Profil věřícího - HARÉ KRŠNA

Každý člověk se ve svém každodenním životě setkává s náboženstvím, ať je či není věřící nebo člen náboženské skupiny. V naší české společnosti je silně zakořeněna křesťanská kultura a slavení křesťanských svátků je dodržováno i většinou ateistů. Stále častěji se však můžeme setkat i dalšími, ne tak tradičními, náboženskými skupinami. Jednou z nich je i náboženské hnutí Haré Kršna, které můžeme řadit mezi východní náboženství. Jeho členové propagují svou víru a svůj životní styl v centrech měst a svým výrazným většinou oranžovým oděvem a hlasitým zpěvem manter upoutávají pozornost. Dále propagují vegetariánství, které je ve společnosti stále populárnější.

Cílem práce je odpovědět na výzkumnou otázku. Hlavní výzkumná otázka zní: Jak příslušnost k hnutí Hare Kršna ovlivňuje každodenní život jeho členů? K zodpovězení hlavní výzkumné otázky pomohou níže položené výzkumné podotázky, které jsou zaměřené na různé aspekty života věřícího.

Podotázky:

• Jaké jsou vnější projevy příslušnosti k hnutí? Jaký je typický oděv? Jaké připravují jídlo?
• Jaké jsou vnitřní projevy příslušnosti k hnutí? Jak vypadá modlitba a meditace?
• Jak vypadá běžný den věřícího?

Z metodologického hlediska je práce rozdělena na dvě části. První část je založena na kvantitativní a druhá na kvalitativní metodě.

Pro zpracování první části bylo použito technik studia sekundárních zdrojů - dostupných oficiálních dokumentů a literatury k dané tématice. Konkrétní metodou pro zpracování bylo studium knih a internetových článků a webových stránek hnutí Hare Kršna, kdy byli zjištěny informace o historii hnutí o jeho filosofii, svátcích a již publikované informace o životě příslušníků tohoto hnutí. Výhodou této metody je neintrusivní charakter, dobrá dostupnost dat.

Pro zpracování druhé části bylo použito technik sběru primárních dat – semistandardizovaných rozhovory s respondenty. Respondenty jsou příslušníci hnutí Haré Kršna. Terénní výzkum probíhal na farmě Kršnův Dvůr, kde sídlí komunita členů hnutí Haré Kršna. Metodou pro terénní výzkum tedy byly osobní rozhovory s dvěma příslušníky této komunity při návštěvě Kršnova Dvora. Respondentům byly pokládány předem připravené otázky, které byly dle jejich reakcí doplňovány o další doplňkové otázky tak, aby byly zjištěny všechny potřebné údaje pro zodpovězení všech výzkumných podotázek a tím i hlavní výzkumné otázky. Výhodou této metody je vysoká validita dat, hodně podrobných a zajímavých informací z osobních zkušeností respondentů, možnost vidět přímé reakce respondentů u rozhovoru. Nevýhodou této metody je nízká validita dat, vyšší časová i finanční náročnost sběru dat a časová náročnost pro respondenty. Pozitiva užití této metody však převažují její negativa. Za daných podmínek byla nejvhodnější metodou pro získání potřebných informací.

Seznam respondentů

V rámci terénního výzkumu bylo využito i pozorování a to při návštěvě farmy, kdy jsme mohly vidět, jak se členové hnutí oblékají, jak tráví čas během dne (obřady, práce, oběd…).Oba respondenti byli velmi vstřícní a otevření. Ochotně vysvětlovali věci, kterým jsme zprvu neporozuměli. Po rozhovorech jsme absolvovali tradiční oběd a členové hnutí nás provedli celým Kryšnovým Dvorem včetně modlitebních místností, což bylo velmi přínosné pro výzkum a pochopení jejich života.

O Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny již byla napsána řada klih i článků. Většina z nich se však zabývá pouze historií a základními myšlenkami tohoto hnutí. Tyto publikace dávají čtenáři přehled o podstatě tohoto východního náboženství a o základních článcích víry. Vnějšími a vnitřními projevy víry a každodenním životem členů společenství se však zabývá jen málo z nich.

Základní informace o každodenním životě v hnutí stručně popisuje Butterworth v knize Víry a vyznání. Autor se krátce věnuje i způsobu života členů společenství. Hnutí Haré Kršna je věnována část knihy pojednávající o sektách a nových náboženstvích. Je zde mimo jiné zmíněn i doporučený denní režim, který by měli věřící dodržovat, ten začíná již ve 3 hodiny ráno individuální a poté společnou modlitbou. Většina dne je věnována duchovní činnosti či práce na společné farmě či při propagaci hnutí. Duchovní činnost je pro členy nejdůležitější, jelikož jejich život je zasvěcen Kršnovi. Nejdůležitějšími činnostmi pro věřící jsou proto modlitby a očista, což značně ovlivňuje i jejich běžný život, často se sprchují a hodně času věnují individuální i kolektivní modlitbě. Jakákoli činnost, která neslouží k prohloubení vztahu s Kršnou či šíření víry je považována za zbytečnou. Také se zmiňuje o omezeních ve stravě. ¹⁾

O denním režimu členů hnutí pojednává rozsáhlejší publikace od autorů Fujdy a Lužného Oddaní Kršny: Hnutí Haré Kršna v pohledu sociálních věd. Autoři uvádí, že běžný každodenní život věřících je formován čtyřmi základními regulativními principy. Tyto zásady, který by měl dodržovat každý člen společenství, zakazují hazard a požití jakýchkoli omamných látek jako alkohol, drogy, tabák, ale i káva, čaj či kakao. Dále zakazují tak zvaný nepovolený sexuální styk, jak uvádí autoři, jedná se o jakýkoliv pohlavní styk, který je mimomanželský a jehož účelem není plození dětí. Posledním z principů je omezení ve stravě. Věřící jsou přísnými vegetariáni, které vychází z východní tradice a ideálů neubližovat ničemu živému. Přípravě jídla je věnována speciální péče, jelikož je jedná o rituální činnost obětování Kršnovi. Ostatní světské činnosti by měli sloužit jen k uspokojení základních životních potřeb. Čas, který není stráven oddanou službou Kršnovi je promarněný čas, proto vše co věřící činní by mělo být činěno s vědomím, že je tam činěno pro Kršnu. Modlitbou a meditací, tedy prohlubováním vztahu s Kršnou, věřící věnují denně několik hodin, nejčastěji se jedná o zpěv manter. Nejdůležitější obřady se konají v brzkých ranních hodinách a večer, kdy je největší klid. Součástí náboženské praxe je i slavení svátků. ²⁾

Další z publikací dostupných na českém trhu je kniha od českého odborníka na srovnávací religionistiku pana Miloše Mrázka s názvem Děti modrého boha – Tradice a současnost hnutí Haré Kršna. V této publikaci se zabývá historií, filosofií i projevy víry tohoto společenství. Mrázek uvádí, že členství ve společenství je podmíněno řadou závazků, které regulují každodenní život věřících. Věřící musí dodržovat regulativní principy, stravovat se přísně vegetariánsky, slavit svátky a dodržovat náboženskou praxi v podobě modliteb, obřadů, meditací a zpěvu manter a dodržovat přísný denní režim. Život v komunitě však není podmínkou pro členství ve společenství. Mrázek dále uvádí, že věřící často přizpůsobují svůj oděv a celkový vzhled, zejména ti, kteří žijí v komunitách. Muži se oblékají do hábitu – dhátí, nebo do košile – kurta a kalhot – dhótí, žerny se odívají do tradičních indických oděvů sárí. Muži nosí oholené hlavy se zanechaným pramenem vlasů na temeni, ženy nosí dlouhé vlasy, který by měli být zahaleny. ³⁾

Z uvedených informací je patrné, že členství ve Společenství pro vědomí Kršny s sebou nese řadu omezení, které významným způsobem ovlivňují téměř všechny aspekty běžného života, od rodinného života, přes stravování, odívání až po každodenní denní režim.

Hnutí Haré Kršna se řadí mezi nová náboženská hnutí. Svým učením i vystupováním na veřejnosti je velmi odlišné od tradičních západních náboženství. I přesto, že se jedná o v České Republice velmi málo rozšířená náboženství s malou členskou základnou, přesto je většině české veřejnosti známé. Svým výrazným vzhledem a hlasitým zpěvem při průvodech městy poutají pozornost. Málokdo však zná další skutečnosti související s tímto náboženství.

Vlastní práce si ve své první části klade za cíl seznámit čtenáře se základními prvky víry, s historií hnutí Haré Kršna, aby mohlo dojít k pochopení vlivu tohoto náboženství na své členy. V druhé části se pak věnuje hlavnímu cíli práce a popisuje vnitřní a vnější projevy víry a vlivu členství ve společenství na každodenní život členů.

Oficiální název hnutí Haré Kršna je Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny, v originále International Society for Krishna Consciousness (odtud často používaná zkratka ISKCON). Hnutí Haré Kršna představuje dnes nejznámější podobu bengálského višnuismu, který jako nejvyššího Boha (absolutno) uctívá Višnu v jednom z jeho vtělení. Jedná se o východní náboženství vycházející z tradice védského náboženství, milně je někdy označováno jako náboženství neohinduistické. To je však chybné označení, jelikož nenavazuje na hinduistickou nauku, ale vrací se k původnímu učení, které hinduismu předchází, má tedy s hinduismem společné základy. ⁴⁾

Zakladatelem hnutí je jeho Božská Milost A. C. Bhaktivédanta Svámí Prabhúpáda. Narodil se roku 1896 v Kalkatě do hinduistické společnosti, byl tedy hinduistou. Celý život se duchovně vzdělával, jako správný hinduista ve stáří odešel do ústraní, aby se mohl věnovat studiu a duchovnímu životu. Roku 1965 odjel do Spojených států Amerických s cílem šířit zde původní védské učení. Velmi brzy si získal přízeň tisíců zejména mladých lidí. ISKCON založil roku 1966, bylo mu tehdy70 let. ⁵⁾ Šikovně využil protestních nálad, které v 60. a 70. letech 19. století byli zřejmé zejména u mladé generace. Nauka je založená na duchovním prožívání a je silně proti materialismu a konzumu. V této době vznikla řada komunit a farem, kde žijí příslušníci tohoto společenství a snaží se žít „jednoduchým“ životem v duchu hesla Jednoduché žití, hluboké myšlenky. ⁶⁾

Hnutí Haré Kršna je prvním východním náboženstvím, které bylo masově přijato západní společností. Na rozdíl od ostatních forem východního náboženství, které se dostali na západ, zdůrazňovala osobní oddanost oproti filozofickému učení, zpěv manter místo tichých meditací, důraz na oddanou lásku místo filosofické poznání. Pro praktikování nepolo třeba znát složité filosofické texty, což umožnilo snadné rozšíření. Hnutí se postupně rozšířilo i do zemí tak zvané západní Evropy. ⁷⁾ Věřící tohoto náboženství žijí i v České republice, první věřící se objevují již v 70. letech 20. století, větší rozznění však přišlo až po sametové revoluci v souvislosti s nově nastolenou politikou náboženské svobody. ⁸⁾

Základní články víry vychází z východní tradice. Nejvyšším bohem, který představuje absolutno, je Kršna, jedna z reinkarnací Višnua. Kršna je tradičně nahlížen jako Nejvyšší osobnost Božství, je nejčistší z nejčistších, nejmocnější, neomylný, je příčina všech příčin a nejvyšší Absolutní Pravda. Kršna je též všeobjímající, ale zároveň stojí nad všemi principy. Kršna je součástí všeho a všech bytostí. Pro věřící Haré Kršna představuje Kršna původce veškerého bytí, je otcem všech živých bytostí. Smyslem jejich pozemského života je služba Kršnovi, vše co činí, činí pro Kršnu a jakýkoli skutek učiněný pro Kršnu je dobrý a dělá Kršnu šťastným. A když je šťastný Kršna, jsou šťastní i oni, jelikož duše každé živé bytosti je součást Kršny. Základní knihou pro věřící je Bhagavadgíta. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších knih hinduismu. Průvodce věřících na duchovní cestě za věčným životem plným blaženosti. Slouží všem, kdo chtějí najít smysl své existence. Přináší univerzální poselství, ale je důležité je ji správně pochopit. Právě podle Bhagavadgíty je Kršna nejvyšší Bůh, který se zjevil před 5000 lety a pobyl na Zemi 125 let. Základním duchovním textem jsou Védy, které jsou uctívány jako posvátné. Jde o poselství Kršny, které předal lidem na Zemi, jedná se o poselství poznání, kterého věřící dosáhnou skrze pochopení véd a dosažení duchovní očisty. Ve védách je obsažena absolutní pravda. ⁹⁾

Součástí víry je i víra v nesmrtelnou duši, která je součástí Absolutna – Kršny. V souladu s východní tradicí duše prochází neustálým koloběhem znovuzrození. Cílem každé bytosti, která si tento koloběh uvědomuje, je vymanění se z koloběhu skrze dosažení osvobození – mókši, kdy dojde k plnému uvědomění si Kršny a splynutí s absolutnem. V učení Haré Kršna je však konečné osvobození částečně potlačeno osobní oddanou službou Kršnovi. Reinkarnace je tedy proces přemisťování nehmotné duše z jednoho hmotného těla do druhého a je řízen zákonem karmy. Karma neboli jednání, aktivita či práce je přírodní zákon, který říká, že každý čin má svůj důsledek pro další život. Veškeré jednání lze dle zákonu karmy rozdělit na tři typy komické činy, vikarmické činy a akarmické činy. Karmické činy, jsou „dobré“ činy konané v souladu s vyššími přírodními zákony. Konání takových činů přináší věřícímu blahobyt a hmotné štěstí, konáním těchto skutků dosáhne věřící lepšího dalšího života. Vikarmické činy, tedy činy zakázané, odporují vyšším přírodním zákonům. Takové zakázané činy přinášejí věřícímu utrpení a úzkost. Akarmické činy neboli nečiny jsou mimo přírodní zákony. Jsou činěny ne pro prospěch věřícího, ale pro blaho Kršny. Nečiny neovlivňují karmu, nepřinášejí ani pozitivní ani negativní reakce. Aby mohl věřící dosáhnout mókši, musí očistit svou karmu od všech komických a vikarmických činů. Dokud bude zanášet svou karmu pozitivními či negativními reakcemi, bude vázán na koloběh reinkarnace. ¹⁰⁾

Pro věřící Haré Kršna je důležitou součástí víry i pěstování duchovní vědy a duchovní očista. Duchovní očisty je dosahováno skrze zpěv manter. Základní mantrou je Mahá mantra, je to posvátný zpěv, jehož účelem je dosažení osvobození – mókšy. Skrze zpěv této mantry se věřící zbavuje všech nečistot nanesených na jeho věčnou duši a dojde k odhalení svého původního vědomí Kršny. Může být uplatňován 4 způsoby: nahlas, potichu, v myšlenkách, pará - základem všech ostatních zvuků. ¹¹⁾

Stoupenci hnutí Haré Kršna většinou žijí v komunitách ve společných chrámech či na farmách. Tyto farmy jsou většinou soběstačné. Každý člen hnutí se řídí přísnými pravidly, které mají významný vliv na všechny oblasti jejich života. Nejdůležitější jsou 4 regulativní principy, které musí dodržovat. Jedná se o zákaz konání činností, které mají vést k odpoutání se od hmotných prožitků a prohloubení prožitků duchovních. Jedná se o zákaz konzumace masa, nezákonný sex, intoxikace a hazard. Konzumace jakéhokoli druhu masa včetně ryb, ale i vajec je přísně zakázána jako vražda živé bytosti, tedy narušení komického řádu. Stoupenci hnutí jsou přísnými vegetariány a pacifisty. ¹²⁾ Za nezákonný sex je považován jakýkoli pohlavní styk, který není vykonán v manželství a jehož účelem není zplození dítěte. Sex tedy nesmí být vnímán jako potěšení, ale jen jako nástroj pro zplození dítěte. Manželský sex je povolen jednou měsíčně. Samotnému styku pak musí předcházet očistný obřad. Zákaz intoxikace, tedy požití veškerých omamných látek či produktů je obsahujících. Mezi omamné látky jsou řazeny drogy, alkohol, nikotin, káva, čaj i kakao. Není povoleno ani užívání léků, pokud to není nezbytně nutné. Zákaz hazardování, které podněcuje touhu po zisku. ¹³⁾

Každodenní život je také ovlivněn dalšími nařízeními. Důležitým prvkem je očista jak duchovní tak tělesná. Očistě věnují věřící několik hodin denně. O duchovní očistě již byla řeč, očista fyzická je však neméně důležitá. Věřící se sprchují několikrát denně, zejména pokaždé když vstupují do chrámu. Jelikož se mají věřící věnovat zejména pěstování duchovní víry, fyzické aktivity jako sport či hry nejsou dovoleny, protože odpoutávají pozornost od duchovního učení. Čas, který není věnován duchovnímu prohloubení vztahu s Kršnou je považován za promarněný čas. Věřící se tak mimo duchovní činnosti věnují pouze práci na soběstačných farmách, nebo šíření víry v Kršnu. ¹⁴⁾

Někteří členové hnutí Haré Kršna v České republice žijí společně na farmě Kršnův dvůr, která se nachází v Městečku u Benešova (asi 50km od Prahy). Poslední dochované zmínky o této farmě jsou z roku 1948, kdy byla v soukromém vlastnictví. V roce 1991 začali příslušníci Haré Krišna farmu rekonstruovat. Většina budov byla téměř zbořena, dodnes je farma v rekonstrukci (nyní je kompletní hlavní budova,stodola a vstupní brána). Cílem je obnovit farmu v původním rozsahu.

Stoupenci Hare Krišna na farmě také hospodaří. Snaží se na farmě vypěstovat vše přírodní cestou, postaru – orají pluhem, nepoužívají pesticidy, mají i kamenný mlýn a sami si melou několik druhů mouky. je pro ně důležitá soběstačnost. Kladou velkou váhu na vztah farmáře a zvířete.

Pro příslušníka Haré Kršna je typický oděv-hábit dhátí. (Také je povolena košile-kurta a kalhoty-dhótí) Oddaní Kršny jsou vedeni k asketickému způsobu života, což dokládá různá barevnost oděvů. Ti, kteří jsou v oranžovém ( šafránovém) se vzdávají materiálních požitků, což znamená že žijí v celibátu. Naopak ti, co mají manželku, nebo jsou v hnutí noví nosí oděv bílý. Ženy nosí pestrobarevná sárí. U pasu mají připevněn speciální látkový váček ve kterém je schována džapa. Džapa je něco jako růženec, který má 108 kuliček a je to pomůcka při modlení.

Dalším typickým znakem je značka na čele zvaná tilak, která se maluje posvátným jílem z Gangy. Tato značka symbolizuje, že tělo je chrám, kde sídlí Nejvyšší Pán, protože tam kde sídlí je vše příznivé. Vdaná žena nosí uprostřed tilaku červenou tečku- bindi.

Muži si holí vlasy a ve většině i vousy, nechávají si pouze vzadu na hlavě copánek. Ten je pro nejvyššího pána, aby je mohl „vytáhnout“ k sobě do duchovního světa. Ženy nosí dlouhé vlasy spletené do copů a culíků. Na rukou a krku nosí korálky z posvátné rostliny Tulasí.

Krišňáci si říkají „oddaní Krišny“. Muže oslovují „prabhu“ jako pán a ženu matadží (mataji) jako „matka“. Nový oddaný získává po zkušební lhůtě zasvěcením své sanskrtské jméno, ke kterému se přidává titul dás, dásí, což má význam služebník/služebnice Pána.

Svět žen a mužů je zde striktně rozdělen, pokud nežijí ve svazku manželském. Odděleně spí, odděleně pracují a když spolu mluví, žena by se neměla dívat muži do očí. Respondentka č.2: „Když mluvíš s nějakým prabhuem, tak se nekoukáte do očí, protože oční kontakt je hrozně nebezpečnej, u toho probíhá spousta informací, do toho člověka se můžeš přes oči i zamilovat. Stačí jeden pohled a lítáš v tom…“ Pokud už je žena vdaná, její pravomoci už jsou na vyšším stupni a může komunikovat normálně. Respondentka č.2: “Když jsi potom grhastka (manželka, hospodářka), tak už máš větší pole působnosti, jednáš s ostatníma normálně.“

Nemanželský sex je přísně zakázaný. Avšak co se týče manželských párů, smí sex provozovat pouze za účelem zplodění dětí. V manželství je žena podřízena muži a slouží mu. Respondentka č.2: „žena musí být pokorná, s manželem by měla jednat tak, že i když on je naštvanej, tak ho nedráždit, neprovokovat, abyste se pak doma hádali. Žena musí být tak vytrénovaná, aby jednala vždycky mile, jemně a manžel má zase povinnost se o tebe starat a kupovat nový šperky a oblečení, protože to on by zase měl vědět, že ty potřebuješ tyhle věci.“ Manuův zákoník ženu definuje jako bytost biologickou, která je lůnem, nositelkou potomstva, ale vlastnosti dítěte určuje zploditel - muž.

Systém současného školství je opovrhován. Děti jsou vedeny k solidaritě a jsou vyučovány individuálně, či v malých skupinkách. Konkrétně, děti z Krišnova Dvora jednou za měsíc dochází do blízké, Postupické školy, kde stráví jeden den, během něhož dostanou úkoly na další měsíc. Místní příslušníci hnutí sdílejí názor, že děti Hare Kršna jsou duševně napřed, před dětmi z běžných škol, protože je jim věnována individuální pozornost a péče.

Vyznavači Hare Kršna přijímají jídlo ve formě prasadám jedná se obětování jídla božstvu, neslouží tedy pouze k posílení těla, ale hlavně k posílení ducha. Přijímání jídla slouží jako bohoslužba. Stravování podléhá přísným předpisům. Tyto předpisy se vztahují na výběr surovin, dodržování čistého prostředí, výběr oděvu pro vaření, stylem stolování. Důležité je při všech těchto rituálech stále myslet na Krišnu. Potraviny, které jsou přímo zakázané jsou maso, vejce, alkohol, kakao, cibule, česnek, houby, čaj a káva. Důležité je také vyhýbat se jídlu, které nepřipravil někdo z lidí společenství Hare Kršna. Během vaření není dovoleno jídlo ochutnávat, první kdo jídlo ochutná musí být vždy Kršna.

Již nákupy surovin jsou upravovány tak, aby byly určeny hlavně pro Kršnovo potěšení. Následné vaření vyžaduje určitě zásady:

1. Během vaření kuchař medituje pro Kršnu. Vyhýbá se zbytečné mluvě, opakuje si či naslouchá mantrám.
2. Kuchař dbá na absolutní čistotu.
3. Nikdy kuchař nemíhá jídlo prasadám s jídlem bhoga, což je jídlo neobětované.
4. Jídlo ochutnává první Kršna u oltáře, vytvořeného z fotky či vyobrazením Kršny.

Hnutí Hare Kršna je silným zastáncem ochrany zvířat, obzvláště krav. Čili obecně je duchovním šiřitelem vegetariánské stravy. Odmítání pojídání masa dle hnutí vychází z mnoha důvodů. Zastává názor, že člověk není stavěny na konzumaci masa jako například šelmy. Dalším důvodem je, že hnutí odmítá násilí, včetně násilí na zvířatech.

Vědská kuchyně vychází z véd, které odkazují k dokonalému poznání. Z véd vychází, že všichni lidé jsou služebníkem Boha.

Pro příslušníky hnutí je typické osvobození se od materiálna (jeho zavrhnutí) a potřeba duchovního života. U respondentů vyplývala jako důvod vstupu do hnutí jakási nespokojenost, ztracenost v původním životě, někdy také touha odlišit se od konzumní, západní společnosti. Respondent č.1: „ Nevěděl jsem co s životem nějak…jezdil jsem na technoparty a bral sem i drogy…blbý období. Ale pak jsem byl jednou se strejdou jen tak ze zajímavosti na jedný mši Hare Kršna v Praze a bylo to úplně skvělý, víš, ty lidi tancovali a zpívali a šlo z nich takový energie… „nepotřebovali žádný drogy a tak, měli tu euforii v sobě a to mě tenkrát hrozně zaujalo.“

Respondentka č.2: „Zkoušela jsem různý drogy a tak, byla jsem s mym bráchou takovej rebel, to mi mohlo bejt tak osumnáct. A tenkrát jsem si řikala, že všichni v tomhle světě musej něco brát. Naštěstí jsem na tom nebyla tak, že bych musela někam do léčebny nebo tak… No a jednou jsme v Praze potkali harinám (= typický průvod), to jsme zase hledali s kamarádama, co bysme ještě tak mohli vyzkoušet, a když jsme slyšeli ten zpěv, tak jsme vyběhli z obchodu, a jak jsem je viděla a oni totálně zářili, hráli na ty nástroje a ten jeden tak vyskočil, já jsem tomu nemohla uvěřit. Prostě hned jsem měla v srdci touhu bejt s nima, protože jsem viděla, že jsou šťastný.“

Život na okraji společnosti však není typickým znakem pro předchozí život lidí oddaných Krišnovi.

Příslušníci se modlí velmi hojně „džapují Hare Krišna Mahamantru“, to znamená, že odříkávájí neustále: „Hare Krišna Hare Krišna, Krišna Krišna Hare Hare, Hare Rama Hare Rama, Rama Rama Hare Hare“ a jedno kolo je 108 kuliček, těchto kol musí za den zvládnout 16, to je 1728 mahámanter denně. Džapování zabere přibližně dvě hodiny času. Mahámantry jsou vysloveny většinou brzy po ránu, přes den je možné džapovat i u práce, stačí i jen poslouchat mantru.

Další aktivita je skupinové uctívání božstev v chrámu, v případě obyvatel Krišnova dvora je to modlitební místnost. Uctívání božstev obnáší i každodenní převlékání uctívaných soch a nabízení jídla. Respondent č.1: „pro božstva vařím, převlíkám je a starám se o to chrámový uctívání, pro mě je to nejvyšší pán. Jakoby skrze duši můžeme vidět hmotný věci: trávu, mlejn a tak podobně a Kršna je vlastně duševní, že ona se může ztvárnit pomocí nějakého hmotného předmětu a právě to je pro nás ta Kršna.. on vlastně může sestoupit ty se musíš právě snažit aby on přijal to co mu nabízíš.. je to vlastně silná realizace každýho toho z nás kdo tu žije, že to nejsou jen sochy.. a když přijdou hosti tak jim vaříme a až to teprve snědí voni, což je vlastně to obětování těm Kršnám tak to pak teprve jíme my… takže nejíme nic co by nejdřív nebylo obětováno Kršnám…“

Věřící by měl dodržovat následující režim.

• 3:00 Vstávání a sprchování
• 3:00 – 4:00 Samostatné odříkávání manter podle modlitebních korálků
• 4:00 – 4:30 Bohoslužby, muži stojí na jedné straně místnosti a ženy a děti na druhé
• 4:30 – 6:00 Individuální modlitby
• 6:00 – 7:00 Studijní hodina, četba Bhagavadgíty, posvátného textu kršnovců. Nejprve je přečten verš v sanskrtu, pak je vysvětlen a členové kladou otázky.
• 7:30 Snídaně
• 8:00 – 10:00 Očista, běžné práce v chrámu
• 10:00 – 18:00 Vybírají na ulici peníze, s krátkou přestávkou na oběd v chrámu.
• 18:00 Jídlo
• 18:30 – 19:00 Studium
• 19:00 Bohoslužba
• 20:15 Teplé mléko
• 20:30 – 22:00 Plnění povinností v chrámu
• 22:00 – 3:00 Spánek ¹⁵⁾

„Program začíná ve 4:30 ráno každý den, ale jakože de vo to jak každej chce vstávat…já třeba vstávám ve 2:30 až ve 3 ráno plus mínus.. takhle to mám .. ráno pokaždý koupel protože vlastne po spánku je člověk nečistej podle „védské „ kultury. Pak teprve se vlastně oblečem do toho našeho tradičního obleku. Tradiční sárí věci.. ve 4:30 začíná program uctivání božstev to trvá do čtvrt na šest plus mínus no pak je vlastně jakoby do čtvrt na sedm takový volno, ale my máme japa malu v tom pytlíku to znamená něco jako modlení a zpíváme si haré kršna mahamatru.. jak řekl náš učitel minimálně 16 koleček za den, to znamená 1728x říct to haré kršna mahamatra, což znamená že v jednom kolečku to musíme říct 108x … todle si může většinou člověk rozvrhnout nemusí to nutně říct v tom jednom kolečku 108x, ale aby na konci měl těch 1728. Pak v 7:15 začíná naše duchovní chvíle což je vlastně vítání božstev, který se převlečou do jiných šatů a taky vítání našeho duchovního učitele a to trvá tak do osmi třiceti, pak je přednáška do devíti hodin. Po přednášce se de na společnou snídani a pak začíná práce a povinnosti což trvá do 13:30 pak oběd a pak vlastně povinnosti až do večera.„

Dá se říci, že bězný denní program v rámci hnutí uváděný v literatuře se příliš neliší od režimu, který je dodržován v Kryšnově Dvoře.

Život stoupence Hare Kršna je velmi odlišný od většinového způsobu života dnešní společnosti. Tento člověk naprosto opouští honbu za materiálnem a je naplňován duchovně, díky víře, duchovnímu vzdělávání a životu v Hare Kršna komunitě. Denní režim začíná brzy ráno, už kolem třetí, nebo čtvrté hodiny a je provázen modlitbami a obřady. Duchovno tak hraje obrovskou roli, neboť každý předmět může být ztělesněním Kršny. Role muže a žen nejsou příliš odlišné, pouze péče o děti je privilegium žen, jinak se v péči o domácnost oba střídají. Muži zastávají na farmě Hare Kršna ty težší práce jako je orba atd. Žena má však má být muži podřízena a poslouchat ho. Stoupenci jsou vegetariáni, protože každé zvíře má stejně jako člověk karmu a je špatné je zabíjet a jíst.

Tito lidé žijí život který má jiné hodnoty než ten náš a je to na jejich chování znát. Nejsou uspěchaní a vyzařuje z nich klid a spokojenost. To také bývá často lákadlem pro nové stoupence. Respondentka č.2: „Hned jsem měla v srdci touhu bejt s nima, protože jsem viděla, že jsou šťastný. Bylo to v srdci a pamatuju si to. Tak jsem si pak koupila nějaký knížky a pak jsem se dostala ke Gítě, ani nevim, kde jsme k ní přišli…A tam jsem zjistila, že existuje reinkarnace, a když jsem tyhle věci slyšela, tak mi přišlo, že to je jasný, tak proč mi to nikdo neřekl? „

Rozhodli se sloužit Kršnovi a dostávat se k němu stále blíže až do úplného splynutí. Žít takový duchovní život a věnovat mnoho času modlitbám je pro normálního člověka nepochopitelné, ale stoupenci Kršny se cítí naplněni. Respondentka č.2: „Duchovní svět mi prostě dal štěstí i porozumění sama sobě i okolí.“

Také přistupují jinak k výchově svých dětí. Snaží se je vzdělávat hlavně duchovně, díky domácí výuce. Hlavními obory pro ně sou například léčitelství a astrologie. Proto také dochází do běžné základní školy pouze jednou za měsíc, kde dostávají úkoly. Stoupenci tvrdí, že dítě díky individuální výuce dosáhne o mnoho vyšího vzdělání, než dítě, které je svázáno osnovami ve škole.

Touto duchovní cestou se vydalo přibližně 200 osob a je pravděpodobné, že se hnutí bude postupně rozrůstat díky trendu zrychlování, s ním žouvisí špatný životní styl, stres, orientace na výkon a ne na člověka jako takového. Hare Kršna farma je tak ostrovem klidu v dnešní upěchané době. Jejich pohled na věc je ve své podstatě velmi moudrý, když pomineme modlitební povinnosti a obřady, které toto poklidné žití každodenně provází a laikovi se jeví jako přehnané až nesmyslné.

Přínos náboženství pro život respondenta č.1: „No úplně všechno, je to promě smysl života kterej dává smysl. Všechno mi tak nějak zapadlo do sebe. To víš že mě ze začátku štvalo vstávat tak brzo, ale pak to pochopíš. Brzo ráno je horznej klid, můžeš přemítat nad svým životem a vyčistit si hlavu modlením. Prostě už bych odsud neodešel. Jsem tu štastnej víš. Mám pocit že po mě něco zůstane. Opravujem tu farmu, učíme děti, pěstujem plodiny. To je podle mě život..a né se honit za ziskama..Máš tady čas na to podstatný. Díky tomu duchovnímu životu jsme šťastný …“

FÁREK, Martin. Hnutí Haré Kršna : Institucionalizace alternativního náboženství. Praha : Karolinum, 2008. 210 s. ISBN 978-80-246-1579-0.

FUJDA, M., LUŽNÝ, D. Oddaní Kršny: Hnutí Hare Kršna v pohledu sociálních věd. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2010. ISBN 978-80-7043-951-7.

Hare Krišna: Oficiální stránky hnutí Hare Krišna. [online] © Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna Česká republika: 2007 [20.12.2015] Dostupné z: http://www.harekrsna.cz/cvs

LANGLEYOVÁ, M., BUTTERWORTH, J., ALLAN, J. Víry a vyznání. Praha:SLOVART, 1994. ISBN 80-85871-27-0.

LUŽNÝ, D. Hledání ztracené jednoty - průniky nových náboženství a ekologie. Brno: Masarykova univerzita 2004. ISBN 80-210-3492-0.

MRÁZEK, M. Děti modrého boha – Tradice a současnost hnutí Haré Kršna. 1. vyd. Praha: Dingir, s. r. o., 2000, ISBN 80-902528-1-8.

WIEBEUS, H. O. Sekty a lovci duší. Plzeň: NAVA, 2006. ISBN 80-7211-224-4.

Počet shlédnutí: 28