území a to zvláště kvůli logistickým problémům. Němci dlouhou dobu ovládali všechny přístavy na belgickém pobřeží, ze kterých by bylo možné zásobovat postupující spojeneckou armádu. Na celém území Evropy probíhaly intenzivní boje mezi spojenci a německou armádou, které stále více svíraly v kleštích Německé území. Bitva o Berlín začala 16. dubna a 2. května kapitulovaly zbývající německé oddíly. /10; 11/

Na našem území vypuklo 5. května Pražské povstání, které po třech dnech skončilo podpisem příměří a ústupem Wehrmachtu. 8. května kapitulovala zbývající německá vojska v Evropě. Na dálném východě ještě probíhaly boje až do září 1945. Japonci kladli tuhý odpor útočícím americkým oddílům a nechtěli za žádnou cenu kapitulovat. Právě z obav ze ztrát na životech při dobývání pevniny se americký prezident Truman rozhodl použít jaderné zbraně. Při útocích na Hirošimu a Nagasaki přišlo o život více než sto tisíc lidí. V důsledku těchto katastrof podepsal japonský císař Hirohito 2. září 1945 kapitulaci. /17; 18/

Tímto tématem se zabývá nespočet prací, ať už odborných či laických. Nicméně poukazuje na nesporný fakt, že otázka česko-německých vztahů je stále aktuální a je o čem psát.

Přestože jsme se zaměřily spíše na události a vlivy druhé světové války, jež ovlivňují mnohé postoje občanů do dnešních dní, vztahy Čechů k německému národu se řeší téměř od nepaměti, kdy se tyto dva tak rozdílné národy setkaly.

Projekt Varianty, jež na svých stránkách publikuje převážně odborné články, se zabývá otázkou česko-německých vztahů, a to ve spolupráci se sdružením Člověk v tísni, o. p. s. Tato publikace byla speciálně určena pro pedagogy, kteří se mohou inspirovat nejnovějšími poznatky, ale i historickými souvislostmi, které informačně doplňují celou problematiku. Vztahy Čechů k Němcům a možné antipatie jsou zmíněny již v nejstarší české veršované kronice tzv. Dalimilově kronice ze 14. století. V tomto případě se jednalo o názory části feudální společnosti, avšak určité averze vůči německému národu byly zachyceny i v textech písní nižších vrstev. Opravdu výraznějších negativních postojů bylo však vidno až v období 19. století, kdy po celé Evropě začaly probíhat nacionalizační procesy, což vedlo ke konci relativně poklidného soužití Čechů a Němců na našem území.

Nacionalismus během 19. století sílil, postihl téměř všechny oblasti života (aspekty sociální, kulturní, ekonomické i politické). Sílily hlasy po právu sebeurčení, ale na úrovni politické se žádné významné kroky neudály. Až konec první světové války byl možností, jak dosáhnout tlakem vytvoření Československého státu. Tento počin však za sebou zanechal opět nespokojené menšiny, tentokrát sudetské Němce, kteří žádali bezúspěšně připojení k Rakouské republice. Nicméně společná Ústava a přizvání sudetoněmeckých aktivistických stran do vlády byly kroky k velmi křehké spolupráci. Ovšem ve sledu událostí, které byly již zmíněny ve 3. kapitole (hospodářská krize a následná ultimáta české vládě, sílící tlaky v Evropě), jež vedly k podpisu Mnichovské dohody čtyřmi mocnostmi, udělaly tak definitivní „tečku“ za mnoha staletími česko-německého soužití. V průběhu okupace se nedalo již mluvit o averzi, ale o nenávisti k Němcům vzhledem k událostem druhé světové války. Ovšem jako v každé válce na tom byli nejhůře obyčejní lidé, kteří byli mnohdy ze smíšených rodin, jejichž pouta byla v důsledku druhé světové války zpřetrhána, a to jak na počátku, kdy ze Sudet odcházeli Češi a němečtí antifašisté, tak po skončení druhé světové války, kdy docházelo k tzv. „odsunu“ německých obyvatel. Tento odsun byl ve svých počátcích spíše aktem pomsty, nehumánního zacházení a docházelo i k vyvražďování. Až později, po přijatých dohodách, se odsun stal o mnoho lidštějším a ohleduplnějším. Z pozice vítěze byly zaváděny i další diskriminační opatření, které dále prohlubovaly vztahy Čechů a Němců žijících na území Československa po mnoho let. V období komunistické diktatury bylo potom mnoho témat z období druhé světové války tabuizováno a až po pádu železné opony se opět začala diskutovat česko-německá otázka. Po mnohá léta probíhající jednání nakonec vyústila v roce 1997 k podepsání česko-německé deklarace. Zde česká strana vyjádřila své politování nad událostmi, jež probíhaly během „odsunu“ sudetoněmecké menšiny. Na tyto události je dnes uplatňován princip kolektivní viny a je vidět poměrně velká snaha o sebereflexi z německé strany. V Čechách je však stále patrné, že tato sebereflexe neproběhla důsledně.

V současnosti bychom mohli označit individuální postoje občanů ČR k Němcům jako vcelku tolerantní, jak to uvádí publikace projektu Varianty. Můžeme také sledovat využívání jednotlivých dodnes žhavých témat druhé světové války na politické scéně ve snaze zalíbit se voličům. Na české straně také do dnešních dní nedošlo k symbolické distanci od tehdejších z dnešního pohledu nespravedlivých opatření. Odsun či Benešovy dekrety bývají nejvíce diskutovanou problematikou, avšak tímto se postoje občanů ČR k Němcům rozhodně nevyčerpávají. Z výzkumů uvedených v této publikaci se dají hodnotit současné česko-německé vztahy jako spíše dobré; převládá názor, že poválečný odsun byl spravedlivý, ale u velkého počtu respondentů je také zřetelné, že považují akt sice za spravedlivý, ale je třeba za tímto udělat jednou provždy „tlustou čáru“. Souseda Němce by neakceptovalo 13 % respondentů, nadřízeného Němce až 33 %, sňatek s Němcem 20 %. Z výzkumu je dále patrno, že vyšší míru negativních postojů zaujímají spíše starší občané a krajně levicově smýšlející. Němci jsou v očích veřejnosti na jedné straně panovační, rozpínaví, agresivní, na straně druhé disciplinovaní, seriózní, přesní, důslední a šetrní.

Na základě výzkumu provedeného agenturou STEM vyplývá, že česko-německé vztahy jsou spíše pozitivní. Více než 75 % respondentů považuje současné oficiální vztahy mezi ČR a SRN i občanské vztahy za dobré. Dobré hodnocení se objevuje častěji u lidí s vyšším dokončeným vzděláním. Za závažný problém současných česko-německých vztahů považuje 40 % respondentů otázku sudetských Němců (častěji se tato odpověď vyskytovala u respondentů nad 60 let a u voličů KSČM). Odsun sudetských Němců považuje za spravedlivý 74 % dotazovaných (opět je sledována větší četnost kladných odpovědí u respondentů nad 60 let). Otázka o snaze spolupracovat se sudetskými Němci byla velmi rozporuplná a pro tento názor se vyslovila méně než polovina respondentů (nejčastěji se jednalo o občany s vyšším dosaženým vzděláním, středního věku). Ovšem v otázce navrácení majetku odsunutým se vyslovila většina zamítavě, a to v celých 84 % případů.

„Německo integruje i diferencuje českou politickou scénu. Platilo to v nedávné historii, v kontextu rozpadu Československa a po sjednocení Německa to platí tím více. Tradiční obavy z mocného souseda, byť nyní ve zcela odlišných podmínkách, stále zůstávají přítomny ve vědomí české společnosti, přičemž specificky se tyto obavy vztahují k Němcům vysídleným z českých zemí po skončení druhé světové války. Obecně převládá v české společnosti ve vztahu k opětovně sjednocenému Německu postoj, který s určitým zjednodušením lze charakterizovat jako „opatrné přátelství.“ /1/

Euroskop uvádí kromě již zmiňovaných tradičních oblastí letitých sporů mezi ČR a SRN také další aspekty. Problémem, který trvá již několik let, je stále ještě nepřístupný pracovní trh pro naše občany či nedávná situace, kdy byly znovu postaveny policejní kontroly na hraničních přechodech s Německem, ale také např. způsob, jakým německá vláda eliminuje dopady světové finanční krize.

Nakonec v otázce národní bezpečnosti podle výzkumů agentury STEM si Německo také příliš dobře nevede. Důvodem je pravděpodobně stále trvající historický drobnohled, s jakým český národ nahlíží na tento stát. Vojenské nebezpečí ze strany SRN dle výzkumu agentury spatřují především levicově orientovaní občané, s nižším vzděláním, starší a s nižšími příjmy (v pozadí bychom tak mohli sledovat určité politické ideologie).

„František Novotný předpokládá, že je třeba respektovat dobová paradigmata a nelze se na události roku 1945, 1918 a starší dívat očima 21. století. Paradigma (všeobecně sdílené konvence, názory a způsoby chování) kolektivní viny nelze posuzovat dnešníma očima, ale očima Norimberského procesu, který se neostýchal kolektivní viny a neváhal označit za zločinné rovněž nacistické organizace.“ /2/

Výše zmíněná publikace projektu Varianty uvádí, že postoj českého národa k německému lze označit za poměrně tolerantní. Pojďme se tedy podívat, nakolik provedená analýza kvalitativních dat názorově odpovídá faktům, které jsou v projektu uváděny.

Psychologickou exploraci podstoupilo námi vybraných 12 respondentů čtyř věkových kategorií. Jednalo se o věkové kategorie 20 – 35 let, 35 – 50 let, 50 – 65 let a 65 let a více. V každé věkové kategorii byly zpovídány tři osoby. Na jednoho respondenta připadal jeden tazatel (jedna členka našeho týmu) a dva pozorovatelé. Tato metoda byla zvolena záměrně. Rozhovorů proběhlo celkem 12, přičemž každá z nás dotazovala po čtyřech jedincích různé věkové kategorie. Rozhovor trval cca 30 minut, jeho délka se odvíjela od ochoty, únavy či jiných faktorů, které na dotazovaného působily. Při rozhovoru byla použita asociační metoda prostřednictvím předložených fotografií. Jednotlivé rozhovory a jejich přepisy neuvádíme, naší snahou není generalizovat, ale na základě získaných sekundárních dat a námi zjišťovaných primárních dat poskytnout přehled rozličných názorů a postojů k našim německým sousedům.

Rozhovor probíhal na bázi předem připravených otázek, i přesto ho lze označit za nestrukturovaný. Byly zjišťovány nejen postoje a názory na německý národ, ale také informovanost o společných dějinách obou států – ČR i Německo.

První tři respondenti byli vybráni ze skupiny nejmladší populace, a to v poměru dvě ženy ku jednomu muži. Všichni tři respondenti velice ochotně odpovídali na námi kladené otázky. Rozhovor s první ženou netrval příliš dlouho, neboť se o současnou ani minulou politicko-hospodářskou situaci nezajímá a nikdy nezajímala. Neznala ani některé námi použité termíny a výraz „Benešovy dekrety“ sice z médií slyšela, ale nebyla si jistá, čeho se daná problematika týkala. Tento rozhovor byl strukturovaný, bylo očividné, že žena na dané téma příliš odpovídat nechtěla, zřejmě studem, který vycházel z neznalosti dějepisných událostí. Přesto se domnívá, že druhá světová válka v lidech ponechala zášť a vypěstovala averzi vůči německému národu. Sama by se s tímto národem jen stěží ztotožnila.

Druhá žena, oproti ženě předchozí, působila velice vyrovnaně. Rozhovor na dané téma ji nečinil žádné problémy. Překvapilo nás, kolik publikací o II. světové válce četla. Dozvěděly jsme se, že oba její prarodiče válku živě pamatovali a o svém strachu a hrůzách, které byly ve válečném období páchány, byli schopni i poté mluvit. Zde je tedy patrná projekce názorů prarodičů do jejich vnučky. Na druhou stranu přiznala, že zná mnoho Němců, které považuje za své velmi dobré přátele a Německo jako zemi, kde studovala a kam se bude i nadále ráda vracet. Život v Německu si sice představit nedokáže, je si vědoma toho, co se v minulosti stalo, ovšem také ví, že i někteří Němci se za svoji minulost stydí.

Posledním respondentem byl mladý muž. Rozhovor s tímto mladíkem trval poněkud delší dobu, než jsme předpokládaly. Dalo by se říci, že jsme ho zájmem o II. světovou válku natolik zaujaly, že se z dialogu pomalu ale jistě stával monolog. Přiznává, že dějiny změnit nelze, ale agresí vůči německému národu netrpí, naopak je ohromen jejich precizností, spolehlivostí a disciplinovaností.

Všichni tři respondenti se učí a nebo se na základní škole učili německy. První žena se studiem po dosažení základního vzdělání skončila, druzí dva respondenti vypovídají, že se německy velice slušně domluví, mladík uvedl, že má dokonce německé předky. Všem třem respondentům byly předloženy fotografie, které přikládáme do přílohy.

Respondenti této kategorie se ve svých odpovědích téměř nelišili. Je zajímavé, že všichni tři (jedna žena a dva muži) se vůči Němcům staví velice negativisticky. Ani jeden z respondentů by se nikdy německy neučil a ani učit nechtěl. Zajímavá je ale skutečnost, že všichni tři byli alespoň jednou do Německa služebně posláni. Znalost dějepisných faktů, ani jednomu z nich, cizí není. Všichni tři charakterizovali Němce jako osoby velice hlučné, arogantní, nadřazené, ale zároveň spolehlivé a velmi přesné. Ani jeden z nich se netají skutečností, že vůči Němcům cítí velikou averzi. Všichni tři respondenti působili poměrně vyrovnaně. U žádné otázky nebylo zaznamenáno, že by byla respondentům nepříjemná. Opět byla využita metoda asociace.

Pro tyto rozhovory byly osloveny dvě ženy a jeden muž. Obě ženy v rozhovoru uvedly, že národ, který nezná svoji minulost, nemůže znát ani svoji budoucnost. Ačkoliv nikdo z nich II. světovou válku nezažil, všichni se domnívají, že dnešní postoj Čechů je poválečnými následky ovlivněn. První zpovídaná žena působila poněkud nepřístupně, bylo zřejmé, že odpovědi na námi položené otázky ji nebyly zrovna příjemné. Snažily jsme se proto rozhovor strukturovat tak, aby atmosféra byla příjemná, metodu asociace jsme raději nepoužily.

Druhá žena působila zpočátku velice zdrženlivě, nicméně po předložení připravených fotografií, nabyla sebevědomé mluvy a o II. světové válce a jejich důsledcích se rozpovídala. Ani tato žena ani muž nesouhlasí s odsunem Němců z českého pohraničí. Oba se domnívají, že dlouhou dobu diskutované téma ohledně Benešových dekretů nemá v dnešní době patřičný význam. Jak žena tak i muž souhlasí, že vliv II. světové války a otřesné následky lze spatřovat generačně rozdílně, přesto s rozhodností odpověděli, že mladou generaci II. světová válka poznamenat v žádném případě nemohla. Obě ženy se alespoň jednou do sousedního státu v době dovolené podívaly a ani jedna neměla s pobytem za hranicemi špatné zkušenosti. První dotazovaná žena mluví německy plynně, druhá žena se německy učila tři roky, a to v době po roce 1989, posléze jazykového studia nechala. Muž se německy nikdy neučil a ani by se učit nikdy nechtěl.

Tyto rozhovory byly realizovány v pořadí jako poslední. Dotazováni byli dva muži a jedna žena. Všichni tři světovou válku zažili, byla proto namístě opatrnost, s jakou byl rozhovor připravován. Asociační metodu jsme v tomto případě nepoužily, neboť jsme shledaly, že v jejich případě není vhodné odhalovat místa, která v jejich paměti ponechala bolavé vzpomínky. Přesto se s námi všichni o své vzpomínky ochotně podělili. Všichni tři během války zažívali ohromný strach. Nebezpečí, že budou odvedeni do koncentračních táborů, jejich obavu ještě posiloval. Nedostatek potravy a neplánované kontroly německými vojáky byly postrachem nejen dospělých, ale i dětí, kteří se báli, že přijdou o své rodiče.

Oba muži se přese všechny špatné zkušenosti a neblahé vzpomínky na utiskovaný národ neztotožňují s názorem, že by dnešní generace a její postoj byl válkou jakkoliv ovlivněn. Pouze žena zastává postoj, že válka byla silným emotivním faktorem, který dodnes panuje i v myšlenkách mladších generací. Žena, včetně prvního dotazovaného muže, byla za války nucena se německy učit, druhý dotazovaný muž se nikdy neučil a v žádném případě by se učit nezačal. Podivuhodný je fakt, že ani jeden z respondentů neuvedl, že by si k německému národu i po všech tragických událostech vypěstoval averzi či agresi.

Jelikož se domníváme, že dnešní mladá generace je generací více méně přejatých názorů, rozhodly jsme se provést podpůrné šetření formou dotazníkového screeningu. Reprezentativní vzorek předpokládá soubor o velikosti 100 respondentů rovnoměrně rozdělených mezi 50 mužů a 50 žen ve věku 15 – 30 let.

Dodatková metoda ukáže, jestli jsou muži a ženy této věkové kategorie znalí dějepisných dat a událostí a zda-li je jejich názor a postoj vůči německému národu ovlivněn postojem předešlých generací či přejatými názory z médií, poválečné a nebo odborné literatury.

Analyzujeme-li charakter odpovědí všech respondentů, můžeme tvrdit, že ze 100 % se 24 % neztotožňuje s myšlenkou, že národ, který nezná svoji minulost, nemůže znát svoji budoucnost. Jinými slovy 76 % mužů či žen se domnívá, že znalost dějepisných událostí je nedílnou součástí znalosti každého občana žijícího na území našeho státu.

Na otázku, zda-li lidé dokáží přiřadit k datu 1939 konkrétní událost, byly překvapivě kladeny dvě varianty odpovědí – ano i ne. Nicméně se jedná o pouhé 3 %, které k tomuto datu nepřiřadily žádnou odpověď. 40 % respondentů přečetlo alespoň jednu publikaci z dob II. světové války. Pro ilustraci byly uváděny tyto: Hodiny mrtvých očí, Deník Anny Frankové, Černý obelisk, Miluj bližního svého, Jiskra života, Schindlerův seznam.

Jaký máte názor na odsun Němců z českého pohraničí? Na tuto otázku nebylo schopno odpovědět 12 % dotazovaných. 79 % respondentů s odsunem souhlasí, zbylé procento má k danému zásahu spíše negativní vztah. S tímto souvisí i význam Benešových dekretů, kdy 47 lidí ze 100 chápe toto prohlášení jako zbytečné, nemající patřičný význam. 18 % z výběrového vzorku ani netuší, v čem daná problematika Benešových dekretů spočívá.

Při dotazu, které osobnosti či osoby se jednotlivým respondentům vybaví, byly zaznamenány tyto (jejich výčet je uveden od nejčetnějšího po méně četné): 96x byla zdůrazněna osobnost Hitlera, za ní následoval Heydrich, Beneš, Churchill a Stalin s počtem více než 30 odpovědí, dále Hácha, Roosevelt, Mussolini a v menší míře pak Goebbels, Eisenhower, Rommel, Maginot a dokonce Einstein.

Všichni oslovení respondenti se z 90 % domnívají, že současný postoj vůči německému národu je ovlivněn II. světovou válkou. Zajímavý je fakt, že přesných 50 % alespoň jednou navštívilo Německo. 68 % dotazovaných se dokonce německy učí a nebo učilo či by se učit chtělo. Osobnostní charakteristiky Němců lze generalizovat takto: hluční, namyšlení, arogantní, roztahovační, bezohlední, agresivní, studení, drzí, upjatí, striktní, majetničtí, tvrdohlaví, ale také precizní, přesní, pečliví, disciplinovaní, pořádkumilovní, čistotní, inteligentní, dokonce sympatičtí, odhodlaní, vynalézaví, dochvilní a spolehliví.

Poslední otázka a zároveň otázka stěžejní ukázala, že 31 % respondentů si na základě buď osobní zkušenosti a nebo prostřednictvím babiččina vyprávění (9 %) či z důvodu arogantního postoje a nadřazenosti vůči českým občanům vypěstovala vůči německému národu averzi.

Český národ má vedle sebe silného souseda. Vztahy s Německem v souvislosti s jejich mocnářskými potřebami jsou zaznamenávány už od pradávna – například ve 14. století Dalimilova kronika vystihuje určité vazby a antipatie Čechů a Němců. Větší zesílení těchto vztahů přineslo až 19. století, kdy probíhaly po celé Evropě nacionalizační procesy. Vrcholem pak byla druhá světová válka a potřeba Německa ovládnout celý svět.

Tyto historické události poznamenaly určitým způsobem všechny lidi, kteří nejsou lhostejní ke světu a k celé společnosti a rádi vnímají okolnosti v určitých souvislostech. Ale v současnosti, ve 21. století, jsou obecně postoje občanů ČR k Němcům vcelku dobré – Češi tento národ tolerují. Například odsun Němců po druhé světové válce považují Češi za spravedlivý, ale stále dnes zbytečně otevřený. Obecně negativní postoj k Němcům zaujímají zejména starší lidé a politicky krajně levicoví občané. Tyto výsledky uvádí projekt Varianty ve spolupráci s družením Člověk v tísni, o.p. Další výzkum, který se zabýval touto otázkou, provedla agentura STEM. Výsledky jsou následující: více jak 75% respondentů považuje nynější oficiální a občanské vztahy ČR a SRN za dobré; otázku sudetských Němců shledává 40% dotazovaných za závažný problém současných česko - německých vztahů; odsun Němců z českého pohraničí jako spravedlivý akt vnímá 74% respondentů; obecně lepší postoj zastávají Češi s vyšším dosaženým vzděláním a lidé středního věku; levicově orientovaní občané, s nižším vzděláním a starší občané s nižšími příjmy shledávají v Německu určité vojenské nebezpečí. Obecně tedy platí, že Češi mají ještě dnes obavy z mocného souseda. Zejména přetrvávají tyto obavy k Němcům vysídleným z českých zemí po skončení druhé světové války.

Výsledky provedeného kvalitativního výzkumu paradoxně ukazují, že největší averzi vůči německému národu mají lidé ve věku od 15-30 let, nejmenší zášť cítí překvapivě nejstarší generace, která válku zažila. Druhá věková skupina je také negativně zatížena, třetí generace se domnívá, že nejmladší generaci druhá světová války poznamenat nemohla. Věru zajímavé výsledky kvalitativního výzkumu vykazují nepřímou úměrnost – čím mladší generace, tím větší averzí vůči Němcům trpí. Z toho plyne i skutečnost (dle provedeného dotazníkového šetření), že dnešní postoj k Německu je dle mládeže a dospívajících až z 90 % ovlivněn druhou světovou válkou; 79 % souhlasí s odsunem Němců z českého pohraničí a 31 % k našim německým sousedům pociťuje znatelný odpor.

Na základě provedených průzkumů lze tedy konstatovat, že averze občanů ČR k Němcům přetrvává do současnosti.

[1] HOUŽVIČKA, V. Návraty sudetské otázky. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1007-8. Opatrné přátelství, s. 409.

[2] MANDLER, E. Češi i Němci : Legendy, spory, realita. 1. vyd. Praha : Libri, s. r. o., 2001. ISBN 80-7277-090-X. Logika diskuse: odsuneme pohraniční hory?, s. 163.

[3] Útok na Polsko 01/2007 [online]. [cit. 2008-11-25]. Dostupný z WWW: <http://www.2valka.estranky.cz/clanky/polsko/www.polsko.crob>.

[4] Souhrn událostí z roku 1939 04/2006 [online]. [cit. 2008-11-25]. Dostupný z WWW: <http://druha.svetova.cz/clanky/1939/>.

[5] HITLER A., CHAMBERLAIN N., DALADIER E., MUSSOLINI B. Dokument: Mnichovská dohoda 09/1938 [online]. [cit. 2008-11-25]. Dostupný z WWW: < http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2006072002 >.

[6] Mnichovská dohoda 1938 – 70 léta [online]. [cit. 2008-11-25]. Dostupný z WWW:< http://www.militaryzone.cz/view.php?cisloclanku=2008090005>.

[7] EŠNER J., Válka v poušti 1940-1943 [online]. 12/2000 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z WWW: <http://www.fronta.cz/valka-v-pousti-1940-1943>.

[8] CHURCHIL W. [online]. 02/2007 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z WWW: <http://www.2valka.estranky.cz/clanky/osobnosti-druhe-svetove-valky/www.vnc.xz>.

[9] PETER K., Peklo u Stalingradu [online]. [cit. 2008-11-25]. Dostupné z WWW: <http://kapet.ic.cz/bitva-stalingrad.html>.

[10] Bush, Souhrn událostí z roku 1944 [online]. 04/2006 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z WWW: <http://druha.svetova.cz/clanky/1944/>.

[11] Bush, Den D vylodění v Normandii [online]. 04/2006 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z WWW: <http://druha.svetova.cz/clanky/1944/den-d-vylodeni-v-normandii/>.

[12] ČLOVĚK V TÍSNI, O. P. S.. Česko-německé vztahy [online]. 2005 [cit. 2008-11-25]. Dostupný z WWW: <http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly2/08_ceskonemecke_vztahy.htm>.

[13] VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Euroskop aktuality [online]. c2008 [cit. 2008-11-25]. Dostupný z WWW: <http://www.euroskop.cz/38/2739/clanek/cesko-nemecke-vztahy-jsou-vyborne-ale-ne-zcela-bez-problemu/>.

[14] CZECHKID. Česko-německé vztahy [online]. [2008] [cit. 2008-11-25]. Dostupný z WWW: <http://www.czechkid.cz/si1010.html>.

[15] KONVIČKA, L.. Otázky mezinárodní bezpečnosti : Tisková konference STEM [online]. 2000 [cit. 2008-11-25]. Dostupný z WWW: <http://www.stem.cz/tisk.php?id=202>.

[16] STŘEDISKO EMPIRICKÝCH VÝZKUMŮ. Informace z výzkumu STEM TRENDY 07/2005 [online]. 2005 [cit. 2008-11-25]. Dostupný z WWW: <http://www.stem.cz/clanek/964>.

[17] PAMĚŤ NÁRODA. Pražské povstání [online]. 2000 [cit. 2008-11-25]. Dostupný z WWW: < http://www.pametnaroda.cz/index.php/anniversary/detail/id/5 >.

[18] DĚJEPIS. Závěrečné období 2. světové války [online]. 2003 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z WWW: <http://dejepis.info/?t=83>.

Příloha č. 1

Dotazník na téma: „ Vztah občanů ČR k Německu“

1. Kde je Vaše trvalé bydliště? (u kterého většího města)

2. Ztotožňujete se s tím, že: „ Národ, který nezná svou minulost, nezná svou budoucnost ? “ ANO x NE

3. Víte, co se dělo v Čechách v roce 1939?

4. Četl(a) jste nějakou historickou publikaci vztahující se k II. sv. válce? (Pokud ANO, o jakou šlo) ANO x NE

5. Máte v rodině někoho, kdo II. světovou válku zažil? Jste postojem svých rodičů / prarodičů či praprarodičů ovlivněn / a? ANO X NE

6. Jaký máte názor na odsun Němců z českého pohraničí?

7. Myslíte si, že mají Benešovy Dekrety v dnešní době nějaký význam? (svůj názor prosím zdůvodněte) ANO NE

8. Jaké osoby / osobnosti se Vám ve spojitosti s II. sv. válkou vybaví?

9. Myslíte si, že II. sv. válka výrazně ovlivnila dnešní postoj Čechů k Němcům? (svůj názor prosím zdůvodněte) ANO NE

10. Byl(a) jste někdy v Německu? ANO: pobyt – dovolená – projíždění danou zemí – jiné: X NE

11. Umíte / učíte se německy? ANO - Kdy jste se začal(a) učit? NE - Chtěl(a) byste začít s výukou tohoto jazyka?

12. Kdybyste měl(a) charakterizovat povahu/chování německého národa obecně, jaké výrazy byste použil(a)?

13. Patříte mezi jedince, kteří si proti tomuto národu vypěstovali averzi? ANO- Co je příčinou Vašeho současného postoje? x NE

14. Pohlaví: ŽENA X MUŽ



Příloha č. 2

Adolf Hitler, Jugoslávie
Zdroj: Wikipedie

Koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau, Osvětim, Polsko.
Zdroj: Wikipedie

Sousoší připomínající dětské oběti 2. sv. války v Lidicích.
Zdroj: Wikipedie (fotograf Jan Groh)


Počet shlédnutí: 29