obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zivotni_styl_kolotocaru_a_trhovcu

Životní styl kolotočářů a trhovců

Bradáčková, Zuzana; Šmejkalová, Markéta; Tlustá, Markéta; Velehradská, Monika. Komunikace mezi kulturami, 2013. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/zivotni_styl_kolotocaru_a_trhovcu

1. Úvod

Provozovatelé pouťových atrakcí, zkráceně kolotočáři, patří do skupiny nazývané světští, odvozeno od „světem jdoucí“. Světští bývají považování za specifickou skupinu, charakteristickou svým neusedlým způsobem života spojeným s určitými profesemi, jazykem, kulturními zvyky a hodnotami. Tito lidé přitahují svým svobodným a romantickým způsobem života usedlé obyvatele odedávna. Lidé jim říkají různě, avšak nejčastěji komedianti, cirkusáci, herci, jauneráci a kolotočáři. Původ tohoto řemesla není znám, avšak historici se domnívají, že světští vznikli z kejklířů, herců, pěvců či kramářů.

Světští jsou komunitou lidí, jež provozují cirkusy, zábavní parky či s touto zábavou spojený prodej. Místa, kde je můžeme nalézt, jsou nejčastěji jarmarky, festivaly, poutě a jiné místní slavnosti. Pouť měla dříve zejména náboženský a společenský význam, neboť se jednalo o událost, kde se shromažďovalo mnoho lidí a už od středověku se k oslavám připojovali komedianti, kteří věřícím poskytovali světskou zábavu. Tento princip se z části zachoval dodnes a poutě se konají každoročně na mnoha místech naší země. Tradiční putování kočovníků stále přetrvává. Kolotočáři od jara do podzimu putují od akce k akci a poskytují lidem zábavu, avšak na zimu se vždy vrací do svých zimovišť a opět vyrážejí až na jaře. Přes zimu neodpočívají, opravují atrakce, aby před dalším výjezdem prošly náležitou revizí a obvykle si ještě přivydělávají na brigádách. Ve své podstatě jsou kolotočáři příslušníky rodiny, která si po generace předává dané řemeslo, zakládá si na rodinné historii a vlastní kultuře.

S moderním věkem se však chování společnosti změnilo. Poutě postupně ztrácí svůj tradiční význam. Nasvědčuje tomu fakt, že před rokem 1989 se v ČR nacházelo přes 1600 atrakcí, oproti současnosti, kdy se zde nachází méně než 1000 atrakcí. Z toho vyvstává naše výzkumná otázka, jaké mají kolotočáři a trhovci místo v soudobé společnosti.

2. Cíl práce

Cílem této seminární práce je nalézt odpověď na hlavní výzkumnou otázku „Jaké mají kolotočáři místo v soudobé společnosti?“ a další navazující podotázky: Čím se odlišují kolotočáři od majoritní společnosti? Jak vnímají příbuzenské vztahy? Vedou své děti ke kočovnému způsobu života? A jakou váhu přikládají vzdělání? Hlavním smyslem zodpovězení těchto otázek je přiblížit identitu kolotočářů v České republice a popsat jejich základní kulturní rysy.

3. Literární rešerše

Odborná literatura se více než konkrétně kolotočáři zabývá spíše světskými a potulnými lidmi obecně. Kriminalistický sborník určený pro služební potřebu Ministerstva vnitra používá termín “světské osoby“ pro osoby žijící polokočovným životem a pohybující se za účelem obživy z místa na místo. Světští jsou zde vnímáni jako sociální skupina potulných lidí, kteří v minulosti měli určité pokrevní a jazykové vztahy k cikánům.1)

V knize Rómovia, cigáni, kočovníci se Jean-Pierre Liégeois zaměřuje na problematiku života rómů, cigánů a kočovníků. Pro tuto práci je nejdůležitější, že zachycuje pojmy kočování či nomádství, které jsou v knize charakterizovány. Kniha je sepsána dle historických souvislostí, kdy v dřívějších dobách byli s kočovníky především spojováni Rómové, kterým je toto srovnání dosti nepříjemné. Tito lidé byli v minulosti vyloučeni ze společnosti a izolováni, většinu roku strávili na cestách za obživou a na zimu se vraceli do svých domovů. Kniha také řeší pojem kočování jako obživu lidí, postavení osob a skupin, postojům a reakcím místního obyvatelstva a místních úřadů. Autor se v knize snaží dokázat, že Rómové a kočovníci mají společné kořeny.2)

Jakub Tichý se ve své bakalářské práci na téma Kolotočáři ve 21. století aneb Život světských zabývá soudobými kolotočáři, u kterých popisuje jejich život, sociální strukturu a vidění světa. Dle jakých specifik se definují světští a čím se odlišují od majoritní společnosti? Na tyto specifika odpovídá Tichý ve své práci a je jimi pojetí rodiny, sociální status, příbuzenství, vzdělání a kočovný způsob života. Snaží se odpovědět na důležitou otázku „Kdo jsou světští?“ Dle výsledků výzkumu vyšlo najevo duální pojetí domova, ale také, že v závislosti na proměnlivé školní docházce nedochází k socializaci ve vrstevnických skupinách. Dále je v práci dokázaná spojitost světských s romským etnikem.3)

Jaký je pohled světských na dnešní dobu? Na tuto otázku se pokusil odpovědět Miroslav Habich, jedna z klíčových postav provozující právě poutě a pouťové atrakce. V prvé řadě upozornil, že je primitivní a urážlivé nazývat světské kolotočáři či snad komedianty. Uvedl, že slovo pouť (dnes moderněji lunapark) samo o sobě říká, že lidé z této branže patří k poutníkům a poutím v církevním významu slova a že označení světské se odvíjí od ježdění světem. Cílem tohoto světského je především udržet tradiční formu zábavy a snaží se nabídnout pouť jako alternativní zábavu dnešním moderním počítačovým hrám, televizím apod.
Současnou situaci pro tento business shledává jako velmi náročnou. V této branži je totiž potřeba věnovat hodně času práci, nemyslet na dovolenou, dovážet děti do školy, zastávat téměř všechny řemeslné obory aj. Co v sezóně našetří, z toho žijí v zimě. Rok od roku je to prý bohužel horší. Světský se obává, že jeho děti nebudou pokračovat v tradici trvající od 17. století, a proto je raději posílá do škol. Z jeho pohledu to s ekonomikou státu nevypadá dobře. Problémem je pro něj zvyšování cen pohonných hmot a energií, zvyšování poplatků za autorská práva k hudbě apod. Je si vědom i výše nezaměstnanosti. Pan Habich se obává budoucnosti, především zániku tohoto “řemesla”. 4) K těmto obavám přispívá také fakt, že provozovatelé lunaparků z velké části podléhají moci obce. Za užívání veřejného prostranství k umístění lunaparků se podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích k 1. 7. 2012 vybírá poplatek. Sazba poplatku činí až 10,- Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den. Obec však může zvýšit sazbu až na její desetinásobek a může stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou.5)

4. Metodologie

Prvním krokem před samotným psaním této semestrální práce byl brainstorming, pomocí kterého bylo vybráno téma práce. Následně byla stanovena výzkumná otázka a doplňkové podotázky. Na počátku proběhlo prostudování související literatury, sběr sekundárních dat a prostudování internetových zdrojů souvisejících s danou tematikou. Sekundární data byla využita v literární rešerši. V praktické části práce byla použita metoda kvalitativního výzkumu. Tento přístup se zaměřuje na statisticky menší sociální fenomény než výzkum kvantitativní a snaží se proniknout více do hloubky konkrétního problému. Výhodou této metody je možnost pružně pracovat s dílčím výzkumným materiálem, měnit výzkumný plán, definovat nové výzkumné otázky a lépe tak zachytit situaci.

Samotný terénní výzkum probíhal formou polostrukturovaného rozhovoru. Respondentům byly pokládány otevřené otázky a odpovědi ihned zaznamenávány. V dotazníku se nacházelo 13 otázek, z toho první tři otázky byly zaměřeny na kočovný způsob života, následující dvě otázky na vzdělání světských, dalších pět otázek se týkalo rodin světských a poslední dvě otázky byly zaměřeny na vedení k řemeslu. Následně proběhl rozbor jednotlivých odpovědí v rámci daného tématu v jednotlivých rozhovorech. Informace získané na dané téma byly sloučeny a vyhodnoceny. Závěrem bylo odpovězeno na výzkumnou otázku a doplňkové podotázky, které byly vytyčeny v úvodu práce.

Z důvodu nynějšího zimování světských, nebylo možné respondenty kontaktovat osobně. Respondenti byli kontaktováni pomocí sociální sítě a blogů, ale ochota komunikovat byla mizivá. Po navázání komunikace proběhly rozhovory pomocí komunikačního programu Skype. Otázky byly pokládány tazateli, kteří doslovné odpovědi respondentů ihned zaznamenávali do připravených podkladů v počítači. Tento postup byl přínosný pro získání přímé vazby s respondenty.

5. Praktická část práce

Výzkum byl, jak již bylo zmíněno výše, uskutečněn prostřednictvím rozhovorů se 3 respondenty. Zúčastnili se ho 2 muži ve věku 34 a 56 let a jedna žena, které je 32 let. Všichni dotazovaní již mají děti. Respondent ve věku 56 let má 1 dceru a od ní 2 vnučky. 34letý muž má dvě děti a 32letá žena má taktéž dvě děti. Tyto děti ještě stále navštěvují základní školu. Respondenti pochází, respektive mají tam své domovy, ze Středočeského kraje. Všichni byli schopni odpovědět na daných 13 otázek.

Kočovný způsob života

Světská identita bývá upnutá zejména k profesi tradičního řemesla nebo se jedná o životní styl, který bezprostředně souvisí s vykonávanou profesí v současnosti a světským se tím pádem může stát přijetím kočovného zaměstnání kdokoli.

kocovani.jpg


V první části praktické práce byla zkoumána otázka, jakým způsobem se respondenti k tomuto řemeslu dostali, zda se tímto povoláním zabývali již generace před nimi. Odpověď jednoho z respondentů byla celkem výstižná: „K takové práci, nebo jak říkáte Vy – řemeslu – se jen tak nedostanete, že si řeknete: „Chci být kolotočářem“. Myslím, že nejen v případě naší rodiny se jedná o řemeslo děděné z generace na generaci. Já jsem vyrůstala v takovém prostředí, a tak mi bylo předurčeno stejně jako například mému dědečkovi.“ S tímto výrokem se ztotožnili i další dva respondenti, světským stylem života žili již jejich předci, proto k tomuto živobytí byli směřováni již odmalička.

Průzkum ukazuje, že ani jeden z oslovených respondentů nemá žádné jiné zaměstnání. Dotazovaným byla položena otázka, jakou část roku tráví mezi atrakcemi, na poutích a čím se naopak zabývají mimo sezonu. „Standardně již po desetiletí je hlavní sezónou jaro, léto a případně podzim – ale pouze začátek. Většinou končíme Svatováclavskou slavností. Lidé o nás říkají, že se zazimujeme a spíme jako medvědi (smích). Skutečnost je taková, že nevíme, co dřív. Sotva si odpočineme, hned zase opravujeme atrakce, natíráme je, renovujeme, hledáme nové příležitosti pro další sezónu apod.“ odpověděl na otázku jeden z respondentů. Další dva respondenti se shodují s myšlenkou, že největší sezona pro kolotočáře je jaro, léto, případně podzim. Na zimu přebývají ve svých domovech, opravují, natírají a renovují atrakce a připravují se na novou sezonu. Jeden respondent prozradil, že i v zimě jezdí se svými stánky na vánoční trhy, kde prodávají horké nápoje a trdelníky.

Z výzkumu bylo prokázáno, že život světských lidí se od způsobu života majoritní společnosti v několika faktech liší. Ačkoliv pracují skutečně celý rok, nedocházejí do svého zaměstnání každý den s tím, že se večer vrátí do svého obydlí, jak je tomu u většinové společnosti. Velkou část svého života tráví kolotočáři mimo své bydliště, jezdí se svými atrakcemi po městech a během těchto cest přebývají v maringotkách. Až zimní období tráví ve svých domovech, kdy připravují své atrakce na zimní sezonu.

Rodinné vztahy

Jedním ze znaků identity světských a kočovníků obecně je velký význam rodiny jako základní sociální jednotky, ve které se zabezpečuje reprodukce, výchova a ochrana jedince. Rodina je chápána jako celek, nikoli jako určitý počet jedinců. Světští konflikty přežívají kolektivně. Chyba, kterou zapříčinil jednotlivec, je chybou celé rodiny a naopak čin hodný úcty posiluje prestiž celé rodiny. Tento fakt pomáhal světským rodům přežít útrapy kočovného života. Početná rodina v jedincích vyvolává pocit bezpečí. Děti jsou vychovávány k úctě ke svojí rodině (rodičům) až do doby, kdy se oni sami stanou rodiči a začnou předávat kulturu svým dětem.6)

Mužské a ženské funkce se v rodině doplňují. Ženy mají v rodině nezávislé postavení, jelikož musí zabezpečovat každodenní potřeby a obživu. Ženy také často zařizují různé administrativní záležitosti na sociálních úřadech. Doma se starají o malé děti a dcery, až do doby než se provdají. Nejdůležitější poslání ženy v rodině je zachování rodu a tradic a reprodukce. Oproti tomu muž je hlavou rodiny, nositelem prestiže a osobou, jenž má vždy poslední slovo. Muži nebývají často doma, jelikož po většinu času pracují, diskutují s přáteli, udržují společenské kontakty a zařizují společenské záležitosti.7)

Rodiny vznikají narozením prvního potomka a bývají většinou velmi početné. Dítě je vždy považováno za přínos do rodiny. Rodinný celek je tvořen několika manželskými páry z více generací a samozřejmě dětmi. Pro světské má manželský svazek velmi relativní význam. Udává rodině jméno, které je potřebné k utvoření státního občanství, ale jinak představuje „jenom papír“. Všechny členy rodiny spojuje sociální solidarita. Členové světské rodiny by nikdy neopustily svého člena. Starší neprovdané ženy či starší svobodní muži zůstávají žít se svými rodiči. Na starší světské lidi a sirotky je pohlíženo s velkou láskou a úctou. Není možné tyto osoby odložit do sirotčinců, domovů pro seniory apod. Pokud světský člověk zemře, rozloučit se s ním přijde automaticky celá jeho rodina a přátelé, přestože se mohou nacházet i několik set kilometrů daleko. Světský jedinec nesmí být nikdy sám, ať doma, venku, v nemoci či na smrtelné posteli. Je totiž součástí intenzivních a hluboce vášnivých vztahů.8)


rodina_svetskych.jpg

Další část otázek v rozhovoru byla zaměřena na rodinu, rodinné vztahy a vztahy přátelské. Jak vlastně vnímají světští lidé příbuzenské vztahy, zda drží spíše pospolu nebo mají rozdílné názory? „U nás rodina drží vždycky pospolu. Když je nějakej problém, řešíme to společně. Když máme aspoň trochu času, snažíme se ho trávit spolu. Hlavně jsme spolu o Vánocích.“, odpověděl jeden z dotazovaných. Z této výpovědi vyplývá, že pro kolotočáře je rodina opravdu velkým poutem. Sdílejí spolu stejné názory, postoje a mají společné zájmy. Pokud mají volný čas, snaží se ho trávit pohromadě. V případě, že se objeví nějaký konflikt či problém, je řešen celou rodinou světských a nikoli pouze jednotlivcem, kterého se problém osobně týká.

Jak se na povolání světských tváří široký rodinný okruh? Rodiny světských se většinou, alespoň v případě našich respondentů, zabývají stejnou činností, tudíž provozováním různých atrakcí či stánků. Rodiny světských se velmi často prolínají, především z důvodu zachování tradice řemesla. Přestože se vyskytují výjimky, například jeden člen rodiny se rozhodne ubírat se jiným směrem, neznamená to přetrhání rodinných vztahů či odloučení od rodiny. „Skoro celá naše rodina jezdí štace. Mí rodiče, když mi předaly řemeslo, přesedlaly na stánky s jídlem. Jo a moje sestra je doktorka, takže ta světská není, ale často se navštěvujem.“ řekl nám jeden z dotazovaných. Rodinná pouta světských jsou opravdu pevná a těžce zpřetrhatelná.

Světští mají různorodé vztahy s lidmi. Přátelské vztahy navazují většinou pouze s lidmi jako jsou oni sami, tudíž se světskými, komedianty a cirkusáky. Scházejí se na poutích a podnikají společně různé akce. Ostatní lidé nesdílejí se světskými stejné postoje, názory a zájmy, tudíž je velmi složité si porozumět. Mezi ostatními lidmi, kteří se nacházejí například v blízkosti jejich zimovišť, přátele nemívají. Neochota přátelit se nepramení pouze od respondentů (světských), ale také od okolních lidí. „S lidmi, kteří mají odlišný způsob života, se názorově neshodujeme a tím pádem nemáme zájem se s nimi nějak víc přátelit. Nejvíce si rozumíme s lidmi, co mají stejnou práci jako my – dobré vztahy máme i s cirkusáky.“

Rodina je pro světské vše. Pokud se přihodí nějaký problém jedinci, je to problém všech. Světská rodina je rodinou v pravém slova smyslu.

Výchova k řemeslu

Již od raného věku jsou děti podrobovány sociální výchově. Chlapci pracují se svým otcem a děvčata se svými matkami. Děti přebírají odpovědnost za své činy, například zastupují své rodiče v době jejich nepřítomnosti, starají se o mladší sourozence a pomáhají při nákupech. Ze zodpovědnosti ale vyplývají jistá práva a povinnosti. Od náctiletého věku vypomáhají děti rodičům a učí se jejich řemeslu. Začínají jednat hospodárně, chovají se s rodiči ve vzájemné úctě a celkově vytváří dobré vztahy.9)

Děti se na předání řemesla připravují velmi dlouho a intenzivně. Rodiče dětem řemeslo předají v případě, že nejsou již schopni obstarávat vše potřebné, ale také, pokud jsou dostatečně přesvědčeni, že jejich potomek je na převzetí řemesla dostatečně zralý. Pokud potomci nechtějí řemeslo dědit, ocitá se existence podniku v nebezpečí, protože se většinou nestává, že by se pokračovatelem řemesla stal někdo mimo rodinu. Z toho plyne potřeba početnější rodiny, která představuje záruku pokračovatele. 10) Pro světské je důležité, aby se děti pohybovaly u provozu atrakcí již odmala. Musí umět obsluhovat i jiné atrakce než svoje, bude-li třeba. To opět souvisí s potřebou vzájemně si pomáhat a držet spolu. U každé činnosti je nezbytná praxe. Holčičky ze světských rodin se například učí vytvářet růže z papíru přibližně od svých šesti let a mnohdy to obnáší zvyknout si na prsty bolavé od drátků.


I přesto, že velkým přáním světských je, abych jejich řemeslo pokračovalo i v dalších generacích, své děti k takovému způsobu života nenutí. Tento fakt dokládá i výpověď jednoho respondenta: „Samozřejmě bysme byli rádi, kdyby kluci šli v našich stopách, ale do ničeho je nenutíme. Navíc doba je zlá, a to nejen pro nás. Může se stát, že naše řemeslo brzo vymizí. Vedeme naše děti hlavně ke vzdělání, aby školy dodělaly.“

Všichni respondenti k této otázce zaujímají stejný postoj. Své děti nenutí, aby pokračovaly ve stejném řemesle, jaké vykonávají oni sami. Byli by rádi, kdyby jejich řemeslo neskončilo u nich. Provozování pouťových atrakcí je řemeslem děděným z generace na generaci, které je často předáváno více než sto let. Děti jsou zapojovány do pouťových činností, pro případ, že by v budoucnosti chtěly převzít řemeslo, ale není to jejich primární zájem. Věnují se studiu, především oborům potřebných k provozu atrakcí či pouti celkově.

Vzdělávání

Škola jako výchovná instituce přinesla zvrat v hodnotách rodinné výchovy. Rodiče mají často na školu zlé vzpomínky, proto váhají, když mají své děti této instituci svěřit. U dětí hrozí, že si ke škole vytvoří negativní postoj, jelikož jsou vychovávány ve strachu ke všemu cizímu. Děti navíc nejsou schopné podřídit se příkazům, jelikož jsou vychovávány ke svobodě. Naopak jsou tu protichůdné názory, které vzdělání podporují. Děti často navštěvují instituce velmi nepravidelně a mají individuální studijní plány.11)


Poslední část praktické práce je zaměřena na vzdělávání.

Dle odpovědí bylo zjištěno, že i světským lidem záleží na jejich vzdělání. Do školy docházejí, v zimním období chodí do školy celkem pravidelně - skoro každý den, pokud ale jezdí po světě, školní docházka již tak běžná není. Malé děti, které jezdí s rodiči, navštěvují školu v daném městě. Často se tak stává, že děti během jednoho školního roku vystřídají mnoho škol. Toto zjištění dosvědčují i slova jednoho z respondentů: „Vždycky, když jsme někam přijeli, tak jsme třeba od úterý do pátku chodili. Měli jsme takovou žákovskou knížku a tam nám dávali razítka. Pak jsme odjeli zas o kus dál a šli jsme tam do školy znovu.“

V současné době je vzdělání všeobecně nutné, a není tomu jinak ani u světských. Dotazovaní se snaží své děti vést ke studiu. Chtějí, aby jejich potomci kromě základního vzdělání měli také vzdělání středoškolské či dokonce vysokoškolské. Pokud jednou děti převezmou řemeslo po svých rodičích, vzdělání jim nebude ke škodě, ba právě naopak. Respondenti nechávají rozhodnutí o odchodu na vysokou školu zcela na svých potomcích, jelikož se v tomto věku už umějí sami svobodně rozhodovat. Některé děti dotazovaných škola baví, jsou v ní rády, proto o vysoké škole vážně uvažují.

6. Diskuse a závěr

Cílem této práce byla snaha zodpovědět hlavní výzkumnou otázku, jež zněla: „Jaké mají kolotočáři místo v soudobé společnosti?“ K nalezení odpovědi na tuto otázku přispěje pouze hlubší poznání životního stylu kolotočářů.

Kolotočáři jsou součástí společnosti od nepaměti. Jejich kultura je ale odlišná od kultury majority a vyznačuje se hned několika specifickými rysy. Jedním z hlavních rozdílů je otázka vnímání příbuzenských vztahů. Početná rodina dnes není většinovým jevem majoritní společnosti, zatímco v životě světských je naopak běžná a považována za velkou výsadu. Kolotočářské rody jsou často sňatkově provázány, což je také způsob, jak se světští snaží uchovat svou identitu a neasimilovat se k ostatní společnosti.

U kolotočářů dochází k mezigeneračnímu předávání společné identity prostřednictvím předávání rodinné historie a kulturních hodnot jako je zejména orientace na rodinu a rodinná soudržnost. Rodiny pospolu žijí kočovným způsobem života. Rodiče vedou své děti ke znalosti řemesla a vidí v nich své pokračovatele. Konečné rozhodnutí však vždy nechávají na potomcích, neboť jsou přesvědčeni, že ti sami vědí, co je pro ně nejlepší. Stejně je tomu i v otázce vzdělání. Zatímco v dávných dobách bylo skloubení školní docházky a kočovného života téměř nemožné, dnešní doba nabízí možnosti řešení a světští považují základní a středoškolské vzdělání za samozřejmost.

Existuje dále celá řada kulturních odlišností světských. Jedním z kulturních symbolů je jejich vlastní jazyk, nazývaný hantýrka. Tento argot se však již příliš nepředává mladším generacím a častá je spíše jen jeho pasivní znalost. Identita je udržována a posilována zejména metodou vymezování se, zdůrazňováním vlastní jedinečnosti vůči ostatním osobám, které nepovažují za světské. Ze slov jedné z respondentek vyplývá, že mají pocit, že se s nesvětskými názorově neshodnou. Ačkoli za světské se mnohdy považují i osoby, které již tradiční řemeslo svého rodu nepraktikují, ale světskou identitu si zachovaly. Většinová společnost však obvykle nedokáže tyto osoby rozeznat.

Není na místě soudit kulturu a hodnoty kolotočářů, i když se tak v běžném životě často stává, protože celá společnost je ovlivňována mnoha předsudky. Předsudek je jak známo specifickým druhem postoje. V psychologické literatuře bývá definován v souvislosti s vytvářením sociálního úsudku. V praxi lze tento jev sledovat na tom, že někteří lidé kolotočáři opovrhují, někteří je respektují a jiní je obdivují. Averze či apetence je vždy založena na subjektivním pocitu každého jedince. Co však lze objektivně posoudit je fakt, zda je kolotočářské řemeslo přijímáno natolik, aby se zachovalo v dnešní době moderních technologií a velké konkurence v oboru poskytování zábavy.

Z ekonomického hlediska je udržet podnik světské rodiny v provozu rok od roku těžší, mimo jiné i z důvodu vysokého nájmu za parkování. Provozovatelé světských rodinných podniků se ale nevzdávají. Jsou totiž zvyklí překonávat útrapy a zoceleni z kočovného způsobu života. Vše nasvědčuje tomu, že kolotočáři mají, stejně jako kdysi, i dnes své nezastupitelné místo ve společnosti. Jsou přesvědčeni, že své klienty najdou i v těžkých časech. Lze tedy očekávat, že hlas z amplionu bude nadále lákat příchozí na radovánky a děti budou s nadšením v očích pokřikovat „Přijela pouť!“

7. Přílohy

Vyplněné dotazníky

Respondent 1

1) Jakým způsobem jste se dostal/a k tomuto řemeslu, a jak je to dlouho? Zabývaly se tímto řemeslem již generace před Vámi, Vaši příbuzní? Muj tata měl kolotoče, dělal sem to s nim od mala. Teď máme vlnovou dráhu, kolotoč a mame kulečník, podle toho kolik spočítame bodů, takový dárek lidi dostanou.

2) Máte ještě jiné zaměstnání? Jestli ano, jaké? Nemam.

3) Jakou část roku trávíte mezi atrakcemi, na poutích? Čím se zabýváte mimo sezonu? Na konci podzimu většinou zajedeme s maringotkami do našeho domova. Po novém roce je práce až nad hlavu, opravujem maringotky a kolotoče a sháníme místa na poutích, někdy musíme jet až stovky kilometrů, abysme všechno domluvili na další sezonu.

4) Chodil/a jste jako dítě pravidelně do školy? Jakého vzdělání jste dosáhl/a? Vždycky, když jsme někam přijeli, tak jsme třeba od úterý do pátku chodili. Měli jsme takovou žákovskou knížku a tam nám dávali razítka. Pak jsme odjeli zas o kus dál a šli jsme tam do školy znovu. Mam jen základní.

5) Střídal/a jste často místa, kam jste chodil/a do školy? Jo, často, vždycky, když jsme přejeli na jiný místo.

6) Vystupují s Vámi další členové rodiny? Kteří? Jezdí semnou manželka a dcera, máme ještě dvě vnučky, ty chodí do střední školy, zatím tolik nejezdí.

7) Jaké máte vztahy s blízkými členy rodiny? Držíte spolu, nebo máte rozdílné názory? Máme výborné vztahy v rodině, všichni držíme spolu. Když přijdou naše vnučky ze školy, jsou s námi celý den doma, nikam nechodí, občas jen do kina.

8) Co si o Vaší profesi myslí široký rodinný okruh? Jaký mají názor na Vaše povolání? Skoro všichni z naší rodiny jsou taky světský, jsme velká rodina.

9) Máte ve svém okolí hodně přátel, kteří mají odlišný způsob života než Vy? Mame přátele, nebo kolegy na poutích, kde se všichni scházíme. S domácíma se moc nestýkáme.

10) Máte nějaké děti? Jestli ano, kolik a jak jsou staří? Mám jednu holku, narodila se nám v maringotce, občas když byla velká zima, museli jsme ji dát do kojeňáku, v sezoně jezdila s náma. Teď už má i ona svoje dvě dcery.

11) Směřujete Vaše děti ke stejnému řemeslu? Příp. k jakému? Dcera s náma odjakživa jezdí. Nějaký čas zkoušela zpívat, ale nebylo to ono.

12) Považujete za důležité, vzdělanost Vašich dětí? Odpověď zdůvodněte… Důležité to pro nás určitě je, ale dříve pro to nebyly tak dobré podmínky, u našich vnuček dbáme na to, aby dodělaly školu. Ta starší by chtěla jít i na vysokou.

13) Je ještě něco, co byste chtěl/a o tomto tématu říci? Obyčejně o nás lidi říkají, že jsme komedianti, ale přitom si neuvědomují, že my s komedií nemáme co společného, protože komedianti, to jsou vlastně herci, národní umělci a takoví… (smích). Že nás oni dávají pomyslně na tu úroveň to já nevím, to si snad nezasloužíme… I když jste sebeslušnější, pro řadu lidí jste komediant… my jsme světští, protože jezdíme světem.

Respondent 2

1) Jakým způsobem jste se dostal/a k tomuto řemeslu, a jak je to dlouho? Zabývaly se tímto řemeslem již generace před Vámi, Vaši příbuzní? K takové práci, nebo jak říkáte Vy – řemeslu – se jen tak nedostanete, že si řeknete: „Chci být kolotočářem“. Myslím, že nejen v případě naší rodiny se jedná o řemeslo děděné z generace na generaci. Já jsem vyrůstala v takovém prostředí, a tak mi bylo předurčeno stejně jako například mému dědečkovi.

2) Máte ještě jiné zaměstnání? Jestli ano, jaké? Nemám, ani nikdo z naší rodiny se ničím jiným neživí. Otázka je, jak to bude dál. Ale co jsem se bavila s jinými kolotočáři, tak o mimosezónu jinou práci někteří mívají.

3) Jakou část roku trávíte mezi atrakcemi, na poutích? Čím se zabýváte mimo sezonu? Standardně již po desetiletí je hlavním sezónou jaro, léto a případně podzim – ale pouze začátek. Většinou končíme Svatováclavskou slavností. Lidé o nás říkají, že se zazimujeme a spíme jako medvědi (smích). Skutečnost je taková, že nevíme, co dřív. Sotva si odpočineme, hned zase opravujeme atrakce, natíráme je, renovujeme, hledáme nové příležitosti pro další sezónu apod.

4) Chodil/a jste jako dítě pravidelně do školy? Jakého vzdělání jste dosáhl/a? Nevím, jestli můžu říct pravidelně, ale chodila jsem. Sice jsem vyměnila více škol, ale zase to mělo své výhody. Po ZŠ jsem nastoupila na střední školu – obchodní akademii – studovala jsem ji déle než ostatní studenti, ale odmaturovala jsem a to je důležité.

5) Střídal/a jste často místa, kam jste chodil/a do školy? Podzim a zima jsem chodila do školy v místě mého bydliště, o sezónu jsem ale vystřídala – pokud si dobře vzpomínám – asi 3 školy. Dohromady tedy za rok 4 školy.

6) Vystupují s Vámi další členové rodiny? Kteří? Nevím úplně, co myslíte tím vystupují…ale pouťové atrakce provozujeme celá rodina.

7) Jaké máte vztahy s blízkými členy rodiny? Držíte spolu, nebo máte rozdílné názory? Na svou rodinu nedám dopustit a neexistuje nic důležitějšího. Samozřejmě, že občas máme nějaký konflikt nebo odlišný názor, ale nikdy bychom nešli proti sobě. To prostě ne!

8) Co si o Vaší profesi myslí široký rodinný okruh? Jaký mají názor na Vaše povolání? Jelikož jsme celá rodina z jedné „brandže“, vzájemně se podporujeme. Nikdo tedy nemá záporný názor na takovéto řemeslo.

9) Máte ve svém okolí hodně přátel, kteří mají odlišný způsob života než Vy? Abych pravdu řekla, tak moc ne. S lidmi, kteří mají odlišný způsob života, se názorově neshodujeme a tím pádem nemáme zájem se s nimi nějak víc přátelit. Nejvíce si rozumíme s lidmi, co mají stejnou práci jako my – dobré vztahy máme i s cirkusáky.

10) Máte nějaké děti? Jestli ano, kolik a jak jsou staří? Mám krásné 2 dcery, jedné je 5 let, druhé 12 let.

11) Směřujete Vaše děti ke stejnému řemeslu? Příp. k jakému? My své děti naprosto do ničeho nenutíme. Dáváme jim naprostou svobodu a dáme jim vše, co jim na očích uvidíme. Oni ale tento život milují a myslím, že budou stejné jako já – to znamená, že u našeho řemesla také jednou zůstanou. Pokud ne, budu šťastná, budou-li ony šťastné.

12) Považujete za důležité, vzdělanost Vašich dětí? Odpověď zdůvodněte… Dnes je naprosto běžné, že děti po ZŠ pokračují na SŠ. Bude to tak i u našich dětí. K tomu jim pomůžu. Pokud ale už nebudou chtít studovat VŠ, já je nutit nebudu. Už budou sami velké a budou vědět sami, co nejvíc chtějí.

13) Je ještě něco, co byste chtěl/a o tomto tématu říci? Máme jiný životní styl než ostatní, ale to přece ještě neznamená, že jsme špatní.

Respondent 3

1) Jakým způsobem jste se dostal/a k tomuto řemeslu, a jak je to dlouho? Zabývaly se tímto řemeslem již generace před Vámi, Vaši příbuzní? Dělám to celej život, dělaly to už moje rodiče a předtim tátovi rodiče, no takže tak. Je to už strašná doba, co jsme s tim začli, asi kolem 140 let.

2) Máte ještě jiné zaměstnání? Jestli ano, jaké? Nemám.

3) Jakou část roku trávíte mezi atrakcemi, na poutích? Čím se zabýváte mimo sezonu? Celej rok jsem mezi atrakcema, protože od března do konce listopadu jezdim tejden po tejdnu štace a v zimě jsem s chlapama v dílnách a vopravujeme a natíráme atrakce. Chystáme prostě všechno na sezónu. Moje manželka a máma jsou na vánočních trhách a prodávají svařáky, grogy, trdelníky a jiný jídlo.

4) Chodil/a jste jako dítě pravidelně do školy? Jakého vzdělání jste dosáhl/a? Když jsem byl úplný škvrně, tak jsem byl doma s babičkou a normálně jsem do školy chodil. Párkrát jsem přestoupil, ale to bylo hlavně kvůli známkám. Na češtinu jsem byl levej. Střední jsem studoval elektriku. U nás se studujou obory, který se hodí zpátky.

5) Střídal/a jste často místa, kam jste chodil/a do školy? Ani ne. Základky jsem měl myslim tři a střední jenom jednu. Všici ale byli kousek od sebe.

6) Vystupují s Vámi další členové rodiny? Kteří? Jezdí s semnou zatim jenom manželka, mám ještě dva kluky, ale ty jsou teprv na základce. Jezdí s náma akorát, když maj nějaký volno.

7) Jaké máte vztahy s blízkými členy rodiny? Držíte spolu, nebo máte rozdílné názory? U nás rodina drží vždycky pospolu. Když je nějakej problém řešíme to společně. Když máme aspoň trochu času, snažíme se ho trávit spolu. Hlavně jsme spolu o Vánocích.

8) Co si o Vaší profesi myslí široký rodinný okruh? Jaký mají názor na Vaše povolání? Skoro celá naše rodina jezdí štace. Mý rodiče, když mi předaly řemeslo, přesedlaly na stánky s jídlem. Jo a moje sestra je doktorka, takže ta světská není, ale často se navštěvujem. Dyť v tom od malej vyrostla, tak jakej by měla mít názor.

9) Máte ve svém okolí hodně přátel, kteří mají odlišný způsob života než Vy? Máme kamarády a známí mezi světskýma. Ostatní se s náma moc kamarádíčkovat nechtěj.

10) Máte nějaké děti? Jestli ano, kolik a jak jsou staří? Máme dva kluky. Jednomu je devět a druhýmu bylo teď dvanáct. Oba jsou doma s mojí mámou a chodí do školy.

11) Považujete za důležité, vzdělanost Vašich dětí? Odpověď zdůvodněte… Určitě je pro nás důležitý. Kluci jsou fakt moc chytrý a škola je baví. Chtěli bysme, aby si udělali aspoň střední.

12) Je ještě něco, co byste chtěl/a o tomto tématu říci? Všechny nás štve, že si lidi spojujou poutě jenom s tim, že utratěj hodně peněz. Je to přeci sranda a my taky musíme z něčeho žít.

Seznam literatury

ALLPORT, Gordon W. O povaze předsudků. Praha: Prostor, 2004. 576 stran. ISBN 80-7260-125-3

Fulsoft. 565/1990 Sb., Zákon České národní rady o místních poplatcích, ve znění účinném k 1.7.2012 [online]. [cit. 2014-02-05]. Dostupné z: http://www.fulsoft.cz.infozdroje.czu.cz/33/565-1990-sb-zakon-ceske-narodni-rady-o-mistnich-poplatcich-ve-zneni-ucinnem-k-1-7-2012-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_-jrpTsSJq9PWhQ3BHszlczsIYccCD-vMUnwPlw/?query=lunapark&serp=1.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 407 stran. ISBN 8073670402.

HIML, Pavel. Zrození vagabunda: Neusedlí lidé v Čechách 17. a 18. století. 1. vyd. Praha: Argo, 2007. 371 stran. ISBN 978-80-7203-917-3.

Horácké noviny. Nejsme komedianti ani kolotočáři. Jsme světský! [online]. [cit. 2013-11-06]. Dostupné z: http://www.horacke-noviny.com/zprava-nejsme_komedianti_ani_kolotocari._jsme_svetsky!-2184.htm

HUGO, Jan. Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov. 3. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, 2009. 500 stran. ISBN 978-807-3451-981.

LIÉGEOIS, Jean-Pierre. Rómovia, cigáni, kočovníci. Bratislava: Informačné a dokumentačné stredisko o Rade Európy Academia Istropolitana, 1997. ISBN 8096767429

Magazín E15. Světské rody roztáčejí kolotoče pro stále nová pokolení [online]. 2009-07-13 [cit. 2014-12-05]. Dostupné z: http://magazin.e15.cz/regiony/svetske-rody-roztaceji-kolotoce-pro-stale-nova-pokoleni-856657#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

NĚMEC, Bohuslav. Kriminalistický sborník: časopis pro kriminalistiku, soudní lékařství, trestní právo a příbuzné obory. Praha: Ministerstvo vnitra ČSR, 1957. PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie. Praha: Portál, 2004. 199 stran. ISBN: 80-7178885-6

Rodinné křižovatky: Světští domácí. [videozáznam online]. 2007. Režie: VANÝSEK, J. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1102412465-rodinne-krizovatky/307295350030005-svetsti-domaci/

TICHÝ, Jakub. Kolotočáři ve 21. století: aneb Život světských [online]. Olomouc, 2013 [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: http://theses.cz/id/eu618f/00177378-752401390.pdf. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Mgr. Jaroslav Šotola, Ph.D. 


Počet shlédnutí: 362

1)
NĚMEC, Bohuslav. Kriminalistický sborník: časopis pro kriminalistiku, soudní lékařství, trestní právo a příbuzné obory. Praha: Ministerstvo vnitra ČSR, 1957.
2) , 6) , 7) , 8) , 9) , 10) , 11)
LIÉGEOIS, Jean-Pierre. Rómovia, cigáni, kočovníci. Bratislava: Informačné a dokumentačné stredisko o Rade Európy Academia Istropolitana, 1997. ISBN 8096767429
3)
TICHÝ, Jakub. Kolotočáři ve 21. století: aneb Život světských [online]. Olomouc, 2013 [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: http://theses.cz/id/eu618f/00177378-752401390.pdf. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Mgr. Jaroslav Šotola, Ph.D.
4)
Horácké noviny. Nejsme komedianti ani kolotočáři. Jsme světský! [online]. [cit. 2013-11-06]. Dostupné z: http://www.horacke-noviny.com/zprava-nejsme_komedianti_ani_kolotocari._jsme_svetsky!-2184.htm
5)
Fulsoft. 565/1990 Sb., Zákon České národní rady o místních poplatcích, ve znění účinném k 1.7.2012 [online]. [cit. 2014-02-05]. Dostupné z: http://www.fulsoft.cz.infozdroje.czu.cz/33/565-1990-sb-zakon-ceske-narodni-rady-o-mistnich-poplatcich-ve-zneni-ucinnem-k-1-7-2012-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_-jrpTsSJq9PWhQ3BHszlczsIYccCD-vMUnwPlw/?query=lunapark&serp=1.
zivotni_styl_kolotocaru_a_trhovcu.txt · Poslední úprava: 30. 05. 2021 (13:10) autor: kokaisl