obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2015:lichy_tyden_17:3._skupina_-_vase_jmeno

Úvod

Pracovní postavení žen prošlo od konce socialistické éry značným vývojem. Zatímco před pětadvaceti lety byla typickou úlohou ženy péče o domácnost a zaměstnání většinou na řadových úřednických pozicích, pro dnešní ženy ve věku okolo 30 let a výše je potenciální možnost získat pozici v top managementu velkou motivační silou pro vyšší pracovní produktivitu. Není překvapením, že pro ženy ,,odchované“ socialistickou érou, kdy byla Arménie součástí SSSR, tato příležitost motivaci nepředstavuje a v rámci výzkumů se ani neprokázalo, že by ženy ve věku 55+ k vysokým manažerským pozicím směřovaly. Tyto skutečnosti jsou také v souladu s přesvědčením, že v rámci vývoje si ženy s ambicemi na vykonávání manažerských pozic osvojily schopnost přijímat mužskou autoritu spolu s jejich převahou ve vedeních a částečně se zbavily přecitlivělosti na genderovou nerovnost, která je stále typická i pro západní společnosti. (Semykina, J. Linz, 2013)

Arménie je zemí geograficky ne příliš vzdálenou od Evropy, tudíž bychom zde zřejmě bez hlubšího zamyšlení nepředpokládali společenské podmínky výrazně odlišné od současných evropských kultur, nicméně opak je pravdou. Arménské prostředí totiž takové podmínky skutečně skýtá a to se samozřejmě projevuje také na společenském diktátu.

Cíl práce

O tom, jaká je dnešní situace v Arménii po historicky nezapomenutelných událostech jako první světová genocida z počátku 20. století, jsme si povídali s Hasmik, jejíž rodiče se v minulosti rozhodli přestěhovat do České republiky. Její prarodiče nicméně v Arménii stále žijí a slečna Hasmik je navštěvuje, řídili jsme tedy rozhovor tak, abychom se o tamní situaci dozvěděli co nejvíce. Naším cílem bylo zjištění, jaké v Arménii v kontextu našeho zájmu panují poměry, jaké jsou hlavní psané či nepsané zásady společnosti a jaké skutečnosti tuto společnost nejvíce ovlivňují.

Naše výzkumná otázka zní: Jaká je role ženy v Arménii (jak v pracovním, tak osobním životě)?

Literární rešerše

Spokojenost žen s prací ve valné většině případů velmi úzce souvisí s tím, má-li nebo nemá-li žena šanci získat pozici v managementu dané firmy. Pro zaměstnance ženského pohlaví hraje velmi významnou roli ještě jeden faktor: práce přináší podstatně vyšší uspokojení (a tudíž i podstatně lepší výsledky) při zaměstnání ve společnostech, které se aktivně zabývají problematikou pohlavní rovnosti, a v rámci svých politik tudíž dbají na to, aby se příslušníci ani jednoho pohlaví při vykonávání každodenních činností a při styku s firemní kulturou necítili upřednostňováni nebo naopak upozaďováni. (Semykina, J. Linz, 2013)

V Arménii převládají určité obrazy o tom, jakou roli by měli hrát ve společnosti arménské ženy a arménští muži. Ve veřejném sektoru byla vyhrazena místa pro mužské hrdiny z bojů z 80. let 19. stol. Při budování národní identity se idealizuje obraz muže jako bojovníka, odvážného vojáka, a ochránce národa a žen. Arménské ženy se odlišují od ostatních tím, že primární roli v jejich životě hraje mateřství. Prostřednictvím něj se identifikují se svým státem, což je dáno historií národního boje a genocidy. Žena vnímá sebe samu v prvé řadě jako Arménku a až pak jako ženu, což znamená, že její genderová identita a práva jsou zakotvena a vyhraničena mezi nacionalistickou diskursí, myšlenkami a vírou spíše než vytyčena feministickým cílem. Ženy se mohou aktivně zapojit do veřejné sféry, nicméně i ze slov političek ve vysokých funkcích lze cítit, že kariéra není prioritou. Na prvním místě je pro ně jejich role matky, pečovatelky a učitelky. (Beukian, 2014)

Je běžné, že v Arménii je improvizace s jídlem a vařením způsob, jakým arménské ženy vystupují na veřejnosti. Vaření je nástroj národních zvyků, na druhou stranu je to také otázkou umění, jak přežít, nebo si „vystačit“ s tím, co je k dispozici. To jsou dovednosti, které vytváří spojení mezi jednotlivci, obcemi, komunitami a celým národem. Pokud ženy tyto dovednosti ovládají, jsou ve společnosti uznávány. Je to záležitost obecně arménské, ale především pak ženské morálky, jejímž prostřednictvím vyjadřují schopnost začlenění se do společnosti. Pokud má žena tyto dovednosti, může tím vyjádřit tvořivost a osobnost. Jinými slovy, přes vaření a přímo z kuchyně se ženy zapojují do společnosti, musí je však plně ovládat. Nicméně obecně v Arménii panuje snaha zapojování žen do společnosti spíše potlačovat. (Khash, 2012)

Metodologie

1.1 Pojem kvalitativní výzkum

Kvalitativní výzkum je obecný pojem pro vyšetřovací metodiky popsané jako etnografické, naturalistické a antropologické. Zdůrazňuje, že je důležité při pohledu na proměnné prostředí, v němž se nacházejí a Interakce mezi proměnnými. Kvalitativní výzkum je vyšetřovací metoda různých akademických disciplín, tradičně v sociálních vědách, ale také v oblasti průzkumu trhu, v oblasti obchodu, a jiných souvislostech. Kvalitativní výzkum je zaměřen na získání hlubokého porozumění konkrétní organizaci nebo události, spíše než povrchový popis velkého vzorku populace. Jeho cílem je poskytnout výstup který vzešel z dané skupiny účastníků skupiny. To je také nazýváno etnometodologie nebo terénní výzkum. Generuje údaje o lidských skupinách v sociálním prostředí.

1.2 Vztah mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem

Podle tradičního diskursu je kvalitativní výzkum charakterizován třemi složkami, a to vypracováním případové studie, interpretací zjištění a hrubou deskripcí. Oproti tomu kvantitativní výzkum je definován sdružováním jednotek, měřením proměnných a statisticky – kauzálními analýzami. Kvantitativní výzkum vychází z ověřené teorie a snaží se potvrzovat nebo vyvracet hypotézy. Ovšem kvalitativní výzkum se zaměřuje především na zjištění nových stránek zkoumaného problému a snaží se budovat nové teorie. (Morrow, 1994)

1.3 Klady a zápory kvalitativního výzkumu

Kvalitativní výzkum jako zastřešující pojmenování pro soubor metodik v sobě zahrnuje celou škálu různých přístupů k řešení rozličných problematik, na něž kvůli jejich obšírnosti často kvantitativní výzkum nestačí. Tato přednost se ale stává spornou v případě, kdy je potřeba výsledky výzkumu přesně změřit, což v případě kvalitativního často nelze či je velmi obtížné. Rozveďme si dílčí výhody a nevýhody kvalitativního výzkumu.

1.3.1 Klady kvalitativního výzkumu

V prvé řadě se jedná o zásadní pomoc při exploraci zkoumaného fenoménu, která probíhá na samém začátku výzkumu. Nespornou výhodou je také získávání velmi podrobného popisu při následném zkoumání tohoto fenoménu, který se navíc v průběhu výzkumu nachází ve svém přirozeném prostředí, což se ve finále pozitivně projevuje na výsledcích výzkumu. Díky širokým možnostem studia problematiky, která nemusí být transformována do čísel a měřitelných jednotek, je zkoumajícím činitelům umožněno nejen detailně studovat jednotlivé procesy, ale také na základě dosažených výsledků přicházet s návrhy nových teorií. Kvalitativní výzkum je co do podmínek realizace velmi adaptibilní pojem a dobře tudíž reaguje na místní situace a podmínky, které následně analyzuje, staví do vzájemných vztahů a hledá idiografické příčinné souvislosti.

1.3.2 Zápory kvalitativního výzkumu

Stěžejní nevýhoda kvalitativních výzkumů souvisí s osobou samotného výzkumníka. Vzhledem k tomu, že kvalitativní výzkum nepracuje s čísly a jeho výstupem je tudíž text, zjištění a posudek, často si v nich přečteme výsledek, který se nevyhne ovlivnění výzkumníkem a jeho osobními preferencemi. Navíc znalost, kterou díky výzkumu získáme, nemusí být zobecnitelná na celou populaci nebo do jiného prostředí, nemluvě o tom, ve srovnání s výzkumem kvantitativním vyžaduje tento nesrovnatelně větší množství času. Sběr dat a jejich následná analýza jsou totiž velmi zdlouhavé postupy. Na překážky lze narazit také během testování: hypotézy a teorie kvalitativního výzkumu se totiž testují podstatně hůře než výstupy výzkumu kvantitativního a i pokud se testování povede realizovat, je velmi obtížné na základě kvalitativních výsledků provádět kvantitativní predikce. (Hendl, 2005)

Praktická část práce (vlastní práce)

Hasmik je Arménka žijící v ČR. Momentálně je studentkou posledního ročníku Vysoké školy ekonomické v Praze, oboru Mezinárodní obchod. Vyznává zdravý životní styl, ve svém volném čase ráda zajde ven s přáteli nebo jej tráví sportem. Hasmik, žije od jedenácti let v Praze, což je 14 let. Důvodem k přestěhování bylo, že otec si jako hlavní živitel rodiny našel v ČR práci. Pracoval tu půl roku, potom Hasmik s maminkou a sestrou přiletěly za ním a již tu zůstaly žít. Do Arménie jezdí navštěvovat babičku, naposledy tam byla letos v červnu na 3 týdny.

Z článků jsme zjistili, že pro Armény je rodina „to nejdůležitější“ a naše dotazovaná nám tuto skutečnost jen potvrdila. Rodina je pro Armény na prvním místě a mají k ní větší vztah než v Evropě. Oproti tomu partnerství se neobjevuje tak často jako v ČR. Když spolu pár začne žít, myslí se tím bydlet, tak většinou až po svatbě (okolo 25 let). Holky v pubertě tolik nerandí s kluky jako v Evropě. Chodí s jedním nebo dvěma chlapci a většinou s jedním zůstanou a později s ním i založí rodinu. Samozřejmě je rozdíl mezi životem na venkově a ve městě. Na venkově je věková hranice uzavírání manželství nižší. Všeobecným diskursem je například to, když jste ve třiceti svobodný/á. Jak Hasmik říká: To je totiž vnímáno jako „divné“. Role v arménské rodině jsou obecně vnímány, že chlap je živitelem rodiny a žena má na starosti chod domácnosti. Není běžné, aby muž pomáhal s domácími pracemi. Ve městě mají často ženy vysokoškolské vzdělání, ale přesto po svatbě pracují krátce, potom jdou na mateřskou a často zůstanou doma s dětmi, starají se o domácnost. Na rozdíl od Evropy v Arménii nejsou běžné rozvody. Jsou povolené, ale nejsou společensky přijatelné. Oproti ČR muži berou více zodpovědně svou povinnost finančně se postarat o rodinu. Manželé spolu často zůstávají, i když mají větší problémy. Hasmik říká: Což zase vidím jako mínus, že někdy spolu zůstávají partneři i přesto, že jsou spolu nešťastní jen proto, aby zachovali rodinu.

Ženy mají dovoleno budovat svou kariéru stejně jako v ČR, snaží se dosáhnout genderové rovnoprávnosti po vzoru severských zemí Evropy, tak se vyvíjí a mění také situace v Arménii, avšak s delším časovým posunem.

Arméni jsou velcí patrioti a jsou hrdí na své „Arménství“, což vzhledem k historii Arménie není překvapivé. Podle Hasmik: Jsou hrdí někdy až moc. Jsme pyšní nejen na úspěchy našich sportovců, ale i na maličkosti, jako je místní ovoce, sýry, bylinky…Není nic neobvyklého, když si s sebou Armén žijící v cizině z dovolené v rodné zemi přiveze v kufru meruňky. Samozřejmě že je může koupit kdekoliv, ale pro něj jsou arménské ty nejlepší na světě. Mnoho lidí žije mimo Arménii, ale přesto si zachovávají pocit integrity. Například, když se dva cizí Arméni potkají někde ve světě, dají se hned do řeči a mají radost, že vidí člověka ze své rodné země.

Diskuse a závěr

Země na půli cesty. Z nastudovaných odborných článků a především z rozhovoru se slečnou Hasmik je více než patrné, že Arménie je zemí s velkým potenciálem, která by se mohla stát rovnoprávnou součástí Evropy, nicméně čeká ji ještě mnoho hradeb, které musí zbourat. Je obdivuhodným krokem vpřed, že jsou ženy oficiálně vnímány nejen jako pečovatelky, ale také jako plnohodnotné mozky, které mohou budovat kariéru, aniž by si o nich lidé šuškali za zády, nebo si bez obav plánovat denní program, aniž by se na veřejnosti mohly ukazovat pouze v doprovodu manžela. Jak ale uvádí sama slečna Hasmik, ,,single stav„ na prahu třicítky či rozvod kvůli partnerským neshodám, jsou relevantní důvody pro společenský exil. Může se tedy nabízet podezření, že se arménská společnost na povrchu a Západu na očích prezentuje jako pokroková a dodržující genderovou rovnost, nicméně jakmile se objeví skutečný problém k řešení, aplikuje na ně vlastní tradiční sankce místo porozumění a respektu. Arménie je zemí s bohatou historií, kulturou a mnohým poznáním, která nám, obyvatelům střední Evropy, mohou být inspirací. Než však dojde na její reálnou integraci do evropského světa, musí si její obyvatelé projít mnohým vývojem a naučit se většímu respektu k individuálním rozhodnutím.

Seznam literatury

SEMYKINA, Anastasia. J. LINZ, Susan. Job Satisfaction and Perceived Gender Equality in Advanced Promotion Opportunities: An Empirical Investigation. KYKLOS. 2013, vol. 66, no. 4, s. 591–619.

BEUKIAN, Sevan. Studies In Ethnicity & Nationalism. Oct2014, Vol. 14 Issue 2, p247-269. 23p. DOI: 10.1111/sena.12092.

HENDL, J.: Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2.

MORROW, Raymond Allen a David D BROWN. Critical theory and methodology. London: SAGE, c1994, 1 online resource (xvii, 381 p.). Contemporary social theory, 3. ISBN 9781452243696, s. 199-215.

Identities: Global Studies in Culture and Power, KHASK. History and Armenian national identity: reconsidering post-socialist gender, food practices and the domestic. Apr2012, volume 19,DOI: 0.1080/1070289X.2012.672835, pages 81-102.

Přílohy




Počet shlédnutí: 23

zs2015/lichy_tyden_17/3._skupina_-_vase_jmeno.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)