Citace:

Hejduková, Procházková Židé v České republice [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/zide_v_cr

Židé jsou jedním z nejstarších etnik světa. Po celou dobu své existence prošlo toto etnikum mnoha konfrontacemi s jinými národy a kulturami. Přesto, že je toto etnikum staré přes 3000 let, udržuje si stále pevně svou vlastní kulturu.

V této semestrální práci se zaměříme na vztahy majoritní společnosti a Židů na území českých zemí v historii a porovnáme je se vztahy Židů a české společnosti současnosti.

V naší práci se zabýváme obecným teoretickým seznámením s minoritou Židů v České republice a jejích vztahů s majoritní společností.

Kvalitativní výzkumná část práce si klade za cíl zodpovědět následující výzkumné otázky na minoritu:

1) Vyvíjí Židé určité snahy o vyšší autonomii (nebo přímo o separatismus)?

2) Mají Židé pocit diskriminace (znevýhodnění) - pokud ano, v jakém ohledu (zákonodárství, školství…)?

3) Jak by Židé vykreslili obraz příslušníka své menšiny?

4) Co převažuje ve vnímání vlastní etnicity?

5) Jak si Židé myslí, že je vnímají Češi?

Kvalitativní výzkumná část práce si klade za cíl zodpovědět následující výzkumné otázky na majoritu:

1) Co si myslíte o Židech, jací jsou (jak je vnímáte)?

2) Myslíte si, že jsou nějak diskriminováni či zvýhodňováni oproti majoritním Čechům (pokud ano, jak)?

Pro naší práci, rozdělenou na teoretickou a praktickou část, jsme použili jak sekundární tak primární zdroje. Informace pro teoretickou část, která osvětluje daný problém především co se týče historie, jsou ze sekundárních zdrojů - čerpané z internetu a odborné literatury. Pro praktickou část jsme využili primární informace, získané pomocí dvou dotazníků, které byly tvořeny otázkami uvedenými v části „cíl práce“ a případně doplňujícími otázkami k lepšímu pochopení daného problému. Tyto otázky jsou standardizované pro jednodušší porovnání s výzkumy o ostatních etnikách. Jeden standardizovaný dotazník pokládal otázky pro minoritu a druhý pro majoritu. Podařilo se nám sehnat čtyři respondenty, kteří jsou příslušníky židovské minority a kteří nám na dané otázky pro minoritu odpovídali. Snažili jsme se uplatnit tzv. generační metodu, což se nám podařilo. Dva z námi oslovených respondentů spadají do mladší generace, jeden do střední a jeden do starší. Generační metodu jsme uplatnili i u dotazníku pro majoritu, na který nám odpovídal jeden respondent mladší generace, dva respondenti střední generace a jeden respondent spadající do starší generace.

O Židech v Čechách můžeme najít nespočet publikací. Informace jsme se snažili brát z knih obecně popisujících danou problematiku. V knize Židé v českých zemích¹⁾ pana Bedřicha Noska můžeme najít chronologicky řazené důležité události týkající se Židů a české společnosti od prvních zmínek usídlení Židů v Čechách až po současnost. Tato publikace je stylově podobná učebnicím dějepisu a je velmi přehledná bez osobních názorů autora. Kniha Židé a česká společnost v zrcadle literatury²⁾ od Lenky Veselé-Prudkové předkládá informace, které více vypovídají o vztahu židovského etnika a inteligence českého národa. Jako příklad knih, které jsou na první pohled psány neobjektivně zaujatým pohledem zaměřeným proti Židům, uvádíme knihu Antonína F. Toksteina Židé v Čechách³⁾. Jedná se o autora žijícího ve druhé polovině 19. století a po přečtení knihy můžeme nabýt dojmu, že za veškeré negativní projevy vůči Židům v Čechách si mohou Židé sami.

Židé (hebrejsky: יְהוּדִים, Jehudim, sg. יְהוּדִי, Jehudi) jsou semitským národem pocházejícím z oblasti Blízkého východu. Kromě označení Židé jsou nazýváni též jako Izrael (hebrejsky: Jisra’el) nebo Synové Izraele, Izraelité (hebrejsky: Bnej Jisra’el). V některých jazycích se pro Židy používá označení Hebrejci (hebrejsky: עברי, Ivri (sg.); עברים, Ivrim). Nejstarší záznamy o existenci izraelského národa spadají do 2. tisíciletí př. n. l. Během 3000 let se Židé ze své pravlasti – Izraele - rozšířili do celého světa. Kromě národnostně-etnické skupiny tvoří Židé i skupinu náboženskou.⁴⁾

Pokud se píše s velkým prvním písmenem, označuje slovo Žid příslušníka židovského národa, tedy Žida v etnickém slova smyslu, zatímco žid (s malým písmenem) je příslušníkem židovského náboženství. Oba významy se do jisté míry překrývají, protože židovské náboženství bylo původně náboženstvím národním a bylo jedním z určujících rysů příslušnosti k židovskému národu. Dalšími národními rysy bylo území státu Izraele a Palestiny a jazyk (hebrejština).⁵⁾

Současné židovské obyvatelstvo je možné rozdělit dle původu a oblastí, kde Židé žili nebo žijí, a to následovně:

• Aškenazim - jedná se o Židy pocházející především ze střední a východní Evropy, tvoří více než 70% světové židovské populace. Dnes žijí především v Izraeli (48% populace), USA, Kanadě a Evropě.

• Sfaradim - jedná se o Židy pocházející z oblasti Španělska a Středomoří. Dnes žijí v Izraeli (spolu s Mizrachim 52% populace), Francii a Latinské Americe.

• Mizrachim - Židé pocházející z arabských zemí, především Irák, Írán, Sýrie a Libanon. Mezi Mizrachim se počítají i exotické skupiny jako berberští Židé, horští Židé z Kavkazu, Kurdistánu apod. Hlavní centrum jejich populace je v Izraeli.

Kromě těchto velkých skupin existují ještě skupiny menší, jejichž příslušníci tvoří komunity v řádu stovek až tisíců členů. Jsou to např.:

• Falašové - též Beta Israel tzv. Černí židé, pocházející především z Etiopie

• Samaritáni - potomci severoizraelských kmenů a mezopotámského obyvatelstva z 1. tis. př.n.l.

• Tejmanim - Židé z Jemenu

• Bnej Menaše - indičtí Židé odvozující svůj původ od kmene Menaše

• Ibo Bnej Jisrael - tzv. Igbo - Židé z Nigérie odvozující svůj původ od kmenů Gád, Zabulon a Menaše

• Kaifeng - čínští Židé

Tyto skupiny se od sebe mohou odlišovat dialektem hebrejštiny, používanými jazyky, kulturou, folklórem i náboženskými praktikami.⁶⁾

Židé v České republice náleží k aškenázské židovské populaci.⁷⁾

Hlavním dorozumívacím jazykem Židů byla ve starověku hebrejština. Ta později přešla do liturgického užívání a její funkci v běžné komunikaci přejala aramejština, případně řečtina nebo latina. Od babylónského zajetí se stalo nepsaným pravidlem, že Židé přijímali a dorozumívali se jazykem země, ve které žili. Kromě toho Židé vytvořili a užívají své vlastní jazyky - jidiš (směs hebrejštiny a středověké němčiny), užívaný mezi aškenázskými Židy, a ladino (směs hebrejštiny a kastilštiny) používaná mezi Sefardy. Kromě těchto dvou jazyků ještě existují různé variace jako judeo-arabština nebo judeo-perština. Všechny tyto jazyky vznikly vzájemným ovlivňováním jazyků hostitelských zemí a hebrejštiny. Zvláštním jazykem je ge'ez, kterým se hovořilo v Etiopii před nástupem amharštiny a který zůstal jako liturgický jazyk etiopských Židů. Hebrejština se udržela jako jazyk literární. Na přelomu 19. a 20. století byla hebrejština obnovena jako živý jazyk v Izraeli (ivrit).⁸⁾

Judaismus vznikl jako kmenové náboženství hebrejských kmenů přibližně ve 2. tisíciletí př. n. l. V současné době je jediným náboženstvím židovského národa. Podle náboženských zákonů ani podle zákonů světských není možné být Židem (a příslušníkem židovského národa) a zároveň být příslušníkem nějakého jiného náboženství než judaismu, pokud se pro toto jiné náboženství člověk svobodně rozhodne (je ovšem možné být Židem „bez vyznání“). Náboženský a národnostní fenomén je v židovství neodmyslitelně spjat. Judaismus je monoteistickým náboženstvím, tzn. že uctívá jediného Boha. Uctívání jiných bohů je zapovězeno stejně jako uctívání soch, jiných předmětů či míst nebo přírodních úkazů. Judaismus odmítá dogmata a podobné „nezvratné pravdy“. Po dlouhou dobu bylo jediným dogmatem to, že Tóra je Boží Zákon seslaný Bohem a Izrael jej následuje, aby dodržel podmínky smlouvy s Bohem uzavřené, totiž vyvolení výměnou za následování jediného pravého Boha.⁹⁾

První zmínky o židovském obyvatelstvu u nás sahají do devátého století. Obsahuje je dokument salzburského arcibiskupa a potom raffelstettenský celní řád z roku 905. Tehdy se zřejmě nejednalo o natrvalo usazené Židy. V tomto období hráli Židé důležitou roli v zahraničním obchodu.¹⁰⁾

První židovské komunity vznikly v Praze jako obchodní osady (Újezd a Vyšehrad). Během první křížové výpravy (1096-99) bylo židovské obyvatelstvo k roku 1096 vydáno napospas drancování – židovské osady se přesouvají na území dnešního Josefova.¹¹⁾

IV. Lateránský koncil (1215) nařídil segregaci od křesťanského obyvatelstva a přikázal jim nosit zvláštní označení (žluté kolečko). Mimo ghetto mohli dále Židé provozovat pouze obchod a finančnictví.¹²⁾

Protižidovské nálady pokračovaly, až se nakonec papež Inocenc IV. rozhodl vydat dvě buly, které zakazovaly tyto násilnosti. Židé si zároveň vymohli privilegia Stattuta Iudaerorum, kdy se stali přímými služebníky královské komory, tedy královým majetkem a jakýkoli útok by byl považován za útok na krále. Král získal takřka neomezené finanční půjčky. Přestože tento stav měl znamenat ochranu, i nadále se Židé stávali oběťmi kriminality a často docházelo k rušení křesťanských dluhů.¹³⁾

Vláda Lucemburků přinesla Židům větši stabilitu, především v českých zemích. Karel IV. sice dovolil říšským městům uspořádat protižidovské pogromy, ale v samotné Koruně české je chránil. Masivní protižidovské pogromy spojené s morovou nákazou, které v Evropě probíhaly ve 40. a 50. letech 14. stol., se českým zemím až na výjimky vyhnuly (pogromy se odehrály ve Znojmě roku 1338, ve Vratislavi roku 1349 a v Chebu roku 1350).¹⁴⁾

Ve druhé polovině 14. stol., kdy vládl Václav IV., se situace postupně horšila. Nejprve došlo roku 1385 ke zrušení veškerých dluhů u židovských věřitelů a roku 1389 se o Velikonocích, za nepřítomnosti krále, odehrál v Praze velký pogrom, který vylíčil pražský rabín a básník Avigdor Kara.¹⁵⁾

Husitství nejprve oslabilo feudální společenské vazby a tím došlo k uvolnění některých omezení, ale byli to právě husité, kteří rozpoutali další vlnu pogrom. Statuta Iudaeorum nebylo zaručováno a docházelo k vyhánění z měst.¹⁶⁾

Po skončení husitských válek došlo k uklidnění situace, ale hlavně díky konkurenčnímu boji i nadále docházelo k jejich vyhánění.¹⁷⁾

Za vlády Jagellonců se situace zlepšovala velice málo. Královská moc byla oslabena a od Židů se často vybíraly dvojí poplatky králi a městu. Klesal zároveň zájem o židovské půjčky, jelikož se porušoval zákaz lichvy. V této době dokázala šlechta zaručit větší ochranu nežli král – Židé se začínají přesouvat na venkov a opouštějí tak královská města.¹⁸⁾

Od roku 1526 se situace pro Židy začíná vyvíjet slibně. Ferdinand I. Habsburský opětovně potvrdil jejich privilegia. I přesto se stále objevovalo náhodné vyhánění z měst. Změna nastala k roku 1547 (porážka stavovského povstání, která vedla k upevnění moci krále), následně pak roku 1567 za vlády Maxmiliána II., kdy došlo k opětovnému potvrzení jejich privilegií a především potom za vlády Rudolfa II., který naprosto ignoroval jakékoli stížnosti měšťanů.¹⁹⁾

Během třicetileté války se Židé postavili na stranu Habsburků, kteří tak hojně využívali jejich finančních prostředků.²⁰⁾

Za vlády Marie Terezie došlo k několika vyhnáním a následným pozváním zpět do země za patřičný poplatek (nejprve byli vyhnáni na stížnosti, že kazí obchod a konkurují křesťanům a poté, co obchod začal upadat, byli na přímluvu měšťanů pozváni zpět).²¹⁾

Milníkem by mohl být nazván rok 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví a tím i označování židovského obyvatelstva. Josef II. si přál začlenit je do služeb státu. Tehdy přijímali hromadně německá jména,jelikož hebrejská příjmení nebyla dostatečně srozumitelná.²²⁾

V 19. stol. se s rozmachem nacionalismu vyvinula dvě hnutí; jedno mělo za cíl sionismus (ideový směr – přesídlení Židů do Palestiny), zatímco druhé kladlo důraz na propojení, až jakousi sebeasimilaci s německým, resp. českým obyvatelstvem. V této době ale také vznikal antisemitismus (nepřátelství nebo předpojatost vůči Židům), který byl na rozdíl od nábožensky orientovaného antijudaismu veden národními myšlenkami a cíly. Přesto to byli právě Židé, kteří pomohli nastartovat ekonomiku jak v Německu, tak později, za 1. republiky, i v ČSR.²³⁾

Po roce 1933 (nástup nacismu v Německu) dochází k pokusům o emigraci především z výše zmíněného Německa. Roku 1935 byly zavedeny tzv. Norimberské zákony (řadily Židy jako občany druhé kategorie). Židé opouští svá zaměstnání, jsou proti nim vedeny pogromy a je jim zabavován majetek. V roce 1938 proběhla Křišťálová noc (útok na Židovské obce, synagogy a obchody v Německu). Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava byly zavedeny Norimberské zákony i na českém území a roku 1941 bylo zřízeno ghetto Terezín.²⁴⁾

Za II. světové války zemřelo zhruba 80 000 Židů ze 118 000 (dle sčítání V Čechách a na Moravě z roku 1930).²⁵⁾

Po roce 1948 až do roku 1989 docházelo k represím (síla, resp. tlak represí postupně utichal). V období 1948-49 emigrovalo na 7000 Židů a ačkoli se politická moc snažila nastolit antisionistické zaměření státu, většina české společnosti to odmítala.²⁶⁾

Sametová revoluce a změna společenského zřízení v roce 1989 se pozitivně odrazila i na životě židovských komunit v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Roku 1991 byla dříve komunisty ovládaná Rada židovských náboženských obcí přeměněna na Federaci židovských obcí (FŽO), která v současnosti sdružuje deset židovských obcí na území ČR. Rozvoj židovského náboženského života signalizoval i nárůst židovských komunit a kulturních akcí se židovskou tématikou. Zároveň se snížil věkový průměr členů židovských obcí a řada z nich byla obohacena o navrátivší se členy ze zahraničí nebo o potomky asimilovaných Židů z první poválečné generace. Dnes žije v ČR asi 4000 osob židovského vyznání.²⁷⁾

Federace židovských obcí v České republice je zastřešujícím právním orgánem židovských náboženských obcí, židovských spolků a organizací v České republice.²⁸⁾

Nejvyšším orgánem FŽO je rada, která se skládá z volených zástupců. Jejich počet se řídí počtem členů obce. Spolky a přidružení členové jsou zastoupeni předsedy jednotlivých spolků. Rada volí předsedu, který spolu s tajemníkem zastupuje FŽO na veřejnosti. Každá obec má vlastní právní subjektivitu. Podmínkou pro vznik obce je pravidelné konání bohoslužeb.²⁹⁾

Činnost FŽO je možné rozdělit na náboženskou, která se soustřeďuje na podporu náboženského života jednotlivých obcí, dále činnost vzdělávací (FŽO provozuje základní školu a gymnázium a účastní se řady vzdělávacích projektů v celé České republice) a publikační (nakladatelství Sefer a měsíčník Roš chodeš), sociální (provozuje domov důchodců) a kulturní (rekonstrukce synagog a hřbitovů).³⁰⁾

Federace židovských obcí sdružuje v současné době 7 židovských obcí v Čechách a 3 na Moravě. Jsou to:

• Praha
• Brno
• Ostrava
• Plzeň
• Olomouc
• Liberec
• Karlovy Vary
• Ústí nad Labem
• Děčín
• Teplice

Přidruženými členy FŽO jsou tyto židovské organizace a spolky:

• Terezínská iniciativa
• Česká unie židovské mládeže
• B´nai B´rith Renessaince Praha
• Bejt Praha
• Bejt Simcha
• Sdružení židovských vojáků a odbojářů
• Hakoach - sportovní klub
• Ukrývané dítě Hidden child
• WIZO (Women International Zionist Organization)
• Židovská liberální unie³¹⁾

Židovská obec (hebrejsky קהילה‎ kehila) je v dnešní době podle právního řádu České republiky náboženskou organizací (má stejný právní status jako církev) zřizovanou Ministerstvem kultury. Židovská obec je nejmenší správní jednotkou židovské komunity v zemi, sdružuje občany židovského vyznání nebo židovského původu v daném městě a přilehlých oblastech a zajišťuje řádný chod života svých členů v záležitostech náboženských, kulturních a sociálních.³²⁾

Pojem „obec“ se začal užívat od 13. století, kdy byli Židé nedobrovolně nuceni žít odděleně od křesťanského obyvatelstva v tzv. ghettech a tyto územní celky pak skutečně tvořily uzavřenou obec - kehilu. Ta byla téměř nezávislá v otázkách vnitřní správy (např. zasedal rabínský soud, který měl soudní pravomoc), v oblasti některých řemesel (např. souvisejících se stravováním). Ve většině zemí byli Židé vlastněni jako majetek a kontrolováni přímo panovníkem, nepodléhali proto alespoň teoreticky místním soudům. V určitých dobách a oblastech byla Židům udělena i rozsáhlá autonomie jak právní, tak majetková (např. ve středověkém Španělsku nebo v Polsku a tzv. Pásu osídlení). Institut obce přežil v modifikované podobě i zrušení ghett na území českých zemí v r. 1781 až dodnes.³³⁾

Po zrušení ghett v druhé polovině 18. století, kdy bylo Židům dovoleno se svobodně stěhovat do křesťanských částí měst, vykonávat jiná zaměstnání, vlastnit půdu atp., byla židovským obcím zároveň odebrána soudní pravomoc a zanikla řada institucí s obcemi dříve spojených (např. Bejt din) nebo bylo jejich pole působnosti velmi omezeno, většinou pouze na otázky náboženské a týkající se rituálního práva, nikoli na otázky civilní a trestní, ve kterých židovské obce podléhaly stejně jako ostatní církevní organizace občanskému zákonu. Z tohoto důvodu byla ustanovena náhrada, tzv. židovská náboženská obec (ŽNO), která dále působila v daném místě a starala se zejména o náboženský život obyvatel té které obce (teď již ve smyslu residenčním).³⁴⁾

V České republice je židovská obec fixována vždy na konkrétní město, ve kterém se nachází. Tato obec má svou vlastní právní subjektivitu a její hlavou je předseda. Některé obce mají rabína, většina však nikoli. Pokud je rabínů a fungujících synagog v daném městě více, je volen vrchní rabín. V České republice se toto týká pouze Prahy, která je jediným městem, kde se nachází více než jedna fungující synagoga. Tradičně je Česká republika rozdělena na země, tj. českou a moravskou, duchovní hlavou českých obcí je český zemský rabín, na Moravě pak moravský zemský rabín.³⁵⁾

První respondent

Muž, předseda židovské obce v Praze, zařazení - starší generace.

Se současnou mírou autonomie je spokojen a odkazuje se na prostor, který je vymezený zákonem o církvích a církevních společnostech. Ten se týká i prostoru pro zájmové sdružování občanů bez ohledu na původ, náboženství, národnost, místo narození, atd. Tento prostor je podle něj plně dostačující a není potřeba dosahovat ještě vyšší míry autonomie. Diskriminace zde podle něj neexistuje, a to ani oficiální, ani společenská. Mohou se však vyskytnout určité excesy jednotlivců, stejně jako proti jakékoliv jiné menšině nebo etniku. První dvě otázky se snažil zodpovědět z hlediska židovské komunity jako celku, nicméně připouští, že tento názor s ním nemusí sdílet každý. Na otázky 3-5 nebyl schopen z hlediska komunity jako celku odpovědět, protože jednoduchá pravdivá odpověď podle něj není možná. Snad vnitřně i ve vzájemném vztahu s majoritní společností se shodnou v tom, že je spojuje a v mnoha ohledech determinuje holocaust. Integrace a asimilace je tak silná, že oddělení a vydělení jednotlivců v podstatě neexistuje. Osobně za svůj hlavní atribut etnicity považuje náboženství a židovskou historii.

Druhý respondent

Muž, podnikatel, otec dvou dětí, zařazení - střední generace.

Míru autonomie může těžko posoudit. Osobně o zvýšení její míry neusiluje. Vysvětluje to tím, že se necítí být 100% Židem a v oblasti kulturního rozvoje tohoto etnika se nijak zvlášť nepodílí. S tím souvisí i to, že si jako Žid nepřijde diskriminován, ať už pozitivně nebo negativně. Okolí na něj totiž pohlíží jako na Čecha. Sám na sebe pohlíží na Žida pouze co se týče předků.

Třetí respondent

Chlapec, student střední odborné školy, zařazení - mladší generace.

Nevyrůstá v prostředí židovské rodiny a není tak vychováván. Menší vliv židovské kultury plynul pouze od dědečka. Uvědomuje si židovskou příslušnost svých předků, historii tohoto etnika, náboženství, jazyk, kulturu a podvědomě je na své kořeny hrdý. Na veřejnosti se však o nich nezmiňuje nebo jen velmi zřídka. S tím souvisí i neusilování o vyšší míru autonomie. Jelikož okolí o jeho původu nic neví, necítí se kvůli tomu být diskriminován. Ale trochu se obává reakce okolí, pokud by se o jeho židovském původu dozvědělo. Myslí si, že by to mělo negativní vliv na jeho budoucí společenské postavení.

Čtvrtý respondent

Dívka, studentka obchodní akademie, zařazení - mladší generace.

Nevyrůstá v prostředí židovské rodiny a není tak vychovávána. Svou židovskou příslušnost si přiznává nejmíň ze své rodiny. O míře autonomie, případně o jejím zvýšení ani neuvažuje. Pokud přemýšlí o tom, co má společného s židovskou příslušností, dochází k názoru, že to jsou její prarodiče.

První respondent

Muž, vyučený, zařazení - střední generace

Židy vnímá jako velice schopné lidi z hlediska práce, cílevědomosti, soudržnosti. Jejich komunitu považuje pro lidi bez židovské příslušnosti za prakticky zcela uzavřenou. A to i co se týká ekonomiky, protože důležité obchody probíhají v rámci komunity. Tím sami sebe zvýhodňují, ale je otázka, jak moc velké zvýhodnění to je v vůči majoritní společnosti. Ve vztahu majoritní společnosti k Židům hraje důležitou roli holocaust, byť za něj nejsme přímo odpovědní. Projevuje se spíše v podvědomém vnímání lidí toho etnika, kdy se na něj hledí jako na někoho, komu bylo ublíženo a nyní se mu snažíme zavděčit.

Druhý respondent

Žena, SOŠ, zařazení - střední generace

V běžném životě je nevnímá, nezajímá se o ně, ale má k nim obdiv z hlediska udržení komunity, dodržování tradic, soudržnosti, společných hodnot. Není si vědoma žádné diskriminace vůči židovské společnosti. Ale pokud tu je, pak spíše zvýhodnění, které je těžko specifikovatelné, z pocitu viny z 2. světové války.

Třetí respondent

Muž, VŠ, zařazení - mladší generace

Židé pro něj představují lidi jako všichni ostatní. Tento názor považuje za obecně platný pro dnešní generace lidí v ČR. Přiznává, že ani neví, jak se Žid liší od normálního člověka, pokud pomine obecně známé věci jako vzhled u ortodoxních Židů. Tomuto názoru přisuzuje vznik po 2. světové válce. Z dnešních generací už jen málokdo vnímá důvody, kvůli kterým mnohokrát v historii panovaly protižidovské nálady. Myslí si, že tyto důvody byly zapomenuty kvůli děsivým procesům holocaustu.

Čtvrtý respondent

Žena, vyučená, zařazení - starší generace

Na Židy nemá vyhraněný názor. Bere je jako ostatní lidi. Pokud se mluví o Židech, rozdíl vidí hlavně v náboženství. Zná nepěkné přívlastky, které se Židům přisuzují, ale zároveň připomíná, že i křesťané si nějaké vysloužili. Diskriminaci žádnou nevnímá.

Na závěr se pokusíme shrnout jednotlivé odpovědi dotazovaných respondentů, tak, aby nám utvořily obecnější odpověď na dané otázky.

Židovská minorita se v ČR nesnaží zvyšovat míru autonomie. Ať už se jedná o kteroukoliv generaci, pohlaví, či míru integrace do této komunity, shodují se jednotlivci na dostatečné autonomii, pokud o nějakou vůbec usilují.

Diskriminovaní si Židé nijak nepřijdou. Zaznamenávají pouze občasné excesy z řad členů radikálních pravicových skupin. Nedá se tedy diskriminace zcela vyloučit, ale obecně od majoritní společnosti jako celku k žádné diskriminaci nedochází. Může to být však způsobeno i tím, že jejich okolí o židovské příslušnosti neví.

Popis sebe sama jako Žida je dost složitý. Většina našich respondentů se vlastně už ani Židem být necítí, byť jsou si vědomi svých kořenů. Pokud se však Židy cítí, zakládají si hodně na náboženství a historii. Jsou na židovskou příslušnost hrdí.

Ani odpověď na to, jaký si myslí, že má na ně názor majoritní společnost, není jednoduchá. Majoritní společnost často ani neví, že jsou Židé, a proto se k nim chovají naprosto běžně. Velkou roli tomto náhledu majoritní společnosti hraje otázka holocaustu, což je zřejmé i z odpovědí respondentů z majority. Minorita i majorita se shodnou v tom, že holocaust pohled na Židy hodně změnil. Převážně pak pozitivně, ale najdou se i otázky, ve kterých je holocaust determinuje.

Za hlavní atribut své etnicity Židé považují nejčastěji své předky, náboženství a historii.

Majorita nevnímá Židy nijak negativně, což bylo až do nedávné historie zcela běžné. Vnímá je jako normální lidi, kteří se ničím neliší a v určitých ohledech je obdivuje. Velkou roli zde, jak už bylo zmíněno, hraje otázka holocaustu v období 2. světové války. Tato událost výrazně změnila pohled na Židy. U majority se objevuje pocit určité viny, byť za holocaust není zodpovědná.

Majoritní společnost nevnímá, že by bylo židovské etnikum nějak diskriminováno. Mohou se projevit náznaky pozitivní diskriminace ve snaze kompenzace utrpení z holocaustu, ale nedá se uvést konkrétní příklad v praxi. Jde spíše o vnitřní pocit viny, který majoritě změnil názor.

Následující tabulka uvádí počet a procentuální zastoupení Židů podle národnosti v některých zemích a oblastech. Údaje jsou pouze orientační.³⁶⁾

Dobový výjev křižácké výpravy a utlačování Židů

Dobový výjev otrávení studní

Dobový výjev zesměšňování Židů

Dobový výjev lichvy

Letecký snímek Terezína

Fotografie z průběhu deportace

Fotografie Židů v koncentračním táboře

Velká synagoga v Brně

Nová synagoga v Brně

Staronová synagoga v Praze

Jeruzalémská synagoga v Praze

Španělská synagoga v Praze

Smíchovská synagoga v Praze

Maiselova synagoga v Praze

• Oficiální webové stránky federace židovských obcí www.fzo.cz

• Oficiální webové stránky jednotlivých obcí:

Praha www.kehilaprag.cz

Brno www.zob.cz

Ostrava www.kehila-ostrava.cz

Plzeň www.zoplzen.cz

Olomouc www.kehila-olomouc.cz

Liberec www.kehila-liberec.cz

Karlovy Vary www.jewishcommunity.cz

Děčín www.zidovskaobecdecin.wz.cz

Teplice www.kehila-teplice.cz 

Počet shlédnutí: 104