V dnešní době dochází k častějšímu propojovaní světa díky pokroku informační i dopravní technologii. Tento proces se nazývá globalizace, a s ním je také spojena migrace obyvatelstva mezi různými územními celky. To zapříčiňuje, že v jednom státě může žít několik národnostních menšin s různými kulturami, hodnotami a pravidly pro život. Pánové Hofstedovi ve své práci rozdělili chování těchto skupin do 5 dimenzí. Tato práce se zaměřuje na jedno z dimenzí - Individualismus vs. Kolektivismus.

Zjištění mezi generačními rozdíly individualismu a kolektivismu ve vietnamské komunitě ČR.

Jednotlivé dimenze mohou být chápány jako souhrn jevů v dané kultuře, které jsou empiricky ověřitelné. Aspekty ve společnostech se může odlišovat, ale mají vždy určitou tendenci, které jsou měřitelné pomocí statistickými metodami. Kolektivismus je definován jako, společnost, kde převažuje zájem skupiny nad zájmem jednotlivce. Převažující část lidstva žije v takové společnosti a hlavní skupinou je rodina. V opačném případě, kdy zájem jedince převažuje nad zájmem skupiny, pak se jedná o Individualismus. [1]

Kvalitativní výzkum dovoluje získávat nenumerická data, detailní informace a jevy, které jsou schopny potvrdit nebo vyvrátit dané hypotézy. Tento způsob nechává respondenty volně hovořit na daný okruh otázek se zásadami metody, v tomto případě polostrukturovaného rozhovoru. Otázky nemají pevnou strukturu a tazatel může během výzkumu měnit formulace či pořadí otázek. Metoda dovoluje hloubkově zkoumat daný jev u jednotlivých jedinců, ale je však velmi časově náročná a to již od sběru dat až po zpracování a analýzy. [2]

Praktická část byla vypracována na základě rozhovorů s respondenty, jimiž byli 55letá Vietnamka žijící v ČR 20let a její 25letý syn. S respondenty se hovořilo na téma rodina tenkrát a dnes. Zaměřilo se na její vztahy a zájmy s rodiči, její syn s ní, práva a povinnosti, a zda tyto aspekty mají vliv i na způsobu podnikání. Dotazovaná silně podpořila kolektivistických přístup. Už její výchova v dětství byla tak to silně směrována. Zajímavé výchovné praktiky byly, servírování jídla. Vždy přednost měli starší, mocensky vzdálené- vyšší osoby v rodině a ty na oplátku nechávali nejlepší jídla mladším. Kolektivismus fungoval i mezi rodinami v dané vesnici. Často si darovali a vypůjčovali potraviny, pomáhali při stavbě či sklizni. Jedním z důvodu bylo po válečné období, ve kterém žila respondentka. Tuto skutečnost potvrdila tím, že i po 20letech v cizině pravidelně přispívá do fondu rozvoje vesnici. Její zájmem bylo, aby její syn udržel tento přístup. Druhý respondent, jako její syn často pociťuje vyvíjený tlak. Brání svoje zájmy a přiznává, že své zájmy upřednostňuje. Také připouští, že ne vždy má jasno, jak by se měl zachovat. Individualistický prostředí společnosti, ve kterém žije a kolektivismus v rodině mu často způsobuje frustrace, ale konec přiklání k zájmům rodiny.

Starší generace vietnamské menšiny vnímá rodinu, tedy kolektivismus jako velmi důležitý aspekt. Důležitost u nové generace klesá, a však nevytrácí. Důležité životní otázky a dlouhodobé rozhodnutí má váhu vždy rodina. Na otázky, zda kolektivismus má vliv na přístupu podnikání, nelze jednoznačně odpovědět. Pravděpodobně z důvodu špatně formulovaných otázek nebo malý počet dotazovaných.

[1] HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli: spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007, 335 s. ISBN 978-80-86131-70-2. [2]HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008, 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4. [3] ZOUBEK, Vladimír. Lidská práva-globalizace-bezpečnost. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 510 s. ISBN 978-80-7380-026-0.