obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2015:profil_vericiho_cirkve_adventistu_sedmeho_dne

PROFIL VĚŘÍCÍHO CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

1)

1. Úvod

Jaké je to žít apokalyptickou vizi ve dvacátém prvním století a jak se taková vize promítá v každodenním životě? Právě na tyto otázky se snaží tato práce odpovědět. Církev adventistů sedmého dne vznikla v polovině devatenáctého století z Millerova apokalyptického hnutí a její nauka navazuje na reformní protestantské směry. Vychází primárně z učení a zásad Bible, kde společenství adventistů nachází zásadní podporu pro učení. Adventisté od samého počátku chápali své hnutí jako naplnění biblického proroctví. Právě určité části Bible, především proroctví knih Daniela a Zjevení utvářely apokalyptickou vizi, která věřícím dávala nadšení a impulz hlásat ji do celého světa. Přes překonání zklamání z neuskutečněného Ježíšova druhého příchodu na zem si věřící dodnes tuto vizi zachovávají. Uvědomují si, že žijí v závěrečné fázi dějin.

Z názvu církve je patrné, že pro adventisty je důležitý sedmý den. Za sedmý den považují na rozdíl od jiných křesťanských církví právě sobotu. Tato skutečnost zachování soboty vychází z Bible a to konkrétně ze Starého zákona, podle kterého Hospodin v šesti dnech stvořil svět a poslední den - sedmý den odpočíval. Sobota neboli sabat představuje pro adventisty den odpočinku a bohoslužeb. Stát se a být adventistou znamená nekompromisně se přihlásit k této skutečnosti.

Členové církve velmi dbají na zdravý životní styl a aktivní trávení volného času. Na toto téma pořádají pravidelné přednášky, semináře a vytváří se programy na podporu zdravého stravování po celém světě. Neméně důležitá je pro Církev adventistů sedmého dne také charitativní činnost a pomoc potřebným. Důkazem této činnosti je například založení a řízení humanitární organizace ADRA (Adventist Development and Relief Agency), která má mezinárodní charakter.

Církev adventistů sedmého dne není statická, neustále se mění a to podle aktuálního společenského prostředí. Náboženské vnímání světa totiž závisí na kontextu doby, místa a času. Možná i z tohoto důvodu je Církev adventistů sedmého dne společenství, které dnes čítá více jak osmnáct milionů věřících a je roztroušeno po celém světě.

2. Cíl práce

Cílem práce je vytvořit profil věřícího Církve adventistů sedmého dne a zodpovědět tak na výzkumnou otázku, která zní: Jak se vyznání církve promítá v každodenním životě?

Hlavní otázka je doplněna o následující podotázky:

Jak vypadá běžný všední den a sobota, která je dnem odpočinku?

Jaký vliv má víra na vytváření životních postojů a hodnot?

Jaké jsou vnější projevy vyznání? (slavení svátků, speciální oděv, setkávání se s ostatními věřícími)?

Jaké jsou vnitřní projevy vyznání? (způsob modlitby, četba posvátných textů, bohoslužby, zda předat víru na dítě nebo ne)?

3. Metodika práce

Pro účely práce byly použity kvantitativní i kvalitativní metody výzkumu. V první řadě byla využita metoda kvantitativního sběru dat a to formou studia sekundárních dokumentů. Jednalo se konkrétně o studium odborných publikací, textů a internetových stránek zabývajících se problematikou Českého sdružení Církve adventistů sedmého dne. Tato technika sekundárního studia dokumentů je vhodná k vytvoření obecného přehledu o zkoumaném tématu.

V rámci kvalitativních metod byla vymezena základní otázka a pak následně další podotázky, které z ní vychází a rozšiřují ji. To vše na základě získaných informací ze sekundárních zdrojů. Podotázky se staly jakýmsi předobrazem kapitol v praktické části. Po zvážení požadavků práce byla zvolena metoda dotazování a to formou polostandardizovaných rozhovorů se dvěma respondenty. V závislosti na výzkumné otázce a cíli práce byly respondentům kladeny nejen základní, ale i doplňující otázky.

Oba dva rozhovory byly prováděny formou osobního setkání (tváří v tvář) přímo v modlitebně Církve adventistů sedmého dne v Praze na Smíchově. Velkou výhodou osobního setkání je navázání přímého kontaktu s respondentem a možnost pružné a rychlé reakce výzkumníka na případné upřesnění nebo nejasnosti interpretace. Schůzka s dotazovanými zástupci církve byla smluvena telefonicky, kontakt na kompetentní osobu byl vyhledám prostřednictvím webových stránek církve. Reakce na možnost poskytnutí rozhovoru byla ihned pozitivní. Následná domluva přesného času a místa konání proběhla bez komplikací. Před začátkem rozhovorů respondenti oficiálně souhlasili s pořízením audio záznamu pro studijní účely.

Prvním dotazovaným respondentem byl pan Josef, který v modlitebně Církve adventistů sedmého dne na Smíchově působí již dlouhodobě jako kazatel. Druhá dotazovaná osoba byla paní Soňa. Paní Soňa je aktuálně v nástupní praxi, tedy v procesu zaučování se na kazatelku a v budoucnu se chce stát nástupkyní pana Josefa. Oba dva respondenti byli vstřícní, komunikativní a k pokládaným otázkám odpovídali velmi otevřeně.

Pro přehlednost je charakteristika respondentů uvedena v tabulce níže.

Tabulka – Přehled dotazovaných respondentů2)

Jméno respondenta Bydliště Zařazení Forma rozhovoru
JosefPrahavysvěcený kazatel dohodnutý rozhovor - osobní setkání
SoňaPrahanástupní praxedohodnutý rozhovor - osobní setkání

4. Literární rešerše

V současnosti se v českém prostředí vyskytuje jen malé množství literatury tématem primárně zaměřené na zkoumanou Církev adventistů sedmého dne. Ve velké většině jsou informace spojeny a zařazeny v rámci literatury týkající se obecně charakteristik křesťanských církví.

Pro požadavky této práce je nutné znát historický vývoj církve, podle kterého se pak v průběhu času formovaly její vnější a vnitřní projevy. Základní a stručný přehled nejdůležitějších informací o zkoumané Církvi adventistů sedmého dne poskytuje kniha 30 vteřin na náboženství: 50 významných náboženství, o nichž získáte přehled za 30 vteřin3) od autora Russella Re Manninga.

Autor považuje zvolenou Církev adventistů sedmého dne za největší a nejvýznamnější křesťanskou církev, která se vytvořila v rámci adventistického hnutí ve čtyřicátých letech 19. století. Kniha zde uvádí a stručně charakterizuje historický vývoj církve chronologicky od jejího vzniku v roce 1863. V průběhu nástinu historického vývoje zároveň autor seznamuje čtenáře se vznikem důležitých specifických charakteristik a pojmů typických právě tuto pro církev. Za jednu z nejdůležitějších osobností v dějinách utváření církve autor považuje Ellen G. Whiteovou, která patří do první generace Adventistů sedmého dne. Její spisy měly významný vliv na formování myšlenek v rámci životního stylu, proto jsou zásadní především v rámci utváření konzervativního a střízlivého postoje adventistického života. Tyto myšlenky zaujímají v učení církve dodnes pevné místo a jsou přirozenou součástí každodenního života věřícího.

Dle autora adventisté kladou důraz také na křesťanské mravy a aktivní přínosné trávení volného času. Z tohoto důvodu je nejvýznamnějším dnem, který má velký vliv i na každodenní život právě sobota. Sobota je pro adventisty dnem klidu, odpočinku a bohoslužeb. Pro Církev adventistů sedmého dne právě sobota představuje nejdůležitější prvek jejich víry.

Další odbornou literaturou, která je zahrnuta do rámce literární rešerše je kniha s názvem Apokalyptická vize vykleštění adventismu 4)od autora George R. Knighta. Tento autor je považován za odborníka na dějiny adventismu. George R. Knight se v této knize zabývá popisem aktuálního stavu apokalyptické vize u zkoumané církve. Nezastírá její problém, jako je unavenost z „nekonečného“ čekání na Kristův příchod. Uvažuje nad otázkou, jak žít apokalyptickou vizí ve dvacátém prvním století. Autor v knize říká, že připravenost na Kristův návrat nespočívá v pasivním čekání na tuto událost. Připravenost spíše tkví v zodpovědné činnosti, která přináší ovoce. Proto je důležité na sobě neustále pracovat a vzdělávat se.

Druhá kniha od stejného autora s názvem Adventismus v proměnách času5) přináší nejen přehled nejdůležitějších mezníků dějin adventismu, ale také důležité informace o formování věrouky v čase. Především rok 1863 přinesl významný zlom. Adventisté se poprvé začali zaměřovat na to, jaký způsob života by měli vést. V tomto období se začaly zakládat instituce na podporu životního stylu. Tématem byl mnohem více než dříve zdravý způsob života a péče o vlastní tělo. V této době začalo také hledání správného modelu vzdělávání. Dle názoru autora skutečnost, že se Kristus vrátí, není důvodem k tomu, abychom nezdokonalovali svoji mysl.

Dalším pramenem je Encyklopedie náboženských směrů v České republice 6)od autora Zdeňka Vojtíška. Více do hloubky a detailněji je zde popsáno společenství a náboženské učení Církve adventistů sedmého dne. Autor se v knize v rámci adventistického učení zaměřuje především slavení soboty (statismu) místo tradiční křesťanské neděle. Tato skutečnost je dle autora hlavní rysem, který odděluje tuto církev od ostatních protestantských křesťanů. Autor také zmiňuje velký důraz adventistů na zdravý způsob života, péči o zdraví a hygienu nebo také velký zájem o vzdělání a časté charitativní aktivity např. zřízení mezinárodní humanitární organizace s názvem ADRA, která je pod záštitou této církve.

V knize se objevuje také diskuze veřejnosti, autor zde poukazuje na případy nekompromisního dodržování adventistických příkazů. Tyto příkazy mohou působit negativně na rodinné vztahy nebo dokonce mohou ovlivnit přímo zdraví člověka. Autor upozorňuje na případ odmítnutí zdravotnické péče v sobotu.

Kniha českého autora Bedřicha Jetelina Adventisté sedmého dne mezi modernou a postmodernou 7) zkoumá především to, jak se Církev adventistů sedmého dne vyrovnává s přechodem od moderní doby k postmoderně. Tato kniha podle autora vystihuje současnou situaci církve - tedy snahu o vyrovnání se s postmodernou. Autor tuto snahu spatřuje v bázi přeměny a přizpůsobení dogmatické výpovědi z počátků církve v 19. století na aktuální situaci a myšlení ve společnosti. Vnějším poznávacím znamením církve je dle autora důraz na sociální potřeby jedince, zdraví a službu společnosti. Zdůrazňuje také stálé misijní úsilí rozšířit počet věřících. Za charakteristiky adventismu autor považuje důraz na svobodu jednotlivce a odmítání tradic (zejména těch, které si adventisté sami nevytvořili).

5. Vlastní práce

5.1 Historie adventistické církve

První zmínky o adventistech jako církvi pocházejí z šedesátých let 19. století. Základní myšlenka o druhém příchodu Ježíše Krista původně pochází z adventistického hnutí z čtyřicátých let 19. století. Jedním ze základních pramenů adventistů jsou principy protestanské církve, která vznikla z reformačních snah Johna Wiklefa, Jana Husa, Martina Luthera a dalších. 8)

Tendence a snahy o reformaci církve se objevují v období, kdy středověká církev začala upadat a stále více se vzdalovala modelu apoštolské církve, kterou založil Ježíš Kristus. Na konci 18. století se stále více duchovních začalo zabývat proroctvím Bible o druhém příchodu Ježíše Krista. Kazatel William Miller v roce 1830 shromáždil několik desítek tisíc lidí, kteří společně očekávali druhý příchod Ježíše Krista v roce 1844. 9)

Millerova předpověď o druhém příchodu Ježíše Krista se pro špatné pochopení Bible nenaplnila. Období po neuskutečněném příchodu se označuje jako „Veliké zklamání“. 10)

Hnutí Williama Millera se rozpadlo na dva proudy:

1. Adventisté prvního dne, kteří světí „první den“ v týdnu, kdy prvním dnem je myšlena neděle. Tyto církve jsou stavěny na prvotních principech, v dnešní době se působí v USA

2. Adventisté sedmého dne, kteří světí „sedmý den“ v týdnu, tedy sobotu. Tyto církve se vyznačují křtem v dospělosti a dodržováním pravidel střídmosti. V ČR působí jako Církev adventistů sedmého dne. 11)

Církev adventistů sedmého dne byla založena kazatelem Johnem Whitem a jeho manželkou Ellen Gould Harmon-White, kdy E.G. Harmon-White nalezla příčinu nevyplnění proroctví o druhém příchodu Ježíše Krista, v tom, že křesťané neslaví jako den odpočinku sobotu, kdy byl tento den stanoven ve starozákonním Desateru. Její další proroctví přitáhla křesťany, kteří prožívali zklamání a dala jim novou naději. Od roku 1959 se začali příznivci Whitových scházet na výročních konferencích a o rok později vznikla Církev adventistů sedmého dne. Oficiálně vznikla církev v roce 1963, kdy v tomto roce vznikla Generální konference jako zastřešující orgán církve. 12)

Adventisté do českých zemí přišli z Německa, kdy učení začal v polovině devatenáctého století propagovat Antonín Šimon. První adventistický sbor vznikl v Praze roku 1902. Postupně začaly vznikat další sbory, které byly od roku 1907 sdružovány pod Společností většího světla. Během meziválečného období adventisté vystupovali jako Misijní společnost adventistů sedmého dne. Během okupace a později za komunistického režimu byla církev zakázána a v letech 1952 – 1956 úplně zrušena. Do konfliktu s režimem přišli adventisté kvůli svému vztahu k sobotě, která byla pracovním dnem a i dnem povinné školní docházky. Úplnou svobodu adventistům přinesl až rok 1989, do té doby byli představitelé církve pronásledování. 13)

„Veliké zklamání“

Na den 22. října 1844 byl předpovězen druhý příchod Ježíše Krista. Desetitisíce věřících vytrvale očekávaly, až se Ježíš zjeví v oblacích, zatímco bezpočet druhých drtil strach a pochybnosti, že snad „millerité“ mohli mít pravdu. Avšak tento den nastal a přešel. Millerité (následníci Millera) propadli malomyslnosti a hroznému zmatku. Do 22. října vkládali veškerou důvěru, ale nakonec se jen více a více stupňovalo jejich zklamání. Hiram Edson napsal Millerovi: „Naše veliká naděje a očekávání byly rozbity a naše srdce naplnil takový žal, jaký jsme dosud nezažili…Zdálo se, že ani ztráta všech pozemských přátel by se s tím nedala srovnat. Plakali jsme a plakali až do svítání“ (Edsonův rukopis). 14)

Pro většinu věřících byla tato skutečnost bolestným zklamáním, které je srovnatelné pouze se zármutkem, jaký prožívali učedníci po ukřižování svého Pána. Naproti tomu zakladatel Miller se snažil navenek zachovat optimistický postoj „tiskového mluvčí“. Uvedl o sobě, že není sklíčený ani zmalomyslněný. I přesto, že byl obklopen posměvači a nepřáteli, snažil se udržet klidnou mysl a naději na Kristův příchod jako dříve. Pro ostatní kázal slova: Bratři, nepolevujte, nedovolte žádnému člověku, aby vás připravil o vaši korunu. Miller svou mysl upřel k jinému času, k času, kdy mu Bůh dá více světla. Tím časem byl pro něj každý den, až do doby, kdy se Ježíš vrátí a on spatří toho, po němž tak jeho srdce touží. Navzdory těmto slovům se velká část milleritů své víry v druhý příchod pravděpodobně vzdala. Ti, kteří si víru uchovali, se stali svědky toho, jak se jejich dříve vyrovnané hnutí ocitá v chaosu a rozpadá se. V té době přicházelo mnoho nejrůznějších samozvaných „vůdců“, kteří přicházeli s protichůdnými interpretacemi významu této události a „pravdy“ o druhém příchodu. Z tohoto překypujícího kotle malomyslnosti a zmatku povstala Církev adventistů sedmého dne. 15)

5.2 Informace o církvi

Církev je formálně založená roku 1863, je největší a nejvýznamnější z křesťanských církví, které se vynořily z adventistického hnutí ve čtyřicátých letech 19. století, kdy byl předpovězen brzký „druhý příchod“ Ježíše Krista. Když se tak nestalo, což je známo jako událost „Veliké zklamání“, přeformulovaly se předpovědi tak, že Ježíš vstoupil do „nejsvětějšího místa“, tedy do nebeské svatyně, čímž začal proces božího soudu. Adventisté dle Bible považují za den odpočinku sobotu, nikoli neděli. V tento den nesmí provádět žádné světské práce, mají se konat bohoslužby, dobročinné činnosti a aktivity zaměřené na rodinu. Adventisté sedmého dne kladou velký důraz na křesťanské mravy, od sexuální etiky zdrženlivosti a přísných stravovacích pravidel až po konzervativní postoj, pokud jde o odívání a náplň volného času. 16)

Adventisté netvoří jednotný útvar, spíše se jedná o rodinu církví. Adventisté sedmého dne jsou nejvýznamnější a mají 18 milionů členů. Vrcholným orgánem je Generální konference se sídlem v americkém státě Maryland. Generální konference spravuje 12 světových divizí, které sestávají z unií. 17)

Statistické údaje 18)

Počet zemí, ve kterých působí208
Počet členů18 milionů
Počet komunit - sborů140 tisíc
Počet škol7835
Počet zdravotnických zařízení410
Počet nakladatelství62
Počet provozovaných televizních stanic208

19) 20) 21) 22)

Traktální a vydavatelská činnost

Hlavním nástrojem vydavatelské činnosti je vydavatelství Advent-Orion, které vydává i pro necírkevní čtenáře publikace o zdraví, výchově a dalších podobných tématech. Pro církevní čtenáře vydává vydavatelství čtvrtletně publikaci Znamení doby a měsíčník Advent. Dále vydává časopisy pro děti a mládež. 23)

Misijní činnost

Misijní činnost je pro adventisty velmi důležitá a berou ji jako své poslání. Do povědomí široké veřejnosti se v posledních letech zapsala zejména misijní akce Net´98. V mnoha městech probíhá pod záštitou adventistické církve série přednášek a seminářů na témata zdravé výživy, zdraví a výchovy. Vrcholem přednášek je výzva ke změně života v náboženském ohledu. 24)

Osvětové a misijní tendence má zejména občanské sdružení Život a zdraví, ve stejném duchu vysílá i rádio Hlas naděje, které provozuje pražské AWR studio. Misijní traktáty (literární žánr k šíření náboženských nebo politických idejí) v České republice rozesílá Středisko korespondenčních kurzů v Ostravě - Mariánských horách. 25)

Stěžejní body adventistické církve

Název adventisté je od slova „advent“ z latiny znamená „příchod“, tedy ti, co očekávají. Očekávají druhý příchod Ježíše Krista. 26)

Čím se liší od většiny křesťanských církví?

  • za den odpočinku považují sobotu,
  • dávají důraz na Bibli, než na tradice,
  • opírají se nejen o ukřižování, ale i o vzkříšení Krista,
  • křest v dospělosti. 27)

Od ostatních křesťanských církví se odlišují především tím, že za den odpočinku považují sobotu. Tento den je pro ně určen pro bohoslužby, říkají tomu „chrám v čase“. Je to duchovní odpočinek od všech starostí.

Opírají se hlavně o Bibli, než o tradice. Oni tradice stále zkoumají, zda odpovídají biblickým principům a pokud ne, je dle nich potřeba od nich upustit. Právě v tom spočívá princip jejich církve, že by se měla neustále transformovat.

Adventisté se opírají nejen o ukřižování Krista, ale také o vzkříšení Krista. Josef dodal: „Kristus sám řekl, že bude vzkříšen, než ho ukřižovali, a to se stalo. To je to nedělní slavné Velikonoční ráno, kdy se ti jeho nejbližší s ním setkávají a tento vzkříšený živý Kristus řekl, že se vrátí. Neříkáme to proto, že bychom si to přáli, ale protože to sám Kristus řekl. Ta věčnost je dána vzkříšením Krista, tou jeho živostí a že on je ten kompetentní vyjádřit, že přijde podruhé.28) Adventisté věří v Kristovo finální zaslíbení o návratu a nastolení tzv. božího království.

Na rozdíl od ostatních křesťanských církví dávají důraz na křest v dospělosti, což je rozdíl především od křtu katolické církve, která křtí malé děti a křtí se „pokropením.“ U adventistů se dává velký důraz na křest v dospělosti, kdy se člověk sám rozhoduje o tom, zda chce touto vírou žít, jelikož malé dítě se o tom samo rozhodnout nemůže. Křest probíhá ponořením celého těla, čímž má být naplněna symbolika, že se člověk ponoří celý do toho, co pro ně Ježíš udělal. 29)

V co Adventisté sedmého dne věří?

Adventisté sedmého dne věří v apoštolské vyznání víry, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, v Ježíše Krista jako syna jediného, jejich pána, jenž se počal z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny. Ježíš Kristus, který trpěl pod Ponciem Pilátem byl ukřižován i pohřben, sestoupil do pekel a třetího dne vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa. Seděl po pravici Boha, Otce všemohoucího a odtud přijde soudit živé i mrtvé. Adventisté se připojují k apoštolskému vyznání víry starokřesťanské církve. 30)

Sobota jako den odpočinku

Jedním z hlavních rysů adventistů je slavení soboty neboli „sabatismus“, což je odlišuje od ostatních protestantských křesťanů. Některé prameny uvádějí, že v průběhu celých církevních dějin existovaly křesťanské skupiny a jednotlivci, kteří zachovávali sobotu. Zachovávání soboty se ujalo díky baptistům sedmého dne, konkrétně díky jejich aktivní člence Rachel Oakesové, od které tuto nauku převzal metodistický kazatel adventistického hnutí Frederick Wheeler, což bylo ještě před rokem 1844. Po roce 1845 nauku od něj převzal baptista T.M. Preble, jehož spisy se následně dostaly do rukou adventistickému průkopníkovi Josephu Batesovi, který se pro tuto nauku nadchl a dal jí prorocký a eschatologický rámec a přesvědčil ostatní adventisty o správnosti jejího zachovávání. 31)

Sobota je zdůvodňována jako neměnnost Božího zákona - Desatera. Tento den je památkou stvoření, symbolem vykoupení, znamením posvěcení, důkazem věrnosti ospravedlnění z víry a symbolem spočinutí v Kristu.32)

Neděle je pro ně znakem odpadnutí a falešného křesťanství. Eschatologický rozměr tomuto pojetí dává výklad proroctví knihy Daniel, který změnu svěcení soboty na neděli interpretuje jako útok na Boží pravdu vedený zevnitř křesťanství malým rohem. Malý roh je identifikován s římskokatolickou církví, respektive s papežstvím a jeho snaha změnit dobu a zákon je pokusem zrušit zachovávání soboty a nahradit ji nedělí. Takovýto výklad, i když se svými výsledky lišil od většiny amerických protestantů v 19. století, který se od neděle nijak neodvracel, naopak spíše zdůrazňoval její důležitost, byl navzdory tomu plně v souladu s převládajícím duchem tehdejšího antikatolicismu, který přičítal papežství ty nejhorší možné pohnutky a záměry. Adventisté díky sobotě dostali výrazný symbol, který je veřejně odlišoval od ostatních křesťanů.33)

Přijetí pravdy o sobotě považovali za projev milosti v osobním životě každého jednotlivce. Jednalo se o poslušné následování Krista, které musí vést k zachovávání soboty. Sobota má být pro ně radostí a duchovní svátkem - předzvěstí nebe. Sedmý den každého týdne povzbuzuje jejich svědomí a ujišťuje je, že navzdory jejich nedokonalosti, mohou být dokonalí v Ježíši Kristu. Člověk, který tyto pravdy nepřijal, je považován za Božího nepřítele. Následování Krista se u správného adventisty projevuje plnou věrností desateru přikázání, zatímco neděle je naopak považována za znak odpadnutí a nevěry.34)

Pojetí soboty v misijní práci ukazuje, že adventisté sedmého dne chápou svoji misii především v předávání „pravdy“. Adventistům nestačí pouze odevzdání se Kristu, ale každý kandidát ještě musí pochopit a přijmout, jaké to má důsledky. Vyznávají sice spásu pouhou vírou, avšak víra bez skutků (zejména zachování soboty) je mrtvá. V tomto smyslu jsou představiteli modernistického konceptu jediné velké pravdy, která je dokazatelná rozumem a ke které je potřeba zaujmout radikální stanovisko, buď ji jasně přijmout, nebo jednoznačně odmítnout. 35)

Role Starého zákona

Další typickou charakteristikou pro adventisty je role Starého zákona a to především jídelní předpisy, jejichž dodržování je podepřeno důrazem na zdravý způsob života. Reformní duch Spojených států amerických v 19. století se mezi adventisty projevil nejen důrazem na péči o zdraví, hygienu a vhodné oblečení, ale i v zájmu o vzdělání a charitativní aktivity. Očekávání soudu nad světem a druhého příchodu Ježíše postupně sláblo, avšak dodnes je vědomí blízkého konce pro adventisty motivující v misijní a charitativní činnosti. Dnes už však není očekávaný konec určený žádným datem. 36)

Křest ponorem

Členem adventistické církve se člověk stane křtem. Odlišností u adventistické církve oproti jiným církvím je, že člověk podstoupí křest, až po rozhodnutí stát se členem. Někteří adventisté proto byli křtěni v patnácti a jiní ve třiceti. Pokud se rozhodne, probíhá většinou s kazatelem tzv. vyučování, kdy je člověk seznámen s některými zásadami Bible a dále s církevním řádem. Křtem vyznávají svou víru v smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista a dokazují, že zemřeli v hříchu a chtějí žít novým životem. Uznávají Krista za Pána a Spasitele a jsou přijatí za členy církve. Křest je symbolem spojení s Kristem, odpuštění hříchů i toho, že přijali Ducha svatého. Křest je potvrzením víry v Ježíše Krista, jakož i znamením pokání a koná se ponořením do vody. 37)

Zdravý způsob života

Adventisté považují lidské tělo za „chrám Ducha svatého“, proto velmi dbají na své zdraví a na dodržování zdravého životního stylu. Toto přesvědčení souvisí s povolenými a zakázanými potravinami. Pravidla co je dovoleno konzumovat a co zakázáno vychází ze Třetí knihy Mojžíšovy. V jedenácté kapitole je uvedeno, které maso je považováno za tzv. čisté a nečisté. Hlavním kritériem je rozdělení kopyt. Je uvedeno že adventisté mohou konzumovat maso přežvýkavců s rozdvojenými kopyty, jako jsou například býk, koza, ovce, jelen, daněk. Povoleno dále mají ryby a ptáky, kteří nejsou považovány na nečisté. Podle Třetí knihy Mojžíšovi je zakázáno konzumovat maso králičí, velbloudí a vepřové. Mezi nečisté ptáky patří například orel, pštros a havran. 38)

Jednotlivé adventistické sbory zřizují Kluby zdraví, které zajišťují přednášky a semináře o zdravém životním stylu, výživě, prevenci nemocí. Důležitou částí činnosti klubů zdraví jsou cvičení, výuka Nordic walking, procházky nebo celodenní turistické výšlapy či vyjížďky na kolech. 39)

Hlavní náplň činnosti Klubu zdraví je pomoci členům církve spojit osobní víru v Ježíše Krista s biblickým zdravotním poselstvím a v partnerském vztahu se sbory, zdravotníky a členy církve propagovat zdravý životní styl v našich zemích. 40)

Ve volném spojení jsou adventisté se sítí vegetariánských restaurací a obchodů se zdravou výživou Country Life a projektem zdravého životního stylu Newstart. 41)

Humanitární pomoc ADRA

ADRA (Adventist Development and Relief Agency) je mezinárodní humanitární organizace založená Církví adventistů sedmého dne, která zároveň přispívá na její rozvoj. Organizace ADRA poskytuje okamžitou humanitární pomoc při mimořádných událostech, jako jsou např. povodně, zemětřesení nebo válečné konflikty. Zároveň realizujeme dlouhodobé rozvojové projekty s cílem poskytnout lidem žijícím v chudobě a ve špatných životních podmínkách podporu 42).

Konkrétně v České republice funguje od roku 1992 a patří mezi největší koordinátory pomoci při povodních a jiných živelních katastrofách. V ČR ADRA koordinuje 11 dobrovolnických center, která se zaměřují především na pomoc seniorům, dětem a zdravotně postiženým. Její součástí je také přes 1 870 pravidelných dobrovolníků 43).

„Charitativní činnost je pro nás moc důležitá a ADRA se dnes zaměřuje vlastně převážně na rozvojovou pomoc lidem, aby se postupně o sebe začali starat sami. Působí nejenom v ČR, ale i v rozvojových zemích například v Bangladéši. Má velkou výhodu stejně jako třeba katolická charita, že se jedná o celosvětovou organizaci. Proto se darované prostředky dostanou opravdu ke skutečně potřebným“ zakončuje rozhovor respondentka Soňa

Jaké jsou vnější projevy vyznání? (slavení svátků, setkávání se s ostatními věřícími, osobní důvěrná setkání)?

Velikonoce a Vánoce

Velikonoce naši respondenti osobně berou za největší křesťanský svátek, díky ukřižování a zmrtvých vstání Ježíše Krista. Období Velikonoc berou jako připomínku oběti Krista.

Respondent Josef uvádí: „Ježíš zemřel i za moje hříchy.

Respondent Josef na Velikonoce slouží velikonoční bohoslužbu, tzv. Večeři Páně, která je díky Velikonocům a velikonočnímu příběhu Ježíše Krista umocněna ve své významnosti.

Oba respondenti přiznávají, že Velikonoce nemají takový romantismus jako mají Vánoce a je to dáno hlavně obsahem údálostí, které se k daným svátkům vážou. Tradici Vánoc si nesou už od dětství od svých rodičů, respondenti totiž pocházejí z rodin katolíků a evangelíků. Vánoce ve svých rodinách slaví, doma běžně mívají vánoční stromeček a dodržují vánoční tradice. Snaží se potlačit pouze materiální stránků Vánoc a vložit do nich spiritualitu.

Respondent Josef uvádí: „Vánoce mají hlubší tradici než jen narození Krista a vždycky měly, už od starověku to byla oslava slunovratu a oslava božstva Slunce.

Klub zdraví

Klub zdraví se ve sboru v Praze na Malvazinkách koná vždy první sobotu v měsíci, v rámci odpoledního programu soboty, jako dne odpočinku. Do sboru dochází zdravotníci či lektoři zdravého životního stylu a přednáší na dané téma, poté následuje diskuze. Přednášek klubu zdraví se mohou zúčastnit i lidé z ulice, které nezajímá ranní bohoslužba, ale zajímají se například o zdravý životní styl.

Turistický klub

Turistický klub, kterému interně nazývají „TOMÍK“ (Turistický klub Malvazinky) se koná každou třetí neděli v měsíci. Menší skupina vyráží hromadně na tůry o délce 5 - 15 km.

Respondent Josef říká: „ Někdy máme i odporný výklad, jeden ze členů sboru je botanik, tak nás například vezme na Karlštejn, kde v danou dobu rostou vzácné rostlinky a přednáší nám tam.

Sobotní bohoslužba

Bohoslužba začíná společnou písní, poté se věnují modlitbě. Bohoslužba směřuje k hlavní části, tím je homílie (kázání), kde probíhá rozbor biblického textu s aplikací na praktický život. Bohoslužba je ukončena společnou písní a modlitbou.

Osobní důvěrná setkání

Fungují jako poradna pro manželství v krizi. Respondent Josef vede i předmanželské semináře pro snoubence. Přijít si pro radu s jakýmkoliv problémem, nebo si pouze popovídat může kdokoliv ze společenství adventistů.

Jaké jsou vnitřní projevy vyznání? (způsob modlitby, četba posvátných textů, bohoslužby, zda předat víru na dítě nebo ne)?

Ideální den dle našich respondentů začíná ranní Jitřenkou, což je na každý den úryvek textu z Bible, poté se pomodlí, následně mají své běžné povinnosti jako je práce či škola a večer si čtou opět Bibli a dělá se biblický úkol. Jelikož mají respondenti své povinnosti, každý den není možné vše dodržet, tak jak by to mělo být.

Biblický úkol spočívá v tom, že každé čtvrtletí se studuje nějaké biblické téma, celosvětově, ne jen v církvi v České republice. Každý den je podtéma čtvrtletního tématu, které promýšlejí, znovu rozebírají ze všech stran či úhlu pohledu a snaží se přijít na něco nového. Součástí jejich bohoslužby, která v sobotu probíhá je nejen kázání a zpívání, ale i studium sobotní školy, kde se opakuje to, co v uplynulém týdnu biblickými úkoly zjistili.

Respondent Josef uvádí: „Nyní studujeme knihu Jeremiáše, tedy starozákonního proroka, to, kdo to vůbec byl, jaké měl ty radosti a hodnoty a starosti, to na co se ptáte nás, to se opakuje a každý na tyto otázky hledá odpovědi. To skupinový studium je cenný v tom, je to před tou bohoslužbou zhruba hodinu a každý má možnost se tam vyjádřit k tomu tématu nebo se zeptat, a tím se prohlubuje ta znalost Bible, abychom podle toho aspoň „trochu“ žili, protože nikdo podle toho není schopen žít stoprocentně jelikož jsme takovým mixem dobrých snah a také té hříšnosti.

Soňa uvádí: „Z Bible máme své oblíbené pasáže, které známe nazpaměť, je to něco s čím se ztotožňujeme.

V adventistické církvi není dodržován celibát. Oba naši respondenti, kdy respondent Josef je vysvěcený kazatel a Soňa je v nástupné praxi mají potomky.

Na otázku předání víry na dítě, odpověděla Soňa: „Nepatřím mezi ty rodiče, které vedou dítě násilně k té víře. Dítěti dáváme svobodnou volbu, rozhodnutí ke křtu bývá až v dospělosti, na rozdíl od Katolické církve.

Jak vypadá běžný všední den a sobota, která je dnem odpočinku?

Respondentka Soňa přiznává, že díky jejímu zaměstnání není na pravidelnost v běžném dni prostor. „Nemůžu si říct, že budu každý den v pět studovat Bibli.“ Musí to podřídit nejen svému dennímu programu, ale i programu manžela a dětí.

Respondentka Soňa se modlí každý den před jídlem, modlí se i děti, kteří například děkují za to, co ten den zažily ve školce nebo za pohádku, kterou jim rodiče pustili.

Členové sboru, kteří přijali sobotu jako den odpočinku a den bohoslužby, jsou jejími pravidelnými návštěvníky. Pravidelnými návštěvníky jsou i naši respondenti Soňa a Josef, kteří bohoslužbu vedou.

Respondent Josef uvádí: „I když je sobota den odpočinku, tak my vlastně pracujeme, protože kážeme sobotní bohoslužbu. Pracujeme, ale způsobem, ke kterému nás povolal Bůh, takže to asi Pán Bůh bere.

Sobota jako den odpočinku začíná ranní sobotní školou, kde probíhá studium Bible v malých skupinkách pěti až patnácti lidí. V modlitební místnosti je několik skupin, každá ze skupin studuje každý týden jiné téma sobotní školy.

Po studiu Bible začíná společná sobotní bohoslužba, která se otevírá společnou písní, poté se věnují modlitbě. Součástí modlitby je příběh pro děti, kde se střídají členové sboru ve vyprávění. Hlavní částí bohoslužby je homílie, kázání, kde probíhá rozbor biblického textu. Daná pasáž Bible se v rámci bohoslužby snaží aplikovat na praktický život. Bohoslužba je ukončena společnou písní a závěrečnou modlitbou.

Odpolední program soboty je zaměřen různě. Program může být organizovaný sborem, kdy každý sbor v republice má odpoledne zorganizováno jinak. Záleží na věkovém složení sboru a také na tom, kde se sbor nachází. V rámci odpoledního programu je nejdůležitější to společné setkání sboru, jde hlavně o společenství. Lidé se navštěvují doma, ale domluví se například i menší skupinka a jdou navštívit jiného člena sboru v nemocnici.

Respondent Josef uvádí: “Odpolední program může mít různou podobu. Mládež se například vydává na Petřín nebo do Průhonic. Každou třetí sobotu v měsící tu například mají senioři setkání nad jídlem. Každý něco donese, občas se i předhání, takže nosí samé dobroty. Každé to setkání mají tématicky zaměřeno, ale nemusí to být jen náboženské téma. Promítají si například fotky ze společné dovolené.

Sobotní odpoledne si může každý uzpůsobit podle svého. Rodiny s malými dětmi, je po obědě uloží ke spánku a sami si odpočnou nebo mají prostor ke studiu Bible.

V sobotu nedělají všechny činnosti jako ve všední den. Hlavně nepracují v zaměstnání, až na vyjímku zaměstnání, kde to nejde. Mezi tyto zaměstnání patří například lékaři, ale i oni se snaží si v tento den zajistit volno.

Jaký vliv má víra na vytváření životních postojů a hodnot?

Dle respondentů záleží jak si kdo křesťanství „pustí pod kůži“. Díky vztahu s Kristem, který jim nabízí věčný život, chtějí žít tou vírou a respondenta Josefa to ovlivňuje především tím, že má naději. Ovlivňuje to jeho samotného i jeho rodinu.Josef uvádí:

„lidé dnes nemají naději, já naději mám, jsem člověk naděje„

„nejsem na to sám, pořád je tam to světýlko naděje, máte nějakou perspektivu právě v druhém příchodu Krista“

Oběma respondentům se víra promítá do utváření svých životních postojů a hodnot, především do vztahů s druhými lidmi, kdy na první místo staví svou rodinu. Dle adventistické víry dbají velmi na zdravý životní styl života.

Josef vidí řešení globálních problémů v tom, že to nemáme v rukou jenom my jako lidstvo, ale pro něj je obrovskou hodnotou řešení, které mu nabízí Hospodin, který to zde stvořil. Není na to sám, vidím v tom ten paprsek naděje.Křesťanství poznamenává jeho žebříček hodnot, kdy na první příčky staví rodinu a mezilidské vztahy, dále úcta k identitě druhého, obecně úcta k druhým a dále uvádí pojem spiritualita, tedy, že by se měl dopřát čas studiu Bible a navázání kontaktu s Bohem. Je pro něj důležité zdravé sebepojetí, protože díky tomu může mít rád i ty druhé, dále zdravý životní styl, jednak tělesné zdraví i duchovní.

6. Shrnutí a závěr

Cílem této práce bylo zodpovědět na výzkumnou otázku, jak se víra promítá do každodenního života člena církve adventistů sedmého dne. Na základě studia sekundárních zdrojů a rozhovorů s respondenty, byl vyvozen závěr, že víra v druhý příchod Ježíše Krista a dodržování soboty jako dne odpočinku, které jsou hlavními atributy této církve, na první pohled neodlišuje věřícího od nevěřících.

Respondenti z církve adventistů sedmého dne, které jsme kontaktovali pro rozhovor, byli velice vstřícní a ochotní nám zodpovídat námi připravené otázky. Respondenti byli velmi iniciativní v rozvádění otázek a doplňování, což nám velmi pomohlo k pochopení jejich pohledu na svět.

Základním odlišením adventistů od jiných křesťanských církví, je víra v druhý příchod Ježíše Krista a uznávání soboty jako dne odpočinku, která je pro ně sedmým dnem v týdnu. Dle adventistů začíná týden nedělí. Adventisté přikládají větší důraz na Písmo, tedy na Bibli než na tradice. Tradice podrobují neustálému zkoumání a rozebírání, zda odpovídají původním biblickým principům a pokud ne, tak je potřeba od nich upustit a neulpívat na nich ze zvyku. Adventisté dávají velký důraz na křest v dospělosti, tím chtějí dát každému možnost k tomu, aby se sám pro víru svobodně rozhodnul a stvrdil tak svůj vztah k Bohu.

V čem však jejich život víra ovlivňuje je jejich žebříček hodnot. Jejich život provází určitá naděje, že v životě nejsou sami na řešení problémů, ale že existuje někdo, kdo se jim zaslíbil, že se vrátí a nastolí boží pořádek. Uvědomují si, že Ježíš Kristus se obětoval i za jejich hříchy, proto se mu svojí vírou odvděčují. Adventisté staví na první příčky žebříčku hodnot mezilidské vztahy, především vztahy v rodině a vztah k druhým lidem. Úcta k sobě samému je důležitá pro to, aby člověk mohl mít úctu i k druhým.

Adventisté uznávají zdravý životní styl, kdy své tělo považují za „chrám boží“. Pořádají přednášky nejen pro věřící, ale i pro veřejnost na téma zdravý způsob života. Také organizují turistické výlety do přírody.

Adventista je na první pohled jako každý jiný, avšak je to člověk, kterého celý život provází víra a naděje v druhý příchod Ježíše Krista.

7. Seznam použitých zdrojů

Literární zdroje:

RE MANNING, Russell (ed.) a Richard BARTHOLOMEW. 30 vteřin na náboženství: 50 významných náboženství, o nichž získáte přehled za 30 vteřin. Vyd. 1. Praha: Fortuna Libri, 2012, 160 s. Fortuna factum. ISBN 978-80-7321-639-9.

KNIGHT, George R. Apokalyptická vize a vykleštění adventizmu. Praha: Advent-Orion, 2010, 90 s. Poznání (Advent-Orion). ISBN 978-80-7172-970-9.

KNIGHT, George R. Adventismus v proměnách času. Vyd. 1. Praha: Advent-Orion, 2003, 130 s., [4] s. obr. příl. ISBN 80-7172-553-6.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 440 s. ISBN 80-7178-798-1.

JETELINA, Bedřich. Adventisté sedmého dne mezi modernou a postmodernou. Praha: Pro Teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích vydala Česká biblická společnost, 2014, 164 s. ISBN 978-80-87287-86-6.

HRABAL, F. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Vyd. 1. Bratislava: CAD Press, 1998, 516 s. Světové duchovní proudy. ISBN 80-85349-79-5.

Internetové zdroje:

ADRA. CZ. O nás [online]. 2014 [cit. 2015-12-19]. Dostupné z: http://www.adra.cz/o-nas

Informace o církvi: Historie. [online]. Casd.cz.[cit. 2015-12-22]. Dostupné z: http://www.casd.cz/informace-o-cirkvi/historie/

Informace o církvi [online]. http://www.casd.cz/ [cit. 2015-12-22]. Dostupné z: http://www.casd.cz/informace-o-cirkvi/

Bible svatá: Kniha Mojžíšova třetí. [online]. Biblesvata.webzdarma.cz. [cit. 2015-12-22]. Dostupné z:http://biblesvata.webzdarma.cz/knihy/3mojzisova.html#mo311

Život a zdraví: Kluby zdraví [online]. www.zivotazdravi.cz/ [cit. 2015-12-22]. Dostupné z:http://www.zivotazdravi.cz/projekty/kluby-zdravi/

Informace o církvi: Oddělení zdraví [online]. http://www.casd.cz/ [cit. 2015-12-22]. Dostupné z: http://www.casd.cz/informace-o-cirkvi/oddeleni-zdravi/

8. Přílohy




Počet shlédnutí: 24

1)
Logo adventistů sedmého dne dostupné z: http://www.adra.cz/nadace-adra/o-nadaci
2)
Zdroj: vlastní zpracování
3) , 16)
RE MANNING, Russell (ed.) a Richard BARTHOLOMEW. 30 vteřin na náboženství: 50 významných náboženství, o nichž získáte přehled za 30 vteřin. Vyd. 1. Praha: Fortuna Libri, 2012, 160 s. Fortuna factum. ISBN 978-80-7321-639-9.
4)
KNIGHT, George R. Apokalyptická vize a vykleštění adventizmu. Praha: Advent-Orion, 2010, 90 s. Poznání (Advent-Orion). ISBN 978-80-7172-970-9.
5) , 14) , 15)
KNIGHT, George R. Adventismus v proměnách času. Vyd. 1. Praha: Advent-Orion, 2003, 130 s., [4] s. obr. příl. ISBN 80-7172-553-6.
6)
VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 440 s. ISBN 80-7178-798-1.
7) , 31) , 32) , 33) , 34) , 35)
JETELINA, Bedřich. Adventisté sedmého dne mezi modernou a postmodernou. Praha: Pro Teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích vydala Česká biblická společnost, 2014, 164 s. ISBN 978-80-87287-86-6.
8) , 9) , 10)
Informace o církvi: Historie. [online]. Casd.cz.[cit. 2015-12-22]. Dostupné z: http://www.casd.cz/informace-o-cirkvi/historie/
11) , 17) , 36)
HRABAL, F. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Vyd. 1. Bratislava: CAD Press, 1998, 516 s. Světové duchovní proudy. ISBN 80-85349-79-5.
12) , 13) , 23) , 24) , 25) , 41)
VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, ISBN 80-7178-798-1.
19) , 20)
Modlitebna CASD Praha - Smíchov, vlastní pořízení fotografie
21) , 22)
Místo ke křtu, vlastní pořízení fotografie
26) , 27)
výpovědi respondentů
28)
Dodává Josef
29)
Uvedla Soňa
37)
Informace o církvi [online]. http://www.casd.cz/ [cit. 2015-12-22]. Dostupné z: http://www.casd.cz/informace-o-cirkvi/
38)
Bible svatá: Kniha Mojžíšova třetí. [online]. Biblesvata.webzdarma.cz. [cit. 2015-12-22]. Dostupné z:http://biblesvata.webzdarma.cz/knihy/3mojzisova.html#mo311
39)
Život a zdraví: Kluby zdraví [online]. www.zivotazdravi.cz/ [cit. 2015-12-22]. Dostupné z:http://www.zivotazdravi.cz/projekty/kluby-zdravi/
40)
Informace o církvi: Oddělení zdraví [online]. http://www.casd.cz/ [cit. 2015-12-22]. Dostupné z: http://www.casd.cz/informace-o-cirkvi/oddeleni-zdravi/
42) , 43)
ADRA. CZ. O nás [online]. 2014 [cit. 2015-12-19]. Dostupné z: http://www.adra.cz/o-nas
zs2015/profil_vericiho_cirkve_adventistu_sedmeho_dne.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:41 autor: 127.0.0.1