obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2015:profil_vericiho_protestantske_cirkve

Profil věřícího Českobratrské církve evangelické

Úvod a cíl práce

Počátky křesťanství jako náboženství můžeme datovat do prvních dvou staletí našeho letopočtu. Je to monoteistické náboženství, v kterém je Bůh považován jako samojediný a je zcela vyloučena existence dalších božstev ( i když některá další náboženství neuznávají právě představu Boha jako Otce, Syna a Svatého Ducha). V současné době je velmi aktuálním tématem střet dvou „světů“, a to křesťanského a muslimského. Se sílící vlnou uprchlíků se hlavně křesťansky orientovaná část Evropy musí vypořádat nejen s odlišnou kulturou, tradicemi, ale také s islámským náboženstvím, které s sebou právě uprchlíci přináší. Česká republika, ač je značně ateistickým státem, vyznává celou řadu tradic, které mají svůj původ právě v křesťanství - můžeme zmínit například tolik oblíbené Velikonoce či Vánoce. Proto je nejen pro křesťany, ale i pro ateisty, kteří jsou zvyklí na dané tradice a zvyky, střet s naprosto odlišnou kulturou obtížný a v mnohem případech velmi složitý. Proto jsou následně příčiny mnohých problémů - ať již ekonomických, sociálních či společenských, hledány křesťany (ale i již zmiňovanými ateisty, vyrůstajících na křesťanských tradicích a zvycích) právě v islámském světě. Jak tedy vůbec vypadá každodenní život křesťana? Jaké jsou jeho zvyky, tradice? V této práci se právě na každodenní život, zvyky a tradice křesťana (spec. protestantského) zaměříme.

Obrázek 1: Symboly islámu a křesťanství

1)

Cílem práce je vytvořit profil věřícího Českobratrské církve Evangelické a na základě toho zodpovědět hlavní výzkumnou otázku: Jak vypadá každodenní život protestantského věřícího Českobratrské církve Evangelické žijícího na území České republiky? Hlavní výzkumná otázka je dále doplněna dalšími výzkumnými podotázkami:

  • Jak jste se stal věřícím?
  • Jaké tradice má Vaše náboženství? A které tradice dodržujete Vy?
  • Jak často se modlíte? Jak Vaše modlitba probíhá?
  • Jak často chodíte na bohoslužby? Maté den nebo i datum které nevynecháte?
  • Můžete nám popsat, jak probíhá Váš všední den?
  • Jak tráví víkendy? Jaký den je pro Vás dnem odpočinku?
  • Jak trávíte sváteční dny?
  • Jaké jsou Vaše životní postoje, hodnoty? Co je pro Vás v životě důležité?
  • Ovlivňuje vás ve vašich hodnotách a postojích vaše víra?
  • Co Vám přináší Vaše víra? (např.: pocity, postoje, hodnoty, city)
  • Dokázal byste si představit život bez víry?
  • Omezuje Vás v něčem Vaše náboženství? ( rozvod, sexualita, společenský život, pracovní příležitosti)
  • Má Vaše víra vliv na navazování mezilidských vztahů? (hledá partnerku stejného vyznání/není to pro něj/ni důležité)
  • Jaké symboly se pojí s Vaším náboženstvím? Vadí Vám využívání těchto symbolů např. ateisty? (nošení křížů atd.)

Metodologie práce

Ve výzkumu byly použity jak kvantitativní výzkumné metody, tak i kvalitativní. Jako kvantitativní metody bylo konkrétně využito studium odborných zdrojů, zabývajících se tématikou protestantského křesťanství. Studium dokumentů poskytlo potřebnou platformu pro další výzkum. Na základě získaných informací byly provedeny polostandardizované rozhovory s respondenty, kteří vyznávají protestantské křesťanství - církev Českobratrskou Evangelickou. Výhodou polostandardizovaného rozhovoru je možnost doplňovat během rozhovoru otázky, nebo naopak nějaké vynechat. Rozhovor je pak lépe přizpůsoben tázanému. Během rozhovoru byly pokládány takové otázky, které následně umožnily zodpovězení hlavní výzkumné otázky, ale i řady doplňujících podotázek, které byly na začátku výzkumu vytyčeny. Rozhovory s respondenty byly prováděny osobně, neboť cílem výzkumu bylo vytvořit profil věřícího protestantského křesťanství. Aby mohl být profil vytvořen co nejpřesněji, bylo nutné právě osobní setkání. Rozhovory byly nahrávány na diktafon a také byl během výzkumu veden výzkumný deník, do kterého byly zapisovány poznámky a další detaily (výraz tváře respondenta apod.).

Seznam respondentů

Jméno Pohlaví Rok narození Zaměstnání Místo bydliště Místo rozhovoru
1. M. R. muž 1991 student Nymburk Nymburk
2. O.R. muž 1990 zaměstnanec Nymburk Nymburk

Literární rešerše

Knih, které se věnují křesťanství, existuje velké množství. Za to knihy, které se podrobně věnují Českobratrské církvi evangelické, je obtížné sehnat. Rozdělení světových náboženství velmi dobře popisuje kniha Hanse Kunga „Po stopách světových náboženství“, která velmi dobře a nezaujatě popisuje nejdůležitější náboženství ve světě. Velmi důležitým pojmem, který se v této knize objevuje je „světový étos„, autor je přesvědčen, že ve většině náboženství lze nalézt podobné etické principy, které umožní otevřenou a vzájemnou komunikaci mezi náboženstvími současného světa. Dalším důležitým zdrojem pro tuto práci byla Malá encyklopedie evangelických církví. Tato publikace se věnuje historickému vývoji a současné podobě církví, které navazují na evropskou reformaci. Tato encyklopedie přibližuje různé směry a proudy protestantismu. Je zaměřena také na jednotlivé církevní útvary a hnutí především v českém prostředí.

Pro sestavení otázek pro polo standardizovaný rozhovor byl velmi dobrým zdrojem evangelický měsíčník Český bratr. Tento měsíčník se věnuje různým společenským otázkám, poskytuje rozhovory s osobnostmi z církevního světa a komentuje aktuální události či teologické otázky. Jedna z rubrik tohoto časopisu se věnuje základům evangelické církve. Spolu s rozhovory s osobnostmi z církevního světa byly tyto informace velmi dobrými podklady pro tuto práci. Pro pochopení teologické terminologie velmi dobře poslouží Teologický slovník od Karla Rahnera. Tato velmi rozsáhla publikace jasně vysvětluje jednotlivé termíny - jako svátost, modlitba apod.

Křesťanství

Rozmístění

Křesťanství patří mezi nejpočetnější náboženství světa - vyznavačů tohoto náboženství je zhruba 35 % ze světové populace. Toto náboženství lze rozdělit na tři větvě - katolíky, pravoslavné a protestanty. Nejvíce je katolíků, kteří jsou zastoupeni hlavně na Západě. Pravoslavné křesťany můžeme najít hlavně ve východní Evropě, Rusku, v oblasti Středního východu, na Balkánu, Egyptě a Etiopii. Protestantů je nejvíce v USA, VB, Kanadě, Německu, Pobaltí, Skandinávii, Švýcarsku, Nizozemsku či v místech, kde se dříve nacházely britské kolonie (anglikánská církev). 2)

Na následujících obrázcích je znázorněn počet katolíků, protestantů a pravoslavných ve světě v poměru k celkové populaci a k ostatním větvím křesťanství. Následně je pozornost zaměřena hlavně na protestantismus, kterému se tato práce věnuje.

3) 4) 5)

Vznik křesťanství a rozdělení církví

Počátky křesťanství se datují na dobu narození Ježíše Krista. Je to monoteistické náboženství, které vzniklo odtrháváním od judaismu (navazování, pokračování v něm). Mezi lety 30 - 100 již našeho letopočtu se v Palestině a římském impériu začínaly shromažďovat malé skupinky Židů a pohanů jako zvláštní skupina, jež se postupně od judaismu odkláněla tím, že přestávala zachovávat řadu tehdejších židovských náboženských předpisů. 6) Významným mezníkem v historii křesťanství je určitě Chalcedonský koncil ve 4.st.n.l. Tento koncil postavil na stejnou úroveň nejvyšší představitele Západu a Východu (papež byl postaven na úroveň jako konstantinopolský patriarcha). Také byl jednoznačně odmítnut monofysitismus (Kristus má pouze božskou podstatu), což způsobilo značnou nevoli hlavně u východních církví. Po tomto koncilu se odloučila Arménie, část Egypta, syrský patriarchát a nestoriáni založili vlastni patriarcháty. Církve, vzniklé odmítnutím Efezského a Chalcedonského koncilu se označují jako nechalcedonské 7) K dalšímu rozkolu dochází v 11. století. Římský papež se v té době snažil o obnovu církve s důrazem na zamezení svatokupectví a zneužívání úřadů. Všechny změny však vyžadovaly výrazné posílení autority papeže nad celou církví - což způsobilo značnou nelibost hlavně u konstantinopolského patriarchy. Po tomto období (nazývaném jako Velké schizma) se odštěpila východní církev - pravoslavná. 8)

Podstata

Křesťanství je spojeno s osobou Ježíše Krista, který představuje pro křesťany jak spasitele tak i Božího syna. Předmětem mnoha sporů se stala hlavně otázka Ježíšova lidství a božství. Božství křesťany velmi zpochybňováno nebývá - některé církve věří jen v božskou podstatu, povětšinou je zpochybňována právě lidská podstata. Většina křesťanů však věří v to, že Ježíš byl jak zčásti člověkem tak i Bohem. Křesťané také věří v zmrtvýchvstání Ježíše Krista, který má přijít ještě jednou na tento svět na konci dějin, tentokrát však jako soudce.9)

Společné kořeny židovství, křesťanství a islámu

Mají tyto tři prorocká náboženství něco společného nebo je musíme stavět proti sobě? Základy mají určitě společné. První křesťané přeci zůstali začleněni v židovství. Všechny tyto tři náboženství spojuje také víra v jednoho Boha. Tyto náboženství se také utvářely na pozadí dějin (zajímají je dějiny od Božího stvoření, neuvažují v kategoriích nějakých kosmických cyklů). Každé toto náboženství bylo utvářeno velkými proroky. Také mají svá proroctví zaznamenána ve svatých spisech. A nakonec všechna tři náboženství mají společný základní étos: velká přikázání lidskosti, která jsou vnímána jako vyjádření Boží vůle. 10) Věroučné spory těchto náboženství se týkají právě hlavně Ježíše Krista, jako božího syna. Tento fakt je hlavně pro muslimy zcela nepřijatelný. Mezi židy a křesťany je také rozdíl v tom, jaký zákon tato náboženství uznávají. Zatímco židé uznávají pouze Starý zákon, křesťané uznávají jak Starý, tak i Nový zákon. Židé také stále očekávají příchod Spasitele, zatímco pro křesťany již Spasitel přišel. Muslimové navíc jako největšího proroka nevnímají právě Ježíše, ale Mohameda. 11)

Bible

Základním písmem křesťanství je Bible (posvátná kniha křesťanství). Napsána byla v časovém rozmezí 1600 let což zahrnuje životy přibližně 60 generací. Na jejím sepsání se podílelo okolo 40 osob v nejrůznějších prostředích a situacích (králové, pastýři, vojáci, učitelé, rybáři, apod.). Texty v Bibli jsou hlavní a nezpochybnitelnou autoritou (platí i pro judaismus a islám). Bible byla napsána ve 3 světadílech - Africe, Asii a Evropě. 12)

Bible je dělena na Starý (pět knih Mojžíšových - tóra, prorocké knihy a spisy) a Nový zákon (4 evangelia, Skutky apoštolů a Apokalypsa). Křesťané uznávají židovský Starý zákon, na který navazuje Nový zákon, ale naopak Židé Nový zákon neuznávají. 13)

Jako starý zákon se označuje první část Bible kterou tvoří větší a menší knihy psané hebrejsky, aramejsky, nebo směsí obou jazyků. Knihy jsou považovány židy a křesťany za svaté ve kterých se Bůh sděluje lidem. Nový zákon zahrnuje dobu od Ježíšova narození, působení, ukřižování, zmrtvýchvstání a vstoupení na nebe. 14)

Protestantismus

Znaky

Slovem protestantismus můžeme označit způsob vyznání a prožívání křesťanského náboženského života, který se vytvořil během období reformace západní římskokatolické církve v 16. století. Jiné označení pro protestanty je též evangelíci, což odkazuje k jejich důrazu na bibli, evangelium.Typickými znaky pro protestantismus jsou: jediným pramenem víry a nejvyšší autoritou je Bible, která převyšuje autoritu církevní tradice (odmítají papežskou autoritu), důraz na spásu prostřednictvím pouhé Boží milosti, důraz na osobní víru spíše než příslušnost k církvi, zjednodušení liturgie oproti praxi před reformační církve, svátost přijímání Ježíšova těla a krve, odmítnutí mnišství, papežství a zvláštního postavení kněžích i jejich celibátu, chybí svatí, omezují církevní hierarchii, snaží se setřít rozdíly mezi duchovními a laiky a mají méně svátostí (většinou jen křest a přijímání). 15)

Štěpení protestantských církví

V současné době existuje okolo 200 protestantských církví a sekt. Roku 1948 vznikla Světová rada církví jako mezinárodní instituce sjednocující protestantské a pravoslavné církve. Protestantské církve se dělí na církev episkopální (anglikání, luteráni), která má v čele biskupa a presbitariány (reformované církve), kteří mají ve svém souboru zvolenou radu. 16) Dělení protestanských církví je také dáno tím, z kterého učení vycházejí. Ty které následují odkaz Martina Luthera se nazývají Luteráni, Církve odkazující se na Jana Kalvína jsou Kalvinisté 17). Mezi protestantské církve také patří Anglikánská církev a malé evangelické církve např. Baptisté, Adventisté, Metodisté, Církev bratrská či Jednota bratrská.

Protestanti v České republice

Česká republika je nejvíce ateistickou zemí v Evropě, nevěřících je zde přes 60% (viz následující obrázek). Přesto zde ale stále nacházíme věřící, kteří se hlásí k různým náboženstvím, zejména ke křesťanství. Nejvíce křesťanů se hlásí k Římskokatolické církvi, kterou následuje Českobratrská církev evangelická. 18)

19)

V České republice je ustáleným symbolem protestantismu kalich (ve světě holý kříž). Níže budou popsány nejvýznamnější protestantské církve v ČR.

20)

Českobratrská církev evangelická - vznikla v roce 1918 spojením Evangelické církve augsburského vyznání s Evangelickou církví helvetského vyznání a nyní je největší protestantskou církví v České republice. Uznává 2 svátosti (křest a večeři Páně). Základní jednotou je farní sbor a nejvyšším orgánem je synod (shromáždění volených zástupců). Práci církve řídí synodní rada. 21)

Církev československá husitská - má mnoho prvků z katolické církve (uznává všech 7 svátostí, některé jsou však odlišně vykládány). Vznikala současně s Československou republikou. Kněží nejsou vázáni celibátem a církev neuctívá svaté. 22)

Ukázka protestantských staveb v České republice

Evangelické kostel na Mělníku

23)

Kostel církve Československé Husitské v Nymburce

24)

Vlastní práce

Šíření náboženství

Náboženství se může dělit dle několika faktorů - rozšíření, počet božstev apod. Jednou z možností rozdělení je i dle a snahy šířit náboženství. Dle tohoto charakteru se dělí náboženství na:

a) misijní = věřícím se stane šířením, patří do něj například islám a křesťanství

b) nemisijní = člověk se do něj narodí, patří do něj například hinduismus a judaismus 25)

Naši dva respondenti na otázku „Jak jste se stal/a věřícím?“ odpověděli následovně:

Respondent č. 1: “Narodil jsem se do farářské rodiny. Od malička jsme chodili každou neděli všichni společně do kostela Českobratrské církve evangelické.

Respondent č. 2: „Narodil jsem se do věřící rodiny, takže to pro mne bylo od malička samozřejmost a nikdy jsem nepřemýšlel, že by to mělo být jinak.“

Z výše uvedených odpovědí vyplývá, že i v případě respondentů je náboženství předáváno z rodičů na děti (misijní forma), ty ale měli možnost výběru. Nebyli do ničeho nuceni a mohli si zvolit, zda budou vyznávat toto náboženství či nikoliv. Pro respondenta 2 sice byla samozřejmost víra v Boha, ale měl stále možnost volby a pokud by se nechtěl stát křesťanem, tak by do této víry nebyl nucen.

Tradice

Křest

V evangelické církvi jsou křtěni jak dospělí tak děti, z pravidla při bohoslužebných shromáždění, politím vodou či ponořením. U křtu dítěte je požadováno, aby se minimálně jeden z rodičů hlásil ke křesťanské víře. U křtu mohou figurovat i svědkové (kmotři), kteří se zavazují, že budou svého kmotřence doprovázet životem na cestě víry. Proto i kmotři musejí být křesťany. Evangelická církev uznává křty v jiných křesťanských společenstvích, proto křest vykonaný v jiné církvi neopakuje. 26)

Večeře páně

Svátost večeře Páně je spolu se zvěstováním Božího slova hlavní součástí křesťanské bohoslužby. Slaví se při ní společenství se vzkříšeným Kristem, děkuje se Bohu za jeho dílo v dějinách (eucharistie), připomíná se Ježíšovo učení, utrpení, vzkříšení a raduje se ze společenství kolem Božího stolu v současnosti i budoucnosti. Předobrazem večeře Páně je stolování s hříšníky, jimž Ježíš za svého veřejného působení dosvědčoval Boží vládu na zemi, a večeře, ke které se sešel se svými učedníky v předvečer své smrti. Přijímáním sousta chleba a doušku vína jsou účastníci ujišťování o svém podílu na životodárné moci Boží lásky projevené v Kristově smrti a vzkříšení. Děti se jí účastní jinou formou, obvykle chléb a víno přijímají až po konfirmaci (kolem 13 let). Večeře páně potvrzuje smíření se s bohem a vede k odpuštění těm, kteří se vůči nám provinili. Večeře páně se slaví v neděli a o svátcích. 27)

Oba dva respondenti považují tyto tradice za nejdůležitější a snaží se je dodržovat.

Respondent č. 1: „Oproti katolíkům máme pouze dvě svátosti – křest (byl jsem pokřtěný jako asi jednoroční dítě) a přijímání u Večeře páně (v našem kostele je vždy první neděli v měsíci, ale sbor od sboru se to liší – přijímáme v kruhu chléb a víno.“

Respondent č. 2: „Nejdůležitější tradicí jsou podle mě svátosti a těm se snažím přistupovat svědomitě. Tedy křest a přijímání u Večeře páně.“

Modlitba

Modlitbou se věřící obrací k Bohu s důvěrou, že jeho modlitbu Bůh uslyší. V modlitbě se Bohu děkuje, obrací se na něj s prosbou a vyznává se mu ze svých selhání. Věřící může přitom použít modlitby pevně formulovaných anebo modliteb volných, které si vytváří sám. Do modlitby tak vstupují konkrétní události minulé, nebo očekávané, které s díkem, vyznáním, nebo prosbou předkládámá věřící Bohu. V modlitbě však také překračujeme horizont svého osobního života a modlíme se též za naše blízké, za dílo církve, za nouze světa. Modlitbou je osloven Bůh, který odpovídá na danou modlitbu. Příležitosti k modlitbě je spousta; pravidlem bývá modlit se ráno, večer a před jídlem. četnost modliteb není nijak závazná, stejně jako mnohomluvnost není známkou kvality modlitby. Modlitba může být osobní, tichá, ale také pronášená nahlas například v rodině nebo v malém kruhu. Při bohoslužebných shromážděních se konají modlitby společné, přednášené jedním z účastníků jakoby v zastoupení účastníků všech. Proto jsou formulovány jasně a srozumitelně, aby se s nimi mohl každý ztotožnit a spontánně se k nim připojit vhodným způsobem (např. společným Amen). Jinou variantou společné modlitby jsou duchovní písně. Mnohé jsou formulovány jako modlitba.28)

První respondent se modlí minimálně jednou týdně, modlí se především za své blízké či za co je vděčný: „Modlím se minimálně jednou týdně. Když jsem u rodičů (a do té doby než jsem se odstěhoval to bylo taky tak) se modlíme před každým jídlem a s malým bratrem před spaním. Modlitba ve více lidech je nahlas, se sepnutýma rukama, cca 1-2 minuty. Jde o shrnutí toho, za co jsme vděční a přímluvy za naše blízké (např. „A přimlouváme se za babičku, která je v nemocnici.“)

Druhý respondent se modlí většinou o samotě a v tichosti za to jeho modlitba probíhá každý den: „Každý den je prakticky modlitba, ale vysloveně na modlitbu si nacházím čas ráno a večer. Taková cílená modlitba někdy probíhá o samotě v tichosti a jindy se ženou“.

Oba dva respondenti modlitbu provádějí dle evangelických tradic.

Bohoslužby

Evangelická bohoslužba je otevřena všem křesťanům i nevěřícím. Bohoslužbu nejčastěji vede člen církve (muž či žena), který byl k této službě pověřen (ordinován). Běžnými složkami bohoslužby, slavené s vírou v existenci Krista, jsou: kázání na základě Písma, jehož oddíly se nahlas předčítají, modlitby, zpěvy duchovních písní a slavení Kristovy památky ve večeři Páně, vysluhované chlebem a vínem. Existují také bohoslužebná shromáždění, jejichž příležitostí je udělení křtu, požehnání manželství, pohřeb, vstup nového duchovního do služby aj. Bohoslužba se může pořádat v jakémkoli vhodném prostoru; většinou je to kostel, modlitebna či sborový sál. Výbava evangelických prostorů bývá prostá, často bez obrazů a soch, oltář je nahrazen prostým stolem. Většinou však nechybí hudební instrument k doprovázení společného zpěvu. Obvyklým dnem, kdy se bohoslužba koná, je neděle, den odkazující ke vzkříšení Ježíše Krista, či církevní svátek. Bohoslužbu je možno vykonávat i v jiné dny při různých příležitostech v přizpůsobené podobě. 29)

Oba dva respondenti jsou zvyklí docházet na bohoslužbu každou neděli a snaží se nevynechávat.

Respondet č. 1: „Jsem zvyklý chodit každou neděli. Takže naopak, neděle, kdy vynechám jsou výjimkou“.

Respondent č. 2: „Chodím každou neděli. Většinou nevynechávám.“

Všední den

V této části dotazníku, nás zajímalo, zda se všední den našich respondentů nějak odlišuje od toho našeho - tedy všedního dne nevěřících ateistů. Z odpovědí bylo zdřejmé, že všední den respondetů je stejný jako u ostatních lidí, liší se hlavně v modlitbách a hlubokém vztahu k rodině.

*Můžete nám popsat, jak probíhá Váš všední den? Jak se Vaše víra projevuje v běžném životě? (Jde nám především o odlišnosti od české společnosti, ke kterým díky vaší víře může docházet)

Respondent č. 1: „Nejsou žádné odlišnosti. Jsme normální lidé. Myslím, že se to projevuje hlavně díky křesťanské výchově, mám zásady, za kterými si stojím (nepodvádět, nelhat, chovat se čestně a když něco udělám, tak se omluvit a kát).“

Respondent č. 2: „Řekl bych, že se liším jen modlitbou, jinak můj den je stejný jako u ostatních lidí.“

*Jak trávíte víkendové dny? Máte určený nějaký den, kdy hlavně odpočíváte?

Respondent č. 1: „Jo, většinou v sobotu. Ale s rodiči je to jiné. V sobotu se většinou uklízí domácnost a v neděli jdeme dopoledne do kostela (od 10:00 do 11:00) a odpoledne se snažíme nepracovat – prostě jeden v týdnu si člověk zaslouží odpočinek. Tahle tradice vychází z biblického 7. dne odpočinku (pro židy je to sobota, v křesťanské tradici neděle).“

Respondent č. 2: „Sobotu dělám na svém bytě a v neděli pokud možno něco podnikám sám nebo s rodinou/přáteli. Odpočinek pro mě znamená být s rodinou.“

Jelikož česká společnost vychází z křesťanských tradic a Českobratrská církev evangelická působí v České republice téměř 100 let, nemůžeme očekávat nějaké zásadní odlišnosti v trávení volných či všedních dnů u evangelíků. Pro respondenty je důležitý alespoň jeden den odpočinku, většinou tomu bývá neděle, která vychází z křesťanské tradice. Pro respondenty je důležité trávit volné dny s rodinou, celkově úcta k rodině je jednou z nejdůležitějších hodnot u evangelíků, kterou se snaží svědomitě dodržovat.

Svátky

Evangelíci slaví prakticky stejné svátky jako většina křesťanů. Sváteční dny jsou odděleny pro církevní shromáždění a bohoslužby. Jsou jimi: Advent, Vánoce, Postní období, Velikonoce, Svatodušní svátky. Advent je období čtyřnedělí před vánocemi. Je to období, které očekává příchod Spasitele- Ježíše Krista. Jeho příchod je vyhlížen v různých rovinách. Spasitel může přijít a objevit se v těle člověka jako jeden z lidu, v duchovním smyslu se může objevit v srdci člověka anebo jako nadčasová autorita v podobě posledního soudce i obhájce.30)

Vánoce jsou svátkem narození Ježíše Krista. Hlavní bohoslužby jsou na Boží hod vánoční. Vánoce by se měly slavit v radostném duchu, protože začíná příběh našeho vysvobození a vykoupení naší naděje.31)

Postní období zahrnuje 40 dnů před Velikonocemi, začíná Popeleční středou a končí Květnou nedělí. Postní období je příležitostí k pokání. V tomto období je připomínáno utrpení, zrazení, soud, ukřižování a pohřbení Ježíše Krista.32)

Velikonoce mají za svůj střed neděli po prvním jarním úplňku (mezi 22. březen a 25. duben). Jsou nejdůležitějším svátkem v roce, kdy se připomíná Kristovo vzkříšení. Součástí je velký pátek, který předchází Neděli vzkříšení. Na Velký pátek se čtou biblické texty o Ježíšově ukřižování a smrti. 33)

Svatodušní svátky se slaví 50. den po Velikonocích. Hlavním příběhem je seslání Ducha svatého, dar od Kristova ducha jeho učedníkům a následovníkům. 34)

Respondenti sváteční dny slaví především se svou rodinou a o nejvýznamnější dny chodí do kostela, nejdůležitějšími svátky jsou pro ně Velikonoce a Vánoce.

Respondent č. 1: „Společně s rodinou, snažíme se sejít i s širší rodinou. O Vánocích máme normálně stromeček i dárky. O Vánocích jsou bohoslužby normálně v neděli plus na svátek Štěpána a na Boží hod Vánoční, O Velikonocích je to na Velký pátek, Boží hod Velikonoční (v neděli) a pak v pondělí dopoledne (místo pomlázky – což je pohanský svátek).

Respondent č. 2: „Svátky se snažím trávit s rodinou a při svátečních dnech chodíme do kostela.“

Víra

Víra je obecně označována jako určité přesvědčení, které v daný okamžik nelze opřít o skutečnosti bezprostředně zřejmé či ověřitelné. Víra se úzce pojí s přátelstvím a láskou - jako jejich předpoklad (je těžké milovat někoho komu nevěříme) i důsledek (láska či přátelství vytváří pocity důvěry). Křesťané věří v Boha. Víra je v křesťanské tradici základní podobou vztahu k Bohu. Křesťanská víra je živým vztahem k Bohu. Není pouze přesvědčením o jeho existenci. Z tohoto vztahu pak vyplývá pohled na svět, který lze chápat jako Bohem stvořený a jím opatrovaný. Vyplývá z něj i určitá mravní orientace v životě. O křesťanské víře lze tedy mluvit ve dvou odstínech. za prvé komu křesťané věří a za druhé čemu věří. Víra je tím pádem vztahem existenciální důvěry a poslušnosti vůči Bohu, obsahuje také výpověď o Bohu, o světě a o lidech. 35)

Dále jsem se v dotazníku tedy zaměřili na otázky morálních/životních hodnot. Co respondentům víra přináší a zda by si dokázali představit být ateisty.

*Jaké hodnoty v životě zastáváte? (např. svoboda, moc, peníze, přátelství, rodina, víra)

Respondent č. 1: „Věřím v demokracii, svobodu základních lidských práv - svobodu projevu, vlastnictví a volební právo. Peníze jsou prostředkem k uskutečňování mnoha lidských cílů, ale neřekl bych, že jsou středobodem mého vesmíru.“

Respondent č. 2: “ Nejdůležitější je pro mne rodina, víra, přátelství a služba bližním.„

*Ovlivňuje Vás ve Vašich hodnotách a postojích vaše víra?

Respondent č. 1: „Jistě. Nikdy bych nepodvedl, snažím se nelhat a takzvaně nenechat zajít slunce před večerem – je to metafora toho, že se každý spor či problém s lidmi snažím vyřešit smírem co nejdříve.“

Respondent č. 2: „Ano. Být poctivý, nelhat a pomáhat bližním je pro mne velice důležité.“

*Co vám přináší Vaše víra? (např.: pocity, postoje, hodnoty, city)

Respondent č. 1: „Pevné společenství, na které se mám kdy obrátit. Jde o to být čestným člověkem a snažit se vycházet i s lidmi, které nám nejsou třeba úplně příjemní. V Bibli dokonce stojí „Milujte svého nepřítele.“

Respondent č. 2: „Nadhled na život, motivaci reflektovat chování, přestát náročné situace, drží rodinu pohromadě.“

*Dokázal/a byste si představit být ateistou?

Respondent č. 1: „Co je to za otázku? Ano. Dokážu si představit být i astronautem nebo prezidentem. Smích.“

Respondent č. 2: „Ano. Jak se říká nepoznané nechybí, takže kdybych se narodil do ateistické rodiny, tak bych také dokázal žít.“

Dodatek respondenta č.1: „Piju, jím a oblékám se úplně normálně. Nejsme v ničem odlišní. U svátečních dnů je rozdíl, zda myslíte, kalendářní svátky – státní nebo třeba jistá období – Velikonoce, Vánoce. A jinak je pro mě samozřejmě každá neděle jistým svátkem – je to den, kdy se snažím nepracovat a jít s rodinou do kostela a pak společně poobědvat – opět nevidím moc rozdíly oproti dalším českým rodinám.“

*Ovlivňuje Vás Vaše náboženství ve výběru partnera a přátel? Je pro vás důležité, aby váš partner byl stejného vyznání?

Respondent č.1: „Není to nutnost. Moje přítelkyně je z nevěřící rodiny a do kostela nechodí – myslím, že tam snad nikdy nebyla. Nikdy bych ji nepodvedl (to platí prakticky na celý život). Svoje děti bych ale rád ke křesťanství vedl – především kvůli hodnotám a morálce, kterou mi víra v dětství dala.“

Respondent č.2: „Důležité to je, ale ne nutné. Kdybych se zamiloval do dívky z nevěřící rodiny, tak bych ji kvůli tomu neopustil.“

* Omezuje Vás v něčem Vaše náboženství? (rozvod, sexualita, společenský život, pracovní příležitosti)

Respondent č.1: „Rozvod podle mě není nějaký cíl – tedy i nevěřícího by mělo hodně věcí omezovat před rozvodem. V naší církvi je rozvod možný, ale doufám, že když si někoho beru, tak je to skutečně na celý život. Předmanželský sex je v pohodě. Pokud po mě někdo nebude chtít, abych pracoval v neděli dopoledne, tak mě to pracovně nijak neomezuje. Ve společenském životě zrovna tak – nebráním se alkoholu, koncertům, cestování, umění, kultuře – zkrátka myslím, že ve všem jsem jako ostatní lidi.“

Respondent č. 2: „Ve všech uvedených věcech mě náboženství samozřejmě „omezuje“, zároveň se ale ztotožňuji s postoji, takže to není omezování v pravém slova smyslu.“

Symboly

Symbolem českobratrské církve evangelické je kalich stojící na bibli, který vyjadřuje spojení s tradicí české reformace a reformací kalvínskou a luterskou. 36)

Oba dva respondenti považuji za symbol své víry kalich. Na otázku zda jim vadí používání symbolu ateisty či lidmi s jiným vyznáním odpověděli že s tím nemají žádný problém.

Respondent č. 1: „Symbolem křesťanství je kříž, evangelickým symbolem kalich, ale pak jich je spousta dalších – třeba ryba (ichtys). Naše víra však nestojí na symbolice, takže ať už se tyto symboly používají v umění, architektuře či módě – nijak mi to nevadí. To, na co jsme trošku alergičtí je braní Božího jména nadarmo do pusy – klasické exklamační výrazy „Pane Bože!“, „Ježiši“, apod. Je mi to trochu proti srsti, protože to značí jistou míru nevědomosti, co lidé říkají. A přitom máme tolik dalších výplňkových slov, jako třeba „Do pytle! “

Respondent č.2: „Za hlavní symbol považuji kříž a obvykle mi nevadí, když ho používají jiná náboženství nebo ateisti, když ho nepoužívají nějak vulgárně.“

Závěr

Na závěr bychom rádi citovali prvního respondenta: „Z celého dotazníku čiší nějaká představa separace společnosti na věřící a nevěřící ve společenském a partnerském životě. Rád bych upozornil na to, že základní křesťanské hodnoty naopak definují kořeny společenské morálky. Takže jestli ve společnosti dochází k nějakým odlišnostem, jde spíše o jistou degradaci těchto hodnot. Křesťané jsou dle mého dobře integrovaní do české společnosti. To, že díky 40 létům komunismu se tu tato víra téměř vymýtila je už jiný příběh. Z toho vychází dnešní pohled skrz prsty.“

Cílem této práce bylo zodpovědět výzkumnou otázku, jak se víra promítá do každodenního života protestantského věřícího (církve Českobratrské evangelické). Z odpovědí vyplynulo, že každodenní život věřících se v mnohém neliší od života ateistů. Celý život a jednání věřících je však protkáno hodnotami, které respondenti uvádí (rodina, pomoc bližnímu apod.).

Křesťanství člověka spíše vede k poctivému životu, než k životu v neustálém omezování. Dává člověku hodnoty a určitý morální kodex. Křesťanská víra je především osobním vztahem člověka k Bohu a je náboženstvím přátelství, dohody a určité smlouvy s Bohem. Respondenti většinou víru převzali od své rodiny, která je velmi často zmiňována jako základ a jedna z nejdůležitějších hodnot v jejich životě. Víra ovlivňuje respondenty hlavně v jejich hodnotách a postojích. Nelhat, nepodvádět či pomáhat bližním je pro respondenty velmi důležité. Víra také přináší pevné společenství, nadhled na život,řešení jak přestát náročné situace a držet pohromadě s rodinou.

Zdroje




Počet shlédnutí: 176

1)
Maghreb Christians: Do Christians and Muslims Worship the Same God? [online]. 2012. - [cit. 2015-10-25]. Dostupné z: http://www.maghrebchristians.com/2012/04/04/do-christians-and-muslims-worship-the-same-god/
2) , 7) , 8) , 9) , 11) , 13)
KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Vyd. 2. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2015, 266 s. ISBN 978-80-213-2551-7.
3) , 4) , 5)
PewResearchCenter: Religion & Public Life [online]. 2011. USA [cit. 2015-10-25]. Dostupné z: http://www.pewforum.org/2011/12/19/global-christianity-traditions/
6)
FRANKIEL, Tamar. Křesťanství: cesta spásy. Vyd 1. v čes. jaz. Praha: Prostor, 1996, 189 s. Obzor (Prostor). ISBN 80-85190-46-X.
10)
KÜNG, Hans. Po stopách světových náboženství. Vyd 1. V Brně: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006, 306 s. ISBN 80-7325-059-4.
12)
KUBIŠTOVÁ, Věra. Zrcadlo okultismu, aneb, Využití tajných věd. Vyd. 8. V Brně: Centa, 2004, 487 s. ISBN 80-86785-01-7.
14)
FOUILLOUX, Danielle. Slovník biblické kultury. 1. vyd. Praha: EWA Edition, 1992, 320 s., xii s. obr. příl. ISBN 2-204-04028-2.
15) , 21)
VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 440 s. ISBN 80-7178-798-1.
16)
Rozdělení křesťanství. Vira.cz [online]. 2013 [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://www.vira.cz/otazky/Rozdeleni-krestanstvi.html
17)
Obecné rysy protestantismu, Granosalis.cz [online] 2002 [cit. 2015-10-28] Dostupné z: http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=919
19)
10 Revealing Maps of Religion in Europe. Curchpop.com. [online]. 2014 [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://www.churchpop.com/2014/10/09/10-maps-religion-europe/
20)
Dědictví reformace. Pamatky.cz. [online]. 2013 [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://www.pamatky-cz.eu/
22)
Registrované církve a náboženské společnosti v ČR. [online]. 1998 [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://web.uhk.cz/prometh/Nek_RegC.htm
25)
KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Vyd. 2. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2015, 266 s. ISBN 978-80-213-2551-7.
26)
Křest. [online] 2015 [cit. 2015-11-09] Dostupné z:http://www.e-cirkev.cz/rubrika/635-Krest/index.htm
27)
Večeře páně. [online] 2015 [cit. 2015-11-09] Dostupné z:http://www.e-cirkev.cz/rubrika/636-Vecere-Pane/index.htm
28)
Modlitba. [online] 2015 [cit. 2015-11-09] Dostupné z:http://www.e-cirkev.cz/rubrika/634-Modlitba/index.htm
29)
Bohoslužby. [online] 2015 [cit. 2015-11-09] Dostupné z:http://www.e-cirkev.cz/rubrika/633-Bohosluzba/index.htm
30) , 31) , 32) , 33) , 34)
Církevní svátky. [online] 2015 [cit. 2015-11-09] Dostupné z:http://www.evangelik.cz/cirkevni-svatky.aspx
35)
Víra. [online] 2015 [cit. 2015-12-10] Dostupné z:http://www.e-cirkev.cz/rubrika/630-Vira/index.htm
36)
Kdo jsme. [online] 2015 [cit. 2015-12-10] Dostupné z:http://www.e-cirkev.cz/rubrika/625-Historie/index.htmx
zs2015/profil_vericiho_protestantske_cirkve.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)