Předkládaná seminární práce se zaměří na jedno z hlavních světových náboženství – buddhismus. Buddhismus se dá považovat nejen za náboženství, ale především za životní styl a určitý myšlenkový koncept, který pomáhá lidem najít harmonii - jak k okolnímu světu tak především k sobě samým. Toto náboženství bylo vybráno především z důvodu, že buddhismus v Čechách není v povědomí široké veřejnosti tak známý a společnost tak často neví, co si pod tímto východním náboženstvím představit, jak ho uchopit a jaké jsou jeho hlavní myšlenky. Práce se původně měla zabývat pouze theravádovým buddhismem, ale nakonec bylo vyhodnoceno jako zajímavější pojetí komparace různý buddhistických škol a analýza rozhovorů s jednotlivými praktikujícími. Vedle sebe pak bude položen theravádový buddhismus (hinajánová tradice) a tibetský buddhismu (mahajánová tradice). Tato komparace byla vybráná především k tomu, aby si čtenáři vytvořili představu o tom, ne ani tak o tom jaké jsou hlavní rozdíly u praktikování v odlišných školách, ale především o tom, v čem jsou si podobné a co je spojuje.

Práce v prvé řadě pojednává o buddhismu na obecné rovině – čtenářům jsou nejprve vysvětleny základní myšlenky Buddhova učení, poté se zaměří na konkrétní buddhistické směry a následně jsou analyzovány výstupy z výzkumu. Cíl práce je zjistit, jak vypadá život buddhisty v dnešním světě (tedy ne mnicha, který žije v chrámu a zříká se tak světských povinností). Konkrétně se práce zabývá otázkami praktikování buddhismu v každodenním životě lidí ze západní civilizace - jak se tito lidé k buddhismu dostali, proč je oslovilo právě toto náboženství, jak buddhismus praktikují a jaký vliv má na jejich mezilidské vztahy.

Podotázky:

1. Jak jste se k buddhismu dostal/a a proč vás oslovilo právě toto náboženství?

2. Jaký buddhistický směr praktikujete a proč tento konkrétní směr?

3. Jak dlouho již buddhismus praktikujete?

4. Jakým způsobem buddhismus praktikujete?

    a.	Navštěvujete buddhistické chrámy? Pokud jste v chrámě pobýval/a delší čas, můžete vaše zkušenosti konkrétně rozvést.

    b.	Čtete buddhistické texty?

    c.	Jaký je způsob vaší meditace, vašeho spirituálního cvičení?

    d.	Setkáváte se s lidmi, kteří také praktikují buddhismus? (jak často, za jakých podmínek)

    e.	Držíte posty a z jakého konkrétního důvodu? (jak dlouhé, jak často)

    f.	Jaké jsou vaše stravovací návyky? (vegetariánství, nějaké omezení v jídle, které vaše náboženství vyžaduje atd..)

    g.	Nosíte nebo nosil/la jste někdy speciální oděv, který vyžaduje budhismus?

5. Jaký vliv má budhismus na vaše mezilidské vztahy?

6. V čem vidíte hlavní přínos buddhismu pro vaši osobu?

V této seminární byly využity dvě metody výzkumu, a to studium dokumentů a polostruktoravané interview. Jde tedy o kombinace kvalitativního a kvantitativního výzkumu.

Kvantitativní výzkum většinou začíná stanovením hypotézy. Dále se určí vzorek, na kterém bude hypotéza testována a shromáždí se data, která jsou potřebná k analýze. Výsledkem kvantitativního výzkumu je ověření, zdokonalení či zamítnutí stanovené hypotézy. Výhody kvantitativního výzkumu spočívají především ve zpětné ověřitelnosti. Testování hypotéz se provádí na statisticky významném vzorku. Z toho vyplývá, že dané výsledky se dají následně generalizovat.

Kvalitativní výzkum se zaměřuje na konkrétní problém, který není možné snadno kvantifikovat. Jedná se o nenumerické šetření, které na základě předchozího výzkumu teprve stanovuje nové hypotézy. Na rozdíl od kvantitativního výzkumu se výsledek nedá snadno ověřit, většinou se jedná o subjektivní názor a interpretaci získaných informací. Výhody kvalitativního výzkumu jsou zejména v tom, že výzkum přináší zcela nové teze a hypotézy o zkoumané problematice. Zkoumaný objekt je podroben systematickému a hloubkovému rozboru. Pro kvalitativní výzkum je významné, jak realitu interpretují sami sociální aktéři. ¹⁾

První část výzkumu se zaměřuje na metodu studia dokumentů. Studium dokumentů slouží často jako doplňující technika či doplňující informační zdroj. Klasickou metodou studia dokumentů v kvantitativním výzkumu je obsahová analýza. Slouží objektivnímu systematickému a kvantitativnímu popisu zjevného obsahu jakéhokoli sdělení.

Druhá část výzkumu je zaměřena na interpretaci polostrukturavaných interview s danými respondenty. Tyto interview vychází z předem připravených základních otázek vztahujícím se ke zkoumanému jevu. Dotazovaným bude položeno šest základních otázek, které budou následně spontánně prohloubeny. Otázky jsou přesně formulovány a kladeny postupně. Podle následné odpovědi budou položeny doplňující otázky, které prohloubí předchozí odpověď. Především bude otázkami zjišťovány, co pro daného respondenta znamená být buddhistou v každodenním životě. Pro výzkum byli vybráni tři praktikující. Všichni pocházející z evropských zemí - dva lidé z Německa (muž 40 let a žena 25 let) a jeden ze Švýcarska (muž 32 let). Každý z nich praktikuje buddhismus podle jiné buddhistické tradice.

Na téma buddhismus vyšlo mnoho publikací, ale kniha zabývající se každodenností života buddhisty jsme nenašly ani jednu. Uvádíme zde tedy publikace, které nám byly nápomocny k pochopení daného tématu a které se alespoň okrajově týkají našich výzkumných otázek. V publikaci Úvod do buddhismu ²⁾ autor stručně, ale velmi srozumitelně představuje buddhismus. Kniha je rozdělena do několika kapitol, ze kterých se čtenář dozvídá o podstatě buddhismu. Díky tomu, že je kniha psána velmi srozumitelně, tak se stává přístupnější i pro čtenáře, kteří se doposud s buddhismem nesetkali nebo jen velmi okrajově. Závěr knihy je doplněn slovníčkem buddhistických pojmů, což usnadňuje orientaci v dané problematice.

Kniha Being Good: Buddhist Ethics for Everyday Life od Ven. Master Hsing Yun poskytuje příklady jak žít každodenní život používáním příkladů z Buddhova učení a buddhismu. Kniha se čte velmi lehce a každá kapitola se zabývá různými problémy života (např. zastavení hněvu, nemoci, jak dosáhnout hojnosti, trpělivosti, o přátelích a vztahách, o pomáhání atd.). Je pak jednoduché znovu se vracet k jednotlivým kapitolám a číst je i několikrát, podle toho v jaké životní situaci se člověk nachází. ³⁾

Ná téma každodennost buddhisty, což je základní otázka naši seminární práce, byl dále nalezen článek s názvem, co znamená být buddhistou v každodenním životě? ⁴⁾ V článku je také řešena otázka, zda musí být buddhisti vegetariáni, což se úzce týká jedné z našich výzkumných otázek.

Tibetská kniha mrtvých ⁵⁾, kterou přeložil z originálu profesor Josef Kolmaš, je základním dílem tibetského buddhismu. Její vznik se datuje do 8. století n. l., kdy se o její existenci objevují první zmínky. Dílo má sloužit jako poučení zemřelému na jeho cestě do „mezistavu“. Nejedná se však o pouhý popis pohřebního rituálu, ale především o pochopení životní cesty, která má dle buddhistického učení vést k vysvobození.

Dalším významným autorem, který se zabývá buddhismem je Walpola Rahula v knize What the Buddha taught⁶⁾. Autor se konkrétně zabývá Buddhovým životem a jeho naukou. Na Buddhovo učení navazuje theravádová tradice, kterou se zbýváme v naší seminární práci, proto byly informace z této publikace pro naši práci velkým přínosem.

Kniha The Art Of Living ⁷⁾ napsána S. N. Goenkou, zabývající se meditací Vipassanou, je první sbírka jeho učení v angličtině. Tato meditace byla předávána od doby Buddhy. S. N. Goenka se narodil v Myanmaru a během svého života se učil meditaci Vipassana od svého učitele Sayagyi U Ba Khina. V roce 1969 pak začal vyučovat vipassanu a poskytl tak tuto jedinečnou techniku široké veřejnosti. Učil lidi různých vyznání, ras jak na východě, tak na západě. Jeho kniha The Art Of Living hovoří právě o této technice, která přináší skutečný pokoj mysli. Kniha je založena na přednáškách a spisech S. N. Goenka. Na různých příkladech a příbězích ukazuje, jak může být tato technika použita k řešení osobních i neosobních problémů, jak využít nevyužitý potenciál a vést klidný a produktivní život.

O meditaci také pojednává kniha Buddhistická meditace ⁸⁾ od českého autora Romana Žižlavského. Autor se snaží přiblížit konkrétní meditační přístupy, jako například tradice kláštera Pa Auk v Myanmaru a tradici Mahasi Sayadaw. Konkrétně kniha popisuje systémem meditace Pa Auk. Autor se v této puklici snaží nastínit průběh meditace, jak dosáhnout klidu a soustředění, jak zaujmout správnou pozici a uvolnit se od napětí.

Buddha žil v 6. stol.p.n.l. v Severní Indii. Jeho jméno bylo Siddhattha Gotama. Jeho otec byl král a Siddhattha byl dědic trůnu a mladý princ. Podle tehdejších tradic se Siddhattha oženil mlád - ve věku 16. let Byl obklopen vším luxusem, který si jen mohl přál, avšak stále kolem sebe viděl lidské utrpení a rozhodl se najít řešení - způsob, jak skončit toto utrpení. Ve 29. letech opustil jeho království, stal se asketou a začal hledat odpovědi, které by mu přinesly řešení. V průběhu šesti let potkával různé učitele, následoval jejich systémy a metody, ale nic z toho ho neuspokojilo. Opustil tedy všechny tradice a náboženství a šel svou vlastní cestou. Pomocí meditačních praktik a poznávání své mysli Siddhattha jeden večer pod stromem Bodhi ve věku 35 let dosáhl osvícení a stal se Buddhou - „tím kdo je osvícen“.

Od tohoto dne po dobu 45 let učil všechny bez rozdílu - krále, královny, Brahmany a vyvržence, bankéře i žebráky. Nerozeznával žádný rozdíl v kastách a sociálních skupinách. Učení, které předával tzv. dhamma, bylo dostupné pro všechny, kdo byl připraven a ochoten rozumět a naslouchat. Buddha umřel ve věku 80 let. ⁹⁾

Po té co se Buddha stal osvícený, jeho první kázání, které je považováno za základ jeho učení, bylo kázání o Čtyřech vznešených pravdách.

1. Pravda o utrpení (dukkha)

2. Pravda o příčině utrpení (samudaya)

3. Pravda o zániku utrpení (nirhodha)

4. Pravda o stezce, vedoucí k zániku utrpení (magga)

Pravda o utrpení

První ze čtyř vznešených pravd je mnohdy překládána jako „Život je utrpeníˇ“. Toto nepochopení první pravdy mnohdy vede ke klamné interpretaci buddhismu. Spoustu lidí, kteří jsou v buddhismu noví, se pak rychle od tohoto náboženství odvrátí.

Co tedy tato první pravda říká?

V jazyce Pali (staroindický jazyk, ve kterém Buddha přednášel své kázáni) slovo dhukka označuje něco, co je nestálé, podmíněné nebo složené z dalších věcí. Dokonce i něco cenného a příjemného je označeno jako dhukka - protože toto všechno podléhá zákonu nestálosti (vše se neustále mění, vzniká a zaniká) - takže i příjemné věci jednou skončí.

Buddha hovořil o tom, že samotná povaha života je dhukka. Pokládal si otázky: „Nejsme snad i my dočasní a podmínění, složení z mnoha částí? Můžeme pochopit, že život je nestálý, ale jsme také my pomíjivý? Buddha učil, že předtím, než můžeme pochopit život a smrt, musíme nejdříve pochopit sami sebe.

Pravda o příčině utrpení

Druhá vznešená pravda učí, že příčinou našeho utrpení je lpění, tužby a žízeň (tanha).

Neustále hledáme něco z vnějšího světa, co nás učiní šťastné. Ale nehledě na tom, jak úspěšní jsme, nikdy nezůstaneme šťastní.

Buddha učil, že tato žízeň roste z ignorace „já“. Chodíme životem a bereme si jednu věc za druhou, aby jsme dosáhli pocitu vlastní bezpečnosti - naše „já“ je spokojené. tímto se připoutáváme nejen k fyzickým věcem, ale také k nápadům a názorům, které vytváří naše „já“ a svět kolem nás.

Poté se staneme frustrovanými, pokud se svět nechová tak jak my si myslíme, že by měl. Naše očekávání se tak stává nenaplněné a do vede k utrpení (dhukka).

Pravda o zániku utrpení

Buddhovo učení o Čtyřech vznešených pravdách je někdy přirovnáváno k lékařské diagnóze nemoci a předepsání léčby. První pravda říká, co je ta nemoc. Druhá pravda ukazuje, co je příčina této nemoci. Třetí pravda nabízí naději k vyléčení.

Buddha učil, že skrze poctivé, trpělivé a pilné cvičení (meditační praxe) leze ukončit toto lpění a tím naše utrpení.

Po tomto ukončení koloběhu přichází Nirvana. Což lze považovat za vrcholný, vyrovnaný stav mysli, stav plného vědomí, stav, kde neexistuje dhukka.

Pravda o stezce, vedoucí k zániku utrpení

V poslední ze čtyř pravd, Buddha vysvětluje, jak tuto „nemoc“ léčit. Na rozdíl od jiných náboženství, v buddhismu nepřináší přínos pouze víra v učení, ale místo toho je kladen důraz právě na „žití této doktríny a kráčení po cestě“. Není zde žádná slepá víra, která léčí. Je zde pouze úsilí jedince, které může vyléčit „nemoc“.

Dělení buddhismu začíná téměř okamžitě po Buddhově smrti. V průběhu více než 100 let proběhlo mnoho koncilů, které především pojednávaly o Buddhově učení. Postupně však z nastalými názorovými střety na chrámová pravidla a výklad nauk docházelo i k fragmentaci skupin a vzniku nových škol. Přibližně roku 100 př.n.l. se započalo primární dělení buddhismu na dvě velké tradice, a to na mahájánovou a hínajánovou tradici. Mahajánová tradice také bývá označovány jako velký vůz a hinajánová jako vůz malý. Z těchto dvou uvedených tradic poté postupně vznikaly stovky dalších, které ale postupem času zanikly. Jediným dochovaným směrem hinajánové tradice je theravádový buddhismus, což je nejrannější zachovaná forma buddhismu a bývá označována jako učení starších. V následující části práci budou jednotlivé tradice popsány a definovány základní rozdíly.

Hínajána, neboli malý vůz, bylo původně posměšné označení, kterým se začali v mahájánových textech označovat stoupenci tzv. starších škol, kteří měli údajně usilovat pouze o své vlastní osvícení. Hínajánová tradice je mnohem blíže původní Buddhově nauce než tradice mahajánová, protože požaduje bezvýhradné opuštění světských záležitostí. Hinajánová tradice také odmítá velké množství náboženských textů, které vznikly až po Buddhově smrti, protože ústřední postavou má být Buddha. Pro tuto tradici je také charakteristické, že se žáci ze všech sil snaží dosáhnout osvícení, aby stejně jako Buddha využili poznání pro blaho ostatních lidí. Proto je tedy kladen velký důraz na Buddhovy texty, řádné dodržování pravidel a na meditaci, která vede k osvícení. Častým rysem tohoto směru bylo také to, žáci hinajánové tradice žili jako asketičtí mniši v lesích a věnovali se pouze svým myšlenkám a meditaci. V současnosti existuje jediná hínajánová škola, théraváda.

Mahajána, velký vůz, se jako silný směr začal formovat již před začátkem našeho letopočtu, ale vývoj jeho historie stále není jasný. Největší vliv na vznik mahajány měli laici, nikoli mnichové. Tito laici byli totiž velice vzdáleni představě asketického mnicha. Bližší jim byl laický bódhisattava, který se chová odvážně a šlechetně a získává si tak vážnost a úctu lidu. Bódhisattava je člověk, který se prodírá k osvícení obvyklým lidským životem, proto může být pro laiky snesitelnější než Buddhova cesta.¹⁰⁾

Mahajánový buddhismus tedy vychází z myšlenky, že není možné čekat až na osvícení a až poté pomáhat ostatním lidem, ale snaží a se o cestu k osvícení a pomáhání ostatním zároveň. Protože říkají, že cesta k osvícení je příliš dlouhá a na světě jsou lidé, kteří potřebují pomoci už dnes.

Poslední třídou je vadžrajána neboli diamantové vozidlo. Učení v těchto školách zdůrazňují tvrzení, že stav osvícení, buddhovství, stav spontánní radosti a intuitivní bezprostřední moudrosti, je potenciálem všech bytostí. Vadžrajána se opírá o učení théravády i mahajány. Klade důraz na přímé učení studenta a učitele, ve smyslu identifikace s dokonalými vlastnostmi osvícené mysli, které učitel ztělesňuje. Obsahuje metody, které princip identifikace s vlastnostmi učitele přímo využívají.

Vadžrajánový či tantrický buddhismus se poprvé objevil ve východní Indii mezi 5. a 7. stol. n. l. Měl mnoho společných prvků s hinduistickým tantrismem (hlavně praktikování jógy a odříkávání manter). Zejména pro laiky se stal přitažlivý tím, že nabízel probuzení již v jejich současném životě. Vadžrajánový buddhismus pevně zakotvil v Tibetu, který sem byl podle tradice přenesen v 8. stol.

Existuje několik desítek technik meditace. Jejich techniky závisí především na cíli, kterého chce meditující dosáhnout a také na tradicích, kterými jsou učeny. V buddhismu znamená slovo meditovat „přivést mysl do vyrovnaného stavu, zbaveného všech extrémů; bez úsilí spočívat v tom, co je“. Je to cvičení mysli, které pomáhá k vnímání věcí, které se dějí pod povrchem. Pomáhá k vyrovnanosti a klidu. K tomu, aby se člověk stal pánem své mysli a nebylo tomu naopak.

Nejstarší meditační technikou je technika Vipassana znovuobjevená Siddhatou Gotamou před více než 2500 lety. Buddha tuto techniku začal vyučovat jako prostředek k tomu, aby se lidé zbavili trápení, jako umění jak žít v harmonii. Tato technika je založena na tom, aby se odstranily všechny mentální nečistoty mysli. Po té lze dosáhnout stavu nejvyššího štěstí, lásky = tzv. osvobození.

Meditace Vipassana, jinak také meditace vhledu, se zaměřuje na hluboké propojení mezi tělem a myslí. Předtím, než se meditující přejde k meditaci vhledu, trénuje se v meditaci Ánápána tzv. meditace koncentrace. Meditující se tak nejdříve trénuje ve vědomé koncentraci pomocí dechu. Vnímá, jak nadechuje a vydechuje, jak mu vzduch proudí přes nosní dírky. Po vytrénování se v meditaci Ánápána se přechází na meditaci Vipassana, která se zaměřuje na pozornost jednotlivých fyzických pocitů. Tyto pocity utvářejí vnímání těla a jsou neustále propojeny s myslí a podmiňují tak její život. V této meditační technice se jde do hloubky ke kořenům těla a mysli, je založena na sebe-pozorování. Prostřednictvím meditace vhledu meditující přímo zažívá zákon neustálé změny. Neustálého vznikání a zanikání. Fyzické a psychické pocity se neustále mění a není proto třeba na nich ulpívat. Toto uvědomění pak vede k vyrovnané mysli plné pásky a soucitu.

Jednou z dalších možností meditace je meditace, při které se přeříkávají mantry. Tyto techniky jsou typické především pro mahajánové tradice. Říká se, že všichni osvícení buddhové záviseli na učení Buddhy Gotamy a na mantrách. Pomocí nichž obdrželi veškerou pomoc a uvědomili si pravdu.

Učení Buddhy a mantry mají přispět k odstranění nevědomosti vnímajících bytostí. Lidé si tak uvědomují přítomnost svého vnitřního Buddhy prostřednictvím manter. Cílem je dosažení nekonečné pravdy skrz mantry. Tato pravda pak obohacuje všechny bytosti moudrostí. Pomáhají lidem zůstat na cestě pravdy a pomáhá jim stát se Buddhou nebo bódhisattvou. ¹¹⁾

Další meditace podle vadžrajánové tradice budhismu je Panchu Vayu Vipassana. Považována za nejvyšší formu meditace Vipassany. Na rozdíl od tradiční Vipassany se považuje tato meditace za dynamickou meditaci, která vyhovuje více potřebám soudobého člověka žijícího v dnešní rychlém světě.

Jedná se o meditaci 5 elementů – země, vody, ohně, vzduchu a prostoru. Pracuje se s částečnou imaginací, propojenou s dechovým cvičením. Postupně se v těle začínají aktivovat tyto elementy a člověk si díky nim uvědomuje proud energie v těle. Začíná se od zemského elementu. Meditující si kolem sebe představí velkou bublinu, která se s každým nádechem roztahuje a výdechem smršťuje. Element země aktivuje fyzické tělo. Po praxi by měl člověk cítit vibrace, energetický proud po těle. Následně se aktivuje element vody. S každým nádechem si meditující představuje, jak mu skrz pupeční otvor proudí vzduch do břicha. Tento element aktivuje naše strachy, obavy, přání. Element ohně jsou naše plíce, které aktivují emoce spojené s láskou a nenávisti. Element vzduchu proudí přes náš krk, centrum hlasu, který je spojen s tím, co držíme v sobě, co říkáme a neříkáme. Nakonec se aktivuje element prostoru skrz 3 oko, spojení mezi obočím. Prostor značí nekonečnost spojenou s proudem myšlenek. Pokud je některá s těchto center zablokovaná pomocí meditace je lze odblokovat, uvědomit si, co v sobě zadržujeme a dosáhnout osvícení. Tvrdí se, že tento způsob meditace patří k nejúčinnější a nejrychlejší na cestě k osvícení.

V předchozí části byla nastíněna základní teoretická východiska buddhismu, se kterými se bude pracovat v následující části výzkumu.

Jak již bylo uvedeno výše, práce se zabývá tím, jak praktikování buddhismu ovlivňuje běžný každodenní život. Pro výzkum byli vybráni tři praktikující. Všichni pocházející ze evropských zemí - dva lide z Německa (muž 40 let a žena 25 let) a jeden ze Švýcarska (muž 32 let). Každý z nich praktikuje buddhismus podle jiné buddhistické tradice.

Pro bližší seznámení se s jednotlivými respondenty, bude na začátek uveden jejich osobní příběh. Příběh, který je přivedl k buddhismu.

Christian, 40 let, Německo

Christian byl osm let známým muzikantem v Německu. Účastnil se hodně VIP akcí, potkával slavné lidi jako Leonarda Di Capria, německého prezidenta a většinu německých televizních hvězd. Postupem času si začal všímat, jak je většina z nich osamělých a v depresi. Hodně z nich mělo problémy s alkoholem a drogami. Později, když měl vlastní firmu, pracoval 12 hodin denně a vydělával více než 30 000 EUR (po zdanění), na vlastní kůži pocítil, že kupování stále většího množství věcí mu přinese štěstí jen na chvíli, stejně jako úspěch v podnikání. Tento životní styl si vybral svou daň - žádná životní energie, žádné štěstí, které by pociťovat z hloubky své duše. Christian tak začal vyhledávat něco jiného. Přišel do kontaktu s jógou, meditací a buddhistickým učením. Poprvé pak mohl zažít a procítit štěstí zevnitř. Štěstí, které nemusí souviset s vnějšími situacemi. Později on i jeho žena nechali svůj starý neuspokojující život v Německu za zády, odjeli do Thajska, stali se mnichem a mniškou v buddhistickém chrámu, pod theravádovou tradicí Nyní obohacují svou dobrotou stovky lidí, kteří přijíždí do Thajska na projekt, který vedou.

Matt, 32 let, Švýcarsko

Matt vystudoval žurnalistiku ve Švýcarsku. Již v době studií věděl, že to není to, co chce v životě dělat, to co by ho naplňovalo. Po dokončení studií však v oboru pár let zůstal. Nakonec se však cítil tak silně nespokojen, že se rozhodl odjet do Brazílie a založit si tam restauraci, žít u pláže a být šťastný. Ani tento plán se neukázal jako dobré řešení, naopak dopadl fiaskem a pocitem absolutního odpojení se od sebe, přírody a okolí. Jelikož Matt už delší dobu hledal nějakou vyšší pravdu a buddhismus mu byl v tomto ohledu nejbližší a nejsrozumitelnější, rozhodl se odjet do Nepálu, najít učitele a vydat se na svou spirituální cestu. Toto se mu podařilo a nyní má za sebou již třetí rok pod střechou chrámu tibetského buddhismu v Nepálu.

Susanne, 25 let, Německo

Oproti předchozím dvou respondentům má Susanne poněkud odlišný příběh. Její rodiče jsou buddhisty již dlouhý čas, takže s ním byla v kontaktu již od narození. Brala to jako přirozenou součást svého života a s rodiči navštěvovala německá centra sociálního budhismu, který je řazen do mahajánové tradice s prvky tantrického buddhismu (účast na meditačních dnech a recitacích manter). Větší zájem však přišel před její cestou do Thajska, zemí theravádového buddhismu. Tato zkušenost jí dala možnost pocítit další formu buddhismu, což jí přivedlo ke skutečnému zájmu a ocenění toho, že vyrůstala v buddhistické rodině. Od té doby aktivně praktikuje.

Nyní si již lze vytvořit o respondentech stručný obrázek, který by měl sloužit k lepšímu pochopení a komplexnějšímu porozumění následujících výzkumných otázek, které byly kladeny každému z nich.

1. Jak jste se dostali k buddhismu? Co konkrétně vás na něm zaujalo?

Na první otázku již trochu odpovídá první představení respondentů.

Christian se účastnil jednoho retreatu v Thajsku, kde potkal místního učitele. Po dvou dnech strávených na tomto kurzu ho to zasáhlo tak silně, že dodává „jednoduše to učení mluvilo stejným jazykem jako mé srdce“. Matt uvádí, že buddhismus byl mezi prvními dostupnými učeními, se kterými se setkal, když začal hledat vyšší význam věcí a pravdu. Především pro to, že buddhismu je univerzální učení, které je dostupné pro všechny, bez vyjímky. Říká, že buddhismus ho zaujal spíše podvědomě než vědomě - „něco starodávného v tomto učení se dotklo něčeho starodávného ve mně“. Pro Susanne byla stěžejní cesta do Thajska, kde si uvědomila, jakou náklonnost k tomuto náboženství má. „Především jeho pokojnost, šíření lásky a oceňování našeho bytí chytlo mou pozornost v prvé řadě“, říká Susanne.

Jak bylo popsáno výše, buddhismus se opírá o Buddhovo učení o Čtyřech vznešených pravdách. Právě utrpení (dhukka) a poznání toho, jak vystoupit z utrpení spojuje všechny tři respondenty. Prostřednictvím praktikování Christian přímo pocítil, že všechny problémy, které kdy měl byly způsobeny jeho myšlení, o něm, o ostatních. Díky tomu si vytvořil spoustu nezdravých mentálních návyků, kterých si nebyl ani vědom. Naučil se, jak může tyto zvyky změnit. jak se zbavit dhukky. „Poprvé ve svém životě jsem rozuměl sobě samému a dostal jsem odpovědi na otázky, které jsem vždycky hledal. - Proč je náš svět takový jaký je? Co je to štěstí?… Dostala mě na tom především jeho přímost v praxi. To, že tady není zahrnuta žádná slepá víra a taky protože to vyžaduje kritické myšlení.“ Matt a Susanne sdílejí stejný názor. „Jeho přímost a nalezení pravdy v osobní zkušenosti dokazuje a potvrzuje jeho pravdu,“ dodává Matt. Susanne doplňuje, že „díky rozvoji naší mysli a těla budhismus poskytuje efektivní vedení k naplněnému životu. Nehází zodpovědnost na žádné vyšší Bohy. Buddhismu mi ukazuje mou vlastní zodpovědnost.“

2. Jaké z buddhistických tradic následujete?

Každý z respondentů zastupuje jinou buddhistickou tradici:

Christian následuje Theravadový buddhismus v Thajsku.

Matt následuje všechny vozy - Hinajanu, Mahajanu a Vadžrajanu. Říká, že nezáleží na tom, jakou tradici následujete, že všechny jsou jedna, ale každá se týká individuálních myšlení a inteligence. Jeho učitelé jsou ve Vadžrajánové tradici (Tibetský buddhismus).

Susanne se identifikuje se stejným buddhistickým učením jako její rodiče, které spadá pod mahajánovou tradici. Je známo jako Yun Hwa Social Buddhism. (Yun Hwa je označení světového sociálního buddhismu. Jedná se o mezinárodní Sanghu (komunitu) založenou Ji Dae Kwang Poep Sa Nim. Nejprve začala učit podstatu sociální buddhismu v Honolulu v roce 1979, a následně v Evropě od roku 1983 dále. Od té doby bylo postaveno více než 25 center, a tyto centra se stále rozšiřují a prosperují. Význam Yun Hwa Světového sociálního buddhismu je praktikovat buddhismus ve společenském životě a realizovat Buddhu (absolutní, pravda) ve společenském životě tak, aby všichni jednotlivci mohli žít správný život, mít prospěch, a aby byl každý šťastný.)

3. Jak dlouho již buddhismus praktikujete?

Christian praktikuje již 14 let, Mattův zájem o buddhismus začal před zhruba 6 lety a útočiště v něm našel před 3 lety. Susanne byla díky rodičům v kontaktu s buddhismem již od mala, ale skutečně se do toho ponořila až před 2 lety.

4. Jak praktikujete buddhismus?

a. Byli jste někdy v buddhistickém klášteře po delší dobu? Můžete popsat svou zkušenost?

Christian byl po dobu jednoho roku mnichem v theravádové tradici. Předtím se účastnil 10ti denních, 3 týdenních a 5ti týdenních retreatu v buddhistickém chrámu. Dnes se do chrámu vrací každý týden. Jeho zážitek byl velmi intenzivní. Z počátku byl poněkud v rozpacích z toho, že lidé z vnějšku se k němu chovali jako ke svatému, což vůbec neodráželo jeho vnitřní pocit. Intenzivní meditace a soustředění se na službu druhým však mělo obrovský dopad na jeho mysl. „Došlo k úplnému přepnutí stavu mé mysli,“ říká Christian.

Matt, který pobýval v buddhistickém klášteře přerušovaně po dobu tří let, dodává, že „upřednostňování potřeb ostatních před svými vede k tomu, že své „já“ začnete vidět úplně jinak. Intenzivní zážitek mu přinesl zejména pobyt ve tmavé místnosti, které vyžaduje učení jeho tradice. V tu dobu, kdy pobýval ve tmavé místnosti se hrálo mistrovství světa ve fotbale - finále. Matt se o fotbal nikdy nezajímal, ale tu noc, ve tmavé místnosti, viděl ve své mysli německé vlajky - věděl, že Německo vyhrálo a uvědomil si, že síla kolektivní mysli mu umožnila tohle vědět. Uvědomil si, že mysl je jen jedna.

Susanne pobývala v buddhistickém chrámu se svými rodiči, když jí bylo 7 let. Nyní strávila tři dny v buddhistickém klášteře v Thajsku, kde meditovala 9 hodin denně, postila se a popisuje tento zážitek jako výbornou výzvu.

b.Čtete buddhistické texty?

Buddhistické spisy, stejně jako jiné náboženské texty, jsou nedílnou součástí učení.

Christian se soustředí především na Pali kánon (také Tipitaka neboli Ti - „Tři“ + pitaka - „Koše“), který se dá považovat za hlavní text theravádového buddhismu.

Matt říká, že „studování buddhistických textu je skvělou součástí praxe; je potřeba plně porozumět jednomu, než se přijde na další.“ Podle Matta je dobré si nejprve osvojit tzv. Niyama, což doslovně znamená pozitivní povinnosti. V indických tradicích, zvláště józe, se niyamas doporučují jako aktivity a návyky pro zdravý životní styl a duchovní osvícení. Niyamas mají více významů v závislosti na kontextu v hinduismu či buddhismu. Zjednodušeně lze říct že Niyama jsou etická doporučení. Setkáme se s nimi v různých textech.

Susanne se přiznává, že se jí nedaří číst texty pravidelně, ale snaží se číst učení od učitelů jejich rodičů. Chtěla by si také přečíst Lotus Sutru, která je považována za důležitý text tradice, kterou následuje.

c. Jaký je způsob vaší meditace/spirituálního cvičení?

Meditace, tedy nedílná součást Buddhova učení, slouží k tomu, aby člověk poznal vzorce své mysli, porozuměl jí, a začal ji efektivně používat. Je do „lék“ na to, jak se zbavit utrpení (dhukka). Všichni respondenti považují meditační praxi za nedílnou součást svého života.

Christian používá především koncentrační techniky meditace Vipassana, kde se soustředí na nádech a výdech doprovázen odříkáváním Bud-dho (Bud - nádech, Dho - výdech). Dále meditaci Metta, kde se vysílá láska, laskavost do celého světa, pro všechny bytosti. Christian zdůrazňuje, že nejvíce se snaží praktikovat všímavost (ang. mindfulness) každý moment jeho života. „Cokoliv děláš (krájíš zeleninu, řídíš auto, mluvíš s lidmi…), když je přítomna všímavost, výsledek je obohacující pro tebe a ostatní. A moje hlavní cvičení je pomáhat druhým.“

„Podle Buddhových slov je jádro celého učení o praxi ochočení a zkrocení naší mysli, zbavení se zla, které je uvnitř a o pěstování ctnosti“, říká Matt. Pro Matta je meditace každá vteřina života, stejně jak uváděl Christian - být přítomen a všímavý v každé chvíli. A zároveň si být vědom toho, co se děje uvnitř a vně. Technika kterou Matt nejčastěji používá je Panchu Vayu Vipassana, o které bylo mluveno výše.

Susanne se nejvíce věnuje meditaci s počítáním manter. „Náš učitel je velmi energickým takže počítání manter a dělání cvičení, které doporučuje, posiluje pouto s ní a zároveň se rozvíjí naše koncentrace mysli.“ Při její cestě po Thajsku také poznala techniku Vipassana, kterou používá pokaždé, když se u ní projevují změny nálad.

d. Setkáváte se s lidmi, kteří praktikují buddhismus?

Pro lidi je vždy důležité být obklopen lidmi se stejnými zájmy, myšlenkami a hodnotami - stejně tak tomu je i o buddhismu. Je velice důležité být v kontaktu s ostatními praktikujícími. Slouží to, jako posílení vnitřní síly, podpora a také je to nedílnou součástí seberozvoje.

Christian žije v Thajsku (buddhistické zemi), takže je obklopen buddhisty každý den, pravidelně navštěvuje chrám, kde sám jako buddhistický mnich žil. Také v Německu má okruh lidí z buddhistické komunity.

Jelikož je Matt neustále v pohybu, na cestách, potkává ostatní praktikující především v chrámech, buddhistických centrech a vzácně i mimo centra.

Susanne vyrostla v buddhistické rodině. Všichni z rodiny jsou silně identifikováni s buddhismem a pravidelně se účastní učení, retreatů, dnů Manter nebo měsíčního cvičení.

e. Držíte posty? Z jakého důvodu a jak často?

„Půst držím většinou jednou za rok. Především ze zdravotních důvodů a také proto, abych posílil svou mysl,“ říká Christian.

Podobně reaguje i Matt: „Občas, pro vyčistění mého těla. Je důležité udržovat naše tělo zdravé, aby naše praxe byla účinná.“

Nejmladší z respondentů, Susanne uvádí, že neprovádí posty.

f. Jaké jsou vaše jídelní zvyky?

Podle principů nenásilí, které jsou v buddhismu velmi silně zakořeněny, je převážná většina buddhistů vegetariány. Z toho důvodu se tato otázka zaměřuje na zvyky respondentů.

Všichni tři respondenti jsou vegetariáni. Christian se dokonce živí tzv. Raw (živou) stravou (rostlinná strava, která neprochází tepelnými úpravami nad 42 °C) a Susanne uvažuje o tom, stát se vegankou.

g. Nosili jste někdy nějaké speciální oblečení? Víte, jaký má význam?

Jelikož ani jeden z respondentů není již mnichem či mniškou, nenosí žádné speciální oblečení.

11. Má buddhismus nějaký dopad na vaše mezilidské vztahy?

„Buddhismus se stal základem pro mé mezilidské vztahy. Hlavním cílem praxe je zbavit se sobeckého myšlení a chování. Směřovat k nesobeckému servisu a k tomu žít jednoduchý a šťastný život v souladu s přírodou a ostatními. Pokud chceme mír na světě, musíme se nejprve obrátit dovnitř. Pokud mám s někým problém, pohlédnu nejprve dovnitř, neobviňuji druhé.“ Christian

„Nejistota a strach k novému a okultnímu může někdy u lidí vyvolat defenzivní postoj na podvědomé úrovni, ale to je přirozené.“ Matt

„Myslím, že buddhismus mi pomohl navazovat kontakt s různými druhy lidí mnohem přirozeněji.Vidím v lidech to dobré. Vím, jak reflektovat své pocity a praktikovat trpělivost a lásku.“ Susanne

12. V čem vidíte hlavní přínos buddhismu pro vaší osobu?

„Buddhismus obohatil můj život tak, že ho učitnil super jednoduchým. Porozuměl jsem utrpení, příčině utrpení a tomu, jak ho vyřešit. Buddhismus mi dal mocný nástroj toho, jak se vyrovnat s problémy. Jak otevřít mé oči a mé srdce.“ Christian

„Přímočarost k podstatě mysli a srdce, která je univerzální a stejná pro všechny bytosti. Stvoření a zdroj světla a zvuků je stejný v každém z nás. Buddhismus, Dhamma ukazuje cestu k tomuto stavu bytí, který je mimo dualistickou mysl - která je příčinou našeho klamu. Jednota, jóga (jednota) nastane, když se naše mysl a srdce očistí. Dosáhneme jednoty a to světlo, které září v nás je univerzální. Koncept pomíjivosti, ne-já, meditace a moudrost jsou zkušenostní, což znamená, že je nelze chápat intelektuálně. Musí být prožity. Stejně jako člověk, který nikdy nezkusil sladkou chuť - může přečíst všechny knihy na světě o tom, jaké to je, ale pokud ta osoba nikdy neochutná nic sladkého, neví jaké to je. To je to obohacující na buddhismu. Prostá zkušenost a praxe, která to vše odkrývá.“ Matt

„Největší přínos je pravděpodobně to, že věřím ve svůj vlastní potenciál. V Buddhu který je uvnitř nás všech. Je důležité věřit nejen v to, že vše se nějak vyřeší a že je něco víc po smrti, ale věřit našemu potenciálu a stát se vědomými a osvícenými. Koncept karmy je pro mě taky důležitý. neboť vše co děláme nebo jsem udělali ovlivňuje naše životy.“ Sasanne

O buddhismus má zájem stále více lidí ze západní civilizace, tento fakt se dá přisoudit především jakýmsi „novodobým obrozením“ společnosti, které vede k alternativním způsobům myšlení a žití, k většímu zájmu o ekologii a udržitelný rozvoj, k zájmu o znovusplynutí s přírodou a námi samými. Díky této pozvolné změně, začínají lidé vyhledávat něco nového - něco, co jim přinese odpovědi na otázky, které jim západní konzumní svět nepřináší. Východní způsob myšlení se tak stává domovem pro stále více „západních těl“.

Výzkumná otázka se ptá na to, jak ovlivňuje buddhismus každodenní život praktikujících. Postupně všichni tři respondenti odpovídali na podotázky zabývající se konkrétními specifickými faktory vnějších a vnitřních projevů praktikování buddhismu. Jelikož je každý z respondentů z jiné buddhistické tradice vnější projevy (jako je způsob meditace, čtení buddhistických textů, pobyty v chrámech atd.) se liší. Naopak vnitřní projevy jsou silně provázány. Každý z respondentů žije obyčejné světský život, a tudíž ani jeden nemá žádný pevný řád, podle kterého se musí každý den řídit (vstát ve 4 hodiny ráno, meditovat atd. - jak by tomu bylo v chrámu). Proto si svůj den řídí všichni sami a přizpůsobují ho svým aktuálním potřebám a podmínkám. Všichni denně meditují podle tradice, kterou následují. Christian každý týden navštěvuje chrám ve kterém dříve pobýval jako mnich. Matt se každoročně vrací do Nepálu a několik měsíců žije v chrámu, aby se obklopil stejně smýšlejícími lidmi a načerpal energii. Susanne navštěvuje sezení a společné meditace se členy Sociálního buddhismu v Německu. - Právě meditační praxe (vnější projev) je to, co přináší poznání, pravdu, klid a štěstí do srdcí všech praktikujících (vnitřní projev).

Všichni tři respondenti mají společné to, že hledali nějakou vyšší pravdu (hlavně Christian a Matt), hledali to, na co jim západní způsob myšlení neodpovídal. Fakt, že každý z respondentů následuje jinou tradici pak jen dokonale ukazuje to, že vnější projevy víry, ať už jakékoliv, nejsou ani tak podstatné. V širším kontextu není ani důležité, jestli je člověk buddhista nebo křesťan, jestli se modlí k tomu či onomu Bohu - to co je důležité nejsou rozdíly, ale (vnitřní) podobnosti.

Jak tedy ovlivňuje buddhismus každodenní život praktikujícího? Právě vnitřními dopady. Pochopením sebe sama a ostatních lidí, navázáním lepších vztahů, zbavení se sobeckosti, porozumění tomu, co to je utrpení (dhukka) a jak se ho zbavit. Tyto vnitřní dopady jsou to, co na hluboké úrovni spojuje všechny respondenty.

GJAMCCHO, Tändzin. Úvod do buddhismu. Praha: Radost, 1990. 100 s. ISBN 80-85905-29-9

GJAMCCHO, Tändzin, Carriére, Jean-Claude. Síla buddhismu. Praha: Mladá fronta, 1996. 195 s. ISBN 80-204-0562-3

HART, Wiliam. The art of living Vipassana meditation as taught by S.N. Goenka. 1st ed. San Francisco: Harper & Row, 1987. ISBN 9781928706731.

HES Herman, GARUSIMHA PARIVARTANA DAYĀRATNA GARUSIMHA. Siddhārtha. 5ana mudraṇaya. Koḷamba: Sṭămfarḍ Lēk Prakāśana, 2002. ISBN 9558156582.

KOLMAŠ, Josef. Tibetská kniha mrtvých. Praha: Odeon, 1991. 165 s. ISBN 80-207-0231-8

MAJEROVÁ, Věra, MAJER Emerich. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství, část 1. Vydání 1., str. 25, 1999. ISBN: 80-213-0507-X.

MILTNER, Vladimír. Malá encyklopedie buddhismu. Praha: Libri, 2002. 288 s. ISBN 80-7277-111-6

RĀHULA, Walpola. What the Buddha taught. 2nd and enlarged ed. Bedford: Gordon Fraser Gallery, 1967, xvi, 151 p

WERNER, Karel. Dhammapadam: neboli cesta k pravdě. Druhé, opravené vydání. Bratislava: CAD Press, 2001. ISBN 8088969034.

XINGYUN, GRAHAM Tom. Being good: Buddhist ethics for everyday life. 2nd ed. Los Angeles: Buddha's Light Pub., 2009, x, 195 p. ISBN 9781932293340.

ŽIŽLAVSKÝ, Roman. Buddhistická meditace. [on-line]. 2015 [cit. 2015-12-3.] Dostupný z WWW: <https://www.kosmas.cz/knihy/169105/buddhisticka-meditace/>.

BUDDHISMUS. Časté otázky. [on-line]. 2015 [cit. 2015-12-3.] Dostupný z WWW: <http://bdc.cz/buddhism//us/caste-otazky/>.  —- <html><font size=2>Počet shlédnutí:</html> 62 <html></font></html>