Svět v dnešní době je propojen různými interkulturními a multikulturními prvky lidského společenství. Společenské vědy jako jsou kulturní antropologie, sociologie, sociální psychologie a psychologie zabývající se otázkou kulturní stránky řízení dlouho hledaly a hledají přesná kritéria, podle nichž by mohly přehledně ukázat správné odlišnosti jednotlivých národních kultur. Rozhodli jsme se zkoumat Individualismus / Kolektivismus ve Vietnamské komunitě ČR, jelikož se stále větším začleněním tohoto etnika do naší kultury a její druhou generací mu musíme lépe porozumět tak, aby nevznikaly zbytečné rozpory.

Je týmová spolupráce důležitá pro vietnamské etnikum?

Hofsted říká [1], že dimenze je aspekt kultury, který může být ve vztahu k jiným kulturám měřen. Jednotlivé dimenze se shlukují do množství jevů, u nichž byl empiricky ověřen jejich společenský výskyt, i když mnohdy nelze na první pohled odhalit logicky důvod, proč by měly být vzájemně spjaty. SRpení různých aspektu dimenze je vždy založeno na statistickém vztahu, tj. na tendenci objevovat se společně. Holand'an Geert Hofstede je nejznámějším badatelem zabývajícím se studiem národní kultury v kontextu managementu [2] [3]. Jeho kulturní dimenze jsou v současnosti nejrozšířenější v oblasti interkulturního managementu. Vyjadřují nejobecnější úroveň kulturních rozdílů mezi zeměmi. Dimenze poukazují na rozdílné pojetí základních parametrů života lidi, práce a managementu. Hofstedeho kulturní dimenze jsou následující [5]:

• Velká, resp. mala snaha vyhnout se riziku a nejistotě (UAI) v prostředí globální společnosti. Jde o mini, v jaké se členové organizaci cítí byt ohrozeni neznámými a nevypočitatelnými situacemi.

• Vzdálenost mocenských pozic (PDI) tkví v míře tolerance nerovného rozdělení moci, které se projevuje mocenskou distanci v hierarchii řízení. Přitom jde o vzdálenost subjektivně vnímanou a tolerovanou.

• Mira individualismu, resp. kolektivismu (IDV). Kolektivismus je typicky pro společnosti, kde jsou lidé od svého narozeni silně integrováni do soudržných sociálních skupin. Výměnou za značnou loajalitu je členům během života poskytována sociální ochrana. Skupina je vždy primární cil, jedinec je ovlivňován prostřednictvím tlaku a kontroly sociálních skupin, jichž je členem. Naproti tomu je pro individualistické kultury charakteristicky důraz na jednotlivce, jeho osobni svobodu, nezávislost a odpovědnost. Cílem je sám jedinec a jeho ovlivňování probíhá primo a bezprostředně; organizované sociální útvary sehrávají až sekundární úlohu.

• Převaha maskulinních, resp. femininních hodnot (MAS). V maskulinní společnosti jsou sociální role mužů a žen jasně vymezeny. Od mužů se očekává, že budou asertivní, houževnatí, přísní, orientovaní na výkon, materiální hodnoty a úspěch. Od zen je očekávána umíněnost, solidarita, zájem a péče o kvalitu a kulturnost života. Ve femininní společnosti se tyto role překrývají, tudíž jak od mužů, tak od zen se očekává umíněnost, tolerance, větší orientace na sociální vztahy než jen na výkon, zájem a péče o kvalitu životního prostředí a života vůbec. Rozhodující ale nejsou nositelé těchto hodnot. Nositelem maskulinních hodnot mohou byt stejně tak zeny jako nositelem femininních hodnot muži.

• Krátkodobá, resp. dlouhodobá orientace (LOT). V krátkodobé orientované společnosti je kladen důraz na veškeré aktivity související se současností a minulosti. V sociální oblasti jde o respekt vůči tradicím, plnění vlastních sociálních povinnosti a orientace na činnosti přinášející momentální nebo krátkodobý efekt. Dlouhodobé orientované společnosti se angažují v činnostech, které přinášejí efekt až v delším si skutečně dlouhém časovém horizontu.

Hofstade uvádí základní rozdíly mezi kolektivistickými a individualistickými společnostmi [1]

Kolektivistická společnost

1) Lidé se rodí do rozšířených rodin nebo do jiných skupin „my“, které je výměnou za jejich loajalitu ochraňují

2) Děti se učí myslet pomocí „my“

3) Musí být vždy zachován soulad, a proto je třeba vyhnout se přímým konfrontacím

4) Přátelství jsou dána předem

5) O prostředky je třeba se dělit s příbuznými

6) Převažuje komunikace s vysokým kontextem

7) Porušení norem vede k hanbě a ztrátě tváře jednice i skupiny

8) Nevěsty mají být mladé pilné a panenské; ženichové mohou být starší

Individualistická společnost

1) Každý vyrůstá s tím, že se bude start jen sám o sebe a svou bezprostřední (nukleární) rodinu.

2) Děti se učí myslet pomocí „já“

3) Čestný člověk říká to, co si myslí

4) Přátelství je dobrovolné a musí se o něj pečovat

5) Prostředky jsou vlastněny individuálně; to platí i pro děti

6) Převažuje komunikace s nízkým kontextem

7) Porušení norem vede k pocitům viny a ztrátě sebeúcty

8) Kritéria pro ženicha a nevěstu nejsou předem dána

Asijské kultury jsou typicky představitelem kolektivistických kultur. U těchto zemí (např. Čína, Vietnam, Pákistán) by se měl tedy očekávat nízký index IDV. Reprezentanti individualistické kultury jsou například Německo, USA, Austrálie. Jejich působení je v tomto případě dominantní. Česká kultura se obvykle nachází přibližně na rozhraním mezi oběma krajními polohami [4] [1].

Autoři publikace Vietnamci, Mongolové a Ukrajinci v ČR popisují pro nás důležitou Vietnamskou komunitu v Čechách. Její formaci, vývoj, odlišnost jednotlivých generací, jejich hierarchii, ale také prostředí odkud pocházejí. Tato příručka vydaná Ministerstvem vnitra ČR nám poskytne obecný přehled. [5]

Práce k popsání stavu kolektivismu pro vietnamské etnikum využívá metodiku kvalitativního výzkumu. Tento druh výzkumu slouží k popisu vnímání okolního světa jednotlivcem či skupinou. Nevyužívá tedy statistické metody jako je běžné u výzkumu kvantitativního, ale snaží se porozumět sociálním interakcím každého jednotlivce. Analýza se zaměřuje na sběr velkého objemu informací avšak od malého počtu respondentů - pro velký vzorek je provádění analýzy téměř nemožné, jelikož kvalitativní výzkum je velmi časově náročný. Jeho výhodami jsou možnost zkoumání daného tématu v přirozeném prostředí, otevřenost k novým, neobvyklým a ne zrovna typickým situacím. Také to, že zkoumaná problematika se naším výzkumem stále rozvíjí a výzkum tedy není jen o strohých datech, dává možnost problematiku hlouběji prozkoumat. Na druhou stranu, naši respondenti mohou být neochotni se s námi podělit, nejsou tolik motivováni pokud musí více přemýšlet a ne všichni mají rádi přímou interakci s výzkumníkem. Také fakt, že výzkumník ovlivňuje celý proces zkoumání může naše výsledky zkreslit.

Vlastní výzkum probíhal jako přátelský rozhovor přes sociální síť Facebook. S odpověďmi na naše otázky nenastaly žádné potíže či nevznikly komunikační šumy, jelikož dotazovaná již žije delší dobu v ČR a byla přístupná nám na naše otázky ochotně odpovědět.

Námi dotazovaný vzorek byla mladá, začínající podnikatelka z Vietnamu. Ta žila do svých 14 let ve Vietnamu a poté se přestěhovala se svojí rodinou do České republiky, aby pomáhala rozjet rodinný krámek v Jinřichově Hradci. Poté se ale přesunula studovat vysokou školu do Prahy. Zde začala budovat svůj vlastní život a podnikání, čímž se dostáváme k našemu výzkumu. Vietmanská komunita je velmi zaměřená na držení rodiny pohromadě, nemožnosti odmlouvat svým rodičům a ve své podstatě jakémukoliv individuálnímu jednání. Jejich kultura je zaměřena na to, že děti pomáhají svým rodičům, vystudují a to s kladením velkých nároků, a poté se vrátí znovu pomáhat a poslouchat domů. Jsou tedy velmi zvyklí na to se podřídit své komunitě a to i přes to, že jim je to čímkoliv nepříjemné.

Když námi dotazovaná řekla své rodině o tom, že je šťastná v Praze, baví jí její práce, nechce se vrátit zpět do Jindřichova Hradce a má zde i svého přítele, byla absolutně odstřižena. Její rodina to brala jako zradu a přispěl k tomu i fakt, že má pouze partnera a nikoliv muže. Celé roky s ní nepromluvila a nechtěla s ní mít nic společného. Lehce to změnil fakt, když začala létat na krátké obchodní cesty zpět do Vietnamu, kde se setkávala i s ostatními členy rodiny. I přes to je jejich komunikace omezená pouze na svátky a výjimečné příležitosti.

Co se týče týmové spolupráce v pracovní rovině, právě naše dotazovaná ke své práci tým vysloveně potřebuje. Podle jejích slov je ona zase trochu výjimka, že je ráda v čele vůdce skupiny i když nemá problém se přizpůsobit a podvolit diskuzi. Většina Vietnamských studentů a pracovníků také teamovou spolupráci preferuje, ale většinou z pohledu podřízeného, který plní úkoly.

Odpověď na naší otázku je vcelku jasná. Teamová spolupráce je pro vietnamské etnikum velice důležitá. Co se poté týče rodiny a komunity je i ve své podstatě na prvním místě. To potvrdilo i tvrzení naše primárního zdroje - G. Hofstede - že asijské kultury jsou typickým příkladem kolektivistických kultur a jejich index individualismu je nízký. S druhou generací se mohou postoje lehce měnit, mladí Vietnamci to ale s individuálním přístupem nemají vůbec lehké.

[1] HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli: spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007, 335 s. ISBN 978-80-86131-70-2.

[2] LIBROVÁ HANA, Hana. Sociologický časopis/Czech Sociological Review: Individualizace v environmentální perspektivě: sociologické rámování mění pohled a plodí otázky. 2010, (46): 28. ISSN 0038-0288.

[3] LIBROVÁ HANA, Hana. : Čtyři dimenze individualizmu v environmentální perspektivě. 2010

[4] POUCHOVÁ, Lenka. KULTURNÍ DIMENZE A JEJICH VÝZNAM V MULTIKULTURNÍM GLOBÁLNÍM PROSTŘEDÍ. Scientific Papers of the University of Pardubice. Series D, Faculty of Economics [online]. 2013, 20(27): 96-106 [cit. 2015-10-28]. ISSN 1211555X.

[5] HIRT, T. Vietnamci, Mongolové a Ukrajinci v ČR: Pracovní migrace, životní podmínky, kulturní specifika. Ministerstvo vnitra, 2010, 80 s. ISBN: 978-80-7312-063-4



Počet shlédnutí: 29